Sledujte nás
VSTUP DO OBCHODU

Tag

SpinTor

Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Ploštice – Heteroptera

Ploštice neboli Heteroptera

Ploštice (Heteroptera) patří do řádu polokřídlých (Hemiptera). Jde o mimořádně pestrou skupinu hmyzu zahrnující desítky tisíc druhů – od škůdců rostlin přes dravé užitečné druhy až po vodní ploštice.

Typickým znakem mnoha druhů jsou polokrovky, jejichž přední část je zpevněná a zadní blanitá. Když jsou složené na hřbetě, mohou vytvářet charakteristickou kresbu připomínající písmeno X.

Pro ploštice je typické také bodavě sací ústní ústrojí – sosák, kterým propichují rostlinná nebo živočišná pletiva a přijímají tekutou potravu.

Většina druhů žije na souši, ale mezi plošticemi najdeme také řadu druhů přizpůsobených životu ve vodě.

Některé ploštice sají rostlinné šťávy a mohou být významnými škůdci zemědělských, ovocných a zeleninových plodin.

Jiné jsou naopak dravé a živí se housenkami, mšicemi, brouky nebo dalšími drobnými bezobratlými. Tyto druhy patří mezi užitečné organismy, které přirozeně pomáhají regulovat škůdce.

Existují také druhy živící se krví obratlovců, například známé štěnice.

Jak ploštice poškozují rostliny?

Rostlinožravé ploštice poškozují divoké i pěstované rostliny především sáním rostlinných šťáv.

Při sání vpichují sosák do pletiva a mohou do něj zároveň uvolňovat sliny obsahující enzymy. V místě poškození se následně mohou vytvářet:

  • světlé nebo nekrotické skvrny,
  • deformace listů,
  • poškození mladých výhonů,
  • propadlá místa na plodech,
  • deformované nebo špatně vyvinuté plody a semena.

Mechanické poškození pletiva může také vytvářet vstupní místo pro některé sekundární infekce.

Ploštice obecně nepatří mezi nejvýznamnější přenašeče rostlinných virů. Schopnost přenosu patogenů se liší podle konkrétního druhu a hostitelské rostliny.

Dravá ploštice – Picromerus bidens

Picromerus bidens patří mezi užitečné organismy.

Jde o dravou ploštici z čeledi kněžicovitých (Pentatomidae), která se živí především larvami různého hmyzu.

Dospělci i starší nymfy aktivně loví kořist, kterou napichují silným sosákem a vysávají její tělní obsah.

Mezi jejich kořist patří zejména housenky motýlů, ale mohou napadat také larvy některých brouků a další bezobratlé. Picromerus bidens je proto považován za přirozeného predátora a byl zkoumán také pro využití v biologické ochraně.

Ploštice mají nápadně zploštělé tělo. Na hlavě jsou dobře vyvinuté oči, tykadla a výrazný sosák. Nymfy připomínají dospělce, ale nemají plně vyvinutá křídla.

Kněžice zeleninová – Nezara viridula

Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je teplomilný a silně polyfágní škůdce, který se v posledních letech objevuje také ve střední Evropě.

Dospělci jsou obvykle světle zelení a dorůstají přibližně 13 až 18 mm. Zbarvení však může být proměnlivé.

Nymfy vypadají výrazně odlišně od dospělců. Mladší stadia jsou tmavá, později se na jejich těle objevují nápadné bílé, oranžové nebo načervenalé skvrny.

Kněžice zeleninová napadá velmi široký okruh hostitelů. Patří mezi ně například:

sója, fazole, rajčata, paprika, kukuřice, slunečnice, ovocné plodiny i okrasné rostliny.

Dospělci i nymfy sají na listech, stoncích, mladých výhonech a především na plodech a semenech. V místě sání vznikají tvrdší, hnědavé nebo tmavé skvrny a plody se mohou deformovat nebo předčasně opadávat.

Přítomnost ploštic může také negativně ovlivnit vůni a chuť sklizených plodů.

Kněžice mramorovaná – Halyomorpha halys

Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je invazní druh původem z východní Asie, který se rozšířil také do Evropy.

Na Slovensku byla poprvé zaznamenána v roce 2016 a dnes je podle EPPO rozšířená na velké části území.

Dospělci mají široké, zploštělé tělo dlouhé přibližně 12 až 17 mm. Zbarvení je typicky hnědě mramorované.

Při vyrušení mohou vylučovat výrazně zapáchající sekret, který slouží jako obranný mechanismus.

