Sledujte nás
VSTUP DO OBCHODU

Kategorie

Rady a tipy

Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin

Přírodní tipy proti houbám a rostlinným škůdcům

Rostliny působící proti houbovým a dalším chorobám

Pokud nechcete hned investovat do ekologických přípravků, máme pro vás několik osvědčených přírodních receptů proti houbovým chorobám a rostlinným škůdcům doslova za pár korun.

V případě potřeby si je můžete kdykoliv připravit ze surovin, které máte běžně doma. A když ne vy, dobrý soused určitě rád pomůže.

Pekařské droždí

Taková obyčejná kostka pekařského droždí může být v zahradě překvapivě užitečná. Kvasinky a další mikroorganismy pomáhají podporovat přirozenou ochranu rostlin proti některým chorobám.

Droždí zředěné vodou používali už naši předkové k ochraně okurek, jahod nebo rajčat před plísněmi. Zároveň se může využít i jako přírodní hnojivo, které podporuje vývoj kořenového systému a urychluje růst rostlin.

A pokud vám trochu drožďové směsi zůstane, můžete ji využít i mimo zahradu – například jako pleťovou masku proti drobným nedokonalostem pleti.

Postřik z pažitkového a česnekového extraktu

Pažitkový a česnekový extrakt se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také v boji proti mšicím.

Na jaře se může česneková zálivka využít také k dezinfekci půdy. Česnek je známý svými přirozenými antimikrobiálními účinky a v zahradě patří mezi tradiční pomocníky při ochraně rostlin.

Kiwi, listy květáku, tymián a oregano

Plody kiwi, výtažek z listů květáku a oleje získané z tymiánu a oregana obsahují látky, které mohou pomáhat omezovat rozvoj plísně šedé.

Tyto rostlinné výtažky jsou zajímavé především tím, že působí šetrně a mohou být součástí přírodní prevence v zahradě.

Odvar z křenu selského

Odvar z křenu selského se používá proti moniliové chorobě peckovin a jádrovin.

Křen obsahuje výrazné přírodní látky, které mají silné aroma a mohou pomáhat při ochraně rostlin před některými houbovými chorobami.

Výtažek z máty peprné, saturejky nebo tymiánu

Výtažky z máty peprné, saturejky nebo tymiánu mohou významně snižovat napadení rostlin nádorovitostí kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých.

Tyto byliny mají přirozeně silné aromatické látky, které jsou v přírodní ochraně rostlin velmi cenné.

Když se vám nechce připravovat domácí výluhy

Pokud se vám nechce doma míchat vlastní výluhy a odvary, náš e-shop je vám kdykoliv k dispozici. Stačí zadat název plodiny, škůdce nebo choroby a vhodný ekologický přípravek najdete rychle a jednoduše.

Přečtěte si více

23. června 2025
207
Nemoci rostlin, Rady a tipy, Zahrada

Pozdní jarní mrazy – jak ochránit svou úrod

Co můžeme udělat, abychom úrodu ochránili před mrazem?

V posledních letech se pozdní jarní mrazy stávají téměř pravidlem. Často si myslíme, že zima už definitivně skončila, přijde duben nebo květen – a náhle udeří jarní mráz.

V období vegetačního klidu nejsou mrazy pro rostliny tak nebezpečné jako právě pozdní jarní mrazy. Ty představují velké riziko zejména pro rozkvetlé ovocné stromy. Stromy a rostliny se už probouzejí k životu, míza v pletivech proudí a některé druhy jsou dokonce v plném květu.

Jarní mrazy nedokážeme nikdy přesně předvídat, a proto mohou naši úrodu nenávratně poškodit. Přestože neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak zabránit namrznutí rostlin, máme k dispozici několik opatření, která mohou škody výrazně zmírnit.

Zdravá rostlina = odolnější rostlina

Zdravé rostliny v dobrém fyziologickém stavu mají vyšší mrazuvzdornost. Proto je důležité udělat vše pro to, aby nebyly zbytečně vyčerpané nebo oslabené.

Základem je především správně provedený řez, vyvážená výživa, dostatečná závlaha, vhodná ochrana rostlin a také rozumná regulace růstu a plodnosti.

Nejnáročnějšími ovocnými druhy na teplo jsou meruňky a broskvoně. Následují kdouloně, třešně a ořešáky. Méně náročné jsou lísky, hrušně, slivoně, višně, jabloně a z drobného ovoce zejména červený a bílý rybíz, angrešt a maliny.

V ochraně proti mrazům rozlišujeme dvě základní metody: pasivní, tedy preventivní opatření, a aktivní opatření, která se používají přímo při hrozícím mrazu.

Pasivní preventivní metody ochrany proti mrazu

Citlivost rostlin na mráz ovlivňuje více faktorů – především druh rostliny, stanoviště, průběh teplot, aktuální počasí a výživa. Riziko poškození mrazem můžeme výrazně snížit už správným výběrem lokality.

Nevhodné jsou zejména mrazové kotliny, terénní prohlubně, vyvýšená údolí a rovinné polohy, kde se může hromadit studený vzduch. Vhodnější je výsadba na vyvýšená stanoviště a svahy, kde nehrozí tak výrazné proudění a usazování těžkého mrazivého vzduchu.

K omezení proudění ledového vzduchu může pomoci také dvou- až třímetrový pás keřů, který vytvoří přirozenou ochrannou bariéru.

Důležitá je i správná volba odrůd. Rané odrůdy obvykle dříve kvetou, a proto bývají pozdními jarními mrazy ohroženy více. Do rizikových poloh, zejména do kotlin a chladnějších oblastí, je vhodné vybírat pozdě kvetoucí odrůdy.

Velmi důležitou roli hraje také hnojení. Především fosfor a draslík mají pozitivní vliv na fyziologický stav rostlin a jejich odolnost vůči stresu. Naopak vyšší dávky dusíku mohou odolnost rostlin proti mrazu snižovat, protože podporují bujný, měkký růst citlivější k poškození.

Z řady našich produktů doporučujeme použít TECAMIN, biostimulant na podporu růstu, kvetení a oplodnění. Rostlinám pomáhá lépe zvládat stresové podmínky a podporuje jejich celkovou vitalitu.

TECAMIN – biostimulant na podporu růstu, kvetení a oplodnění

TECAMIN je vhodný pro posílení rostlin v období intenzivního růstu, před kvetením i v době nasazování plodů. V souvislosti s pozdními jarními mrazy má význam zejména jako součást preventivní péče, která pomáhá udržet rostliny v dobrém fyziologickém stavu.

Chitopron

Chitopron je přípravek na ochranu rostlin – elicitor, který podporuje přirozenou obranyschopnost rostlin. Má fungicidní a baktericidní účinek a pomáhá rostlinám lépe reagovat na stresové situace, včetně nepříznivých podmínek v období jarní vegetace.

Aktivní metody ochrany proti mrazu

Překrytí netkanou textilií

Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.

Korunu malých stromků je možné volně vyplnit zmačkanými novinami, slámou nebo dobře vysušenou nehnijící trávou a následně ji obalit například balicím papírem. Materiál však nesmí být příliš stlačený, aby kolem rostliny zůstal vzduchový prostor.

Stejné metody překrývání lze využít také při ochraně záhonů. Na záhony je možné použít netkanou textilii, slámu, slaměné rohože nebo také jehličí.

Ochrana zavlažováním

Tento způsob patří mezi nejspolehlivější metody ochrany proti pozdním jarním mrazům.

Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.

Při krystalizaci vody z 0 °C vody na 0 °C led vzniká teplo, které pomáhá chránit rostlinná pletiva před promrznutím. Tato metoda může ochránit úrodu přibližně až do teploty −7 °C.

Je však nutné zohlednit vzdušnou vlhkost, pohyb vzduchu, správné dávkování vody i vhodný okamžik ukončení zavlažování. Voda musí rostlinu souvisle pokrývat. Pokud se zavlažování ukončí příliš brzy, může naopak dojít k poškození.

U větví obalených ledem hrozí jejich lámání, proto je vhodné je podle potřeby podepřít. Výhodou této metody je nízká náročnost na ruční práci a poměrně příznivé náklady v poměru k účinnosti.

Natírání vápenným nátěrem

V minulosti bylo běžným a důležitým opatřením bělení kmenů ovocných stromů před zimou pomocí vápenného roztoku.

V předjarním období dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. Kvůli prudkým výkyvům může kůra stromů praskat a odlupovat se. Kmeny proto bílíme ve dnech bez mrazu, zejména v lokalitách, kde je poškození kůry časté.

Vápenné mléko pomáhá omezit mrazové poškození kůry a může také zpomalit předčasné rašení časně kvetoucích odrůd, které by následně mohly být poškozeny jarními mrazy.

Tip: Jak připravit vápenné mléko

  • Vápenné mléko připravíme smícháním 2 kg hašeného vápna s 10 litry vody. Natíráme jím kmeny stromů a silné kosterní větve.
  • Nátěr chrání nejen před mrazem a slunečními paprsky, ale zároveň omezuje také růst mechů a lišejníků na kůře stromů.

Polní vytápění

Při polním vytápění se k ro stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.

Pomocí polního vytápění lze v zásadě zajistit ochranu proti různě silným jarním mrazům. Rozhodující je především množství dodané energie. Při vytápění zářiči je spotřeba energie vysoká, nejčastěji se jako zdroj energie využívá plyn.

Výhodou této metody je možnost automatizace, a tím i nižší náklady na pracovní sílu. Na druhé straně jsou však investiční náklady i náklady na energii poměrně vysoké. Vytápění zářiči je navíc dobře použitelné hlavně za bezvětří.

U nás jsou známé především parafínové protimrazové svíce, které se využívaly například ve Francii při ochraně sadů. Protimrazová svíce je plechová nádoba naplněná parafínem a vybavená knotem, který lze v případě potřeby rychle zapálit.

