Search Results

strupo

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Zahrada

Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)

Strupovitost jabloně

Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, může však napadat také květy a letorosty. Nejprve ji můžeme pozorovat na listech, kde způsobuje tmavé skvrny na jejich spodní straně. Později se také na horní straně listů objevuje sametově hnědý povlak a ostře ohraničené, oválné, hnědočerné skvrny.

Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)

Listy se postupně deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Koncem května napadá strupovitost také plody. Pozdější infekce mohou způsobovat škody i během skladování.

 

Strupovitost přezimuje na napadených listech a k primární infekci z tohoto zdroje dochází nejčastěji od začátku rašení do konce kvetení.

Pokud dojde k infekci listů v tomto období, může se onemocnění dále šířit prakticky během celé vegetace a způsobovat škody také na uskladněném ovoci. Šíření strupovitosti podporuje vlhké a teplé počasí.

Preventivní opatření proti strupovitosti jabloně

Z preventivních opatření je důležitý vhodný výběr odrůdy a stanoviště, stejně jako správný řez, který zlepšuje světelné podmínky a proudění vzduchu v koruně.

Důležitá je také harmonická výživa. Příliš vysoký obsah dusíku v půdě podporuje bujný růst a zvyšuje náchylnost stromů k houbovým chorobám.

Při pěstování citlivých odrůd je důležité také odstraňování opadaného listí, a to buď kompostováním, nebo zapravením do půdy. V obou případech je vhodné použít přípravky urychlující proces rozkladu.

Při ochraně proti strupovitosti, ale také proti mnoha dalším houbovým patogenům, je třeba pamatovat na to, že k infekci citlivých částí rostliny dochází mnohem dříve, než se objeví první viditelné příznaky onemocnění na listech nebo plodech.

Proto je vhodné začít s ochranou citlivých odrůd již na začátku vegetace, v době rašení stromů. Neméně důležitá je ochrana před kvetením, v nezbytných případech také během kvetení a po odkvětu.

Pokud z jakéhokoli důvodu dojde k rozvoji infekce a objeví se skvrny na listech nebo mladých plodech, je třeba v ochraně pokračovat také později během vegetace.

U citlivých odrůd a při zvláště příznivých podmínkách pro šíření onemocnění má své opodstatnění také podzimní omývací postřik.

Biologická ochrana proti strupovitosti jabloně

Pro ochranu a zvýšení obranyschopnosti proti strupovitosti jabloně lze využít následující přípravky a listová hnojiva:

Na začátku rašení

Použijte CuproTonic 20–50 ml nebo Controlphyt Cu 15–20 ml + BorOil 10–80 ml na 10 l vody.

Místo přípravku BorOil lze použít také jiné listové hnojivo na bázi olejů, například FerrumOil. Konkrétní dávku jednotlivých přípravků je třeba zvolit podle návodu a účelu použití.

Nižší dávky slouží ke zlepšení přilnavosti postřikové kapaliny. Vyšší dávky se používají jako prevence napadení padlím a některými přezimujícími škůdci, například mšicemi.

Před kvetením

V tomto období lze použít přípravek na bázi mořských řas Alginure v dávce 30–50 ml na 10 l vody.

Přípravky na bázi uhličitanů, tedy PowerOf-K 50–80 ml na 10 l vody nebo VitiSan 50 g na 10 l vody, je vhodné aplikovat spolu s některým listovým hnojivem na bázi olejů, například BorOil, FerrumOil nebo Prev B2, všechny v dávce 10–20 ml na 10 l vody.

Další možností jsou kombinace přípravků na bázi chitosanu:

  • Chitopron 5 % 30–50 ml na 10 l vody,
  • Imunofol 15–30 ml na 10 l vody,
  • SoftGuard 10–17 ml na 10 l vody,

spolu s listovými hnojivy s obsahem mědi:

  • CuproTonic 20–50 ml na 10 l vody,
  • Controlphyt Cu 15–20 ml na 10 l vody,

a s listovým hnojivem na bázi olejů pro zvýšení přilnavosti, například BorOil 10 ml na 10 l vody.

