Název kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je odvozen od charakteristického postavení prvního páru nohou, které připomíná modlitební postoj. Patří mezi nejužitečnější druhy hmyzu, se kterými se můžete v zahradě setkat. Není potřeba se jí obávat. Neškodí žádným plodinám, a naopak vám může pomoci v přirozeném boji proti škůdcům.
Pokud hledáte ekologický způsob, jak ochránit svou zahradu před škůdci, možná vás zaujmou parazitické hlístice. Jde o drobné, ale velmi účinné organismy, které si poradí s mnoha nežádoucími obyvateli půdy. Druhy používané v biologické ochraně při správném použití neškodí rostlinám, domácím zvířatům ani lidem. Pojďme se na ně podívat blíže.
Co jsou hlístice?
Nematody pod mikroskopem
Hlístice (Nematoda) jsou rozmanití mikroskopičtí i makroskopičtí červi s vláknitým tělem, kteří obývají různá prostředí – od půdy po sladké a mořské vody. Některé žijí volně, jiné parazitují na rostlinách, zvířatech nebo člověku.
Mezi prospěšné druhy patří hlístice, které se cíleně používají v ekologickém zemědělství a biologické ochraně rostlin. Vyhledávají a napadají vhodné hostitele, například larvy hmyzu poškozující plodiny.
Jak vypadají?
Hlístice používané v biologické ochraně mají protáhlé, nečlánkované tělo, které v infekčním stadiu měří zpravidla několik desetin milimetru až přibližně 1 mm. Jejich tělo kryje pevná kutikula.
Pohybují se pomocí podélných svalů. Trávicí soustava je průběžná, začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem. Nervová soustava je poměrně jednoduchá, s nervovými strukturami v přední části těla a podélnými nervovými provazci.
Jak hlístice fungují a jaký mají životní cyklus?
Hlístice žijící v půdě a napadající hmyz pronikají do jeho těla přirozenými otvory, například ústním otvorem, průduchy nebo řitním otvorem. Některé druhy mohou pronikat také přes kutikulu.
Po vstupu do hostitele uvolní symbiotické bakterie, které se v jeho těle množí a způsobují jeho úhyn, často během dvou dnů. Bakterie a rozkládající se tkáně zároveň poskytují potravu hlísticím.
V mrtvém těle hostitele se hlístice živí a rozmnožují. Po vyčerpání dostupných živin se infekční juvenilní stadia třetího stupně uvolňují do okolí a vyhledávají dalšího hostitele. Těla napadených škůdců se tak stávají místem vývoje nové generace hlístic.
Životní cyklus parazitických hlístic
Infekční stadia se dostávají do půdy a vyhledávají vhodného hostitele, například housenku osenice, ponravu nebo larvu smutnice – podle druhu hlístice.
Vývojová stadia nematod
Jakmile najdou vhodného hostitele, proniknou do jeho těla přirozenými otvory nebo přes kutikulu.
Uvnitř uvolní symbiotické bakterie, které přispívají k usmrcení hostitele a rozkladu jeho tkání.
Hlístice se v takto připraveném prostředí rozmnožují. Podle množství dostupných živin může vzniknout jedna až několik generací. Způsob rozmnožování se liší podle druhu.
Po spotřebování živin nová infekční stadia opouštějí tělo hostitele a hledají další škůdce.
Celý cyklus může trvat přibližně 1–2 týdny, jeho délka však závisí na druhu hlístice, hostiteli a podmínkách prostředí.
Druhy hlístic a jejich využití
Existuje více druhů hlístic z různých rodů, které se využívají proti konkrétním škůdcům. Při výběru je důležité znát škůdce i jeho vývojové stadium.
Hlístice rodu Steinernema
Steinernema carpocapsae – využívají se proti vybraným housenkám motýlů, například osenicím, a dalším citlivým škůdcům.
Steinernema feltiae – používají se především proti larvám smutnic a vybraným stadiím třásněnek, například ve sklenících.
Steinernema kraussei – jsou zaměřené zejména na larvy lalokonosců.
Hlístice rodu: Steinernema carpocapsae
Tyto hlístice jsou známé svou účinností proti vybraným škůdcům a představují cenné pomocníky v ekologickém zahradničení a zemědělství. Jde o malé, válcovité, mikroskopické červy.
