„Tiše a záhadně sedí v korunách stromů bez listí a magicky přitahuje veškerou pozornost. V tlumeném světle soumraku působí jeho silueta obzvlášť neskutečně. Není divu, že se mu už po tisíce let připisují nadpřirozené schopnosti. Jmelí je skutečně opředeno nesčetnými mýty a legendami.
Římský učenec Plinius starší /23–79 n. l./ uvádí, že jmelí bylo posvátné pro keltské kmeny Galů. Podle něj ho Galové nazývali „lékem na všechno“.“
Tělový a masážní olej Mistelform od Sonett je obohacený o vzácné výtažky ze jmelí, které dodávají pokožce pružný a příjemný pocit. Olej pokožku vyživuje a vytváří na ní jemnou ochrannou bariéru. Jeho příjemná vůně umocňuje pocit harmonie a relaxace, proto je ideální pro chvíle hýčkání a odpočinku.
Pokožka olej během krátké chvíle vstřebá a zůstává příjemně měkká, vyživená a opečovávaná.
Pro příjemný pocit pokožky…
V řadě masážních olejů Mistelform se Sonett zaměřuje především na vzácné složky jmelí a kombinuje je s výživnými vlastnostmi organických rostlinných olejů. Masážní a tělový olej Mistelform poskytuje pokožce příjemný pocit během masáže i po ní.
100% přírodní složení
Vhodný pro všechny typy pokožky
Harmonizuje a chrání
Hydratuje a vyživuje
Levandule & kadidlo
Masážní olej Mistelform Levandule & kadidlo uvolňuje smysly jemnou vůní kadidla a levandule. Je vhodný pro relaxační masáže, večerní zklidnění a chvíle, kdy si chcete dopřát příjemnou péči o tělo.
Přírodní tělový a masážní olej Levandule & kadidlo
Citron a borovice limba
Masážní olej Mistelform Citron a borovice limba má vůni zeleného, čerstvě řezaného jehličí, která působí revitalizačně, v kombinaci s osvěžující vůní citrusových plodů.
Přírodní tělový a masážní olej Citron a borovice
Myrta a pomerančový květ
Osvěžující vůně myrty a pomerančového květu v masážním oleji stejného názvu podporuje po masáži aktivační a povzbuzující účinek.
Přírodní tělový a masážní olej Pomeranč a myrta
Složení
Olivový olej, výtažek ze jmelí z bobulí a listů, harmonizovaný v oscilátoru, lanolin, rostlinný alkohol /ethanol/, esenciální oleje z levandule a kadidla z certifikovaného ekologického zemědělství / sběru z divoce rostoucích rostlin.
Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.
Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.
Naše strava by měla být přírodní a přirozená.
K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.
Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.
Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.
Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:
termíny výsevu a výsadby,
datum a způsob zpracování půdy,
hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhynebo aplikaci listových hnojiv,
choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.
Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.
V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.
Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.
Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.
Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.
Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.
Fytoncidy a smíšená kultura
Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.
Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.
Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.
Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.
Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.
Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.
V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.
Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.
Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.
Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.
Cibule česneku obsahují charakteristickou česnekovou silici, která je tradičně spojována s řadou příznivých účinků. Postřik česnekovým extraktem se používá například proti padlí, černé skvrnitosti nebo v boji proti mšicím. Na jaře se může česnekový výluh používat také jako podpůrná zálivka půdy.
Česnek je vytrvalá rostlina, která vytváří v půdě složenou cibuli tvořenou jednotlivými stroužky. Celou cibuli obklopují blanité šupiny.
Listy jsou ploché a úzké, vyrůstají z krátkého stonku a rostlina koření poměrně mělce. Některé typy česneku vytvářejí květní stvol, který bývá pevný a často stočený. V květenství se místo semen mohou vytvářet drobné pacibulky, kterými lze česnek také rozmnožovat. Při tomto způsobu je však pěstování delší a obvykle trvá dva roky do získání plnohodnotné cibule.
Postřik česnekovým extraktem se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také proti mšicím.
Jak sázíme česnek
Česnek se nejlépe pěstuje v teplejších a příznivých polohách. Vyhovují mu lehčí, výhřevné a dobře propustné půdy a slunné stanoviště.
Nevhodné jsou naopak těžké a trvale zamokřené půdy, ve kterých mohou cibule a kořeny trpět nedostatkem vzduchu a hnilobami.
Česnek se tradičně zařazuje do 2.–3. tratě a při výživě je vhodné dbát především na dostatek fosforu a draslíku, ideálně v kombinaci s organickou složkou.
Pěstovat jej lze:
ze stroužků, tedy jednotlivých částí cibule,
z pacibulek.
Na větších plochách se používá především výsadba ze stroužků.
Česnek lze vysazovat na podzim i na jaře.
Česnek vysazujeme na jaře i na podzim.
Při podzimní výsadbě vybíráme nezamokřené pozemky s lehčí půdou a stroužky vysazujeme hlouběji. Na těžkých a mokrých půdách může sadba během zimy trpět.
