Rady a tipy Archivy

Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Tykevová zelenina: od výsadby až po sklizeň

Tykevová zelenina patří mezi oblíbené plodiny v našich zahradách. Do této skupiny řadíme zejména tykve, cukety, patizony, okurky a melouny, které se liší vzhledem, chutí i způsobem využití, ale mají podobné nároky na pěstování. Většina z nich má ráda teplé a slunné stanoviště, úrodnou půdu, dostatek vláhy a pravidelnou péči. Při správném pěstování může tykevová zelenina přinést bohatou úrodu během celé sezóny a nabízí široké možnosti využití v kuchyni i při zpracování na zimu.

Co je tykevová zelenina a jaké druhy známe

Tykevová zelenina patří do čeledi tykvovité (Cucurbitaceae), která zahrnuje množství hospodářsky významných i okrasných rostlin. Pro většinu z nich je typický rychlý růst, plazivé nebo popínavé stonky, velké listy a dužnaté plody s množstvím semen. Jde převážně o teplomilné rostliny, kterým se nejlépe daří na slunném stanovišti a v půdě bohaté na živiny.

Mezi nejznámější druhy tykvové zeleniny patří tykve, cukety, patizony, okurky, cukrové melouny a vodní melouny. Jednotlivé druhy se liší velikostí a tvarem plodů, délkou vegetace, způsobem sklizně i využitím v kuchyni. Zatímco cukety, patizony nebo okurky se často sklízejí ještě mladé a konzumují se průběžně během sezóny, mnohé druhy tykví se nechávají zcela dozrát a při vhodných podmínkách je lze skladovat i několik měsíců.

Navzdory rozdílům mají tyto rostliny mnoho společného. Potřebují především dostatek tepla, světla, vody a živin, přičemž citlivě reagují na nízké teploty a mráz. Při pěstování je proto důležitý správný termín výsadby, vhodné stanoviště a dostatek prostoru pro růst.

Druhy tykvové zeleniny

Tykevová zelenina je velmi pestrá skupina rostlin. Jednotlivé druhy se liší vzhledem, chutí, způsobem využití i délkou skladování. Některé plody konzumujeme mladé a křehké, jiné necháváme zcela dozrát.

Tykve

Tykve patří mezi nejrozmanitější druhy tykvové zeleniny. Najdeme mezi nimi odrůdy jako Hokkaido, máslová tykev nebo špagetová tykev, které se liší tvarem, barvou, konzistencí i chutí dužiny.

V kuchyni se využívají na polévky, pyré, pečení, omáčky, přílohy i sladká jídla. Jejich velkou výhodou je, že mnohé zralé tykve lze při správném skladování uchovat i několik měsíců.

Cukety

Cuketa je oblíbená zejména pro rychlý růst a pravidelnou tvorbu plodů během sezóny. Nejlepší je sklízet ji mladou, kdy má jemnou slupku, měkká semena a šťavnatou dužinu.

Je velmi univerzální – lze ji grilovat, péct, dusit, přidávat do placek, polévek nebo zeleninových směsí. Pravidelná sklizeň mladých plodů zároveň podporuje rostlinu v dalším kvetení a tvorbě úrody.

Patizony

Patizon je blízkým příbuzným cukety a snadno ho poznáme podle typického zploštělého tvaru se zvlněným okrajem. Plody mohou být bílé, žluté, zelené i vícebarevné.

Mladé patizony mají jemnou chuť a hodí se na pečení, grilování, plnění i zavařování. Zajímavé jsou nejen svým využitím, ale také dekorativním vzhledem.

Okurky

Okurky patří mezi nejčastěji pěstovanou tykvovou zeleninu. Zjednodušeně je můžeme rozdělit na salátové okurky a nakládačky, přičemž se využívají čerstvé, k zavařování nebo kvašení.

Jejich předností je osvěžující chuť a vysoký obsah vody. Při pravidelné sklizni rostliny pokračují v tvorbě dalších plodů. Pěstovat je můžeme plazivě po půdě nebo vertikálně na opoře.

Cukrové melouny

Cukrové melouny jsou teplomilné rostliny se sladkou a aromatickou dužinou. Jednotlivé typy se liší vůní, barvou slupky i dužiny a patří mezi chuťově nejvýraznější zástupce tykvovitých.

Nejčastěji se konzumují čerstvé, ale využívají se také do ovocných salátů, dezertů nebo nápojů. Pro úspěšné pěstování potřebují dostatek tepla a delší období příznivého počasí.

Vodní melouny

Vodní meloun patří botanicky mezi tykvovité a pěstuje se pro velké, sladké a velmi šťavnaté plody. Dužina může být červená, růžová, žlutá nebo oranžová.

Nejčastěji se konzumuje čerstvý a oblíbený je především během horkých letních dnů. Ve srovnání s většinou ostatní tykvové zeleniny má vyšší nároky na teplo, slunce a chráněné stanoviště.

Jaké podmínky potřebuje tykevová zelenina

Většina tykvové zeleniny patří mezi teplomilné a na živiny náročnější rostliny. Nejlépe se jí daří na slunném, teplém a před větrem chráněném stanovišti. Důležité je vybrat místo, kde budou mít rostliny dostatek prostoru, protože mnohé druhy vytvářejí dlouhé výhony a mohutnou listovou plochu.

Půda by měla být úrodná, humózní, dobře propustná a schopná udržet dostatek vláhy. Tykevová zelenina špatně snáší dlouhodobé přemokření, ale neprospívá jí ani výrazné vysychání půdy. Před výsadbou je proto vhodné půdu obohatit kvalitním kompostem nebo dobře vyzrálým organickým hnojivem.

Dostatek tepla a slunce

Tykvovitým rostlinám prospívá plné slunce a stabilní teploty. Nízké teploty zpomalují růst a mladé rostliny jsou citlivé na přízemní mrazíky. S výsadbou na volné záhony je proto vhodné počkat, dokud nepomine riziko mrazů a půda se dostatečně neprohřeje.

Voda je důležitá, ale ne přemokření

Vzhledem k velkým listům a rychlému růstu mají tyto rostliny poměrně vysokou potřebu vody. Nejvhodnější je pravidelná a vydatnější zálivka ke kořenům, ideálně ráno nebo večer. Časté smáčení listů může vytvářet vhodné podmínky pro rozvoj některých houbových chorob.

Dostatek prostoru a vzdušný porost

Při výsadbě je třeba myslet i na konečnou velikost rostlin. Příliš hustý porost omezuje proudění vzduchu, zvyšuje vlhkost mezi listy a může podporovat výskyt chorob. Dostatečné rozestupy proto pomáhají nejen růstu rostlin, ale také jejich zdravotnímu stavu.

Zajímavou možností je pěstování některých druhů tykví mezi kukuřicí. Jde o tradiční způsob smíšeného pěstování, při kterém se dlouhé výhony tykví rozrůstají po povrchu půdy mezi vyššími rostlinami kukuřice. Velké listy tykví pomáhají zastínit půdu, omezit růst plevelů a snížit odpařování vody. Kukuřice i tykve však mají vyšší nároky na vodu a živiny, proto se takovému porostu nejlépe daří na úrodné půdě s dostatkem organické hmoty.

Střídání plodin

Tykevovou zeleninu není vhodné pěstovat opakovaně na stejném místě. Střídání plodin pomáhá omezit hromadění původců chorob a škůdců v půdě a zároveň předchází jednostrannému vyčerpávání živin. Vhodné je zařadit ji po plodinách, které nepatří do čeledi tykvovitých.

Výsev, předpěstování a výsadba tykvové zeleniny

Tykevovou zeleninu můžeme pěstovat z přímého výsevu nebo z předpěstovaných sazenic. Teplomilnější druhy, jako jsou melouny nebo některé tykve, se často předpěstovávají, zatímco okurky, cukety, patizony a tykve lze při dostatečně prohřáté půdě vysévat také přímo na stanoviště.

Při předpěstování je vhodné vysévat semena samostatně, protože tykvovité rostliny citlivě reagují na poškození kořenů. Sazenice by měly být před výsadbou zdravé, pevné a postupně otužené. Na záhon je vysazujeme až po pominutí rizika mrazů a ponecháváme jim dostatek prostoru pro růst.

Zdravý start rostlin můžeme podpořit už před výsevem nebo při výsadbě. U některých plodin lze použít biologické ošetření osiva pomocí přípravků s prospěšnými mikroorganismy. Po výsadbě mohou pomoci mykorhizní houby nebo kořenové biostimulátory, například RootMost, AGRIFUL či Tecamin Raiz, které podporují tvorbu kořenů a regeneraci rostlin po přesazení.

Nejdůležitější však zůstávají správné pěstitelské podmínky – kvalitní půda, šetrné přesazování, dostatek vláhy bez přemokření a ochrana mladých rostlin před chladem.

Výživa před výsadbou a během vegetace

Tykevová zelenina patří mezi plodiny s vyššími nároky na živiny, proto se vyplatí myslet na výživu už před výsadbou. Základem je kvalitní půda obohacená kompostem nebo dobře vyzrálým organickým hnojivem.

NATURA – Organické hnojivo na okurky, cukety, tykve a melouny

Jako doplněk lze použít také NATURA – Organické hnojivo na okurky, cukety, tykve a melouny, které obsahuje organicky vázané živiny a sladové klíčky. Hnojivo lze zapracovat do půdy před výsadbou a podle potřeby jím rostliny přihnojovat i během vegetace.

Během sezóny rostliny spotřebují velké množství živin na tvorbu listů, květů a plodů. Pro průběžnou výživu lze použít například sypké hnojivo ROKOSAN – Plodová zelenina, tekuté hnojivo NATURA – Zelenina nebo AGRIFUL.

Při hnojení však platí, že více neznamená lépe. Zejména nadbytek dusíku může podporovat bujný růst listů na úkor kvetení a tvorby plodů. Rostliny proto přihnojujeme podle jejich aktuálního stavu a vždy dodržujeme doporučené dávkování konkrétního přípravku.

Sklizeň a využití tykvové zeleniny

Termín sklizně závisí na konkrétním druhu a způsobu využití. Okurky, cukety a patizony se obvykle sklízejí průběžně ještě mladé, kdy jsou křehké, šťavnaté a mají jemnou slupku. Pravidelná sklizeň zároveň podporuje rostliny v tvorbě dalších plodů.

Sklizeň tykví

Naopak zimní tykve se nechávají zcela dozrát, aby získaly typickou chuť, pevnější slupku a lepší skladovatelnost. Zralé plody určené ke skladování sklízíme za suchého počasí a ponecháváme jim část stopky.

S ponecháváním tykví na záhonu během silnějších mrazů není vhodné otálet. Promrznutí může poškodit dužinu i slupku a výrazně zkrátit skladovatelnost plodů. Tykve určené k pečení a rychlé spotřebě však po úplném dozrání a krátkém odležení často získají plnější a sladší chuť, díky čemuž patří mezi oblíbené podzimní a zimní pochoutky.

Melouny se sklízejí po dozrání, kdy dosáhnou typické barvy, vůně a dalších znaků charakteristických pro danou odrůdu.

Tykevová zelenina má velmi široké využití v kuchyni. Okurky se konzumují čerstvé, nakládají nebo kvasí, cukety a patizony se hodí ke grilování, pečení, dušení či zavařování a tykve do polévek, pyré, pečených jídel i sladkých receptů. Cukrové a vodní melouny se využívají především čerstvé jako osvěžující letní plody.

Výhodou této skupiny zeleniny je, že úrodu můžeme využívat průběžně během léta a u vhodných druhů ji také déle skladovat. Správně načasovaná sklizeň přitom výrazně ovlivňuje chuť, kvalitu i trvanlivost plodů.

Nejčastější škůdci a choroby tykvové zeleniny

I při dobré péči se na tykvové zelenině mohou během sezóny objevit škůdci nebo choroby. Nejdůležitější je rostliny pravidelně kontrolovat a problém zachytit už při prvních příznacích.

Mšice, molice a svilušky

Mezi časté škůdce patří mšice, molice a svilušky, které poškozují především listy a mladé části rostlin. Mšice a molice sají rostlinné šťávy a mohou způsobovat deformace nebo žloutnutí listů, zatímco svilušky se často výrazněji objevují během teplého a suchého počasí.

Základem ochrany je pravidelná kontrola, zejména spodní strany listů, a podpora přirozených nepřátel škůdců. Při výskytu některých savých škůdců lze podle etikety a určené plodiny použít například NeemAzal T/S na bázi nimbu nebo NATURA Rock Effect New.

Slimáci a plzáci

Mladé rostliny tykvové zeleniny mohou výrazně poškozovat slimáci a plzáci, zejména krátce po výsadbě a během vlhkého počasí. Pomáhá pravidelná kontrola porostu, omezení vhodných úkrytů v bezprostředním okolí rostlin a včasný zásah při prvních poškozeních.

Při silnějším výskytu lze použít například FERRAMOL s účinnou látkou fosforečnan železitý. Granule se aplikují mezi rostliny při prvním výskytu slimáků nebo poškození porostu.

Padlí

Padlí

Jednou z nejtypičtějších chorob tykvové zeleniny je padlí, které poznáme podle bílého moučnatého povlaku na listech. Při silném napadení listy postupně žloutnou, zasychají a rostlina ztrácí část své fotosyntetické plochy.

Důležitá je především prevence – vzdušný porost, vyvážená výživa a pravidelná kontrola rostlin. Při výskytu lze podle konkrétní plodiny a návodu použít například NATURA – Přírodní přípravek na padlí.

Plísně a další houbové choroby

Tykevovou zeleninu mohou napadat také plísně, hniloby, fuzariózy nebo různé skvrnitosti listů. Jejich rozvoj podporuje zejména dlouhodobě vlhké prostředí, zahuštěný porost a časté smáčení listů.

Jako biologickou podporu ochrany lze podle způsobu použití zařadit například NovaFerm SIRIUS s obsahem Bacillus licheniformis. Přípravek se využívá k foliární aplikaci a může být součástí preventivní péče při tlaku více fytopatogenních hub.

U každého ochranného přípravku je důležité dodržet určení pro konkrétní plodinu, doporučené dávkování, způsob aplikace a aktuální etiketu.

Ekologická ochrana a prevence problémů

Při pěstování tykvové zeleniny je nejlepší ochranou prevence a pravidelné sledování porostu. Zdravé, dobře vyživené a správně zavlažované rostliny dokážou lépe zvládat nepříznivé podmínky i mírný tlak škůdců nebo chorob.

Důležité je dodržovat střídání plodin, přiměřené rozestupy, zálivku ke kořenům a vyváženou výživu. Pomáhá také mulčování, které udržuje stabilnější vlhkost půdy, a podpora přirozených nepřátel škůdců, například slunéček, zlatooček nebo dravých roztočů.

Ekologická ochrana přitom nemusí znamenat okamžité použití přípravku. Při slabém napadení může pomoci odstranění poškozených listů, mechanický sběr škůdců nebo úprava podmínek pěstování. Pokud je zásah potřebný, je vhodné zvolit biologický nebo přírodní přípravek cílený na konkrétní problém.

Nejlepších výsledků dosáhneme spojením správné agrotechniky, prevence, podpory přirozených procesů a včasného cíleného zásahu. Takový přístup pomáhá udržet rostliny zdravé a zároveň zbytečně nezatěžuje zahradu.

Ať se tykvové zelenině ve vaší zahradě daří

Pěstování tykvové zeleniny není náročné, pokud rostlinám dopřejeme to, co potřebují nejvíce – teplo, slunce, úrodnou půdu, dostatek prostoru, pravidelnou zálivku a vyváženou výživu. Odměnou může být bohatá úroda okurek, cuket, patizonů, tykví i melounů během celé sezóny.

Nejdůležitější je všímat si potřeb rostlin a zasáhnout včas, pokud se objeví problém. Zdravá půda, silný kořenový systém, prevence a šetrná ochrana jsou dobrým základem úspěšného pěstování. Přejeme vám, aby se tykvové zelenině ve vaší zahradě dařilo a přinesla vám co nejvíce zdravých a chutných plodů.

22. září 2026

Půda, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Zeleninové zahrady

Jak úspěšně předpěstovat sazenice

Jak úspěšně předpěstovat sazenice: kompletní průvodce pro každého pěstitele

Předpěstování sazenic je prvním a často rozhodujícím krokem k bohaté úrodě nebo rozkvetlé zahradě. Přestože se může zdát, že jde pouze o výsev semen, ve skutečnosti zahrnuje několik navazujících kroků, které vyžadují trpělivost, správné načasování a vhodné podmínky.

