Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.
Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.
Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.
Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.
Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.
Rostliny působící proti houbovým a dalším chorobám
Pokud nechcete hned investovat do ekologických přípravků, máme pro vás několik osvědčených přírodních receptů proti houbovým chorobám a rostlinným škůdcům doslova za pár korun.
V případě potřeby si je můžete kdykoliv připravit ze surovin, které máte běžně doma. A když ne vy, dobrý soused určitě rád pomůže.
Pekařské droždí
Taková obyčejná kostka pekařského droždí může být v zahradě překvapivě užitečná. Kvasinky a další mikroorganismy pomáhají podporovat přirozenou ochranu rostlin proti některým chorobám.
Droždí zředěné vodou používali už naši předkové k ochraně okurek, jahod nebo rajčat před plísněmi. Zároveň se může využít i jako přírodní hnojivo, které podporuje vývoj kořenového systému a urychluje růst rostlin.
A pokud vám trochu drožďové směsi zůstane, můžete ji využít i mimo zahradu – například jako pleťovou masku proti drobným nedokonalostem pleti.
Na jaře se může česneková zálivka využít také k dezinfekci půdy. Česnek je známý svými přirozenými antimikrobiálními účinky a v zahradě patří mezi tradiční pomocníky při ochraně rostlin.
Kiwi, listy květáku, tymián a oregano
Plody kiwi, výtažek z listů květáku a oleje získané z tymiánu a oregana obsahují látky, které mohou pomáhat omezovat rozvoj plísně šedé.
Tyto rostlinné výtažky jsou zajímavé především tím, že působí šetrně a mohou být součástí přírodní prevence v zahradě.
Odvar z křenu selského
Odvar z křenu selského se používá proti moniliové chorobě peckovin a jádrovin.
Křen obsahuje výrazné přírodní látky, které mají silné aroma a mohou pomáhat při ochraně rostlin před některými houbovými chorobami.
Výtažek z máty peprné, saturejky nebo tymiánu
Výtažky z máty peprné, saturejky nebo tymiánu mohou významně snižovat napadení rostlin nádorovitostí kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých.
Tyto byliny mají přirozeně silné aromatické látky, které jsou v přírodní ochraně rostlin velmi cenné.
Když se vám nechce připravovat domácí výluhy
Pokud se vám nechce doma míchat vlastní výluhy a odvary, náš e-shop je vám kdykoliv k dispozici. Stačí zadat název plodiny, škůdce nebo choroby a vhodný ekologický přípravek najdete rychle a jednoduše.
Předjarní postřik je důležitou prevencí proti různým chorobám a škůdcům, jako jsou houbová onemocnění, mechy, lišejníky nebo přezimující škůdci. Patří mezi nejdůležitější kroky v ochraně ovocných stromů, okrasných dřevin i révy vinné. Koncem zimy, ještě před začátkem jara, bychom měli začít s přípravou na novou pěstitelskou sezónu. Likvidace přezimujících škůdců je součástí celoroční ochrany ovocných a okrasných dřevin i vinic.
Pokud škůdce zasáhneme už ve stadiu vajíček nebo larev, tedy dříve, než stihnou způsobit větší škody, bude mít předjarní postřik nejlepší účinek.
Jednou z častých příčin může být nedostatek některé důležité živiny. Než však začneme hnojit, je vhodné podívat se na to, které listy jsou postiženy jako první, jak vypadá žilnatina a zda problém souvisí s pH, zálivkou nebo stavem kořenů.
Nedostatek železa
Železoje důležité pro tvorbu chlorofylu a řadu enzymatických a metabolických procesů v rostlinách. Je proto nezbytné pro fotosyntézu, zdravý růst a typické zelené zbarvení listů.
Mezi první příznaky nedostatku železa patří typická mezižilková chloróza mladých listů. Žilnatina zůstává výrazně zelená, zatímco plocha mezi žilkami postupně světle zelená až žloutne. List potom může vytvářet charakteristický obraz připomínající rybí kostru.
Při silném nedostatku mohou rostliny zpomalovat růst, mladé listy silně blednou a může se zhoršovat také tvorba květů a celková vitalita rostliny.
Chloróza z nedostatku železa se nejčastěji objevuje na vápenatých a zásaditých půdách s vyšším pH, kde může být železo v půdě přítomné, ale pro kořeny obtížně dostupné.
Citlivé jsou zejména kyselomilné rostliny, například rododendrony, vřesy nebo některé hortenzie. Problémy se mohou objevit také u peckovin, drobného ovoce, citrusů, okurek, rajčat nebo paprik.
Před doplněním železa je proto vhodné zkontrolovat také pH půdy a kvalitu závlahové vody.
Tip: U citlivých rostlin používejte k zalévání raději dešťovou nebo měkkou vodu, zejména pokud je voda z vodovodu velmi tvrdá.
Nedostatek hořčíku
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Protože je hořčík v rostlině poměrně dobře pohyblivý, jeho nedostatek se zpravidla nejdříve projevuje na starších listech.
Mezi zelenými žilkami se nejprve objevují světlejší plochy, které postupně žloutnou a při silném nedostatku mohou hnědnout a odumírat. Okraje listů se mohou kroutit a silně poškozené listy předčasně opadávají.
Uvinné révy se může nedostatek hořčíku projevit změnou zbarvení mezi žilkami, přičemž u některých odrůd se objevují také načervenalé až hnědočervené odstíny.
Při dlouhodobém nedostatku může být omezený růst, horší vyzrávání rostlin a menší plody.
Také u některých jehličnanů, například borovic, smrků a modřínů, může dlouhodobě nevyvážená výživa vést k barevným změnám jehlic.
Vyvážené hnojení odpovídající skutečným potřebám rostlin je vždy lepší než jednostranné doplňování jedné živiny.
Hořčík lze doplňovat například prostřednictvím některých přírodních minerálních hnojiv, dolomitického vápence nebo dalších hnojiv s obsahem Mg. Výběr dalších produktů najdete ZDE.
Nedostatek draslíku
Vadnutí, skvrnitost nebo změna zbarvení listů a plodů mohou souviset také s nedostatkem živin.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Protože je draslík v rostlině mobilní, první příznaky se obvykle objevují na starších listech. Nejprve žloutnou jejich okraje a špičky, později mohou hnědnout a zasychat. Listy se mohou kroutit a při silnějším nedostatku postupně vadnou.
U rajčat může nedostatečná výživa draslíkem přispívat k nerovnoměrnému vyzrávání plodů a zhoršení jejich kvality.
Takzvané zelené límce nebo zelená ramena kolem stopky však nemusí být způsobeny pouze nedostatkem draslíku. Významnou roli může hrát také odrůda, vysoká teplota, intenzivní sluneční záření nebo celková nevyváženost výživy.
Draslík je důležitý pro hospodaření rostliny s vodou, pevnost pletiv, fungování průduchů a odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo chladu.
Dobře vyživená rostlina bývá celkově vitálnější a lépe zvládá stres, nelze však říci, že samotný draslík funguje jako přímá ochrana proti savému hmyzu nebo chorobám.
Dostatek draslíku podporuje kvalitní vyzrávání plodů, jejich pevnost a celkovou kondici rostlin. Ani zde však neplatí, že čím více draslíku dodáme, tím lépe – nadbytek může omezovat příjem jiných živin, například hořčíku.
Nedostatek dusíku
Při nedostatku dusíku se listy postupně zbarvují světle zeleně až žlutozeleně. Protože je dusík v rostlině dobře pohyblivý, příznaky se obvykle projevují nejprve na starších listech.
Celá rostlina zpomaluje růst, vytváří menší listy a slabší výhony. Při výrazném nedostatku může být omezená také tvorba květů a plody mohou zůstávat menší.
Jak tedy správně reagovat?
Nejprve je vhodné ověřit, zda za problémem skutečně stojí nedostatek dusíku. Podobné žloutnutí může způsobovat také přemokření, poškození kořenů, příliš vysoké nebo nízké pH či jiné poruchy výživy.
Při potvrzeném nedostatku můžeme dusík doplnit pomocí vhodného organického hnojiva.
Tradičně se používá také kopřivový výluh. Pokud je koncentrovaný, před použitím se obvykle ředí vodou – například přibližně v poměru 1 : 10, vždy však podle způsobu přípravy a citlivosti konkrétní rostliny.
My dáváme přednost organickému hnojení, například kvalitnímu kompostu, hnojivům s řasami neborohovině.
Dusík je základní součástí aminokyselin, z nichž rostlina vytváří bílkoviny. Bez dostatečné výživy dusíkem proto nemůže zdravě růst.
Než začnete hnojit, pozorujte
Stejný příznak nemusí vždy znamenat stejný problém. Žlutý list automaticky neznamená nedostatek dusíku a světlý list nemusí vždy znamenat nedostatek železa.
Při určování příčiny sledujte zejména:
zda se problém objevuje nejprve na mladých, nebo starších listech,
zda zůstává žilnatina zelená,
zda zasychají především okraje listů,
stav kořenů a vlhkost půdy,
pH půdy,
předchozí hnojení,
průběh počasí a zálivku.
Teprve podle těchto znaků zvolte správný způsob výživy. Nadměrné hnojení může být pro rostlinu stejně problematické jako nedostatek živin.
Vyvážená půda, dostatek organické hmoty a pravidelné pozorování rostlin jsou proto nejlepší cestou k tomu, abychom na jejich potřeby reagovali správně.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Ovoce samozřejmě obsahuje i další vitaminy a řadu dalších biologicky významných látek, přičemž jejich množství se liší podle druhu, odrůdy, stupně zralosti i podmínek pěstování.
Vyšší obsah karotenoidů najdeme například v šípcích, meruňkách nebo broskvích. Za zmínku stojí také ořešák královský, jehož plody obsahují mimo jiné vitaminy skupiny B, nenasycené mastné kyseliny a minerální látky.