Pro jarní výsadbu lze využít i o něco těžší půdy, přičemž stroužky vysazujeme mělčeji.
Na jaře, přibližně v období března a dubna, vysazujeme stroužky do hloubky asi 50–60 mm.
Při podzimní výsadbě je vhodná hloubka přibližně 60–80 mm.
Důležité je, aby byl stroužek vysazen podpučím směrem dolů a špičkou nahoru.
Biologická ochrana
Ošetření před výsadbou
Před výsadbou lze sadbu biologicky ošetřit.
Pro ošetření přípravkem Clonoplus lze připravit suspenzi z 10 g přípravku ve 200 ml vody, což vystačí přibližně na 1 kg česneku.
Suspenzi nalijeme na stroužky umístěné v PE sáčku nebo vhodné nádobě a během přibližně 30 minut několikrát důkladně protřepeme, aby byly všechny stroužky rovnoměrně smočené. Poté sadbu vysypeme a necháme do následujícího dne oschnout.
Pro výsadbu jsou vhodnější dobře vyvinuté vnější stroužky, protože zpravidla vytvářejí silnější rostliny.
Stroužky lze před výsadbou mořit v přípravku Clonoplus.
Přípravek je možné aplikovat také na povrch půdy a následně zapravit do hloubky přibližně 5–10 cm před výsadbou, například společně s Rokosanem.
Jarní česnek sklízíme zpravidla v srpnu, ozimý česnek v červnu až červenci. Sklízíme včas, jakmile začne žloutnout nať. Pokud se sklizeň příliš opozdí, cibule paličáků se mohou v půdě rozpadat. Česnek se nejprve opatrně podryje, následně se sesbírá, dosuší, očistí a vytřídí. Skladujeme jej při nižších teplotách v suchém a dobře větraném prostředí.
Jak na výsadbu česneku pomocí ekologických produktů
Jednou z možností je přípravek Rizocore, který kombinuje několik biologicky aktivních složek:
Trichoderma harzianum,
Bacillus megaterium,
mykorhizní houby.
Přípravek je určen k podpoře růstu, vitality a kořenového systému rostlin a lze jej využít nejen u česneku, ale i u dalších druhů zeleniny, ovocných a okrasných rostlin.
Další možností je MycoHelp, biologické hnojivo určené k podpoře kořenového prostředí a vitality rostlin.
Jeho složení zahrnuje:
bakterie – živé kultury Bacillus subtilis, Azotobacter, Enterococcus a Enterobacter,
houby – saprofytické antagonistické houby rodu Trichoderma.
Tyto mikroorganismy mohou přispívat k biologické aktivitě půdy a pomáhat vytvářet příznivější prostředí v okolí kořenů.
Na co při výsadbě česneku nezapomenout
Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.
Nepodceňujte ani střídání plodin. Česnek není vhodné vysazovat opakovaně na stejné místo ani bezprostředně po jiných cibulových zeleninách, protože se tím zvyšuje riziko hromadění půdních chorob a škůdců.
Při vhodné přípravě půdy, biologickém ošetření sadby a vyvážené výživě lze vytvořit dobré podmínky pro silný kořenový systém a zdravý vývoj cibulí.
Půda, biouhel, mykorhizní houby a další mikroorganismy
Dnes už není největším problémem vypěstovat vysokou úrodu za pomoci intenzivního hnojení a chemických přípravků. Stále důležitější je otázka: Jak pěstovat zdravé rostliny ekologicky, efektivně a zároveň dlouhodobě udržitelným způsobem?
Jednou z cest je péče o půdu a podpora organismů, které v ní přirozeně žijí. Patří mezi ně mykorhizní houby, prospěšné bakterie a další půdní mikroorganismy.
Mykorhizní pěstování může pomoci rostlinám lépe využívat vodu a živiny dostupné v půdě a současně podporuje přirozené fungování půdního ekosystému.
Půda není pouze hmota, která drží kořeny rostlin. Je to složitý a živý ekosystém, ve kterém probíhá obrovské množství biologických, chemických a fyzikálních procesů.
Právě v půdě začíná téměř veškeré naše pěstitelské úsilí.
Půda je nenahraditelnou součástí celého ekosystému. Podobně jako ostatní části přírody má své přirozené mechanismy, které však mohou být nevhodným hospodařením postupně narušovány.
Při dlouhodobém jednostranném hnojení, nadměrném používání některých přípravků, utužování půdy nebo nedostatku organické hmoty může půda postupně ztrácet strukturu, biologickou aktivitu i schopnost efektivně hospodařit s vodou a živinami.
Výsledkem mohou být oslabené rostliny, horší využití živin, větší citlivost k suchu a vyšší náchylnost k některým chorobám.
To často vede k dalším zásahům a vzniká začarovaný kruh.
Jednou z možností, jak tento proces změnit, je vrátit do půdy organickou hmotu, vhodné půdní pomocné látky a podporovat prospěšné mikroorganismy.
