Monilióza ovoce (Monilinia fructicola) patří mezi nejčastější a zároveň nejzávažnější houbová onemocnění ovocných stromů. Nejčastěji napadá meruňky, třešně, broskve, nektarinky a mandloně, ale může se objevit i na dalších druzích peckovin. Pokud se včas neřeší, dokáže během jedné sezóny výrazně snížit nebo zcela zničit úrodu.

Jak monilióza vzniká a kde přezimuje

Původce onemocnění přezimuje především v mumifikovaných plodech, které zůstávají na stromě nebo leží na zemi, a také v infikovaných větvičkách. Tyto zdroje infekce jsou na jaře klíčové, protože právě z nich se uvolňují spóry, které napadají nové části rostlin.

Na jaře dochází k infekci především přes květy. Houba proniká do rostliny a postupně se šíří zpět do mladých větviček, kde vytváří typická poškození. Dochází k odumírání květů i jejich stonků, přičemž zaschlé květy často zůstávají na stromě přichycené až do léta, což je jeden z charakteristických znaků napadení.

Příznaky moniliózy na plodech a větvích

Napadené plody vykazují hnědé až kruhové skvrny, které se velmi rychle rozšiřují po celém povrchu. Na těchto místech se postupně tvoří světlé polštářky spor, typické pro tuto chorobu. Dužina plodu hnije, ale zároveň zůstává relativně pevná a později dochází k jejímu vysychání – vznikají tzv. mumifikované plody.

Na větvích se mohou objevovat drobná zduření nebo poškození, která narušují proudění živin a vedou k postupnému odumírání částí stromu. V případě silného napadení může být zasaženo velké množství květů i mladých výhonů.

Jak se monilióza šíří

Monilióza jabka

Spóry moniliózy se šíří především:

 

  • větrem
  • deštěm
  • hmyzem

Velmi důležitým faktorem je přítomnost vody na povrchu rostlin. Pokud jsou květy vlhké – například po dešti, rose nebo nevhodném zalévání – spóry snadno klíčí a pronikají do pletiv. K infekci může docházet v širokém rozmezí teplot a květy jsou náchylné od fáze puků až po opad okvětních lístků.

Za příznivých podmínek, tedy při vlhku a mírných teplotách, se onemocnění šíří velmi rychle a může během krátké doby zničit celou úrodu.

Jak se proti monilióze bránit (biologická prevence)

Základem ochrany je důsledná prevence a omezení zdrojů infekce.

  • Pokud je to možné, je vhodné vybírat odolnější odrůdy, které jsou vůči monilióze méně náchylné.
  • Velmi důležité je pravidelně kontrolovat stromy a okamžitě odstraňovat napadené části, včetně plodů a větviček.
  • Mumifikované plody by nikdy neměly zůstávat na stromě ani na zemi, protože představují hlavní zdroj infekce pro další sezónu. Stejně tak je nutné odstranit spadané ovoce a jeho zbytky z okolí stromů.
  • Pro omezení šíření choroby je vhodné stromy pravidelně prořezávat, čímž se zlepší cirkulace vzduchu a osychání květů a listů.
  • Zalévání by mělo směřovat ke kořenům, aby nedocházelo ke zbytečnému smáčení nadzemních částí rostlin.
  • Po řezu je vhodné ošetřit rány pomocí přípravků, jako jsou Dendrosan balzám, Dendrosan vosk nebo Arbosan balzám, které chrání strom před pronikáním patogenů a zároveň podporují hojení ran.

Jaké ekologické přípravky zvolit při ochraně stromů?

Při ochraně ovocných stromů proti monilióze lze velmi účinně využít ekologické přípravky, které pomáhají omezit šíření choroby a zároveň podporují přirozenou odolnost rostlin. Základem ochrany jsou především fungicidy na bázi mědi a síry, které je vhodné aplikovat pravidelně.

Postřiky se doporučuje provádět od začátku kvetení až do konce vegetačního období, a to v intervalu 7 až 10 dní, zejména pokud přetrvává vlhké počasí. Aplikaci je ideální provádět ve večerních hodinách, kdy aktivita opylovačů klesá na minimum a teplota nepřesahuje 25 °C, čímž se minimalizuje riziko jejich poškození.

Při práci s měďnatými a sírnatými přípravky je důležité dbát na bezpečnost a používat ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, ochranné brýle a oděv s dlouhými rukávy.

Mezi osvědčené přípravky patří například Kocide 2000, CuproTonic, Controlphyt Cu nebo Thiovit Jet, které působí preventivně i při počátečním výskytu choroby.

Monilióza slivky

Kromě přímé ochrany lze využít i přípravky podporující přirozenou obranyschopnost rostlin. Velmi účinný je například Alginure, který obsahuje extrakty z mořských řas, rostlinné aminokyseliny, algináty a fosfáty. Tento přípravek posiluje vitalitu rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči houbovým onemocněním. Používá se především preventivně a ve snížené dávce jej lze kombinovat s přípravky na bázi mědi a síry.

Na podobném principu funguje také Chitopron, který působí jako tzv. elicitor – aktivuje přirozené obranné mechanismy rostlin. Obsahuje chitosan, látku získávanou z chitinu, který se extrahuje ze schránek korýšů. Tento přípravek pomáhá rostlinám lépe odolávat houbovým chorobám, avšak není vhodné jej aplikovat v období květu.

Podobný účinek má i přípravek Imunofol, který rovněž podporuje imunitní reakce rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči stresu a patogenům.

Všechny uvedené přípravky jsou při správném použití šetrné k užitečným organismům, včetně dravého roztoče Typhlodromus pyri, který pomáhá udržovat biologickou rovnováhu v sadech. Při jejich aplikaci je však vždy nutné dodržovat doporučené dávkování a postupy uvedené výrobcem.