Během kvetení

Použít lze Chitopron 5 % v dávce 30–50 ml na 10 l vody.

Přípravek je neškodný pro včely. Uplatnění najde především ve smíšených výsadbách, kde není prakticky možné zabránit úletu postřikové kapaliny na právě kvetoucí sousední stromy.

Po odkvětu a později během vegetace

Lze pokračovat v aplikaci přípravků na bázi uhličitanů PowerOf-K nebo VitiSan v kombinaci s listovými hnojivy na bázi olejů BorOil, FerrumOil nebo Prev B2, a to ve stejných dávkách jako před kvetením.

Stejně tak lze aplikovat přípravky na bázi chitosanu:

  • Chitopron 5 % 30–50 ml na 10 l vody,
  • Imunofol 15–30 ml na 10 l vody,
  • SoftGuard 10–17 ml na 10 l vody,

spolu s listovými hnojivy s obsahem mědi:

  • CuproTonic 20–50 ml na 10 l vody,
  • Controlphyt Cu 15–20 ml na 10 l vody,

a s listovým hnojivem na bázi olejů pro zvýšení přilnavosti, například BorOil 10 ml na 10 l vody.

Přípravek Alginure již po odkvětu nedoporučujeme aplikovat.

V tomto období lze začít také s aplikací mikrobiálních hnojiv:

  • NovaFerm SIRIUS 60–70 ml na 10 l vody,
  • NovaFerm DUAL 200 ml na 10 l vody.

Před sklizní pro zlepšení skladovatelnosti

Použijte Chitopron 5 % v dávce 50 ml na 10 l vody.

Podzimní omývací postřik

Použijte listová hnojiva s obsahem mědi:

  • CuproTonic 20–50 ml na 10 l vody,
  • Controlphyt Cu 15–20 ml na 10 l vody,

spolu s listovým hnojivem na bázi olejů pro zvýšení přilnavosti, například BorOil 10–20 ml na 10 l vody.

Urychlení rozkladu opadaného listí

K urychlení rozkladu lze použít přípravky na bázi prospěšných mikroorganismů:

  • Trifender 10 g na 10 l vody na plochu 100 m²,
  • NovaFerm MULTI 100 ml na 10 l vody.

Přípravky doporučujeme aplikovat na opadané listí, které je vhodné v ideálním případě také mělce zapravit do půdy nebo zkompostovat.

Do kompostu lze přidat také HUMAC® Agro v množství 3–5 % z objemu kompostované hmoty, který pomáhá urychlit přeměnu organické hmoty.


Biologická ochrana proti strupovitosti jabloně je založena především na včasné prevenci a pravidelném ošetření během celé vegetace. Nejdůležitější je začít již při rašení, pokračovat před kvetením a po odkvětu a při vhodných podmínkách pro šíření choroby ošetření opakovat.

Důležitou součástí ochrany je také podzimní omývací postřik a urychlení rozkladu opadaného listí, na kterém patogen přezimuje.

 

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin

Broskev a meruňka – nemoci a škůdci

Broskvoň a meruňka

Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.

Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.

Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.

Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.

Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.

Přečtěte si více

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zeleninové zahrady

Předjarní postřik ovocných stromů a révy vinné

Předjarní postřik je důležitou prevencí proti různým chorobám a škůdcům, jako jsou houbová onemocnění, mechy, lišejníky nebo přezimující škůdci. Patří mezi nejdůležitější kroky v ochraně ovocných stromů, okrasných dřevin i révy vinné. Koncem zimy, ještě před začátkem jara, bychom měli začít s přípravou na novou pěstitelskou sezónu. Likvidace přezimujících škůdců je součástí celoroční ochrany ovocných a okrasných dřevin i vinic.

Pokud škůdce zasáhneme už ve stadiu vajíček nebo larev, tedy dříve, než stihnou způsobit větší škody, bude mít předjarní postřik nejlepší účinek.