V tomto článku ti ukážeme, jak si krok za krokem vypěstovat zdravé a silné sazenice – od výběru substrátu a osiva přes použití mykorhizních hub až po ochranu před chorobami. Pomoci ti mohou také přírodní a ekologická řešení, která najdeš v našem e-shopu.

1. Plánování a výběr semen

Předpěstování začíná ještě před samotným výsevem – důkladným plánováním. Promysli si, jaké plodiny chceš pěstovat, kolik místa jim můžeš zajistit v zahradě, fóliovníku nebo na balkoně a kdy je budeš moci vysadit na konečné stanoviště.

Ne všechny rostliny mají stejné požadavky. Některé potřebují delší dobu předpěstování, například celer nebo paprika. Jiné klíčí a rostou rychle, takže je stačí vysévat později – například dýně nebo okurky.

Plodina	Výsev pro předpěstování	Výsadba do zahrady / fóliovníku
Celer	leden–únor	květen
Paprika	únor	květen, po odeznění mrazů
Rajče	březen	květen, po odeznění mrazů
Lilek	únor	květen, po odeznění mrazů
Hlávkový salát	leden–březen	březen–duben podle podmínek
Zelí	únor–březen	duben–květen
Kapusta	březen–duben	duben–květen
Okurka	duben	květen, po odeznění mrazů
Dýně	duben	květen, po odeznění mrazů
Pór	leden–únor	duben–květen
Bazalka	březen–duben	květen, podle teplot
Květiny – letničky	únor–duben	květen–červen podle druhu

Uvedené termíny jsou orientační. Mohou se lišit podle oblasti, odrůdy, způsobu pěstování a konkrétního počasí. U teplomilných plodin je při výsadbě ven důležité počkat, až pomine riziko mrazů. Často se vysazují po „zmrzlých mužích“, tedy po polovině května, samotné datum ale není zárukou vhodných podmínek.

Při výběru osiva dej přednost kvalitním a ověřeným odrůdám, které odpovídají místním podmínkám a zamýšlenému způsobu pěstování. Zvolit můžeš také bio osivo nebo tradiční odrůdy. Jejich odolnost vůči chorobám ověřuj podle konkrétního popisu.

Kvalitní substráty vhodné pro výsev najdeš také v nabídce.

2. Výběr kvalitního substrátu a příprava výsevu

Silné, zdravé a dobře zakořeněné sazenice potřebují kvalitní substrát. Ten tvoří základ celého předpěstování. Pro výsevy je vhodný speciální substrát pro výsev a množení, který má jemnou strukturu, je vzdušný a dobře propouští přebytečnou vodu. Neměl by obsahovat příliš vysoké množství živin nebo solí.

Důležité vlastnosti výsevního substrátu

Jemná struktura, která nebrání klíčení.
Vzdušnost, důležitá pro kořeny.
Schopnost zadržovat vláhu a zároveň odvádět přebytečnou vodu.
Nízké riziko kontaminace původci chorob a semeny plevelů.

Jak připravit substrát a zasít semena

Substrát mírně navlhči. Nemá být přemokřený, pouze rovnoměrně vlhký.
Naplň výsevní misky, sadbovače nebo připrav kokosové tablety podle návodu.
Semena vysévej podle doporučení na obalu. Některá vyžadují světlo nebo jen velmi mělké zakrytí, jiná, například rajčata a papriky, se překrývají jemnou vrstvou substrátu.
Povrch podle potřeby lehce přitlač a jemně zavlaž rozprašovačem.
Výsev můžeš zakrýt průhledným krytem nebo fólií, která pomůže udržet stabilní vlhkost. Pravidelně jej větrej.

Důležité: Používej čisté nádoby a nářadí, abys omezil přenos chorob. Pokud používáš dezinfekční přípravek, například Protect Garden ve spreji, ověř jeho určení pro daný povrch a dodržuj návod.

Při přípravě vlastní směsi použij vyzrálé, kvalitní suroviny a substrát prosej. Samotné krátké zahřátí v troubě nezaručuje odstranění všech patogenů. Pro citlivé výsevy je často jednodušší zvolit nový substrát určený k tomuto účelu.

3. Mykorhizní houby – podpora kořenového systému

Pokud chceš vypěstovat silné a dobře zakořeněné sazenice, mohou být vhodným pomocníkem mykorhizní houby. Jde o prospěšné půdní organismy, které vytvářejí symbiotický vztah s kořeny vhodných hostitelských rostlin.

Jejich jemná vlákna, označovaná jako hyfy, rozšiřují prostor, ze kterého může rostlina získávat vodu a živiny. Rostlina naopak poskytuje houbám látky vznikající při fotosyntéze.

Hlavní přínosy mykorhizy

Podpora zakořenění a rozvoje kořenového systému.
Lepší příjem vody a živin, zejména fosforu.
Možná vyšší odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo přesazování.
Podpora přirozených obranných reakcí rostlin.
Příznivý vliv na růst a vitalitu podle plodiny a podmínek pěstování.

Tato symbióza je přirozená – mykorhizní houby se běžně vyskytují v půdě. V některých pěstebních substrátech však nemusí být přítomné v dostatečném množství. Jejich doplnění může být užitečné například při pěstování v nových směsích nebo kokosových substrátech.

Mykorhiza ale není vhodná pro všechny rostliny. Například zelí, kapusta a další brukvovité plodiny obvykle nevytvářejí symbiózu s houbami obsaženými v běžných arbuskulárních mykorhizních přípravcích.

Doporučené produkty z Ekočlovek.sk

Symbivit – mykorhizní přípravek vhodný pro řadu druhů zeleniny, květin a bylinek. Vhodnost pro konkrétní rostlinu ověř podle návodu.
Righello – půdní přípravek podporující kořenovou zónu a odolnost rostlin. Používá se podle doporučení výrobce, například při přípravě půdy před výsevem. Nelze od něj očekávat odstranění všech přezimujících škůdců.
Plantasorb gel – doplněk pro hospodaření s vodou v substrátu. Dokáže vodu přijímat a postupně ji uvolňovat; nejde však o mykorhizní přípravek.

Jak aplikovat mykorhizní houby

Při výsevu:

Přípravek aplikuj podle návodu do místa, kde se budou vyvíjet kořeny.
Podle typu produktu jej lehce zaprav do substrátu a zalij.
Důležitý je budoucí kontakt přípravku s kořenovou zónou.

Při přesazování – pikýrování:

Doporučené množství aplikuj přímo ke kořenům.
Kořenový bal by měl přijít do kontaktu s přípravkem, aby se mohla vytvořit symbióza.

Při výsadbě do zahrady:

Do výsadbové jamky přidej množství uvedené v návodu.
Rostlinu umísti tak, aby kořeny přišly s přípravkem do kontaktu.
Zasyp půdou a přiměřeně zalij.

Důležité: Před kombinováním mykorhizy s fungicidy ověř jejich kompatibilitu. Některé fungicidy mohou houby poškodit. Vhodná organická hnojiva nebo vyzrálý kompost lze použít podle potřeb rostlin; vyhýbej se přehnojení.

Kdy může být mykorhiza užitečná?

Při pěstování paprik, rajčat, okurek, dýní a vhodných druhů bylinek a květin.
Při pěstování v nádobách a substrátech s omezenou přirozenou půdní mikroflórou.
Při přesazování rostlin, kdy může podpořit jejich zakořenění.
Jako součást šetrné péče o půdu a rostliny.

Kvalitní mykorhizní přípravek může být užitečnou podporou růstu a vitality. Jeho přínos však závisí na vhodné rostlině, správné aplikaci a podmínkách pěstování.

4. Klíčení a pěstování – světlo, teplo a vlhkost

Správné podmínky po výsevu jsou rozhodující pro úspěšné klíčení. Mnohé neúspěchy vznikají právě v tomto období – kvůli nízké teplotě, nadměrné vlhkosti nebo nedostatku světla.

Dobrou zprávou je, že tyto podmínky můžeš do značné míry ovlivnit také při domácím pěstování.

Teplota: základ pro klíčení

Mnohé teplomilné druhy zeleniny potřebují ke klíčení teplotu přibližně 20–25 °C, zatímco některé jiné plodiny upřednostňují chladnější prostředí.

Nízká teplota může klíčení zpomalit. Příliš vysoká teplota v kombinaci s nedostatkem světla a špatným větráním zase podporuje vytahování sazenic a vznik problémů.

Rostlina	Orientační vhodná teplota pro klíčení
Paprika, rajče	22–26 °C
Salát, kapusta, zelí	16–20 °C
Dýně, okurka	20–24 °C

Přednost mají vždy doporučení na obalu osiva. Po vyklíčení lze u mnoha plodin teplotu mírně snížit, aby rostliny rostly kompaktněji.

Vlhkost: udržuj rovnoměrné podmínky

Po výsevu je důležité, aby substrát nevysychal. Průhledný kryt pomáhá udržet vlhkost a vytvořit vhodné prostředí pro klíčení.

Použij miniskleník, průhledný plastový kryt nebo fólii.
Každý den výsev krátce odkryj a vyvětrej.
Zalévej jemně, například rozprašovačem, vodou o pokojové teplotě.
Po vzejití sazenic kryt odstraň, aby se zbytečně nezadržovala vlhkost.

Vyhýbej se přelití. Příliš mokrý substrát může vést k zahnívání semen a rozvoji padání klíčních rostlin.

Světlo: nezbytné hned po vyklíčení

Jakmile se objeví děložní lístky, rostliny potřebují dostatek světla. Jinak se začnou vytahovat, jejich stonky budou tenké a další vývoj se zhorší.

Umísti je na světlé místo, například k jižnímu nebo jihovýchodnímu oknu.
Podle potřeby použij pěstební LED osvětlení.
Sazenice obvykle potřebují přibližně 12–16 hodin světla denně. Pomoci může časovač.
Vzdálenost světla přizpůsob doporučení výrobce a intenzitě svítidla. U některých typů může být přibližně 10–15 cm, u výkonnějších panelů je nutný větší odstup.

Tip: V zimě a na začátku jara bývá přirozeného světla málo. Pokud nemáš dostatečně světlé místo, vhodné přisvětlení pomůže vypěstovat pevnější sazenice.

Vzduch a cirkulace: prevence chorob

Mladé rostliny potřebují kromě světla a tepla také přiměřené proudění vzduchu. To omezuje dlouhodobé zadržování vlhkosti kolem listů a povrchu substrátu.

Pravidelně větrej místnost, kde sazenice pěstuješ.
Chraň je před studeným průvanem.
Můžeš použít malý ventilátor na nízký výkon, který zajistí jemný pohyb vzduchu. Neměl by sazenice vysušovat nebo na ně trvale silně foukat.

Správná péče během klíčení a prvních dnů růstu vytváří základ zdravých sazenic. Pozornost věnovaná tomuto období se později projeví jejich vitalitou.

5. Péče o mladé sazenice

Po vyklíčení a vytvoření prvních pravých listů přichází další fáze – přesazování, výživa a později otužování. Pikýrování se u řady rostlin provádí, když jsou dostatečně velké pro bezpečnou manipulaci, často při jednom až několika pravých listech.

V tomto období rostliny rychle rostou, ale zároveň jsou citlivé na poškození. Správná péče ti pomůže připravit je na výsadbu do zahrady nebo fóliovníku.

Pikýrování – přesazování do samostatných nádob

Pikýrování znamená přesazení mladých rostlinek ze společného výsevu do jednotlivých květináčů nebo sadbovačů. Zajistí jim:

více prostoru pro kořeny,
vhodné podmínky pro příjem živin,
menší konkurenci a rovnoměrnější růst.

Jak na to

Sazenice vyjímej opatrně, například pomocí dřevěné špejle, lžičky nebo pikýrovacího kolíku.
Přesazuj je do přiměřeně vlhkého substrátu vhodného pro další pěstování.
Rostlinku přidržuj za list, nikoli za křehký stonek.
Hloubku výsadby přizpůsob druhu. Rajčata můžeš zasadit hlouběji, aby vytvořila další kořeny; stejné pravidlo však neplatí pro všechny plodiny.
Po přesazení lehce zalij. Případný stimulátor nebo hnojivo použij podle návodu a stavu rostliny.

Okurky a dýně jsou na narušení kořenů citlivější, proto je vhodné vysévat je rovnou do samostatných nádob.

Tip: Pokud používáš mykorhizu, zajisti kontakt přípravku s kořeny. Opakované přidávání není vždy nutné – řiď se návodem a předchozí aplikací.

Zálivka a výživa

Po pikýrování udržuj rovnoměrnou vlhkost, ale vyhýbej se přemokření. Substrát má být mírně vlhký, nikoli rozbahněný.

Sazenicím můžeš dopřát jemné a vyvážené přihnojování. Zohledni však zásobu živin v substrátu a potřeby dané plodiny. Také přírodní a organická hnojiva mohou při nadměrné dávce způsobit přehnojení.

Vhodnými doplňky mohou být:

Vermikompostový výluh – podle složení a doporučeného ředění jako doplněk výživy.
Přípravky z mořských řas – podle typu produktu pro podporu růstu a vitality.

Otužování – příprava na život venku

I silná sazenice může po výsadbě utrpět stres, pokud ji náhle přemístíš do odlišných podmínek. Proto ji před výsadbou postupně zvykej na vítr, slunce a kolísání teplot.

Jak sazenice otužovat

Začni přibližně 10–14 dní před výsadbou, podle počasí a druhu rostliny.
Nejprve je na několik hodin umísti na chráněné místo venku.
Pobyt postupně prodlužuj – od krátkých intervalů až po celý den.
V posledních dnech mohou zůstat venku také přes noc, pokud jsou noční teploty vhodné pro danou plodinu.

První dny rostliny chraň před ostrým sluncem, silným větrem a prudkým deštěm. U teplomilných sazenic nestačí pouze to, že nehrozí mráz – škodit jim mohou i příliš chladné noci.

Prevence problémů

Po přesazení sazenice každý den kontroluj. Mohou se objevit například:

Padání klíčních rostlin: Zaměř se na hygienu, zálivku a větrání. Polyversum lze použít preventivně.
Smutnice: Dospělce sleduj pomocí lepových desek. Proti larvám v substrátu lze použít parazitické hlístice ENTONEM nebo NEMAPLUS.
Saví nebo žraví škůdci: Podle plodiny a cílového škůdce může být vhodný například NeemAzal, vždy v souladu s návodem.
Zpomalený růst: Zkontroluj osvětlení, teplotu, stav kořenů a zálivku. Teprve podle příčiny uprav výživu.

Čím více pozornosti mladým sazenicím věnuješ, tím snáze odhalíš problém včas a podpoříš jejich další růst.

6. Ochrana sazenic před chorobami a škůdci

Mladé sazenice jsou citlivé na poškození a nepříznivé podmínky. Stres z přesazování, změny prostředí nebo nevhodná zálivka je mohou oslabit.

Pokud se přidají choroby nebo škůdci, mohou být ztráty ve výsevech výrazné. Prevence a včasná reakce jsou proto zásadní.

Nejčastější choroby sazenic

Padání klíčních rostlin

Původci mohou být organismy rodů Pythium, Fusarium nebo Rhizoctonia. Jde o houby a organismy podobné houbám.

Typickým příznakem je zúžení, změknutí nebo hniloba spodní části stonku. Rostlinka se následně sklání a padá k substrátu. Semena mohou být poškozena také před vzejitím.

Riziko zvyšuje zejména:

příliš vlhké prostředí,
nedostatečné větrání,
hustý výsev,
nevhodný nebo kontaminovaný substrát.

Již odumřelé rostlinky se nezotaví. Odstraň je a uprav podmínky, aby se omezilo další šíření.

Plísně a další choroby

Při nadměrné vlhkosti a nedostatečném proudění vzduchu se mohou objevovat bílé nebo šedé povlaky na substrátu a rostlinách. Povlak na substrátu nemusí vždy znamenat napadení sazenic, upozorňuje však na potřebu zkontrolovat podmínky.

V pozdějších fázích se podle plodiny může objevit také padlí nebo jiné choroby listů.

Nejčastější škůdci sazenic

Smutnice

Drobný létající hmyz, který se často objevuje u dlouhodobě vlhkého substrátu.
Larvy mohou poškozovat jemné kořeny mladých rostlin.
Dospělci kladou vajíčka do vlhkého prostředí.

Mšice

Sají na mladých listech a výhonech, oslabují rostliny a mohou přenášet viry.
Do pěstebního prostoru se mohou dostat s napadenými rostlinami nebo z okolí.
Mravenci mohou jejich kolonie chránit, protože využívají medovici.

