Pořadí a skladba pěstování jednotlivých druhů zeleniny
Skladba a pěstování zeleniny
Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.
Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.
Naše strava by měla být přírodní a přirozená.
K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.
Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.
Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.
Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:
- termíny výsevu a výsadby,
- datum a způsob zpracování půdy,
- hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
- práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhy nebo aplikaci listových hnojiv,
- choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
- postřiky proti chorobám a škůdcům – termíny, použité kombinace a množství,
- úspěchy i neúspěchy při pěstování,
- množství sklizené úrody a termíny sklizně.
Pořadí pěstování zeleniny
Pořadí pěstování souvisí především s rozdílnými nároky jednotlivých druhů rostlin na živiny.
Rostliny můžeme orientačně rozdělit do tří kategorií – na plodiny s vysokými, středními a nízkými nároky na živiny.
V praxi se často používá klasické pořadí výsadby těchto skupin rostlin.
Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.
Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.
V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.
Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.
Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.
Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.
Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.
Fytoncidy a smíšená kultura
Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.
Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.
Sousedící rostliny se mohou navzájem ovlivňovat – některé kombinace mohou růst podporovat, jiné si mohou konkurovat a některé se navzájem ovlivňují jen minimálně.
Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.
Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.
Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.
Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.
V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.
Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.
Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.
Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.
Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.