Při pěstování je však důležité myslet nejen na samotný obsah živin, ale také na způsob ochrany a péče o rostliny. Pokud používáme přípravky na ochranu rostlin, měli bychom vždy dodržovat povolené použití, správné dávkování a ochranné lhůty.
Má tedy smysl mluvit o kvalitních plodech bez ohledu na to, jakým způsobem o svou zahradu pečujeme?
Někteří spotřebitelé dnes stále více sledují nejen původ ovoce a zeleniny, ale také jejich zpracování a složení hotových výrobků.
Domácí pěstování nám dává možnost mít větší kontrolu nad tím, jak o rostliny pečujeme, čím je hnojíme a jaké způsoby ochrany používáme. Zároveň však neplatí, že každá potravina z obchodu je automaticky nekvalitní nebo nezdravá.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ruku na srdce – dají se zdravé a kvalitní plody vypěstovat úplně bez jakékoli péče?
Proměnlivé počasí, pozdní jarní mrazy, dlouhá období sucha nebo vysoké vlhkosti a výskyt nových či šířících se škůdců a chorob dokážou pěstování značně zkomplikovat.
Některé faktory ovlivnit nedokážeme. Mnoho podmínek pro zdravý růst rostlin však ovlivnit můžeme.
Patří sem například správná péče o půdu, hygiena sadu, vhodná výživa, odstranění napadených částí rostlin a podle potřeby také podzimní nebo předjarní ošetření.
Některé podpůrné prostředky si lze připravit i doma z běžně dostupných rostlin. Tradičně se používá například výluh z kopřivy, především jako rostlinná jíchá a podpůrný prostředek při pěstování. Jeho účinek proti konkrétním škůdcům nebo chorobám však nelze považovat za náhradu registrovaného přípravku na ochranu rostlin.
Krok za krokem k péči o půdu a stromy
Na podzim je vhodné připravit půdu i rostliny na období zimního klidu a vytvořit jim co nejlepší podmínky pro následující jaro. Ještě před zimou proto stojí za to udělat několik základních kroků.
Monilióza
Pokud vaše stromy během sezóny potrápila monilióza, nezapomeňte odstranit ze stromů i zpod nich mumifikované a chorobou napadené plody.
Důležité je také průběžně uklízet silně napadené rostlinné zbytky a listí. Tím snižujeme množství míst, na kterých mohou přezimovat některé patogeny a škůdci. Zdravé listí však nemusíme ze zahrady automaticky odstraňovat – lze je využít například ke kompostování nebo mulčování tam, kde nehrozí šíření závažných chorob.
Do půdy lze zapracovat také mikrobiální přípravky.
Jednou z možností je NovaFerm VIVA, mikrobiální půdní přípravek určený k podpoře biologické aktivity půdy a vitality rostlin. V pěstitelské praxi se používá také jako součást péče o půdu v porostech, kde se mohou vyskytovat půdní škůdci, například drátovci, ponravy chroustů, můrynebo bázlivec kukuřičný.
Přípravek však nepoužíváme jako univerzální náhradu insekticidu či nematocidu – vždy se řídíme jeho určením a doporučením výrobce.
Další možností je multibakteriální půdní přípravek NovaFerm MULTI.
Podporuje mikrobiální rozklad organických a posklizňových zbytků a pomáhá zlepšovat biologickou aktivitu půdy. Lze jej využít také při kompostování, kde mikroorganismy přispívají k rozkladu organické hmoty.
Ošetření stromů
Pokud jste ještě nevyměnililepové pásyna kmenech stromů, stále je na to vhodná doba.
Oboustranně lepivý pás se upevňuje kolem kmene a vytváří mechanickou bariéru pro lezoucí hmyz. Pomáhá omezit přístup některých housenek, mravenců a dalších škůdců do koruny stromu.
Velký význam má zejména proti bezkřídlým samicím některých píďalek, které na podzim nebo v předjaří lezou po kmenech do korun, kde kladou vajíčka.
Ošetřovat lze podle potřeby ovocné stromy, keře i některé okrasné dřeviny. Vždy je však nutné vycházet z konkrétního problému – ne každý strom potřebuje každý rok stejný postřik.
V pěstitelské praxi se používají přípravky obsahující měď nebo síru, pokud jsou pro danou plodinu, chorobu a termín použití povoleny.
Podle účelu ošetření se používají také olejové přípravky, například BorOilnebo FerrumOil. Je však důležité nekombinovat přípravky automaticky – možnost míchání mědi, síry, olejových a mikrobiálních přípravků je vždy nutné ověřit podle etikety a doporučení výrobce.
Jako součást podpůrné péče lze využít také mikrobiální listové hnojivo NovaFerm SIRIUS.
Obsahuje bakterie rodu Bacillus a používá se k podpoře vitality a přirozené obranyschopnosti rostlin. V pěstitelské praxi se využívá u porostů ohrožených různými houbovými chorobami, například:
U mikrobiálních přípravků je obzvlášť důležité ověřit jejich kompatibilitu s měďnatými a dalšími antimikrobiálně působícími přípravky, protože nevhodná kombinace může životaschopnost užitečných mikroorganismů omezit.
Zdravá zahrada začíná prevencí
Podzimní péče nemusí znamenat množství postřiků. Mnohem důležitější je odstranit zdroje infekce, zkontrolovat zdravotní stav stromů, pečovat o půdu a zasahovat pouze tam, kde je to skutečně potřeba.
Odstraňování mumifikovaných plodů, péče o půdu, lepové pásy, správná výživa a vhodně zvolené podzimní ošetření mohou společně významně snížit tlak některých chorob a škůdců v následující sezoně.
Z pohledu ekologické ochrany je velmi důležitý už samotný výběr vhodné odrůdy. Odrůda citlivá na choroby nebo škůdce může ekologické pěstování ořešáku královského výrazně zkomplikovat, v některých případech až znemožnit. Dobrou kondici rostlin a základ jejich přirozené ochrany podpoříme především kvalitní výživou, správným obděláváním půdy a dostatečnou závlahou. Silný a dobře živený strom se lépe vyrovnává se stresem, výkyvy počasí i tlakem chorob a škůdců.
Prevence a včasná diagnostika chorob a škůdců
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Poškozené nebo napadené části rostlin je vhodné včas odstranit, lokalizovat zdroj infekce a nezapomínat ani na kontrolu okolních porostů. Právě včasné zjištění výskytu škůdců je jedním z klíčových prvků úspěšného a zdravého pěstování.
Pro sledování škůdců nejen na ořešáku královském doporučujeme použít žluté sférické lapače s feromonovým odparníkem Rhagoletis completa. Ty pomáhají monitorovat výskyt vrtule ořechové, která patří mezi významné škůdce ořešáku.
Podceňovat bychom neměli ani výkyvy počasí, protože právě teplota, vlhkost a srážky výrazně ovlivňují rozvoj chorob na jednotlivých druzích rostlin. Pravidelné sledování porostu nám proto pomáhá předcházet problémům dříve, než se naplno rozvinou.
Preventivní ošetření a posílení odolnosti rostlin
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých škodlivých činitelů volíme přípravky s nižším obsahem mědi, například CuproTonic. Při vyšším tlaku choroby je vhodné jej kombinovat s přípravky podporujícími přirozenou imunitu rostlin, jako jsou Imunofolnebo Chitopron 5 %.
Odolnost rostlin proti houbovým chorobám pomáhá zvyšovat také přípravek Trifender. Používá se preventivně, ideálně už před výsadbou, kdy se ošetřuje kořenový bal. Aplikace se provádí postřikem na půdu.
Správně zvolená prevence, pravidelná kontrola porostu a podpora přirozené vitality stromů jsou v ekologickém pěstování základem zdravého a dlouhodobě prosperujícího ořešáku královského.
Bakteriální skvrnitost ořešáku
Původcem této choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje prakticky všude na světě, kde se pěstují ořešáky. Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý nebo ořešák kalifornský.
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Na mladých plodech se bakteriální skvrnitost projevuje drobnými hnědavými puchýřkovitými skvrnami, které později mokvají. Hniloba následně postupuje dovnitř plodu a často napadne celé mladé semeno. Plod postupně černá, scvrkává se a opadává.
U nás patří bakteriální skvrnitost ořešáku mezi běžně rozšířené choroby. Silnější projevy se objevují zejména v letech, kdy je jaro vlhké a teplé.
Biologická ochrana proti bakteriální skvrnitosti
S biologickou ochranou ořešáku je vhodné začít ještě před samotným kvetením. V tomto období využíváme přípravky, které podporují obranný systém přímo v rostlinách.
Pokud se přirozený imunitní systém rostliny neaktivuje, samostatné přípravky s obsahem mědi bývají méně účinné. Důležité je proto kombinovat preventivní působení s podporou vitality a obranyschopnosti stromu.
Vhodným přípravkem je CuproTonic, který funguje na bázi cukru a obsahuje sníženou dávku mědi a zinku. Poměr jednotlivých složek je nastaven tak, aby zdravé buňky měly dostatek živin pro další růst a lepší vývoj.
Použití přípravku CuproTonic má význam především jako součást preventivní péče o ořešák. Pomáhá podpořit přirozenou odolnost rostliny a zároveň dodává důležité mikroprvky, které se podílejí na její celkové kondici.
Gnomonie ořešáku – hnědnutí listů ořešáku
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
Onemocnění se nejprve projevuje žlutými skvrnami na listech, které později hnědnou až černají. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se rozšířit také na povrch plodů.
