Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.
Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.
Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.
Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.
Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.
Jak úspěšně předpěstovat sazenice: kompletní průvodce pro každého pěstitele
Předpěstování sazenic je prvním a často rozhodujícím krokem k bohaté úrodě nebo rozkvetlé zahradě. Přestože se může zdát, že jde pouze o výsev semen, ve skutečnosti zahrnuje několik navazujících kroků, které vyžadují trpělivost, správné načasování a vhodné podmínky.
V tomto článku ti ukážeme, jak si krok za krokem vypěstovat zdravé a silné sazenice – od výběru substrátu a osiva přes použití mykorhizních hub až po ochranu před chorobami. Pomoci ti mohou také přírodní a ekologická řešení, která najdeš v našem e-shopu.
1. Plánování a výběr semen
Předpěstování začíná ještě před samotným výsevem – důkladným plánováním. Promysli si, jaké plodiny chceš pěstovat, kolik místa jim můžeš zajistit v zahradě, fóliovníku nebo na balkoně a kdy je budeš moci vysadit na konečné stanoviště.
Ne všechny rostliny mají stejné požadavky. Některé potřebují delší dobu předpěstování, například celer nebo paprika. Jiné klíčí a rostou rychle, takže je stačí vysévat později – například dýně nebo okurky.
Plodina
Výsev pro předpěstování
Výsadba do zahrady / fóliovníku
Celer
leden–únor
květen
Paprika
únor
květen, po odeznění mrazů
Rajče
březen
květen, po odeznění mrazů
Lilek
únor
květen, po odeznění mrazů
Hlávkový salát
leden–březen
březen–duben podle podmínek
Zelí
únor–březen
duben–květen
Kapusta
březen–duben
duben–květen
Okurka
duben
květen, po odeznění mrazů
Dýně
duben
květen, po odeznění mrazů
Pór
leden–únor
duben–květen
Bazalka
březen–duben
květen, podle teplot
Květiny – letničky
únor–duben
květen–červen podle druhu
Uvedené termíny jsou orientační. Mohou se lišit podle oblasti, odrůdy, způsobu pěstování a konkrétního počasí. U teplomilných plodin je při výsadbě ven důležité počkat, až pomine riziko mrazů. Často se vysazují po „zmrzlých mužích“, tedy po polovině května, samotné datum ale není zárukou vhodných podmínek.
Při výběru osiva dej přednost kvalitním a ověřeným odrůdám, které odpovídají místním podmínkám a zamýšlenému způsobu pěstování. Zvolit můžeš také bio osivo nebo tradiční odrůdy. Jejich odolnost vůči chorobám ověřuj podle konkrétního popisu.
Silné, zdravé a dobře zakořeněné sazenice potřebují kvalitní substrát. Ten tvoří základ celého předpěstování. Pro výsevy je vhodný speciální substrát pro výsev a množení, který má jemnou strukturu, je vzdušný a dobře propouští přebytečnou vodu. Neměl by obsahovat příliš vysoké množství živin nebo solí.
Důležité vlastnosti výsevního substrátu
Jemná struktura, která nebrání klíčení.
Vzdušnost, důležitá pro kořeny.
Schopnost zadržovat vláhu a zároveň odvádět přebytečnou vodu.
Nízké riziko kontaminace původci chorob a semeny plevelů.
Jak připravit substrát a zasít semena
Substrát mírně navlhči. Nemá být přemokřený, pouze rovnoměrně vlhký.
Naplň výsevní misky, sadbovače nebo připrav kokosové tablety podle návodu.
Semena vysévej podle doporučení na obalu. Některá vyžadují světlo nebo jen velmi mělké zakrytí, jiná, například rajčata a papriky, se překrývají jemnou vrstvou substrátu.
Povrch podle potřeby lehce přitlač a jemně zavlaž rozprašovačem.
Výsev můžeš zakrýt průhledným krytem nebo fólií, která pomůže udržet stabilní vlhkost. Pravidelně jej větrej.
Důležité: Používej čisté nádoby a nářadí, abys omezil přenos chorob. Pokud používáš dezinfekční přípravek, například Protect Garden ve spreji, ověř jeho určení pro daný povrch a dodržuj návod.
Při přípravě vlastní směsi použij vyzrálé, kvalitní suroviny a substrát prosej. Samotné krátké zahřátí v troubě nezaručuje odstranění všech patogenů. Pro citlivé výsevy je často jednodušší zvolit nový substrát určený k tomuto účelu.
