Organické včelaření – tato latinskoamerická země je známá svou revolucí, rumem a proslulými doutníky. Kuba se však stále více profiluje jako významný hráč v oblasti ekologického včelařství. Získaný med je certifikován jako organický a v současnosti patří mezi čtvrté nejvýznamnější exportní komodity Kuby, hned po rybách, tabáku a rumu. Překoná jednou svou pověstí i kubánský cukr a kávu?
Neuvěřitelné kubánské včelařství
V době, kdy včely ve velké části světa masově hynou, kubánské včelařství zažívá rozkvět. Co stojí za tímto úspěchem?
Med pravděpodobně není první věc, která vás napadne při zmínce o Kubě. Spíše si vybavíme kubánskou revoluci, slavné doutníky, rum, koktejly nebo dlouhodobé americké embargo.
V roce 2014 vyprodukovaly kubánské včely přibližně 7 200 tun organického medu.
Kuba zatím nemůže konkurovat největším producentům, jako jsou Čína, Turecko nebo Argentina. Její med je však vysoce ceněný díky své biologické kvalitě, a proto dosahuje vyšší ceny za kilogram.
V průměru může kubánský včelař získat až 45 kg medu ročně z jednoho úlu.
Stát navíc vykupuje med přímo od včelařů za ceny odpovídající světovému trhu a následně zajišťuje jeho export.
Kubánská včela „Melipona beecheii“
Mohlo by se zdát, že za úspěchem kubánského včelařství stojí výhradně specifické druhy včel. Ve skutečnosti je situace komplexnější.
Latinská Amerika je domovem široké škály včelích druhů – například v Mexiku jich najdeme přibližně šedesát. Na Kubě se však vyskytuje pouze jeden druh bezžihadlových včel z podčeledi Meliponinae – Melipona beecheii.
Existují různé teorie o jejím původu. Některé poukazují na domestikaci včel mayskou kulturou, jiné zdůrazňují přirozené šíření druhů.
Molekulární analýzy však potvrdily biogeografickou souvislost – genetické podobnosti byly nalezeny mezi populacemi na poloostrově Yucatán a včelami žijícími na Kubě. Tyto závěry podporují i starší morfologické studie.
Před zavedením moderních úlů žily tyto včely přirozeně v dutinách stromů. I dnes se někteří kubánští včelaři vracejí k tomuto tradičnímu způsobu chovu.
Melipona beecheii nemá žihadlo, a proto je považována za méně produktivní než včela medonosná (Apis mellifera). Na druhou stranu vykazuje vyšší odolnost vůči některým škůdcům a chorobám.
Jak si vysvětlit úspěch kubánského včelařství?
Pokud je Apis mellifera produktivnější, proč se evropské včelařství potýká s problémy, zatímco kubánské prosperuje? Odpověď nespočívá v genetice včel, ale v historii Kuby.
V roce 1991 Kuba přišla o svého klíčového obchodního partnera v důsledku rozpadu Sovětského svazu. Současně čelila americkému embargu a nedostatku deviz, což znemožnilo dovoz pesticidů a chemických přípravků.
Tato situace vedla k přechodu na organické zemědělství, které se na Kubě udrželo dodnes. Paradoxně se tak omezení proměnilo ve výhodu. Nízké používání pesticidů významně přispělo k zachování zdravého životního prostředí.
Zatímco v Evropě dochází ke konfliktům mezi včelaři a zemědělci kvůli intenzivnímu používání chemie a úhynu včel, na Kubě ekologické včelařství prosperuje.
Podobný příklad lze najít i v Evropě – na ostrově Ouessant v Bretani, kde je používání pesticidů minimální. Úmrtnost včel zde dosahuje přibližně 3 %, zatímco na evropském kontinentu až 30 %.
Inspirace pro Evropu a svět?
V době, kdy úbytek včel v Evropě dosahuje alarmujících rozměrů, přichází Kuba s úplně opačným příběhem – zdravá včelstva a kvalitní med. Přesto se místo inspirace často objevuje spíše kritika.
Je skutečně možné označit za ekologický med, který urazil tisíce kilometrů, než se dostal na náš stůl?
Ano, doprava nepochybně zvyšuje jeho uhlíkovou stopu. Možná bychom se ale měli nejprve zaměřit na to podstatné – jak takový med vůbec vzniká a v jakých podmínkách žijí včely, které ho produkují.
Na Kubě včely žijí v prostředí s minimálním zatížením pesticidy a mohou se přirozeně vyvíjet bez nadměrného chemického stresu. A právě to je klíčový faktor, který dnes v mnoha částech světa chybí.
Důkazů o zásadní roli včel pro fungování ekosystémů i samotné zemědělství máme více než dost. Přesto se často přehlíží přímá souvislost mezi jejich úbytkem a intenzivním používáním chemických látek.
Kubánské včelařství tak nepředstavuje jen zajímavost, ale i praktický příklad toho, jak může vypadat funkční a dlouhodobě udržitelný přístup. Zatímco evropští včelaři čelí rostoucím problémům a závislosti na regulacích či dotacích, kubánský model ukazuje jiný směr – návrat k rovnováze mezi přírodou a produkcí.
Otázkou zůstává, zda jsme ochotni se inspirovat.
A také, zda je cesta ekologického zemědělství skutečně jednou z klíčových podmínek pro budoucnost lidstva.
Přírodní řešení problémů s víječkou voštinovou. Má až 100% účinnost proti larvám zavíječky voštinové (Galleria mellonella).
Apiguard je thymol obsažený v gelu s pozvolným uvolňováním, který se používá k ničení roztoče Varroa destruktor ve včelstvech. Apiguard je také účinný proti „roztočíkovému včelímu“ a „vápenatění“ včelího plodu.
Přírodní extrakt z řepy a melasy proti nozematóze a dyzenterii. Je to důležitá součást při posilování imunity včel. Stimuluje růst kolonií a snižuje počet spór Nozema v kolonii.