Díky praktickým rozměrům a jednoduchému použití se svíce dají snadno rozmístit kolem stromů. Hoří přibližně 8 hodin. Jde o účinný způsob ochrany, vzhledem k vyšším nákladům je však vhodný především pro menší zahrady nebo menší výsadby.

Nastýlání

Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.

Zejména během jasných nocí lze touto metodou zvýšit teplotu vzduchu v přízemní vrstvě přibližně o 2–3 °C. Metoda je však poměrně pracná a nákladná, proto se ve větších výsadbách běžně nepoužívá.

Zamlžování vzduchu

V minulosti se proti mrazům používalo také vytváření kouře spalováním různých materiálů, například slámy nebo větví, které se udržovaly ve vlhkém stavu. Vzniklý kouř s obsahem vodní páry pomáhal omezit vyzařování tepla z půdy a zpomaloval ochlazování vrstvy vzduchu nad povrchem.

Z důvodu ochrany životního prostředí se však tato metoda v současnosti nedoporučuje používat.

Přečtěte si více

2. června 2024
220
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Zahrada

Jak pěstovat borůvky /Vaccinium myrtillus/

Vymrzla vám úroda? Sázejte borůvky

Písemné zmínky o odvarových přípravcích ze sušených borůvek, které se používaly v lidovém léčitelství, pocházejí už ze začátku 18. století. Borůvky patří do čeledi Ericaceae. Jejich název je odvozen od intenzivní barvy plodů a pochází z dánského slova „bollebar“ /tmavé bobule/. Rostou v jehličnatých lesích, rašeliništích a na loukách severní Evropy a Ameriky, ale vyskytují se také v Asii.

Keř borůvky

Keř borůvky

Borůvka kvete od dubna do června. Rostliny jsou opadavé vytrvalé keře, jejichž velikost se pohybuje od 60 cm až do 4 metrů. Mají jednoduché eliptické listy, které jsou střídavě uspořádané podél skvrnitých stonků. Rostliny vytvářejí shluky drobných květů ve tvaru urny. Barevně se pohybují od bílé přes světle růžovou až po šedou.

Rostliny borůvek rostou pomalu a nemusí se z roku na rok výrazně zvětšovat. Trvá 2 až 3 roky, než začnou přinášet větší úrodu, a přibližně 10 let, než borůvkový keř dosáhne své maximální velikosti. Určitě se však vyplatí počkat.

Zatímco budete čekat na úrodu, atraktivní borůvkové keře vám poslouží jako krásný doplněk zahrady. Bobule jsou namodralé až černé, kulovité, s fialově pigmentovanou dužinou a hnědočervenými semeny, někdy pokryté šedavým ojíněním.

Obrovským pozitivem výsadby borůvkových keřů je jejich tolerance vůči mrazům. V našich klimatických podmínkách jsou odolné přibližně do –12 °C během pozdních jarních mrazů, v závislosti na odrůdě a především na vývojové fázi květu. Existují i odrůdy, které tolerují vyšší mrazy, dokonce kolem –35 °C až –40 °C. Pro naše odrůdy borůvek a klimatické pásmo se však ochranná opatření proti mrazům doporučují už při teplotách okolo –12 °C.

Příznivý zdravotní účinek borůvek

Borůvky se označují také jako „superpotraviny“. Jsou výborným zdrojem vlákniny, vitamínu C, vitamínu K, manganu, železa a mnoha antioxidantů. Běžně se konzumují čerstvé jako dezertní ovoce, ale mohou se také péct nebo zamrazit. Borůvky jsou úzce příbuzné s brusinkami a dalšími druhy rodu Vaccinium. Bobule se používají k přípravě koláčů, sirupů, želé, destilátů a vín.

Borůvky patří mezi nejbohatší přírodní zdroje antokyanů, tedy polyfenolů obsahujících rozpustné pigmenty, které jsou zodpovědné za modré až červené /fialové/ zbarvení květů, ovoce a zeleniny. Mají vysoký obsah antioxidantů, vykazují protirakovinnou aktivitu a mají ochranný účinek při chemoterapii a radioterapii.

Borůvka je významná při prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, makulární degenerace zraku, demence a Alzheimerovy choroby. Podává se také jako čaj ke zmírnění průjmu a při zánětech úst a hrdla. Během druhé světové války jedli piloti britského královského letectva borůvkové konzervy, aby si zlepšili noční vidění.

Výběr rostlin

Čmel

Pokud kupujete lokální rostliny, hledejte sazenice pěstované v květináči, ideálně alespoň dva až tři roky staré. Výsadba nejméně dvou odrůd je ideální.

Čmeláci a další původní hmyz jsou nadšenými opylovači borůvek. Čím více hmyzu pracuje na rostlinách, tím více plodů budete sklízet. Rostliny navíc vytvoří více bobulí větší velikosti, pokud jsou květy opylené pylem z jiné odrůdy.

Příprava na výsadbu

Otestujte půdu, abyste zjistili její pH. Borůvky vyžadují kyselou půdu s hodnotou pH 4,0 až 5,0, která je dobře propustná, kyprá a má vysoký obsah organických látek. Pokud je pH půdy vyšší než 5,5, není půda pro borůvky dostatečně kyselá.

Protože jde o obecná doporučení a každá půda reaguje na úpravy jinak, odeberte další vzorek půdy z místa výsadby asi 6 měsíců po výsadbě. Díky tomu zjistíte, zda půda dosáhla správného pH, nebo zda je potřeba další úprava.

Jak se půda v průběhu let usazuje a rozkládá, bude nutné pokračovat v přidávání síry do výsadby. Pokračujte v testování pH půdy v intervalu jednoho až dvou let a podle potřeby ji upravujte.

Pokud je pH příliš vysoké:

  • Růst rostliny se zpomaluje.
  • Dochází ke změně barvy listů.
  • Rostliny mohou uhynout.

Další příznaky problémů s pH:

  • Chloróza, tedy žluté zbarvení listů, bývá obvykle prvním příznakem problému s pH půdy.
  • Objevuje se slabá tvorba plodů a celkové neprospívání výsadby.

Hnojivo a mulčování borůvek

Pokud v létě vidíte světlezelené nebo červené listy, případně rostlina vytváří málo nových výhonů, je pravděpodobné, že pH půdy už není v optimálním rozmezí 4,0 až 5,0, nebo rostlině chybí dusík.

V tomto případě můžete vyzkoušet dusíkaté vápno PERLKA, které patří mezi hnojiva s významným podílem vápníku. Dusíkaté vápno stabilizuje strukturu půdy, posiluje biologickou aktivitu půdy a celkově zlepšuje skladovatelnost plodin. Pomáhá také eliminovat napadení pozemku slimáky.

Pro podporu růstu a plodnosti zvolte organické hnojivo, například základní hnojivo před výsadbou NATURA Organické hnojivo pro borůvky a brusinky. Je vyrobené z čistě přírodních surovin, vhodné pro BIO pěstování a obsahuje potřebné živiny v příznivém poměru.

Na pravidelnou zálivku doporučujeme Rokohumin Kyselomilné rostliny, jehož účinek podporuje reprodukci a vitalitu rostlin, čímž se zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zároveň podporuje výrazné povzbuzení růstu rostlin.

Po celou dobu života rostlin udržujte kolem keřů několik centimetrů dřevního mulče. Pro správné mulčování a více informací k tomuto tématu si můžete přečíst náš článek: Mulčování.

Výsadba borůvek

  • Vyberte slunné stanoviště.
  • Vyhněte se místům obklopeným stromy.
  • Pokud je odrůda, kterou kupujete, uvedena jako vzrůstnější, vysazujte rostliny dále od sebe.
  • Mladé borůvkové keře vysazujte koncem dubna nebo začátkem května.
  • Vykopejte otvory dostatečně velké a hluboké, aby se do nich vešly všechny kořeny.
  • Kořeny pevně obsypte půdou, poté výsadbu zamulčujte pilinami, rašeliníkem, dubovým listím nebo jehličím. Tyto typy mulče jsou kyselé a pomáhají udržovat nízké pH půdy.
  • Mulč doplňujte podle potřeby.
  • Rostlinu zalévejte často a dostatečně tak, aby byla půda vlhká, ale ne přemokřená.

Choroby a škůdci borůvek

U domácích borůvek je poměrně nepravděpodobné, že by vám choroby nebo škůdci způsobili výrazné problémy. Pečlivé prořezávání pomáhá předcházet infekcím. Odstraňte a zlikvidujte všechny části rostliny, které jsou hnědé, napadené, zaschlé nebo poraněné.

  • Diaporthe vaccinii je houba, která napadá výhradně druhy rodu Vaccinium. Patří sem zejména borůvka kanadská, brusnice velkoplodá, brusnice obecná a původní evropské druhy – brusnice borůvka a brusnice bahenní.

První příznaky se objevují na špičkách nezdřevnatělých výhonů. Houba se šíří směrem dolů přes cévní svazky.

Infikované pupeny hnědnou a odumírají, kolem nich se vytvářejí nekrotické hnědé léze. Postupné rozšíření může vést až k odumření celé větve. Později, v průběhu vegetačního období, se mohou na listech objevit skvrny. Infikované stonky v létě vadnou, což způsobuje změnu barvy listů na červenou nebo hnědou. Napadené může být také ovoce – bobule jsou hnědočervené, nafouklé a lesklé.

  • Phomopsis vaccinii přezimuje v mrtvých nebo infikovaných větvičkách. Od rašení pupenů až po kvetení vytékají spory z malých černých plodniček na větvičkách a šíří se deštěm nebo závlahou. Tyto spory infikují květní pupeny, listové pupeny, mladé výhony nebo mechanická poranění.

