Okurky patří mezi nejoblíbenější druhy zeleniny v našich zahradách a při správné péči dokážou přinášet bohatou úrodu po celé léto. Základem úspěšného pěstování je teplé a slunné stanoviště, úrodná půda, dostatek vláhy a pravidelná sklizeň. V tomto článku se podíváme na pěstování nakládaček i salátových okurek – od výběru vhodné odrůdy a přípravy půdy přes výsev, výsadbu, hnojení a ochranu rostlin až po sklizeň, skladování a využití okurek v jídelníčku.

Nakládačky, nebo salátové okurky?

Okurka setá (Cucumis sativus) se podle způsobu využití nejčastěji dělí na nakládačky a salátové okurky. Jednotlivé odrůdy se liší především velikostí, tvarem a povrchem plodů, způsobem pěstování i využitím v kuchyni.

Nakládačky

Nakládačky vytvářejí menší, pevné plody s hrbolatým nebo jemně ostnitým povrchem. Sklízejí se mladé, dokud jsou křupavé, mají jemnou dužinu a ještě nemají výrazně vyvinutá semena. Používají se především k zavařování ve sladkokyselém nálevu, kvašení a přípravě rychlokvašených okurek, vhodné jsou však také ke konzumaci v čerstvém stavu.

Při pěstování nakládaček je mimořádně důležitá pravidelná sklizeň, během hlavní sezóny často každý den nebo každý druhý den. Přerostlé plody ztrácejí jemnou chuť a pevnou konzistenci, zároveň rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek.

Salátové okurky

Salátové okurky vytvářejí delší a větší plody, zpravidla s hladší a jemnější slupkou. Pěstovat je můžeme na venkovních záhonech, ve fóliovnících i ve sklenících, přičemž mnoho odrůd je vhodné vést po opoře nebo provázku.

Jsou určeny především k přímé konzumaci, přípravě zeleninových salátů, studených polévek, pomazánek, tzatziki nebo osvěžujících nápojů. Mnoho moderních odrůd má jemnou slupku, menší množství semen a nižší sklon k hořknutí.

Jaké stanoviště okurky potřebují?

Okurky jsou teplomilné rostliny, proto se jim nejlépe daří na slunném, teplém a před silným větrem chráněném místě. Ideální stanoviště by jim mělo zajistit alespoň 6 až 8 hodin přímého slunečního záření denně, dostatek prostoru a dobré proudění vzduchu. Vhodná je půda, která se na jaře rychle prohřívá, přičemž v blízkosti záhonu by měl být dostupný zdroj vody pro pravidelnou zálivku.

Důležitá je také ochrana před studeným, zejména severním větrem, který může rostliny ochlazovat, poškozovat listy a zpomalovat jejich růst. Ve stínu se okurky vytahují, méně kvetou a vytvářejí méně plodů. Nevhodný je také příliš hustý porost, který po dešti nebo ranní rose zůstává dlouho vlhký, čímž se zvyšuje riziko šíření houbových chorob.

Okurkám prospívá pěstování u opory, provázku nebo na pěstební síti. Porost je díky tomu vzdušnější, listy a plody neleží přímo na půdě a okurky zůstávají čistší, rovnější a snadněji se sklízejí.

Jakou půdu okurky potřebují?

Okurky mají mělký a poměrně citlivý kořenový systém, proto potřebují půdu, která jim zajistí dostatek vody, živin i vzduchu. Nejlépe rostou v hluboké, humózní, úrodné a dobře propustné půdě, která dokáže udržovat rovnoměrnou vlhkost bez dlouhodobého přemokření.

Vhodná půda by měla být bohatá na organickou hmotu, kyprá, dobře provzdušněná a mírně kyselá až neutrální. Důležité je, aby nezůstávala dlouhodobě zamokřená, protože v těžké, studené a nepropustné půdě se kořeny dusí, rostliny pomalu rostou a snáze podléhají kořenovým a krčkovým hnilobám.

Také v lehčí písčité půdě mohou okurky růst dobře, tento typ půdy však rychleji vysychá a hůře zadržuje živiny. Proto vyžaduje častější zálivku a pravidelné doplňování kompostu nebo jiné organické hmoty.

Příprava půdy před pěstováním

Záhon pro okurky je nejlepší připravit už na podzim nebo brzy na jaře. Do půdy zapracujeme vyzrálý kompost nebo dobře rozložený chlévský hnůj, které zlepší její strukturu, schopnost zadržovat vláhu i zásobu živin.

Čerstvý, nerozložený hnůj nepoužíváme těsně před výsevem ani přímo ke kořenům. Mohl by poškodit mladé rostliny a podpořit nevyrovnaný růst. Podle úrodnosti půdy můžeme na jeden metr čtvereční zapracovat přibližně 3 až 5 kg vyzrálého kompostu nebo přiměřené množství dobře rozloženého chlévského hnoje.

Půdu nakypříme do hloubky přibližně 20 až 30 cm, odstraníme vytrvalé plevele, rozbijeme větší hroudy a povrch záhonu urovnáme. Na těžkých a pomalu se prohřívajících půdách pomůže pěstování na mírně vyvýšených záhonech, ze kterých přebytečná voda snadněji odtéká.

Střídání plodin

Okurky by se neměly pěstovat každý rok na stejném místě. Patří do čeledi tykvovitých, proto není vhodné je vysazovat po dýních, cuketách, melounech, vodních melounech, patisonech ani po jiných okurkách.