Na napadených plodech vznikají hnědé až černé skvrny, které často vedou k předčasnému opadu, mnohdy ještě nedozrálých ořechů. Houba proniká přes zelenou část oplodí i skořápku a znehodnocuje jádro ořechu. Napadené jádro bývá průsvitné, tmavě hnědé, začíná hnít a je nepoužitelné.
Listy se při silnějším napadení kroutí, zasychají a opadávají. Výsledkem může být znehodnocení větší části úrody a celkové oslabení stromu. Ořešák, který předčasně ztratí listy, se hůře připravuje na zimu a v následujícím období bývá náchylnější k poškození mrazem.
Ekologická ochrana ořešáku královského
V ekologické ochraně je důležitá především prevence, pravidelné sledování zdravotního stavu stromu a podpora jeho přirozené odolnosti. Napadené listí a zbytky plodů je vhodné odstraňovat, protože mohou sloužit jako zdroj infekce pro další sezónu.
Riziko rozvoje choroby se zvyšuje zejména v obdobích s vyšší vlhkostí, častými srážkami a špatným prouděním vzduchu v koruně. Proto je důležité udržovat strom v dobré kondici, nepřehnojovat dusíkem a podle potřeby provádět vhodný řez, který korunu prosvětlí.
Nový škůdce ořešáku královského
Mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans patří také původem neevropská vrtule ořechová (Rhagoletis completa). V Evropě je jejím hlavním hostitelem ořešák královský (Juglans regia). K dalším hostitelům tohoto škůdce patří také broskvoň obecná (Prunus persica).
Vrtule ořechová se postupně rozšířila i do střední Evropy. Od roku 2017 je její výskyt potvrzen v České republice a od roku 2019 působí problémy také pěstitelům na Slovensku.
Vrtule ořechová
Larvy vrtule ořechové přezimují v půdě ve stadiu kukel. Dospělé mouchy se líhnou od konce června.
Vrtule ořechová je drobná muška o velikosti přibližně 4–6,4 mm. Vyznačuje se žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá a nese výraznou žlutou skvrnu. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky, podle kterých lze škůdce poměrně dobře rozpoznat.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
Poté, co larvy plod opustí, zůstávají ve slupce chodbičky. Slupka měkne, může zahnívat a velmi špatně se odstraňuje. Při časném napadení bývají plody scvrklé, měknou a předčasně opadávají ze stromu.
Obaleč jablečný
Významným škůdcem ořešáku může být také obaleč jablečný (Cydia pomonella). Přezimuje v prasklinách kůry, v půdě kolem stromu, případně v opadaných poškozených plodech. Právě proto je důležité na podzim napadené plody, zbytky slupek a další rostlinný materiál odstranit, spálit nebo správně zkompostovat.
Velké pavučinové zámotky a výrazné poškození listové plochy může způsobovat také přástevník americký (Hyphantria cunea). Při silnějším výskytu dokáže výrazně oslabit strom, protože omezuje jeho schopnost fotosyntézy.
Na co nezapomenout
Pro výsadbu ořešáku královského vybíráme stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a výživnou půdou. Po výsadbě je důležité udržovat korunu vzdušnou pravidelným prosvětlovacím řezem. Řez provádíme v období, kdy je strom v míze.
Po opadu listí se doporučuje odstranit napadené plody, obaly ořechů, listí a další zbytky, ve kterých mohou přezimovat zárodky chorob nebo škůdců. Tímto opatřením omezíme další rozmnožování hub i šíření škodlivých organismů. Pokud se likvidace listí nestihne před zimou, je možné ji provést také brzy na jaře.
Biologické řešení
Proti vrtuli ořechové (Rhagoletis completa) je možné použít přípravek Bora s obsahem houby Beauveria bassiana BB1, který se aplikuje do půdy. Aplikace se provádí zálivkou pod korunu ořešáku, a to na jaře a dvakrát na podzim.
V trávnících lze použít také parazitické hlístice Entonem, protože je není nutné zapravovat do půdy. Do koruny stromu se doporučuje umístit lapače na vrtuli. Monitoring škůdce je důležitý pro správné načasování ochranných opatření.
Postřik je vhodné provádět také v koruně stromu. V praxi byl s poměrně dobrými výsledky vyzkoušen přípravek Spintor, avšak pro dostatečný účinek bylo potřeba provést přibližně 7 až 11 postřiků za sezónu.
V současnosti vykazuje dobré výsledky přípravek NovaFerm Orion. Protože bakterie vydrží v koruně stromu déle, obvykle postačí 3 postřiky za sezónu. Pro lepší smáčivost doporučujeme přidat přípravek BorOilspolu s menším množstvím mědi. Vhodný je například CuproTonicnebo Kocide 2000.
Tímto způsobem chráníme ořešák nejen před škůdci, ale současně také před významnými chorobami ořešáku, jako jsou bakteriální skvrnitost ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis), antraknóza ořešáku (Gnomonia leptostyla) a čerň ořešáková (Alternaria nucis).
Pokud je tlak chorob silný, je možné do postřiku přidat také přípravek NovaFerm Sirius.
Z morfologického hlediska řadíme čerešně a višně do skupiny červených peckovin. Čerešně patří mezi první jarní ovoce a dozrávají po dobu přibližně 8 týdnů. Barva plodů může být žlutá, oranžová, červená, tmavě červená až černá. Konzumují se jako stolní ovoce, ale využívají se také ke konzervování, výrobě destilátů, ovocných vín nebo k dalšímu průmyslovému zpracování.
Intenzivní sady čerešní se pěstují v nadmořské výšce 200–400 m s průměrnou roční teplotou nad 7,5 °C. Nesnášejí polohy se studenými půdami a prudkými teplotními rozdíly. Půda by měla obsahovat dostatečné množství vápníku, který peckoviny potřebují více než jádroviny.
Čerešně nevysazujeme na místa s tendencí k častému hromadění vody, protože po dlouhotrvajících deštích dochází k praskání plodů a následnému napadení moniliózou.
Mezi jednotlivými odrůdami nebo skupinami se často vyskytuje intersterilita, proto je výhodné vysadit kombinaci alespoň dvou různých odrůd.
Nejčastějšími opylovači jsou včely, hlavně proto, že v období kvetení bývají jediným hmyzem zastoupeným ve větším množství.
Čerešně a višně – choroby
Skvrnitost listů čerešně /Blumeriella jaapii/
Na horní straně listové čepele se objevují vínově červené, kulaté, zpočátku neohraničené skvrny velké 1–2 mm. Na rubu listu jsou skvrny menší, ohraničené, hnědočervené až hnědé. Vytváří se bělavý až světle růžový povlak.
U náchylných odrůd višní dochází při předčasném opadu listů k nepříznivému ovlivnění kvality a množství úrody, diferenciace květních pupenů i vyzrávání dřeva.
Blumeriella jaapii
Dírkovitost listů neboli klasterosporióza /Stigmina carpophila syn. Clasterosporium carpophilum/
Způsobuje ji houba, která se objevuje na listech. Hostitelskými rostlinami jsou čerešeň, slivoň, broskvoň, meruňka a mandloň.
Zpočátku jsou patrné pouze skvrny oválného až kulatého tvaru s průměrem maximálně 5 mm. Jsou zbarvené tmavě fialově, střed bývá světlejší. Při delším působení patogenu dochází k hnědnutí až zasychání skvrn. Pokud jsou listy silně napadené, předčasně opadávají.
Největším zdrojem infekce jsou opadané nemocné listy a větvičky. Šíření choroby nejvíce podporuje vlhké počasí.
Největší škody způsobuje na plodech a listech, čímž oslabuje celý strom. Dřevo nevyzrává a rostlina je méně odolná vůči mrazům.
Napadené mohou být květy, letorosty, větve i plody. Květy a malé plody hnědnou a zasychají. Listy, případně letorosty, vadnou a spolu s postiženými větvemi zasychají. Na postižených místech se často vyskytuje klejotok.
K napadení plodů dochází v období dozrávání a zralosti, nejčastěji však po poranění. Nejprve vznikají na plodech měkká hnědnoucí místa, která se rychle rozšiřují, až zasáhnou celý plod.
Na listových čepelích se objevují chlorotické ohraničené skvrny, drobné kroužky nebo pruhy. Postižená místa se kroutí a na spodní straně listů se v okolí žilek objevují výrůstky.
Postižená místa postupně nekrotizují a vypadávají. Listy se postupně rozpadají a často zůstává zachovaný pouze úzký proužek pletiva v okolí žilek.
Příznaky jsou výraznější za teplého počasí. V dalších letech bývá projev příznaků variabilní, případně může i zmizet.
Prunus necrotic ringspot virus
Zhoubná rakovina čerešně /Petunia asteroid mosaic virus/
Na mladých letorostech čerešní a višní se objevují podélné, různě velké nekrózy. Letorosty zastavují růst, ohýbají se a od vrcholu odumírají, zatímco bazální část zůstává zdravá.
V následujících letech vyrůstají nové zdravé letorosty ze spodních zdravých oček. Poškození se každoročně opakuje. Přírůstky jsou krátké a dochází k typickému vodorovnému prodlužování větví.
V místech odumírání vznikají rakovinné uzly až tumory, dochází k nekrózám, odlupování kůry a obvykle také k silnému klejotoku.
Petunia asteroid mosaic virus
Další virové choroby čerešně a višně
Puchrovitost čerešně /Taphrina cerasi/
V napadených korunách stromů můžeme pozorovat tvorbu čarodějných metel, což je nejčastější příznak tohoto onemocnění. Nápadné jsou hlavně po opadu listů. Mohou být vzpřímené nebo převislé.
Listové pupeny na čarodějných metlách raší dříve a jsou nápadně olistěné už během kvetení stromů. Na napadených výhonech se netvoří květní pupeny, a pokud se vytvoří, zasychají a opadávají.