Ochrana spočívá především v preventivních opatřeních, která brání šíření patogenů. Důležité je prořezávat keře a zničit infikované větvičky během období vegetačního klidu. Tím se odstraní zdroj infekce a omezí se dostupnost infekčních míst během vegetačního období. Vhodné je také omezit zavlažování shora, aby se zabránilo šíření patogenu, a používat odolné odrůdy.

Jak udržet borůvkové keře zdravé a produktivní

  • V prvních dvou letech odstraňte na jaře květy, abyste podpořili růst rostlin. Je to důležité pro zajištění zdravých a produktivních rostlin v dalších letech.
  • Pro tvorbu květů a plodů je potřebná zdravá, dobře vyvinutá koruna keře.
  • Borůvkové rostliny rostou pomalu, což je jeden z důvodů, proč žijí tak dlouho. Rostliny budou po prvních letech přinášet více plodů, ale nebuďte překvapeni, pokud zůstanou dlouho menší. Zralé velikosti obvykle dosahují až ve věku 8 až 10 let.
  • Pravidelně keře prořezávejte, aby byla výsadba přehledná a čistá a aby se zabránilo konkurenci o vodu a živiny.

Pravidelně sbírejte zralé plody.

Bobule jsou připravené ke sklizni, když dosáhnou sytě modrého až indigového zbarvení.

  • Nejjednodušší způsob, jak otestovat zralost plodů, je ochutnat je. Vyhlédněte si bobule, které vypadají zrale, a podle chuti snadno poznáte, zda už dozrály.
  • Ovoce dozrává na jednom keři postupně, během několika týdnů.
  • Borůvky dozrávají od července do srpna, případně až do září.
  • Jemně stáhněte bobule z rostliny. Některé stopky mohou zůstat připojené k bobulím.

Krátce po sklizni vložte bobule do pevné nádoby a uložte je do chladničky. Vyhněte se vrstvení bobulí do větší výšky než několik centimetrů, aby nedošlo k poškození spodních plodů. Bobule nemyjte, dokud nejsou připravené ke konzumaci.

Shrnutí na závěr

  • Potřebují plné slunce.
  • Vyžadují kyselou půdu.
  • Sázejte dvě nebo více odrůd pro úspěšné opylení.
  • Rostliny nebudou mít mnoho plodů první 2 až 3 roky.
  • Úroda je větší po 5 letech.
  • Rostou pomalu a plné velikosti dosahují za 8 až 10 let.
  • Každou zimu vyřezávejte staré, slabé a mrtvé dřevo.
  • Nevyžadují protimrazová opatření do –12 °C.

Péče během ročních období

  • Březen – prořezávejte keře před začátkem nového růstu, po odeznění nejchladnějšího počasí.
  • Duben, květen – vysazujte nové borůvkové keře.
  • Květen, červen – aplikujte mulč na pěstitelské období.
  • Červenec – sklízejte plody.
  • Červenec až září – provádějte úpravy a doplnění půdy.
  • Září, říjen – mulčujte pro zimní ochranu a vychutnejte si podzimní zbarvení.
  • Listopad, prosinec – umístěte kolem rostlin oplocení, abyste je ochránili před náhodně procházející zvěří.
30. dubna 2024
119
Půda, Rady a tipy, Zahradkářské zprávy

Když nezačneme dávat pozor na odpad, dopadneme takhle…

O víkendu jsme se s rodinou vydali na túru do nedalekého lesa. Konečně bezvětří, ideální počasí, slunce nám příjemně hřálo do tváře a já byla celá šťastná, že se konečně trochu opálím a načerpám pozitivní energii z přírody.

Moje dcerka miluje být venku. Všechno pozoruje, zkoumá, chytá a samozřejmě i ochutnává, vždyť je to dítě. Takto se přece seznamuje se světem. Ruce má neustále v hlíně, kamínky jsou oblíbené „jídlo“ a brouci, žížaly nebo slimáci jsou pro ni jako úžasné kino.

Krásná příroda a najednou obrovská hromada odpadu

Už jsme zašli docela hluboko do lesa. Malá si cupitala vedle mě a najednou přiběhla k hromadě odpadků. Doma jí stále opakuji: „Odpadky patří do koše, nic se nerozhazuje a co nesníš, dáme zvlášť.“

Snažím se jí myšlenku třídění odpadu a pořádku vštěpovat od útlého dětství. Možná právě proto se zastavila před tou hromadou odpadu s užaslým výrazem ve tváři, který se němě ptal: „Co to má znamenat?“

Nestalo se mi poprvé, že jsem v přírodě narazila na vysypaný odpad. Ale pokaždé je to pro mě obrovské překvapení a absolutní nepochopení. Vždyť se na nás ze všech stran valí množství článků o tom, proč máme třídit, proč odpad separovat a jak odlehčit naší domácnosti, naší krajině i celé Zemi od enormního množství odpadu, který nás obklopuje téměř ze všech stran.

Často se mluví o množství odpadu, který produkujeme. Myslím si ale, že vidět ho na vlastní oči, třeba i jen na fotografii, může být mnohem silnějším impulzem než tisíce slov.

Učme děti pořádku už od dětství

Internetem kolují různé výzvy škol, skupin i aktivistů, kteří procházejí okolní přírodu a sbírají odpadky.

Proč se tedy 15měsíční dítě pozastaví nad takovou věcí a dospělý člověk – soudím podle toho, že tu hromadu odpadu musel přivézt autem, možná dokonce s přívěsem – to přejde bez povšimnutí? Možná je to pro něj dokonce přirozené. Vždyť co sejde z očí, sejde z mysli. A odpadky v lese nikdo nevidí, takže tam vlastně nejsou.

Co pomůže takovým lidem, aby začali vidět věci střízlivě a chovat se zodpovědně? Nejen vůči sobě, ale hlavně vůči ostatním. Uvědomují si, že dávají špatný příklad svým dětem? Děti nás přece kopírují ve všem. Jaká tedy bude naše budoucnost, když budou vyrůstat děti rodičů, kteří se k přírodě chovají takto?

To, že máme třídit odpad, víme. Ale má to význam, dokud si ostatní nezačnou uvědomovat samotnou podstatu třídění odpadu? A hlavně to, proč by i pro ně bylo výhodnější odpad nejen třídit, ale především ho nevyhazovat do přírody?

Občas mám pocit, že být ohleduplný a zodpovědný k přírodě je pro někoho skoro trapné. Přijít si pro kávu s vlastní šálkou? Nekoupit si při každém nákupu novou tašku? Vysmrkat se do látkového kapesníku? Jít ven do přírody s prázdným pytlem a vrátit se s ním plným odpadu?

Věřte, že pro jiné můžete být inspirací. Vždyť i my jsme někde začínali.

I s maličkostmi se dá začít

  • Na nákupy choďte už jen s vlastní taškou.
  • Na procházky si s sebou vezměte třeba jen malé sáček a rukavici. Když najdete něco drobného, vložte to dovnitř a vyhoďte do nejbližšího odpadkového koše.
  • Šampony, mýdla, drogerie, čisticí a prací prostředky dnes už existují i v bezobalové formě. Objevujte čepovanou drogerii, například velmi oblíbenou Tierra Verde – potěšení nejen pro tělo, ale i pro oči a přírodu.
  • Dětem nebalte svačiny do igelitových nebo potravinových sáčků. Nebyla by svačina chutnější ve skleněné misce nebo ve voskovaném znovupoužitelném sáčku s krásným motivem?
  • Když si jdete pro kávu, čaj nebo oběd, požádejte prodejce, aby vám objednávku podal v papírovém obalu. Ještě lepší je vzít si s sebou vlastní misku nebo šálek.
  • Zbavte se plastových brček.
  • Řekněte „ne“ plastovým perům a „ano“ klasickým perům, která vydrží déle.
  • Oblečení, které už nenosíte, prodejte přes bazar, darujte nebo ho před vyhozením využijte v domácnosti místo vlhčených utěrek či jednorázových hadříků.

Třiďte svůj odpad

Když začnete třídit odpad, snižujete množství odpadu, který končí na skládkách a nepřímo přispívá ke znečištění vody, ovzduší i půdy. Není to tak složité. Stačí si vytvořit jednoduchý systém a postupně z něj udělat běžnou součást domácnosti.

Kompostování kuchyňského odpadu

Kompostování je způsob, jak rozložit organický materiál, například jedlý kuchyňský odpad, zeleninové slupky, ovocné slupky, malé množství zbytků vařených potravin, listí, posečenou trávu nebo jiný suchý kuchyňský odpad.

Jak kompostování pomáhá? Za prvé poskytuje mnoho základních živin pro růst rostlin, proto se často používá jako přírodní hnojivo. Za druhé může kompostování výrazně snížit množství odpadu, kterým zatěžujeme naši planetu.

Čtyřčlenná rodina může snadno snížit svůj odpad z 1000 kg na méně než 100 kg ročně.

Kompost

Vyměňte papírové ubrousky za látku

Výroba a používání papíru má mnoho nepříznivých dopadů na životní prostředí. Vyhozený papír je jednou z hlavních složek mnoha skládek a tvoří přibližně 35 % odpadu, který se na nich nachází.

Papírové ubrousky mají také omezenou životnost a nakonec končí v odpadkových koších, odkud dále zatěžují skládky. Hlavním cílem je snížit spotřebu jednorázových položek v domácnosti.

V zájmu životního prostředí proto začněte používat staré oblečení jako hadry na úklid domácnosti místo papírových utěrek. Papírové ubrousky můžete jednoduše nahradit také látkovými utěrkami nebo ručníky do kuchyně.

Odpad a jeho opětovné využití

Opětovné použití je krok před recyklací. Znovu využít domácí odpad jakýmkoli způsobem je dobrá cesta, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách.

Věděli jste, že každý den se použije a vyhodí přibližně 100 milionů plastových lahví? Co můžete udělat? Místo toho, abyste je po použití jednoduše vyhodili, zkuste je znovu využít.