Na stejný záhon by se měly vrátit nejdříve po třech až čtyřech letech. Správné střídání plodin pomáhá omezit hromadění půdních patogenů a snižuje tlak chorob i škůdců.

Vhodnými předplodinami jsou například luskoviny, cibulová zelenina, saláty nebo kořenová zelenina.

Kdy vysévat a sázet okurky?

Okurky jsou teplomilné rostliny, které nesnášejí mráz ani dlouhodobě studenou půdu. Při příliš časném výsevu semena klíčí pomalu, mohou zahnívat a mladé rostliny bývají slabé a náchylnější k poškození.

Předpěstování sazenic

Sazenice můžeme začít předpěstovávat přibližně tři až čtyři týdny před plánovanou výsadbou. V podmínkách České republiky a Slovenska to obvykle znamená výsev ve druhé polovině dubna.

Každé semeno vyséváme samostatně do menšího květináče nebo sadbovače, protože okurky špatně snášejí poškození kořenů. Při pozdější výsadbě je proto přemisťujeme na záhon s celým kořenovým balem.

Semena vyséváme přibližně 1,5 až 2 cm hluboko. Substrát udržujeme mírně vlhký a nádoby umístíme na teplé a světlé místo. Sazenice nenecháváme přerůst, protože starší rostliny hůře snášejí přesazování a po výsadbě se pomaleji ujímají.

Výsadba sazenic na záhon

Na venkovní záhon vysazujeme okurky až po pominutí rizika pozdních jarních mrazíků, když je půda dostatečně prohřátá. V našich podmínkách je to nejčastěji od poloviny května, v chladnějších oblastech i později.

Před výsadbou sazenice během několika dnů postupně otužujeme. Nejprve je vynášíme ven pouze na kratší dobu a umisťujeme je do polostínu. Postupně je přivykáme přímému slunci, větru i nižším nočním teplotám.

Přímý výsev okurek na záhon

Přímý výsev do půdy provádíme zpravidla od poloviny května do začátku června. Půda by měla mít alespoň přibližně 15 °C, ideálně více. V dostatečně teplé půdě semena klíčí rychleji a rovnoměrněji, zatímco při nízkých teplotách se jejich klíčení i růst výrazně zpomalují.

Na jedno místo můžeme vysít dvě až tři semena. Po vzejití ponecháme nejsilnější rostlinu a slabší opatrně odstraníme.

Vzdálenost mezi rostlinami

Správný spon závisí na konkrétní odrůdě i způsobu pěstování. U nakládaček pěstovaných na zemi se obvykle ponechává přibližně 20 až 40 cm mezi rostlinami a 100 až 150 cm mezi řádky. U salátových okurek a odrůd vedených po opoře můžeme rostliny vysadit přibližně 30 až 50 cm od sebe.

Vždy je vhodné řídit se doporučením uvedeným na obalu osiva, protože jednotlivé odrůdy se mohou lišit intenzitou růstu. Příliš hustá výsadba omezuje proudění vzduchu, udržuje mezi listy vyšší vlhkost a zvyšuje riziko šíření chorob.

Pěstování okurek na opoře

Salátové okurky i mnoho popínavých nakládaček můžeme vést po pevné opoře, provázku nebo pěstební síti. Vertikální pěstování zlepšuje proudění vzduchu, usnadňuje sklizeň, šetří místo a snižuje kontakt listů i plodů s půdou. Okurky tak zůstávají čistší a rovnější a případné choroby či škůdce lze odhalit dříve.

Opory je vhodné nainstalovat ještě před výsadbou nebo krátce po ní, abychom později nepoškodili kořenový systém. Výhony k opoře přivazujeme volně a během růstu je pravidelně usměrňujeme.

Pokud okurky pěstujeme na zemi, můžeme pod porost rozložit čistou slámu nebo jinou vhodnou mulčovací vrstvu. Mulč chrání plody před přímým kontaktem s půdou, omezuje jejich znečištění a pomáhá udržovat rovnoměrnou vlhkost.

Jak často zalévat okurky?

Okurky obsahují velké množství vody, proto potřebují pravidelnou a rovnoměrnou zálivku. Nedostatek vláhy může vést ke zpomalení nebo zastavení růstu, deformacím plodů, opadávání květů a mladých okurek, nižší úrodě i k hořknutí plodů.

Zaléváme raději vydatněji a méně často než každý den pouze malým množstvím vody. Půda by měla být vlhká do hloubky kořenů, nikoli jen na povrchu. Nejvyšší potřebu vody mají rostliny během kvetení, nasazování plodů a intenzivní sklizně. V horkém a suchém počasí proto může být nutná častější zálivka.

Nejvhodnější je zalévat ráno, používat odstátou nebo sluncem ohřátou vodu a směřovat ji přímo ke kořenům. Listy by neměly zůstávat pravidelně mokré, protože dlouhodobá vlhkost podporuje rozvoj chorob.

Studená voda z hluboké studny může rostlinám způsobit teplotní šok. Stejně nevhodné je prudké střídání sucha a nadměrného zalévání, které rostliny stresuje a zhoršuje kvalitu plodů.