Často vyčkávají v blízkosti povrchu půdy, kde zachycují procházející hostitele. Dokážou se vzpřímit a krátkým pohybem „vyskočit“, což jim pomáhá při kontaktu s hmyzem. Do hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty přispívají k jeho usmrcení a připravují prostředí pro výživu a rozmnožování hlístic.
Možnosti jejich využití zahrnují:
Housenky zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis): Jejich citlivost lze využít při vhodném způsobu aplikace. Úspěch závisí také na tom, zda se hlístice dostanou k housenkám ukrytým v rostlině.
Mandelinku bramborovou(Leptinotarsa decemlineata): Mohou pomoci proti citlivým vývojovým stadiím tohoto škůdce. Konkrétní použití se řídí návodem přípravku.
Housenky různých druhů motýlů: Využívají se proti vybraným housenkám napadajícím rostliny, například z čeledi můrovitých a travaříkovitých.
Škůdce trávníků: Používají se například proti larvám tiplic (Tipula) a krtonožkám. Pro ponravy je potřeba vybrat přípravek podle konkrétního druhu brouka.
Vybraná stadia dalších brouků: Uplatnění mají například proti larvám krasce temného (Capnodis tenebrionis) nebo klikoroha borového (Hylobius abietis), pokud je pro daný účel doporučen konkrétní postup.
Některé druhy vrtulí: Možnosti zásahu závisí na druhu škůdce, citlivosti jeho stadia a vhodném načasování aplikace.
Pokud máte problémy se škůdci pohybujícími se poblíž povrchu půdy nebo s některými housenkami na rostlinách, Steinernema carpocapsae mohou být vhodnou volbou. Tyto hlístice najdete například v přípravcích CAPSANEMa NEMASTAR, NEMA-CARE.
Hlístice rodu: Steinernema feltiae
Jde o drobné válcovité červy, kteří jsou pouhým okem obtížně rozeznatelní. Infekční stadia měří několik desetin milimetru a při hledání hostitele reagují na chemické signály z okolí.
Do těla hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty se v hostiteli množí, přispívají k jeho usmrcení a poskytují hlísticím vhodné prostředí a živiny. Po vyčerpání potravy nová infekční stadia vyhledávají dalšího hostitele.
Používají se zejména proti těmto škůdcům:
Larva lalokonosce na kořenu rostliny
Larvy smutnic: Jsou účinné proti larvám těchto drobných mušek, které mohou poškozovat kořeny mladých rostlin v interiéru i při pěstování venku.
Vybraní minující škůdci: Některé přípravky se používají například proti vrtalkám rodu Liriomyza. Molice se naopak vyvíjejí převážně na listech a nelze je označovat za půdní škůdce.
Larvy lalokonosců: Uplatnění mají proti vybraným druhům, jejichž larvy poškozují kořeny rostlin.
Vybrané housenky můr: Možnosti použití se liší podle škůdce. Kořeny brukvovitých rostlin poškozují také larvy květilky zelné, které však nejsou housenkami.
Předkukly a kukly třásněnek: Ošetření půdy nebo substrátu může zasáhnout stadia, která se v tomto prostředí vyvíjejí.
Někteří škůdci trávníků: Použitelnost závisí na druhu škůdce a doporučení výrobce; nejde o univerzální řešení proti všem larvám brouků a tiplic.
Tyto hlístice si můžete v našem obchodě pořídit v přípravcích ENTONEM, NEMAPLUS a NEMAPOM. Jednotlivé přípravky mají odlišné určení a způsob aplikace.
Hlístice rodu Heterorhabditis
Hlístice tohoto rodu jsou drobní válcovití červi, jejichž infekční stadia dosahují velikosti několika desetin milimetru. V těle hostitele uvolňují symbiotické bakterie rodu Photorhabdus.
Bakterie se množí a hostitel často hyne během 24–48 hodin. Následně se rozkládají jeho tkáně a vzniká prostředí vhodné pro výživu a rozmnožování hlístic. Po vyčerpání dostupných živin nová infekční stadia hledají dalšího hostitele. V nabídce těchto hlístic najdete například přípravek LARVANEM.