Napadené listy jsou světlezelené, žlutočervené až červené a zkadeřené. Jsou menší a silnější. Na spodní straně se vytváří růžový povlak vřecek. Listy rychle černají a zasychají.
Bílé beznohé larvy, před kuklením dlouhé přibližně 6 mm, způsobují červivost čerešní. Dospělí jedinci se vyznačují žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá s výraznou žlutou skvrnou. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky.
K základním příznakům přítomnosti škůdce patří vpichy na slupce, které vznikly po kladení vajíček. Vrtule třešňová je nejvážnějším škůdcem čerešní. Často bývají napadeny téměř všechny plody. Přednostně jsou napadány sladké odrůdy, více ohrožené jsou pozdní čerešně.
Několik druhů mšic může přenášet choroby rostlin, zejména viry, které se dostávají do těla rostliny během vysávání rostlinných šťáv.
Mšice jsou drobní jedinci dlouzí 1–4 mm. Mají měkké tělo hruškovitého tvaru. Mohou být zelené, žluté, hnědé, červené nebo černé, v závislosti na druhu a potravě.
Dospělé mšice jsou bezkřídlé, některým z nich však mohou vyrůst i křídla, hlavně pokud je jejich populace výrazně vysoká. Na špičce hlavy mají dvě tykadla podobná anténám.
Mšice vylučují velké množství lepkavé tekutiny známé jako medovice. Tato sladká tekutina kape na rostliny, přitahuje mravence a podporuje růst plísní na listech.
Housenice pilatky třešňové typicky skeletují líc listů. Vyžírají vrchní pokožku a parenchym, takže zůstává spodní pokožka a žilky. Napadené listy hnědnou.
Housenice jsou 8–10 mm dlouhé, kyjovité, pokryté černým slizem a připomínají malé slimáky. Při silnějším napadení způsobují hnědnutí a opad listů, někdy také předčasný opad plodů.
Plodnost klesá a může být oslabený i růst v následujícím roce. Pilatka třešňová má dvě generace ročně. Housenice první generace se objevují v květnu a červnu. Housenice druhé, početnější a proto i škodlivější generace se objevují v srpnu.
Možností je více, ale princip zůstává stejný. Používáme olejový přípravek s vedlejším účinkem proti škůdcům a k němu měď nebo síru proti houbovým chorobám a plísním.
Předjarní postřik při tvorbě listů
Při tvorbě listů je možné použít kombinaci BorOil + CuproTonic + NovaFerm Sirius.
CuproTonic je možné při tvorbě plodů už vynechat, pokud to zdravotní stav rostlin dovoluje.
Jako listové hnojivo použijte Vermivital nebo Vermifit A.
Jaký počet biologických postřiků je možný?
Před květem – Oroganic a CuproTonic.
Po odkvětu – Alginure, HF-Mycol, Oroganic, NovaFerm Sirius, Vermivital.
Při tvorbě plodů – Alginure, HF-Mycol, Oroganic, Vermivital.
Při dozrávání plodů – nám se osvědčila kombinace FerrumOil, Alginure, HF-Mycol, NovaFerm Sirius a Rokohumin.
Počet biologických postřiků
Počet postřiků proti houbovým chorobám je možné podle potřeby a požadovaného výsledku ještě zvýšit. Ošetření lze opakovat přibližně jednou za 7–10 dní, vždy podle počasí a rizika, které je s ním spojené.
V takovém případě se řídíme dávkováním jednotlivých produktů a počet opakování volíme podle návodu.
Proti škůdcům zasahujeme spíše kurativně než preventivně. Snažíme se zasáhnout ihned při prvním zjištěném výskytu, abychom předešli jejich množení, nadměrnému vysávání šťáv z rostlin a tím také omezili šíření chorob.
Po ruce bychom měli mít NeemAzal, hlavně proti mšicím, a Lepinox Plus proti housenkám. Případně je možné vyzkoušet také nový přípravek NovaFerm Orion.
Pomoci může i výsadba vhodných aromatických rostlin, jako jsou aksamitník, máta, česnek, cibulka nebo měsíček.
Lepové signalizační destičky nám pomohou při včasné identifikaci škůdce a část škůdců také zachytí.
Ovocné stromy
U ovocných stromů můžete postupovat podobně jako u révy vinné.
Přípravky Vitisana HF-Mycol už zde nejsou natolik potřebné, vždy však záleží na konkrétním zdravotním stavu stromů, počasí a tlaku chorob.
Zelenina
U zeleniny můžete používat čistě bakteriální produkty, například NovaFerm Sirius proti houbovým chorobám a NovaFerm Orion proti škůdcům.
Na padlí je vhodné přidat ještě Vitisan a HF-Mycol, případně i BorOil v minimálním množství.
Jako hnojivo přidáváme Vermivital na zeleninu a Rokosan na list, aby rostliny přijaly dostatek živin pro zdravý a vyvážený růst.
Kdy postřikovat?
Postřik provádíme brzy ráno nebo při západu slunce, kdy už nehrozí spálení listů.
Obvykle postřikujeme po deštích a čekáme na období bez srážek v následujících dnech. Pokud hrozí přeháňky, používáme BorOil nebo FerrumOil, které slouží také jako smáčedla, případně jiný olejový přípravek se smáčecím efektem.
Teplota vzduchu při postřiku by neměla překročit +25 °C.
Při míchání přípravků se řídíme tabulkou mísitelnosti, návodem a pH přípravků. V zásadě nemícháme přípravky s vysokým a nízkým pH.
Pokud používáme více olejů, volíme nižší dávkování přípravků. Ideální je zlatá střední cesta. Při kurativním ošetření zvolíme vyšší dávku daného přípravku.
I když jde o biologické postřiky, jsou ve vysoké koncentraci. Jakýkoliv zásah do očí nebo kontakt s pokožkou je potřeba okamžitě opláchnout proudem studené vody. Používejte rukavice, ochranný oděv a ochranné brýle. Vždy se řiďte návodem nebo našimi instruktážními videi v popisu u produktu.
Nepřekračujte dávkování, nepostřikujte v době květu a nepostřikujte během slunečného dne.
Jak bojovat proti škůdcům biologicky?
Proti škůdcům se osvědčily přípravky NeemAzal a oblíbený je takéRock Effect. Ten je však vhodnější používat preventivně, protože nemá takovou sílu jako nimbový olej. Používá se na savý a žravý hmyz, jako jsou mšice, molice, třásněnky a roztoči.
Na menších plochách můžete aplikovat postřik pouze ručním postřikovačem, například na mladé letorosty stromů, především při výskytu mšic.
V počátečním stadiu si pomůžeme také přípravky BorOil a FerrumOil s obsahem citrusových silic.
Proti pilatce švestkové použijte Quassia amara. Je to pracnější, ale účinné řešení. Působí také na další škůdce.
Proti housenkám použijeme přípravek Lepinox Plus.
Za povšimnutí stojí také produkt NovaFerm Orion, který obsahuje bakterie Photorhabdus luminescens a Bacillus thuringiensis. Pomocí nich eliminuje žravé a savé škůdce, jako jsou mšice, třásněnky, molice, zavíječi, vrtule, mandelinka bramborová nebo housenky.
Jaké organické hnojivo do půdy použít?
Do půdy jsme pro vás připravili italská organická prvotřídní hnojiva Italpollina, Tribu a Guanito. Doprava je sice dražší, ale vyvažuje ji nízká cena kvalitního hnojiva.
Nenahraditelný vermikompost nám dodává firma Vermivitalod slovenského výrobce. Kvalita v ekologickém obalu. Pro mladé rostliny a k sazenicím je opravdu nenahraditelný.
Z mého pohledu? Přidávám je ke každé sazenici zeleniny a jsem stále spokojený. Při vytrhávání rostliny na konci sezóny je to vidět na silném a bohatě rozvětveném kořenovém balu.
Pokud přidám také Plantasorb gel, mohu zálivku při tvorbě plodů omezit na úplné minimum, a to i v suchém roce. Rostlina si totiž už dokáže mnohem lépe poradit sama.
Na dezinfekci půdy proti houbám a plísním použijeme Trifender, Clonoplus nebo Gliorexs obsahem houby Trichoderma. Těmito přípravky můžete také mořit semena. Přidat lze i Chitopron jako lepidlo.
Co se škůdci v půdě?
Máme tři možnosti. Použít hlístice, bakterie nebo dokonce houby.
Výhody a nevýhody si stručně shrneme.
Hlísticejsou vhodné hlavně na pozemky, kde je možné půdu dostatečně zavlažovat. Půda totiž nesmí do hloubky úplně vyschnout, protože hlístice jsou na vyschnutí citlivé.
Výhodou je jejich použití v trávníku, protože je není potřeba nijak zapravovat. Stačí aplikace zálivkou nebo postřikem.
Hlístice jsou aktivní a škůdce často zredukují téměř na nulu. Při silném zamoření je potřeba postřik opakovat ještě na podzim, hlavně u škůdců, jako jsou tiplice bahenní a nosatci. U krtonožek a chroustů obvykle stačí jedno ošetření.
Bakteriejsou podstatně levnější, není nutné je zavlažovat, ale je potřeba je zapravit do půdy. Pracují i při nižších teplotách, už od +2 °C. Jejich účinek nebude okamžitě stoprocentní, proto je potřeba proces opakovat na jaře i na podzim, a to i po dobu několika let.
U hub Beauveria bassiana je to podobné jako u parazitických hlístic, jen je nutné je zapravit do půdy. Potřebují dostatečnou vlhkost a je vhodné je aplikovat na jaře i na podzim. Výsledek se dostaví až po delší době používání, často v průběhu několika sezón.
Nepřímá ochrana
Nedovolte půdním škůdcům příliš se rozmnožit. Střídejte plodiny a dovolte krtkovi, pokud nejde zrovna o anglický trávník, aby se trochu realizoval. On už ví, co je nejlepší.
