Název kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je odvozen od charakteristického postavení prvního páru nohou, které připomíná modlitební postoj. Patří mezi nejužitečnější druhy hmyzu, se kterými se můžete v zahradě setkat. Není potřeba se jí obávat. Neškodí žádným plodinám, a naopak vám může pomoci v přirozeném boji proti škůdcům.
Pokud hledáte ekologický způsob, jak ochránit svou zahradu před škůdci, možná vás zaujmou parazitické hlístice. Jde o drobné, ale velmi účinné organismy, které si poradí s mnoha nežádoucími obyvateli půdy. Druhy používané v biologické ochraně při správném použití neškodí rostlinám, domácím zvířatům ani lidem. Pojďme se na ně podívat blíže.
Co jsou hlístice?
Nematody pod mikroskopem
Hlístice (Nematoda) jsou rozmanití mikroskopičtí i makroskopičtí červi s vláknitým tělem, kteří obývají různá prostředí – od půdy po sladké a mořské vody. Některé žijí volně, jiné parazitují na rostlinách, zvířatech nebo člověku.
Mezi prospěšné druhy patří hlístice, které se cíleně používají v ekologickém zemědělství a biologické ochraně rostlin. Vyhledávají a napadají vhodné hostitele, například larvy hmyzu poškozující plodiny.
Jak vypadají?
Hlístice používané v biologické ochraně mají protáhlé, nečlánkované tělo, které v infekčním stadiu měří zpravidla několik desetin milimetru až přibližně 1 mm. Jejich tělo kryje pevná kutikula.
Pohybují se pomocí podélných svalů. Trávicí soustava je průběžná, začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem. Nervová soustava je poměrně jednoduchá, s nervovými strukturami v přední části těla a podélnými nervovými provazci.
Jak hlístice fungují a jaký mají životní cyklus?
Hlístice žijící v půdě a napadající hmyz pronikají do jeho těla přirozenými otvory, například ústním otvorem, průduchy nebo řitním otvorem. Některé druhy mohou pronikat také přes kutikulu.
Po vstupu do hostitele uvolní symbiotické bakterie, které se v jeho těle množí a způsobují jeho úhyn, často během dvou dnů. Bakterie a rozkládající se tkáně zároveň poskytují potravu hlísticím.
V mrtvém těle hostitele se hlístice živí a rozmnožují. Po vyčerpání dostupných živin se infekční juvenilní stadia třetího stupně uvolňují do okolí a vyhledávají dalšího hostitele. Těla napadených škůdců se tak stávají místem vývoje nové generace hlístic.
Životní cyklus parazitických hlístic
Infekční stadia se dostávají do půdy a vyhledávají vhodného hostitele, například housenku osenice, ponravu nebo larvu smutnice – podle druhu hlístice.
Vývojová stadia nematod
Jakmile najdou vhodného hostitele, proniknou do jeho těla přirozenými otvory nebo přes kutikulu.
Uvnitř uvolní symbiotické bakterie, které přispívají k usmrcení hostitele a rozkladu jeho tkání.
Hlístice se v takto připraveném prostředí rozmnožují. Podle množství dostupných živin může vzniknout jedna až několik generací. Způsob rozmnožování se liší podle druhu.
Po spotřebování živin nová infekční stadia opouštějí tělo hostitele a hledají další škůdce.
Celý cyklus může trvat přibližně 1–2 týdny, jeho délka však závisí na druhu hlístice, hostiteli a podmínkách prostředí.
Druhy hlístic a jejich využití
Existuje více druhů hlístic z různých rodů, které se využívají proti konkrétním škůdcům. Při výběru je důležité znát škůdce i jeho vývojové stadium.
Hlístice rodu Steinernema
Steinernema carpocapsae – využívají se proti vybraným housenkám motýlů, například osenicím, a dalším citlivým škůdcům.
Steinernema feltiae – používají se především proti larvám smutnic a vybraným stadiím třásněnek, například ve sklenících.
Steinernema kraussei – jsou zaměřené zejména na larvy lalokonosců.
Hlístice rodu: Steinernema carpocapsae
Tyto hlístice jsou známé svou účinností proti vybraným škůdcům a představují cenné pomocníky v ekologickém zahradničení a zemědělství. Jde o malé, válcovité, mikroskopické červy.