Jednotlivé druhy a kmeny se mohou využívat proti:
Larvám brouků: Zejména proti vybraným ponravám a larvám dalších půdních brouků. Citlivost se mezi druhy výrazně liší.
Larvám motýlů: Některé housenky žijící v půdě mohou být vhodnými hostiteli.
Vybraným stadiím dalšího hmyzu: Použití závisí na konkrétním druhu hlístice a přípravku; nelze je obecně vztahovat na molice.
Larvám některých dvoukřídlých: Pro běžnou ochranu proti smutnicím se však zpravidla volí Steinernema feltiae.
Hlístice druhu Heterorhabditis bacteriophora
Tyto mikroskopické válcovité hlístice aktivně vyhledávají hostitele také v hlubších vrstvách půdy. Jejich velikost závisí na vývojovém stadiu. Do hostitele dokážou proniknout přirozenými otvory i přes kutikulu a uvolňují bakterie rodu Photorhabdus.
Zajímavostí je, že se v první generaci vyvíjejí hermafroditi, tedy oboupohlavní jedinci. V dalších generacích se objevují také samci a samice.
Možnosti využití zahrnují:
Mravenčí královna
Larvy brouků – ponravy: Používají se proti citlivým druhům, například proti ponravám listokaza zahradního. Využívají se také proti larvám lalokonosců. Účinnost proti chroustům závisí na druhu a stáří ponravy.
Housenky žijící v půdě: Některé druhy mohou být vůči těmto hlísticím citlivé.
Kukly vybraného hmyzu v půdě: Vhodnost použití závisí na citlivosti konkrétního škůdce a doporučení pro daný přípravek.
Mravence a termity: Možnosti využití proti sociálnímu hmyzu se zkoumají, nelze však z toho vyvozovat běžně zaručenou účinnost proti královnám nebo celým koloniím.
Heterorhabditis bacteriophora jsou cenné především pro ochranu proti vybraným škůdcům žijícím v půdě. Rozmnožování v napadených hostitelích může přispět k dalšímu omezení jejich populace.
Pokud máte problémy s půdními škůdci, zejména s larvami brouků, můžete podle jejich druhu zvolit přípravek NEMATOP nebo NEMAGREEN.
Aplikace hlístic v praxi
Parazitické hlístice se aplikují zálivkou, postřikem nebo vhodným závlahovým systémem do půdy, případně na povrch rostlin. Úspěšnost ovlivňují především:
Teplota půdy: Požadavky se liší podle druhu a přípravku. Mnohé se používají přibližně v rozmezí 10–30 °C, některé však potřebují vyšší teplotu a jiné působí i při nižší. Příliš nízké nebo vysoké teploty mohou omezit aktivitu a poškodit hlístice.
Vlhkost: Hlístice potřebují dostatečnou vlhkost pro pohyb. Půdu před aplikací zvlhčete a po ošetření ji udržujte vlhkou podle návodu.
Způsob aplikace: Hlístice nevystavujte přímému slunečnímu záření. Vhodná je aplikace večer nebo za odpovídajícího zataženého počasí.
Výhody a nevýhody použití hlístic
Výhody:
Ekologická alternativa k některým chemickým přípravkům.
Při správném použití bezpečné pro rostliny, domácí zvířata a člověka.
Možnost kombinace s dalšími biologickými prostředky po ověření kompatibility.
Nevýhody:
Citlivost na nevhodné podmínky, zejména sucho a vysoké teploty.
Náklady mohou být vyšší než u některých jiných způsobů ochrany.
Potřeba skladování při doporučených nízkých teplotách a omezená doba použitelnosti.
Jsou hlístice pro člověka nebezpečné?
Parazitické hlístice používané v biologické ochraně zahrad nejsou lidskými parazity. Při použití podle návodu neinfikují člověka ani domácí zvířata a nepoškozují rostliny.
Jejich hostiteli jsou vybrané druhy hmyzu. Působí zejména v půdě, některé přípravky se však využívají také na nadzemních částech rostlin a proti dalším citlivým vývojovým stadiím škůdců. Zeleninu a ovoce stačí nechat chvíli na slunci a UV záření je zabije.
Závěr
Parazitické hlístice jsou nenápadnými, ale účinnými spojenci zahrádkářů. Díky schopnosti přirozeně omezovat výskyt vybraných škůdců představují užitečnou alternativu k některým chemickým postřikům.