3. Mykorhizní houby – podpora kořenového systému
Pokud chceš vypěstovat silné a dobře zakořeněné sazenice, mohou být vhodným pomocníkem mykorhizní houby. Jde o prospěšné půdní organismy, které vytvářejí symbiotický vztah s kořeny vhodných hostitelských rostlin.
Jejich jemná vlákna, označovaná jako hyfy, rozšiřují prostor, ze kterého může rostlina získávat vodu a živiny. Rostlina naopak poskytuje houbám látky vznikající při fotosyntéze.
Hlavní přínosy mykorhizy
Podpora zakořenění a rozvoje kořenového systému.
Lepší příjem vody a živin, zejména fosforu.
Možná vyšší odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo přesazování.
Podpora přirozených obranných reakcí rostlin.
Příznivý vliv na růst a vitalitu podle plodiny a podmínek pěstování.
Tato symbióza je přirozená – mykorhizní houby se běžně vyskytují v půdě. V některých pěstebních substrátech však nemusí být přítomné v dostatečném množství. Jejich doplnění může být užitečné například při pěstování v nových směsích nebo kokosových substrátech.
Mykorhiza ale není vhodná pro všechny rostliny. Například zelí, kapusta a další brukvovité plodiny obvykle nevytvářejí symbiózu s houbami obsaženými v běžných arbuskulárních mykorhizních přípravcích.
Doporučené produkty z Ekočlovek.sk
Symbivit– mykorhizní přípravek vhodný pro řadu druhů zeleniny, květin a bylinek. Vhodnost pro konkrétní rostlinu ověř podle návodu.
Righello– půdní přípravek podporující kořenovou zónu a odolnost rostlin. Používá se podle doporučení výrobce, například při přípravě půdy před výsevem. Nelze od něj očekávat odstranění všech přezimujících škůdců.
Plantasorb gel– doplněk pro hospodaření s vodou v substrátu. Dokáže vodu přijímat a postupně ji uvolňovat; nejde však o mykorhizní přípravek.
Jak aplikovat mykorhizní houby
Při výsevu:
Přípravek aplikuj podle návodu do místa, kde se budou vyvíjet kořeny.
Podle typu produktu jej lehce zaprav do substrátu a zalij.
Důležitý je budoucí kontakt přípravku s kořenovou zónou.
Při přesazování – pikýrování:
Doporučené množství aplikuj přímo ke kořenům.
Kořenový bal by měl přijít do kontaktu s přípravkem, aby se mohla vytvořit symbióza.
Při výsadbě do zahrady:
Do výsadbové jamky přidej množství uvedené v návodu.
Rostlinu umísti tak, aby kořeny přišly s přípravkem do kontaktu.
Zasyp půdou a přiměřeně zalij.
Důležité: Před kombinováním mykorhizy s fungicidy ověř jejich kompatibilitu. Některé fungicidy mohou houby poškodit. Vhodná organická hnojiva nebo vyzrálý kompost lze použít podle potřeb rostlin; vyhýbej se přehnojení.
Kdy může být mykorhiza užitečná?
Při pěstování paprik, rajčat, okurek, dýní a vhodných druhů bylinek a květin.
Při pěstování v nádobách a substrátech s omezenou přirozenou půdní mikroflórou.
Při přesazování rostlin, kdy může podpořit jejich zakořenění.
Jako součást šetrné péče o půdu a rostliny.
Kvalitní mykorhizní přípravek může být užitečnou podporou růstu a vitality. Jeho přínos však závisí na vhodné rostlině, správné aplikaci a podmínkách pěstování.
4. Klíčení a pěstování – světlo, teplo a vlhkost
Správné podmínky po výsevu jsou rozhodující pro úspěšné klíčení. Mnohé neúspěchy vznikají právě v tomto období – kvůli nízké teplotě, nadměrné vlhkosti nebo nedostatku světla.
Dobrou zprávou je, že tyto podmínky můžeš do značné míry ovlivnit také při domácím pěstování.
Teplota: základ pro klíčení
Mnohé teplomilné druhy zeleniny potřebují ke klíčení teplotu přibližně 20–25 °C, zatímco některé jiné plodiny upřednostňují chladnější prostředí.
Nízká teplota může klíčení zpomalit. Příliš vysoká teplota v kombinaci s nedostatkem světla a špatným větráním zase podporuje vytahování sazenic a vznik problémů.