Biouhel neboli biochar – porézní materiál pro půdu
Biouhel
Používání zuhelnatělé organické hmoty ke zlepšování půdy má velmi dlouhou historii. Známým příkladem jsou úrodné antropogenní půdy Terra Preta v oblasti Amazonie, jejichž vznik souvisel mimo jiné s dlouhodobým ukládáním dřevěného uhlí, organických zbytků a dalších materiálů do půdy.
Dnešní biouhel neboli biochar je materiál bohatý na uhlík, který se vyrábí z biomasy pomocí pyrolýzy – zahřívání při vysoké teplotě za omezeného nebo minimálního přístupu kyslíku.
Pro biouhel je charakteristická jeho porézní struktura a relativně vysoká stabilita v půdě.
Právě množství pórů vytváří prostor, ve kterém se může zadržovat voda, živiny a mohou zde nacházet vhodné prostředí také půdní mikroorganismy.
Účinek biouhlu však závisí na jeho původu, způsobu výroby, dávce i vlastnostech konkrétní půdy. Není tedy univerzálním řešením pro každé stanoviště, ale při správném použití může být velmi užitečnou součástí péče o půdu.
Velký význam má kombinace biouhlu s kompostem, vermikompostem nebo dalšími zdroji organických látek a živin.
Biouhel lze před aplikací do půdy obohatit organickými a výživovými složkami. Jeho pórovitá struktura potom může přispět k tomu, aby se voda a některé živiny lépe zadržovaly v kořenové zóně rostlin.
Takto vzniká prostředí, které může být příznivé nejen pro kořeny rostlin, ale také pro prospěšné půdní mikroorganismy.
Mykorhizní houby
O mykorhizních houbách a jejich významu dnes ví stále více zahrádkářů a pěstitelů.
Mykorhiza je vzájemně prospěšné spojení mezi kořeny rostliny a určitými druhy hub. Houbová vlákna – hyfy – prorůstají půdou mnohem jemněji než samotné kořeny a zvětšují prostor, ze kterého může rostlina získávat vodu a minerální živiny.
Rostlina s dobře vytvořenou mykorhizní symbiózou tak získává jakousi prodlouženou kořenovou síť.
Díky tomu může za vhodných podmínek:
efektivněji přijímat některé živiny, zejména fosfor,
lépe využívat dostupnou vodu,
vytvářet silnější kořenový systém,
lépe reagovat na některé stresové podmínky,
dosahovat lepší celkové vitality.
Pokud jsou vhodné podmínky a mykorhizní houba úspěšně kolonizuje kořeny, může tato symbióza přetrvávat dlouhodobě.
Mykorhizní přípravek se aplikuje přímo ke kořenům, aby mohla houba navázat s rostlinou symbiózu.
Zajímavým tématem je také vliv mykorhizy na tvorbu sekundárních metabolitů rostlin – tedy látek, mezi které patří například některé aromatické sloučeniny, fenolické látky nebo terpeny.
U některých rostlin byl pozitivní vliv mykorhizy na obsah těchto látek pozorován, výsledný efekt však závisí na druhu rostliny, konkrétní mykorhizní houbě, půdě a podmínkách pěstování.
Například:
u rajčat může mykorhiza za určitých podmínek ovlivnit růst, výživu rostlin a složení plodů,
u aromatických bylin může ovlivňovat tvorbu některých silic a dalších sekundárních metabolitů,
u vinné révy může mít vliv na příjem živin, hospodaření s vodou a následně také kvalitu hroznů.
Mykorhiza tedy není „zázračné hnojivo“, ale přirozený biologický vztah, který může rostlinám pomoci lépe využívat prostředí, ve kterém rostou.
Prospěšné půdní bakterie
Groown MICRO – směs půdních mikroorganismů
Bakterie jsou přirozenou a velmi důležitou součástí půdního života. Podílejí se na rozkladu organických látek, koloběhu živin a fungování prostředí kolem kořenů rostlin.
Zvlášť důležitá je oblast bezprostředně kolem kořenů, která se nazývá rhizosféra. Právě zde probíhá intenzivní komunikace mezi kořeny, bakteriemi, houbami a dalšími půdními organismy.
Mezi známé skupiny prospěšných půdních bakterií patří například některé druhy rodu Bacillus.
Vhodné kmeny půdních bakterií mohou:
podporovat dostupnost některých živin,
osidlovat prostor kolem kořenů,
konkurovat některým nežádoucím mikroorganismům,
podporovat růst kořenového systému,
přispívat k lepší reakci rostlin na stresové podmínky.
Velmi zajímavé jsou například bakterie schopné zpřístupňovat fosfor.
Část fosforu v půdě je totiž vázána ve formách, které kořeny rostlin nedokážou snadno využít. Některé mikroorganismy mohou pomoci tyto sloučeniny převádět do dostupnější podoby.