Dospělci i nymfy poškozují hostitelské rostliny sáním. Na napadených listech a plodech se mohou objevit:

  • drobné světlé nebo nekrotické skvrny,
  • korkovité změny pletiva,
  • deformace,
  • propadlá místa na plodech.

Kněžice mramorovaná je mimořádně polyfágní a může napadat více než 100 druhů rostlin, včetně jabloní, hrušní, broskvoní, meruněk, slivoní, malin, vinné révy, fazolí, kukuřice a řady okrasných dřevin.

Přezimují dospělci, kteří často vyhledávají chráněná místa v budovách, skladech nebo jiných úkrytech.

V našich podmínkách má druh zpravidla jednu generaci za rok, v teplejších oblastech mohou vznikat dvě generace. S oteplováním klimatu se počet generací může zvyšovat.

Jak ploštice regulovat?

Úplné odstranění ploštic ze zahrady není ani možné, ani žádoucí. Některé druhy jsou totiž užitečnými predátory.

Proto je nejprve důležité správně určit, zda jde skutečně o škodlivý druh.

Při menším výskytu pomáhá:

  • ruční sběr dospělců a nymf,
  • odstraňování snůšek vajíček ze spodní strany listů,
  • používání ochranných sítí,
  • pravidelná kontrola plodů a mladých výhonů,
  • podpora přirozených nepřátel.

U invazních druhů, jako je kněžice mramorovaná, je důležité sledovat výskyt od jara až do podzimu.

Přípravky používané při silnějším výskytu

Pokud mechanická a preventivní ochrana nestačí, lze podle konkrétní plodiny a aktuální registrace využít také vhodné přípravky.

V pěstitelské praxi se používají například:

  • SpinTor – insekticidní přípravek s účinnou látkou spinosad,
  • NeemAzal – přípravek rostlinného původu s účinnou látkou azadirachtin A,
  • NovaFerm ORION – mikrobiální listové hnojivo, které lze používat jako součást podpůrné péče o rostliny vystavené tlaku savých a žravých škůdců,
  • BorOil – listové hnojivo s mastnými kyselinami, které může podle způsobu použití zlepšovat smáčení povrchu rostlin,
  • Effetto – pomocný přípravek používaný jako součást podpory přirozených obranných reakcí rostlin.

Ne každá ploštice je škůdce

Ploštice představují velmi rozmanitou skupinu hmyzu. Zatímco kněžice zeleninová nebo kněžice mramorovaná mohou při přemnožení poškodit zeleninu, ovoce či vinnou révu, jiné druhy, například Picromerus bidens, jsou naopak našimi spojenci.

Proto se vyplatí ploštici před zásahem nejprve správně určit. Zbytečné použití širokospektrálního insekticidu může kromě škůdce odstranit také dravé druhy, které nám v zahradě přirozeně pomáhají.

1. září 2024
35
Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Květopas jahodníkový

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný  květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jedná se však o dva různé druhy s odlišnými hlavními hostitelskými rostlinami.

Nápadný dlouhý nosec neslouží k sání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde o prodlouženou část hlavy, na jejímž konci se nachází ústní ústrojí.

Dospělí brouci se živí především listy a květními pupeny jahodníků, maliníků a ostružiníků. Květopas jahodníkový přezimuje jako dospělec a na jaře postupně opouští své zimní úkryty. V našich podmínkách vytváří zpravidla jednu generaci za rok. ÚKSÚP uvádí, že brouci začínají vylézat z úkrytů koncem dubna, páří se v květnu a nová generace dospělců se nejčastěji objevuje koncem července.

Ve střední Evropě žije více druhů rodu Anthonomus. Z pěstitelského hlediska patří mezi známé druhy právě květopas jahodníkový a květopas jabloňový.

Samičky květopasa jahodníkového mohou způsobovat hospodářsky významné škody, protože při kladení vajíček poškozují květní pupeny, z nichž by se jinak vyvíjely plody.

Jak poznat napadení?

Typickým příznakem jsou uvadlé, zasychající nebo zhnědlé květní pupeny visící na částečně překousnuté stopce.

Samička nejprve vytvoří v květním pupenu otvor, do kterého naklade obvykle jedno vajíčko. Následně částečně překousne stopku pod pupenem. Pupen přestane růst, zvadne a často zůstává určitou dobu viset na poškozené stopce nebo později opadne.

Pokud napadený pupen opatrně otevřete, můžete uvnitř nalézt bělavou beznohou larvu s hnědavou hlavou, která se živí jeho obsahem. Larva se uvnitř pupenu také vyvíjí a kuklí.