I když si někdy myslíme, že pokud lidé v našem okolí odpad třídí, naše jedna zrecyklovaná láhev už svět nespasí, ve skutečnosti můžeme být pozitivním příkladem pro další.

Každý malý krok má význam. A čím dříve začneme, tím větší šanci máme, že se podobné hromady odpadu v lese jednou stanou výjimkou, ne smutnou samozřejmostí.

30. března 2024
102
Přírodní drogerie, Rady a tipy

Ekologický tekutý písek Sonett

Tekutý písek na nádobí Sonett

V reklamách často vídáme úsměvné situace, kdy se nás marketingoví pracovníci snaží přesvědčit o kvalitě čisticího prostředku tím, že s ním čistí nové, čisté nebo jen lehce znečištěné nádobí. V takové chvíli si člověk snadno pomyslí: „Kdyby tak viděli to moje.“

Všichni dobře víme, že čerstvá připálenina jde z povrchu odstranit poměrně snadno, bez větší námahy. Proto jsem tentokrát vzala do ruky starší pánev, jednu z těch, které mám doma a které už mají něco za sebou.

100% biologicky odbouratelný

Prostředkem, kterému se budeme věnovat, je ekologický tekutý písek Sonett. Jedná se o čistě rostlinný produkt, který je 100% biologicky odbouratelný. Příjemný dojem doplňuje jemná vůně bio citronové trávy.

Jako pomocníka jsem použila také eko houbičku Sonett. Z hladké strany je vyrobena ze 100% celulózového vlákna, drsnější stranu tvoří 60 % sisalového vlákna a 40 % recyklovaného PET.

Houbička svůj účel splnila, ale její drsnější strana si poradila jen do určité fáze. Pánev sice očistila, ale touhu po skutečném lesku úplně nenaplnila. V tomto případě jsem proto musela sáhnout po drsnější, už neekologické houbičce na nádobí, se kterou se mi podařilo pánev vyčistit do lesku.

Vyčistí i zažranou špínu

Výsledek mě příjemně překvapil. Ekologický tekutý písek Sonett je účinností srovnatelný s běžnými komerčními čisticími prostředky, s tím rozdílem, že je šetrnější k nám i k přírodě.

Použít jej můžete nejen na nádobí, ale také na nerez, smalt, plast, sklo, keramiku a stříbro. Je vhodný i pro domácnosti se septikem a pro všechny ekologické čističky odpadních vod.

Tekutý písek Sonett je dobrou volbou pro každého, kdo hledá účinný čisticí prostředek a zároveň nechce zbytečně zatěžovat přírodu. Poradí si i s odolnější špínou, příjemně voní po citronové trávě a díky rostlinnému složení je šetrný k domácnosti i životnímu prostředí.

Pro více informací a objednání můžete navštívit produkt SONETT – Tekutý písek | Ekočlovek.

9. června 2023
193
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin

Ekologická ochrana ořešáku královského (Juglans regia)

Z pohledu ekologické ochrany je velmi důležitý už samotný výběr vhodné odrůdy. Odrůda citlivá na choroby nebo škůdce může ekologické pěstování ořešáku královského výrazně zkomplikovat, v některých případech až znemožnit. Dobrou kondici rostlin a základ jejich přirozené ochrany podpoříme především kvalitní výživou, správným obděláváním půdy a dostatečnou závlahou. Silný a dobře živený strom se lépe vyrovnává se stresem, výkyvy počasí i tlakem chorob a škůdců.

Prevence a včasná diagnostika chorob a škůdců

To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.

Poškozené nebo napadené části rostlin je vhodné včas odstranit, lokalizovat zdroj infekce a nezapomínat ani na kontrolu okolních porostů. Právě včasné zjištění výskytu škůdců je jedním z klíčových prvků úspěšného a zdravého pěstování.

Pro sledování škůdců nejen na ořešáku královském doporučujeme použít žluté sférické lapače s feromonovým odparníkem Rhagoletis completa. Ty pomáhají monitorovat výskyt vrtule ořechové, která patří mezi významné škůdce ořešáku.

Podceňovat bychom neměli ani výkyvy počasí, protože právě teplota, vlhkost a srážky výrazně ovlivňují rozvoj chorob na jednotlivých druzích rostlin. Pravidelné sledování porostu nám proto pomáhá předcházet problémům dříve, než se naplno rozvinou.

Preventivní ošetření a posílení odolnosti rostlin

Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých škodlivých činitelů volíme přípravky s nižším obsahem mědi, například CuproTonic. Při vyšším tlaku choroby je vhodné jej kombinovat s přípravky podporujícími přirozenou imunitu rostlin, jako jsou Imunofol nebo Chitopron 5 %.

Odolnost rostlin proti houbovým chorobám pomáhá zvyšovat také přípravek Trifender. Používá se preventivně, ideálně už před výsadbou, kdy se ošetřuje kořenový bal. Aplikace se provádí postřikem na půdu.

Správně zvolená prevence, pravidelná kontrola porostu a podpora přirozené vitality stromů jsou v ekologickém pěstování základem zdravého a dlouhodobě prosperujícího ořešáku královského.

Bakteriální skvrnitost ořešáku

Původcem této choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje prakticky všude na světě, kde se pěstují ořešáky. Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý nebo ořešák kalifornský.

Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.

Na mladých plodech se bakteriální skvrnitost projevuje drobnými hnědavými puchýřkovitými skvrnami, které později mokvají. Hniloba následně postupuje dovnitř plodu a často napadne celé mladé semeno. Plod postupně černá, scvrkává se a opadává.

U nás patří bakteriální skvrnitost ořešáku mezi běžně rozšířené choroby. Silnější projevy se objevují zejména v letech, kdy je jaro vlhké a teplé.

Biologická ochrana proti bakteriální skvrnitosti

S biologickou ochranou ořešáku je vhodné začít ještě před samotným kvetením. V tomto období využíváme přípravky, které podporují obranný systém přímo v rostlinách.

Pokud se přirozený imunitní systém rostliny neaktivuje, samostatné přípravky s obsahem mědi bývají méně účinné. Důležité je proto kombinovat preventivní působení s podporou vitality a obranyschopnosti stromu.

Vhodným přípravkem je CuproTonic, který funguje na bázi cukru a obsahuje sníženou dávku mědi a zinku. Poměr jednotlivých složek je nastaven tak, aby zdravé buňky měly dostatek živin pro další růst a lepší vývoj.

Použití přípravku CuproTonic má význam především jako součást preventivní péče o ořešák. Pomáhá podpořit přirozenou odolnost rostliny a zároveň dodává důležité mikroprvky, které se podílejí na její celkové kondici.

Gnomonie ořešáku – hnědnutí listů ořešáku

Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.

Onemocnění se nejprve projevuje žlutými skvrnami na listech, které později hnědnou až černají. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se rozšířit také na povrch plodů.

Na napadených plodech vznikají hnědé až černé skvrny, které často vedou k předčasnému opadu, mnohdy ještě nedozrálých ořechů. Houba proniká přes zelenou část oplodí i skořápku a znehodnocuje jádro ořechu. Napadené jádro bývá průsvitné, tmavě hnědé, začíná hnít a je nepoužitelné.

Listy se při silnějším napadení kroutí, zasychají a opadávají. Výsledkem může být znehodnocení větší části úrody a celkové oslabení stromu. Ořešák, který předčasně ztratí listy, se hůře připravuje na zimu a v následujícím období bývá náchylnější k poškození mrazem.

Ekologická ochrana ořešáku královského

V ekologické ochraně je důležitá především prevence, pravidelné sledování zdravotního stavu stromu a podpora jeho přirozené odolnosti. Napadené listí a zbytky plodů je vhodné odstraňovat, protože mohou sloužit jako zdroj infekce pro další sezónu.

Riziko rozvoje choroby se zvyšuje zejména v obdobích s vyšší vlhkostí, častými srážkami a špatným prouděním vzduchu v koruně. Proto je důležité udržovat strom v dobré kondici, nepřehnojovat dusíkem a podle potřeby provádět vhodný řez, který korunu prosvětlí.

Nový škůdce ořešáku královského

Mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans patří také původem neevropská vrtule ořechová (Rhagoletis completa). V Evropě je jejím hlavním hostitelem ořešák královský (Juglans regia). K dalším hostitelům tohoto škůdce patří také broskvoň obecná (Prunus persica).

Vrtule ořechová se postupně rozšířila i do střední Evropy. Od roku 2017 je její výskyt potvrzen v České republice a od roku 2019 působí problémy také pěstitelům na Slovensku.

Vrtule ořechová

Larvy vrtule ořechové přezimují v půdě ve stadiu kukel. Dospělé mouchy se líhnou od konce června.

Vrtule ořechová je drobná muška o velikosti přibližně 4–6,4 mm. Vyznačuje se žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá a nese výraznou žlutou skvrnu. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky, podle kterých lze škůdce poměrně dobře rozpoznat.

K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.

Poté, co larvy plod opustí, zůstávají ve slupce chodbičky. Slupka měkne, může zahnívat a velmi špatně se odstraňuje. Při časném napadení bývají plody scvrklé, měknou a předčasně opadávají ze stromu.

Obaleč jablečný

Významným škůdcem ořešáku může být také obaleč jablečný (Cydia pomonella). Přezimuje v prasklinách kůry, v půdě kolem stromu, případně v opadaných poškozených plodech. Právě proto je důležité na podzim napadené plody, zbytky slupek a další rostlinný materiál odstranit, spálit nebo správně zkompostovat.

Velké pavučinové zámotky a výrazné poškození listové plochy může způsobovat také přástevník americký (Hyphantria cunea). Při silnějším výskytu dokáže výrazně oslabit strom, protože omezuje jeho schopnost fotosyntézy.