Následně se může uplatnit také spolupráce s mykorhizními houbami, jejichž rozsáhlá síť hyf pomáhá dopravovat živiny směrem ke kořenům rostliny.
Právě tato spolupráce ukazuje, proč je biologicky aktivní půda mnohem víc než pouze směs minerálních částic a hnojiv.
Mykoparazitické houby
Půda obsahuje nejen prospěšné mikroorganismy, ale také organismy, které mohou způsobovat choroby rostlin.
I zde však existují přirozené vztahy, které lze při biologické ochraně využít.
Důležitou skupinou jsou mykoparazitické a antagonistické houby, mezi které patří také některé druhy rodu Trichoderma.
Známým příkladem je Trichoderma harzianum a příbuzné druhy.
Tyto houby mohou působit proti některým původcům houbových chorob několika způsoby. Mohou s nimi soutěžit o prostor a živiny, produkovat antagonistické látky nebo přímo napadat jejich podhoubí.
Proto se druhy rodu Trichoderma využívají také jako součást biologické ochrany rostlin.
Neznamená to však, že kombinace mykorhizy, bakterií a Trichodermy automaticky zabrání všem chorobám. Výsledek závisí na konkrétních mikroorganismech, rostlině, půdě i podmínkách prostředí.
Jejich správné využití však může přispět k vytvoření pestřejšího a biologicky aktivnějšího prostředí kolem kořenů.
Zdravá půda jako základ udržitelného pěstování
Vraťme život do půdy
Kombinace biouhlu, organické hmoty, kompostu, vermikompostu, huminových látek a vhodných půdních mikroorganismů představuje jednu z cest, jak dlouhodobě podporovat kvalitu půdy.
Nejde pouze o okamžitou výživu rostliny.
Cílem je vytvářet půdní prostředí, které:
lépe hospodaří s vodou a živinami,
obsahuje dostatek organické hmoty,
podporuje bohatý půdní život,
poskytuje vhodné podmínky pro růst kořenů,
pomáhá rostlinám lépe zvládat nepříznivé podmínky.
Takový přístup spojuje moderní poznatky o půdní biologii s principem, který naši předkové dobře znali – úrodnost půdy je potřeba nejen využívat, ale také dlouhodobě budovat a chránit.
Čím pestřejší a biologicky aktivnější půdu vytvoříme, tím lepší podmínky můžeme připravit pro zdravý růst rostlin a udržitelnější způsob pěstování.
Děkujeme odborníkovi prof. RNDr. Miroslavu Vosátkovi, CSc., který se této problematice a využití prospěšných mikroorganismů při pěstování rostlin věnuje během své profesní kariéry, za odborné informace a podněty uvedené v tomto článku.
Při výběru kosmetiky je dobré věnovat pozornost tomu, co konkrétní výrobek obsahuje a jak pokožce vyhovuje. Neplatí, že by se pevně stanovené procento všech kosmetických látek automaticky vstřebávalo do těla. Schopnost jednotlivých složek pronikat přes pokožku se výrazně liší podle jejich vlastností, koncentrace, složení přípravku i stavu samotné pokožky.
Přírodní kosmetika bývá založena na rostlinných olejích, máslech, voscích, hydrolátech, rostlinných extraktech a dalších přírodních surovinách. Ty mohou pokožku promašťovat, hydratovat, chránit její povrch a podporovat přirozenou kožní bariéru.
Samotné označení „přírodní“ však automaticky neznamená, že je výrobek vhodný pro každého. Také rostlinné extrakty nebo esenciální oleje mohou u citlivých osob způsobit podráždění či alergickou reakci. Proto je vždy důležité sledovat celkové složení výrobku a individuální reakci pokožky.
3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – jednoduchá a promyšlená péče o pokožku
Při kosmetických problémech bývá lákavé hledat stále nový výrobek na každý jednotlivý příznak. Často je však užitečnější zaměřit se na pravidelnou a šetrnou péči, která odpovídá skutečným potřebám pokožky.
Dobře zvolená přírodní kosmetika může spojovat několik funkcí v jednom výrobku. Rostlinné oleje, másla nebo balzámy mohou například současně pokožku promašťovat, chránit před nadměrným vysoušením a pomáhat udržovat její přirozenou bariéru.
Díky tomu nemusí být koupelna plná desítek různých produktů. U kvalitní kosmetiky může platit jednoduché pravidlo: méně výrobků, ale dobře zvolených podle typu a potřeb pokožky.
To může v konečném důsledku ušetřit nejen místo, ale někdy také čas a peníze.
Důležité je zároveň neočekávat, že samotná kosmetika vyřeší všechny kožní problémy. Pokud se například podráždění, svědění, ekzém nebo jiné potíže opakují či zhoršují, je vhodné hledat jejich skutečnou příčinu.
2. Můžete si lépe vybírat složení, kterému dáváte přednost
3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – přehledné složení
Jednou z výhod přírodní kosmetiky může být možnost vybírat výrobky s jednodušším a pro spotřebitele srozumitelnějším složením.
