Název kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je odvozen od charakteristického postavení prvního páru nohou, které připomíná modlitební postoj. Patří mezi nejužitečnější druhy hmyzu, se kterými se můžete v zahradě setkat. Není potřeba se jí obávat. Neškodí žádným plodinám, a naopak vám může pomoci v přirozeném boji proti škůdcům.
Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystémuvelmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Larva slunéčka požírá mšice
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšicepod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
Mrtvé dřevo a hromada kamenů
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
Čím si dravý roztoč T. pyri získal takovou oblibu?
Typhlodromus pyri (T. pyri)je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Přezimují především oplodněné samičky dravého roztoče. Na jaře, jakmile se začne oteplovat, se stávají aktivními a začínají intenzivně vyhledávat kořist – například přezimující stadia a líhnoucí se jedince škodlivých svilušek, hálčivců a vlnovníků.
Díky tomu může být populace škodlivých roztočů omezována již na samém začátku vegetace, ještě předtím, než se výrazně přemnoží.
Později dokáže T. pyri využívat také náhradní zdroje potravy. Pokud se škodliví roztoči přemnoží, může jejich populaci během několika týdnů výrazně omezit a tím snížit riziko poškození vinné révy nebo ovocných stromů.
Při vhodných podmínkách pomáhá dlouhodobě udržovat populace škodlivých roztočů z čeledí Tetranychidae a Eriophyidae pod prahem škodlivosti.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Vajíčka jsou velmi drobná, přibližně 0,3 mm, a samičky je ukládají na vhodná místa na povrchu rostlin, často v blízkosti trichomů a dalších struktur listu, které jim poskytují určitou ochranu.
Přesné určení druhu je možné až při použití silně zvětšujícího mikroskopu, nejlépe v laboratorních podmínkách. Jednotlivé druhy dravých roztočů si mohou být na první pohled velmi podobné.
Při určování se sledují například počet, velikost a rozmístění štětin na těle, tvar těla a některé anatomické znaky, včetně stavby rozmnožovacích orgánů.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri se živí především různými druhy drobných roztočů. Mezi jeho kořist patří například sviluška chmelová, sviluška ovocná, hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) a vlnovník révový (Colomerus vitis).
Hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) napadá vinnou révu a při silném výskytu může způsobovat zpomalené a nerovnoměrné rašení, deformace mladých listů a jejich kadeření.
Vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobuje typickou plstnatost listů vinné révy. Na horní straně listů vznikají puchýřovité vyvýšeniny a na spodní straně charakteristický bělavý, později hnědnoucí plstnatý povlak.
T. pyri se může živit také jinými drobnými roztoči, vajíčky některých druhů hmyzu a drobnými larvami, například třásněnek.
Pokud není živočišná kořist k dispozici, dokáže využívat i některé náhradní zdroje potravy, například pyl určitých rostlin, spory a mycelium hub nebo rostlinné výměšky.
Právě schopnost přejít na alternativní potravu je jedním z důvodů, proč se Typhlodromus pyri dokáže ve vinicích a sadech dlouhodobě udržet i v době, kdy je škodlivých roztočů málo.
Při nedostatku kořisti mohou draví roztoči přežívat poměrně dlouhou dobu. Mohou rovněž přijímat tekutiny z rostlinného povrchu, aniž by při běžném výskytu způsobovali významné poškození pěstovaných rostlin.
Dokáže se jeho populace přizpůsobit množství kořisti
Jednou ze zajímavých vlastností T. pyri je schopnost přizpůsobovat svou populační dynamiku množství dostupné potravy.
Při nedostatku kořisti populace klesá poměrně pomalu, zatímco při dostatku kvalitní potravy se může počet dravých roztočů rychle zvyšovat.
V pěstitelské literatuře se uvádí, že při nedostatku potravy může pokles populace na polovinu trvat přibližně 100 dní, zatímco za optimálních podmínek a při dostatku vhodné kořisti se může populace zdvojnásobit přibližně za 17 dní. Skutečná rychlost vývoje však závisí především na teplotě, druhu potravy a podmínkách prostředí.