Rostlina
Orientační vhodná teplota pro klíčení
Paprika, rajče
22–26 °C
Salát, kapusta, zelí
16–20 °C
Dýně, okurka
20–24 °C
Přednost mají vždy doporučení na obalu osiva. Po vyklíčení lze u mnoha plodin teplotu mírně snížit, aby rostliny rostly kompaktněji.
Vlhkost: udržuj rovnoměrné podmínky
Po výsevu je důležité, aby substrát nevysychal. Průhledný kryt pomáhá udržet vlhkost a vytvořit vhodné prostředí pro klíčení.
Použij miniskleník, průhledný plastový kryt nebo fólii.
Každý den výsev krátce odkryj a vyvětrej.
Zalévej jemně, například rozprašovačem, vodou o pokojové teplotě.
Po vzejití sazenic kryt odstraň, aby se zbytečně nezadržovala vlhkost.
Vyhýbej se přelití. Příliš mokrý substrát může vést k zahnívání semen a rozvoji padání klíčních rostlin.
Světlo: nezbytné hned po vyklíčení
Jakmile se objeví děložní lístky, rostliny potřebují dostatek světla. Jinak se začnou vytahovat, jejich stonky budou tenké a další vývoj se zhorší.
Umísti je na světlé místo, například k jižnímu nebo jihovýchodnímu oknu.
Podle potřeby použij pěstební LED osvětlení.
Sazenice obvykle potřebují přibližně 12–16 hodin světla denně. Pomoci může časovač.
Vzdálenost světla přizpůsob doporučení výrobce a intenzitě svítidla. U některých typů může být přibližně 10–15 cm, u výkonnějších panelů je nutný větší odstup.
Tip: V zimě a na začátku jara bývá přirozeného světla málo. Pokud nemáš dostatečně světlé místo, vhodné přisvětlení pomůže vypěstovat pevnější sazenice.
Vzduch a cirkulace: prevence chorob
Mladé rostliny potřebují kromě světla a tepla také přiměřené proudění vzduchu. To omezuje dlouhodobé zadržování vlhkosti kolem listů a povrchu substrátu.
Pravidelně větrej místnost, kde sazenice pěstuješ.
Chraň je před studeným průvanem.
Můžeš použít malý ventilátor na nízký výkon, který zajistí jemný pohyb vzduchu. Neměl by sazenice vysušovat nebo na ně trvale silně foukat.
Správná péče během klíčení a prvních dnů růstu vytváří základ zdravých sazenic. Pozornost věnovaná tomuto období se později projeví jejich vitalitou.
5. Péče o mladé sazenice
Po vyklíčení a vytvoření prvních pravých listů přichází další fáze – přesazování, výživa a později otužování. Pikýrování se u řady rostlin provádí, když jsou dostatečně velké pro bezpečnou manipulaci, často při jednom až několika pravých listech.
V tomto období rostliny rychle rostou, ale zároveň jsou citlivé na poškození. Správná péče ti pomůže připravit je na výsadbu do zahrady nebo fóliovníku.
Pikýrování – přesazování do samostatných nádob
Pikýrování znamená přesazení mladých rostlinek ze společného výsevu do jednotlivých květináčů nebo sadbovačů. Zajistí jim:
více prostoru pro kořeny,
vhodné podmínky pro příjem živin,
menší konkurenci a rovnoměrnější růst.
Jak na to
Sazenice vyjímej opatrně, například pomocí dřevěné špejle, lžičky nebo pikýrovacího kolíku.
Přesazuj je do přiměřeně vlhkého substrátu vhodného pro další pěstování.
Rostlinku přidržuj za list, nikoli za křehký stonek.
Hloubku výsadby přizpůsob druhu. Rajčata můžeš zasadit hlouběji, aby vytvořila další kořeny; stejné pravidlo však neplatí pro všechny plodiny.
Po přesazení lehce zalij. Případný stimulátor nebo hnojivo použij podle návodu a stavu rostliny.
Okurky a dýně jsou na narušení kořenů citlivější, proto je vhodné vysévat je rovnou do samostatných nádob.
Tip: Pokud používáš mykorhizu, zajisti kontakt přípravku s kořeny. Opakované přidávání není vždy nutné – řiď se návodem a předchozí aplikací.
Zálivka a výživa
Po pikýrování udržuj rovnoměrnou vlhkost, ale vyhýbej se přemokření. Substrát má být mírně vlhký, nikoli rozbahněný.