Svilušky, třásněnky a molice

Mohou se objevit zejména ve sklenících a při pěstování v interiéru. Pravidelně kontroluj také spodní strany listů a nové přírůstky.

Prevence – nejlepší způsob ochrany

Chorobám a části problémů se škůdci lze předcházet správnou péčí:

Používej čisté nádoby a nářadí. Při dezinfekci zvol vhodný přípravek a dodrž návod.
Vyhýbej se přelití. Zálivku přizpůsob vlhkosti substrátu a velikosti sazenic.
Zajisti větrání a přiměřené rozestupy mezi rostlinami.
Kontroluj sazenice denně. Včasný zásah bývá jednodušší.
Pro nové výsevy používej vhodný čistý substrát. Samotné přemístění starého substrátu neodstraní jeho případnou kontaminaci.

Přírodní podpora obranyschopnosti

Kromě cílené ochrany můžeš rostlinám pomoci podporou vitality a přirozených obranných mechanismů.

V nabídce Ekočlovek.sk najdeš například:

Přípravky z mořských řas pro podporu růstu a regenerace podle konkrétního složení.
Vermikompostové výluhy jako doplněk péče o půdu a výživy.
Přípravky s rostlinnými extrakty, jejichž použití a účinek závisí na složení a doporučení výrobce.

Domácí koncentrované silice nebo výluhy neaplikuj na jemné sazenice bez ověření – mohou je poškodit.

Mladé sazenice jsou křehké, ale správné podmínky jim pomáhají dobře růst. Kvalitní prevence, biologická ochrana a pravidelné pozorování mohou výrazně omezit ztráty a připravit rostliny na úspěšný začátek sezony.

7. Výsadba do zahrady nebo skleníku

Po týdnech péče přichází důležitý krok – výsadba na konečné stanoviště. Ať už sázíš do záhonu, vyvýšeného záhonu, fóliovníku nebo skleníku, cílem je zajistit rostlinám co nejlepší podmínky pro další růst.

Kdy je nejvhodnější čas na výsadbu?

Venkovní výsadba závisí na počasí, plodině a oblasti, ve které pěstuješ.

Druh sazenice	Orientační výsadba do zahrady	Poznámka
Paprika, rajče, okurka	obvykle po polovině května	Po odeznění mrazů a při dostatečném prohřátí půdy
Celer	obvykle květen	Vyhni se dlouhodobému chladu
Zelí, kapusta, brokolice, salát	duben–květen	Otužené sazenice snášejí chlad lépe; záleží na druhu a odrůdě
Dýně, cuketa	obvykle po polovině května	Citlivé na mráz a chladnou půdu
Bazalka	květen–červen	Teplomilná, vyžaduje vhodné noční teploty
Tymián a další odolnější bylinky	podle druhu a otužení	Jejich nároky se liší od bazalky

Ve skleníku nebo fóliovníku může být výsadba možná o 2–3 týdny dříve, podle konstrukce, případného vytápění a nočních teplot. Nevytápěný prostor však nezaručuje ochranu před každým mrazem.

Příprava půdy a výsadbového místa

Před výsadbou je vhodné:

Půdu přiměřeně nakypřit a odstranit plevel.
Podle jejího stavu přidat vyzrálý kompost nebo dobře rozložený hnůj.
Zohlednit nároky konkrétní plodiny na živiny.
U těžké nebo špatně odvodněné půdy zvážit vyvýšené záhony.

Čerstvý hnůj ani koncentrované hnojivo nedávej přímo k jemným kořenům.

Samotná výsadba – krok za krokem

Zvol vhodný čas, ideálně zatažený den nebo podvečer, aby sazenice nezatěžovalo silné slunce.
Před výsadbou přiměřeně zalij kořenové baly.
Vyhlub jamky odpovídající velikosti kořenového balu a doporučeným rozestupům.
Podle potřeby přidej vyzrálý kompost nebo vermikompost. U vhodných rostlin můžeš aplikovat mykorhizu podle návodu.
Rostlinu opatrně vlož do jamky ve správné hloubce, zasyp půdou a jemně přitlač.
Důkladně zalij, aby půda dobře přilehla ke kořenům.
První dny podle potřeby chraň rostliny před silným sluncem a větrem, například vhodnou netkanou textilií.

Péče po výsadbě

Zálivka: Zalévej podle potřeby. Zpočátku sleduj vlhkost kořenového balu, zejména za větru a tepla.
Mulčování: Sláma nebo tenká vrstva nezapařené posečené trávy mohou omezit vysychání a růst plevelů. Mulč nenahrnuj přímo ke stonkům.
Kontrola rostlin: Sleduj vadnutí, žloutnutí a zpomalený růst.
Ochrana před chorobami a škůdci: Přípravky jako NeemAzal nebo Polyversum používej podle konkrétního problému a etikety. Nejde o univerzální prostředky proti stresu po přesazení.

Důležité rady na závěr

Nevysazuj do příliš studené půdy. Vhodná teplota se liší podle plodiny; teplomilné okurky, papriky nebo dýně potřebují prohřátější půdu než odolnější zelenina.
Nepřehnojuj rostliny hned po výsadbě. Zohledni zásobu živin v půdě a dopřej jim čas na zakořenění.
V místech se silným větrem nebo prudkým sluncem použij dočasnou ochranu.
Pravidelně kontroluj růst a vývoj, abys mohl včas zasáhnout.

Výsadba je pro rostlinu velkou změnou. Z kontrolovaných podmínek se dostává do prostředí, kde čelí větru, slunci, dešti i chladnějším nocím. Správná příprava půdy, otužení a šetrné přesazení jí pomohou tuto změnu zvládnout.

7. listopadu 2025

Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin

Přírodní tipy proti houbám a rostlinným škůdcům

Rostliny působící proti houbovým a dalším chorobám

Pokud nechcete hned investovat do ekologických přípravků, máme pro vás několik osvědčených přírodních receptů proti houbovým chorobám a rostlinným škůdcům doslova za pár korun.

V případě potřeby si je můžete kdykoliv připravit ze surovin, které máte běžně doma. A když ne vy, dobrý soused určitě rád pomůže.

Pekařské droždí

Taková obyčejná kostka pekařského droždí může být v zahradě překvapivě užitečná. Kvasinky a další mikroorganismy pomáhají podporovat přirozenou ochranu rostlin proti některým chorobám.

Droždí zředěné vodou používali už naši předkové k ochraně okurek, jahod nebo rajčat před plísněmi. Zároveň se může využít i jako přírodní hnojivo, které podporuje vývoj kořenového systému a urychluje růst rostlin.

A pokud vám trochu drožďové směsi zůstane, můžete ji využít i mimo zahradu – například jako pleťovou masku proti drobným nedokonalostem pleti.

Postřik z pažitkového a česnekového extraktu

Pažitkový a česnekový extrakt se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také v boji proti mšicím.

Na jaře se může česneková zálivka využít také k dezinfekci půdy. Česnek je známý svými přirozenými antimikrobiálními účinky a v zahradě patří mezi tradiční pomocníky při ochraně rostlin.

Kiwi, listy květáku, tymián a oregano

Plody kiwi, výtažek z listů květáku a oleje získané z tymiánu a oregana obsahují látky, které mohou pomáhat omezovat rozvoj plísně šedé.

Tyto rostlinné výtažky jsou zajímavé především tím, že působí šetrně a mohou být součástí přírodní prevence v zahradě.

Odvar z křenu selského

Odvar z křenu selského se používá proti moniliové chorobě peckovin a jádrovin.

Křen obsahuje výrazné přírodní látky, které mají silné aroma a mohou pomáhat při ochraně rostlin před některými houbovými chorobami.

Výtažek z máty peprné, saturejky nebo tymiánu

Výtažky z máty peprné, saturejky nebo tymiánu mohou významně snižovat napadení rostlin nádorovitostí kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých.

Tyto byliny mají přirozeně silné aromatické látky, které jsou v přírodní ochraně rostlin velmi cenné.

Když se vám nechce připravovat domácí výluhy

Pokud se vám nechce doma míchat vlastní výluhy a odvary, náš e-shop je vám kdykoliv k dispozici. Stačí zadat název plodiny, škůdce nebo choroby a vhodný ekologický přípravek najdete rychle a jednoduše.

Přečtěte si více

23. června 2025

291

Rady a tipy, Zeleninové zahrady

Význam zeleniny pro výživu a zdraví člověka

Žijeme, pracujeme, sportujeme a během celého dne vydáváme energii. Proto potřebujeme pravidelně přijímat vhodnou potravu, která tělu dodá energii i potřebné živiny. Zelenina je důležitou součástí pestrého a vyváženého jídelníčku.

Význam zeleniny a ovoce

Mezi základní složky potravy patří voda, bílkoviny, sacharidy, tuky, vitaminy a minerální látky. Rostlinné potraviny nám navíc poskytují vlákninu a další biologicky aktivní látky.

Jednotlivé živiny získáváme z různých potravin, například ze zeleniny, ovoce, obilovin, luštěnin, vajec, mléčných výrobků nebo masa. Důležitá je pestrost, přiměřené množství a kvalita celého jídelníčku. Samozrejme, pokiaľ sa bavíme o poctivom domácom chove a pestovaní bez pesticídov.

Jedlé kořeny, cibule, hlízy, bulvy, stonky, listy, květenství a plody rostlin byly součástí lidské stravy již v dávné minulosti. Dodnes představují přirozenou a významnou součást výživy.

Zeleninu a ovoce bychom měli jíst každý den. Dodávají potřebné živiny, obohacují pokrmy o rozmanité barvy, chutě a struktury a pomáhají zvýšit příjem vlákniny.

Světová zdravotnická organizace doporučuje lidem starším deseti let přijímat alespoň 400 g zeleniny a ovoce denně. Vhodné je střídat různé druhy a zařazovat je do více jídel během dne.

Hlavní složky zeleniny

Většina běžné čerstvé zeleniny obsahuje velké množství vody, má poměrně nízkou energetickou hodnotu a poskytuje vlákninu, vitaminy a minerální látky. Složení se však liší podle druhu, odrůdy, zralosti i způsobu skladování a přípravy.

Různé druhy zeleniny poskytují například vitamin C, folát a další vitaminy skupiny B, vitamin K nebo karotenoidy. Některé karotenoidy, například beta-karoten, může tělo přeměňovat na vitamin A. Žádný jednotlivý druh však nepokrývá všechny výživové potřeby.

Paprika patří mezi významné zdroje vitaminu C, stejně jako brokolice a další druhy zeleniny. Jeho množství závisí na odrůdě, zralosti a skladování. Dlouhé skladování a tepelná úprava mohou obsah vitaminu C snížit.

Proto je vhodné kombinovat syrovou i tepelně upravenou zeleninu a nestavět jídelníček pouze na jednom oblíbeném druhu.

Minerální a biologicky aktivní látky v zelenině

Zelenina přispívá k příjmu draslíku, hořčíku, vápníku a dalších minerálních látek. Jejich množství a využitelnost se mezi jednotlivými druhy liší. Čerstvá zelenina bez přidané soli mívá nízký obsah sodíku.

Dříve se někdy uvádělo, že zelenina a ovoce „neutralizují kyselé přebytky“ ostatních potravin. Kyselost krve však tělo udržuje v úzkém rozmezí vlastními regulačními mechanismy. Přínos zeleniny spočívá především v jejím složení a místě v pestré stravě, nikoli v „odkyslování“ organismu.

Zelenina obsahuje také řadu biologicky aktivních rostlinných látek, například karotenoidy, polyfenoly nebo sirné sloučeniny. Jejich působení se zkoumá, nelze však všechny laboratorně pozorované účinky automaticky přenášet na běžnou konzumaci.

V lidovém léčitelství se tradičně používaly například petržel, kopr, ředkev nebo česnek. Zeleninu ale nelze považovat za náhradu léčby. Tvrzení, že černá ředkev odstraní žlučové kameny nebo že česnek vyléčí bakteriální infekci, nejsou vhodným doporučením pro domácí léčbu.

Česnek obsahuje sirné sloučeniny včetně látek, z nichž po narušení stroužku vzniká alicin. Výzkum jeho vlastností však neopravňuje k tvrzení, že konzumace česneku bezpečně léčí infekce nebo vždy chrání střevní mikrobiotu.

Zelenina, trávení a tělesná hmotnost

Vláknina ze zeleniny podporuje pravidelné vyprazdňování a je důležitou součástí péče o trávení. K jejímu správnému působení přispívá dostatečný příjem tekutin. Pokud vlákniny dosud jíte málo, zvyšujte její množství postupně.

Díky vysokému obsahu vody a zpravidla nízké energetické hodnotě může zelenina pomoci při sestavování jídelníčku zaměřeného na udržení přiměřené tělesné hmotnosti.

Záleží však také na přípravě. Zelenina vařená, dušená nebo pečená s přiměřeným množstvím tuku má jiné energetické složení než zelenina smažená či podávaná s tučnou omáčkou. Samotné přidání zeleniny nezaručuje snížení hmotnosti – rozhodující je dlouhodobá skladba stravy a celkový příjem a výdej energie.

Ochrana zdraví a hygiena potravin

Vyvážená strava je spolu s pravidelným pohybem důležitou součástí zdravého životního stylu. Pomáhá snižovat riziko některých chronických onemocnění, například srdečně-cévních chorob a diabetu 2. typu. Zelenina má v takovém jídelníčku významné místo, zdraví však ovlivňuje více faktorů než jediná skupina potravin.

Vedle výživové hodnoty je důležitá také bezpečnost a správná hygiena. Zeleninu před přípravou nebo konzumací důkladně omyjte pod tekoucí pitnou vodou. Platí to i pro úrodu z vlastní zahrady. Odstraňte poškozené části a při přípravě používejte čisté ruce, náčiní a pracovní plochy.

Vlastní pěstování nám umožňuje sledovat způsob péče o rostliny a sklízet zeleninu čerstvou. Šetrné pěstitelské postupy, vhodná prevence a odpovědné používání přípravků pomáhají pečovat o úrodu i okolní prostředí.

Zelenina jako každodenní součást jídelníčku

Zařazujte zeleninu do hlavních jídel i svačin, střídejte její druhy a využívejte sezonní úrodu. Pravidelnost a pestrost jsou důležitější než hledání jediné „zázračné“ potraviny. Tak může zelenina přirozeně přispívat k dobré výživě a dlouhodobému zdraví.

Původní podklad: Zeleninárstvo, A. Kropáč a kolektiv, 1983.
Výživová a zdravotní tvrzení byla aktualizována podle současných poznatků.

16. prosince 2024

Rady a tipy, Zahrada

Jak psí moč ovlivňuje rostliny

Škodlivý vliv psí moči na rostliny

Také se vám stává, že si váš domácí mazlíček pro vykonání potřeby vybírá právě vaši oblíbenou rostlinu? Opakované močení na stejné místo může poškodit listy, mladé rostliny i trávník. Jaké jsou příčiny a jak zahradu chránit?

Proč to psi vlastně dělají?

Močení neslouží psům pouze k vyprázdnění močového měchýře. Pachové značkování je také přirozeným způsobem komunikace.

Označování teritoria – pomocí pachových značek psi upozorňují na svou přítomnost a označují místa, která navštěvují.
Komunikace s ostatními psy – pach moči nese informace o jedinci, například o jeho pohlaví a reprodukčním stavu. Pro ostatní psy tak představuje určitou „pachovou zprávu“.
Instinkt a návyky – někteří psi, zejména samci, značkují svislé předměty, například kmeny stromů, keře nebo sloupky. Často se vracejí na místa, která už označili oni sami nebo jiní psi.

Psí moč a její dopad na rostliny

Na opakovaně zasažených rostlinách si můžete všimnout hnědnutí a zasychání listů, především těch, které rostou blízko země. Objevovat se mohou také světle hnědé, nepravidelné nekrotické skvrny, tedy místa s odumřelým pletivem.

Poškození bývá nápadné v nízkých výsadbách, například v záhonech letniček a na trávníku. V trávníku mohou vznikat žluté až hnědé skvrny, někdy obklopené výrazně zeleným okrajem. Zatímco koncentrovaná moč může trávu poškodit, na okrajích zasaženého místa může menší množství dusíku podpořit její růst.

Psí moč obsahuje dusíkaté sloučeniny, rozpuštěné soli a další látky, které mohou při vysoké koncentraci poškodit rostlinná pletiva. Rozsah škod závisí na množství moči, četnosti zásahu, citlivosti rostliny i vlhkosti půdy. Riziko bývá vyšší za suchého a teplého počasí.