Mulčování

Mulčování je při pěstování okurek velmi užitečné, protože pomáhá udržovat v půdě rovnoměrnou vlhkost a chrání kořenový systém před přehříváním. Na záhon můžeme použít čistou slámu, prosušenou posečenou trávu uloženou v tenčích vrstvách, listovku, kompost nebo biologicky rozložitelnou mulčovací fólii.

Mulč omezuje růst plevelů, zpomaluje odpařování vody, zmírňuje prudké výkyvy teploty půdy a snižuje znečištění plodů. Zároveň omezuje odrážení kapek vody a částeček půdy na spodní listy, čímž může pomoci snížit riziko šíření některých chorob.

Mulč neukládáme přímo ke kořenovému krčku. Kolem stonku ponecháme malý volný prostor, aby se zde nezadržovala nadměrná vlhkost a nezvyšovalo se riziko hniloby.

Hnojení okurek

Okurky patří mezi zeleninu náročnější na živiny, protože během krátkého období vytvářejí velké množství listů, výhonů i plodů. Základem jejich výživy by však měla být úrodná půda obohacená kompostem nebo vermikompostem, nikoli nadměrné používání rychle působících hnojiv.

Před výsadbou můžeme do půdy zapracovat například VermiVital Eisenia humus – Černé zlato, což je přírodní vermikompost určený k obohacení půdy organickou hmotou. Během vegetace lze použít také VermiVital na zeleninu, který je určen k podpoře růstu, vitality a úrody zeleninových rostlin.

Na začátku vegetace potřebují okurky dostatek dusíku, který podporuje tvorbu listů a výhonů. S dusíkem je však třeba zacházet opatrně. Při jeho nadbytku rostliny vytvářejí velké množství bujné zelené hmoty, ale méně květů a plodů.

Během kvetení a nasazování okurek roste význam draslíku a dalších živin podporujících tvorbu a dozrávání plodů. K průběžnému přihnojování lze použít například ROKOHUMÍN – Zelenina, organominerální kapalné hnojivo s obsahem huminových látek, nebo jiné organické hnojivo určené pro zeleninu.

Při výsadbě lze ke kořenům aplikovat také vhodný mykorhizní přípravek, například SYMBIVIT – Mykorhiza pro rostliny. Mykorhizní houby vytvářejí s kořeny rostlin symbiotický vztah a podporují využívání vody a živin z půdy. Přípravek musí přijít do přímého kontaktu s kořenovým systémem, proto se používá při výsadbě, nikoli jako běžné povrchové hnojivo.

Během sezóny můžeme výživu doplňovat kvalitním kompostem, vermikompostem, zředěnými rostlinnými výluhy nebo povolenými ekologickými kapalnými hnojivy. Vždy dodržujeme dávkování uvedené na obalu konkrétního produktu. Vyšší koncentrace nepřináší lepší účinek a může poškodit kořeny, narušit příjem vody nebo způsobit nadměrný růst listů na úkor plodů.

Hnojiva aplikujeme do vlhké půdy, ideálně po zálivce nebo společně s ní. Nehnojíme vyschlé a přehřáté rostliny během nejteplejší části dne.

Kvetení a opylování

Opylování v sadech pomocí čmeláků

Běžné odrůdy okurek vytvářejí samčí i samičí květy. Samičí květy snadno poznáme podle malého základu plodu, který se nachází přímo pod květem. Samčí květy rostou na tenčí stopce bez viditelného základu okurky.

Pro přenos pylu jsou důležité zejména včely, čmeláci a další opylující hmyz. Během kvetení proto nepoužíváme přípravky, které by mohly opylovačům uškodit. Pokud je ošetření rostlin nezbytné, vždy se řídíme etiketou přípravku a aplikaci provádíme mimo dobu aktivního letu opylovačů.

V zahradě můžeme opylovače podpořit pěstováním kvetoucích bylin a květin v blízkosti záhonu. Ve sklenících a větších uzavřených pěstebních prostorech lze u plodin vyžadujících opylení využít také biologické řešení Natupol – Čmelák zemní pro opylování. Jde však především o řešení vhodné pro skleníkové a profesionálnější pěstování.

Některé moderní odrůdy okurek jsou partenokarpické, což znamená, že dokážou vytvářet plody bez opylení. Takové odrůdy se často pěstují ve sklenících a fóliovnících. Při jejich pěstování se vždy řídíme doporučeními výrobce osiva, protože způsob vedení a potřeba opylení se mohou u jednotlivých odrůd lišit.

Nedostatečné opylení se může projevit tím, že mladé plody žloutnou, deformují se nebo krátce po odkvětu opadávají. Podobné příznaky však může způsobit také nedostatek vody, extrémní teploty, nedostatečná výživa nebo celkové oslabení rostliny.

Proč jsou okurky hořké?

Hořkou chuť okurek způsobují látky nazývané kukurbitaciny. Jejich zvýšenou tvorbu může podpořit stres rostliny, zejména pokud během růstu nemá stabilní podmínky.

Mezi nejčastější příčiny hořknutí patří nepravidelná zálivka, dlouhodobé sucho, vysoké denní teploty, chladné noci, poškození kořenů nebo pěstování odrůdy s vyšší genetickou náchylností k tvorbě hořkých látek.

Nejlepší prevencí je rovnoměrná zálivka, mulčování a výběr odrůd se sníženým sklonem k hořknutí. Důležité je také chránit kořenový systém před poškozením a nevystavovat rostliny prudkým výkyvům v zásobování vodou.