V našem e-shopu najdete mnoho užitečných postřiků. Zmínit můžeme ještě Polyversum, které se dá používat samostatně proti plísním a houbám při pěstování zeleniny, ovoce, nebo dokonce pšenice.
Nenahraditelná je také Cocanapři silném výskytu padlí, zejména na révě vinné, a mnoho dalších specifických produktů pro konkrétní plodiny.
Nebojte se experimentovat a to, co funguje, už neměňte.
Ať se vám daří a jste hlavně zdraví. Přejeme vám, abyste úspěšně vypěstovali zdravé a chutné ovoce a ještě zdravější zeleninu. Ať se vám bouřky vyhýbají a všechny rostliny krásně vzejdou.
Čím si dravý roztoč T. pyri získal takovou oblibu?
Typhlodromus pyri (T. pyri)je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Přezimují především oplodněné samičky dravého roztoče. Na jaře, jakmile se začne oteplovat, se stávají aktivními a začínají intenzivně vyhledávat kořist – například přezimující stadia a líhnoucí se jedince škodlivých svilušek, hálčivců a vlnovníků.
Díky tomu může být populace škodlivých roztočů omezována již na samém začátku vegetace, ještě předtím, než se výrazně přemnoží.
Později dokáže T. pyri využívat také náhradní zdroje potravy. Pokud se škodliví roztoči přemnoží, může jejich populaci během několika týdnů výrazně omezit a tím snížit riziko poškození vinné révy nebo ovocných stromů.
Při vhodných podmínkách pomáhá dlouhodobě udržovat populace škodlivých roztočů z čeledí Tetranychidae a Eriophyidae pod prahem škodlivosti.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Vajíčka jsou velmi drobná, přibližně 0,3 mm, a samičky je ukládají na vhodná místa na povrchu rostlin, často v blízkosti trichomů a dalších struktur listu, které jim poskytují určitou ochranu.
Přesné určení druhu je možné až při použití silně zvětšujícího mikroskopu, nejlépe v laboratorních podmínkách. Jednotlivé druhy dravých roztočů si mohou být na první pohled velmi podobné.
Při určování se sledují například počet, velikost a rozmístění štětin na těle, tvar těla a některé anatomické znaky, včetně stavby rozmnožovacích orgánů.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri se živí především různými druhy drobných roztočů. Mezi jeho kořist patří například sviluška chmelová, sviluška ovocná, hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) a vlnovník révový (Colomerus vitis).
Hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) napadá vinnou révu a při silném výskytu může způsobovat zpomalené a nerovnoměrné rašení, deformace mladých listů a jejich kadeření.
Vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobuje typickou plstnatost listů vinné révy. Na horní straně listů vznikají puchýřovité vyvýšeniny a na spodní straně charakteristický bělavý, později hnědnoucí plstnatý povlak.
T. pyri se může živit také jinými drobnými roztoči, vajíčky některých druhů hmyzu a drobnými larvami, například třásněnek.
Pokud není živočišná kořist k dispozici, dokáže využívat i některé náhradní zdroje potravy, například pyl určitých rostlin, spory a mycelium hub nebo rostlinné výměšky.
Právě schopnost přejít na alternativní potravu je jedním z důvodů, proč se Typhlodromus pyri dokáže ve vinicích a sadech dlouhodobě udržet i v době, kdy je škodlivých roztočů málo.
Při nedostatku kořisti mohou draví roztoči přežívat poměrně dlouhou dobu. Mohou rovněž přijímat tekutiny z rostlinného povrchu, aniž by při běžném výskytu způsobovali významné poškození pěstovaných rostlin.
Dokáže se jeho populace přizpůsobit množství kořisti
Jednou ze zajímavých vlastností T. pyri je schopnost přizpůsobovat svou populační dynamiku množství dostupné potravy.
Při nedostatku kořisti populace klesá poměrně pomalu, zatímco při dostatku kvalitní potravy se může počet dravých roztočů rychle zvyšovat.
V pěstitelské literatuře se uvádí, že při nedostatku potravy může pokles populace na polovinu trvat přibližně 100 dní, zatímco za optimálních podmínek a při dostatku vhodné kořisti se může populace zdvojnásobit přibližně za 17 dní. Skutečná rychlost vývoje však závisí především na teplotě, druhu potravy a podmínkách prostředí.
Zajímavý je také poměr pohlaví potomstva. Při dostatku kvalitní kořisti se uvádí vyšší zastoupení samiček, přibližně kolem 70 %, zatímco při nedostatku potravy může jejich podíl výrazně klesat.
Tento mechanismus přispívá ke schopnosti populace reagovat na množství dostupných potravních zdrojů.
Pro pěstitele to znamená především jednu důležitou věc – pokud se dravému roztoči podaří v sadu nebo vinici vytvořit stabilní populaci, může dlouhodobě pomáhat udržovat škodlivé roztoče pod kontrolou.
Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)
Kolik škůdců dokáže T. pyri zkonzumovat?
Samice dravého roztoče dokáže denně zkonzumovat několik jedinců větších roztočů a výrazně vyšší počet velmi drobných vlnovníkovitých roztočů.
V některých údajích se uvádí přibližně 3 až 8 větších jedinců roztočů nebo několik desítek drobných roztočů z čeledi Eriophyidae za den. Konkrétní množství závisí na druhu a vývojovém stadiu kořisti, teplotě a dalších podmínkách.
Díky těmto vlastnostem je T. pyri schopný velmi účinně přispívat k regulaci škodlivých roztočů na vinné révě a v ovocných sadech.
Patří mezi významné zástupce čeledi Phytoseiidae a ve střední Evropě je jedním z důležitých a často dominantních dravých roztočů ve vinicích.
Velkou výhodou je jeho schopnost dlouhodobě přežívat přímo v porostu. Pokud při ochraně rostlin používáme přípravky šetrné k dravým roztočům, může se jednou zavedená populace na vhodném stanovišti udržovat po mnoho let.
Proto je při používání T. pyri důležité myslet nejen na jeho vysazení, ale také na kompatibilitu dalších přípravků na ochranu rostlin s užitečnými organismy.
Typhlodromus = „slepý běžec“
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Například po konzumaci svilušky ovocné (Panonychus ulmi) mohou dospělci a nymfy získat nápadnější načervenalé až karmínové zbarvení.
Dospělý jedinec je velmi drobný, přibližně 0,5 až 0,7 mm, a pouhým okem jej proto není snadné pozorovat.
Typický je pro něj velmi rychlý a neklidný pohyb po povrchu listů, který je jedním z charakteristických znaků dravých roztočů této skupiny.
Název Typhlodromus vychází z řeckých slov vztahujících se ke „slepému běžci“. Roztoči při pohybu využívají citlivé smyslové struktury na těle a končetinách, pomocí kterých vnímají své okolí a vyhledávají kořist.
Dalším zajímavým znakem je jejich světlé, někdy až lesknoucí se zbarvení hřbetní části těla, které může být za vhodného osvětlení dobře patrné.
Proč má Typhlodromus pyri v biologické ochraně takový význam?
Jeho největší výhodou není pouze množství kořisti, které dokáže zkonzumovat. Důležitější je schopnost dlouhodobě se usadit přímo ve vinici nebo ovocném sadu.
Pokud má vhodné podmínky a není opakovaně poškozován nevhodně zvolenými přípravky na ochranu rostlin, může zde vytvořit stabilní populaci. Jakmile se škodliví roztoči začnou množit, predátor má jejich populaci k dispozici jako zdroj potravy a jeho početnost může následně růst.
Právě tento princip dělá z Typhlodromus pyri cenného pomocníka při dlouhodobé biologické ochraně ovocných stromů a vinné révy.
Při jeho nasazení je vždy vhodné dodržovat pokyny dodavatele, správný termín aplikace a následně volit pouze takové přípravky, které jsou s dravými roztoči kompatibilní.
Společným příznakem některých houbových chorob, napadení škůdci, ale také nevhodných pěstebních podmínek je hnědnutí tújí. Proto je důležité rostliny pozorně prohlédnout, zjistit skutečnou příčinu a podle ní zvolit vhodný způsob ochrany a péče.
Hnědnutí totiž nemusí automaticky znamenat chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také sucho, přemokření, poškození kořenů, zimní vysychání nebo posypová sůl. Pokud však na výhonech najdeme plodničky hub, štítky savých škůdců, chodbičky nebo larvy, můžeme příčinu určit mnohem přesněji.
Houbová onemocnění
Hnědnutí tújí (Didymascella thujina)
Mezi typické příznaky patří hnědnutí šupinovitých listů a nejmladších výhonů. Při silnějším a opakovaném napadení mohou jednotlivé výhony postupně odumírat. Zejména spodní část hustých rostlin potom může působit dojmem, jako by byla spálená. Po opadu odumřelých částí zůstávají větve místy holé.
Na napadených šupinovitých listech se vytvářejí drobné hnědé až tmavě hnědé plodničky, ve kterých dozrávají spory. Při silném a opakovaném napadení může choroba významně poškodit především mladé rostliny a sazenice.
K měďnatému přípravku lze podle doporučení výrobce kombinovat NovaFerm SIRIUS.
Při výskytu houbových chorob je důležité prosvětlit příliš hustý porost, odstranit silně napadené části a zajistit lepší proudění vzduchu mezi rostlinami.
V rámci preventivní péče se tradičně používají také přípravky s obsahem mědi. Vždy je však nutné respektovat jejich konkrétní určení a návod k použití.
Kpřípravku s obsahem mědi, například CuproTonic, lze podle doporučení výrobce přidat NovaFerm SIRIUS. Jde o mikrobiální listový přípravek s obsahem bakterie Bacillus licheniformis, používaný jako součást péče o zdravotní stav rostlin.