Pokud chcete svou zahradu chránit šetrně, stojí za to dát těmto mikroskopickým pomocníkům šanci. Vyberte správný druh podle škůdce a dopřejte mu vhodnou teplotu, vlhkost a podmínky aplikace.
Vlnatka krvavá – jak se jí zbavit? Na první pohled může bílý voskový povlak na větvích připomínat plíseň nebo pavučinu. Ve skutečnosti se pod ním mohou ukrývat kolonie drobných mšic.
Vlnatka krvavá
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na první pohled je snadné zaměnit je za nečistotu nebo plíseň. Když se však podíváte blíže, zjistíte, že se pod bílou vrstvou ukrývají kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum).
Jde o druh mšice, jejíž tělo je pokryté bílými voskovými vlákny připomínajícími vlnu. Samotné mšice jsou rezavě až červenohnědé a po rozmáčknutí zanechávají načervenalou tekutinu. Právě odtud pochází český název vlnatka krvavá.
Kde se vlnatka krvavá vyskytuje?
Vlnatka krvavá napadá především jabloně. Méně často se může objevit také na hrušních, hlozích, skalnících a některých dalších příbuzných dřevinách.
To je důležité odlišit od červců, kteří rovněž vytvářejí bílý voskový povlak, ale běžně napadají pokojové rostliny, citrusy, sukulenty, cykasy a řadu dalších rostlin.
Vlnatku krvavou proto typicky hledáme na:
kmenech a větvích jabloní,
v prasklinách kůry,
kolem řezných ran,
na mladších výhonech,
u báze kmene,
a také na kořenech.
Přezimují především mladá vývojová stadia ukrytá v prasklinách kůry, v chráněných místech u báze kmene a na kořenech. Silné zimní mrazy mohou část populace výrazně omezit.
Jaké škody vlnatka způsobuje?
Vlnatka krvavá saje rostlinné šťávy z lýkových pletiv větví, kmenů, mladých výhonů i kořenů.
V místě dlouhodobého sání mohou vznikat nápadné zduřeniny, uzlovité výrůstky a hálky. Napadené části se deformují a mladé stromy mohou být při silném napadení výrazně oslabeny. Nejzávažnější bývá poškození kořenů, kde vznikající hálky mohou brzdit růst stromu.
Typickými příznaky jsou:
bílé vatovité kolonie na kůře,
zduřeniny a nepravidelné nádorky na větvích,
deformované mladé výhony,
zpomalení růstu,
při silném výskytu celkové oslabení stromu.
Poškozená a popraskaná pletiva mohou být náchylnější k následnému osídlení některými patogeny. EPPO například uvádí souvislost mezi napadením vlnatkou a rakovinou jabloní.
Výrůstky proto není vhodné automaticky hluboce vyřezávat. Silně poškozené nebo odumírající větve můžeme odstranit zdravým řezem, ale zásah by neměl vytvářet další zbytečně rozsáhlé rány.
Pozor na záměnu s červci
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Červci se běžně objevují například na citrusech, pokojových a skleníkových rostlinách, zatímco Eriosoma lanigerum je typickým škůdcem především jabloní.
Správné určení škůdce je důležité také proto, že se liší možnosti biologické ochrany.
Biologická a šetrná ochrana
Pokud je napadena pouze malá část stromu, můžeme kolonie mechanicky odstranit kartáčkem, hadříkem nebo silnějším proudem vody. U menších stromů lze jednotlivé kolonie také rozmáčknout prsty.
Mechanické odstranění je nejúčinnější při prvním výskytu, než se škůdce rozšíří do větší části koruny.
Bílá vosková vrstva totiž vlnatku částečně chrání před přímým kontaktem s postřikem. Proto musí případné kontaktní ošetření dobře smočit celou kolonii a dostat se pod voskový povlak.
V zahradnické praxi se používají například zahradnické oleje nebo insekticidní mýdla, která mohou při důkladném pokrytí napadených částí početnost mšic snížit. Podle potřeby se ošetření opakuje v souladu s návodem konkrétního přípravku.
Z přípravků používaných při péči o rostliny napadené savými škůdci lze podle jejich aktuálního určení využít například:
a především drobná parazitická vosička Aphelinus mali.