Často vyčkávají v blízkosti povrchu půdy, kde zachycují procházející hostitele. Dokážou se vzpřímit a krátkým pohybem „vyskočit“, což jim pomáhá při kontaktu s hmyzem. Do hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty přispívají k jeho usmrcení a připravují prostředí pro výživu a rozmnožování hlístic.
Možnosti jejich využití zahrnují:
Housenky zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis): Jejich citlivost lze využít při vhodném způsobu aplikace. Úspěch závisí také na tom, zda se hlístice dostanou k housenkám ukrytým v rostlině.
Mandelinku bramborovou(Leptinotarsa decemlineata): Mohou pomoci proti citlivým vývojovým stadiím tohoto škůdce. Konkrétní použití se řídí návodem přípravku.
Housenky různých druhů motýlů: Využívají se proti vybraným housenkám napadajícím rostliny, například z čeledi můrovitých a travaříkovitých.
Škůdce trávníků: Používají se například proti larvám tiplic (Tipula) a krtonožkám. Pro ponravy je potřeba vybrat přípravek podle konkrétního druhu brouka.
Vybraná stadia dalších brouků: Uplatnění mají například proti larvám krasce temného (Capnodis tenebrionis) nebo klikoroha borového (Hylobius abietis), pokud je pro daný účel doporučen konkrétní postup.
Některé druhy vrtulí: Možnosti zásahu závisí na druhu škůdce, citlivosti jeho stadia a vhodném načasování aplikace.
Pokud máte problémy se škůdci pohybujícími se poblíž povrchu půdy nebo s některými housenkami na rostlinách, Steinernema carpocapsae mohou být vhodnou volbou. Tyto hlístice najdete například v přípravcích CAPSANEMa NEMASTAR, NEMA-CARE.
Hlístice rodu: Steinernema feltiae
Jde o drobné válcovité červy, kteří jsou pouhým okem obtížně rozeznatelní. Infekční stadia měří několik desetin milimetru a při hledání hostitele reagují na chemické signály z okolí.
Do těla hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty se v hostiteli množí, přispívají k jeho usmrcení a poskytují hlísticím vhodné prostředí a živiny. Po vyčerpání potravy nová infekční stadia vyhledávají dalšího hostitele.
Používají se zejména proti těmto škůdcům:
Larva lalokonosce na kořenu rostliny
Larvy smutnic: Jsou účinné proti larvám těchto drobných mušek, které mohou poškozovat kořeny mladých rostlin v interiéru i při pěstování venku.
Vybraní minující škůdci: Některé přípravky se používají například proti vrtalkám rodu Liriomyza. Molice se naopak vyvíjejí převážně na listech a nelze je označovat za půdní škůdce.
Larvy lalokonosců: Uplatnění mají proti vybraným druhům, jejichž larvy poškozují kořeny rostlin.
Vybrané housenky můr: Možnosti použití se liší podle škůdce. Kořeny brukvovitých rostlin poškozují také larvy květilky zelné, které však nejsou housenkami.
Předkukly a kukly třásněnek: Ošetření půdy nebo substrátu může zasáhnout stadia, která se v tomto prostředí vyvíjejí.
Někteří škůdci trávníků: Použitelnost závisí na druhu škůdce a doporučení výrobce; nejde o univerzální řešení proti všem larvám brouků a tiplic.
Tyto hlístice si můžete v našem obchodě pořídit v přípravcích ENTONEM, NEMAPLUS a NEMAPOM. Jednotlivé přípravky mají odlišné určení a způsob aplikace.
Hlístice rodu Heterorhabditis
Hlístice tohoto rodu jsou drobní válcovití červi, jejichž infekční stadia dosahují velikosti několika desetin milimetru. V těle hostitele uvolňují symbiotické bakterie rodu Photorhabdus.
Bakterie se množí a hostitel často hyne během 24–48 hodin. Následně se rozkládají jeho tkáně a vzniká prostředí vhodné pro výživu a rozmnožování hlístic. Po vyčerpání dostupných živin nová infekční stadia hledají dalšího hostitele. V nabídce těchto hlístic najdete například přípravek LARVANEM.