Někteří lidé se záměrně vyhýbají určitým syntetickým složkám, například některým PEG sloučeninám, silikonům, syntetickým parfemacím nebo parabenům. Samotná přítomnost syntetické látky však automaticky neznamená, že je kosmetický výrobek škodlivý.
PEG neboli polyethylenglykoly a jejich deriváty se v kosmetice používají například jako emulgátory, rozpouštědla nebo látky ovlivňující konzistenci výrobku. U citlivé pokožky může být vhodné sledovat, zda konkrétní formulace nezpůsobuje podráždění, ale nelze tvrdit, že PEG látky obecně poškozují každou pokožku.
Podobně je tomu u parabenů. Ty se používají především jako konzervační látky, protože brání množení bakterií a plísní v kosmetických výrobcích.
O některých parabenech se diskutuje v souvislosti s možným hormonálním působením, jejich použití je však v kosmetice regulováno. Evropský Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele například hodnotí jednotlivé parabeny samostatně a pro povolené látky stanovuje koncentrace, při kterých je jejich použití považováno za bezpečné.
Proto není správné tvrdit, že parabeny jako skupina způsobují rakovinu prsu nebo že všechny narušují hormonální systém.
Smyslem výběru přírodní kosmetiky by tedy neměl být strach z každé syntetické složky, ale spíše vědomý výběr složení, které vám vyhovuje a odpovídá vašim hodnotám a potřebám pokožky.
3. Přírodní kosmetika může být šetrnější k životnímu prostředí
3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – ohleduplnější přístup k životnímu prostředí
Významnou předností kvalitně navržené přírodní kosmetiky může být také větší ohleduplnost k životnímu prostředí.
Kosmetické výrobky se po použití různými cestami dostávají do životního prostředí – například při sprchování a mytí do odpadních vod, zatímco obaly končí v odpadovém systému.
Při výběru kosmetiky proto není důležité pouze to, zda obsahuje přírodní nebo syntetické látky. Význam má také:
původ a způsob získávání surovin,
biologická rozložitelnost jednotlivých složek,
množství a typ obalového materiálu,
možnost opětovného použití nebo recyklace obalu,
způsob výroby a dopravy,
celková spotřeba výrobku.
Přírodní původ suroviny sám o sobě ještě nezaručuje minimální ekologickou stopu. Také pěstování, zpracování nebo přeprava přírodních složek mohou životní prostředí zatěžovat.
Pokud však výrobce používá udržitelně získávané suroviny, omezuje zbytečné obaly a volí dobře biologicky rozložitelné ingredience, může být výsledný výrobek z environmentálního hlediska velmi dobrou volbou.
Přírodní neznamená automaticky bezpečnější
Při výběru kosmetiky je dobré nenechat se vést pouze označením „přírodní“.
Také čistě přírodní kosmetika může obsahovat látky, které u některých lidí vyvolávají podráždění, alergickou reakci nebo zvýšenou citlivost pokožky. To se může týkat například některých esenciálních olejů, vonných složek nebo rostlinných extraktů.
Nejdůležitější je proto sledovat složení, kvalitu výrobku a reakci vlastní pokožky.
Přírodní kosmetika má největší smysl tehdy, pokud spojuje kvalitní ingredience, jednoduché složení, šetrnou péči o pokožku a odpovědnější přístup k životnímu prostředí.
Jahody jsou jedinou bylinou mezi drobným ovocem. Pěstují se jako jednoletá až tříletá kultura. Jsou citlivé na extrémně tuhé zimy, stejně jako na velká horka a sucho. V zamokřených polohách může docházet k vymrzání rostlin, v mrazových kotlinách zase k namrzání květů. Nevhodné jsou pro ně také svahové polohy.
V suchých a teplých oblastech může docházet k výraznějšímu napadení mšicemi.
K rozvoji houbových chorob přispívá především jednostranné přehnojení dusíkem, nedostatek draslíku, nedostatečné střídání stanoviště, příliš hustý porost nebo dlouhodobé zavlažování.
Jako prevence se používá mulč, fólie nebo mechanické pomůcky, které omezují kontakt plodů s půdou a pomáhají udržovat porost v lepším zdravotním stavu.
Důležité je také pravidelné odstraňování napadených částí rostlin a plodů. U víceletých kultur je po sklizni vhodné odstranit nemocné listy, porost přihnojit, zavlažit a provést kultivaci půdy.
Choroby jahod
Bílá a fialová skvrnitost listů jahod
Bílá skvrnitost – Mycosphaerella fragariae
Pro bílou skvrnitost (Mycosphaerella fragariae) je charakteristická tvorba 3–4 mm velkých červenofialově ohraničených skvrn, které se postupně zvětšují. Jejich střed nakonec odumírá a získává typické bílé zbarvení.
Při silnějším napadení a větším množství skvrn mohou postižené listy postupně zasychat a odumírat.