Přečtěte si více

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užiteční živočichové, Zahrada

Podzimní postřik ovocných stromů

Proč ho nepodcenit?

Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.

Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.

Jeden strom a více chorob / část 2. /

Proč nepodcenit podzimní postřik

Když vaši jabloň napadne strupovitost, obaleč jablečný společně s moniliózou a navíc se místy objeví i padlí, je už vhodné zasáhnout.

Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.

Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.

Správný čas na podzimní postřik

Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.

Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.

Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.

Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.

Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědi nebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.

Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovital a další.

Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.

 

Likvidace zdrojů infekce

Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.

Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.

Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.

Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.

 

Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.

Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.

Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.

Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.

Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.

Pro podporu biologické rovnováhy v půdě lze použít například Trifender, Clonoplus nebo Gliorex.

Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.

 

Co se škůdci v půdě?

  • Hlístice rodů Heterorhabditis a Steinernema jsou vhodné zejména na pozemcích, kde je možné půdu dostatečně udržovat vlhkou.
  • Výhodou je jejich použití také v trávníku, protože je není potřeba mechanicky zapracovávat do půdy.
  • Aplikují se zálivkou nebo postřikem na půdu.
  • Parazitické hlístice aktivně vyhledávají citlivá stadia škůdců v půdě a mohou jejich počet výrazně snížit.
  • Při silném napadení může být potřeba aplikaci opakovat, zejména u škůdců, jako je tiplice bahenní nebo zobonoska ovocný.

Krtonožka obecná

Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.

Krtonožka obecná – v biologické ochraně se používají vhodné druhy entomopatogenních hlístic, například produkty na bázi Steinernema carpocapsae.

Tiplice bahenní

  • Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.

Chroust obecný

  • Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.

Nosatec ovocný

  • Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.

Drátovci

  • Drátovci – podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.

Podzimní ošetření jako součást celoroční péče

Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.

Nejlepší výsledky přináší kombinace:

  • odstranění zdrojů infekce,
  • vhodně načasovaného řezu,
  • úklidu napadených plodů a listí,
  • biologické práce s půdou,
  • a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.

Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.

 

Ovocné zahrady, Přírodní drogerie, Rady a tipy, Zahrada

Rakytník a jeho schopnost léčit

Legenda praví, že…

Rodové jméno rakytníku „Hippophae“ pochází z řeckých slov „hippo“ – kůň a „phaos“ – zářivý. Ve starověkém Řecku byly bobule rakytníku podávány především tažným zvířatům pro doplnění energie a jako součást krmiva pro koně, aby jejich kůže a srst působily zdravěji a více se leskly.

Když se Alexandr Veliký vracel z Indie po dobytí Persie, cestoval se svými vojáky přes pouštní oblasti, které dnes známe jako části Pákistánu a Íránu. Cestou umírali únavou a vyčerpáním nejen vojáci, ale také koně.

Když vojsko procházelo oblastí, kde rostl rakytník, zastavilo se a zvířata se začala živit jeho bobulemi a listy. Podle legendy koně po jejich konzumaci znovu získali sílu a energii. Od té doby měli místní lidé rakytník běžně přidávat zvířatům do krmiva, aby podpořili jejich zdraví a lesklou srst, která byla považována za znak dobré kondice.

Takzvané „svaté ovoce“ neboli Hippophae rhamnoides

Rakytník jako „svaté ovoce“

Rakytník pochází z oblastí Ruska, Asie a Evropy a je zde již dlouho známý díky svým pěstitelským, nutričním i tradičně připisovaným léčivým vlastnostem. Jeho bobule se jako přírodní zdroj využívají již tisíce let.

Rakytník byl vysazován také s cílem omezovat erozi půdy a současně podporovat hospodářské využití krajiny díky své nutriční a léčebně využívané hodnotě.

Rakytník, známý také jako „svaté ovoce“, se objevuje ve starých medicínských textech z Tibetu a Číny. V tradiční medicíně se používal při kašli, zažívacích problémech, kožních potížích, ranách a popáleninách a v některých případech také při depresi nebo migréně.