Na co nezapomenout

Pro výsadbu ořešáku královského vybíráme stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a výživnou půdou. Po výsadbě je důležité udržovat korunu vzdušnou pravidelným prosvětlovacím řezem. Řez provádíme v období, kdy je strom v míze.

Po opadu listí se doporučuje odstranit napadené plody, obaly ořechů, listí a další zbytky, ve kterých mohou přezimovat zárodky chorob nebo škůdců. Tímto opatřením omezíme další rozmnožování hub i šíření škodlivých organismů. Pokud se likvidace listí nestihne před zimou, je možné ji provést také brzy na jaře.

Biologické řešení

Proti vrtuli ořechové (Rhagoletis completa) je možné použít přípravek Bora s obsahem houby Beauveria bassiana BB1, který se aplikuje do půdy. Aplikace se provádí zálivkou pod korunu ořešáku, a to na jaře a dvakrát na podzim.

V trávnících lze použít také parazitické hlístice Entonem, protože je není nutné zapravovat do půdy. Do koruny stromu se doporučuje umístit lapače na vrtuli. Monitoring škůdce je důležitý pro správné načasování ochranných opatření.

Postřik je vhodné provádět také v koruně stromu. V praxi byl s poměrně dobrými výsledky vyzkoušen přípravek Spintor, avšak pro dostatečný účinek bylo potřeba provést přibližně 7 až 11 postřiků za sezónu.

V současnosti vykazuje dobré výsledky přípravek NovaFerm Orion. Protože bakterie vydrží v koruně stromu déle, obvykle postačí 3 postřiky za sezónu. Pro lepší smáčivost doporučujeme přidat přípravek BorOil spolu s menším množstvím mědi. Vhodný je například CuproTonic nebo Kocide 2000.

Tímto způsobem chráníme ořešák nejen před škůdci, ale současně také před významnými chorobami ořešáku, jako jsou bakteriální skvrnitost ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis), antraknóza ořešáku (Gnomonia leptostyla) a čerň ořešáková (Alternaria nucis).

Pokud je tlak chorob silný, je možné do postřiku přidat také přípravek NovaFerm Sirius.

Přečtěte si více

26. května 2023
171
Pomocníci v zahradě, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Tecamin Max – biologický výživový přípravek

Dopřejte svým rostlinám pohodu

Tecamin Max

Při přesazování stromů nebo květin rostlina prochází stresovou situací. Ne vždy se musí dobře ujmout, přijmout nové prostředí nebo se přizpůsobit nové půdě.

Sázeli jsme živý plot, přibližně 22 kusů devítiletých smrků. Přestože jsme půdu před výsadbou stromů svědomitě pohnojili, některé z nich se nedokázaly dostatečně adaptovat. Většině sice pomáhalo deštivé počasí, ale některé stromy i přesto začaly výrazně vysychat.

Tecamin Max se doporučuje právě při zotavování rostlin ve stresových situacích. Pomáhá rostlině lépe zvládat zátěž a zároveň napomáhá transportu látek uvnitř rostliny.

Proces rašení nových výhonků začal být viditelný už třetí den po aplikaci přípravku.

 

Tecamin Max – biologický výživový přípravek

  • Dostupný v baleních: 100 ml, 250 ml, 1 l
  • S vysokou koncentrací L-aminokyselin rostlinného původu
  • Urychluje růst a vývoj plodin
  • Pomáhá rostlině zotavit se ve stresových situacích
  • Napomáhá transportu látek v rostlině
  • Biostimulant určený do růstové fáze s protistresovým účinkem

Aplikace přípravku

  • Vhodný pro použití u všech typů plodin.
  • Použít jej lze pro révu vinnou, obilniny, cukrovou řepu, zeleninu, ovoce, květiny a okrasné rostliny.
  • Použití hnojiva se doporučuje v průběhu celého vegetačního období.

Dávkování přípravku Tecamin Max

  • Pro listovou aplikaci používáme roztok s koncentrací 0,15–0,3 %.
  • Dávkování: 20 až 30 ml na 10 litrů vody / 100 m².

Účinná látka

  • Aminokyseliny
  • Volné L-aminokyseliny
  • Dusík 7 %
  • Celkový obsah aminokyselin – 14,4 %
  • Volné aminokyseliny „L“ – 12 %
  • Celkový obsah dusíku N – 7 %
  • Fosfor P₂O₅ – 1 %
  • Organické látky – 60 %
  • pH – 6,6
18. dubna 2023
143
Kompost, Kompost a půda, Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada, Zeleninové zahrady

Pořadí a skladba pěstování jednotlivých druhů zeleniny

Skladba a pěstování zeleniny

Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.

Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.

Naše strava by měla být přírodní a přirozená.

K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.

Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.

Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.

Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:

  • termíny výsevu a výsadby,
  • datum a způsob zpracování půdy,
  • hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
  • práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhy nebo aplikaci listových hnojiv,
  • choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
  • postřiky proti chorobám a škůdcům – termíny, použité kombinace a množství,
  • úspěchy i neúspěchy při pěstování,
  • množství sklizené úrody a termíny sklizně.

Pořadí pěstování zeleniny

Pořadí pěstování souvisí především s rozdílnými nároky jednotlivých druhů rostlin na živiny.

Rostliny můžeme orientačně rozdělit do tří kategorií – na plodiny s vysokými, středními a nízkými nároky na živiny.

V praxi se často používá klasické pořadí výsadby těchto skupin rostlin.

Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.

Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.

V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.

Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.

Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.

Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.

Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.

Fytoncidy a smíšená kultura

Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.

Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.

Sousedící rostliny se mohou navzájem ovlivňovat – některé kombinace mohou růst podporovat, jiné si mohou konkurovat a některé se navzájem ovlivňují jen minimálně.

Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.

Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.

Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.

Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.

V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.

Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.

Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.

14. srpna 2022
2
Půda, Rady a tipy, Trávník

Herbiclean AL – přírodní herbicid

Herbiclean AL – přírodní herbicid

Herbiclean AL je přírodní herbicid se 100% přírodní účinnou látkou, určený k likvidaci nežádoucí vegetace na místech, kde nechceme používat běžné chemické přípravky.

Před aplikací přípravku

  • Přípravek má široké spektrum účinku. Působí na jednoleté i vytrvalé plevele, mechy a řasy.
  • Účinek přetrvává až 8 týdnů.
  • Přírodní kyseliny obsažené v přípravku Herbiclean AL jsou založené na bázi mastných kyselin, které se běžně vyskytují v přírodě.
  • Přípravek nezanechává rezidua v půdě.
  • Jde o ekologický přípravek s účinnou látkou čistě přírodního původu.
  • Už 3 hodiny po aplikaci je odolný vůči dešti.
  • Použít jej můžeme například na cestičky, terasy nebo chodníky.

Použití přírodního herbicidu

Herbiclean AL je přírodní totální herbicid se 100% přírodní účinnou látkou.

Jde o neselektivní herbicid k přímému použití ve formě kapalného koncentrátu pro aplikaci bez ředění /AL/. Je určený k ničení plevelů, mechů a řas v zahradách a předzahrádkách, na nezemědělské půdě, nezpevněných plochách, plochách pod keři a stromy i na místech před výsevem nebo výsadbou okrasných rostlin, zeleniny a trávníků.

Účinná látka Herbiclean AL

  • Caprylic acid 17,7 g/l /1,8 % hm./ – kyselina kaprylová
  • Capric acid 12 g/l /1,2 % hm./ – kyselina dekanová
  • Účinné látky jsou absorbovány zelenými částmi rostlin, což způsobuje jejich odumírání.

Působení

Herbiclean AL je neselektivní listový herbicid, který působí proti jednoletým i vytrvalým plevelům. Stejně tak účinkuje i proti mechům a řasám.

Po aplikaci

Po aplikaci přípravku Herbiclean AL dochází k postupnému zasychání ošetřených zelených částí rostlin. Přípravek je vhodný především tam, kde potřebujeme rychle a cíleně odstranit nežádoucí vegetaci na neprodukčních plochách.

30. července 2022
131
Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Kvetoucí stromy ohrožují pilatky

Pilatky dokážou na ovocných stromech způsobit značné škody. Některé druhy mají za rok pouze jednu generaci, jiné jich vytvářejí více. Lze proti nim úspěšně zasáhnout i bez zbytečného používání chemických přípravků?

Samičky dospělých pilatek nalétávají na kvetoucí stromy. Mezi významné škůdce u nás patří především druhy napadající jabloně a slivoně. Jejich larvy způsobují časnou červivost mladých plodů a při silném výskytu mohou být škody velmi vysoké.

Důležité je správně určit termín ochrany. U pilatek napadajících plody bývá rozhodujícím obdobím začátek opadávání korunních plátků, kdy se na stromě nachází vysoký počet pilatek, zatímco aktivita opylovačů v květech již výrazně klesá.

 

Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)

Při přemnožení může pilatka jablečná způsobit výrazné snížení úrody, v některých případech až o 50 %. Jedna larva může během svého vývoje poškodit 3 až 4 plody.

Larvy přezimují v půdě v pevných hnědých zámotcích, zpravidla v hloubce 5 až 15 cm. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení jabloní, obvykle kolem začátku května.

Samičky kladou vajíčka do kalichů odkvétajících květů. Přibližně po 6 až 20 dnech se z nich líhnou larvy.

Jednobarevné žlutavé larvy pilatky jablečné poškozují mladé plody dvěma typickými způsoby. Mohou vyžírat pouze jejich povrch, kde následně vzniká charakteristická spirálovitá jizva zacelená korkovým pletivem, nebo se zavrtávají hlouběji směrem k jádřinci.

Uvnitř napadeného plodu potom vzniká dutina vyplněná černým trusem. Silně poškozené plody následně opadávají.

Koncem června a začátkem července opouštějí dospělé larvy spadané plody a stahují se do půdy, přibližně 2 až 25 cm pod povrch. Zde si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují.