Jednotlivé druhy a kmeny se mohou využívat proti:
Larvám brouků: Zejména proti vybraným ponravám a larvám dalších půdních brouků. Citlivost se mezi druhy výrazně liší.
Larvám motýlů: Některé housenky žijící v půdě mohou být vhodnými hostiteli.
Vybraným stadiím dalšího hmyzu: Použití závisí na konkrétním druhu hlístice a přípravku; nelze je obecně vztahovat na molice.
Larvám některých dvoukřídlých: Pro běžnou ochranu proti smutnicím se však zpravidla volí Steinernema feltiae.
Hlístice druhu Heterorhabditis bacteriophora
Tyto mikroskopické válcovité hlístice aktivně vyhledávají hostitele také v hlubších vrstvách půdy. Jejich velikost závisí na vývojovém stadiu. Do hostitele dokážou proniknout přirozenými otvory i přes kutikulu a uvolňují bakterie rodu Photorhabdus.
Zajímavostí je, že se v první generaci vyvíjejí hermafroditi, tedy oboupohlavní jedinci. V dalších generacích se objevují také samci a samice.
Možnosti využití zahrnují:
Mravenčí královna
Larvy brouků – ponravy: Používají se proti citlivým druhům, například proti ponravám listokaza zahradního. Využívají se také proti larvám lalokonosců. Účinnost proti chroustům závisí na druhu a stáří ponravy.
Housenky žijící v půdě: Některé druhy mohou být vůči těmto hlísticím citlivé.
Kukly vybraného hmyzu v půdě: Vhodnost použití závisí na citlivosti konkrétního škůdce a doporučení pro daný přípravek.
Mravence a termity: Možnosti využití proti sociálnímu hmyzu se zkoumají, nelze však z toho vyvozovat běžně zaručenou účinnost proti královnám nebo celým koloniím.
Heterorhabditis bacteriophora jsou cenné především pro ochranu proti vybraným škůdcům žijícím v půdě. Rozmnožování v napadených hostitelích může přispět k dalšímu omezení jejich populace.
Pokud máte problémy s půdními škůdci, zejména s larvami brouků, můžete podle jejich druhu zvolit přípravek NEMATOP nebo NEMAGREEN.
Aplikace hlístic v praxi
Parazitické hlístice se aplikují zálivkou, postřikem nebo vhodným závlahovým systémem do půdy, případně na povrch rostlin. Úspěšnost ovlivňují především:
Teplota půdy: Požadavky se liší podle druhu a přípravku. Mnohé se používají přibližně v rozmezí 10–30 °C, některé však potřebují vyšší teplotu a jiné působí i při nižší. Příliš nízké nebo vysoké teploty mohou omezit aktivitu a poškodit hlístice.
Vlhkost: Hlístice potřebují dostatečnou vlhkost pro pohyb. Půdu před aplikací zvlhčete a po ošetření ji udržujte vlhkou podle návodu.
Způsob aplikace: Hlístice nevystavujte přímému slunečnímu záření. Vhodná je aplikace večer nebo za odpovídajícího zataženého počasí.
Výhody a nevýhody použití hlístic
Výhody:
Ekologická alternativa k některým chemickým přípravkům.
Při správném použití bezpečné pro rostliny, domácí zvířata a člověka.
Možnost kombinace s dalšími biologickými prostředky po ověření kompatibility.
Nevýhody:
Citlivost na nevhodné podmínky, zejména sucho a vysoké teploty.
Náklady mohou být vyšší než u některých jiných způsobů ochrany.
Potřeba skladování při doporučených nízkých teplotách a omezená doba použitelnosti.
Jsou hlístice pro člověka nebezpečné?
Parazitické hlístice používané v biologické ochraně zahrad nejsou lidskými parazity. Při použití podle návodu neinfikují člověka ani domácí zvířata a nepoškozují rostliny.
Jejich hostiteli jsou vybrané druhy hmyzu. Působí zejména v půdě, některé přípravky se však využívají také na nadzemních částech rostlin a proti dalším citlivým vývojovým stadiím škůdců. Zeleninu a ovoce stačí nechat chvíli na slunci a UV záření je zabije.