Hořkost bývá často nejsilnější u stopky a těsně pod slupkou. Výrazně hořké plody raději nekonzumujeme, protože mohou obsahovat vyšší množství kukurbitacinů.

Nejčastější choroby okurek

Okurky jsou citlivé na několik houbových, bakteriálních i virových onemocnění. Jejich rozvoj podporuje zejména vysoká vlhkost, hustý porost, slabé proudění vzduchu, nevhodná zálivka a opakované pěstování tykvovitých plodin na stejném místě. Základem ochrany je proto pravidelná kontrola porostu, správná prevence a včasné odstranění napadených částí rostlin.

Plíseň okurková

Plíseň okurková patří mezi nejzávažnější choroby okurek. Na horní straně listů se objevují žluté, hranaté skvrny ohraničené žilnatinou. Na spodní straně listů může být za vlhkého počasí viditelný šedavý až tmavý povlak.

Napadené listy postupně hnědnou, zasychají a rostlina ztrácí schopnost vyživovat vytvořené plody. Při silném napadení může porost odumřít během velmi krátké doby.

Rozvoj choroby podporuje zejména vysoká vzdušná vlhkost, dlouhodobé zvlhčení listů, hustý porost, slabé proudění vzduchu, časté deště a silná ranní rosa.

Prevencí je dostatečný spon, pěstování u opory, zalévání přímo ke kořenům a výběr odolnějších odrůd. Silně napadené listy odstraníme a nenecháváme je na záhonu ani v běžném studeném kompostu.

K preventivnímu posílení rostlin a omezení rozvoje onemocnění lze použít například BIO-Garden POLYVERSUM, biologický přípravek obsahující užitečnou houbu Pythium oligandrum, nebo NovaFerm SIRIUS, foliární mikrobiální přípravek s bakterií Bacillus licheniformis. V nabídce je také Chitopron, rostlinný elicitor s obsahem chitosanu, který aktivuje přirozené obranné mechanismy rostliny.

Při silnějším tlaku plísně lze podle povoleného použití sáhnout po přípravcích Kocide 2000 nebo CHAMPION, které obsahují měď a působí kontaktně na povrchu rostlin. Měďnaté přípravky používáme uvážlivě, preventivně nebo při prvních příznacích a vždy přesně podle etikety.

Padlí

Padlí se projevuje bílým moučnatým povlakem na listech. Zpočátku se objevují menší skvrny, které se postupně zvětšují a spojují. Silně napadené listy žloutnou, ztrácejí svou funkčnost a zasychají.

Rozvoj padlí podporuje teplé počasí, kolísání vlhkosti, oslabení rostlin, hustý porost a nevyrovnaná výživa.

Pomáhá zejména zachovat dostatečný odstup mezi rostlinami, udržovat rovnoměrnou zálivku, odstraňovat silně napadené listy, zajistit vyváženou výživu a pěstovat odolnější odrůdy.

Při prvních příznacích lze použít VITISAN, přípravek s obsahem hydrogenuhličitanu draselného, který mění podmínky na povrchu listů a omezuje rozvoj padlí. Vhodný může být také Folicit se sójovým lecitinem a slunečnicovým olejem nebo PREV-GOLD GARDEN s obsahem pomerančového oleje.

Do biologické prevence lze zařadit také BIO-Garden POLYVERSUM. U všech kontaktních přípravků je důležité důkladně ošetřit horní i spodní stranu listů a aplikaci podle potřeby zopakovat v intervalu uvedeném na etiketě.

Bakteriální skvrnitosti

Bakteriální skvrnitosti se mohou projevovat vodnatými, později hnědými až nekrotickými skvrnami na listech. Poškozené pletivo může postupně vypadávat a na listech vznikají nepravidelné otvory.

Bakterie se šíří deštěm, kapkami vody, kontaminovaným osivem, rukama i pěstitelským nářadím. S rostlinami proto nepracujeme, když jsou mokré, a nože, nůžky i další pomůcky pravidelně čistíme a dezinfikujeme.

Důležitá je vzdušná výsadba, zalévání ke kořenům a včasné odstranění silně napadených částí rostlin. K omezení houbových i bakteriálních onemocnění lze použít ALTELA, přípravek obsahující přírodní enzymy a další biologicky aktivní látky.

Při bakteriálních onemocněních se používají také kontaktní měďnaté přípravky, například CHAMPION, který je určen jako fungicid a baktericid, nebo Kocide 2000. Nejlepší účinek mají při preventivní aplikaci nebo při prvních příznacích, protože již poškozené pletivo nedokážou obnovit.

Virová onemocnění

Virová onemocnění se mohou projevovat mozaikovitou kresbou na listech, jejich kadeřením, deformacemi a zpomalením růstu. Plody bývají hrbolaté, nepravidelně zbarvené, deformované nebo zakrnělé.

Viry často přenášejí mšice, ale mohou se šířit také kontaminovaným nářadím nebo rostlinnými zbytky. Napadené rostliny nelze vyléčit žádným postřikem, proto je co nejdříve odstraníme z porostu.

Důležitou prevencí je používání zdravého osiva, likvidace plevelů, dezinfekce nářadí a včasná regulace mšic. Proti mšicím lze podle povoleného použití nasadit například NeemAzal T/S, přírodní insekticid na bázi výtažku ze semen neemu. Ochrana proti přenašečům může omezit další šíření viru, již infikovanou rostlinu však nevyléčí.