Podobně může vypadat také poškození mrazem, suchem nebo nadměrným hnojením. Samotné zbarvení či praskání kůry proto není spolehlivým důkazem poškození psí močí. Při hledání příčiny sledujte také to, zda pes dané místo pravidelně značkuje.

Jak rostliny chránit před psí močí?

Nejúčinnější ochranou je omezit opakované močení na stejné rostliny. Pomoci může nízký plůtek kolem záhonu nebo samostatná zábrana kolem mladého stromku. Psa můžete postupně učit vykonávat potřebu na vyhrazeném místě mimo citlivé výsadby.

Pokud si všimnete čerstvého zásahu, opláchněte zasažené části čistou vodou a přiměřeně prolijte okolní půdu, pokud dobře odvádí vodu. Včasné zředění moči může zmírnit poškození. Vyhněte se však přemokření.

U mladých stromků je vhodnější zábrana umístěná s odstupem od kmene než těsné obalení neprodyšnou fólií. Kůra by měla zůstat větraná a ochrana nesmí bránit růstu stromu.

Mulčovací kůra může být součástí úpravy okolí stromu, sama však nezabrání pronikání moči do půdy. Mulč nenahrnujte přímo ke kmeni. Silně znečištěnou vrstvu lze podle potřeby odstranit a doplnit, pravidelná výměna půdy ale není běžně nutná.

STOP PES – pachová ochrana vybraných míst

STOP PES je přírodní přípravek určený k použití v interiéru i exteriéru. Působí jako pachový ohradník, který pomáhá odrazovat psy od pohybu na ošetřených místech.

Podle údajů výrobce nezanechává na povrchu škodlivé látky a při použití podle návodu neškodí lidem, zvířatům ani rostlinám. Používejte jej v souladu s pokyny na obalu.

Jak přípravek používat:

Před použitím protřepejte.
Venku aplikujte na vybraná místa mezi rostlinami, kolem záhonů, plotů nebo dalších ploch, které chcete chránit.
Aplikaci opakujte jednou týdně nebo podle počasí.
Po dešti je nutné postřik obnovit.
V interiéru ošetřujte určená místa jednou týdně, případně podle potřeby.

Zahrada a pes mohou fungovat společně

Ochrana citlivých rostlin, vyhrazené místo pro vykonávání potřeby a včasné opláchnutí zasažených ploch mohou pomoci omezit škody. Pachový odpuzovač lze využít jako doplněk této péče.

13. listopadu 2024

Rady a tipy, Zahrada

Pomoc při poškození rostlin mrazem

Projevy poškození rostlin mrazem

Hnědé, zaschlé a zvadlé listy mohou naznačovat poškození mrazem. Nízké noční teploty poškozují rostlinná pletiva, která následně odumírají. Někdy jsou zasaženy pouze okraje listů, zatímco jejich vnitřní části zůstávají zelené. Při dalších mrazech však může poškození pokračovat.

Po náhlém ochlazení můžeme u nechráněných dřevin pozorovat svěšené listy. Samotné svěšení ale ještě nemusí znamenat nevratné poškození. Rozsah škod bývá lépe patrný až po oteplení.

Mráz nepoškozuje jen listy. Během slunečného dne se kůra stromů zahřívá, zatímco v noci její teplota prudce klesá. Výrazné teplotní rozdíly mohou způsobit poškození kůry a vznik mrazových trhlin.

U zahradních rostlin bývají často zasaženy mladé výhony, pupeny a květy, zatímco u rostlin v nádobách jsou výrazně ohroženy také kořeny, protože kořenový bal snadněji promrzá.

Listy oleandru mohou po silném mrazu působit matně, později vadnout a hnědnout. Poškození souvisí s tvorbou ledu v pletivech, ztrátou vody z buněk a narušením buněčných membrán. Jeho skutečný rozsah se často projeví až po rozmrznutí. Pevné, kožovité listy mohou zvadnout, dužnaté listy zase změknout a získat vodnatý vzhled.

S odstraněním namrzlých výhonů zpravidla počkejte do jara, až pomine nebezpečí silnějších mrazů. U citlivějších rostlin mohou ponechané výhony částečně chránit spodní pupeny. Podle nového rašení lépe poznáte, které části rostliny zůstaly živé.

Mrazové poškození listů

foto: Soňa Samuelová

Na poškozených listech se mohou objevovat nepravidelné skvrny, deformace nebo puchýřovité změny. Pokud se jednotlivé vrstvy listových pletiv oddělí a vznikne mezi nimi vzduchová dutina, mohou postižená místa získat stříbřitý vzhled.

Poškozené mladé listy mohou být menší, mít nepravidelné okraje a být zkadeřené. U jabloní může docházet k odumírání zasažených pletiv, vzniku nekrotických skvrn, žloutnutí a opadávání listů. Pozdní jarní mrazy mohou poškodit také mladé listy a výhony meruněk nebo ořešáku vlašského.

Stříbřité zbarvení listů však není jednoznačným důkazem poškození mrazem. Podobné příznaky mohou mít i jiné příčiny, včetně houbového onemocnění označovaného jako stříbřitost listů.

Mrazové poškození stromů

Mrazové poškození kmenů a větví se může projevit jako mrazové trhliny, mrazové desky nebo odumírání větviček. Mrazové trhliny jsou podélné praskliny, které mohou zasahovat kůru i dřevo.

Mrazové desky představují plošné poškození a odumření kůry a pletiv pod ní. Vznikají zejména při střídání slunečných zimních dnů a mrazivých nocí. Ohrožená bývá především jižní až jihozápadní strana kmene.

Poškození nemusí být ihned nápadné. Později postižená místa mění barvu, propadají se a kůra může praskat nebo se odlupovat. Tím dochází k obnažení dřeva. Poškozená místa mohou být vstupní branou pro infekce.

Pletiva zasažená mrazem mohou být na řezu tmavě zbarvená. Citlivost stromů závisí na druhu a odrůdě, stáří, stanovišti, průběhu počasí i výživě.

Riziko poškození mrazem snížíte výběrem vhodného stanoviště, odolnějších druhů a odrůd a správnou péčí. Zimní ochrana pomáhá zmírnit promrzání a prudké teplotní výkyvy, při silných nebo dlouhotrvajících mrazech však nemusí zabránit všem škodám.

Co dělat při poškození mrazem?

Především koncem zimy mohou být velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Rostlinám pomůže vhodná ochrana a následná šetrná péče.

Chraňte kmeny citlivých dřevin před zimním sluncem. Použijte světlý ochranný obal určený pro stromy nebo vhodný bílý nátěr na kmeny. V našem e-shopu najdete například Bio Plantella Protekt. Při použití se řiďte návodem výrobce.
Rostliny v nádobách přesuňte na chráněné místo, například ke stěně domu. Květináč postavte na izolační podložku ze dřeva nebo polystyrenu a obalte jej bublinkovou fólií či slaměnou rohoží. Nadzemní části podle potřeby chraňte prodyšnou netkanou textilií. Rostliny v nádobách jsou více ohroženy promrznutím kořenů než rostliny v záhonu.
Citlivé rostliny v nádobách po namrznutí přemístěte do chráněného prostoru s teplotou vhodnou pro daný druh. Nevystavujte je prudkému oteplení u radiátoru. Univerzální doporučení „nejvýše 7 °C“ není vhodné pro všechny rostliny.
Ověřte, zda jsou výhony ještě živé. Na malé části výhonu jemně seškrábněte povrch kůry. Zelené nebo svěží pletivo pod ní je dobrým znamením. Jeden živý výhon však ještě nepotvrzuje, že je nepoškozená celá rostlina.
S řezem nespěchejte. Až pomine nebezpečí silnějších mrazů a bude patrný rozsah poškození, odstraňte odumřelé výhony až ke zdravému pupenu nebo zdravému dřevu. Používejte čisté a ostré nářadí.
Výživu přizpůsobte stavu rostliny a ročnímu období. Vhodná hnojiva mohou podpořit obnovu růstu, ale silně poškozenou rostlinu nepřihnojujte vysokými dávkami. Koncem léta a na podzim se vyhněte nadbytku dusíku, který podporuje růst mladých výhonů citlivých na mráz.
Ochranu proti škůdcům a chorobám řešte podle konkrétní potřeby. Předjarní a podzimní ošetření mohou být součástí péče o dřeviny, samotné poškození mrazem však neopraví. Přípravky používejte pouze pro určené rostliny a účely, podle návodu.

Usychání rostlin během mrazů

Stálezelené rostliny, například bobkovišně, potřebují podle vlhkosti půdy zálivku i v zimě. Voda se z jejich listů odpařuje také během chladného období, zejména za slunečného a větrného počasí.

Ze zmrzlé půdy však kořeny nedokážou přijímat dostatek vody. Rostliny tak mohou trpět zimním vysycháním, které se projevuje hnědnutím a zasycháním listů a vrcholů výhonů.

Zalévejte během bezmrazých dnů, kdy je půda rozmrzlá, a zabraňte přemokření. Na exponovaných místech může pomoci stínicí síť, která omezí působení slunce a vysušujícího větru. Kořenový prostor lze chránit také vrstvou mulče.

Mrazuvzdornost rostlin v nádobách

Mrazuvzdornost nelze spolehlivě určit pouze podle obecného názvu rostliny. Závisí na konkrétním druhu a odrůdě, délce mrazu, stáří rostliny, vlhkosti substrátu i ochraně kořenů. Teplotní hranice uváděná pro rostlinu v půdě proto nemusí platit pro stejnou rostlinu v květináči.

Rostliny vhodné k bezmrazému zimování

Mezi běžně pěstované nádobové rostliny, které je vhodné chránit před mrazem, patří například bugenvilea, brugmansie neboli andělské trumpety, ensete, tropický ibišek a citronovník.
Ani u této skupiny není vhodná jedna společná teplota zimování. Například brugmansie obvykle potřebují zimní teplotu alespoň 7–10 °C.
U dosen neboli kan je třeba chránit především oddenky. Namrznutí nadzemních částí nemusí znamenat odumření celé rostliny.

Rostliny s různou odolností podle druhu a odrůdy

U jahodovce, eukalyptu, kordyliny, lagerstrémie, oleandru, cykasu, mučenky, albízie, stromových kapradin, mišpulníku japonského a palem si vždy ověřte požadavky konkrétního druhu. Některé snášejí krátký slabý mráz, jiné potřebují bezmrazé zimoviště.
Také u fíkovníku, granátovníku, vavřínu, olivovníku a abutilonu neboli mračňáku závisí způsob zimování na konkrétní rostlině a podmínkách pěstování.
Kamélie, hortenzie, levandule, jasmíny a palmy rodu Trachycarpus nelze zařadit do jedné teplotní skupiny. Některé druhy a odrůdy jsou poměrně odolné, jiné potřebují výraznější ochranu. U kamélií mohou být květy a poupata poškozeny dříve než samotná dřevina.
Rozlišujte také mišpuli obecnou a mišpulník japonský — jde o odlišné rostliny s rozdílnými nároky na zimování.

Při zimování rostlin v nádobách chraňte především kořenový bal a řiďte se požadavky konkrétního druhu a odrůdy. Krátkodobé přežití určité teploty neznamená, že rostlina při takovém mrazu zůstane bez poškození.

Dopřejte rostlinám čas na obnovu

Poškození mrazem nemusí znamenat konec rostliny. Pokud zůstaly živé kořeny nebo spodní pupeny, může znovu obrazit. Dopřejte jí čas, přiměřenou zálivku a ochranu před dalšími mrazy. S řezem a podporou růstu postupujte podle jejího stavu a potřeb konkrétního druhu.

12. listopadu 2024

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy

Rez hrušňová – Gymnosporangium sabinae

Rez hrušňová – choroba hrušní

Rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae) je houbové onemocnění, jehož nejvýraznější příznaky pozorujeme především na listech hrušní. Při silnějším napadení může houba zasáhnout také letorosty a výjimečně plody.

Na horní straně listů se od konce jara a během léta objevují nápadné žlutooranžové až oranžovočervené skvrny, které se postupně zvětšují.

Uprostřed skvrn se vytvářejí drobné tmavé tečky – spermogonia. Později, obvykle od druhé poloviny léta, vznikají na spodní straně listů nápadné kuželovité až pohárkovité útvary – aecia.

Při napadení plodů nebo mladých výhonů může docházet k jejich deformaci. Typickým a nejčastějším projevem však zůstává právě výrazná skvrnitost listů.

Co rez hrušňovou způsobuje?

Rez hrušňová je onemocnění hrušní a některých druhů jalovců. Houba potřebuje ke kompletnímu dokončení svého životního cyklu oba hostitele.

Na hrušni přežívá pouze během vegetace. Trvale přezimuje na jalovci, kde může vytvářet víceleté infekce a zduřeniny na větvích.

Na jaře, především za vlhkého počasí, se na napadených větvích jalovce objevují nápadné oranžové až hnědooranžové rosolovité útvary. Z nich se uvolňují spory, které jsou větrem přenášeny na mladé listy hrušní.

Právě v tomto období dochází k nové infekci hrušní.

Během léta se choroba dále vyvíjí na listech hrušně a na jejich spodní straně se později vytvářejí aecia. Z nich se uvolňují spory, které naopak infikují jalovce.

Tím se životní cyklus houby uzavírá.

Zatímco napadený jalovec může infekci nést několik let, listy hrušně se musí nově infikovat každou sezonu.

Jak daleko se může rez šířit?

Výskyt choroby je nejsilnější tam, kde rostou vhodné jalovce v blízkosti hrušní.

EPPO uvádí, že choroba bývá významná zejména tehdy, pokud se alternativní hostitel nachází přibližně do 300 metrů od sadu. Spory se však mohou při vhodných povětrnostních podmínkách šířit i dále.

Proto nelze vzdálenost 200 nebo 300 metrů chápat jako absolutní bezpečnostní hranici. Čím větší vzdálenost mezi hrušní a napadeným jalovcem je, tím nižší bývá riziko silné infekce.

Ne všechny druhy jalovců jsou stejně náchylné. Významnými hostiteli jsou především některé okrasné druhy a kultivary rodu Juniperus.

Jalovec obecný (Juniperus communis) je vůči Gymnosporangium sabinae výrazně méně náchylný a není považován za hlavního hostitele této choroby.

Také mezi odrůdami hrušní existují rozdíly v citlivosti, nelze však počítat s úplnou rezistencí jako jediným způsobem ochrany.

Jak moc může rez hrušeň poškodit?

Při slabém výskytu představuje rez hrušňová především estetický problém.

Při opakovaném a silném napadení však může být zasažena velká část listové plochy. Tím se omezuje fotosyntéza, což může oslabovat růst stromu, tvorbu zásobních látek i násadu a kvalitu plodů.

Silné infekce mohou podle odborných zdrojů vést také ke snížení výnosu.

Rzi – Pucciniales

Rzi jsou rozsáhlou skupinou houbových chorob z řádu Pucciniales.

Jejich název souvisí s typickými žlutými, oranžovými, rezavými, hnědými až černými výtrusnými ložisky, která vytvářejí na napadených rostlinách.

Jednotlivé druhy rzí mají obvykle poměrně úzký okruh hostitelů. Některé dokončí celý životní cyklus na jedné rostlině, zatímco jiné – stejně jako rez hrušňová – potřebují dva rozdílné hostitele.

Na zahradách se můžeme setkat s různými druhy rzí například na:

hrušních,
jalovcích,
rybízu,
ostružinících,
fazolích,
růžích,
pivoňkách,
dalších okrasných a užitkových rostlinách.

Nejde však o jednu a tutéž chorobu. Rez na růži, rybízu nebo fazoli způsobují jiné druhy hub než rez hrušňovou.

Rez hrušňová – biologická a preventivní ochrana

Nejnápadnější známky infekce jalovce objevíme na jaře za vlhkého počasí, kdy se na zduřelých větvích vytvářejí oranžové až hnědooranžové rosolovité výtrusné útvary.

Pokud je na jalovci objevíte a v blízkosti rostou hrušně, je vhodné napadené části důkladně zkontrolovat.

Silně napadené větve jalovce odstraníme až do zdravého dřeva. Pokud je infekce rozsáhlá a zasahuje velkou část rostliny, může být v některých případech vhodné zvážit odstranění celého napadeného jalovce.