Důležitá je také vyvážená výživa tújí. Při výsadbě vybíráme zdravý sadební materiál a vyhýbáme se dlouhodobě zamokřeným stanovištím.
Při výsadbě lze podle stavu půdy použít také ROKOSAN Jehličnany s organicky vázaným dusíkem a dalšími minerálními živinami.
Odumírání výhonů tújí (Kabatina thujae)
Při hnědnutí tújí příliš hustý porost prosvětlíme.
Pro napadení houbou Kabatina thujae je charakteristické odumírání jednotlivých výhonů a větviček, často především jejich vrcholových částí.
Jen výjimečně bývají silně napadené celé mladé rostliny. Na bázi odumřelých výhonů se mohou objevit drobné černé plodničky houby.
Rozvoji choroby vyhovuje zvýšená vlhkost a příliš hustý, špatně větraný porost.
Zdravotní stav rostlin může ovlivnit také nevyvážená výživa. Proto je vhodné hnojení přizpůsobit skutečnému stavu půdy, ideálně na základě jejího rozboru.
Napadené části odstraníme a příliš husté porosty prosvětlíme. Při výrazném nebo opakovaném výskytu lze podle aktuálních možností ochrany použít vhodný přípravek proti houbovým chorobám. Více informací najdete také v článku o podzimním a předjarním ošetření dřevin.
Škůdci tújí
Puklice, červci a štítenky (Coccoidea, Diaspididae)
Hnědnutí túje v důsledku sání škůdců.
Puklice, červci a štítenky napadají velmi široké spektrum hostitelských rostlin včetně okrasných dřevin.
Při silném napadení můžeme na kůře větviček pozorovat oválné nebo podlouhlé štítky, často o velikosti přibližně 2 až 9 mm podle konkrétního druhu.
Larvy jsou drobné a ploché. Samičky mohou být zpočátku ploché, později výrazněji vyklenuté a jejich tělo bývá částečně nebo zcela chráněno štítkem. Na větvích často pevně přisedají. Drobní okřídlení samečci naopak snadno uniknou pozornosti.
Škůdci rostlinu poškozují především sáním rostlinných šťáv. Některé druhy mohou produkovat medovici a při silném výskytu výrazně oslabit zejména mladší dřeviny.
Při dlouhodobém a velmi silném napadení mohou jednotlivé větve zasychat a oslabené mladé rostliny mohou být vážně poškozeny.
Ochrana může spočívat v opakovaném důkladném ošetření napadených částí přípravky s olejovou nebo mýdlovou složkou, přičemž je důležité zasáhnout především mladá pohyblivá stadia škůdců.
BorOil je listové hnojivo s obsahem bóru a přírodních mastných kyselin. NovaFerm ORION je mikrobiální listové hnojivo, které lze používat jako součást péče o rostliny ohrožené savými a žravými škůdci.
Střídat je lze podle doporučení výrobce například s FloraVita Coco s obsahem kokosového mýdla nebo s přípravkem na bázi neemového oleje, napříkladNeemAzal T/S.
Při použití olejových a mýdlových přípravků je důležité důkladně smočit napadená místa a dodržet doporučenou koncentraci, teplotní podmínky a interval aplikací uvedený výrobcem.
Molovky rodu Argyresthia
Argyresthia dilectella
U druhů rodu Argyresthia může poškození na první pohled připomínat hnědnutí tújí. Druh Argyresthia dilectella je však vázán především na jalovec obecný (Juniperus communis), nikoli na túje.
Larvy vyžírají vnitřní části mladých výhonů. Napadené letorosty od špiček hnědnou a uvnitř lze nalézt drobnou housenku. Na bázi poškozené části může později zůstávat malý kruhový otvor.
Dospělcem je drobný motýl s rozpětím křídel přibližně kolem 10 mm.
U jalovců bývá poškození často především estetické. U silně napadených okrasných rostlin lze množství poškozených částí omezit jejich odstraněním při řezu.
Molovka zeravová (Argyresthia thuiella)
Právě Argyresthia thuiella, česky molovka zeravová, je typickým drobným motýlem napadajícím túje.
Již od konce léta a na podzim může být patrné hnědnutí konců větviček. Když poškozený konec výhonu rozlomíme, můžeme uvnitř objevit vyžranou chodbičku a housenku, později také kuklu.
Po výletu dospělých motýlů mohou na napadených částech zůstávat drobné kruhové výletové otvory.
Dospělý motýl je velmi malý, přibližně 6 až 10 mm, se světlým zbarvením a tmavší kresbou na křídlech.
Housenky se zavrtávají do šupinovitých listů a následně minují uvnitř mladých výhonů.
Typické hnědnutí od špiček výhonů.
Nejčastějším následkem je estetické poškození tújí – hnědnutí a lámání koncových částí výhonů. Při silném a opakovaném výskytu mohou být významněji oslabeny zejména velmi mladé rostliny.
Napadené hnědé výhony je vhodné odstřihnout a odstranit, ideálně ještě před výletem další generace dospělců.
Jako součást preventivní péče lze použít také NovaFerm ORION, mikrobiální listové hnojivo určené k podpoře kondice rostlin.
Jak poznat, proč túje hnědne?
Než sáhnete po jakémkoli přípravku, hnědé větvičky důkladně prohlédněte.
Černé nebo hnědé plodničky na šupinách a výhonech mohou upozorňovat na houbové onemocnění.
Drobné štítky pevně přichycené na větvích mohou znamenat výskyt puklic nebo štítenek.
Vyžrané chodbičky uvnitř výhonů a malé kruhové otvory ukazují na napadení molovkou.
Pokud nejsou patrné známky škůdců ani infekce, zkontrolujte vlhkost půdy, stav kořenů, přehoustnutí porostu, zimní vysychání a možné poškození posypovou solí.
Právě správné určení příčiny je při hnědnutí tújí nejdůležitější. Postřik proti škůdcům nepomůže rostlině poškozené suchem a přípravek proti houbovým chorobám nevyřeší napadení molovkou.
Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.
Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.
Naše strava by měla být přírodní a přirozená.
K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.
Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.
Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.
Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:
termíny výsevu a výsadby,
datum a způsob zpracování půdy,
hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhynebo aplikaci listových hnojiv,
choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.
Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.
V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.
Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.
Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.
Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.
Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.
Fytoncidy a smíšená kultura
Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.
Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.
Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.
Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.
Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.
Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.
V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.
Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.
Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.
Pilatky dokážou na ovocných stromech způsobit značné škody. Některé druhy mají za rok pouze jednu generaci, jiné jich vytvářejí více. Lze proti nim úspěšně zasáhnout i bez zbytečného používání chemických přípravků?
Samičky dospělých pilatek nalétávají na kvetoucí stromy. Mezi významné škůdce u nás patří především druhy napadající jabloně a slivoně. Jejich larvy způsobují časnou červivost mladých plodů a při silném výskytu mohou být škody velmi vysoké.
Důležité je správně určit termín ochrany. U pilatek napadajících plody bývá rozhodujícím obdobím začátek opadávání korunních plátků, kdy se na stromě nachází vysoký počet pilatek, zatímco aktivita opylovačů v květech již výrazně klesá.
Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)
Při přemnožení může pilatka jablečná způsobit výrazné snížení úrody, v některých případech až o 50 %. Jedna larva může během svého vývoje poškodit 3 až 4 plody.
Larvy přezimují v půdě v pevných hnědých zámotcích, zpravidla v hloubce 5 až 15 cm. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení jabloní, obvykle kolem začátku května.
Samičky kladou vajíčka do kalichů odkvétajících květů. Přibližně po 6 až 20 dnech se z nich líhnou larvy.
Jednobarevné žlutavé larvy pilatky jablečné poškozují mladé plody dvěma typickými způsoby. Mohou vyžírat pouze jejich povrch, kde následně vzniká charakteristická spirálovitá jizva zacelená korkovým pletivem, nebo se zavrtávají hlouběji směrem k jádřinci.
Uvnitř napadeného plodu potom vzniká dutina vyplněná černým trusem. Silně poškozené plody následně opadávají.
Koncem června a začátkem července opouštějí dospělé larvy spadané plody a stahují se do půdy, přibližně 2 až 25 cm pod povrch. Zde si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují.
Pilatka švestková a pilatka žlutá
Početnost pilatky švestkové a pilatky žluté lze snižovat také pravidelným sběrem a likvidací napadených opadaných plodů.
Oba druhy se mohou v sadech vyskytovat společně, případně převládá jeden z nich. Přezimují jako dospělé larvy v kokonech v půdě. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení slivoní.
Dospělé pilatky se živí nektarem a pylem. Samičky kladou vajíčka jednotlivě do kališních lístků květů.
Vylíhlé larvy následně vyžírají dužninu mladých plodů. Výsledkem bývá hromadné opadávání zelených, ještě nevyvinutých plodů o velikosti přibližně 10 až 15 mm. Při velmi silném napadení může být poškozena značná část úrody a v krajním případě mohou opadnout téměř všechny mladé plody.
Na opadaných plodech bývá dobře viditelný kulatý hluboký otvor, ze kterého může vystupovat rezavohnědý vlhký trus.
Larva padá na zem samostatně nebo společně s napadeným plodem a následně se zavrtává do půdy.
Výskyt pilatek výrazně ovlivňuje počasí. Teplé a příznivé počasí během kvetení podporuje jejich aktivitu, zatímco za chladného, deštivého a sychravého počasí létají do květů méně. V letech s nepříznivým počasím během kvetení proto bývá napadení zpravidla nižší.
Pilatka hrušková (Hoplocampa brevis)
Mladé larvy pilatky hruškové nejprve minují těsně pod pokožkou malých plodů. Později se zavrtávají hlouběji a vyžírají jejich vnitřní části. Napadené hruštičky mohou být uvnitř duté a vyplněné černým trusem.