Kořenové a krčkové hniloby

Kořenové a krčkové hniloby se objevují zejména ve studené, těžké a přemokřené půdě. Rostliny vadnou i přesto, že mají dostatek vody, a u báze stonku může být patrné hnědnutí, měknutí nebo zúžení pletiva.

Prevencí je dobře propustná půda, správná hloubka výsadby, přiměřená zálivka bez dlouhodobého přemokření, používání zdravého substrátu, zalévání přiměřeně teplou vodou a dodržování střídání plodin.

Pro podporu zdravého kořenového prostředí lze před výsadbou nebo krátce po ní použít Trifender, půdní mikrobiální přípravek obsahující užitečnou houbu Trichoderma asperellum. Ta osídluje kořenové prostředí a pomáhá vytvářet příznivější podmínky pro zdravý růst kořenů.

Vhodný může být také BIO-Garden POLYVERSUM, který se používá proti více houbovým onemocněním a lze jej podle návodu aplikovat také do kořenové zóny. Biologické přípravky působí nejlépe preventivně nebo při začínajícím problému, nikoli až po úplném odumření kořenů.

Při podezření na kořenovou nebo krčkovou hnilobu omezíme zálivku a zkontrolujeme odtok vody ze záhonu nebo nádoby. Silně poškozené rostliny je vhodné odstranit, aby se onemocnění dále nešířilo.

Nejčastější škůdci okurek

Okurky mohou během sezóny napadnout různé druhy savého i žravého hmyzu. Největší škody vznikají zejména tehdy, když se škůdci přemnoží na mladých rostlinách nebo zůstanou dlouho nepovšimnuti na spodní straně listů. Základem ochrany je proto pravidelná kontrola porostu, včasný zásah a podpora přirozených nepřátel škůdců.

Mšice

Mšice se shromažďují především na spodní straně mladých listů, na řapících a růstových vrcholech. Sají rostlinné šťávy, čímž způsobují kroucení, žloutnutí a oslabování listů. Zároveň vylučují lepkavou medovici, na které se mohou později rozvíjet černě, a některé druhy přenášejí virová onemocnění.

Při menším výskytu můžeme mšice smýt proudem vody nebo odstranit silně napadené vrcholy. V ekologické zahradě podporujeme jejich přirozené nepřátele, zejména slunéčka, zlatoočky, pestřenky a parazitické vosičky.

Pro včasné zjištění výskytu lze do porostu umístit žluté lepové destičky. Ty slouží především k monitorování létajících jedinců, nikoli jako jediný způsob ochrany při silném napadení.

Při větším výskytu lze podle povoleného použití aplikovat NeemAzal T/S, přírodní insekticid na bázi výtažku ze semen neemu. V nabídce e-shopu se mezi přípravky proti mšicím nacházejí také PREV-GOLD GARDEN, NATURA – Rock Effect New nebo NovaFerm ORION. Výběr přípravku vždy přizpůsobíme intenzitě napadení a doporučením uvedeným na etiketě.

Mšice často chrání mravenci, kteří se živí jejich medovicí. Pokud se v porostu vyskytují obě skupiny současně, je třeba omezit také přístup mravenců, jinak se kolonie mšic mohou rychle obnovit.

Svilušky

Svilušky se nejčastěji přemnožují během horkého a suchého počasí, zejména ve sklenících a fóliovnících. Na listech se zpočátku objevují drobné světlé tečky. Později listy bronzovatějí, ztrácejí schopnost fotosyntézy a zasychají. Při silném napadení lze na spodní straně listů a mezi výhony pozorovat jemné pavučinky.

Porost pravidelně kontrolujeme, zejména spodní stranu listů. Silně poškozené listy odstraníme a rostlinám zajistíme rovnoměrnou zálivku. V uzavřených prostorech pomáhá také mírné zvýšení vzdušné vlhkosti, pokud tím nevytvoříme příznivé podmínky pro houbové choroby.

Nejšetrnějším řešením ve sklenících je biologická ochrana pomocí dravého roztoče Spidex – Phytoseiulus persimilis, který se živí sviluškami. Tento živý bioagens je nutné nasadit dostatečně včas a dodržet podmínky použití uvedené u produktu.

Při začínajícím napadení lze podle povoleného použití použít také NeemAzal T/S, NATURA – Rock Effect New, případně další kontaktní přípravky uvedené v kategorii proti sviluškám. Při aplikaci je důležité důkladně ošetřit spodní stranu listů, kde se škůdci nejčastěji ukrývají.

Molice

Molice, zejména molice skleníková, se objevují především ve sklenících a fóliovnících. Dospělí bílí jedinci při dotyku s rostlinou vylétávají ze spodní strany listů. Larvy zůstávají přisáté na listech, sají rostlinné šťávy a postupně oslabují rostlinu.

Ke sledování výskytu používáme žluté lepové destičky, které umístíme těsně nad úroveň porostu. Pravidelně kontrolujeme spodní stranu listů a odstraňujeme plevele i staré rostlinné zbytky, na kterých může škůdce přežívat.

Při výskytu molic lze podle povoleného použití sáhnout po přípravcích NeemAzal T/S, PREV-GOLD GARDEN, NovaFerm ORION nebo SpinTor. Všechny aplikace provádíme podle etikety a důkladně ošetříme také spodní stranu listů, protože právě tam se nachází většina larev.