Sazenicím můžeš dopřát jemné a vyvážené přihnojování. Zohledni však zásobu živin v substrátu a potřeby dané plodiny. Také přírodní a organická hnojiva mohou při nadměrné dávce způsobit přehnojení.
I silná sazenice může po výsadbě utrpět stres, pokud ji náhle přemístíš do odlišných podmínek. Proto ji před výsadbou postupně zvykej na vítr, slunce a kolísání teplot.
Jak sazenice otužovat
Začni přibližně 10–14 dní před výsadbou, podle počasí a druhu rostliny.
Nejprve je na několik hodin umísti na chráněné místo venku.
Pobyt postupně prodlužuj – od krátkých intervalů až po celý den.
V posledních dnech mohou zůstat venku také přes noc, pokud jsou noční teploty vhodné pro danou plodinu.
První dny rostliny chraň před ostrým sluncem, silným větrem a prudkým deštěm. U teplomilných sazenic nestačí pouze to, že nehrozí mráz – škodit jim mohou i příliš chladné noci.
Prevence problémů
Po přesazení sazenice každý den kontroluj. Mohou se objevit například:
Padání klíčních rostlin: Zaměř se na hygienu, zálivku a větrání. Polyversum lze použít preventivně.
Smutnice: Dospělce sleduj pomocí lepových desek. Proti larvám v substrátu lze použít parazitické hlístice ENTONEM nebo NEMAPLUS.
Saví nebo žraví škůdci: Podle plodiny a cílového škůdce může být vhodný například NeemAzal, vždy v souladu s návodem.
Zpomalený růst: Zkontroluj osvětlení, teplotu, stav kořenů a zálivku. Teprve podle příčiny uprav výživu.
Čím více pozornosti mladým sazenicím věnuješ, tím snáze odhalíš problém včas a podpoříš jejich další růst.
6. Ochrana sazenic před chorobami a škůdci
Mladé sazenice jsou citlivé na poškození a nepříznivé podmínky. Stres z přesazování, změny prostředí nebo nevhodná zálivka je mohou oslabit.
Pokud se přidají choroby nebo škůdci, mohou být ztráty ve výsevech výrazné. Prevence a včasná reakce jsou proto zásadní.
Nejčastější choroby sazenic
Padání klíčních rostlin
Původci mohou být organismy rodů Pythium, Fusarium nebo Rhizoctonia. Jde o houby a organismy podobné houbám.
Typickým příznakem je zúžení, změknutí nebo hniloba spodní části stonku. Rostlinka se následně sklání a padá k substrátu. Semena mohou být poškozena také před vzejitím.
Riziko zvyšuje zejména:
příliš vlhké prostředí,
nedostatečné větrání,
hustý výsev,
nevhodný nebo kontaminovaný substrát.
Již odumřelé rostlinky se nezotaví. Odstraň je a uprav podmínky, aby se omezilo další šíření.
Plísně a další choroby
Při nadměrné vlhkosti a nedostatečném proudění vzduchu se mohou objevovat bílé nebo šedé povlaky na substrátu a rostlinách. Povlak na substrátu nemusí vždy znamenat napadení sazenic, upozorňuje však na potřebu zkontrolovat podmínky.
V pozdějších fázích se podle plodiny může objevit také padlí nebo jiné choroby listů.
Mohou se objevit zejména ve sklenících a při pěstování v interiéru. Pravidelně kontroluj také spodní strany listů a nové přírůstky.
Prevence – nejlepší způsob ochrany
Chorobám a části problémů se škůdci lze předcházet správnou péčí:
Používej čisté nádoby a nářadí. Při dezinfekci zvol vhodný přípravek a dodrž návod.
Vyhýbej se přelití. Zálivku přizpůsob vlhkosti substrátu a velikosti sazenic.
Zajisti větrání a přiměřené rozestupy mezi rostlinami.
Kontroluj sazenice denně. Včasný zásah bývá jednodušší.
Pro nové výsevy používej vhodný čistý substrát. Samotné přemístění starého substrátu neodstraní jeho případnou kontaminaci.
Přírodní podpora obranyschopnosti
Kromě cílené ochrany můžeš rostlinám pomoci podporou vitality a přirozených obranných mechanismů.
V nabídce Ekočlovek.sk najdeš například:
Přípravky z mořských řas pro podporu růstu a regenerace podle konkrétního složení.
Vermikompostové výluhy jako doplněk péče o půdu a výživy.