 

Pilatka švestková a pilatka žlutá

Početnost pilatky švestkové a pilatky žluté lze snižovat také pravidelným sběrem a likvidací napadených opadaných plodů.

Oba druhy se mohou v sadech vyskytovat společně, případně převládá jeden z nich. Přezimují jako dospělé larvy v kokonech v půdě. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení slivoní.

Dospělé pilatky se živí nektarem a pylem. Samičky kladou vajíčka jednotlivě do kališních lístků květů.

Vylíhlé larvy následně vyžírají dužninu mladých plodů. Výsledkem bývá hromadné opadávání zelených, ještě nevyvinutých plodů o velikosti přibližně 10 až 15 mm. Při velmi silném napadení může být poškozena značná část úrody a v krajním případě mohou opadnout téměř všechny mladé plody.

Na opadaných plodech bývá dobře viditelný kulatý hluboký otvor, ze kterého může vystupovat rezavohnědý vlhký trus.

Larva padá na zem samostatně nebo společně s napadeným plodem a následně se zavrtává do půdy.

Výskyt pilatek výrazně ovlivňuje počasí. Teplé a příznivé počasí během kvetení podporuje jejich aktivitu, zatímco za chladného, deštivého a sychravého počasí létají do květů méně. V letech s nepříznivým počasím během kvetení proto bývá napadení zpravidla nižší.

 

Pilatka hrušková (Hoplocampa brevis)

Mladé larvy pilatky hruškové nejprve minují těsně pod pokožkou malých plodů. Později se zavrtávají hlouběji a vyžírají jejich vnitřní části. Napadené hruštičky mohou být uvnitř duté a vyplněné černým trusem.

Jedna larva může během svého vývoje poškodit více plodů.

Dospělci se objevují přibližně na začátku května a živí se nektarem a pylem. Samičky pomocí kladélka naříznou povrch květního kalichu a dovnitř kladou jednotlivá vajíčka.

Larvy se následně vyvíjejí uvnitř malých plodů. Poškozené plody opadávají a larvy se později zavrtávají do půdy.

V hloubce přibližně 5 až 20 cm si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují. Na jaře se kuklí.

 

Pilatka třešňová (Caliroa cerasi)

Larvy pilatky třešňové se líhnou přibližně za 8 až 14 dní a žijí na povrchu listů.

Typicky vyžírají svrchní pokožku a pletiva listu, takže zůstává především spodní pokožka a žilnatina. Takto skeletované listy postupně žloutnou, zasychají a mohou předčasně opadávat.

Larvy jsou dlouhé přibližně 8 až 10 mm, mají kyjovitý tvar a jejich tělo je pokryté tmavým slizem. Vzhledem proto připomínají malé slimáčky.

Při silnějším napadení může docházet k hnědnutí a předčasnému opadávání listů, což strom oslabuje. Při dlouhodobém nebo silném napadení může být negativně ovlivněna také jeho kondice a následující úroda.

Pilatka třešňová má dvě generace za rok. Larvy první generace se objevují především v květnu a červnu, druhá generace pak v srpnu a bývá zpravidla početnější a škodlivější.

Larvy vytvářejí zámotky v půdě, kde se následně kuklí.

Pilatka rybízová (Nematus ribesii)

Larvy pilatky rybízové přezimují v půdě v hloubce přibližně 10 až 15 cm. Kuklení probíhá koncem března nebo začátkem dubna.

Dospělci dosahují délky přibližně 6 až 8 mm. Samičky jsou větší než samečci a vajíčka kladou na spodní stranu listů.

Mladé larvy nejprve listy skeletují, následně do nich vykusují otvory a později je ožírají od okrajů až k hlavním žilkám.

Dospělé larvy se kuklí v půdě. Přibližně po dvou týdnech se mohou objevit dospělci další generace.

Škůdce má obvykle 2 až 3 generace za rok.

Pilatka angreštová

Larvy pilatky angreštové poškozují listy angreštu a rybízu. Při silném výskytu mohou způsobit holožír, kdy z listů zůstávají pouze hlavní žilky.

Pilatka angreštová přezimuje v půdě.

Larvy jsou na rozdíl od larev pilatky rybízové jednobarevné, světle zelené až žlutozelené, s tmavě hnědou hlavou. Zpočátku vykusují do listů drobné otvory, později listy ožírají od okrajů.

Před zakuklením dosahují délky maximálně přibližně 10 mm.

Dospělci jsou dlouzí asi 4,5 až 5,5 mm, černí se žlutobílými nohami.

Pilatka angreštová může mít během roku 3 až 4 generace. Výrazně škodlivé výskyty však nebývají časté.

Po úspěšné ochraně proti pilatkám nezapomeňte sledovat také nálet dalších škůdců, kteří mohou poškodit dozrávající úrodu.

Patří mezi ně především obaleč jablečný (Cydia pomonella) a obaleč švestkový (Cydia funebrana), kteří poškozují jablka, švestky, meruňky, hrušky, ořechy a další druhy ovoce.

Dospělý motýl – obaleč jablečný

Larva obaleče jablečného zavrtaná v jablku

Preventivní opatření proti pilatkám

Významnou součástí ochrany jsou agrotechnická opatření, především podzimní nebo časné jarní kypření půdy pod stromy. Tím lze narušit část larev a kukel, které přezimují v půdě.

Pravidelným sběrem napadených a předčasně opadaných plodů lze rovněž snížit množství larev, které by jinak dokončily svůj vývoj a přešly do půdy. Tím se může omezit populace škůdce v následujícím vegetačním období.

Význam může mít také volba méně náchylných odrůd a podpora přirozených nepřátel škůdců.

U pilatky jablečné bývají více napadány některé odrůdy, například Idared, James Grieve nebo Vista Bella.

Biologická a ekologicky šetrná ochrana

Potřebu přímého zásahu lze určit podle náletu dospělých pilatek na bílé lepové desky a podle výskytu vajíček.

Jako orientační práh škodlivosti se uvádí výskyt 10 a více dospělců na lapák během dvou dnů pozorování. Dalším vodítkem je kontrola květů a mladých plůdků v období od začátku do konce opadávání korunních plátků.

Při slabé násadě plodů se jako rizikový výskyt uvádějí přibližně 2 vajíčka na 100 květních kalichů nebo semeníků, při vysoké násadě pak 4 a více vajíček.

Optimální termín ochrany lze upřesnit sledováním vývoje vajíček.

Quassia amara obsahuje výrazně hořké látky quassin a neoquassin, které se tradičně využívají pro své insekticidní a antifeedantní působení proti některým škůdcům kulturních rostlin.

U pilatky jablečné se vhodný termín zásahu určuje podle vývoje vajíček. Ošetření se provádí v období, kdy jsou ve vajíčkách patrné červené oči vyvíjejících se larev, což obvykle nastává krátce po odkvětu.

V ekologickém pěstování se může využívat přípravek na bázi hoblín ze dřeva Quassia amara.

Další možností je NeemAzal-T/S, přípravek rostlinného původu na bázi účinné látky azadirachtin A, získávané ze semen tropického stromu Azadirachta indica. Působí především na příjem potravy a vývoj citlivých škůdců a používá se proti různým druhům savého a žravého hmyzu.

Použít lze také NovaFerm ORION, mikrobiální listové hnojivo obsahující směs sporulujících bakterií.

Aplikuje se postřikem na list. Mikroorganismy, jejich metabolity a enzymy mohou podporovat vitalitu a přirozenou odolnost rostlin. Produkt se používá také jako součást péče o porosty ohrožené některými savými a žravými škůdci.

NovaFerm ORION lze použít také preventivně v souladu s doporučením výrobce. U mikrobiálních přípravků je důležité dodržovat podmínky aplikace, doporučenou koncentraci a pravidla pro případné míchání s dalšími přípravky.

12. dubna 2022
0
Rady a tipy

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mít svůj strom? 12× proč ano

Udělali jsme to za vás. Připravili jsme několik jasných důvodů, proč mít svůj vlastní strom.

Udělejme pro svou budoucnost něco velkého už teď

  1. Oslovil mě tento projekt. Chci udělat něco velkého nejen pro svou budoucnost, ale také jít příkladem dalším generacím.
  2. Je pro mě výzvou vypěstovat strom ze semínka. Nikdy jsem nic podobného nezkusil. Já na to mám!
  3. Narodilo se mi dítě. Mám sen, aby se jednou ono i další generace mohly houpat na stromě, který jsem sám vypěstoval a zasadil. Budu na sebe opravdu pyšný.
  4. Vzali jsme se. Vlastní strom může být krásnou připomínkou našeho společného začátku.
  5. Slavíme výročí svatby – my nebo někdo z našich blízkých. Chci, aby nám tuto událost připomínal strom, který může růst společně s našimi vzpomínkami.
  6. Zemřel mi někdo blízký. Vysazený strom může být symbolem úcty a trvalou připomínkou jeho památky.

Někdo mi kdysi řekl, že to nejde. Já jsem to zkusil a vysadil jsem LES. Přitom stačilo tak málo – jen chtít a nevzdat se.

  1. Chci potěšit příbuzného nebo přítele, protože vím, že je mu tato myšlenka blízká. Strom může být originálním dárkem s příběhem, který poroste dlouhá léta.
  2. Daruji strom svému dítěti. Péče o něj ho může učit trpělivosti, pravidelnosti a odpovědnosti. Když se o něj dokáže postarat, může to být první krok k tomu, aby se později zvládlo starat třeba i o domácí zvíře.
  3. Je skvělé mít všechno v jedné krabičce. Nemusím jednotlivé věci složitě hledat, šetří mi to čas a vše potřebné mám na jednom místě. Stačí zasadit semínko do půdy a s láskou se o něj starat.
  4. Mám dobrý pocit, že dělám něco krásného pro tento svět. A možná svým příkladem inspiruji i ostatní, aby udělali totéž.
  5. Je to také skvělý projekt pro děti ve školách a školkách. Mohou na vlastní oči sledovat, jak ze semínka vzniká nový život, učit se o přírodě a postupně převzít odpovědnost za rostoucí strom.

