Název kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je odvozen od charakteristického postavení prvního páru nohou, které připomíná modlitební postoj. Patří mezi nejužitečnější druhy hmyzu, se kterými se můžete v zahradě setkat. Není potřeba se jí obávat. Neškodí žádným plodinám, a naopak vám může pomoci v přirozeném boji proti škůdcům.
Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystémuvelmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Larva slunéčka požírá mšice
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšicepod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
Mrtvé dřevo a hromada kamenů
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi) zůstávají malé a jejich okraje, případně i celé listy, postupně zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a jejich horní strana získává typické bronzové zbarvení. Silně napadené listy se mohou stáčet, zasychat a předčasně opadávat.
Při pozorném prohlédnutí listů pomocí lupy je možné zaznamenat výskyt drobného, červeně zbarveného škůdce. K silnému přemnožení svilušky ovocné dochází zejména v období, kdy převládá suché a teplé počasí.
Škůdce přezimuje ve formě vajíček uložených v blízkosti pupenů a na větvích stromů. Na jaře, v období rašení, se z vajíček líhnou larvy, které zpočátku sají na pupenech a později na rozvíjejících se listech.
Během vegetace samičky kladou další vajíčka, z nichž se líhnou následující generace svilušek. V našich podmínkách se může během jedné sezóny vyvinout přibližně 5 až 6 generací škůdce. Koncem léta začínají samičky klást tzv. zimní vajíčka, která přečkávají nepříznivé období a představují základ populace pro následující rok.
Praktická doporučení
Snad nejdůležitější je harmonická a vyvážená výživa rostlin, především nepřehánět hnojení dusíkem. Nadbytek dusíku podporuje tvorbu měkkých a šťavnatých pletiv, která mohou být pro některé škůdce příznivější.
Podobně jako u jiných škůdců je i při výskytu svilušky vhodné důkladně zvážit používání přípravků na ochranu rostlin. K přemnožení svilušky často dochází právě tehdy, když používáním neselektivních insekticidů zničíme nejen škůdce, ale také jeho přirozené nepřátele.
Pozornost je potřeba věnovat také některým přípravkům proti chorobám, tedy fungicidům, například přípravkům na bázi síry. Při vyšších dávkách nebo příliš častém používání mohou negativně ovlivnit nejen svilušku, ale také jejího významného přirozeného nepřítele – dravého roztoče Typhlodromus pyri.
Kromě dravého roztoče mohou populaci svilušky ovocné regulovat také další užitečné organismy, například slunéčko Stethorus punctillum, dravá ploštice Anthocoris nemorum, zlatoočky a další druhy užitečného hmyzu.
Proto je při ekologické ochraně vhodné podporovat přirozenou rovnováhu v sadu a vytvářet podmínky, ve kterých se mohou užitečné organismy dlouhodobě udržet.
Přirození nepřátelé svilušky ovocné
Nejdůležitějším přirozeným nepřítelem, který může významně omezovat výskyt svilušky ovocné, je:
dravý roztoč (Typhlodromus pyri)
Biologická ochrana proti Panonychus ulmi
Pro regulaci svilušky ovocné lze využít také přípravky nebo pomocné prostředky, které působí přímo na škůdce nebo podporují přirozenou odolnost rostlin:
Při přemnožení svilušky ovocné je jedním z nejlepších řešení introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri. Tento užitečný roztoč může při vhodných podmínkách dlouhodobě udržovat populace svilušek pod hranicí škodlivosti.
Kromě biologické ochrany lze využít také výše uvedené přípravky a listová hnojiva v různých kombinacích, vždy však podle návodu k použití a s ohledem na jejich možné působení na užitečné organismy.
Kdy proti svilušce ovocné zasáhnout?
Proti svilušce je nejlepší zasáhnout na začátku vegetace v době líhnutí larev, tedy přibližně v období od rašení do začátku kvetení jabloní. Právě mladá vývojová stadia jsou vhodným cílem včasně provedeného zásahu.
Dobře načasovanýmpředjarním postřikemje možné kromě dalších přezimujících škůdců výrazně omezit také množství přezimujících vajíček svilušky ovocné.
Z dlouhodobého hlediska je však nejvhodnější kombinovat včasné sledování výskytu škůdce, vyváženou výživu stromů, šetrné používání přípravků a především ochranu a podporu přirozených nepřátel svilušky.
Na našem území žije více než 900 druhů pavouků a dobrou zprávou je, že žádný z nich není pro člověka nebezpečný. Přestože z nich má mnoho lidí respekt, v zahradě hrají velmi důležitou roli jako přirození predátoři škůdců. Přečtěte si více
V důsledku nadměrného používání pesticidů dochází k dramatickému úbytku opylovačů, jako jsou včely, motýli, pestřenky i čmeláci. Ostatní druhy nestíhají tento pokles nahradit, a tak naše sady i zahrady přicházejí o úrodu. Bez opylení totiž nevznikají plody. Jak si s touto situací poradit? Jedním z přirozených a velmi efektivních řešení je podpora nebo chov čmeláků. Proč jsou čmeláci skvělou volbou a jak s nimi pracovat, se dozvíte v tomto článku.
Škvor obecný(lidově také ucholák, ušák nebo štipka) je drobný hmyz, se kterým se už pravděpodobně setkal každý z nás. Patří do řádu škvoři (Dermaptera) a často nás překvapí, když nečekaně vyběhne ze škvíry nebo úkrytu. Nejčastěji na něj narazíme při sklizni meruněk a broskví, ale ukrývá se také ve štěrbinách domů, pod cihlami, kameny nebo ve starém dřevě. Není výjimkou, že na nás vypadne i z trubek nebo jiných předmětů ponechaných na zahradě.Přečtěte si více
Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) patří mezi nejvýznamnější přirozené predátory škůdců v zahradě. Patří do čeledi síťokřídlých (Neuroptera) a dorůstá velikosti přibližně 6 až 10 mm. Má štíhlé tělo, průsvitná blanitá křídla s výraznou žilnatinou o rozpětí 2 až 3 cm, velké oči a dlouhá tykadla. Zbarvení bývá zelené, nahnědlé nebo skvrnité.Přečtěte si více
Berušky (lidově slunéčka, rod Coccinella) patří mezi nejznámější a nejužitečnější pomocníky v zahradě. Dorůstají velikosti přibližně 1 až 9 mm a jsou typické svým pestrým zbarvením – mohou být červené, oranžové, žluté, bílé i černé, často s charakteristickými tečkami. Larvy slunéček jsou protáhlé, šedomodré až černé se světlými skvrnami a na první pohled mohou připomínat malého „krokodýla“.Přečtěte si více
Biodiverzita v krajině je dnes vážně ohrožena. Od poloviny 20. století dochází k výraznému úbytku druhové rozmanitosti rostlin i živočichů, a to především v důsledku intenzivního, velkoplošného a průmyslového hospodaření v krajině.Přečtěte si více
Kam mizí včely? Z výzkumů vyplývá, že konec lidstva může nastat ve chvíli, kdy vymizí všechny včely. Možná to zní jako přehnané tvrzení, ale skutečně bychom se měli bát? Než si na to odpovíme, pojďme si analyzovat tento znepokojivý jev.
Ježek je v 
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi) zůstávají malé a jejich okraje, případně i celé listy, postupně zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a jejich horní strana získává typické bronzové zbarvení. Silně napadené listy se mohou stáčet, zasychat a předčasně opadávat.