Aphelinus mali je významným specializovaným parazitoidem vlnatky krvavé. Samička klade vajíčko do těla mšice a vyvíjející se larva ji postupně usmrtí. Parazitované vlnatky tmavnou a mění se v typické „mumie“. Při vhodných podmínkách může tento přirozený nepřítel výrazně omezit nadzemní kolonie.
Proto má smysl omezovat používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdcem likvidovat také jeho přirozené nepřátele.
Při prvních bílých chomáčcích není třeba panikařit.
Nejprve ověřte, že jde skutečně o vlnatku krvavou. Menší kolonie mechanicky odstraňte a během sezony strom pravidelně kontrolujte.
Současně podporujte slunéčka, zlatoočky, pestřenky, škvoři a parazitoidy, protože právě přirození nepřátelé dokážou při mírném výskytu populaci vlnatky účinně regulovat. RHS uvádí, že v mnoha zahradách může být část populace tolerována a přirození nepřátelé její počet během léta postupně sníží.
U silného nebo opakovaného napadení mladých jabloní je vhodné ochranu řešit důsledněji, protože kořenové kolonie mohou strom výrazně oslabovat.
Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystémuvelmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Larva slunéčka požírá mšice
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšicepod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
Mrtvé dřevo a hromada kamenů
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
Čím si dravý roztoč T. pyri získal takovou oblibu?
Typhlodromus pyri (T. pyri)je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Přezimují především oplodněné samičky dravého roztoče. Na jaře, jakmile se začne oteplovat, se stávají aktivními a začínají intenzivně vyhledávat kořist – například přezimující stadia a líhnoucí se jedince škodlivých svilušek, hálčivců a vlnovníků.
Díky tomu může být populace škodlivých roztočů omezována již na samém začátku vegetace, ještě předtím, než se výrazně přemnoží.
Později dokáže T. pyri využívat také náhradní zdroje potravy. Pokud se škodliví roztoči přemnoží, může jejich populaci během několika týdnů výrazně omezit a tím snížit riziko poškození vinné révy nebo ovocných stromů.
Při vhodných podmínkách pomáhá dlouhodobě udržovat populace škodlivých roztočů z čeledí Tetranychidae a Eriophyidae pod prahem škodlivosti.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Vajíčka jsou velmi drobná, přibližně 0,3 mm, a samičky je ukládají na vhodná místa na povrchu rostlin, často v blízkosti trichomů a dalších struktur listu, které jim poskytují určitou ochranu.
Přesné určení druhu je možné až při použití silně zvětšujícího mikroskopu, nejlépe v laboratorních podmínkách. Jednotlivé druhy dravých roztočů si mohou být na první pohled velmi podobné.
Při určování se sledují například počet, velikost a rozmístění štětin na těle, tvar těla a některé anatomické znaky, včetně stavby rozmnožovacích orgánů.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri se živí především různými druhy drobných roztočů. Mezi jeho kořist patří například sviluška chmelová, sviluška ovocná, hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) a vlnovník révový (Colomerus vitis).
Hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) napadá vinnou révu a při silném výskytu může způsobovat zpomalené a nerovnoměrné rašení, deformace mladých listů a jejich kadeření.
Vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobuje typickou plstnatost listů vinné révy. Na horní straně listů vznikají puchýřovité vyvýšeniny a na spodní straně charakteristický bělavý, později hnědnoucí plstnatý povlak.
T. pyri se může živit také jinými drobnými roztoči, vajíčky některých druhů hmyzu a drobnými larvami, například třásněnek.
Pokud není živočišná kořist k dispozici, dokáže využívat i některé náhradní zdroje potravy, například pyl určitých rostlin, spory a mycelium hub nebo rostlinné výměšky.
Právě schopnost přejít na alternativní potravu je jedním z důvodů, proč se Typhlodromus pyri dokáže ve vinicích a sadech dlouhodobě udržet i v době, kdy je škodlivých roztočů málo.
Při nedostatku kořisti mohou draví roztoči přežívat poměrně dlouhou dobu. Mohou rovněž přijímat tekutiny z rostlinného povrchu, aniž by při běžném výskytu způsobovali významné poškození pěstovaných rostlin.
Dokáže se jeho populace přizpůsobit množství kořisti
Jednou ze zajímavých vlastností T. pyri je schopnost přizpůsobovat svou populační dynamiku množství dostupné potravy.