Vajíčka jsou kladena především do květních pupenů jahodníku, později může škůdce napadat také maliníky a ostružiníky. Právě jahodník a druhy rodu Rubus patří mezi hlavní hostitele květopasa jahodníkového.

Poškozené pupeny se již normálně nerozvinou, a proto se z nich nevytvoří plody.

Při slabém výskytu může být ztráta malá. Při vysoké populační hustotě však může být poškozena značná část květních pupenů. EPPO uvádí, že při silném výskytu může být zničeno více než 50 % pupenů.

Věděli jste, že květopas jahodníkový patřil už v minulosti mezi obávané škůdce jahodníkových plantáží?

Biologická a šetrná ochrana

Při prvním a slabém výskytu není vždy nutné okamžitě použít insekticid.

Napadené a zavěšené pupeny pravidelně sbírejte a odstraňujte, ideálně ještě dříve, než larva dokončí svůj vývoj. Tím můžete omezit počet brouků nové generace.

Vyplatí se také porost pravidelně kontrolovat ještě před začátkem kvetení. Právě v tomto období dospělci po přezimování vyhledávají mladé listy a květní pupeny.

Při silném a opakovaném výskytu může být přímá ochrana opodstatněná. Rozhodující je však správné načasování zásahu.

Kdy proti květopasu zasáhnout?

Pokud je nutná insekticidní ochrana, provádí se po zjištění prvních dospělých brouků, nejlépe krátce před kvetením jahodníku.

Postřik se neprovádí na rozkvetlé jahody, protože v porostu se v této době pohybují včely, čmeláci a další opylovači. Aktuální signalizační zprávy ÚKSÚP uvádějí právě předkvětové období jako vhodný termín cíleného zásahu.

Mezi přípravky používané proti květopasu jahodníkovému patří podle aktuálních údajů také insekticidy s účinnou látkou spinosad, například SpinTor. ÚKSÚP jej uvádí mezi přípravky povolenými proti květopasu jahodníkovému na jahodách.

Spinosad je insekticid a může být nebezpečný pro včely a další necílové členovce, proto je důležité přesně dodržovat etiketu, termín aplikace a všechna opatření na ochranu opylovačů.

Co dělat bez postřiku?

V menších porostech má velký význam především:

  • pravidelná kontrola květních pupenů před kvetením,
  • odstranění typicky zavěšených a zaschlých napadených pupenů,
  • odstranění silně napadeného rostlinného materiálu,
  • sledování porostu v následující sezoně,
  • podpora přirozené biologické rovnováhy v zahradě.

Při menším množství rostlin lze dospělé brouky také mechanicky sklepávat z rostlin, nejlépe v době jejich jarní aktivity.

Důležité je zasáhnout včas

Květopas jahodníkový je malý brouk, který však dokáže při silném výskytu významně snížit násadu plodů. Nejtypičtějším znakem jsou zasychající pupeny visící na nalomených nebo částečně překousnutých stopkách.

Nejúčinnější je proto porost sledovat ještě před rozkvětem jahodníků. Při slabém výskytu často pomůže mechanické odstranění napadených pupenů. Při opakovaném a silném výskytu lze zvolit cílenou ochranu podle aktuálně povolených přípravků.

30. ledna 2024
41
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Květopas jabloňový – Anthonomus pomorum

Květopas jabloňový

Přítomnost škůdce Anthonomus pomorum nejčastěji poznáme podle poškozených květů se zaschlými a zhnědlými korunními plátky.

Poškození způsobené dospělými brouky na rašících pupenech a později také na plodech bývá méně nápadné a často uniká pozornosti.

Jak květopas jabloňový přezimuje a škodí?

Anthonomus pomorum

Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech, pod kůrou stromů nebo v povrchové vrstvě půdy.

Na jaře nalétávají do sadů, kde se zpočátku živí nalévajícími se pupeny a později také listy.

Samičky kladou vajíčka do zelených květních pupenů. Vylíhlé larvy pak vyžírají vnitřní části květu a následně se uvnitř pupenu kuklí.

Typickým příznakem napadení je, že květ se neotevře, zhnědne a zaschne.

Po vylíhnutí se dospělci ještě krátce živí listy a někdy mohou poškozovat i mladé plody.

Od konce června se ukrývají do různých úkrytů, kde přečkávají období tzv. letní diapauzy. Na podzim se následně přesouvají do zimních úkrytů.