Rakytník obsahuje celé spektrum mastných kyselin omega-3, omega-6, omega-7 a omega-9. Zvláštní pozornost se věnuje především omega-7, která je v rakytníkovém oleji zastoupena ve vysokém množství.

Je rovněž významným zdrojem vitaminů A, C, E a K a dalších biologicky aktivních látek. Často se uvádí také jeho velmi silný antioxidační potenciál; v některých materiálech bývá zmiňováno, že jeho antioxidační schopnost může být až 70× vyšší než u samotného vitaminu C.

 

Jaké zdravotní přínosy má rakytník?

Rakytník a jeho schopnost léčit

V přírodní medicíně se rakytník dlouhodobě používá pro podporu trávicího systému, při potížích souvisejících s kardiovaskulárním systémem, při onemocněních jater nebo při péči o problematickou pokožku.

Produkty z rakytníku jsou dnes nabízeny jako přírodní prostředky podporující organismus při následujících zdravotních problémech:

  • artritida,
  • cukrovka,
  • ekzémy,
  • vysoký krevní tlak,
  • vysoký cholesterol,
  • záněty různého původu,
  • rosacea a další kožní problémy.

V posledních letech získal velkou popularitu také rakytníkový olej jako součást přípravků péče o pleť.

Při lokální aplikaci se používá pro hydrataci pokožky, zmírnění podráždění, podporu péče o aknózní pleť a regeneraci pokožky poškozené v důsledku stárnutí.

Rakytníkový olej

Výsadba rakytníku

Výsadba rakytníku je poměrně jednoduchá. Na jaře jej vysaďte na plně slunné stanoviště.

Rakytník není příliš náročný, pokud jde o půdu, nejlépe mu však vyhovuje dobře odvodněná, přiměřeně vlhká a vzdušná půda. Tomuto rozvětvenému keři prospívá půda s pH přibližně 6–7 a dostatečnou propustností.

Rakytníku dopřejte pravidelnou zálivku, aby rostlina zejména po výsadbě nevysychala.

Jednou ročně je možné použít organickou směs, případně kvalitní hnojivo. V průběhu dalších let lze podle potřeby doplňovat zejména fosfor a draslík.

Samčí a samičí rostliny

Vysazujeme alespoň jednu samčí a jednu samičí rostlinu.

Jedna samčí rostlina může opylovat až pět samičích rostlin. Opylení probíhá větrem, proto je vhodné umístit jednotlivé rostliny přibližně 2–4 metry od sebe.

Rakytník vytváří široce rozvětvený kořenový systém, a proto mu dopřejte dostatek prostoru.

Plody začne zpravidla vytvářet během prvních několika let po výsadbě, nejpozději přibližně do pátého roku.

Řez rakytníku

Přestože rakytník nevyžaduje pravidelný intenzivní řez, je to rostlina, u které můžete využít i trochu vlastní kreativity.

Rostliny lze tvarovat například:

  • jako živý plot,
  • jako klasický keř,
  • případně i do stromkového tvaru.

Čas od času je vhodné odstranit neproduktivní, staré nebo poškozené větve.

Sklizeň rakytníku

Sklizeň hustě rostoucích bobulí z této trnité rostliny může být poněkud komplikovaná.

Plody dozrávají během pozdního léta a na začátku podzimu. Při sklizni sledujte především plnou, rovnoměrnou barvu a odpovídající pevnost plodů.

Po sklizni a očištění je vhodné bobule rychle zpracovat, aby si zachovaly co největší čerstvost.

V chladničce je lze uchovávat přibližně až 2 týdny.

Plody je možné:

  • zmrazit,
  • usušit,
  • použít na přípravu chutného čaje,
  • dále zpracovávat podle potřeby.

Bobule rakytníku jsou velmi pravděpodobně výrazně kyselé až nakyslé, proto je lze podle chuti dosladit cukrem nebo medem.