Obě skvrnitosti patří mezi houbové choroby. U fialové skvrnitosti (Diplocarpon earliana), která se vyskytuje mnohem vzácněji, vznikají na listech nepravidelné, poměrně velké fialovočervené skvrny s neostrými okraji.
Jejich středy později hnědnou, ale na rozdíl od bílé skvrnitosti se nezbarvují do bíla. Silněji napadené listy mohou odumírat.
U obou chorob se po přezimování tvoří na skvrnách plodničky s výtrusy, které představují hlavní zdroj jarní infekce.
Jahody – choroby a škůdci: plíseň šedá – Botrytis cinerea
Plíseň šedáBotrytis cinerea je nebezpečné houbové onemocnění jahod, které způsobuje hnilobu zelených, růžových i zralých plodů.
Napadené plody měknou a pokrývá je typický šedohnědý prašný povlak. Postižené květy hnědnou a zasychají, nezralé plody hnědnou a zralé plody měknou, zahnívají a mohou opadávat.
Choroba se objevuje především v deštivých letech, v hustých porostech a na zastíněných stanovištích. Začíná se objevovat již v červnu, kdy houba může prorůstat z korunních plátků na rostoucí plody.
Při silném napadení může plíseň šedá zničit významnou část úrody.
Jednotlivé odrůdy jahod se ve své odolnosti vůči této chorobě liší.
Padlí jahodníku
Jahody – choroby a škůdci: padlí jahodníku
Padlí jahodníku (Podosphaera aphanis), dříve označované jako Sphaerotheca macularis, je houbové onemocnění způsobované patogenem Podosphaera aphanis.
Choroba může napadat listy, řapíky, květy i plody, které pokrývá typický bílý moučnatý povlak. Hostitelská rostlina zpravidla není chorobou přímo usmrcena, ale při silném napadení je výrazně oslabena.
Během vývoje choroby houba vytváří velké množství spor, které se dále šíří po rostlině.
Nejčastěji bývají napadeny čepele listů, které se stáčejí směrem vzhůru. Tím se zvýrazňuje typické narůžovělé až načervenalé zbarvení spodní strany listů.
Dozrávající plody napadené padlím mohou mít nepříjemný zápach a zhoršenou kvalitu.
Choroba se šíří především při vyšších teplotách a střídavé nebo zvýšené vzdušné vlhkosti. Napadat může také plevele v meziřadí a okolí porostu, odkud se následně může šířit na pěstované jahody.
Škůdci jahod
Roztočík jahodníkový
Jahody – choroby a škůdci: roztočík jahodníkový
Roztočík jahodníkovýPhytonemus pallidus patří mezi závažné škůdce jahodníkových výsadeb.
V záhybech napadených listů se nacházejí velmi drobní, přibližně 0,1 až 0,2 mm velcí roztočíci, kteří se pohybují pomalu a poškozují rostliny sáním.
Nejvíce bývají poškozeny nejmladší srdéčkové listy, které se nevyvíjejí správně, zůstávají malé, deformované a kadeřavé. Při silnějším napadení listy postupně hnědnou a zasychají.
Při vysokém výskytu škůdce mohou být napadeny také květy a mladé plody. Z poškozených květů se následně vyvíjejí malé a deformované plody.
Napadené rostliny celkově zaostávají v růstu a slábnou. V zimním období jsou náchylnější k vymrzání a na jaře může docházet k větším výpadům rostlin v porostu.
Napadené mladé plody a květy mohou získávat hnědé až černé zbarvení a při silném poškození mohou také zasychat.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)
Jahody – choroby a škůdci: květopas jahodníkový
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný brouk z čeledi nosatcovitých. Jeho beznohé larvy jsou bílé, zavalité a mírně zahnuté.
Typickým příznakem napadení jsou nakousnuté nebo částečně přeříznuté stopky květních poupat. Takto poškozená poupata vadnou, zasychají a následně opadávají.
Květopas má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok a přezimuje především v opadaném listí a dalších rostlinných zbytcích.
Samičky kladou vajíčka jednotlivě do květních poupat. Hlavní období kladení vajíček se přibližně shoduje s obdobím plného květu jabloní a trvá tak dlouho, dokud jsou na jahodníku k dispozici nerozkvetlá poupata.
Vývoj larev a následné kuklení probíhá uvnitř spadlých a zaschlých poupat. Nová generace brouků se objevuje přibližně začátkem července. V této době již obvykle nezpůsobuje významné škody na úrodě.
Ošetření je vhodné zahájit po zjištění prvního výskytu škůdce. Případné postřiky se provádějí před kvetením, protože pozdější zásah již nemusí zabránit poškození poupat.
Příznaky napadení květopasem mohou na první pohled připomínat poškození květů mrazem, proto je při diagnostice vhodné zkontrolovat především stopky poupat a jejich mechanické poškození.