Praktická doporučení

Jedním z mechanických způsobů omezení škůdce je odstraňování staré a uvolněné kůry, pod kterou mohou dospělci přezimovat.

Při čištění kmene je důležité postupovat šetrně a nepoškodit zdravou kůru.

Populaci květopase mohou přirozeně snižovat také:

  • sýkory a další hmyzožraví ptáci,
  • různí parazitoidi z řádu blanokřídlých,
  • další přirození nepřátelé žijící v sadu.

Významným parazitoidem je například lumek Scambus pomorum, který může napadat larvy a kukly květopase.

Podpora přirozených nepřátel je proto důležitou součástí ekologické ochrany sadu.

Biologická ochrana proti Anthonomus pomorum

K omezení výskytu květopase lze využít zejména:

  • přípravky na bázi spinosadu, například Spintor
  • mikrobiální hnojiva na bázi bakterií, například NovaFerm ORION

Poznámka: Vždy je nutné ověřit aktuální registraci a povolené použití konkrétního přípravku proti danému škůdci.

Kdy zasáhnout?

Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat zejména sadům v blízkosti lesů a místům, kde se květopas v předchozím roce vyskytoval ve větším množství.

V takových případech je vhodné provést ochranné opatření co nejdříve ve fázi zeleného květního pupenu.

Více o načasování biologických postřiků najdete zde.

Důležité: Úspěch ochrany proti květopasu závisí především na správném načasování zásahu ještě předtím, než samičky nakladou vajíčka do květních pupenů.

5. června 2021
93
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Obaleč jablečný – Cydia pomonella

Obaleč jablečný

Obaleč jablečný – Cydia pomonella

Larvy Cydia pomonella způsobují tzv. pravou červivost plodů. Typickým znakem napadení je hromádka trusu u vstupního otvoru do plodu.

Od otvoru vede rovná až mírně zakřivená chodbička směrem k jádřinci, kde larva poškozuje semena. Vnitřek napadeného plodu bývá vyplněn trusem škůdce.

V závislosti na velikosti plodů v době napadení může jedna larva poškodit přibližně 1–3 jablka.

Na Slovensku se obvykle vyvíjejí dvě generace obaleče jablečného. V nejteplejších oblastech může docházet i k částečnému vývoji třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech nebo během chladnějších let se zpravidla vyvine jen jedna generace.

Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace předčasně opadávají.

Druhá generace způsobuje především výrazné zhoršení skladovatelnosti plodů. Poškozená jablka jsou totiž náchylnější k napadení různými houbovými patogeny a hnilobami.

Jak obaleč jablečný přezimuje a vyvíjí se?

Obaleč jablečný

Larvy přezimují v různých úkrytech:

  • v prasklinách a štěrbinách kůry,
  • v půdě,
  • v různých zákoutích kolem stromů,
  • ale také například ve skladech a na přepravkách.

Na jaře, obvykle v dubnu, se larvy kuklí.

V závislosti na průběhu počasí se mohou první dospělí motýli objevit ve výsadbách již na začátku května.

Obaleč jablečný patří mezi noční motýly. Dospělci jsou aktivní a páří se pouze tehdy, když teplota vzduchu za soumraku dosahuje alespoň 15 °C.

Pro intenzivnější kladení vajíček jsou vhodné teploty přibližně 17 °C a více za soumraku.

Larvy se líhnou přibližně po 6–14 dnech.

Po vylíhnutí vyhledávají vhodné místo, kterým proniknou do plodu. Mladé larvy mezi sebou zároveň soupeří o potravu, a proto v jednom napadeném plodu obvykle nacházíme pouze jednu larvu.

Od vylíhnutí po zavrtání do plodu může uplynout přibližně 2–5 dní. Právě toto období je velmi důležité při načasování ochranných opatření.

Druhá generace obaleče

Dospělci druhé generace se mohou začít objevovat již koncem června a jejich nálet může pokračovat až do začátku září.

Jednotlivé generace se navíc často překrývají, takže se škůdce může ve výsadbách vyskytovat prakticky od května až do září.

Samičky druhé generace kladou vajíčka ve větší míře přímo na plody než na listy.

Vylíhlé larvy se často zavrtávají do míst, kde se dva plody vzájemně dotýkají, protože zde mají lepší ochranu a snadnější přístup do plodu.

Praktická doporučení

Populaci obaleče jablečného mohou výrazně omezovat jeho přirození nepřátelé.