Závěr
Parazitické hlístice jsou nenápadnými, ale účinnými spojenci zahrádkářů. Díky schopnosti přirozeně omezovat výskyt vybraných škůdců představují užitečnou alternativu k některým chemickým postřikům.
Pokud chcete svou zahradu chránit šetrně, stojí za to dát těmto mikroskopickým pomocníkům šanci. Vyberte správný druh podle škůdce a dopřejte mu vhodnou teplotu, vlhkost a podmínky aplikace.
Vlnatka krvavá – jak se jí zbavit? Na první pohled může bílý voskový povlak na větvích připomínat plíseň nebo pavučinu. Ve skutečnosti se pod ním mohou ukrývat kolonie drobných mšic.
Vlnatka krvavá
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na první pohled je snadné zaměnit je za nečistotu nebo plíseň. Když se však podíváte blíže, zjistíte, že se pod bílou vrstvou ukrývají kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum).
Jde o druh mšice, jejíž tělo je pokryté bílými voskovými vlákny připomínajícími vlnu. Samotné mšice jsou rezavě až červenohnědé a po rozmáčknutí zanechávají načervenalou tekutinu. Právě odtud pochází český název vlnatka krvavá.
Kde se vlnatka krvavá vyskytuje?
Vlnatka krvavá napadá především jabloně. Méně často se může objevit také na hrušních, hlozích, skalnících a některých dalších příbuzných dřevinách.
To je důležité odlišit od červců, kteří rovněž vytvářejí bílý voskový povlak, ale běžně napadají pokojové rostliny, citrusy, sukulenty, cykasy a řadu dalších rostlin.
Vlnatku krvavou proto typicky hledáme na:
kmenech a větvích jabloní,
v prasklinách kůry,
kolem řezných ran,
na mladších výhonech,
u báze kmene,
a také na kořenech.
Přezimují především mladá vývojová stadia ukrytá v prasklinách kůry, v chráněných místech u báze kmene a na kořenech. Silné zimní mrazy mohou část populace výrazně omezit.
Jaké škody vlnatka způsobuje?
Vlnatka krvavá saje rostlinné šťávy z lýkových pletiv větví, kmenů, mladých výhonů i kořenů.
V místě dlouhodobého sání mohou vznikat nápadné zduřeniny, uzlovité výrůstky a hálky. Napadené části se deformují a mladé stromy mohou být při silném napadení výrazně oslabeny. Nejzávažnější bývá poškození kořenů, kde vznikající hálky mohou brzdit růst stromu.
Typickými příznaky jsou:
bílé vatovité kolonie na kůře,
zduřeniny a nepravidelné nádorky na větvích,
deformované mladé výhony,
zpomalení růstu,
při silném výskytu celkové oslabení stromu.
Poškozená a popraskaná pletiva mohou být náchylnější k následnému osídlení některými patogeny. EPPO například uvádí souvislost mezi napadením vlnatkou a rakovinou jabloní.
Výrůstky proto není vhodné automaticky hluboce vyřezávat. Silně poškozené nebo odumírající větve můžeme odstranit zdravým řezem, ale zásah by neměl vytvářet další zbytečně rozsáhlé rány.
Pozor na záměnu s červci
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Červci se běžně objevují například na citrusech, pokojových a skleníkových rostlinách, zatímco Eriosoma lanigerum je typickým škůdcem především jabloní.
Správné určení škůdce je důležité také proto, že se liší možnosti biologické ochrany.
Biologická a šetrná ochrana
Pokud je napadena pouze malá část stromu, můžeme kolonie mechanicky odstranit kartáčkem, hadříkem nebo silnějším proudem vody. U menších stromů lze jednotlivé kolonie také rozmáčknout prsty.
Mechanické odstranění je nejúčinnější při prvním výskytu, než se škůdce rozšíří do větší části koruny.
Bílá vosková vrstva totiž vlnatku částečně chrání před přímým kontaktem s postřikem. Proto musí případné kontaktní ošetření dobře smočit celou kolonii a dostat se pod voskový povlak.
V zahradnické praxi se používají například zahradnické oleje nebo insekticidní mýdla, která mohou při důkladném pokrytí napadených částí početnost mšic snížit. Podle potřeby se ošetření opakuje v souladu s návodem konkrétního přípravku.