Základní podmínkou pro správnou péči o rostliny v období sucha je samozřejmě správné zalévání. Ať už jeho správné načasování, nebo použití závlahové vody, která nemá negativní vliv na vlastnosti půdy, dopad na lidské zdraví, povrchovou a spodní vodu a další složky životního prostředí.
Ta by měla mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat nežádoucí chemické a biologické složky.
Jednou z hlavních zásad, které je potřeba mít na paměti je, že nikdy rostliny nezaléváme v době, kdy je slunce nejostřejší.
Dlouhodobé sucho představuje pro rostliny výraznou zátěž. Nedostatek vody ovlivňuje nejen jejich růst, ale také příjem živin, tvorbu kořenů, kvetení a vývoj plodů. Základním předpokladem úspěšné péče je proto správné zavlažování – tedy nejen vhodné načasování, ale také použití kvalitní závlahové vody.
Ta by měla mít přiměřenou teplotu a neměla by obsahovat nežádoucí chemické ani biologické složky, které by mohly negativně ovlivňovat vlastnosti půdy, zdravotní stav rostlin, povrchovou a podzemní vodu nebo další složky životního prostředí.
Jednou z hlavních zásad je nezalévat v době, kdy je slunce nejsilnější. Během horkých letních dnů je vhodnější zalévat časně ráno nebo večer, kdy je odpařování vody výrazně nižší.
Nepřehánějme to ani s vodou
Když se objeví první příznaky vadnutí rostlin, máme často tendenci začít je intenzivně zalévat. Je pochopitelné, že se snažíme co nejrychleji doplnit chybějící vodu, ale přemokření může rostlině způsobit další stres.
Půdu je vhodné udržovat vlhkou, nikoli trvale rozmáčenou. Kořeny totiž potřebují nejen vodu, ale také dostatek kyslíku.
Dlouhodobě vodou nasycená půda omezuje přístup vzduchu ke kořenům, což může vést k jejich oslabení, zahnívání a v krajním případě i k odumírání rostliny.
Proto je lepší zalévat méně často, ale důkladně, aby se voda dostala hlouběji ke kořenům.
Ekologická péče o rostliny oslabené suchem
Tecamin Max jako první pomoc při stresových situacích způsobených suchem.
Nedostatek vody způsobuje u rostlin stres, který se může projevit celou řadou příznaků. Jako první bývají často zasaženy nejstarší listy, které začínají žloutnout, zasychat nebo postupně odumírat.
Při dlouhodobém suchu mohou začít zasychat také větvičky a větve stromů či keřů. Pokud sucho trvá příliš dlouho, může dojít dokonce k poškození kořenového systému, což výrazně omezuje schopnost rostliny přijímat vodu a živiny a v krajním případě může vést až k jejímu uhynutí.
Tecamin Max lze využít jako pomoc rostlinám v různých fázích vývoje – od přesazování přes období růstu, rašení, kvetení a vývoje plodů až po sklizeň.
Jeho hlavní účinky:
urychluje růst a vývoj plodin,
pomáhá rostlinám zotavit se ze stresových situací,
podporuje transport látek v rostlině,
působí jako biostimulant s protistresovým účinkem vhodný během růstové fáze.
Řez a odstranění poškozených částí
Odstraňte všechny mrtvé nebo odumírající větve, květy a plody, které zbytečně odebírají energii zdravým částem rostliny. Poškozená pletiva navíc mohou vytvářet vhodná místa pro škůdce a představovat vstupní bránu pro některé choroby.
Během dlouhodobého sucha může být u některých jinak zdravých rostlin vhodné jejich mírné zkrácení. Omezením části nadzemní hmoty lze snížit množství vody, kterou rostlina ztrácí prostřednictvím listů.
Silnější řez však vždy provádějte s ohledem na konkrétní druh rostliny a její aktuální stav.
Silná protistresová ochrana – podpora rostlin v nepříznivém počasí
Podpora tvorby kořenového systému a jemných kořenových vlásků.
Extrémní klimatické podmínky mají v posledních letech výrazný dopad na zemědělskou i zahradnickou produkci. Dlouhodobé sucho, vysoké teploty, chlad, mráz nebo naopak zamokření mohou významně ovlivňovat zdravotní stav i výnos rostlin.
Počasí sice přímo ovlivnit nedokážeme, můžeme však omezit jeho negativní dopady na rostliny.
Jednou z možností je využití extraktů z mořských řas, které se používají pro podporu odolnosti rostlin vůči různým stresovým faktorům, jako jsou:
zvyšuje schopnost rostlin přijímat důležité živiny a vodu,
zvyšuje odolnost vůči stresovým faktorům,
pomáhá rostlinám lépe překonat období po přesazení.
Silný a dobře vyvinutý kořenový systém je během sucha mimořádně důležitý. Rostlina s kvalitním zakořeněním dokáže lépe využívat vodu uloženou v hlubších vrstvách půdy.
Floravita Sio – podpora vyšší odolnosti rostlin během dlouhodobého sucha.