Zajímavý je také poměr pohlaví potomstva. Při dostatku kvalitní kořisti se uvádí vyšší zastoupení samiček, přibližně kolem 70 %, zatímco při nedostatku potravy může jejich podíl výrazně klesat.
Tento mechanismus přispívá ke schopnosti populace reagovat na množství dostupných potravních zdrojů.
Pro pěstitele to znamená především jednu důležitou věc – pokud se dravému roztoči podaří v sadu nebo vinici vytvořit stabilní populaci, může dlouhodobě pomáhat udržovat škodlivé roztoče pod kontrolou.
Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)
Kolik škůdců dokáže T. pyri zkonzumovat?
Samice dravého roztoče dokáže denně zkonzumovat několik jedinců větších roztočů a výrazně vyšší počet velmi drobných vlnovníkovitých roztočů.
V některých údajích se uvádí přibližně 3 až 8 větších jedinců roztočů nebo několik desítek drobných roztočů z čeledi Eriophyidae za den. Konkrétní množství závisí na druhu a vývojovém stadiu kořisti, teplotě a dalších podmínkách.
Díky těmto vlastnostem je T. pyri schopný velmi účinně přispívat k regulaci škodlivých roztočů na vinné révě a v ovocných sadech.
Patří mezi významné zástupce čeledi Phytoseiidae a ve střední Evropě je jedním z důležitých a často dominantních dravých roztočů ve vinicích.
Velkou výhodou je jeho schopnost dlouhodobě přežívat přímo v porostu. Pokud při ochraně rostlin používáme přípravky šetrné k dravým roztočům, může se jednou zavedená populace na vhodném stanovišti udržovat po mnoho let.
Proto je při používání T. pyri důležité myslet nejen na jeho vysazení, ale také na kompatibilitu dalších přípravků na ochranu rostlin s užitečnými organismy.
Typhlodromus = „slepý běžec“
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Například po konzumaci svilušky ovocné (Panonychus ulmi) mohou dospělci a nymfy získat nápadnější načervenalé až karmínové zbarvení.
Dospělý jedinec je velmi drobný, přibližně 0,5 až 0,7 mm, a pouhým okem jej proto není snadné pozorovat.
Typický je pro něj velmi rychlý a neklidný pohyb po povrchu listů, který je jedním z charakteristických znaků dravých roztočů této skupiny.
Název Typhlodromus vychází z řeckých slov vztahujících se ke „slepému běžci“. Roztoči při pohybu využívají citlivé smyslové struktury na těle a končetinách, pomocí kterých vnímají své okolí a vyhledávají kořist.
Dalším zajímavým znakem je jejich světlé, někdy až lesknoucí se zbarvení hřbetní části těla, které může být za vhodného osvětlení dobře patrné.
Proč má Typhlodromus pyri v biologické ochraně takový význam?
Jeho největší výhodou není pouze množství kořisti, které dokáže zkonzumovat. Důležitější je schopnost dlouhodobě se usadit přímo ve vinici nebo ovocném sadu.
Pokud má vhodné podmínky a není opakovaně poškozován nevhodně zvolenými přípravky na ochranu rostlin, může zde vytvořit stabilní populaci. Jakmile se škodliví roztoči začnou množit, predátor má jejich populaci k dispozici jako zdroj potravy a jeho početnost může následně růst.
Právě tento princip dělá z Typhlodromus pyri cenného pomocníka při dlouhodobé biologické ochraně ovocných stromů a vinné révy.
Při jeho nasazení je vždy vhodné dodržovat pokyny dodavatele, správný termín aplikace a následně volit pouze takové přípravky, které jsou s dravými roztoči kompatibilní.
Hrdý vzpřímený postoj, dlouhé štíhlé nohy a nezaměnitelná silueta na střeše nebo komíně. Čápa bílého se lidé odjakživa snažili přilákat do své blízkosti, protože se říká, že čáp přináší štěstí. A když se mu u vás zalíbí, může se k vám vracet znovu – klidně i s celou rodinou.
„Kominík to není, jasný pane,“ jak by možná řekla Popelka.
Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.
Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.
Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.
Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.
Správný čas na podzimní postřik
Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.
Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.
Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.
Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.
Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědinebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.
Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovitala další.
Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.
Likvidace zdrojů infekce
Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.
Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.
Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.
Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.
Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.
Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.
Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.
Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.
Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.
Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.
Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.
Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.
Chroust obecný
Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.
Nosatec ovocný
Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.
Drátovci
Drátovci– podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.
Podzimní ošetření jako součást celoroční péče
Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.
Nejlepší výsledky přináší kombinace:
odstranění zdrojů infekce,
vhodně načasovaného řezu,
úklidu napadených plodů a listí,
biologické práce s půdou,
a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.
Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.
Ježek východní (bledý) Erinaceus roumanicus: patří mezi běžné obyvatele naší krajiny a vyskytuje se na celém území České republiky. Společně s ním zde žije i ježek západní (tmavý) – Erinaceus europaeus.Přečtěte si více
Krtek obecný (Talpa europaea) je drobný savec, který hraje v přírodě i na zahradě mnohem důležitější roli, než si většina lidí uvědomuje. Přestože bývá často považován za škůdce, ve skutečnosti patří mezi velmi užitečné pomocníky. Přečtěte si více
Na našem území žije více než 900 druhů pavouků a dobrou zprávou je, že žádný z nich není pro člověka nebezpečný. Přestože z nich má mnoho lidí respekt, v zahradě hrají velmi důležitou roli jako přirození predátoři škůdců. Přečtěte si více
V důsledku nadměrného používání pesticidů dochází k dramatickému úbytku opylovačů, jako jsou včely, motýli, pestřenky i čmeláci. Ostatní druhy nestíhají tento pokles nahradit, a tak naše sady i zahrady přicházejí o úrodu. Bez opylení totiž nevznikají plody. Jak si s touto situací poradit? Jedním z přirozených a velmi efektivních řešení je podpora nebo chov čmeláků. Proč jsou čmeláci skvělou volbou a jak s nimi pracovat, se dozvíte v tomto článku.
Škvor obecný(lidově také ucholák, ušák nebo štipka) je drobný hmyz, se kterým se už pravděpodobně setkal každý z nás. Patří do řádu škvoři (Dermaptera) a často nás překvapí, když nečekaně vyběhne ze škvíry nebo úkrytu. Nejčastěji na něj narazíme při sklizni meruněk a broskví, ale ukrývá se také ve štěrbinách domů, pod cihlami, kameny nebo ve starém dřevě. Není výjimkou, že na nás vypadne i z trubek nebo jiných předmětů ponechaných na zahradě.Přečtěte si více
Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) patří mezi nejvýznamnější přirozené predátory škůdců v zahradě. Patří do čeledi síťokřídlých (Neuroptera) a dorůstá velikosti přibližně 6 až 10 mm. Má štíhlé tělo, průsvitná blanitá křídla s výraznou žilnatinou o rozpětí 2 až 3 cm, velké oči a dlouhá tykadla. Zbarvení bývá zelené, nahnědlé nebo skvrnité.Přečtěte si více
Berušky (lidově slunéčka, rod Coccinella) patří mezi nejznámější a nejužitečnější pomocníky v zahradě. Dorůstají velikosti přibližně 1 až 9 mm a jsou typické svým pestrým zbarvením – mohou být červené, oranžové, žluté, bílé i černé, často s charakteristickými tečkami. Larvy slunéček jsou protáhlé, šedomodré až černé se světlými skvrnami a na první pohled mohou připomínat malého „krokodýla“.Přečtěte si více
Biodiverzita v krajině je dnes vážně ohrožena. Od poloviny 20. století dochází k výraznému úbytku druhové rozmanitosti rostlin i živočichů, a to především v důsledku intenzivního, velkoplošného a průmyslového hospodaření v krajině.Přečtěte si více
Typhlodromus pyri je účinný pomocník v boji proti škodlivým roztočům v ovocných sadech a vinicích. Pomáhá přirozeně regulovat jejich výskyt bez nutnosti chemických zásahů.
Ježek je v 
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