Příprava půdy

Nejlepší půda pro rakytník je úrodná, propustná, vzdušná a s neutrální reakcí.

Pokud je půda příliš těžká, je vhodné před výsadbou připravit větší výsadbové jámy a naplnit je vhodně upravenou půdou.

Horní vrstvu vykopané zeminy můžete smíchat v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 s humusem nebo mulčem a doplnit pískem.

Hnojivo by mělo být s půdou důkladně promícháno. Jeho množství i vzájemný poměr jednotlivých složek se mohou lišit podle typu půdy na konkrétním stanovišti.

 

CHOROBY A ŠKŮDCI RAKYTNÍKU

Ptáci pochutnávající si na plodech rakytníku

Rakytník – choroby

Dospělé a dobře rostoucí rakytníky bývají chorobami a škůdci napadány poměrně zřídka.

V mladém věku však mohou být rostliny citlivější, zejména pokud jsou okolní plodiny napadeny podobnými škůdci nebo chorobami, ke kterým je rakytník náchylný.

Mezi nejčastěji uváděné problémy patří především houbová onemocnění, šedá a hnědá hniloba plodů, černá rakovina na silnějších větvích, strupovitost plodů a další choroby.

Při správné péči jsou rakytníkové rostliny poměrně odolné.

  • Houbová onemocnění – většinou se projevují skvrnitostí a deformací listů, které následně vadnou a opadávají. Napadené listy je vhodné odstranit a podle potřeby použít vhodné fungicidní přípravky.
  • Endomykóza plodů – na plodech se objevují světlé skvrny. Napadené bobule se postupně zmenšují a začínají zahnívat. Choroba se objevuje především v průběhu letních měsíců.
  • Vadnutí rakytníku – během července nebo srpna začínají na jednotlivých větvičkách vadnout a opadávat listy. Onemocnění se může následně rozšířit i na další části rostliny. Příčinou mohou být houby z rodů Fusarium a Verticillium.
  • Rez – jedná se o houbové onemocnění, které se projevuje skvrnitostí listů. Na horní straně listů se objevují rezavé skvrny, listy se následně deformují, vysychají a opadávají. Napadené listy je třeba odstranit a podle potřeby použít vhodný fungicidní postřik.
  • Skvrnitost rakytníku – na listech, výhonech a plodech se objevují šedé skvrny, které se postupně zbarvují do černa. Listy začínají vadnout a opadávat, zatímco plody se scvrkávají.

 

Rakytník – škůdci

  • Mšice rakytníková – patří mezi nejčastější škůdce rakytníku. Saje rostlinné šťávy především na mladých výhonech.
  • Můra rakytníková – škodí především na listech, které její housenky okusují a požírají.
  • Vrtule rakytníková – mezi novější a velmi významné škůdce patří také vrtule rakytníková. Podobně jako vrtule ořechová způsobuje černání plodů, může i tento škůdce výrazně poškodit úrodu. Malé bílé larvy mohou při silném napadení zničit až 90 % plodů na rostlině.
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Jabloň – choroby a škůdci

Biologická ochrana jabloní

Jabloně patří mezi naše nejčastěji pěstované ovocné druhy. Tomu odpovídá i skutečnost, že je napadá pravděpodobně největší množství chorob a škůdců ze všech u nás pěstovaných ovocných dřevin.

Pokud si chceme vypěstovat jablka bez použití „chemie“, měli bychom již před výsadbou reálně zhodnotit svá očekávání, možnosti i nároky jabloní. Tomu je třeba přizpůsobit výběr stanoviště, odrůdy a podnože. Při volbě vhodného stanoviště se vyhýbejte trvale zastíněným místům, mrazovým kotlinám a lokalitám s vysokou hladinou podzemní vody.

Přestože jabloně nejsou na půdu mimořádně náročné, dostatek vláhy, vzduchu a živin v půdě, stejně jako vyhovující pH půdy, patří mezi základní předpoklady jejich úspěšného pěstování. Upřednostňovat bychom proto měli půdy s dobrou strukturou a dostatečným obsahem humusu.