Přípravky s rostlinnými extrakty, jejichž použití a účinek závisí na složení a doporučení výrobce.
Domácí koncentrované silice nebo výluhy neaplikuj na jemné sazenice bez ověření – mohou je poškodit.
Mladé sazenice jsou křehké, ale správné podmínky jim pomáhají dobře růst. Kvalitní prevence, biologická ochrana a pravidelné pozorování mohou výrazně omezit ztráty a připravit rostliny na úspěšný začátek sezony.
7. Výsadba do zahrady nebo skleníku
Po týdnech péče přichází důležitý krok – výsadba na konečné stanoviště. Ať už sázíš do záhonu, vyvýšeného záhonu, fóliovníku nebo skleníku, cílem je zajistit rostlinám co nejlepší podmínky pro další růst.
Kdy je nejvhodnější čas na výsadbu?
Venkovní výsadba závisí na počasí, plodině a oblasti, ve které pěstuješ.
Druh sazenice
Orientační výsadba do zahrady
Poznámka
Paprika, rajče, okurka
obvykle po polovině května
Po odeznění mrazů a při dostatečném prohřátí půdy
Celer
obvykle květen
Vyhni se dlouhodobému chladu
Zelí, kapusta, brokolice, salát
duben–květen
Otužené sazenice snášejí chlad lépe; záleží na druhu a odrůdě
Dýně, cuketa
obvykle po polovině května
Citlivé na mráz a chladnou půdu
Bazalka
květen–červen
Teplomilná, vyžaduje vhodné noční teploty
Tymián a další odolnější bylinky
podle druhu a otužení
Jejich nároky se liší od bazalky
Ve skleníku nebo fóliovníku může být výsadba možná o 2–3 týdny dříve, podle konstrukce, případného vytápění a nočních teplot. Nevytápěný prostor však nezaručuje ochranu před každým mrazem.
Příprava půdy a výsadbového místa
Před výsadbou je vhodné:
Půdu přiměřeně nakypřit a odstranit plevel.
Podle jejího stavu přidat vyzrálý kompost nebo dobře rozložený hnůj.
Zohlednit nároky konkrétní plodiny na živiny.
U těžké nebo špatně odvodněné půdy zvážit vyvýšené záhony.
Čerstvý hnůj ani koncentrované hnojivo nedávej přímo k jemným kořenům.
Samotná výsadba – krok za krokem
Zvol vhodný čas, ideálně zatažený den nebo podvečer, aby sazenice nezatěžovalo silné slunce.
Před výsadbou přiměřeně zalij kořenové baly.
Vyhlub jamky odpovídající velikosti kořenového balu a doporučeným rozestupům.
Podle potřeby přidej vyzrálý kompost nebo vermikompost. U vhodných rostlin můžeš aplikovat mykorhizu podle návodu.
Rostlinu opatrně vlož do jamky ve správné hloubce, zasyp půdou a jemně přitlač.
Důkladně zalij, aby půda dobře přilehla ke kořenům.
První dny podle potřeby chraň rostliny před silným sluncem a větrem, například vhodnou netkanou textilií.
Péče po výsadbě
Zálivka: Zalévej podle potřeby. Zpočátku sleduj vlhkost kořenového balu, zejména za větru a tepla.
Mulčování: Sláma nebo tenká vrstva nezapařené posečené trávy mohou omezit vysychání a růst plevelů. Mulč nenahrnuj přímo ke stonkům.
Kontrola rostlin: Sleduj vadnutí, žloutnutí a zpomalený růst.
Ochrana před chorobami a škůdci: Přípravky jako NeemAzal nebo Polyversum používej podle konkrétního problému a etikety. Nejde o univerzální prostředky proti stresu po přesazení.
Důležité rady na závěr
Nevysazuj do příliš studené půdy. Vhodná teplota se liší podle plodiny; teplomilné okurky, papriky nebo dýně potřebují prohřátější půdu než odolnější zelenina.
Nepřehnojuj rostliny hned po výsadbě. Zohledni zásobu živin v půdě a dopřej jim čas na zakořenění.
V místech se silným větrem nebo prudkým sluncem použij dočasnou ochranu.
Pravidelně kontroluj růst a vývoj, abys mohl včas zasáhnout.
Výsadba je pro rostlinu velkou změnou. Z kontrolovaných podmínek se dostává do prostředí, kde čelí větru, slunci, dešti i chladnějším nocím. Správná příprava půdy, otužení a šetrné přesazení jí pomohou tuto změnu zvládnout.