Jedna larva může během svého vývoje poškodit více plodů.
Dospělci se objevují přibližně na začátku května a živí se nektarem a pylem. Samičky pomocí kladélka naříznou povrch květního kalichu a dovnitř kladou jednotlivá vajíčka.
Larvy se následně vyvíjejí uvnitř malých plodů. Poškozené plody opadávají a larvy se později zavrtávají do půdy.
V hloubce přibližně 5 až 20 cm si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují. Na jaře se kuklí.
Pilatka třešňová (Caliroa cerasi)
Larvy pilatky třešňové se líhnou přibližně za 8 až 14 dní a žijí na povrchu listů.
Typicky vyžírají svrchní pokožku a pletiva listu, takže zůstává především spodní pokožka a žilnatina. Takto skeletované listy postupně žloutnou, zasychají a mohou předčasně opadávat.
Larvy jsou dlouhé přibližně 8 až 10 mm, mají kyjovitý tvar a jejich tělo je pokryté tmavým slizem. Vzhledem proto připomínají malé slimáčky.
Při silnějším napadení může docházet k hnědnutí a předčasnému opadávání listů, což strom oslabuje. Při dlouhodobém nebo silném napadení může být negativně ovlivněna také jeho kondice a následující úroda.
Pilatka třešňová má dvě generace za rok. Larvy první generace se objevují především v květnu a červnu, druhá generace pak v srpnu a bývá zpravidla početnější a škodlivější.
Larvy vytvářejí zámotky v půdě, kde se následně kuklí.
Pilatka rybízová (Nematus ribesii)
Larvy pilatky rybízové přezimují v půdě v hloubce přibližně 10 až 15 cm. Kuklení probíhá koncem března nebo začátkem dubna.
Dospělci dosahují délky přibližně 6 až 8 mm. Samičky jsou větší než samečci a vajíčka kladou na spodní stranu listů.
Mladé larvy nejprve listy skeletují, následně do nich vykusují otvory a později je ožírají od okrajů až k hlavním žilkám.
Dospělé larvy se kuklí v půdě. Přibližně po dvou týdnech se mohou objevit dospělci další generace.
Škůdce má obvykle 2 až 3 generace za rok.
Pilatka angreštová
Larvy pilatky angreštové poškozují listy angreštu a rybízu. Při silném výskytu mohou způsobit holožír, kdy z listů zůstávají pouze hlavní žilky.
Pilatka angreštová přezimuje v půdě.
Larvy jsou na rozdíl od larev pilatky rybízové jednobarevné, světle zelené až žlutozelené, s tmavě hnědou hlavou. Zpočátku vykusují do listů drobné otvory, později listy ožírají od okrajů.
Před zakuklením dosahují délky maximálně přibližně 10 mm.
Dospělci jsou dlouzí asi 4,5 až 5,5 mm, černí se žlutobílými nohami.
Pilatka angreštová může mít během roku 3 až 4 generace. Výrazně škodlivé výskyty však nebývají časté.
Po úspěšné ochraně proti pilatkám nezapomeňte sledovat také nálet dalších škůdců, kteří mohou poškodit dozrávající úrodu.
Patří mezi ně především obaleč jablečný(Cydia pomonella) a obaleč švestkový (Cydia funebrana), kteří poškozují jablka, švestky, meruňky, hrušky, ořechy a další druhy ovoce.
Dospělý motýl – obaleč jablečný
Larva obaleče jablečného zavrtaná v jablku
Preventivní opatření proti pilatkám
Významnou součástí ochrany jsou agrotechnická opatření, především podzimní nebo časné jarní kypření půdy pod stromy. Tím lze narušit část larev a kukel, které přezimují v půdě.
Pravidelným sběrem napadených a předčasně opadaných plodů lze rovněž snížit množství larev, které by jinak dokončily svůj vývoj a přešly do půdy. Tím se může omezit populace škůdce v následujícím vegetačním období.
Význam může mít také volba méně náchylných odrůd a podpora přirozených nepřátel škůdců.
U pilatky jablečné bývají více napadány některé odrůdy, například Idared, James Grieve nebo Vista Bella.
Biologická a ekologicky šetrná ochrana
Potřebu přímého zásahu lze určit podle náletu dospělých pilatek na bílé lepové desky a podle výskytu vajíček.
Jako orientační práh škodlivosti se uvádí výskyt 10 a více dospělců na lapák během dvou dnů pozorování. Dalším vodítkem je kontrola květů a mladých plůdků v období od začátku do konce opadávání korunních plátků.
Při slabé násadě plodů se jako rizikový výskyt uvádějí přibližně 2 vajíčka na 100 květních kalichů nebo semeníků, při vysoké násadě pak 4 a více vajíček.
Optimální termín ochrany lze upřesnit sledováním vývoje vajíček.
Quassia amara obsahuje výrazně hořké látky quassin a neoquassin, které se tradičně využívají pro své insekticidní a antifeedantní působení proti některým škůdcům kulturních rostlin.
U pilatky jablečné se vhodný termín zásahu určuje podle vývoje vajíček. Ošetření se provádí v období, kdy jsou ve vajíčkách patrné červené oči vyvíjejících se larev, což obvykle nastává krátce po odkvětu.
V ekologickém pěstování se může využívat přípravek na bázi hoblín ze dřeva Quassia amara.
Další možností je NeemAzal-T/S, přípravek rostlinného původu na bázi účinné látky azadirachtin A, získávané ze semen tropického stromu Azadirachta indica. Působí především na příjem potravy a vývoj citlivých škůdců a používá se proti různým druhům savého a žravého hmyzu.
Použít lze také NovaFerm ORION, mikrobiální listové hnojivo obsahující směs sporulujících bakterií.
Aplikuje se postřikem na list. Mikroorganismy, jejich metabolity a enzymy mohou podporovat vitalitu a přirozenou odolnost rostlin. Produkt se používá také jako součást péče o porosty ohrožené některými savými a žravými škůdci.
NovaFerm ORION lze použít také preventivně v souladu s doporučením výrobce. U mikrobiálních přípravků je důležité dodržovat podmínky aplikace, doporučenou koncentraci a pravidla pro případné míchání s dalšími přípravky.
Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.
Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.
Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.
Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.
Správný čas na podzimní postřik
Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.
Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.
Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.
Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.
Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědinebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.
Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovitala další.
Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.
Likvidace zdrojů infekce
Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.
Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.
Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.
Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.
Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.
Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.
Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.
Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.
Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.
Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.
Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.
Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.
Chroust obecný
Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.
Nosatec ovocný
Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.
Drátovci
Drátovci– podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.
Podzimní ošetření jako součást celoroční péče
Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.
Nejlepší výsledky přináší kombinace:
odstranění zdrojů infekce,
vhodně načasovaného řezu,
úklidu napadených plodů a listí,
biologické práce s půdou,
a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.
Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.
Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) pochází ze Severní Ameriky a patří mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans. Jejím nejdůležitějším hostitelem je ořešák královský (Juglans regia) a další druhy ořešáků.
V Evropě se tento nepůvodní škůdce postupně rozšířil do řady oblastí a v posledních letech dokáže způsobovat výrazné poškození úrody ořechů.
Typickým znakem napadení je postupné hnědnutí až černání zeleného oplodí, ve kterém se vyvíjejí larvy.
Jak poznáme vrtuli ořechovou?
Vrtule ořechová
Dospělá vrtule je drobná, nápadně zbarvená moucha. Má žlutavou hlavu, zelené oči, žlutohnědou až rezavou hruď s výraznou žlutou skvrnou a průsvitná křídla s charakteristickou tmavou kresbou.
Samci bývají menší než samice. Nohy jsou žlutohnědé až tmavší.
Vajíčka jsou bělavá, protáhlá až elipsovitá a přibližně 1 mm dlouhá. Larvy jsou beznohé, světlé a dorůstají přibližně 8–10 mm.
Po dokončení vývoje larvy opouštějí plody, padají na zem a kuklí se v půdě pod stromem. Ve stadiu kukly také přezimují.
Hnědé pupárium dosahuje délky přibližně 6 mm.
Vrtule ořechová má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok. Dospělci se objevují především během léta, jejich výskyt však může podle průběhu počasí pokračovat několik týdnů.
Jak vypadá napadený ořech?
K prvním příznakům přítomnosti vrtule patří drobné vpichy v zeleném oplodí, které vznikají při kladení vajíček.
V okolí místa vpichu se postupně objevují barevné změny. Oplodí začne:
hnědnout až černat,
měknout,
rozkládat se,
pevně ulpívat na skořápce.
Uvnitř napadeného oplodí můžeme nalézt světlé larvy vrtule. Po jejich odchodu zůstávají v dužnaté části oplodí chodbičky a rozměklá pletiva.
Při časném a silném napadení mohou být ořechy menší, scvrklé a mohou předčasně opadávat. Pokud k napadení dojde později, škoda se může soustředit převážně na oplodí a samotné jádro nemusí být výrazně poškozené.
Je však důležité nezaměňovat vrtuli s chorobami ořešáku. Podobné černání oplodí mohou způsobovat například bakteriální nebo houbová onemocnění. Proto je vhodné diagnózu potvrdit nálezem larev nebo monitoringem dospělců.
Vrtuli ořechovou není možné spolehlivě vyřešit jediným zásahem. Nejlepších výsledků dosáhneme kombinací hygienických, mechanických, monitorovacích a biologických opatření během celého roku.
1. Odstraňujte napadené oplodí a spadané ořechy
Jedním z nejdůležitějších kroků je pravidelně sbírat napadené a předčasně spadané plody.
