Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jedná se však o dva různé druhy s odlišnými hlavními hostitelskými rostlinami.
Nápadný dlouhý nosec neslouží k sání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde o prodlouženou část hlavy, na jejímž konci se nachází ústní ústrojí.
Dospělí brouci se živí především listy a květními pupeny jahodníků, maliníků a ostružiníků. Květopas jahodníkový přezimuje jako dospělec a na jaře postupně opouští své zimní úkryty. V našich podmínkách vytváří zpravidla jednu generaci za rok. ÚKSÚP uvádí, že brouci začínají vylézat z úkrytů koncem dubna, páří se v květnu a nová generace dospělců se nejčastěji objevuje koncem července.
Ve střední Evropě žije více druhů rodu Anthonomus. Z pěstitelského hlediska patří mezi známé druhy právě květopas jahodníkový a květopas jabloňový.
Samičky květopasa jahodníkového mohou způsobovat hospodářsky významné škody, protože při kladení vajíček poškozují květní pupeny, z nichž by se jinak vyvíjely plody.
Jak poznat napadení?
Typickým příznakem jsou uvadlé, zasychající nebo zhnědlé květní pupeny visící na částečně překousnuté stopce.
Samička nejprve vytvoří v květním pupenu otvor, do kterého naklade obvykle jedno vajíčko. Následně částečně překousne stopku pod pupenem. Pupen přestane růst, zvadne a často zůstává určitou dobu viset na poškozené stopce nebo později opadne.
Pokud napadený pupen opatrně otevřete, můžete uvnitř nalézt bělavou beznohou larvu s hnědavou hlavou, která se živí jeho obsahem. Larva se uvnitř pupenu také vyvíjí a kuklí.
Vajíčka jsou kladena především do květních pupenů jahodníku, později může škůdce napadat také maliníky a ostružiníky. Právě jahodník a druhy rodu Rubus patří mezi hlavní hostitele květopasa jahodníkového.
Poškozené pupeny se již normálně nerozvinou, a proto se z nich nevytvoří plody.
Při slabém výskytu může být ztráta malá. Při vysoké populační hustotě však může být poškozena značná část květních pupenů. EPPO uvádí, že při silném výskytu může být zničeno více než 50 % pupenů.
Věděli jste, že květopas jahodníkový patřil už v minulosti mezi obávané škůdce jahodníkových plantáží?
Biologická a šetrná ochrana
Při prvním a slabém výskytu není vždy nutné okamžitě použít insekticid.
Napadené a zavěšené pupeny pravidelně sbírejte a odstraňujte, ideálně ještě dříve, než larva dokončí svůj vývoj. Tím můžete omezit počet brouků nové generace.
Vyplatí se také porost pravidelně kontrolovat ještě před začátkem kvetení. Právě v tomto období dospělci po přezimování vyhledávají mladé listy a květní pupeny.
Při silném a opakovaném výskytu může být přímá ochrana opodstatněná. Rozhodující je však správné načasování zásahu.
Kdy proti květopasu zasáhnout?
Pokud je nutná insekticidní ochrana, provádí se po zjištění prvních dospělých brouků, nejlépe krátce před kvetením jahodníku.
Postřik se neprovádí na rozkvetlé jahody, protože v porostu se v této době pohybují včely, čmeláci a další opylovači. Aktuální signalizační zprávy ÚKSÚP uvádějí právě předkvětové období jako vhodný termín cíleného zásahu.
Mezi přípravky používané proti květopasu jahodníkovému patří podle aktuálních údajů také insekticidy s účinnou látkou spinosad, například SpinTor. ÚKSÚP jej uvádí mezi přípravky povolenými proti květopasu jahodníkovému na jahodách.
Spinosad je insekticid a může být nebezpečný pro včely a další necílové členovce, proto je důležité přesně dodržovat etiketu, termín aplikace a všechna opatření na ochranu opylovačů.
Co dělat bez postřiku?
V menších porostech má velký význam především:
- pravidelná kontrola květních pupenů před kvetením,
- odstranění typicky zavěšených a zaschlých napadených pupenů,
- odstranění silně napadeného rostlinného materiálu,
- sledování porostu v následující sezoně,
- podpora přirozené biologické rovnováhy v zahradě.
Při menším množství rostlin lze dospělé brouky také mechanicky sklepávat z rostlin, nejlépe v době jejich jarní aktivity.
Důležité je zasáhnout včas
Květopas jahodníkový je malý brouk, který však dokáže při silném výskytu významně snížit násadu plodů. Nejtypičtějším znakem jsou zasychající pupeny visící na nalomených nebo částečně překousnutých stopkách.
Nejúčinnější je proto porost sledovat ještě před rozkvětem jahodníků. Při slabém výskytu často pomůže mechanické odstranění napadených pupenů. Při opakovaném a silném výskytu lze zvolit cílenou ochranu podle aktuálně povolených přípravků.