Rostliny působící proti houbovým a dalším chorobám
Pokud nechcete hned investovat do ekologických přípravků, máme pro vás několik osvědčených přírodních receptů proti houbovým chorobám a rostlinným škůdcům doslova za pár korun.
V případě potřeby si je můžete kdykoliv připravit ze surovin, které máte běžně doma. A když ne vy, dobrý soused určitě rád pomůže.
Pekařské droždí
Taková obyčejná kostka pekařského droždí může být v zahradě překvapivě užitečná. Kvasinky a další mikroorganismy pomáhají podporovat přirozenou ochranu rostlin proti některým chorobám.
Droždí zředěné vodou používali už naši předkové k ochraně okurek, jahod nebo rajčat před plísněmi. Zároveň se může využít i jako přírodní hnojivo, které podporuje vývoj kořenového systému a urychluje růst rostlin.
A pokud vám trochu drožďové směsi zůstane, můžete ji využít i mimo zahradu – například jako pleťovou masku proti drobným nedokonalostem pleti.
Na jaře se může česneková zálivka využít také k dezinfekci půdy. Česnek je známý svými přirozenými antimikrobiálními účinky a v zahradě patří mezi tradiční pomocníky při ochraně rostlin.
Kiwi, listy květáku, tymián a oregano
Plody kiwi, výtažek z listů květáku a oleje získané z tymiánu a oregana obsahují látky, které mohou pomáhat omezovat rozvoj plísně šedé.
Tyto rostlinné výtažky jsou zajímavé především tím, že působí šetrně a mohou být součástí přírodní prevence v zahradě.
Odvar z křenu selského
Odvar z křenu selského se používá proti moniliové chorobě peckovin a jádrovin.
Křen obsahuje výrazné přírodní látky, které mají silné aroma a mohou pomáhat při ochraně rostlin před některými houbovými chorobami.
Výtažek z máty peprné, saturejky nebo tymiánu
Výtažky z máty peprné, saturejky nebo tymiánu mohou významně snižovat napadení rostlin nádorovitostí kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých.
Tyto byliny mají přirozeně silné aromatické látky, které jsou v přírodní ochraně rostlin velmi cenné.
Když se vám nechce připravovat domácí výluhy
Pokud se vám nechce doma míchat vlastní výluhy a odvary, náš e-shop je vám kdykoliv k dispozici. Stačí zadat název plodiny, škůdce nebo choroby a vhodný ekologický přípravek najdete rychle a jednoduše.
Pokud hledáte ekologický způsob, jak ochránit svou zahradu před škůdci, možná vás zaujmou parazitické hlístice. Jde o drobné, ale velmi účinné organismy, které si poradí s mnoha nežádoucími obyvateli půdy. Druhy používané v biologické ochraně při správném použití neškodí rostlinám, domácím zvířatům ani lidem. Pojďme se na ně podívat blíže.
Co jsou hlístice?
Nematody pod mikroskopem
Hlístice (Nematoda) jsou rozmanití mikroskopičtí i makroskopičtí červi s vláknitým tělem, kteří obývají různá prostředí – od půdy po sladké a mořské vody. Některé žijí volně, jiné parazitují na rostlinách, zvířatech nebo člověku.
Mezi prospěšné druhy patří hlístice, které se cíleně používají v ekologickém zemědělství a biologické ochraně rostlin. Vyhledávají a napadají vhodné hostitele, například larvy hmyzu poškozující plodiny.
Jak vypadají?
Hlístice používané v biologické ochraně mají protáhlé, nečlánkované tělo, které v infekčním stadiu měří zpravidla několik desetin milimetru až přibližně 1 mm. Jejich tělo kryje pevná kutikula.
Pohybují se pomocí podélných svalů. Trávicí soustava je průběžná, začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem. Nervová soustava je poměrně jednoduchá, s nervovými strukturami v přední části těla a podélnými nervovými provazci.
Jak hlístice fungují a jaký mají životní cyklus?
Hlístice žijící v půdě a napadající hmyz pronikají do jeho těla přirozenými otvory, například ústním otvorem, průduchy nebo řitním otvorem. Některé druhy mohou pronikat také přes kutikulu.
Po vstupu do hostitele uvolní symbiotické bakterie, které se v jeho těle množí a způsobují jeho úhyn, často během dvou dnů. Bakterie a rozkládající se tkáně zároveň poskytují potravu hlísticím.