V uzavřených prostorech je vhodná také biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel molic. Takový zásah má nejlepší účinek při včasném nasazení, ještě před jejich silným přemnožením.

Slimáci a plzáci

Slimáci a plzáci poškozují především mladé sazenice, klíčící rostliny a plody ležící přímo na půdě. Na listech vytvářejí nepravidelné otvory a na porostu lze často najít lesklé slizové stopy.

Jejich výskyt podporuje vlhké prostředí, hustý porost, vysoká vrstva mokrého mulče a množství úkrytů v okolí záhonu. Záhon proto udržujeme čistý, odstraňujeme prkna, kameny a přebytečný rostlinný materiál. Porost pravidelně nezaléváme pozdě večer, kdy jsou slimáci nejaktivnější.

Pomáhá pěstování okurek na opoře, mechanický sběr a ochranné bariéry. Kolem nádob nebo vyvýšených záhonů lze použít měděnou pásku nebo měděnou síť proti slimákům.

Při silnějším výskytu lze použít granulované přípravky FERRAMOL proti slimákům, NATURA – PRESTO PROTI SLIMÁKŮM nebo VITROL GB. Granule rozsypeme rovnoměrně podle doporučeného dávkování a nenecháváme je v hromádkách.

Třásněnky

Třásněnky poškozují listy, květy i mladé plody sáním. Na rostlinách se objevují světlé až stříbřité skvrny a drobné tmavé tečky, které představují jejich výkaly. Silné napadení může vést k deformacím listů a mladých okurek.

Ve sklenících pomáhá důsledná hygiena, odstranění plevelů a pravidelný monitoring pomocí lepových destiček. Ke sledování třásněnek se často používají modré nebo žluté lapače umístěné v úrovni vrcholů rostlin.

K ochraně lze podle povoleného použití použít NeemAzal T/S, SpinTor, PREV-GOLD GARDEN, NATURA – Rock Effect New nebo NovaFerm ORION. Při ošetření je třeba zasáhnout zejména růstové vrcholy, květy a spodní stranu listů, kde se třásněnky ukrývají.

Součástí biologické ochrany mohou být také užitečné organismy určené do skleníků. Jejich nasazení je nejúčinnější při nízkém až středním výskytu škůdce a musí být sladěno s používáním postřiků, které by mohly predátory poškodit.

Ekologická prevence chorob a škůdců

Při ekologickém pěstování okurek je nejdůležitější prevence. Silná, dobře vyživená rostlina pěstovaná ve vhodných podmínkách snáší napadení chorobami a škůdci lépe než oslabená, přelitá nebo přehnojená rostlina.

Základem je dodržování osevního postupu, používání zdravého a kvalitního osiva a výběr odolnějších odrůd. Okurky vysazujeme na slunné a vzdušné místo, ponecháváme mezi nimi dostatečné rozestupy a dbáme na pravidelnou, ale ne nadměrnou zálivku. Vodu směřujeme ke kořenům, aby listy nezůstávaly dlouho vlhké.

Důležité je také mulčování, vyvážená organická výživa a pravidelná kontrola spodní strany listů, kde se často ukrývají mšice, molice, třásněnky nebo svilušky. Napadené části rostlin včas odstraníme a pěstitelské nářadí pravidelně čistíme a dezinfikujeme.

V zahradě se vyplatí podporovat užitečný hmyz, zejména slunéčka, zlatoočky, pestřenky a další přirozené nepřátele škůdců. Pomáhá pěstování kvetoucích bylin a rostlin, které jim poskytují pyl, nektar a úkryt.

Přípravky na ochranu rostlin používáme až po správném určení problému. Také biologický nebo ekologicky povolený přípravek aplikujeme podle etikety, v doporučené koncentraci a za vhodných povětrnostních podmínek. Při kombinování více přípravků si vždy ověříme jejich vzájemnou kompatibilitu.

Pěstování okurek ve skleníku a fóliovníku

Salátové okurky lze úspěšně pěstovat také ve sklenících a fóliovnících. Chráněný prostor je chrání před nízkými teplotami, větrem a deštěm, zároveň však přináší zvýšené riziko přehřívání, vysoké vzdušné vlhkosti a rychlého přemnožení škůdců.

Nejdůležitější je pravidelné větrání. Vzduch by měl v prostoru cirkulovat, rostliny by však neměly být vystaveny silnému průvanu. V horkých dnech skleník důkladně větráme a podle potřeby stíníme, protože při teplotách nad přibližně 30 °C se zvyšuje stres rostlin a mohou se zhoršovat podmínky pro nasazování plodů.

Rostliny vedeme po provázku, síti nebo pevné opoře. Průběžně odstraňujeme staré, žloutnoucí a poškozené listy, aby porost zůstal vzdušný. Zaléváme přímo ke kořenům, ideálně ráno, a vyhýbáme se pravidelnému zvlhčování listů.

Ve skleníku pravidelně kontrolujeme výskyt molic, mšic, třásněnek a svilušek, zejména na spodní straně listů. K včasnému zjištění škůdců mohou pomoci žluté nebo modré lepové destičky. U jednotlivých odrůd dodržujeme také doporučené tvarování a odstraňování bočních výhonů.