Nejdůležitější preventivní opatření jsou:

odstraňování napadených částí jalovců,
co největší prostorová vzdálenost mezi hrušněmi a náchylnými jalovci,
výběr méně citlivých druhů a kultivarů,
pravidelná kontrola jalovců především na jaře,
sledování zdravotního stavu hrušní od rašení.

Kdy je nejdůležitější hrušeň chránit?

Rozhodujícím obdobím pro infekci hrušní je především jaro, kdy jalovce vytvářejí teliospory a následně bazidiospory schopné infikovat mladé listy hrušně.

Proto případná fungicidní ochrana musí být zaměřena zejména na období od rašení a kvetení během jarního infekčního období, především pokud panuje vlhké počasí.

EPPO v profesionálních systémech ochrany uvádí při vysokém infekčním tlaku preventivní ošetření přibližně od kvetení do poloviny června. Konkrétní přípravky, termíny a intervaly se však musí vždy řídit aktuální registrací v dané zemi a etiketou přípravku.

Samotný podzimní postřik po opadu listů není hlavním opatřením proti nové infekci rzí hrušňovou, protože hrušeň je znovu infikována až na jaře sporami přicházejícími z jalovce.

Podzimní a předjarní péče však může být součástí celkové ochrany stromů proti jiným chorobám. Více informací najdete v článku o podzimním a předjarním ošetření ovocných stromů.

Přípravky a podpůrná péče

Při péči o hrušně ohrožené houbovými chorobami se používají různé skupiny přípravků. Je však důležité rozlišovat mezi registrovanými fungicidy, listovými hnojivy a pomocnými nebo podpůrnými přípravky.

Přípravky s obsahem mědi

Mezi používané produkty patří:

Další podpůrné přípravky

Podle konkrétního účelu lze v pěstitelské praxi využít také:

přípravky na bázi uhličitanů – PowerOf-K, Vitisan,
přípravky s kokosovým mýdlem – Cocana,
přípravky na bázi chitosanu a mořských řas – například Chitopron 5 %, Softguard, Alginure,
mikrobiální přípravky a hnojiva – NovaFerm SIRIUS, NovaFerm DUAL, NovaFerm MULTI,
listová hnojiva a olejové přípravky používané také jako smáčedla – BorOil, FerrumOil, FloraVita Citro, FloraVita SiO.

Co je při rzi hrušňové nejdůležitější?

Rez hrušňová je typickým příkladem choroby, u které nestačí sledovat pouze samotnou hrušeň.

Pokud se choroba pravidelně vrací, hledejte v okolí také jalovce. Právě na nich houba přezimuje a na jaře vytváří spory, které znovu infikují mladé listy hrušní.

Nejúčinnější ochrana proto spočívá v kombinaci:

kontroly jalovců + odstranění zdrojů infekce + vhodné vzdálenosti hostitelů + sledování počasí + včasné jarní ochrany tam, kde je skutečně potřebná.

11. listopadu 2024

Nemoci rostlin, Rady a tipy, Zahrada

Pozdní jarní mrazy – jak ochránit svou úrod

Co můžeme udělat, abychom úrodu ochránili před mrazem?

V posledních letech se pozdní jarní mrazy stávají téměř pravidlem. Často si myslíme, že zima už definitivně skončila, přijde duben nebo květen – a náhle udeří jarní mráz.

V období vegetačního klidu nejsou mrazy pro rostliny tak nebezpečné jako právě pozdní jarní mrazy. Ty představují velké riziko zejména pro rozkvetlé ovocné stromy. Stromy a rostliny se už probouzejí k životu, míza v pletivech proudí a některé druhy jsou dokonce v plném květu.

Jarní mrazy nedokážeme nikdy přesně předvídat, a proto mohou naši úrodu nenávratně poškodit. Přestože neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak zabránit namrznutí rostlin, máme k dispozici několik opatření, která mohou škody výrazně zmírnit.

Zdravá rostlina = odolnější rostlina

Zdravé rostliny v dobrém fyziologickém stavu mají vyšší mrazuvzdornost. Proto je důležité udělat vše pro to, aby nebyly zbytečně vyčerpané nebo oslabené.

Základem je především správně provedený řez, vyvážená výživa, dostatečná závlaha, vhodná ochrana rostlin a také rozumná regulace růstu a plodnosti.

Nejnáročnějšími ovocnými druhy na teplo jsou meruňky a broskvoně. Následují kdouloně, třešně a ořešáky. Méně náročné jsou lísky, hrušně, slivoně, višně, jabloně a z drobného ovoce zejména červený a bílý rybíz, angrešt a maliny.

V ochraně proti mrazům rozlišujeme dvě základní metody: pasivní, tedy preventivní opatření, a aktivní opatření, která se používají přímo při hrozícím mrazu.

Pasivní preventivní metody ochrany proti mrazu

Citlivost rostlin na mráz ovlivňuje více faktorů – především druh rostliny, stanoviště, průběh teplot, aktuální počasí a výživa. Riziko poškození mrazem můžeme výrazně snížit už správným výběrem lokality.

Nevhodné jsou zejména mrazové kotliny, terénní prohlubně, vyvýšená údolí a rovinné polohy, kde se může hromadit studený vzduch. Vhodnější je výsadba na vyvýšená stanoviště a svahy, kde nehrozí tak výrazné proudění a usazování těžkého mrazivého vzduchu.

K omezení proudění ledového vzduchu může pomoci také dvou- až třímetrový pás keřů, který vytvoří přirozenou ochrannou bariéru.

Důležitá je i správná volba odrůd. Rané odrůdy obvykle dříve kvetou, a proto bývají pozdními jarními mrazy ohroženy více. Do rizikových poloh, zejména do kotlin a chladnějších oblastí, je vhodné vybírat pozdě kvetoucí odrůdy.

Velmi důležitou roli hraje také hnojení. Především fosfor a draslík mají pozitivní vliv na fyziologický stav rostlin a jejich odolnost vůči stresu. Naopak vyšší dávky dusíku mohou odolnost rostlin proti mrazu snižovat, protože podporují bujný, měkký růst citlivější k poškození.

Z řady našich produktů doporučujeme použít TECAMIN, biostimulant na podporu růstu, kvetení a oplodnění. Rostlinám pomáhá lépe zvládat stresové podmínky a podporuje jejich celkovou vitalitu.

TECAMIN – biostimulant na podporu růstu, kvetení a oplodnění

TECAMIN je vhodný pro posílení rostlin v období intenzivního růstu, před kvetením i v době nasazování plodů. V souvislosti s pozdními jarními mrazy má význam zejména jako součást preventivní péče, která pomáhá udržet rostliny v dobrém fyziologickém stavu.

Chitopron

Chitopron je přípravek na ochranu rostlin – elicitor, který podporuje přirozenou obranyschopnost rostlin. Má fungicidní a baktericidní účinek a pomáhá rostlinám lépe reagovat na stresové situace, včetně nepříznivých podmínek v období jarní vegetace.

Aktivní metody ochrany proti mrazu

Překrytí netkanou textilií

Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.

Korunu malých stromků je možné volně vyplnit zmačkanými novinami, slámou nebo dobře vysušenou nehnijící trávou a následně ji obalit například balicím papírem. Materiál však nesmí být příliš stlačený, aby kolem rostliny zůstal vzduchový prostor.

Stejné metody překrývání lze využít také při ochraně záhonů. Na záhony je možné použít netkanou textilii, slámu, slaměné rohože nebo také jehličí.

Ochrana zavlažováním

Tento způsob patří mezi nejspolehlivější metody ochrany proti pozdním jarním mrazům.

Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.

Při krystalizaci vody z 0 °C vody na 0 °C led vzniká teplo, které pomáhá chránit rostlinná pletiva před promrznutím. Tato metoda může ochránit úrodu přibližně až do teploty −7 °C.

Je však nutné zohlednit vzdušnou vlhkost, pohyb vzduchu, správné dávkování vody i vhodný okamžik ukončení zavlažování. Voda musí rostlinu souvisle pokrývat. Pokud se zavlažování ukončí příliš brzy, může naopak dojít k poškození.

U větví obalených ledem hrozí jejich lámání, proto je vhodné je podle potřeby podepřít. Výhodou této metody je nízká náročnost na ruční práci a poměrně příznivé náklady v poměru k účinnosti.

Natírání vápenným nátěrem

V minulosti bylo běžným a důležitým opatřením bělení kmenů ovocných stromů před zimou pomocí vápenného roztoku.

V předjarním období dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. Kvůli prudkým výkyvům může kůra stromů praskat a odlupovat se. Kmeny proto bílíme ve dnech bez mrazu, zejména v lokalitách, kde je poškození kůry časté.

Vápenné mléko pomáhá omezit mrazové poškození kůry a může také zpomalit předčasné rašení časně kvetoucích odrůd, které by následně mohly být poškozeny jarními mrazy.

Tip: Jak připravit vápenné mléko
Vápenné mléko připravíme smícháním 2 kg hašeného vápna s 10 litry vody. Natíráme jím kmeny stromů a silné kosterní větve.
Nátěr chrání nejen před mrazem a slunečními paprsky, ale zároveň omezuje také růst mechů a lišejníků na kůře stromů.
Plantella protekt – ochrana proti mrazům

Polní vytápění

Při polním vytápění se k ro stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.

Pomocí polního vytápění lze v zásadě zajistit ochranu proti různě silným jarním mrazům. Rozhodující je především množství dodané energie. Při vytápění zářiči je spotřeba energie vysoká, nejčastěji se jako zdroj energie využívá plyn.

Výhodou této metody je možnost automatizace, a tím i nižší náklady na pracovní sílu. Na druhé straně jsou však investiční náklady i náklady na energii poměrně vysoké. Vytápění zářiči je navíc dobře použitelné hlavně za bezvětří.

U nás jsou známé především parafínové protimrazové svíce, které se využívaly například ve Francii při ochraně sadů. Protimrazová svíce je plechová nádoba naplněná parafínem a vybavená knotem, který lze v případě potřeby rychle zapálit.

Díky praktickým rozměrům a jednoduchému použití se svíce dají snadno rozmístit kolem stromů. Hoří přibližně 8 hodin. Jde o účinný způsob ochrany, vzhledem k vyšším nákladům je však vhodný především pro menší zahrady nebo menší výsadby.

Nastýlání

Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.

Zejména během jasných nocí lze touto metodou zvýšit teplotu vzduchu v přízemní vrstvě přibližně o 2–3 °C. Metoda je však poměrně pracná a nákladná, proto se ve větších výsadbách běžně nepoužívá.

Zamlžování vzduchu

V minulosti se proti mrazům používalo také vytváření kouře spalováním různých materiálů, například slámy nebo větví, které se udržovaly ve vlhkém stavu. Vzniklý kouř s obsahem vodní páry pomáhal omezit vyzařování tepla z půdy a zpomaloval ochlazování vrstvy vzduchu nad povrchem.

Z důvodu ochrany životního prostředí se však tato metoda v současnosti nedoporučuje používat.

Přečtěte si více

2. června 2024

289

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Zahrada

Jak pěstovat borůvky /Vaccinium myrtillus/

Vymrzla vám úroda? Sázejte borůvky

Písemné zmínky o odvarových přípravcích ze sušených borůvek, které se používaly v lidovém léčitelství, pocházejí už ze začátku 18. století. Borůvky patří do čeledi Ericaceae. Jejich název je odvozen od intenzivní barvy plodů a pochází z dánského slova „bollebar“ /tmavé bobule/. Rostou v jehličnatých lesích, rašeliništích a na loukách severní Evropy a Ameriky, ale vyskytují se také v Asii.

Keř borůvky

Keř borůvky

Borůvka kvete od dubna do června. Rostliny jsou opadavé vytrvalé keře, jejichž velikost se pohybuje od 60 cm až do 4 metrů. Mají jednoduché eliptické listy, které jsou střídavě uspořádané podél skvrnitých stonků. Rostliny vytvářejí shluky drobných květů ve tvaru urny. Barevně se pohybují od bílé přes světle růžovou až po šedou.

Rostliny borůvek rostou pomalu a nemusí se z roku na rok výrazně zvětšovat. Trvá 2 až 3 roky, než začnou přinášet větší úrodu, a přibližně 10 let, než borůvkový keř dosáhne své maximální velikosti. Určitě se však vyplatí počkat.

Zatímco budete čekat na úrodu, atraktivní borůvkové keře vám poslouží jako krásný doplněk zahrady. Bobule jsou namodralé až černé, kulovité, s fialově pigmentovanou dužinou a hnědočervenými semeny, někdy pokryté šedavým ojíněním.

Obrovským pozitivem výsadby borůvkových keřů je jejich tolerance vůči mrazům. V našich klimatických podmínkách jsou odolné přibližně do –12 °C během pozdních jarních mrazů, v závislosti na odrůdě a především na vývojové fázi květu. Existují i odrůdy, které tolerují vyšší mrazy, dokonce kolem –35 °C až –40 °C. Pro naše odrůdy borůvek a klimatické pásmo se však ochranná opatření proti mrazům doporučují už při teplotách okolo –12 °C.

Příznivý zdravotní účinek borůvek

Borůvky se označují také jako „superpotraviny“. Jsou výborným zdrojem vlákniny, vitamínu C, vitamínu K, manganu, železa a mnoha antioxidantů. Běžně se konzumují čerstvé jako dezertní ovoce, ale mohou se také péct nebo zamrazit. Borůvky jsou úzce příbuzné s brusinkami a dalšími druhy rodu Vaccinium. Bobule se používají k přípravě koláčů, sirupů, želé, destilátů a vín.

Borůvky patří mezi nejbohatší přírodní zdroje antokyanů, tedy polyfenolů obsahujících rozpustné pigmenty, které jsou zodpovědné za modré až červené /fialové/ zbarvení květů, ovoce a zeleniny. Mají vysoký obsah antioxidantů, vykazují protirakovinnou aktivitu a mají ochranný účinek při chemoterapii a radioterapii.

Borůvka je významná při prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, makulární degenerace zraku, demence a Alzheimerovy choroby. Podává se také jako čaj ke zmírnění průjmu a při zánětech úst a hrdla. Během druhé světové války jedli piloti britského královského letectva borůvkové konzervy, aby si zlepšili noční vidění.

Výběr rostlin

Čmel

Pokud kupujete lokální rostliny, hledejte sazenice pěstované v květináči, ideálně alespoň dva až tři roky staré. Výsadba nejméně dvou odrůd je ideální.

Čmeláci a další původní hmyz jsou nadšenými opylovači borůvek. Čím více hmyzu pracuje na rostlinách, tím více plodů budete sklízet. Rostliny navíc vytvoří více bobulí větší velikosti, pokud jsou květy opylené pylem z jiné odrůdy.

Příprava na výsadbu

Otestujte půdu, abyste zjistili její pH. Borůvky vyžadují kyselou půdu s hodnotou pH 4,0 až 5,0, která je dobře propustná, kyprá a má vysoký obsah organických látek. Pokud je pH půdy vyšší než 5,5, není půda pro borůvky dostatečně kyselá.

Protože jde o obecná doporučení a každá půda reaguje na úpravy jinak, odeberte další vzorek půdy z místa výsadby asi 6 měsíců po výsadbě. Díky tomu zjistíte, zda půda dosáhla správného pH, nebo zda je potřeba další úprava.

Jak se půda v průběhu let usazuje a rozkládá, bude nutné pokračovat v přidávání síry do výsadby. Pokračujte v testování pH půdy v intervalu jednoho až dvou let a podle potřeby ji upravujte.

Pokud je pH příliš vysoké:

Růst rostliny se zpomaluje.
Dochází ke změně barvy listů.
Rostliny mohou uhynout.

Další příznaky problémů s pH:

Chloróza, tedy žluté zbarvení listů, bývá obvykle prvním příznakem problému s pH půdy.
Objevuje se slabá tvorba plodů a celkové neprospívání výsadby.

Hnojivo a mulčování borůvek

Pokud v létě vidíte světlezelené nebo červené listy, případně rostlina vytváří málo nových výhonů, je pravděpodobné, že pH půdy už není v optimálním rozmezí 4,0 až 5,0, nebo rostlině chybí dusík.

V tomto případě můžete vyzkoušet dusíkaté vápno PERLKA, které patří mezi hnojiva s významným podílem vápníku. Dusíkaté vápno stabilizuje strukturu půdy, posiluje biologickou aktivitu půdy a celkově zlepšuje skladovatelnost plodin. Pomáhá také eliminovat napadení pozemku slimáky.