Z přípravků používaných při péči o rostliny napadené savými škůdci lze podle jejich aktuálního určení využít například:
a především drobná parazitická vosička Aphelinus mali.
Aphelinus mali je významným specializovaným parazitoidem vlnatky krvavé. Samička klade vajíčko do těla mšice a vyvíjející se larva ji postupně usmrtí. Parazitované vlnatky tmavnou a mění se v typické „mumie“. Při vhodných podmínkách může tento přirozený nepřítel výrazně omezit nadzemní kolonie.
Proto má smysl omezovat používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdcem likvidovat také jeho přirozené nepřátele.
Při prvních bílých chomáčcích není třeba panikařit.
Nejprve ověřte, že jde skutečně o vlnatku krvavou. Menší kolonie mechanicky odstraňte a během sezony strom pravidelně kontrolujte.
Současně podporujte slunéčka, zlatoočky, pestřenky, škvoři a parazitoidy, protože právě přirození nepřátelé dokážou při mírném výskytu populaci vlnatky účinně regulovat. RHS uvádí, že v mnoha zahradách může být část populace tolerována a přirození nepřátelé její počet během léta postupně sníží.
U silného nebo opakovaného napadení mladých jabloní je vhodné ochranu řešit důsledněji, protože kořenové kolonie mohou strom výrazně oslabovat.
Hrdý vzpřímený postoj, dlouhé štíhlé nohy a nezaměnitelná silueta na střeše nebo komíně. Čápa bílého se lidé odjakživa snažili přilákat do své blízkosti, protože se říká, že čáp přináší štěstí. A když se mu u vás zalíbí, může se k vám vracet znovu – klidně i s celou rodinou.
„Kominík to není, jasný pane,“ jak by možná řekla Popelka.
Ježek východní (bledý) Erinaceus roumanicus: patří mezi běžné obyvatele naší krajiny a vyskytuje se na celém území České republiky. Společně s ním zde žije i ježek západní (tmavý) – Erinaceus europaeus.Přečtěte si více
Na našem území žije více než 900 druhů pavouků a dobrou zprávou je, že žádný z nich není pro člověka nebezpečný. Přestože z nich má mnoho lidí respekt, v zahradě hrají velmi důležitou roli jako přirození predátoři škůdců. Přečtěte si více
V důsledku nadměrného používání pesticidů dochází k dramatickému úbytku opylovačů, jako jsou včely, motýli, pestřenky i čmeláci. Ostatní druhy nestíhají tento pokles nahradit, a tak naše sady i zahrady přicházejí o úrodu. Bez opylení totiž nevznikají plody. Jak si s touto situací poradit? Jedním z přirozených a velmi efektivních řešení je podpora nebo chov čmeláků. Proč jsou čmeláci skvělou volbou a jak s nimi pracovat, se dozvíte v tomto článku.
Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) patří mezi nejvýznamnější přirozené predátory škůdců v zahradě. Patří do čeledi síťokřídlých (Neuroptera) a dorůstá velikosti přibližně 6 až 10 mm. Má štíhlé tělo, průsvitná blanitá křídla s výraznou žilnatinou o rozpětí 2 až 3 cm, velké oči a dlouhá tykadla. Zbarvení bývá zelené, nahnědlé nebo skvrnité.Přečtěte si více
Berušky (lidově slunéčka, rod Coccinella) patří mezi nejznámější a nejužitečnější pomocníky v zahradě. Dorůstají velikosti přibližně 1 až 9 mm a jsou typické svým pestrým zbarvením – mohou být červené, oranžové, žluté, bílé i černé, často s charakteristickými tečkami. Larvy slunéček jsou protáhlé, šedomodré až černé se světlými skvrnami a na první pohled mohou připomínat malého „krokodýla“.Přečtěte si více
Biodiverzita v krajině je dnes vážně ohrožena. Od poloviny 20. století dochází k výraznému úbytku druhové rozmanitosti rostlin i živočichů, a to především v důsledku intenzivního, velkoplošného a průmyslového hospodaření v krajině.Přečtěte si více
Typhlodromus pyri je účinný pomocník v boji proti škodlivým roztočům v ovocných sadech a vinicích. Pomáhá přirozeně regulovat jejich výskyt bez nutnosti chemických zásahů.
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