Při nedostatku kořisti populace klesá poměrně pomalu, zatímco při dostatku kvalitní potravy se může počet dravých roztočů rychle zvyšovat.
V pěstitelské literatuře se uvádí, že při nedostatku potravy může pokles populace na polovinu trvat přibližně 100 dní, zatímco za optimálních podmínek a při dostatku vhodné kořisti se může populace zdvojnásobit přibližně za 17 dní. Skutečná rychlost vývoje však závisí především na teplotě, druhu potravy a podmínkách prostředí.
Zajímavý je také poměr pohlaví potomstva. Při dostatku kvalitní kořisti se uvádí vyšší zastoupení samiček, přibližně kolem 70 %, zatímco při nedostatku potravy může jejich podíl výrazně klesat.
Tento mechanismus přispívá ke schopnosti populace reagovat na množství dostupných potravních zdrojů.
Pro pěstitele to znamená především jednu důležitou věc – pokud se dravému roztoči podaří v sadu nebo vinici vytvořit stabilní populaci, může dlouhodobě pomáhat udržovat škodlivé roztoče pod kontrolou.
Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)
Kolik škůdců dokáže T. pyri zkonzumovat?
Samice dravého roztoče dokáže denně zkonzumovat několik jedinců větších roztočů a výrazně vyšší počet velmi drobných vlnovníkovitých roztočů.
V některých údajích se uvádí přibližně 3 až 8 větších jedinců roztočů nebo několik desítek drobných roztočů z čeledi Eriophyidae za den. Konkrétní množství závisí na druhu a vývojovém stadiu kořisti, teplotě a dalších podmínkách.
Díky těmto vlastnostem je T. pyri schopný velmi účinně přispívat k regulaci škodlivých roztočů na vinné révě a v ovocných sadech.
Patří mezi významné zástupce čeledi Phytoseiidae a ve střední Evropě je jedním z důležitých a často dominantních dravých roztočů ve vinicích.
Velkou výhodou je jeho schopnost dlouhodobě přežívat přímo v porostu. Pokud při ochraně rostlin používáme přípravky šetrné k dravým roztočům, může se jednou zavedená populace na vhodném stanovišti udržovat po mnoho let.
Proto je při používání T. pyri důležité myslet nejen na jeho vysazení, ale také na kompatibilitu dalších přípravků na ochranu rostlin s užitečnými organismy.
Typhlodromus = „slepý běžec“
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Například po konzumaci svilušky ovocné (Panonychus ulmi) mohou dospělci a nymfy získat nápadnější načervenalé až karmínové zbarvení.
Dospělý jedinec je velmi drobný, přibližně 0,5 až 0,7 mm, a pouhým okem jej proto není snadné pozorovat.
Typický je pro něj velmi rychlý a neklidný pohyb po povrchu listů, který je jedním z charakteristických znaků dravých roztočů této skupiny.
Název Typhlodromus vychází z řeckých slov vztahujících se ke „slepému běžci“. Roztoči při pohybu využívají citlivé smyslové struktury na těle a končetinách, pomocí kterých vnímají své okolí a vyhledávají kořist.
Dalším zajímavým znakem je jejich světlé, někdy až lesknoucí se zbarvení hřbetní části těla, které může být za vhodného osvětlení dobře patrné.
Proč má Typhlodromus pyri v biologické ochraně takový význam?
Jeho největší výhodou není pouze množství kořisti, které dokáže zkonzumovat. Důležitější je schopnost dlouhodobě se usadit přímo ve vinici nebo ovocném sadu.
Pokud má vhodné podmínky a není opakovaně poškozován nevhodně zvolenými přípravky na ochranu rostlin, může zde vytvořit stabilní populaci. Jakmile se škodliví roztoči začnou množit, predátor má jejich populaci k dispozici jako zdroj potravy a jeho početnost může následně růst.
Právě tento princip dělá z Typhlodromus pyri cenného pomocníka při dlouhodobé biologické ochraně ovocných stromů a vinné révy.
Při jeho nasazení je vždy vhodné dodržovat pokyny dodavatele, správný termín aplikace a následně volit pouze takové přípravky, které jsou s dravými roztoči kompatibilní.