Pro podporu růstu a plodnosti zvolte organické hnojivo, například základní hnojivo před výsadbou NATURA Organické hnojivo pro borůvky a brusinky. Je vyrobené z čistě přírodních surovin, vhodné pro BIO pěstování a obsahuje potřebné živiny v příznivém poměru.

Na pravidelnou zálivku doporučujeme Rokohumin Kyselomilné rostliny, jehož účinek podporuje reprodukci a vitalitu rostlin, čímž se zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zároveň podporuje výrazné povzbuzení růstu rostlin.

Po celou dobu života rostlin udržujte kolem keřů několik centimetrů dřevního mulče. Pro správné mulčování a více informací k tomuto tématu si můžete přečíst náš článek: Mulčování.

Výsadba borůvek

Vyberte slunné stanoviště.
Vyhněte se místům obklopeným stromy.
Pokud je odrůda, kterou kupujete, uvedena jako vzrůstnější, vysazujte rostliny dále od sebe.
Mladé borůvkové keře vysazujte koncem dubna nebo začátkem května.
Vykopejte otvory dostatečně velké a hluboké, aby se do nich vešly všechny kořeny.
Kořeny pevně obsypte půdou, poté výsadbu zamulčujte pilinami, rašeliníkem, dubovým listím nebo jehličím. Tyto typy mulče jsou kyselé a pomáhají udržovat nízké pH půdy.
Mulč doplňujte podle potřeby.
Rostlinu zalévejte často a dostatečně tak, aby byla půda vlhká, ale ne přemokřená.

Choroby a škůdci borůvek

U domácích borůvek je poměrně nepravděpodobné, že by vám choroby nebo škůdci způsobili výrazné problémy. Pečlivé prořezávání pomáhá předcházet infekcím. Odstraňte a zlikvidujte všechny části rostliny, které jsou hnědé, napadené, zaschlé nebo poraněné.

Diaporthe vaccinii je houba, která napadá výhradně druhy rodu Vaccinium. Patří sem zejména borůvka kanadská, brusnice velkoplodá, brusnice obecná a původní evropské druhy – brusnice borůvka a brusnice bahenní.

První příznaky se objevují na špičkách nezdřevnatělých výhonů. Houba se šíří směrem dolů přes cévní svazky.

Infikované pupeny hnědnou a odumírají, kolem nich se vytvářejí nekrotické hnědé léze. Postupné rozšíření může vést až k odumření celé větve. Později, v průběhu vegetačního období, se mohou na listech objevit skvrny. Infikované stonky v létě vadnou, což způsobuje změnu barvy listů na červenou nebo hnědou. Napadené může být také ovoce – bobule jsou hnědočervené, nafouklé a lesklé.

Phomopsis vaccinii přezimuje v mrtvých nebo infikovaných větvičkách. Od rašení pupenů až po kvetení vytékají spory z malých černých plodniček na větvičkách a šíří se deštěm nebo závlahou. Tyto spory infikují květní pupeny, listové pupeny, mladé výhony nebo mechanická poranění.

Ochrana spočívá především v preventivních opatřeních, která brání šíření patogenů. Důležité je prořezávat keře a zničit infikované větvičky během období vegetačního klidu. Tím se odstraní zdroj infekce a omezí se dostupnost infekčních míst během vegetačního období. Vhodné je také omezit zavlažování shora, aby se zabránilo šíření patogenu, a používat odolné odrůdy.

Jak udržet borůvkové keře zdravé a produktivní

V prvních dvou letech odstraňte na jaře květy, abyste podpořili růst rostlin. Je to důležité pro zajištění zdravých a produktivních rostlin v dalších letech.
Pro tvorbu květů a plodů je potřebná zdravá, dobře vyvinutá koruna keře.
Borůvkové rostliny rostou pomalu, což je jeden z důvodů, proč žijí tak dlouho. Rostliny budou po prvních letech přinášet více plodů, ale nebuďte překvapeni, pokud zůstanou dlouho menší. Zralé velikosti obvykle dosahují až ve věku 8 až 10 let.
Pravidelně keře prořezávejte, aby byla výsadba přehledná a čistá a aby se zabránilo konkurenci o vodu a živiny.

Pravidelně sbírejte zralé plody.

Bobule jsou připravené ke sklizni, když dosáhnou sytě modrého až indigového zbarvení.

Nejjednodušší způsob, jak otestovat zralost plodů, je ochutnat je. Vyhlédněte si bobule, které vypadají zrale, a podle chuti snadno poznáte, zda už dozrály.
Ovoce dozrává na jednom keři postupně, během několika týdnů.
Borůvky dozrávají od července do srpna, případně až do září.
Jemně stáhněte bobule z rostliny. Některé stopky mohou zůstat připojené k bobulím.

Krátce po sklizni vložte bobule do pevné nádoby a uložte je do chladničky. Vyhněte se vrstvení bobulí do větší výšky než několik centimetrů, aby nedošlo k poškození spodních plodů. Bobule nemyjte, dokud nejsou připravené ke konzumaci.

Shrnutí na závěr

Potřebují plné slunce.
Vyžadují kyselou půdu.
Sázejte dvě nebo více odrůd pro úspěšné opylení.
Rostliny nebudou mít mnoho plodů první 2 až 3 roky.
Úroda je větší po 5 letech.
Rostou pomalu a plné velikosti dosahují za 8 až 10 let.
Každou zimu vyřezávejte staré, slabé a mrtvé dřevo.
Nevyžadují protimrazová opatření do –12 °C.

Péče během ročních období

Březen – prořezávejte keře před začátkem nového růstu, po odeznění nejchladnějšího počasí.
Duben, květen – vysazujte nové borůvkové keře.
Květen, červen – aplikujte mulč na pěstitelské období.
Červenec – sklízejte plody.
Červenec až září – provádějte úpravy a doplnění půdy.
Září, říjen – mulčujte pro zimní ochranu a vychutnejte si podzimní zbarvení.
Listopad, prosinec – umístěte kolem rostlin oplocení, abyste je ochránili před náhodně procházející zvěří.

30. dubna 2024

180

Půda, Rady a tipy, Zahradkářské zprávy

Když nezačneme dávat pozor na odpad, dopadneme takhle…

O víkendu jsme se s rodinou vydali na túru do nedalekého lesa. Konečně bezvětří, ideální počasí, slunce nám příjemně hřálo do tváře a já byla celá šťastná, že se konečně trochu opálím a načerpám pozitivní energii z přírody.

Moje dcerka miluje být venku. Všechno pozoruje, zkoumá, chytá a samozřejmě i ochutnává, vždyť je to dítě. Takto se přece seznamuje se světem. Ruce má neustále v hlíně, kamínky jsou oblíbené „jídlo“ a brouci, žížaly nebo slimáci jsou pro ni jako úžasné kino.

Krásná příroda a najednou obrovská hromada odpadu

Už jsme zašli docela hluboko do lesa. Malá si cupitala vedle mě a najednou přiběhla k hromadě odpadků. Doma jí stále opakuji: „Odpadky patří do koše, nic se nerozhazuje a co nesníš, dáme zvlášť.“

Snažím se jí myšlenku třídění odpadu a pořádku vštěpovat od útlého dětství. Možná právě proto se zastavila před tou hromadou odpadu s užaslým výrazem ve tváři, který se němě ptal: „Co to má znamenat?“

Nestalo se mi poprvé, že jsem v přírodě narazila na vysypaný odpad. Ale pokaždé je to pro mě obrovské překvapení a absolutní nepochopení. Vždyť se na nás ze všech stran valí množství článků o tom, proč máme třídit, proč odpad separovat a jak odlehčit naší domácnosti, naší krajině i celé Zemi od enormního množství odpadu, který nás obklopuje téměř ze všech stran.

Často se mluví o množství odpadu, který produkujeme. Myslím si ale, že vidět ho na vlastní oči, třeba i jen na fotografii, může být mnohem silnějším impulzem než tisíce slov.

Učme děti pořádku už od dětství

Internetem kolují různé výzvy škol, skupin i aktivistů, kteří procházejí okolní přírodu a sbírají odpadky.

Proč se tedy 15měsíční dítě pozastaví nad takovou věcí a dospělý člověk – soudím podle toho, že tu hromadu odpadu musel přivézt autem, možná dokonce s přívěsem – to přejde bez povšimnutí? Možná je to pro něj dokonce přirozené. Vždyť co sejde z očí, sejde z mysli. A odpadky v lese nikdo nevidí, takže tam vlastně nejsou.

Co pomůže takovým lidem, aby začali vidět věci střízlivě a chovat se zodpovědně? Nejen vůči sobě, ale hlavně vůči ostatním. Uvědomují si, že dávají špatný příklad svým dětem? Děti nás přece kopírují ve všem. Jaká tedy bude naše budoucnost, když budou vyrůstat děti rodičů, kteří se k přírodě chovají takto?

To, že máme třídit odpad, víme. Ale má to význam, dokud si ostatní nezačnou uvědomovat samotnou podstatu třídění odpadu? A hlavně to, proč by i pro ně bylo výhodnější odpad nejen třídit, ale především ho nevyhazovat do přírody?

Občas mám pocit, že být ohleduplný a zodpovědný k přírodě je pro někoho skoro trapné. Přijít si pro kávu s vlastní šálkou? Nekoupit si při každém nákupu novou tašku? Vysmrkat se do látkového kapesníku? Jít ven do přírody s prázdným pytlem a vrátit se s ním plným odpadu?

Věřte, že pro jiné můžete být inspirací. Vždyť i my jsme někde začínali.

I s maličkostmi se dá začít

Na nákupy choďte už jen s vlastní taškou.
Na procházky si s sebou vezměte třeba jen malé sáček a rukavici. Když najdete něco drobného, vložte to dovnitř a vyhoďte do nejbližšího odpadkového koše.
Šampony, mýdla, drogerie, čisticí a prací prostředky dnes už existují i v bezobalové formě. Objevujte čepovanou drogerii, například velmi oblíbenou Tierra Verde – potěšení nejen pro tělo, ale i pro oči a přírodu.
Dětem nebalte svačiny do igelitových nebo potravinových sáčků. Nebyla by svačina chutnější ve skleněné misce nebo ve voskovaném znovupoužitelném sáčku s krásným motivem?
Když si jdete pro kávu, čaj nebo oběd, požádejte prodejce, aby vám objednávku podal v papírovém obalu. Ještě lepší je vzít si s sebou vlastní misku nebo šálek.
Zbavte se plastových brček.
Řekněte „ne“ plastovým perům a „ano“ klasickým perům, která vydrží déle.
Oblečení, které už nenosíte, prodejte přes bazar, darujte nebo ho před vyhozením využijte v domácnosti místo vlhčených utěrek či jednorázových hadříků.

Třiďte svůj odpad

Když začnete třídit odpad, snižujete množství odpadu, který končí na skládkách a nepřímo přispívá ke znečištění vody, ovzduší i půdy. Není to tak složité. Stačí si vytvořit jednoduchý systém a postupně z něj udělat běžnou součást domácnosti.

Kompostování kuchyňského odpadu

Kompostování je způsob, jak rozložit organický materiál, například jedlý kuchyňský odpad, zeleninové slupky, ovocné slupky, malé množství zbytků vařených potravin, listí, posečenou trávu nebo jiný suchý kuchyňský odpad.

Jak kompostování pomáhá? Za prvé poskytuje mnoho základních živin pro růst rostlin, proto se často používá jako přírodní hnojivo. Za druhé může kompostování výrazně snížit množství odpadu, kterým zatěžujeme naši planetu.

Čtyřčlenná rodina může snadno snížit svůj odpad z 1000 kg na méně než 100 kg ročně.

Kompost

Vyměňte papírové ubrousky za látku

Výroba a používání papíru má mnoho nepříznivých dopadů na životní prostředí. Vyhozený papír je jednou z hlavních složek mnoha skládek a tvoří přibližně 35 % odpadu, který se na nich nachází.

Papírové ubrousky mají také omezenou životnost a nakonec končí v odpadkových koších, odkud dále zatěžují skládky. Hlavním cílem je snížit spotřebu jednorázových položek v domácnosti.

V zájmu životního prostředí proto začněte používat staré oblečení jako hadry na úklid domácnosti místo papírových utěrek. Papírové ubrousky můžete jednoduše nahradit také látkovými utěrkami nebo ručníky do kuchyně.

Odpad a jeho opětovné využití

Opětovné použití je krok před recyklací. Znovu využít domácí odpad jakýmkoli způsobem je dobrá cesta, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách.

Věděli jste, že každý den se použije a vyhodí přibližně 100 milionů plastových lahví? Co můžete udělat? Místo toho, abyste je po použití jednoduše vyhodili, zkuste je znovu využít.

I když si někdy myslíme, že pokud lidé v našem okolí odpad třídí, naše jedna zrecyklovaná láhev už svět nespasí, ve skutečnosti můžeme být pozitivním příkladem pro další.

Každý malý krok má význam. A čím dříve začneme, tím větší šanci máme, že se podobné hromady odpadu v lese jednou stanou výjimkou, ne smutnou samozřejmostí.

30. března 2024

190

Nemoci rostlin, Rady a tipy, Škůdci rostlin

Reagujme správně na potřeby rostlin

Žloutnutí, vadnutí nebo neobvyklý růst

Pozorujete, že vaše rostliny vadnou, listy zasychají nebo žloutnou, poupata se nevyvíjejí a celá rostlina působí oslabeně?

Hledáte škůdce, ale žádného pouhým okem nevidíte. Na listech zároveň chybějí typické skvrny, které by mohly upozorňovat na některou chorobu.

Co se za těmito příznaky může skrývat a jak takovou rostlinu zachránit?

Jednou z častých příčin může být nedostatek některé důležité živiny. Než však začneme hnojit, je vhodné podívat se na to, které listy jsou postiženy jako první, jak vypadá žilnatina a zda problém souvisí s pH, zálivkou nebo stavem kořenů.

Nedostatek železa

Železo je důležité pro tvorbu chlorofylu a řadu enzymatických a metabolických procesů v rostlinách. Je proto nezbytné pro fotosyntézu, zdravý růst a typické zelené zbarvení listů.

Mezi první příznaky nedostatku železa patří typická mezižilková chloróza mladých listů. Žilnatina zůstává výrazně zelená, zatímco plocha mezi žilkami postupně světle zelená až žloutne. List potom může vytvářet charakteristický obraz připomínající rybí kostru.

Při silném nedostatku mohou rostliny zpomalovat růst, mladé listy silně blednou a může se zhoršovat také tvorba květů a celková vitalita rostliny.

Chloróza z nedostatku železa se nejčastěji objevuje na vápenatých a zásaditých půdách s vyšším pH, kde může být železo v půdě přítomné, ale pro kořeny obtížně dostupné.

Citlivé jsou zejména kyselomilné rostliny, například rododendrony, vřesy nebo některé hortenzie. Problémy se mohou objevit také u peckovin, drobného ovoce, citrusů, okurek, rajčat nebo paprik.

Před doplněním železa je proto vhodné zkontrolovat také pH půdy a kvalitu závlahové vody.

Tip: U citlivých rostlin používejte k zalévání raději dešťovou nebo měkkou vodu, zejména pokud je voda z vodovodu velmi tvrdá.

Nedostatek hořčíku

Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.

Protože je hořčík v rostlině poměrně dobře pohyblivý, jeho nedostatek se zpravidla nejdříve projevuje na starších listech.

Mezi zelenými žilkami se nejprve objevují světlejší plochy, které postupně žloutnou a při silném nedostatku mohou hnědnout a odumírat. Okraje listů se mohou kroutit a silně poškozené listy předčasně opadávají.

U vinné révy se může nedostatek hořčíku projevit změnou zbarvení mezi žilkami, přičemž u některých odrůd se objevují také načervenalé až hnědočervené odstíny.

Při dlouhodobém nedostatku může být omezený růst, horší vyzrávání rostlin a menší plody.

Také u některých jehličnanů, například borovic, smrků a modřínů, může dlouhodobě nevyvážená výživa vést k barevným změnám jehlic.

Vyvážené hnojení odpovídající skutečným potřebám rostlin je vždy lepší než jednostranné doplňování jedné živiny.

Hořčík lze doplňovat například prostřednictvím některých přírodních minerálních hnojiv, dolomitického vápence nebo dalších hnojiv s obsahem Mg. Výběr dalších produktů najdete ZDE.

Nedostatek draslíku
Vadnutí, skvrnitost nebo změna zbarvení listů a plodů mohou souviset také s nedostatkem živin.

Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.