Kvalita půdy je ještě důležitější, pokud se rozhodneme vysadit stromky na takzvaných slabě rostoucích podnožích. Při výběru odrůd bychom kromě odolnosti vůči nejdůležitějším houbovým chorobám měli přihlížet také ke klimatickým podmínkám stanoviště.

Choroby jabloní

Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)

Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, napadat však může také květy a letorosty.

Nejprve ji můžeme pozorovat na listech, kde vytváří tmavé skvrny na jejich spodní straně. Později se také na horní straně listů objevuje sametově hnědý povlak a ostře ohraničené, oválné, hnědočerné skvrny.

Listy se postupně deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Koncem května napadá strupovitost také plody. Pozdní infekce mohou způsobovat škody i během skladování.

Padlí jabloňové (Podosphaera leucotricha)

Padlí jabloňové si nejčastěji všimneme na listech, kde vytváří typický bílý povlak. Na plodech se může projevit charakteristickou mramorovitostí.

Mezi velmi citlivé odrůdy patří stále oblíbené odrůdy, například Jonathan, Idared nebo Jonalord.

Méně výrazné příznaky onemocnění lze pozorovat již na pupenech. Ty jsou na rozdíl od zdravých pupenů mírně pootevřené a liší se také tvarem a zbarvením.

Pupeny napadené padlím předčasně raší, jsou roztřepené a nedostatečně se vyvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k usychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.

Na rozdíl od strupovitosti přezimuje padlí v napadených pupenech, většinou na koncích letorostů. Za vhodných podmínek se může onemocnění začít šířit již před kvetením. Konidie, tedy rozmnožovací orgány houby, jsou následně přenášeny prouděním vzduchu.

Rozvoj padlí podporuje teplé a suché počasí, případně střídání vlhkých a suchých období. Naopak mu nevyhovují déle trvající zimní mrazy v rozmezí −15 až −20 °C.

Monilióza jádrového ovoce (Monilinia fructigena, anamorfa: Monilia fructigena)

Monilióza jádrového ovoce se nejzřetelněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech. Dužina napadených plodů hnědne a na jejich povrchu se tvoří typické soustředné kruhy polštářkovitých konidioforů bílé až žluté barvy. Konidiofory jsou rozmnožovací orgány patogenu.

Napadené plody opadávají, nebo zasychají a v mumifikované podobě zůstávají viset na stromech. Houba napadá také květy, listy, letorosty, větvičky a mladé plůdky. Napadené květy vadnou, mladé plůdky se dále nevyvíjejí, hnědnou, zasychají a zůstávají viset na stromě.

Monilióza způsobuje také ztráty na uskladněném ovoci, kde se projevuje v podobě černé hniloby.

Bakteriální nádorovitost kořenů (Agrobacterium tumefaciens)

Toto bakteriální onemocnění se projevuje zpomaleným růstem napadených stromů. Především na kořenech, ale také na spodní části kmene se tvoří výrůstky v podobě nádorů.

Ty jsou zpočátku měkké, později však dřevnatějí a získávají silně zbrázděný povrch. Během vývoje se mění také jejich zbarvení, a to ze světle bělavého na hnědé.

Onemocnění má široký okruh hostitelů. Kromě ovocných plodin, jako jsou jabloně, hrušně, kdouloně, maliníky a třešně, a révy vinné napadá také mnoho okrasných a planě rostoucích druhů.

Velmi důležité je nakupovat a vysazovat pouze zdravý výsadbový materiál.

Bakteriální spála růžovitých rostlin (Erwinia amylovora)

Tato karanténní choroba je noční můrou ovocnářů ve většině evropských zemí. Znalost jejích příznaků je o to důležitější, že při napadení není k dispozici jiné účinné řešení než odstranění napadeného stromu.

Napadené květy jsou vodnaté, vadnou a postupně černají. Po odumření zůstávají viset na stromě. Podobné příznaky lze pozorovat také na listech a letorostech, jejichž konce se hákovitě ohýbají.