Pěstování okurek v nádobách

Okurky lze pěstovat také ve větších nádobách na terase nebo balkoně. Nejvhodnější jsou kompaktní keříčkové nebo kratší rostoucí odrůdy, případně odrůdy určené k pěstování v nádobách.

Nádoba by měla mít dostatečný objem, pevné dno s drenážními otvory a kvalitní, výživný substrát obohacený kompostem. Důležitá je také pevná opora, protože výhony a plody mohou být během sezóny poměrně těžké.

Substrát v nádobě vysychá mnohem rychleji než půda na záhonu. Během horkých dnů proto kontrolujeme jeho vlhkost každý den a zaléváme tak, aby byl rovnoměrně vlhký, nikoli přemokřený. Pomoci může také tenká vrstva mulče, která zpomalí odpařování vody.

Rostliny pěstované v nádobách potřebují pravidelnější přihnojování, protože zásoba živin je omezená a část z nich se vyplavuje při zálivce. Používáme organické nebo ekologicky povolené hnojivo pro plodovou zeleninu a vždy dodržujeme doporučené dávkování.

Nádoby umístíme na teplé, slunné a před silným větrem chráněné místo. Zároveň dbáme na to, aby se kořeny v tmavých nádobách během léta nadměrně nepřehřívaly.

Kdy a jak sklízet okurky?

Okurky sklízíme tehdy, když dosáhnou velikosti typické pro pěstovanou odrůdu, ale stále jsou mladé, pevné a mají jemná, málo vyvinutá semena. Pravidelná sklizeň je důležitá nejen pro kvalitu plodů, ale také pro další kvetení a nasazování nových okurek.

Sklizeň nakládaček

Nakládačky kontrolujeme během hlavní sezóny každý den nebo každý druhý den. Menší plody jsou vhodné k zavařování vcelku, větší můžeme použít ke kvašení, přípravě řezů nebo k přímé konzumaci.

Přerostlé plody rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek, proto je u nakládaček pravidelná sklizeň mimořádně důležitá.

Sklizeň salátových okurek

Salátové okurky sklízíme dříve, než začnou žloutnout, měknout nebo vytvářet tvrdá semena. Přesná velikost při sklizni závisí na konkrétní odrůdě.

Plody nestrháváme násilím. Odřízneme je nožem nebo nůžkami spolu s krátkou částí stopky, čímž snížíme riziko poškození výhonů a kořenového systému.

Nejvhodnější čas pro sklizeň je ráno, kdy jsou plody chladné, pevné a dobře zásobené vodou.

Proč okurky žloutnou nebo opadávají?

Žloutnutí a opadávání mladých plodů může mít několik příčin. Nejčastěji jde o nedostatečné opylení, příliš nízké nebo vysoké teploty, nepravidelnou zálivku, přetížení mladé rostliny, nedostatek živin, poškození kořenů, choroby nebo škůdce.

Pokud žloutnou starší listy u báze rostliny, může jít o přirozené stárnutí. Rychlé žloutnutí většího množství listů však obvykle signalizuje problém se zálivkou, kořeny, výživou nebo zdravotním stavem rostliny.

Při opakovaném opadávání mladých plodů zkontrolujeme zejména vlhkost půdy, teplotu, přítomnost opylovačů a stav kořenového systému.

Skladování čerstvých okurek

Okurky mají vysoký obsah vody a po sklizni poměrně rychle ztrácejí pevnost. K dlouhodobému skladování proto nejsou vhodné a nejlepší je zpracovat nebo zkonzumovat je co nejdříve.

Ke skladování vybíráme pouze zdravé, pevné a nepoškozené plody. Před uložením je nemyjeme, ale pouze jemně očistíme nasucho. Vlhkost na povrchu může urychlit vznik hniloby.

Okurky skladujeme v chladu, při vyšší vzdušné vlhkosti a odděleně od přezrálého ovoce, které uvolňuje etylen a může urychlit jejich stárnutí. Ideální je uložit je do zásuvky na zeleninu tak, aby se nepoškodila slupka a zároveň nebyly zcela uzavřené bez přístupu vzduchu.

V domácích podmínkách si čerstvé okurky obvykle zachovají dobrou kvalitu několik dní až přibližně jeden týden. Nemyté plody chráněné před ztrátou vlhkosti vydrží déle než okurky ponechané volně při pokojové teplotě.

Okurky jsou citlivé také na příliš nízké teploty. Při delším skladování v nejchladnější části chladničky se mohou objevit vodnaté skvrny, promáčkliny a poškození pletiv.

Zavařování a kvašení nakládaček

Nejčastějším způsobem dlouhodobého uchování nakládaček je zavařování ve sladkokyselém nálevu nebo mléčné kvašení. Obě metody umožňují zpracovat větší množství úrody a uchovat okurky pro pozdější použití.

Ke zpracování vybíráme čerstvé, pevné a zdravé plody bez měkkých míst a příznaků chorob. Ideální je, pokud jsou okurky přibližně stejně velké, protože se pak zpracují rovnoměrněji. Nejlepších výsledků dosáhneme z co nejčerstvější úrody, ideálně zpracované krátce po sklizni.

Přerostlé, měkké nebo poškozené plody mohou mít po zavaření či vykvašení horší konzistenci a rychleji se kazit.

Při zavařování dbáme na důkladnou hygienu, používáme čisté sklenice a ověřený recept se správným poměrem vody, octa, soli a případně cukru. Při kvašení musí být okurky po celou dobu zcela ponořené pod hladinou nálevu, aby se omezil přístup vzduchu a riziko nežádoucího kažení.

