Broskev a meruňka – nemoci a škůdci
Broskvoň a meruňka
Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.
Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.
Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.
Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.
Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) patří mezi nejvýznamnější škůdce brambor. Dospělí brouci i larvy se živí listy a při silném napadení mohou rostliny téměř úplně zbavit natě. To oslabuje porost a může výrazně snížit úrodu.
Dospělí brouci přezimují v půdě a na jaře vyhledávají hostitelské rostliny. Za chladnějšího počasí se pohybují především po zemi, po oteplení mohou také létat.
Drátovci jsou larvy některých druhů kovaříků. Žijí v půdě a poškozují podzemní části rostlin, například brambory, mrkev, kukuřici a další zeleninu.
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Ploštice (Heteroptera) patří do řádu polokřídlých (Hemiptera). Jde o mimořádně pestrou skupinu hmyzu zahrnující desítky tisíc druhů – od škůdců rostlin přes dravé užitečné druhy až po vodní ploštice.
Rostlinožravé ploštice poškozují divoké i pěstované rostliny především sáním rostlinných šťáv.
Picromerus bidens patří 
Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je teplomilný a silně polyfágní škůdce, který se v posledních letech objevuje také ve střední Evropě.
Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je invazní druh původem z východní Asie, který se rozšířil také do Evropy.
Jedním z nejtypičtějších znaků jsou vykousané okraje listů. Samotné výkusy však rostlinu většinou přímo nezahubí.
Hlístice Steinernema carpocapsae se používají také v biologických systémech zaměřených na dospělé lalokonosce.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný 
Pozorujete, že vaše rostliny vadnou, listy zasychají nebo žloutnou, poupata se nevyvíjejí a celá rostlina působí oslabeně?
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
Máme tři možnosti. Použít hlístice, bakterie nebo dokonce houby.
je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Ochrana může spočívat v opakovaném důkladném ošetření napadených částí přípravky s olejovou nebo mýdlovou složkou, přičemž je důležité zasáhnout především mladá pohyblivá stadia škůdců.
U druhů rodu Argyresthia může poškození na první pohled připomínat hnědnutí tújí. Druh Argyresthia dilectella je však vázán především na jalovec obecný (Juniperus communis), nikoli na túje.
Právě Argyresthia thuiella, česky molovka zeravová, je typickým drobným motýlem napadajícím túje.