Na dřevě se tvoří ohraničené, vodnaté a hnědé nekrózy. Napadeny mohou být také plody.

Příznaky bakteriální spály lze poměrně snadno zaměnit s poškozením způsobeným například bodruškou hrušňovou, slunečním úpalem listů, který se vyskytuje především u hrušní, nebo s různými houbovými chorobami včetně moniliózy jádrového ovoce.

Na rozdíl od těchto poškození je však bakteriální spála charakteristická tím, že se na napadených částech rostlin často tvoří kapky bakteriálního exsudátu.

Jabloně – škůdci

Mezi nejčastěji se vyskytující škůdce jabloní patří mšice, obaleči, pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea), květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) a sviluška ovocná (Panonychus ulmi).

Kromě nich mohou jabloně poškozovat také další takzvaní polyfágní škůdci, tedy druhy napadající více rostlin. Patří mezi ně například přástevník americký (Hyphantria cunea), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), píďalky, drvopleni a štítenky.

Mšice (Aphididae)

Na jabloních nejčastěji škodí mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice Dysaphis devecta.

Na jabloních přezimují ve stadiu vajíček. Larvy se obvykle líhnou v dubnu, v době rašení jabloní. Škodí sáním na listech, v jehož důsledku dochází k různým deformacím.

Sladké výměšky mšic, takzvaná medovice, znečišťují povrch listů a lákají různé druhy hmyzu, především mravence. Části rostlin znečištěné medovicí mohou být následně napadeny černěmi, které snižují výkon asimilačního aparátu.

Mšice mají velmi vysoký rozmnožovací potenciál. Napadené rostliny jsou vystaveny značnému stresu, v jehož důsledku zaostávají v růstu. V některých případech mohou být poškozeny také plody a kvůli nedostatečnému vyzrání pletiv může docházet ke snížení mrazuvzdornosti.

Zvláště ohrožené jsou mladé a dusíkem přehnojené stromy.

Mšice jabloňová (Aphis pomi)

Kromě jabloně může poškozovat také hrušeň, hloh, mišpuli a jeřáb.

Bezkřídlá samička měří přibližně 1,5 až 2,0 mm a má trávově zelenou barvu. Larvy jsou zelené s černými nohami, tykadly a sifunkuly.

Listy poškozené sáním se kroutí, ale zůstávají zelené. Při silném napadení mohou zasychat celé výhonky.

Koncem května a začátkem června se vyvíjejí okřídlené samičky, které přelétávají na další stromy a zakládají nové kolonie. Ty mohou způsobovat největší škody během června a července.

Mšice jabloňová může mít během vegetace 10 až 13 generací. Protože celý její vývoj probíhá na jednom hostiteli, jde o monocyklický druh, může se velmi výrazně rozšířit.

Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)

Jedná se o dicyklický druh, jehož primárním hostitelem je jabloň a sekundárním hostitelem jitrocel.

Společným znakem různě zbarvených bezkřídlých jedinců je voskový poprašek. V důsledku sání se listy stáčejí směrem dolů, zbarvují se do červena a později mohou také opadávat.

Při silném napadení mohou být poškozeny i mladé výhonky. Na jabloni se vyvine pouze několik generací. Již v květnu začínají první okřídlení jedinci přelétávat na rostliny jitrocele.

Napadení mšicí jitrocelovou bývá většinou lokálního charakteru.

Mšice Dysaphis devecta

Napadení touto mšicí se projevuje zesilováním okrajů listů a jejich stáčením.

Na horní straně listu vznikají různé deformace v podobě červeně, růžově nebo žlutě zbarvených zduřelých hálek.

Poškozeny mohou být také plody, na kterých se tvoří červené skvrny.

Mšice Dysaphis devecta je monocyklický druh.