V mrtvém těle hostitele se hlístice živí a rozmnožují. Po vyčerpání dostupných živin se infekční juvenilní stadia třetího stupně uvolňují do okolí a vyhledávají dalšího hostitele. Těla napadených škůdců se tak stávají místem vývoje nové generace hlístic.
Životní cyklus parazitických hlístic
Infekční stadia se dostávají do půdy a vyhledávají vhodného hostitele, například housenku osenice, ponravu nebo larvu smutnice – podle druhu hlístice.
Vývojová stadia nematod
Jakmile najdou vhodného hostitele, proniknou do jeho těla přirozenými otvory nebo přes kutikulu.
Uvnitř uvolní symbiotické bakterie, které přispívají k usmrcení hostitele a rozkladu jeho tkání.
Hlístice se v takto připraveném prostředí rozmnožují. Podle množství dostupných živin může vzniknout jedna až několik generací. Způsob rozmnožování se liší podle druhu.
Po spotřebování živin nová infekční stadia opouštějí tělo hostitele a hledají další škůdce.
Celý cyklus může trvat přibližně 1–2 týdny, jeho délka však závisí na druhu hlístice, hostiteli a podmínkách prostředí.
Druhy hlístic a jejich využití
Existuje více druhů hlístic z různých rodů, které se využívají proti konkrétním škůdcům. Při výběru je důležité znát škůdce i jeho vývojové stadium.
Hlístice rodu Steinernema
Steinernema carpocapsae – využívají se proti vybraným housenkám motýlů, například osenicím, a dalším citlivým škůdcům.
Steinernema feltiae – používají se především proti larvám smutnic a vybraným stadiím třásněnek, například ve sklenících.
Steinernema kraussei – jsou zaměřené zejména na larvy lalokonosců.
Hlístice rodu: Steinernema carpocapsae
Tyto hlístice jsou známé svou účinností proti vybraným škůdcům a představují cenné pomocníky v ekologickém zahradničení a zemědělství. Jde o malé, válcovité, mikroskopické červy.
Často vyčkávají v blízkosti povrchu půdy, kde zachycují procházející hostitele. Dokážou se vzpřímit a krátkým pohybem „vyskočit“, což jim pomáhá při kontaktu s hmyzem. Do hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty přispívají k jeho usmrcení a připravují prostředí pro výživu a rozmnožování hlístic.
Možnosti jejich využití zahrnují:
Housenky zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis): Jejich citlivost lze využít při vhodném způsobu aplikace. Úspěch závisí také na tom, zda se hlístice dostanou k housenkám ukrytým v rostlině.
Mandelinku bramborovou(Leptinotarsa decemlineata): Mohou pomoci proti citlivým vývojovým stadiím tohoto škůdce. Konkrétní použití se řídí návodem přípravku.
Housenky různých druhů motýlů: Využívají se proti vybraným housenkám napadajícím rostliny, například z čeledi můrovitých a travaříkovitých.
Škůdce trávníků: Používají se například proti larvám tiplic (Tipula) a krtonožkám. Pro ponravy je potřeba vybrat přípravek podle konkrétního druhu brouka.
Vybraná stadia dalších brouků: Uplatnění mají například proti larvám krasce temného (Capnodis tenebrionis) nebo klikoroha borového (Hylobius abietis), pokud je pro daný účel doporučen konkrétní postup.
Některé druhy vrtulí: Možnosti zásahu závisí na druhu škůdce, citlivosti jeho stadia a vhodném načasování aplikace.
Pokud máte problémy se škůdci pohybujícími se poblíž povrchu půdy nebo s některými housenkami na rostlinách, Steinernema carpocapsae mohou být vhodnou volbou. Tyto hlístice najdete například v přípravcích CAPSANEMa NEMASTAR, NEMA-CARE.
Hlístice rodu: Steinernema feltiae
Jde o drobné válcovité červy, kteří jsou pouhým okem obtížně rozeznatelní. Infekční stadia měří několik desetin milimetru a při hledání hostitele reagují na chemické signály z okolí.
Do těla hostitele pronikají přirozenými otvory a uvolňují symbiotické bakterie rodu Xenorhabdus. Ty se v hostiteli množí, přispívají k jeho usmrcení a poskytují hlísticím vhodné prostředí a živiny. Po vyčerpání potravy nová infekční stadia vyhledávají dalšího hostitele.