Protože je draslík v rostlině mobilní, první příznaky se obvykle objevují na starších listech. Nejprve žloutnou jejich okraje a špičky, později mohou hnědnout a zasychat. Listy se mohou kroutit a při silnějším nedostatku postupně vadnou.

U rajčat může nedostatečná výživa draslíkem přispívat k nerovnoměrnému vyzrávání plodů a zhoršení jejich kvality.

Takzvané zelené límce nebo zelená ramena kolem stopky však nemusí být způsobeny pouze nedostatkem draslíku. Významnou roli může hrát také odrůda, vysoká teplota, intenzivní sluneční záření nebo celková nevyváženost výživy.

Draslík je důležitý pro hospodaření rostliny s vodou, pevnost pletiv, fungování průduchů a odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo chladu.

Dobře vyživená rostlina bývá celkově vitálnější a lépe zvládá stres, nelze však říci, že samotný draslík funguje jako přímá ochrana proti savému hmyzu nebo chorobám.

Dostatek draslíku podporuje kvalitní vyzrávání plodů, jejich pevnost a celkovou kondici rostlin. Ani zde však neplatí, že čím více draslíku dodáme, tím lépe – nadbytek může omezovat příjem jiných živin, například hořčíku.

Nedostatek dusíku

Při nedostatku dusíku se listy postupně zbarvují světle zeleně až žlutozeleně. Protože je dusík v rostlině dobře pohyblivý, příznaky se obvykle projevují nejprve na starších listech.

Celá rostlina zpomaluje růst, vytváří menší listy a slabší výhony. Při výrazném nedostatku může být omezená také tvorba květů a plody mohou zůstávat menší.

Jak tedy správně reagovat?

Nejprve je vhodné ověřit, zda za problémem skutečně stojí nedostatek dusíku. Podobné žloutnutí může způsobovat také přemokření, poškození kořenů, příliš vysoké nebo nízké pH či jiné poruchy výživy.

Při potvrzeném nedostatku můžeme dusík doplnit pomocí vhodného organického hnojiva.

Tradičně se používá také kopřivový výluh. Pokud je koncentrovaný, před použitím se obvykle ředí vodou – například přibližně v poměru 1 : 10, vždy však podle způsobu přípravy a citlivosti konkrétní rostliny.

My dáváme přednost organickému hnojení, například kvalitnímu kompostu, hnojivům s řasami nebo rohovině.

Dusík je základní součástí aminokyselin, z nichž rostlina vytváří bílkoviny. Bez dostatečné výživy dusíkem proto nemůže zdravě růst.

Než začnete hnojit, pozorujte

Stejný příznak nemusí vždy znamenat stejný problém. Žlutý list automaticky neznamená nedostatek dusíku a světlý list nemusí vždy znamenat nedostatek železa.

Při určování příčiny sledujte zejména:

zda se problém objevuje nejprve na mladých, nebo starších listech,
zda zůstává žilnatina zelená,
zda zasychají především okraje listů,
stav kořenů a vlhkost půdy,
pH půdy,
předchozí hnojení,
průběh počasí a zálivku.

Teprve podle těchto znaků zvolte správný způsob výživy. Nadměrné hnojení může být pro rostlinu stejně problematické jako nedostatek živin.

Vyvážená půda, dostatek organické hmoty a pravidelné pozorování rostlin jsou proto nejlepší cestou k tomu, abychom na jejich potřeby reagovali správně.

9. ledna 2024

Rady a tipy

Vypěstujte si doma borovici sibiřskou ze semínka

Borovice sibiřská

Majestátní, voňavá a světlomilná borovice sibiřská (Pinus sibirica) bývá lidově označována také jako sibiřský cedr, přestože botanicky patří mezi borovice, nikoli mezi pravé cedry rodu Cedrus.

Jejím přirozeným domovem jsou především rozsáhlé lesy severovýchodní Evropy, Uralu a Sibiře až po severní části Asie. Je tedy typickým stromem sibiřské tajgy. Její přirozený areál sahá od severovýchodní Evropy až po severní Čínu.

Jejím blízkým příbuzným, který roste také ve vysokohorských polohách střední Evropy, je borovice limba – Pinus cembra.

Borovice sibiřská je oblíbená také jako okrasný strom, zejména v parcích a větších zahradách v oblastech s chladnějším klimatem. Je velmi dobře přizpůsobena tuhým zimám a kontinentálním klimatickým podmínkám.

Patří mezi dlouhověké stromy a za vhodných podmínek se může dožívat několika stovek let. Dorůstá přibližně 30 až 40 metrů, přičemž zejména v mládí roste spíše pomaleji.

Potřebuje dostatek světla, i když mladé semenáčky mohou určitou dobu snášet částečné zastínění.

Borovice sibiřská je stálezelený jehličnan s pevnou kůrou, dlouhými jehlicemi vyrůstajícími ve svazečcích a šiškami se spirálovitě uspořádanými šupinami.

Na rozdíl od mnoha jiných borovic vytváří velká, prakticky bezkřídlá semena, známá jako sibiřské nebo cedrové oříšky. Jsou jedlá a představují důležitý zdroj potravy také pro řadu lesních živočichů.

Ptáci a savci, například sojky, brhlíci, datlovití nebo veverky, zároveň pomáhají semena šířit.

Jak vypěstovat borovici sibiřskou ze semínka?

Pěstování borovice sibiřské ze semínka vyžaduje především trpělivost. Semena mají přirozené období dormance a ke spolehlivějšímu klíčení jim obvykle pomáhá období chladu – stratifikace.

Při domácím pěstování můžeme postupovat následovně:

semeno necháme krátce nasáknout ve vodě,
vložíme je do mírně vlhkého písku, perlitu nebo jiného vzdušného substrátu,
následně je necháme po určitou dobu v chladu, obvykle při teplotě kolem 2 až 5 °C,
po stratifikaci semeno vysadíme do propustného substrátu,
substrát udržujeme mírně vlhký, nikoli přemokřený,
mladé semenáčky chráníme před prudkým poledním sluncem a vysycháním.

U borovice sibiřské se v odborných pěstitelských postupech používá podzimní výsev s přirozenou zimní stratifikací nebo několikaměsíční řízená stratifikace. Klíčení může být nepravidelné a někdy trvá déle, proto není třeba semeno předčasně vyhazovat.

Mladé borovice není vhodné zbytečně dlouho držet v malém květináči. Jakmile zesílí, potřebují dostatek prostoru pro další vývoj kořenového systému.

V čem spočívá zvláštnost borovice sibiřské?

S borovicí sibiřskou je spojeno také mnoho tradičních, symbolických a duchovních představ.

V některých tradicích se sibiřskému cedru připisuje zvláštní energie a schopnost harmonizovat člověka s přírodou. Objevuje se například představa, že:

„Jeho energie a rytmy života jsou v souladu s energií a rytmem lidského těla.“

Podobná tvrzení patří do oblasti duchovních a tradičních představ a nejsou botanicky ani medicínsky prokázanou vlastností stromu. Přesto dobře ukazují, jak významné místo měly borovice a další dlouhověké stromy v kultuře různých národů.

Také pobyt v lese může být pro člověka příjemný a uklidňující – vůně pryskyřice, šumění korun a kontakt s přírodním prostředím patří k tomu, co si s borovicovými lesy přirozeně spojujeme.

Borovice byla v různých kulturách vnímána jako symbol míru, dlouhověkosti, odolnosti a životní síly.

Šišky a semena se v lidových tradicích používaly jako symboly plodnosti, zatímco vonné jehličí a pryskyřice byly součástí nejrůznějších očistných a obřadních praktik.

Borovice sibiřská nabízí mnoho zajímavých možností využití

image

Semena jsou jedlá a sklízejí se jako tzv. sibiřské neboli cedrové oříšky.
Borovicové lesy uvolňují do okolí řadu těkavých organických látek, které se podílejí na jejich charakteristické vůni.
Jehličnany produkují různé biologicky aktivní látky, které mohou vykazovat antimikrobiální účinky. To však neznamená, že je vzduch v borovicovém lese „bez bakterií“.
V tradičních představách je sibiřský cedr považován za posvátný strom a symbol životní energie.
Významnou užitkovou hodnotou jsou jeho jedlá semena.
Borovicové silice a vonné oleje se tradičně používají například při koupelích, inhalaci nebo masáži namáhaných svalů. Při používání koncentrovaných silic je však nutné dodržovat správné ředění a doporučený způsob použití.

Borovice měly v lidovém léčitelství a tradičním hospodářství široké využití:

pryskyřice se tradičně používala zevně při různých potížích,
pyl obsahuje řadu biologicky aktivních látek,
některé části mladých výhonků nebo jehličí se v určitých kulturách využívaly k přípravě tradičních prostředků,
z vnitřní kůry některých druhů borovic se v obdobích nedostatku připravovala mouka,
jedlá semena lze používat například do salátů a dalších pokrmů,
borovicové dřevo se využívá ve stavebnictví, nábytkářství a k výrobě dalších dřevěných výrobků,
pryskyřice se tradičně používala k výrobě terpentýnu, lepidel nebo k utěsňování dřevěných konstrukcí a člunů.

Historické prameny popisují také nejrůznější lidová využití ztvrdlé borovicové pryskyřice. Některé z nich však dnes mají pouze historický význam a nelze je považovat za doporučené zdravotní postupy.

CEDR V MAGII

Borovice a jejich šišky měly v lidových představách významnou symboliku.

Borovicové šišky se v některých tradicích nosily jako symbol plodnosti a dlouhověkosti. Podle legend byla za zvlášť mocnou považována šiška plná semen nasbíraná během letního slunovratu.

Vyprávělo se dokonce, že pokud její majitel každý den sní jedno semeno, získá mimořádnou sílu a dlouhověkost.

Tyto příběhy samozřejmě patří do oblasti legend, magie a lidové tradice, nikoli mezi skutečné zdravotní účinky borovice.

Kdysi se o borovici říkalo…

Je královnou tajgy – rozsáhlého sibiřského lesa.
V čínské symbolice byly stálezelené borovice spojovány s dlouhověkostí, vytrvalostí a odolností.
Sibiřský cedr bývá symbolem dlouhověkosti, odhodlání, trpělivosti a síly.
Také v evropských tradicích představovaly stále zelené jehličnany symbol života a vytrvalosti.
Pobyt mezi borovicemi a dalšími stromy může člověku přinášet pocit klidu, bezpečí a kontaktu s přírodou.

Strom, který potřebuje čas

Borovice sibiřská není stromem pro netrpělivé pěstitele. Od semínka k majestátnímu stromu vede dlouhá cesta, která může trvat celé generace.

Právě v tom ale spočívá její kouzlo. Strom vypěstovaný vlastníma rukama ze semínka může růst desítky či stovky let a stát se součástí zahrady i příběhu dalších generací.

4. prosince 2023

Kompost a půda, Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Zajistěte si zdravou zahradu už na podzim

Zdravé plody ve zdravé zahradě

Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.

Ovoce samozřejmě obsahuje i další vitaminy a řadu dalších biologicky významných látek, přičemž jejich množství se liší podle druhu, odrůdy, stupně zralosti i podmínek pěstování.

Vyšší obsah karotenoidů najdeme například v šípcích, meruňkách nebo broskvích. Za zmínku stojí také ořešák královský, jehož plody obsahují mimo jiné vitaminy skupiny B, nenasycené mastné kyseliny a minerální látky.

Při pěstování je však důležité myslet nejen na samotný obsah živin, ale také na způsob ochrany a péče o rostliny. Pokud používáme přípravky na ochranu rostlin, měli bychom vždy dodržovat povolené použití, správné dávkování a ochranné lhůty.

Má tedy smysl mluvit o kvalitních plodech bez ohledu na to, jakým způsobem o svou zahradu pečujeme?

Někteří spotřebitelé dnes stále více sledují nejen původ ovoce a zeleniny, ale také jejich zpracování a složení hotových výrobků.

Domácí pěstování nám dává možnost mít větší kontrolu nad tím, jak o rostliny pečujeme, čím je hnojíme a jaké způsoby ochrany používáme. Zároveň však neplatí, že každá potravina z obchodu je automaticky nekvalitní nebo nezdravá.

Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.

Ruku na srdce – dají se zdravé a kvalitní plody vypěstovat úplně bez jakékoli péče?

Proměnlivé počasí, pozdní jarní mrazy, dlouhá období sucha nebo vysoké vlhkosti a výskyt nových či šířících se škůdců a chorob dokážou pěstování značně zkomplikovat.

Některé faktory ovlivnit nedokážeme. Mnoho podmínek pro zdravý růst rostlin však ovlivnit můžeme.

Patří sem například správná péče o půdu, hygiena sadu, vhodná výživa, odstranění napadených částí rostlin a podle potřeby také podzimní nebo předjarní ošetření.

Některé podpůrné prostředky si lze připravit i doma z běžně dostupných rostlin. Tradičně se používá například výluh z kopřivy, především jako rostlinná jíchá a podpůrný prostředek při pěstování. Jeho účinek proti konkrétním škůdcům nebo chorobám však nelze považovat za náhradu registrovaného přípravku na ochranu rostlin.

Krok za krokem k péči o půdu a stromy

Na podzim je vhodné připravit půdu i rostliny na období zimního klidu a vytvořit jim co nejlepší podmínky pro následující jaro. Ještě před zimou proto stojí za to udělat několik základních kroků.

Monilióza

Pokud vaše stromy během sezóny potrápila monilióza, nezapomeňte odstranit ze stromů i zpod nich mumifikované a chorobou napadené plody.

Důležité je také průběžně uklízet silně napadené rostlinné zbytky a listí. Tím snižujeme množství míst, na kterých mohou přezimovat některé patogeny a škůdci. Zdravé listí však nemusíme ze zahrady automaticky odstraňovat – lze je využít například ke kompostování nebo mulčování tam, kde nehrozí šíření závažných chorob.

Do půdy lze zapracovat také mikrobiální přípravky.

Jednou z možností je NovaFerm VIVA, mikrobiální půdní přípravek určený k podpoře biologické aktivity půdy a vitality rostlin. V pěstitelské praxi se používá také jako součást péče o půdu v porostech, kde se mohou vyskytovat půdní škůdci, například drátovci, ponravy chroustů, můry nebo bázlivec kukuřičný.

Přípravek však nepoužíváme jako univerzální náhradu insekticidu či nematocidu – vždy se řídíme jeho určením a doporučením výrobce.

Další možností je multibakteriální půdní přípravek NovaFerm MULTI.

Podporuje mikrobiální rozklad organických a posklizňových zbytků a pomáhá zlepšovat biologickou aktivitu půdy. Lze jej využít také při kompostování, kde mikroorganismy přispívají k rozkladu organické hmoty.

Ošetření stromů

Pokud jste ještě nevyměnili lepové pásy na kmenech stromů, stále je na to vhodná doba.

Oboustranně lepivý pás se upevňuje kolem kmene a vytváří mechanickou bariéru pro lezoucí hmyz. Pomáhá omezit přístup některých housenek, mravenců a dalších škůdců do koruny stromu.

Velký význam má zejména proti bezkřídlým samicím některých píďalek, které na podzim nebo v předjaří lezou po kmenech do korun, kde kladou vajíčka.

(video ve spolupráci s izahradkar.sk)

Video přehrávač

Podzimní ošetření

Rez hrušňová

Jedním z důležitých kroků po ukončení vegetace a opadu listů může být podzimní ošetření stromů.

Ošetřovat lze podle potřeby ovocné stromy, keře i některé okrasné dřeviny. Vždy je však nutné vycházet z konkrétního problému – ne každý strom potřebuje každý rok stejný postřik.

V pěstitelské praxi se používají přípravky obsahující měď nebo síru, pokud jsou pro danou plodinu, chorobu a termín použití povoleny.

Mezi používané produkty patří například CuproTonic, Controlphyt Cu, Kocide 2000 nebo sirný kontaktní fungicid Thiovit Jet.

Podle účelu ošetření se používají také olejové přípravky, například BorOil nebo FerrumOil. Je však důležité nekombinovat přípravky automaticky – možnost míchání mědi, síry, olejových a mikrobiálních přípravků je vždy nutné ověřit podle etikety a doporučení výrobce.

Jako součást podpůrné péče lze využít také mikrobiální listové hnojivo NovaFerm SIRIUS.

Obsahuje bakterie rodu Bacillus a používá se k podpoře vitality a přirozené obranyschopnosti rostlin. V pěstitelské praxi se využívá u porostů ohrožených různými houbovými chorobami, například:

plísní šedou – botrytidou,
fuzariózami,
alternáriovými skvrnitostmi,
černí ořešáku,
peronosporou,
listovými skvrnitostmi,
padlím,
strupovitostí,
rzemi,
fomovými hnilobami.