Děti jsou naší budoucností. Právě u nich má smysl podporovat vztah k přírodě, trpělivost a pochopení toho, že i malý čin může mít dlouhodobý význam.

  1. A nejdůležitější bod na závěr: v době, kdy všechno kolem nás šedne, dejme světu zelenou.
2. března 2022
1
Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Video kanál Ekočlovek

I TY můžeš mít svůj STROM

STROM, ČLOVĚK a VESMÍR

Připravili jsme projekt, který má pomoci k tomuto spojení

Stromy s námi žijí od nepaměti. Naši předkové si jich vážili a uctívali je. Věřili, že mají svého ducha a že celý svět je vzájemně propojený také prostřednictvím podzemního světa hub.

V lese můžeme nacházet zdroj duševní síly, který nám pomáhá měnit život k lepšímu. Když se naučíme les skutečně vnímat, můžeme si více uvědomit propojení stromů, rostlin, hub i nás samotných v jednom obrovském společenství života.

Velká část rostlin žije s houbami ve vzájemně prospěšném vztahu označovaném jako mykorhiza. Houbová vlákna jsou propojena s kořeny rostlin a pomáhají jim získávat vodu a některé živiny z půdy.

 

„I my máme kořeny a ty určitě nevyrostly z betonu.“

Proč je potřeba sázet stromy?

Před tisíci lety pokrývaly lesy mnohem větší část zemského povrchu než dnes. Postupným odlesňováním, rozšiřováním zemědělské půdy, měst a infrastruktury však mnoho původních lesních oblastí zmizelo a skutečně nedotčených lesů dnes zůstává jen malá část.

Staré stromy jsou přitom mimořádně důležitým životním prostorem. Jeden starý dub může poskytovat útočiště a potravu stovkám až tisícům druhů organismů, od hub a lišejníků přes bezobratlé až po ptáky a savce.

Stromy zároveň během fotosyntézy přijímají oxid uhličitý (CO₂), ukládají uhlík do své biomasy a uvolňují kyslík. Jejich skutečný přínos však není pouze v produkci kyslíku – ochlazují okolí, zadržují vodu, chrání půdu, vytvářejí stín a poskytují životní prostor celé řadě organismů.

Poznej, jak jsou stromy krásné, a pochopíš, jak moc tě potřebují.

Jak bude projekt probíhat v praxi?

Připravili jsme seznam dvanácti dlouhověkých stromů, které se mohou dožívat více než 300 let. Každý si tak může najít STROM, který je jeho duši a srdci blízký.

Semínko je potřeba nejprve zasadit doma, například za oknem, a postupně z něj vypěstovat mladý stromek. Po přibližně třech letech, až bude sazenice dostatečně silná a my budeme připraveni, bychom chtěli stromky společně vysadit do půdy.

Půda bude naše – bude to náš les, náš park. Návštěvníci z různých míst se budou moci přijít podívat a potěšit krásou stromů, které jsme společně vypěstovali.

 

Strom vypěstovaný ze semínka přímo u vás doma bude mít svůj vlastní příběh – příběh, jehož součástí budete i vy.

Více informací najdete zde: www.vesmírne krabičky.sk – FAQ – Otázky a odpovědi

„Strom je spojením země s oblohou. Jeho kořeny jsou i našimi kořeny. Každý člověk by měl za svůj život vysadit alespoň jeden strom.“

1. prosince 2021
4
Kompost a půda, Půda, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Jak sázet česnek

Česnek kuchyňský

Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.

Cibule česneku obsahují charakteristickou česnekovou silici, která je tradičně spojována s řadou příznivých účinků. Postřik česnekovým extraktem se používá například proti padlí, černé skvrnitosti nebo v boji proti mšicím. Na jaře se může česnekový výluh používat také jako podpůrná zálivka půdy.

Česnek je vytrvalá rostlina, která vytváří v půdě složenou cibuli tvořenou jednotlivými stroužky. Celou cibuli obklopují blanité šupiny.

Listy jsou ploché a úzké, vyrůstají z krátkého stonku a rostlina koření poměrně mělce. Některé typy česneku vytvářejí květní stvol, který bývá pevný a často stočený. V květenství se místo semen mohou vytvářet drobné pacibulky, kterými lze česnek také rozmnožovat. Při tomto způsobu je však pěstování delší a obvykle trvá dva roky do získání plnohodnotné cibule.

Postřik česnekovým extraktem se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také proti mšicím.

Jak sázíme česnek

Česnek se nejlépe pěstuje v teplejších a příznivých polohách. Vyhovují mu lehčí, výhřevné a dobře propustné půdy a slunné stanoviště.

Nevhodné jsou naopak těžké a trvale zamokřené půdy, ve kterých mohou cibule a kořeny trpět nedostatkem vzduchu a hnilobami.

Česnek se tradičně zařazuje do 2.–3. tratě a při výživě je vhodné dbát především na dostatek fosforu a draslíku, ideálně v kombinaci s organickou složkou.

Pěstovat jej lze:

  • ze stroužků, tedy jednotlivých částí cibule,
  • z pacibulek.

Na větších plochách se používá především výsadba ze stroužků.

Česnek lze vysazovat na podzim i na jaře.

Česnek vysazujeme na jaře i na podzim.

Při podzimní výsadbě vybíráme nezamokřené pozemky s lehčí půdou a stroužky vysazujeme hlouběji. Na těžkých a mokrých půdách může sadba během zimy trpět.

Pro jarní výsadbu lze využít i o něco těžší půdy, přičemž stroužky vysazujeme mělčeji.

Na jaře, přibližně v období března a dubna, vysazujeme stroužky do hloubky asi 50–60 mm.

Při podzimní výsadbě je vhodná hloubka přibližně 60–80 mm.

Důležité je, aby byl stroužek vysazen podpučím směrem dolů a špičkou nahoru.

Biologická ochrana

Ošetření před výsadbou

Před výsadbou lze sadbu biologicky ošetřit.

Pro ošetření přípravkem Clonoplus lze připravit suspenzi z 10 g přípravku ve 200 ml vody, což vystačí přibližně na 1 kg česneku.

Suspenzi nalijeme na stroužky umístěné v PE sáčku nebo vhodné nádobě a během přibližně 30 minut několikrát důkladně protřepeme, aby byly všechny stroužky rovnoměrně smočené. Poté sadbu vysypeme a necháme do následujícího dne oschnout.

Před výsadbou lze do půdy zapracovat také hnojivo Rokosan – Kořenová zelenina a peckové ovoce, které podporuje úrodnost a biologickou aktivitu půdy.

Pro výsadbu jsou vhodnější dobře vyvinuté vnější stroužky, protože zpravidla vytvářejí silnější rostliny.

Stroužky lze před výsadbou mořit v přípravku Clonoplus.

Přípravek je možné aplikovat také na povrch půdy a následně zapravit do hloubky přibližně 5–10 cm před výsadbou, například společně s Rokosanem.

 

Jarní česnek sklízíme zpravidla v srpnu, ozimý česnek v červnu až červenci. Sklízíme včas, jakmile začne žloutnout nať. Pokud se sklizeň příliš opozdí, cibule paličáků se mohou v půdě rozpadat. Česnek se nejprve opatrně podryje, následně se sesbírá, dosuší, očistí a vytřídí. Skladujeme jej při nižších teplotách v suchém a dobře větraném prostředí.

Jak na výsadbu česneku pomocí ekologických produktů

Rozhodli jste se pro výsadbu česneku?

Jednou z možností je přípravek Rizocore, který kombinuje několik biologicky aktivních složek:

  • Trichoderma harzianum,
  • Bacillus megaterium,
  • mykorhizní houby.

Přípravek je určen k podpoře růstu, vitality a kořenového systému rostlin a lze jej využít nejen u česneku, ale i u dalších druhů zeleniny, ovocných a okrasných rostlin.

Další možností je MycoHelp, biologické hnojivo určené k podpoře kořenového prostředí a vitality rostlin.

Jeho složení zahrnuje:

  • bakterie – živé kultury Bacillus subtilis, Azotobacter, Enterococcus a Enterobacter,
  • houby – saprofytické antagonistické houby rodu Trichoderma.

Tyto mikroorganismy mohou přispívat k biologické aktivitě půdy a pomáhat vytvářet příznivější prostředí v okolí kořenů.

 

Na co při výsadbě česneku nezapomenout

Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.

Nepodceňujte ani střídání plodin. Česnek není vhodné vysazovat opakovaně na stejné místo ani bezprostředně po jiných cibulových zeleninách, protože se tím zvyšuje riziko hromadění půdních chorob a škůdců.

Při vhodné přípravě půdy, biologickém ošetření sadby a vyvážené výživě lze vytvořit dobré podmínky pro silný kořenový systém a zdravý vývoj cibulí.

8. října 2021
1
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užiteční živočichové, Zahrada

Podzimní postřik ovocných stromů

Proč ho nepodcenit?

Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.

Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.

Jeden strom a více chorob / část 2. /

Proč nepodcenit podzimní postřik

Když vaši jabloň napadne strupovitost, obaleč jablečný společně s moniliózou a navíc se místy objeví i padlí, je už vhodné zasáhnout.

Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.

Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.

Správný čas na podzimní postřik

Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.

Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.

Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.

Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.

Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědi nebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.

Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovital a další.

Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.

 

Likvidace zdrojů infekce

Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.

Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.

Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.

Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.

 

Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.

Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.

Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.

Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.

Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.

Pro podporu biologické rovnováhy v půdě lze použít například Trifender, Clonoplus nebo Gliorex.

Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.

 

Co se škůdci v půdě?

