Zobonoska je brouk, který vás při pozorování zaujme svou výraznou barevností a duhovým odleskem. Příroda ji obdařila neobvyklými barvami, kterým jen málokterý pozorovatel odolá. Na první pohled působí nenápadně, ale její vzhled je skutečně fascinující. Přestože patří mezi velmi zajímavé druhy hmyzu, pro zahrádkáře může představovat významného škůdce.
Zobonoska a její charakteristické znaky
Zobonosky patří mezi nejkrásněji zbarvené brouky v živočišné říši. Jejich tělo bývá pokryto jemnými chloupky a kovové odlesky často připomínají barvy duhy. Některé druhy mají žlutozelené zbarvení, jiné jsou typicky černé nebo hnědé.
Taxonomicky jsou zobonosky řazeny do čeledi zobonoskovitých, která patří mezi nejpočetnější skupiny brouků. Mnoho druhů je pojmenováno podle hostitelských rostlin, kterými se živí.
Pohlavní rozdíly u zobonosek
Pro zobonosky je typický pohlavní dimorfismus, tedy rozdílný vzhled samců a samiček stejného druhu.
Ve většině případů bývá samička větší než samec, někdy až dvojnásobně. U některých druhů se samci a samičky liší také zbarvením.
Zbarvení zobonosek často souvisí s prostředím a potravou, kterou přijímají.
Proč jsou zobonosky problémem?
Většina druhů zobonosek je považována za škůdce. V našich podmínkách napadají především:
- ovocné stromy,
- vinnou révu,
- obiloviny.
Dospělci dorůstají velikosti přibližně 4,5 až 6,5 mm a svým tvarem připomínají malé slony. Typickým znakem je dlouhý „nosík“, na jehož konci se nacházejí tykadla.
Jak poznáte zobonosku?
Název zobonoska vznikl právě podle jejího charakteristického prodlouženého „nosu“. Mezi dvěma velkýma očima na hlavě se nachází dlouhý výběžek zakončený tykadly.
Některé druhy mají tykadla rozdělena kloubem na dvě části. Podle stavby tykadel lze zobonosky rozdělit do několika skupin:
- primitivnější druhy mají rovná tykadla,
- vyvinutější druhy mají tykadla zalomená kloubem.
Názvy jednotlivých druhů jsou většinou odvozeny od hostitelských rostlin, které slouží jako potrava.
Zobonosky v zahradách a sadech
České pěstitele a zahrádkáře nejčastěji trápí:
- zobonoska ovocná,
- zobonoska třešňová,
- zobonoska švestková.
Napadení stromů poznáte poměrně snadno. Zobonosky zanechávají na listech nepravidelně vykousané otvory a poškozují mladé části rostlin.
V našich zeměpisných podmínkách však nezpůsobují škody pouze na ovocných stromech. Některé druhy dokážou napadat také skladované obiloviny a poškozovat zásoby uskladněné v pytlích nebo skladech.
Zobonosku považujeme za škůdce
Zobonosky způsobují pěstitelům ovoce i vinařům značné škody. V počátečních fázích vývoje je však poměrně obtížné rozpoznat, že se jedná právě o tohoto škůdce.
Larvy mají typickou bílou barvu s tmavou hlavičkou. Právě larvální stadium je nejškodlivější nejen pro ovocné stromy, ale také pro růže, macešky a další okrasné rostliny.
Jaké škody zobonosky způsobují?
Zobonosky poškozují rostliny několika způsoby. Dospělci okusují listy, zatímco larvy napadají kořenový systém rostlin.
Larvy zobonosek se živí zejména kořeny:
- rododendronů,
- třešní,
- vinné révy,
- okrasných rostlin,
- dalších ovocných stromů.
Samičky kladou vajíčka do plodů nebo do půdy v blízkosti rostlin. Larvy následně napadají kořeny a postupně oslabují celou rostlinu.
Samičky kladou vajíčka do plodů nebo do půdy v blízkosti rostlin. Larvy následně napadají kořeny a postupně oslabují celou rostlinu.