Bez dostatečného množství vláhy může být hnojení málo účinné, nebo může již oslabené rostliny ještě více zatížit. Živiny se totiž musí rozpustit v půdním roztoku, aby je kořeny mohly přijímat.
Během silného sucha proto není vhodné rostliny nadměrně hnojit. Nejprve je potřeba stabilizovat jejich vodní režim a teprve poté doplnit potřebné živiny.
Po skončení období sucha je vhodné volit přípravky s postupným působením a vyváženou výživu.
Přípravek Floravita Sio přispívá ke zpevnění buněčných stěn, čímž podporuje mechanickou odolnost rostlin a jejich schopnost lépe zvládat dlouhodobé stresové podmínky, včetně sucha.
Pozor na nadměrné hnojení
Nadměrné nebo nevyvážené hnojení může zhoršit fyzikální a chemické vlastnosti půdy a zároveň narušit fyziologický stav rostlin.
Takto oslabené rostliny mohou být náchylnější k některým chorobám, například padlí nebo plísni šedé, a zároveň může dojít k vyššímu výskytu škůdců, například mšic nebo svilušek.
Přebytečné množství živin navíc představuje riziko pro životní prostředí. Může negativně ovlivňovat povrchové a podzemní vody, včetně zdrojů pitné vody, a dlouhodobě zhoršovat kvalitu půdy.
Jak rostlinám pomoci překonat sucho
Péče o rostliny během sucha není pouze otázkou častějšího zalévání. Důležitá je kombinace správné závlahy, zdravého kořenového systému, přiměřeného hnojení a omezení dalších stresových faktorů.
Nejdůležitější je reagovat včas, půdu nepřemokřovat a snažit se rostlinám vytvořit podmínky, ve kterých mohou co nejlépe hospodařit s dostupnou vodou.
Vhodně zvolená péče a biologické či přírodní podpůrné přípravky mohou pomoci rostlinám rychleji se zotavit a lépe zvládat nepříznivé podmínky během dlouhého období sucha.
Proč trávník? Trávník je dnes téměř neodmyslitelnou součástí každé zahrady. Může mít mnoho podob – od klasického zeleného, pravidelně sečeného trávníku, přes přírodní květnaté louky až po ekologické a dokonce jedlé trávníky. Důležité přitom je, že krásného a funkčního trávníku lze dosáhnout i šetrným způsobem, například s využitím ekologických substrátů a přírodní péče.
Mulčování patří mezi nejjednodušší a nejpřirozenější způsoby, jak zlepšit kvalitu půdy a podpořit zdravý růst rostlin. Přesto je často podceňované, i když dokáže výrazně ušetřit práci a zároveň zlepšit celkový stav zahrady.
Kompostování, jak na to. Jak si vytvořit kvalitní kompost? Kompostování patří mezi nejpřirozenější a nejefektivnější způsoby, jak vrátit půdě život a zároveň smysluplně využít organický odpad z domácnosti i zahrady. Pokud se naučíte správně kompostovat, získáte kvalitní přírodní hnojivo, které zlepší strukturu půdy a podpoří zdravý růst rostlin.
„Půda je „tvůrčí materiál“ pro většinu základních životních potřeb. Tvoření začíná hrstkou prachu.“
William A. Albrecht
Půda je základem života na Zemi. Bez ní by neexistovalo zemědělství, rostliny ani potraviny, které denně konzumujeme. Otázkou proto není jen to, jak rostliny hnojit, ale především jak o půdu správně pečovat, aby si dlouhodobě udržela svou úrodnost a vitalitu. Přečtěte si více
Půda je základ života. Pokud ji ničíme, ničíme i vlastní budoucnost. Revitalizace půdy je proto klíčem k návratu ke zdravému pěstování a kvalitním potravinám. Zemi, kterou jste zdědili po svých předcích byste měli předat svým dětem v lepším stavu, než jste ji dostali.Přečtěte si více
Člověk a půda. Od pradávna jsou jedno neoddělitelnou součástí druhého. Všechny organismy na Zemi vzešly z půdy a živí se jejími plody. Naše tělo je součástí Země. Veškerý život závisí na půdě, vodě, slunci a vzduchu.
Kompost vzniká rozkladem organické hmoty, při kterém dochází k přeměně zbytků rostlin na cenné přírodní hnojivo. Během tohoto procesu se díky zvýšené teplotě ničí semena plevelů i některé choroboplodné zárodky, což přispívá ke kvalitě výsledného kompostu. Správně založený kompost je bohatý na živiny, zlepšuje strukturu půdy a podporuje půdní život.Přečtěte si více
V praxi se často používá 
Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.
Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.
Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.
Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.
Když se objeví první příznaky vadnutí rostlin, máme často tendenci začít je intenzivně zalévat. Je pochopitelné, že se snažíme co nejrychleji doplnit chybějící vodu, ale přemokření může rostlině způsobit další stres.