U mikrobiálních přípravků je obzvlášť důležité ověřit jejich kompatibilitu s měďnatými a dalšími antimikrobiálně působícími přípravky, protože nevhodná kombinace může životaschopnost užitečných mikroorganismů omezit.

Zdravá zahrada začíná prevencí

Podzimní péče nemusí znamenat množství postřiků. Mnohem důležitější je odstranit zdroje infekce, zkontrolovat zdravotní stav stromů, pečovat o půdu a zasahovat pouze tam, kde je to skutečně potřeba.

Odstraňování mumifikovaných plodů, péče o půdu, lepové pásy, správná výživa a vhodně zvolené podzimní ošetření mohou společně významně snížit tlak některých chorob a škůdců v následující sezoně.

9. listopadu 2023

Přírodní drogerie, Rady a tipy

Ekologický tekutý písek Sonett

Tekutý písek na nádobí Sonett

V reklamách často vídáme úsměvné situace, kdy se nás marketingoví pracovníci snaží přesvědčit o kvalitě čisticího prostředku tím, že s ním čistí nové, čisté nebo jen lehce znečištěné nádobí. V takové chvíli si člověk snadno pomyslí: „Kdyby tak viděli to moje.“

Všichni dobře víme, že čerstvá připálenina jde z povrchu odstranit poměrně snadno, bez větší námahy. Proto jsem tentokrát vzala do ruky starší pánev, jednu z těch, které mám doma a které už mají něco za sebou.

100% biologicky odbouratelný

Prostředkem, kterému se budeme věnovat, je ekologický tekutý písek Sonett. Jedná se o čistě rostlinný produkt, který je 100% biologicky odbouratelný. Příjemný dojem doplňuje jemná vůně bio citronové trávy.

Jako pomocníka jsem použila také eko houbičku Sonett. Z hladké strany je vyrobena ze 100% celulózového vlákna, drsnější stranu tvoří 60 % sisalového vlákna a 40 % recyklovaného PET.

Houbička svůj účel splnila, ale její drsnější strana si poradila jen do určité fáze. Pánev sice očistila, ale touhu po skutečném lesku úplně nenaplnila. V tomto případě jsem proto musela sáhnout po drsnější, už neekologické houbičce na nádobí, se kterou se mi podařilo pánev vyčistit do lesku.

Vyčistí i zažranou špínu

Výsledek mě příjemně překvapil. Ekologický tekutý písek Sonett je účinností srovnatelný s běžnými komerčními čisticími prostředky, s tím rozdílem, že je šetrnější k nám i k přírodě.

Použít jej můžete nejen na nádobí, ale také na nerez, smalt, plast, sklo, keramiku a stříbro. Je vhodný i pro domácnosti se septikem a pro všechny ekologické čističky odpadních vod.

Tekutý písek Sonett je dobrou volbou pro každého, kdo hledá účinný čisticí prostředek a zároveň nechce zbytečně zatěžovat přírodu. Poradí si i s odolnější špínou, příjemně voní po citronové trávě a díky rostlinnému složení je šetrný k domácnosti i životnímu prostředí.

Pro více informací a objednání můžete navštívit produkt SONETT – Tekutý písek | Ekočlovek.

9. června 2023

245

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin

Ekologická ochrana ořešáku královského (Juglans regia)

Z pohledu ekologické ochrany je velmi důležitý už samotný výběr vhodné odrůdy. Odrůda citlivá na choroby nebo škůdce může ekologické pěstování ořešáku královského výrazně zkomplikovat, v některých případech až znemožnit. Dobrou kondici rostlin a základ jejich přirozené ochrany podpoříme především kvalitní výživou, správným obděláváním půdy a dostatečnou závlahou. Silný a dobře živený strom se lépe vyrovnává se stresem, výkyvy počasí i tlakem chorob a škůdců.

Prevence a včasná diagnostika chorob a škůdců

To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.

Poškozené nebo napadené části rostlin je vhodné včas odstranit, lokalizovat zdroj infekce a nezapomínat ani na kontrolu okolních porostů. Právě včasné zjištění výskytu škůdců je jedním z klíčových prvků úspěšného a zdravého pěstování.

Pro sledování škůdců nejen na ořešáku královském doporučujeme použít žluté sférické lapače s feromonovým odparníkem Rhagoletis completa. Ty pomáhají monitorovat výskyt vrtule ořechové, která patří mezi významné škůdce ořešáku.

Podceňovat bychom neměli ani výkyvy počasí, protože právě teplota, vlhkost a srážky výrazně ovlivňují rozvoj chorob na jednotlivých druzích rostlin. Pravidelné sledování porostu nám proto pomáhá předcházet problémům dříve, než se naplno rozvinou.

Preventivní ošetření a posílení odolnosti rostlin

Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých škodlivých činitelů volíme přípravky s nižším obsahem mědi, například CuproTonic. Při vyšším tlaku choroby je vhodné jej kombinovat s přípravky podporujícími přirozenou imunitu rostlin, jako jsou Imunofol nebo Chitopron 5 %.

Odolnost rostlin proti houbovým chorobám pomáhá zvyšovat také přípravek Trifender. Používá se preventivně, ideálně už před výsadbou, kdy se ošetřuje kořenový bal. Aplikace se provádí postřikem na půdu.

Správně zvolená prevence, pravidelná kontrola porostu a podpora přirozené vitality stromů jsou v ekologickém pěstování základem zdravého a dlouhodobě prosperujícího ořešáku královského.

Bakteriální skvrnitost ořešáku

Původcem této choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje prakticky všude na světě, kde se pěstují ořešáky. Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý nebo ořešák kalifornský.

Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.

Na mladých plodech se bakteriální skvrnitost projevuje drobnými hnědavými puchýřkovitými skvrnami, které později mokvají. Hniloba následně postupuje dovnitř plodu a často napadne celé mladé semeno. Plod postupně černá, scvrkává se a opadává.

U nás patří bakteriální skvrnitost ořešáku mezi běžně rozšířené choroby. Silnější projevy se objevují zejména v letech, kdy je jaro vlhké a teplé.

Biologická ochrana proti bakteriální skvrnitosti

S biologickou ochranou ořešáku je vhodné začít ještě před samotným kvetením. V tomto období využíváme přípravky, které podporují obranný systém přímo v rostlinách.

Pokud se přirozený imunitní systém rostliny neaktivuje, samostatné přípravky s obsahem mědi bývají méně účinné. Důležité je proto kombinovat preventivní působení s podporou vitality a obranyschopnosti stromu.

Vhodným přípravkem je CuproTonic, který funguje na bázi cukru a obsahuje sníženou dávku mědi a zinku. Poměr jednotlivých složek je nastaven tak, aby zdravé buňky měly dostatek živin pro další růst a lepší vývoj.

Použití přípravku CuproTonic má význam především jako součást preventivní péče o ořešák. Pomáhá podpořit přirozenou odolnost rostliny a zároveň dodává důležité mikroprvky, které se podílejí na její celkové kondici.

Gnomonie ořešáku – hnědnutí listů ořešáku

Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.

Onemocnění se nejprve projevuje žlutými skvrnami na listech, které později hnědnou až černají. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se rozšířit také na povrch plodů.

Na napadených plodech vznikají hnědé až černé skvrny, které často vedou k předčasnému opadu, mnohdy ještě nedozrálých ořechů. Houba proniká přes zelenou část oplodí i skořápku a znehodnocuje jádro ořechu. Napadené jádro bývá průsvitné, tmavě hnědé, začíná hnít a je nepoužitelné.

Listy se při silnějším napadení kroutí, zasychají a opadávají. Výsledkem může být znehodnocení větší části úrody a celkové oslabení stromu. Ořešák, který předčasně ztratí listy, se hůře připravuje na zimu a v následujícím období bývá náchylnější k poškození mrazem.

Ekologická ochrana ořešáku královského

V ekologické ochraně je důležitá především prevence, pravidelné sledování zdravotního stavu stromu a podpora jeho přirozené odolnosti. Napadené listí a zbytky plodů je vhodné odstraňovat, protože mohou sloužit jako zdroj infekce pro další sezónu.

Riziko rozvoje choroby se zvyšuje zejména v obdobích s vyšší vlhkostí, častými srážkami a špatným prouděním vzduchu v koruně. Proto je důležité udržovat strom v dobré kondici, nepřehnojovat dusíkem a podle potřeby provádět vhodný řez, který korunu prosvětlí.

Nový škůdce ořešáku královského

Mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans patří také původem neevropská vrtule ořechová (Rhagoletis completa). V Evropě je jejím hlavním hostitelem ořešák královský (Juglans regia). K dalším hostitelům tohoto škůdce patří také broskvoň obecná (Prunus persica).

Vrtule ořechová se postupně rozšířila i do střední Evropy. Od roku 2017 je její výskyt potvrzen v České republice a od roku 2019 působí problémy také pěstitelům na Slovensku.

Vrtule ořechová

Larvy vrtule ořechové přezimují v půdě ve stadiu kukel. Dospělé mouchy se líhnou od konce června.

Vrtule ořechová je drobná muška o velikosti přibližně 4–6,4 mm. Vyznačuje se žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá a nese výraznou žlutou skvrnu. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky, podle kterých lze škůdce poměrně dobře rozpoznat.

K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.

Poté, co larvy plod opustí, zůstávají ve slupce chodbičky. Slupka měkne, může zahnívat a velmi špatně se odstraňuje. Při časném napadení bývají plody scvrklé, měknou a předčasně opadávají ze stromu.

Obaleč jablečný

Významným škůdcem ořešáku může být také obaleč jablečný (Cydia pomonella). Přezimuje v prasklinách kůry, v půdě kolem stromu, případně v opadaných poškozených plodech. Právě proto je důležité na podzim napadené plody, zbytky slupek a další rostlinný materiál odstranit, spálit nebo správně zkompostovat.

Velké pavučinové zámotky a výrazné poškození listové plochy může způsobovat také přástevník americký (Hyphantria cunea). Při silnějším výskytu dokáže výrazně oslabit strom, protože omezuje jeho schopnost fotosyntézy.

Na co nezapomenout

Pro výsadbu ořešáku královského vybíráme stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a výživnou půdou. Po výsadbě je důležité udržovat korunu vzdušnou pravidelným prosvětlovacím řezem. Řez provádíme v období, kdy je strom v míze.

Po opadu listí se doporučuje odstranit napadené plody, obaly ořechů, listí a další zbytky, ve kterých mohou přezimovat zárodky chorob nebo škůdců. Tímto opatřením omezíme další rozmnožování hub i šíření škodlivých organismů. Pokud se likvidace listí nestihne před zimou, je možné ji provést také brzy na jaře.

Biologické řešení

Proti vrtuli ořechové (Rhagoletis completa) je možné použít přípravek Bora s obsahem houby Beauveria bassiana BB1, který se aplikuje do půdy. Aplikace se provádí zálivkou pod korunu ořešáku, a to na jaře a dvakrát na podzim.

V trávnících lze použít také parazitické hlístice Entonem, protože je není nutné zapravovat do půdy. Do koruny stromu se doporučuje umístit lapače na vrtuli. Monitoring škůdce je důležitý pro správné načasování ochranných opatření.

Postřik je vhodné provádět také v koruně stromu. V praxi byl s poměrně dobrými výsledky vyzkoušen přípravek Spintor, avšak pro dostatečný účinek bylo potřeba provést přibližně 7 až 11 postřiků za sezónu.

V současnosti vykazuje dobré výsledky přípravek NovaFerm Orion. Protože bakterie vydrží v koruně stromu déle, obvykle postačí 3 postřiky za sezónu. Pro lepší smáčivost doporučujeme přidat přípravek BorOil spolu s menším množstvím mědi. Vhodný je například CuproTonic nebo Kocide 2000.

Tímto způsobem chráníme ořešák nejen před škůdci, ale současně také před významnými chorobami ořešáku, jako jsou bakteriální skvrnitost ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis), antraknóza ořešáku (Gnomonia leptostyla) a čerň ořešáková (Alternaria nucis).

Pokud je tlak chorob silný, je možné do postřiku přidat také přípravek NovaFerm Sirius.

Přečtěte si více

26. května 2023

263

Rady a tipy

Co je tykevová zelenina a jaké druhy známe

Druhy tykvové zeleniny

Tykve

Cukety

<img decoding="async" class="alignleft wp-image-6321 size-medium" src="https://ekoclovek.sk/wp-content/uploads/2026/09/janvanbizar-zucchini-7898757_640-300x225.jpg" alt="Tekvicová zelenina - cukety" width="300" height="225" />

Patizony

Okurky

Cukrové melouny

<img decoding="async" class="alignright wp-image-5735 size-medium" src="https://ekoclovek.sk/wp-content/uploads/2025/09/dreamstime_s_103717189-300x200.jpg" alt="Vodné melóny" width="300" height="200" />

Vodní melouny

Jaké podmínky potřebuje tykevová zelenina

Dostatek tepla a slunce

<img decoding="async" class="alignleft wp-image-6322" src="https://ekoclovek.sk/wp-content/uploads/2026/09/gayulo-nature-2797220_640-300x188.jpg" alt="Tekvice" width="291" height="182" />

Voda je důležitá, ale ne přemokření

Dostatek prostoru a vzdušný porost

Střídání plodin

Výsev, předpěstování a výsadba tykvové zeleniny

Výživa před výsadbou a během vegetace

Sklizeň a využití tykvové zeleniny

Nejčastější škůdci a choroby tykvové zeleniny

Mšice, molice a svilušky

Slimáci a plzáci

Padlí

Plísně a další houbové choroby

Ekologická ochrana a prevence problémů

Ať se tykvové zelenině ve vaší zahradě daří

Jak úspěšně předpěstovat sazenice: kompletní průvodce pro každého pěstitele

1. Plánování a výběr semen

2. Výběr kvalitního substrátu a příprava výsevu

<img decoding="async" class="size-full wp-image-4226 alignright" src="https://ekoclovek.cz/wp-content/uploads/2026/10/dreamstime_m_49678568-1-300x200-1.jpg" alt="" width="300" height="200" />Důležité vlastnosti výsevního substrátu

Jak připravit substrát a zasít semena

3. Mykorhizní houby – podpora kořenového systému

Hlavní přínosy mykorhizy

Doporučené produkty z Ekočlovek.sk

Jak aplikovat mykorhizní houby

Kdy může být mykorhiza užitečná?

4. Klíčení a pěstování – světlo, teplo a vlhkost

Teplota: základ pro klíčení

Vlhkost: udržuj rovnoměrné podmínky

Světlo: nezbytné hned po vyklíčení

Vzduch a cirkulace: prevence chorob

5. Péče o mladé sazenice

Pikýrování – přesazování do samostatných nádob

Jak na to

Otužování – příprava na život venku

Jak sazenice otužovat

Prevence problémů

6. Ochrana sazenic před chorobami a škůdci

Nejčastější choroby sazenic

Padání klíčních rostlin

Plísně a další choroby

Nejčastější škůdci sazenic

Svilušky, třásněnky a molice

Prevence – nejlepší způsob ochrany

Přírodní podpora obranyschopnosti

7. Výsadba do zahrady nebo skleníku

Kdy je nejvhodnější čas na výsadbu?

<img decoding="async" class="size-full wp-image-4232 alignright" src="https://ekoclovek.cz/wp-content/uploads/2026/10/dreamstime_s_54131499-300x200-1.jpg" alt="" width="300" height="200" />Příprava půdy a výsadbového místa

Samotná výsadba – krok za krokem

Péče po výsadbě

Důležité rady na závěr

Rostliny působící proti houbovým a dalším chorobám

Pekařské droždí

Postřik z pažitkového a česnekového extraktu

Kiwi, listy květáku, tymián a oregano

Odvar z křenu selského

Výtažek z máty peprné, saturejky nebo tymiánu

Když se vám nechce připravovat domácí výluhy

Význam zeleniny a ovoce

Hlavní složky zeleniny

Minerální a biologicky aktivní látky v zelenině

Zelenina, trávení a tělesná hmotnost

Ochrana zdraví a hygiena potravin

Zelenina jako každodenní součást jídelníčku

Škodlivý vliv psí moči na rostliny

Proč to psi vlastně dělají?

Psí moč a její dopad na rostliny

Jak rostliny chránit před psí močí?

STOP PES – pachová ochrana vybraných míst

Důležité vlastnosti výsevního substrátu

Příprava půdy a výsadbového místa