Larvy po dokončení vývoje opouštějí oplodí a přesouvají se do půdy, kde se kuklí. Pokud napadené plody odstraníme včas, můžeme snížit množství larev, které se dostanou do půdy a vytvoří další generaci.
Napadený rostlinný materiál není vhodné nechávat volně pod stromem ani ukládat do běžného otevřeného kompostu.
2. Udržujte vzdušnou korunu stromu
Důležité je také pravidelné prosvětlování koruny vhodně provedeným řezem.
Vzdušnější koruna usnadňuje kontrolu plodů, umístění lapačů i případnou aplikaci ochranných přípravků. Řez je však nutné provádět ve vhodném období a s ohledem na zdravotní stav stromu.
3. Ošetření půdy pod korunou
Protože vrtule přezimuje ve stadiu kukly v půdě, má velký význam také péče o prostor přímo pod korunou stromu.
Jednou z biologických možností je využití entomopatogenních hlístic, například Steinernema feltiae – ENTONEM. Při jejich použití je zásadní dodržet podmínky uvedené výrobcem – především vhodnou teplotu a dostatečnou vlhkost půdy.
Hlístice lze aplikovat zálivkou na půdu v období, kdy jsou podmínky vhodné pro jejich aktivitu.
Další možností biologické práce s půdou mohou být přípravky obsahující entomopatogenní houbu Beauveria bassiana – BORA, pokud je konkrétní výrobek určen pro dané použití.
U biologických přípravků vždy platí, že účinnost výrazně závisí na správném načasování, teplotě, vlhkosti a způsobu aplikace.
4. Zakrytí půdy pod stromem
Z mechanických způsobů ochrany lze využít zakrytí půdy pod korunou vhodnou fólií nebo textilií ještě před očekávaným líhnutím dospělců.
Cílem je omezit možnost, aby se dospělé vrtule po vylíhnutí z kukel dostaly z půdy do koruny stromu.
Zakrytí musí pokrývat dostatečně velkou část plochy pod korunou a musí být provedeno včas.
5. Žluté lepové lapače
Během sezóny je vhodné umístit do koruny stromu žluté lepové lapače určené k monitoringu vrtulí.
Žluté lapačepomáhají především zjistit, kdy začíná nálet dospělých jedinců.
Podle velikosti koruny lze rozmístit několik lapačů a pravidelně je kontrolovat. Jakmile se lepová plocha zaplní hmyzem, nečistotami nebo ztratí lepivost, je třeba ji vyměnit.
Lepové desky nejsou samy o sobě spolehlivým řešením silného napadení, ale představují velmi důležitý nástroj pro správné načasování dalších opatření.
6. Ochrana proti dospělcům
Cílem případného ošetření koruny je zasáhnout dospělé vrtule ještě předtím, než samice nakladou vajíčka do oplodí.
V pěstitelské praxi se využívají také návnadové systémy kombinující atraktant s vhodným přípravkem na ochranu rostlin.
V minulosti se používala například kombinace Spintor+ Combi-protec. U takových postupů je však mimořádně důležité ověřit, zda je konkrétní přípravek aktuálně registrován a povolen pro danou plodinu, škůdce a způsob použití.
Termín ošetření se nemá řídit pouze kalendářem. Mnohem přesnější je sledovat výskyt dospělců na lepových lapačích a podle něj určit začátek ochrany.
Pokud je nutné aplikaci opakovat, vždy dodržujte etiketu přípravku, maximální počet aplikací, interval mezi ošetřeními a ochrannou lhůtu.
Nejdůležitější je přerušit životní cyklus škůdce
U vrtule ořechové je velmi důležité pracovat s celým jejím životním cyklem.
Na podzim a během sklizně odstraňujeme napadené plody a oplodí. V půdě se snažíme snížit množství přezimujících kukel. Před začátkem letu dospělců rozmístíme monitorovací lapače a během sezóny podle skutečného výskytu škůdce volíme další opatření.
Právě kombinace několika postupů může dlouhodobě snížit množství vrtulí pod stromem a tím i rozsah poškození úrody v následujících letech.
Dobrá zpráva na závěr
Zdravý ořech v černém oplodí s výskytem larev vrtule.
Ani černé oplodí nemusí automaticky znamenat znehodnocené jádro ořechu.
Pokud vrtule napadne plod později, mohou larvy poškodit především dužnaté oplodí, zatímco skořápka a jádro zůstanou v pořádku.
Proto se vyplatí napadené ořechy po sklizni zkontrolovat, oplodí odstranit a posoudit stav samotného ořechu. Mezi plody s černým oplodím se mohou nacházet i takové, jejichž jádra jsou zdravá, chutná a dobře využitelná.
Ať zvedne ruku ten, kdo byl v posledních letech spokojený s úrodou ořechů. Často přijde červenec a místo zdravých zelených plodů si začneme všímat, že ořechy na stromech černají, zasychají a opadávají.
Pomoci se dá, ale základem je správná diagnostika problému. Podobné příznaky totiž nemusí způsobovat jen škůdci, ale také bakteriální nebo houbová onemocnění.
Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis. V tomto případě lze odlišit poškození od vrtule ořechové, která může způsobovat podobné černání oplodí.
Máte černé ořechy? Při diagnostice výskytu škůdců mohou pomoci žluté lepové desky.
Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis
Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis
Bakteriální skvrnitost ořešáku napadá listy, mladé výhony a především plody.
Na oplodí se nejprve vytvářejí drobné vodnaté skvrny, které mohou být zpočátku mírně vyvýšené. Postupně se rychle zvětšují, propadají a černají.
Původcem choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje v mnoha oblastech světa, kde se ořešáky pěstují.
Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý a další druhy ořešáků.
Postupně mohou vznikat velké černé nekrotické skvrny, které bývají ohraničené vodnatým lemem. Nekróza může pronikat hlouběji do plodu a zasáhnout i jádro. Silně napadené plody následně černají, sesychají a předčasně opadávají ze stromu.
Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis
Na čepelích listů vznikají hranaté, zpočátku vodnaté, později nekrotické skvrny. Drobné skvrny mohou postupně splývat a vytvářet větší hnědé plochy.
Na kůře mladých výhonů se objevují podobné, obvykle tmavěji zbarvené skvrny. Při silnějším napadení mohou vrcholky letorostů zasychat.
Bakterie přezimují především v pletivech napadených výhonů a dalších infikovaných částech rostliny.
Za vhodných podmínek se na okrajích skvrn může vytvářet bělavý bakteriální výpotek, který obsahuje velké množství bakterií.
K jejich šíření dochází především vodou – deštěm, odstřikujícími kapkami nebo zavlažováním. Choroba se proto nejrychleji rozvíjí za vlhkého a deštivého počasí.
Jak odlišit bakteriální skvrnitost od vrtule ořechové?
Černání oplodí ještě samo o sobě neznamená, že jde o bakteriální chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také vrtule ořechová.
Při bakteriální skvrnitosti se často objevují skvrny také na listech a mladých výhonech. U poškození vrtulí je naopak typické napadení oplodí larvami škůdce.
Pro sledování náletu vrtule lze využít žluté lepové desky, které pomohou ověřit, zda se dospělci škůdce v okolí stromu skutečně vyskytují.
Správné rozlišení příčiny je důležité, protože ochrana proti bakteriálnímu onemocnění je odlišná od ochrany proti hmyzímu škůdci.
Ochranu ořešáku je vhodné zahájit preventivně ještě před obdobím kvetení, zejména pokud se bakteriální skvrnitost v předchozích letech pravidelně objevovala.
Důležitá je především kombinace preventivních opatření, dobrého zdravotního stavu stromu a vhodně načasovaných aplikací přípravků.
Pro podporu přirozených obranných reakcí a výživy rostlin lze využít například Imunofol.
V ochraně proti bakteriálním chorobám se tradičně využívají také přípravky s obsahem mědi. Jednou z možností je CuproTonicv kombinaci s Imunofolem, případně měďnatý přípravekKocide 2000, pokud je pro dané použití povolen.
Přípravky s obsahem mědi a zinku mohou současně sloužit jako zdroj mikroprvků důležitých pro správný vývoj a fyziologický stav rostliny.
Při silnějším tlaku chorob lze podle potřeby a návodu k použití zařadit také NovaFerm Sirius.
Co ještě pomáhá omezit šíření choroby?
Důležitou součástí ochrany je také prevence. Silně napadené nebo odumřelé výhony je vhodné odstranit a zlikvidovat, protože mohou představovat zdroj infekce pro další sezonu.
Pokud je to možné, je vhodné omezit také dlouhodobé smáčení koruny při zavlažování. Vlhké prostředí totiž výrazně usnadňuje šíření bakterie.
Při použití jakéhokoli přípravku je potřeba vždy dodržovat aktuální návod k použití, povolené plodiny, dávkování a doporučené termíny aplikace.
Pozorujete, že vaše rostliny vadnou, listy zasychají nebo žloutnou, poupata se nevyvíjejí a celá rostlina působí oslabeně?
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
Máme tři možnosti. Použít hlístice, bakterie nebo dokonce houby.
je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Ochrana může spočívat v opakovaném důkladném ošetření napadených částí přípravky s olejovou nebo mýdlovou složkou, přičemž je důležité zasáhnout především mladá pohyblivá stadia škůdců.
U druhů rodu Argyresthia může poškození na první pohled připomínat hnědnutí tújí. Druh Argyresthia dilectella je však vázán především na jalovec obecný (Juniperus communis), nikoli na túje.
Právě Argyresthia thuiella, česky molovka zeravová, je typickým drobným motýlem napadajícím túje.
V praxi se často používá 
Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.
Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.
Vrtuli ořechovou není možné spolehlivě vyřešit jediným zásahem. Nejlepších výsledků dosáhneme kombinací hygienických, mechanických, monitorovacích a biologických opatření během celého roku.