 

Obaleč jablečný (Cydia pomonella)

Larvy obaleče jablečného způsobují takzvanou pravou červivost plodů. Napadení prozrazuje hromádka trusu u vstupního otvoru. Na něj navazuje rovná až mírně zakřivená chodbička směřující k jádřinci, kde larvy poškozují semena. Vnitřek poškozených plodů vyplňují exkrementy škůdce.

V závislosti na velikosti plodu v době napadení může jedna larva poškodit 1 až 3 jablka. Na Slovensku se zpravidla vyvíjejí dvě generace škůdce. V nejteplejších oblastech se můžeme setkat i s částečným vývojem třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech a během chladnějších let se většinou vyvine pouze jedna generace.

Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace opadávají. Druhá generace výrazně zhoršuje skladovatelnost plodů, protože poškozená jablka bývají častěji napadána různými houbovými patogeny.

Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)

Pilatka jablečná způsobuje takzvanou ranou červivost jablek. Larvy škůdce přezimují v půdě v hloubce přibližně 2 až 25 cm.

Dospělci se začínají objevovat někdy již koncem dubna, nejčastěji však začátkem května, v době kvetení jabloní. Krátce po vylíhnutí kladou samičky kladélkem vajíčka do kališních lístků květů jabloní. Z vajíček se po 6 až 20 dnech líhnou larvy.

Nejmladší larvy škodí pouze mělce pod pokožkou vyvíjejících se plůdků. V důsledku toho vznikají později na plodech korkovité jizvy, takto poškozené plody však obvykle neopadávají.

Starší larvy vyžírají vnitřek plodů, které opadávají během června, přibližně jeden až dva týdny před opadem plodů způsobeným obalečem jablečným. Jedna larva může během svého života poškodit 3 až 4 plody.

Dospělé larvy opouštějí opadané plody nebo se spouštějí z dosud neopadaných plodů na zem, kde přezimují.

Květopas jabloňový (Anthonomus pomorum)

Přítomnost tohoto škůdce prozrazují poškozené květy se zaschlými a zhnědlými korunními lístky. Poškození způsobené dospělci na rašících pupenech a později na plodech většinou uniká pozornosti.

Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech a v povrchové vrstvě půdy. Na jaře nalétávají do sadů, kde se živí nalévajícími se pupeny a později listy.

Samičky kladou vajíčka do zelených květních pupenů. Vylíhlé larvy vyžírají všechny části květu a následně se kuklí.

Dospělci se po vylíhnutí ještě krátce živí listy, občas mohou napichovat i plody. Od konce června zalézají do úkrytů, kde v takzvané letní diapauze setrvávají až do podzimu. Poté se přesouvají do zimních úkrytů.

Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)

Rašící listy napadené sviluškou ovocnou zůstávají malé a jejich okraje, případně celé listy, zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a horní strana se zbarvuje do bronzova.

Napadené listy se mohou stáčet, usychat a opadávat. Pomocí lupy lze na listech pozorovat drobného, červeně zbarveného škůdce.

K silnému výskytu svilušky ovocné dochází především za suchého a teplého počasí.


Jabloně mohou být během vegetace napadeny mnoha druhy škůdců, kteří poškozují pupeny, květy, listy i plody. Základem úspěšné ochrany je pravidelná kontrola stromů, správné určení škůdce a včasné zahájení ochranných opatření.

Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat mladým stromům, přehnojeným porostům a sadům, ve kterých se škůdci vyskytovali již v předchozích letech.

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Zahrada

Padlí jabloňové (Podosphaera leucotricha)

Padlí si nejčastěji všimneme na listech, kde vytváří bílý povlak, případně na plodech, na kterých se objevuje charakteristická mramorovitost. Mezi velmi citlivé odrůdy stále patří oblíbené odrůdy, jako například Jonathan, Idared nebo Jonalord.

Méně výrazné projevy onemocnění lze pozorovat už na pupenech, které jsou na rozdíl od zdravých pupenů mírně pootevřené a liší se tvarem i barvou. Pupeny infikované padlím předčasně raší, jsou střapaté a nedostatečně se rozvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k zasychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.Přečtěte si více

Close