  • Hlístice rodů Heterorhabditis a Steinernema jsou vhodné zejména na pozemcích, kde je možné půdu dostatečně udržovat vlhkou.
  • Výhodou je jejich použití také v trávníku, protože je není potřeba mechanicky zapracovávat do půdy.
  • Aplikují se zálivkou nebo postřikem na půdu.
  • Parazitické hlístice aktivně vyhledávají citlivá stadia škůdců v půdě a mohou jejich počet výrazně snížit.
  • Při silném napadení může být potřeba aplikaci opakovat, zejména u škůdců, jako je tiplice bahenní nebo zobonoska ovocný.

Krtonožka obecná

Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.

Krtonožka obecná – v biologické ochraně se používají vhodné druhy entomopatogenních hlístic, například produkty na bázi Steinernema carpocapsae.

Tiplice bahenní

  • Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.

Chroust obecný

  • Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.

Nosatec ovocný

  • Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.

Drátovci

  • Drátovci – podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.

Podzimní ošetření jako součást celoroční péče

Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.

Nejlepší výsledky přináší kombinace:

  • odstranění zdrojů infekce,
  • vhodně načasovaného řezu,
  • úklidu napadených plodů a listí,
  • biologické práce s půdou,
  • a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.

Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.

 

1. října 2021
5
Ovocné zahrady, Přírodní drogerie, Rady a tipy, Zahrada

Rakytník a jeho schopnost léčit

Legenda praví, že…

Rodové jméno rakytníku „Hippophae“ pochází z řeckých slov „hippo“ – kůň a „phaos“ – zářivý. Ve starověkém Řecku byly bobule rakytníku podávány především tažným zvířatům pro doplnění energie a jako součást krmiva pro koně, aby jejich kůže a srst působily zdravěji a více se leskly.

Když se Alexandr Veliký vracel z Indie po dobytí Persie, cestoval se svými vojáky přes pouštní oblasti, které dnes známe jako části Pákistánu a Íránu. Cestou umírali únavou a vyčerpáním nejen vojáci, ale také koně.

Když vojsko procházelo oblastí, kde rostl rakytník, zastavilo se a zvířata se začala živit jeho bobulemi a listy. Podle legendy koně po jejich konzumaci znovu získali sílu a energii. Od té doby měli místní lidé rakytník běžně přidávat zvířatům do krmiva, aby podpořili jejich zdraví a lesklou srst, která byla považována za znak dobré kondice.

Takzvané „svaté ovoce“ neboli Hippophae rhamnoides

Rakytník jako „svaté ovoce“

Rakytník pochází z oblastí Ruska, Asie a Evropy a je zde již dlouho známý díky svým pěstitelským, nutričním i tradičně připisovaným léčivým vlastnostem. Jeho bobule se jako přírodní zdroj využívají již tisíce let.

Rakytník byl vysazován také s cílem omezovat erozi půdy a současně podporovat hospodářské využití krajiny díky své nutriční a léčebně využívané hodnotě.

Rakytník, známý také jako „svaté ovoce“, se objevuje ve starých medicínských textech z Tibetu a Číny. V tradiční medicíně se používal při kašli, zažívacích problémech, kožních potížích, ranách a popáleninách a v některých případech také při depresi nebo migréně.

Rakytník obsahuje celé spektrum mastných kyselin omega-3, omega-6, omega-7 a omega-9. Zvláštní pozornost se věnuje především omega-7, která je v rakytníkovém oleji zastoupena ve vysokém množství.

Je rovněž významným zdrojem vitaminů A, C, E a K a dalších biologicky aktivních látek. Často se uvádí také jeho velmi silný antioxidační potenciál; v některých materiálech bývá zmiňováno, že jeho antioxidační schopnost může být až 70× vyšší než u samotného vitaminu C.

 

Jaké zdravotní přínosy má rakytník?

Rakytník a jeho schopnost léčit

V přírodní medicíně se rakytník dlouhodobě používá pro podporu trávicího systému, při potížích souvisejících s kardiovaskulárním systémem, při onemocněních jater nebo při péči o problematickou pokožku.

Produkty z rakytníku jsou dnes nabízeny jako přírodní prostředky podporující organismus při následujících zdravotních problémech:

  • artritida,
  • cukrovka,
  • ekzémy,
  • vysoký krevní tlak,
  • vysoký cholesterol,
  • záněty různého původu,
  • rosacea a další kožní problémy.

V posledních letech získal velkou popularitu také rakytníkový olej jako součást přípravků péče o pleť.

Při lokální aplikaci se používá pro hydrataci pokožky, zmírnění podráždění, podporu péče o aknózní pleť a regeneraci pokožky poškozené v důsledku stárnutí.

Rakytníkový olej

Výsadba rakytníku

Výsadba rakytníku je poměrně jednoduchá. Na jaře jej vysaďte na plně slunné stanoviště.

Rakytník není příliš náročný, pokud jde o půdu, nejlépe mu však vyhovuje dobře odvodněná, přiměřeně vlhká a vzdušná půda. Tomuto rozvětvenému keři prospívá půda s pH přibližně 6–7 a dostatečnou propustností.

Rakytníku dopřejte pravidelnou zálivku, aby rostlina zejména po výsadbě nevysychala.

Jednou ročně je možné použít organickou směs, případně kvalitní hnojivo. V průběhu dalších let lze podle potřeby doplňovat zejména fosfor a draslík.

Samčí a samičí rostliny

Vysazujeme alespoň jednu samčí a jednu samičí rostlinu.

Jedna samčí rostlina může opylovat až pět samičích rostlin. Opylení probíhá větrem, proto je vhodné umístit jednotlivé rostliny přibližně 2–4 metry od sebe.

Rakytník vytváří široce rozvětvený kořenový systém, a proto mu dopřejte dostatek prostoru.

Plody začne zpravidla vytvářet během prvních několika let po výsadbě, nejpozději přibližně do pátého roku.

Řez rakytníku

Přestože rakytník nevyžaduje pravidelný intenzivní řez, je to rostlina, u které můžete využít i trochu vlastní kreativity.

Rostliny lze tvarovat například:

  • jako živý plot,
  • jako klasický keř,
  • případně i do stromkového tvaru.

Čas od času je vhodné odstranit neproduktivní, staré nebo poškozené větve.

Sklizeň rakytníku

Sklizeň hustě rostoucích bobulí z této trnité rostliny může být poněkud komplikovaná.

Plody dozrávají během pozdního léta a na začátku podzimu. Při sklizni sledujte především plnou, rovnoměrnou barvu a odpovídající pevnost plodů.

Po sklizni a očištění je vhodné bobule rychle zpracovat, aby si zachovaly co největší čerstvost.

V chladničce je lze uchovávat přibližně až 2 týdny.

Plody je možné:

  • zmrazit,
  • usušit,
  • použít na přípravu chutného čaje,
  • dále zpracovávat podle potřeby.

Bobule rakytníku jsou velmi pravděpodobně výrazně kyselé až nakyslé, proto je lze podle chuti dosladit cukrem nebo medem.

Příprava půdy

Nejlepší půda pro rakytník je úrodná, propustná, vzdušná a s neutrální reakcí.

Pokud je půda příliš těžká, je vhodné před výsadbou připravit větší výsadbové jámy a naplnit je vhodně upravenou půdou.

Horní vrstvu vykopané zeminy můžete smíchat v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 s humusem nebo mulčem a doplnit pískem.

Hnojivo by mělo být s půdou důkladně promícháno. Jeho množství i vzájemný poměr jednotlivých složek se mohou lišit podle typu půdy na konkrétním stanovišti.

 

CHOROBY A ŠKŮDCI RAKYTNÍKU

Ptáci pochutnávající si na plodech rakytníku

Rakytník – choroby

Dospělé a dobře rostoucí rakytníky bývají chorobami a škůdci napadány poměrně zřídka.

V mladém věku však mohou být rostliny citlivější, zejména pokud jsou okolní plodiny napadeny podobnými škůdci nebo chorobami, ke kterým je rakytník náchylný.

Mezi nejčastěji uváděné problémy patří především houbová onemocnění, šedá a hnědá hniloba plodů, černá rakovina na silnějších větvích, strupovitost plodů a další choroby.

Při správné péči jsou rakytníkové rostliny poměrně odolné.

  • Houbová onemocnění – většinou se projevují skvrnitostí a deformací listů, které následně vadnou a opadávají. Napadené listy je vhodné odstranit a podle potřeby použít vhodné fungicidní přípravky.
  • Endomykóza plodů – na plodech se objevují světlé skvrny. Napadené bobule se postupně zmenšují a začínají zahnívat. Choroba se objevuje především v průběhu letních měsíců.
  • Vadnutí rakytníku – během července nebo srpna začínají na jednotlivých větvičkách vadnout a opadávat listy. Onemocnění se může následně rozšířit i na další části rostliny. Příčinou mohou být houby z rodů Fusarium a Verticillium.
  • Rez – jedná se o houbové onemocnění, které se projevuje skvrnitostí listů. Na horní straně listů se objevují rezavé skvrny, listy se následně deformují, vysychají a opadávají. Napadené listy je třeba odstranit a podle potřeby použít vhodný fungicidní postřik.
  • Skvrnitost rakytníku – na listech, výhonech a plodech se objevují šedé skvrny, které se postupně zbarvují do černa. Listy začínají vadnout a opadávat, zatímco plody se scvrkávají.

 

Rakytník – škůdci

  • Mšice rakytníková – patří mezi nejčastější škůdce rakytníku. Saje rostlinné šťávy především na mladých výhonech.
  • Můra rakytníková – škodí především na listech, které její housenky okusují a požírají.
  • Vrtule rakytníková – mezi novější a velmi významné škůdce patří také vrtule rakytníková. Podobně jako vrtule ořechová způsobuje černání plodů, může i tento škůdce výrazně poškodit úrodu. Malé bílé larvy mohou při silném napadení zničit až 90 % plodů na rostlině.
27. září 2021
4
Close