Hrdý vzpřímený postoj, dlouhé štíhlé nohy a nezaměnitelná silueta na střeše nebo komíně. Čápa bílého se lidé odjakživa snažili přilákat do své blízkosti, protože se říká, že čáp přináší štěstí. A když se mu u vás zalíbí, může se k vám vracet znovu – klidně i s celou rodinou.
„Kominík to není, jasný pane,“ jak by možná řekla Popelka.
Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.
Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.
Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.
Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.
Správný čas na podzimní postřik
Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.
Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.
Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.
Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.
Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědinebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.
Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovitala další.
Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.
Likvidace zdrojů infekce
Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.
Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.
Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.
Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.
Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.
Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.
Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.
Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.
Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.
Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.
Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.
Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.
Chroust obecný
Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.
Nosatec ovocný
Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.
Drátovci
Drátovci– podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.
Podzimní ošetření jako součást celoroční péče
Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.
Nejlepší výsledky přináší kombinace:
odstranění zdrojů infekce,
vhodně načasovaného řezu,
úklidu napadených plodů a listí,
biologické práce s půdou,
a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.
Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.
Ježek východní (bledý) Erinaceus roumanicus: patří mezi běžné obyvatele naší krajiny a vyskytuje se na celém území České republiky. Společně s ním zde žije i ježek západní (tmavý) – Erinaceus europaeus.Přečtěte si více
Krtek obecný (Talpa europaea) je drobný savec, který hraje v přírodě i na zahradě mnohem důležitější roli, než si většina lidí uvědomuje. Přestože bývá často považován za škůdce, ve skutečnosti patří mezi velmi užitečné pomocníky. Přečtěte si více
Na našem území žije více než 900 druhů pavouků a dobrou zprávou je, že žádný z nich není pro člověka nebezpečný. Přestože z nich má mnoho lidí respekt, v zahradě hrají velmi důležitou roli jako přirození predátoři škůdců. Přečtěte si více
V důsledku nadměrného používání pesticidů dochází k dramatickému úbytku opylovačů, jako jsou včely, motýli, pestřenky i čmeláci. Ostatní druhy nestíhají tento pokles nahradit, a tak naše sady i zahrady přicházejí o úrodu. Bez opylení totiž nevznikají plody. Jak si s touto situací poradit? Jedním z přirozených a velmi efektivních řešení je podpora nebo chov čmeláků. Proč jsou čmeláci skvělou volbou a jak s nimi pracovat, se dozvíte v tomto článku.
Škvor obecný(lidově také ucholák, ušák nebo štipka) je drobný hmyz, se kterým se už pravděpodobně setkal každý z nás. Patří do řádu škvoři (Dermaptera) a často nás překvapí, když nečekaně vyběhne ze škvíry nebo úkrytu. Nejčastěji na něj narazíme při sklizni meruněk a broskví, ale ukrývá se také ve štěrbinách domů, pod cihlami, kameny nebo ve starém dřevě. Není výjimkou, že na nás vypadne i z trubek nebo jiných předmětů ponechaných na zahradě.Přečtěte si více
Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) patří mezi nejvýznamnější přirozené predátory škůdců v zahradě. Patří do čeledi síťokřídlých (Neuroptera) a dorůstá velikosti přibližně 6 až 10 mm. Má štíhlé tělo, průsvitná blanitá křídla s výraznou žilnatinou o rozpětí 2 až 3 cm, velké oči a dlouhá tykadla. Zbarvení bývá zelené, nahnědlé nebo skvrnité.Přečtěte si více
Berušky (lidově slunéčka, rod Coccinella) patří mezi nejznámější a nejužitečnější pomocníky v zahradě. Dorůstají velikosti přibližně 1 až 9 mm a jsou typické svým pestrým zbarvením – mohou být červené, oranžové, žluté, bílé i černé, často s charakteristickými tečkami. Larvy slunéček jsou protáhlé, šedomodré až černé se světlými skvrnami a na první pohled mohou připomínat malého „krokodýla“.Přečtěte si více
Biodiverzita v krajině je dnes vážně ohrožena. Od poloviny 20. století dochází k výraznému úbytku druhové rozmanitosti rostlin i živočichů, a to především v důsledku intenzivního, velkoplošného a průmyslového hospodaření v krajině.Přečtěte si více
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Ježek je v 
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