Význam okurek v jídelníčku

Čerstvá okurka obsahuje přibližně 95 % vody, má nízkou energetickou hodnotu a pouze malé množství tuků. V menším množství poskytuje vitamin K, další vitaminy, minerální látky a přirozené rostlinné sloučeniny.

Část vlákniny a některých ochranných látek se nachází ve slupce, proto můžeme zdravé a chemicky neošetřené okurky konzumovat i neoloupané. Před konzumací je však důkladně omyjeme.

Okurky jsou vhodné jako osvěžující součást letního jídelníčku, doplněk salátů a studených jídel, příloha k luštěninám, obilovinám či bílkovinným pokrmům a zároveň jako potravina s nízkou energetickou hodnotou a vysokým obsahem vody.

Samotná okurka však nenahrazuje pestrou zeleninovou stravu. Největší význam má jako součást rozmanitého a vyváženého jídelníčku.

Kvašené okurky mohou obsahovat produkty přirozeného mléčného kvašení. Zavařované okurky mají často vyšší obsah soli, případně také cukru, proto je konzumujeme přiměřeně.

Nejčastější chyby při pěstování okurek

Příliš časný výsev: Ve studené půdě semena klíčí pomalu, mohou zahnívat nebo vytvořit slabé rostliny. S výsevem počkáme, dokud se půda dostatečně neprohřeje a nepomine riziko mrazů.

Nepravidelná zálivka: Střídání sucha a nadměrného zalévání způsobuje rostlinám stres, podporuje deformace plodů a může vést k hořknutí okurek. Půdu udržujeme rovnoměrně vlhkou.

Zalévání na listy: Časté večerní zvlhčování listů vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových a bakteriálních chorob. Vodu směřujeme přímo ke kořenům, ideálně ráno.

Příliš hustý porost: Hustě vysazené rostliny si konkurují o světlo, vodu a živiny. Porost zároveň pomaleji osychá a choroby se v něm šíří snadněji. Dodržujeme proto doporučený spon a podle potřeby vedeme rostliny po opoře.

Nadměrné hnojení dusíkem: Při nadbytku dusíku okurky vytvářejí velké množství listů a výhonů, ale méně kvetou a plodí. Výživa by měla být vyvážená a přizpůsobená fázi růstu.

Nepravidelná sklizeň: Přerostlé plody rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek. V hlavní sezóně porost kontrolujeme každý den nebo každý druhý den.

Pěstování na stejném místě: Opakované pěstování okurek a dalších tykvovitých plodin na stejném záhonu zvyšuje riziko chorob, škůdců a jednostranného vyčerpání půdy. Okurky proto na stejné místo vracíme nejdříve po třech až čtyřech letech.

Praktický kalendář pěstování okurek

Březen až duben: Připravíme záhon, zapracujeme do půdy vyzrálý kompost nebo jinou vhodnou organickou hmotu, vybereme odrůdy a zkontrolujeme zásobu osiva. V tomto období můžeme připravit také opory, pěstební sítě a nádoby pro předpěstování sazenic.

Druhá polovina dubna: Začneme s předpěstováním sazenic. Semena vyséváme samostatně do květináčů nebo sadbovačů, abychom při pozdější výsadbě nepoškodili citlivý kořenový systém.

Polovina května až začátek června: Po pominutí rizika pozdních mrazů vysazujeme otužené sazenice nebo vyséváme semena přímo na záhon. Půda by měla být dostatečně prohřátá. Zároveň nainstalujeme opory a podle potřeby použijeme ochrannou netkanou textilii.

Červen: Rostliny pravidelně zaléváme, mulčujeme a usměrňujeme po opoře. Kontrolujeme spodní stranu listů, sledujeme výskyt mšic, slimáků, svilušek a prvních příznaků chorob. Podle potřeby začínáme s přiměřeným přihnojováním.

Červenec až srpen: Pokračujeme v pravidelné zálivce a vyvážené výživě. Okurky sklízíme průběžně, u nakládaček často každý den nebo každý druhý den. Odstraňujeme poškozené, žloutnoucí a nemocné listy a dbáme na to, aby porost zůstal vzdušný.

Září: Sklízíme poslední zdravé plody. Po skončení sezóny odstraníme rostlinné zbytky, zejména napadené části, a záhon připravíme pro jinou plodinu. Okurky ani další tykvovité rostliny by se na stejné místo neměly vrátit dříve než po třech až čtyřech letech.

Úspěšné pěstování okurek stojí především na správném termínu výsevu, teplé a úrodné půdě, rovnoměrné zálivce a pravidelné sklizni. Rostlinám dopřejeme slunné a vzdušné místo, půdu obohacenou kompostem a dostatek prostoru pro zdravý růst.

Chorobám a škůdcům nejlépe předcházíme střídáním plodin, výběrem odolnějších odrůd, zaléváním ke kořenům, mulčováním a pravidelnou kontrolou porostu. Pokud problém odhalíme včas, lze jej často zvládnout šetrnými biologickými a ekologickými postupy bez zbytečného používání chemických přípravků.

Ať už pěstujeme malé křupavé nakládačky, nebo dlouhé salátové okurky, nejlepší chuti, pevnosti a kvality dosáhneme pravidelnou sklizní mladých a zdravých plodů.