Pokud není napadení včas rozpoznáno, může dojít k:
- vadnutí rostlin,
- opadávání listů,
- zpomalení růstu,
- postupnému usychání,
- úplnému odumření rostliny.
Protože hlavní poškození probíhá pod povrchem půdy, bývá problém často odhalen až ve chvíli, kdy jsou škody výrazné.
Biologická ochrana proti zobonoskám
Vzhledem k tomu, že larvy napadají kořeny rostlin, je vhodné využít biologickou ochranu pomocí jejich přirozených nepřátel.
Velmi účinným řešením jsou parazitické hlístice rodu Heterorhabditis, které obsahuje přípravek Larvanem.
Hlístice dosahují velikosti přibližně 0,6 mm a do larev pronikají prostřednictvím:
- trávicí soustavy,
- dýchacích otvorů,
- vylučovacího ústrojí.
Po napadení larvy hynou zpravidla během 24 až 48 hodin.
Jak proti těmto škůdcům bojovat?
Protože zobonosky poškozují především kořenový systém rostlin, je aplikace běžných půdních postřiků často složitá a méně účinná. Mechanické čištění kořenů bývá navíc velmi náročné, zejména u větších stromů.
Právě proto se biologická ochrana pomocí hlístic ukazuje jako velmi efektivní řešení.
Larvanem – účinná biologická ochrana proti zobonoskám
Velmi účinnou zbraní proti larvám zobonosek jsou parazitické hlístice Larvanem. Tento biologický způsob ochrany rostlin se osvědčil především ve vlhkém prostředí, kde jsou hlístice nejaktivnější.
Jakmile hlístice zaznamená svou oběť, pronikne do larvy přes ústní otvor. Do těla se může dostat také prostřednictvím:
- dýchacích cest,
- vylučovací soustavy.
Napadené larvy následně během 24 až 48 hodin hynou. Uhynulé larvy se poté stávají zdrojem potravy pro další aktivní hlístice.
Kdy aplikovat hlístice?
Nejvhodnější období pro aplikaci hlístic je:
- květen
- nebo srpen.
Hlístice jsou nejaktivnější ve vlhkém prostředí a ideální teplota půdy pro jejich působení je přibližně 12–30 °C.
Po aplikaci přípravku je vhodné udržovat půdu vlhkou ještě další 3 až 4 týdny, aby byla zajištěna co nejvyšší účinnost biologické ochrany.
V jakých lokalitách se zobonosky vyskytují?
Zobonosky trápí zemědělce a zahrádkáře po celém světě. Některé druhy se vyskytují i v exotických oblastech.
Známým příkladem je zobonoska palmová, která napadá palmy a způsobuje rozsáhlé škody v oblastech s teplým podnebím. Vyskytuje se například ve:
- Španělsku, Francii, Turecku, Itálii, Řecku, Egyptě, Izraeli, Jordánsku, na Kypru.
Zajímavosti ze světa zobonosek
Jedny z nejzajímavěji zbarvených zobonosek žijí v deštných pralesech Papuy Nové Guineje. Tyto druhy mají tyrkysové zbarvení se žlutými pruhy, které slouží jako ochrana před predátory. Výrazné barvy upozorňují okolí na možnou toxicitu.
Tyto exotické zobonosky se živí například listy batátů.
Do čeledi zobonoskovitých patří také drobní tmaví brouci, které můžete najít v mouce nebo rýži. Tento druh je známý pod názvem pilous.
Zobonosky a jejich místo v historii
Zobonosky v sobě ukrývají také část dávné historie. Možná vás překvapí, že právě tento druh hmyzu patří mezi nejčastější nálezy zachované v jantaru.
Díky nálezům v jantaru mohli vědci lépe poznat jejich vývoj, stavbu těla i jednotlivé druhy. Významné byly také objevy larev, které pomohly při taxonomickém zařazení zobonosek.
Zajímavost na závěr
Některé druhy zobonosek mají tělo dobře přizpůsobené létání, jiné létat téměř nedokážou.
Velmi zajímavým druhem je zobonoska palmová, která dokáže uletět až 800 metrů za den, aby našla vhodného hostitele nebo partnera k páření.