Patří mezi ně například:

  • různé druhy dravého a parazitického hmyzu,
  • bakterie,
  • houby,
  • viry,
  • entomopatogenní hlístice,
  • ptáci, například sýkory.

Jejich přítomnost v sadu můžeme podpořit především tím, že omezíme používání širokospektrálních insekticidů.

Mechanické odstranění přezimujících larev

  • Přezimující stadia škůdce lze částečně omezit také mechanickým čištěním kmene a odstraňováním uvolněné staré kůry, pod kterou se larvy často ukrývají.
  • Při této práci je důležité nepoškodit zdravou kůru stromu.

Vlnitá lepenka na kmeny stromů

Jednoduchým a ekologickým opatřením je instalace pásů z vlnité lepenky nebo kartonu kolem kmene stromu.

Lepenku lze umístit:

  • v květnu pro zachycení larev první generace,
  • koncem léta pro zachycení larev druhé generace.

Část larev si lepenku vybere jako vhodné místo pro zakuklení nebo přezimování.

Lepenku je proto potřeba pravidelně kontrolovat a následně odstranit tak, aby larvy nemohly dokončit svůj vývoj.

Odstraňování napadených plodů

V zahradách a menších sadech má velký význam také pravidelný sběr předčasně opadaných a červivých plodů.

Zvlášť důležité je to u plodů napadených první generací obaleče.

Stejně jako u lepenkových pásů je potřeba zajistit, aby larvy ukryté uvnitř plodů nemohly dokončit vývoj a vrátit se zpět do sadu.

Pravidelná kontrola stromů, sběr napadených plodů a podpora přirozených nepřátel patří mezi nejdůležitější ekologická opatření proti obaleči jablečnému.

Biologická ochrana proti obaleči jablečnému (Cydia pomonella)

Pro biologickou ochranu proti obaleči jablečnému lze využít několik typů přípravků:

Kdy ošetřovat proti obaleči jablečnému?

  • Ochrana proti první generaci obaleče jablečného se obvykle provádí na přelomu května a června.
  • Proti druhé generaci se ošetření nejčastěji provádí na přelomu července a srpna.
  • Tyto termíny jsou však pouze orientační. Mohou se výrazně lišit podle aktuálního průběhu počasí, teplot a klimatických podmínek konkrétního stanoviště.
  • Správné načasování postřiku je proto jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšné ochrany.
  • Nejspolehlivější metodou sledování výskytu škůdce je použití feromonových lapačů přímo v sadu nebo zahradě.

Kdy zasáhnout biologickými přípravky?

Postřik proti jednotlivým generacím škůdce je vhodné přibližně po 10–14 dnech zopakovat, pokud to odpovídá vývoji škůdce a doporučení konkrétního přípravku.

Ideální doba pro aplikaci přípravků na bázi bakterie Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki nebo přípravků na bázi spinosadu je období hromadného líhnutí larev.

Použít lze například:

  • Lepinox Plus – 10 g / 4–10 l vody na 100 m²
  • NovaFerm ORION – 50–60 ml / 10 l vody
  • Spintor – 6 ml / 10 l vody

K hromadnému líhnutí larev dochází zpravidla přibližně 7–10 dní po vrcholu náletu samců do feromonových lapačů. Při chladnějším počasí může být tento interval delší.

Rozhoduje správné načasování

Při přímé ochraně je důležité si uvědomit, že mladé larvy jsou biologickými přípravky dobře zasažitelné pouze po omezenou dobu.

Po vylíhnutí potřebují přibližně 2–5 dní, než se zavrtají do plodů.

Jakmile se larva dostane dovnitř jablka, je její zásah postřikem výrazně obtížnější.

Nejvyšší účinnosti proto dosáhneme tehdy, když ošetření směřujeme do období líhnutí larev ještě před jejich proniknutím do plodů.

Důležité: U všech přípravků se vždy řiďte aktuální etiketou, doporučeným dávkováním, povoleným použitím a podmínkami aplikace.

5. června 2021
73
Mandelinka bramborová
Škůdci rostlin

Mandelinka bramborová (Mandelinka obecná)

Mandelinka bramborová, známá také jako mandelinka obecná, je proslulá svou schopností rychle si vytvářet rezistenci vůči mnoha insekticidům. Právě proto je považována za jednoho z nejzávažnějších škůdců brambor a lilkovitých rostlin, zejména z pohledu biologické ochrany.

Bez včasného zásahu dokáže způsobit výrazné ztráty na úrodě a v krajních případech celé porosty zcela zničit.Přečtěte si více

16. února 2017
4086
Close