Používají se zejména proti těmto škůdcům:
Larva lalokonosce na kořenu rostliny
Larvy smutnic: Jsou účinné proti larvám těchto drobných mušek, které mohou poškozovat kořeny mladých rostlin v interiéru i při pěstování venku.
Vybraní minující škůdci: Některé přípravky se používají například proti vrtalkám rodu Liriomyza. Molice se naopak vyvíjejí převážně na listech a nelze je označovat za půdní škůdce.
Larvy lalokonosců: Uplatnění mají proti vybraným druhům, jejichž larvy poškozují kořeny rostlin.
Vybrané housenky můr: Možnosti použití se liší podle škůdce. Kořeny brukvovitých rostlin poškozují také larvy květilky zelné, které však nejsou housenkami.
Předkukly a kukly třásněnek: Ošetření půdy nebo substrátu může zasáhnout stadia, která se v tomto prostředí vyvíjejí.
Někteří škůdci trávníků: Použitelnost závisí na druhu škůdce a doporučení výrobce; nejde o univerzální řešení proti všem larvám brouků a tiplic.
Tyto hlístice si můžete v našem obchodě pořídit v přípravcích ENTONEM, NEMAPLUS a NEMAPOM. Jednotlivé přípravky mají odlišné určení a způsob aplikace.
Hlístice rodu Heterorhabditis
Hlístice tohoto rodu jsou drobní válcovití červi, jejichž infekční stadia dosahují velikosti několika desetin milimetru. V těle hostitele uvolňují symbiotické bakterie rodu Photorhabdus.
Bakterie se množí a hostitel často hyne během 24–48 hodin. Následně se rozkládají jeho tkáně a vzniká prostředí vhodné pro výživu a rozmnožování hlístic. Po vyčerpání dostupných živin nová infekční stadia hledají dalšího hostitele. V nabídce těchto hlístic najdete například přípravek LARVANEM.
Jednotlivé druhy a kmeny se mohou využívat proti:
Larvám brouků: Zejména proti vybraným ponravám a larvám dalších půdních brouků. Citlivost se mezi druhy výrazně liší.
Larvám motýlů: Některé housenky žijící v půdě mohou být vhodnými hostiteli.
Vybraným stadiím dalšího hmyzu: Použití závisí na konkrétním druhu hlístice a přípravku; nelze je obecně vztahovat na molice.
Larvám některých dvoukřídlých: Pro běžnou ochranu proti smutnicím se však zpravidla volí Steinernema feltiae.
Hlístice druhu Heterorhabditis bacteriophora
Tyto mikroskopické válcovité hlístice aktivně vyhledávají hostitele také v hlubších vrstvách půdy. Jejich velikost závisí na vývojovém stadiu. Do hostitele dokážou proniknout přirozenými otvory i přes kutikulu a uvolňují bakterie rodu Photorhabdus.
Zajímavostí je, že se v první generaci vyvíjejí hermafroditi, tedy oboupohlavní jedinci. V dalších generacích se objevují také samci a samice.
Možnosti využití zahrnují:
Mravenčí královna
Larvy brouků – ponravy: Používají se proti citlivým druhům, například proti ponravám listokaza zahradního. Využívají se také proti larvám lalokonosců. Účinnost proti chroustům závisí na druhu a stáří ponravy.
Housenky žijící v půdě: Některé druhy mohou být vůči těmto hlísticím citlivé.
Kukly vybraného hmyzu v půdě: Vhodnost použití závisí na citlivosti konkrétního škůdce a doporučení pro daný přípravek.
Mravence a termity: Možnosti využití proti sociálnímu hmyzu se zkoumají, nelze však z toho vyvozovat běžně zaručenou účinnost proti královnám nebo celým koloniím.
Heterorhabditis bacteriophora jsou cenné především pro ochranu proti vybraným škůdcům žijícím v půdě. Rozmnožování v napadených hostitelích může přispět k dalšímu omezení jejich populace.
Pokud máte problémy s půdními škůdci, zejména s larvami brouků, můžete podle jejich druhu zvolit přípravek NEMATOP nebo NEMAGREEN.
Aplikace hlístic v praxi
Parazitické hlístice se aplikují zálivkou, postřikem nebo vhodným závlahovým systémem do půdy, případně na povrch rostlin. Úspěšnost ovlivňují především:
Teplota půdy: Požadavky se liší podle druhu a přípravku. Mnohé se používají přibližně v rozmezí 10–30 °C, některé však potřebují vyšší teplotu a jiné působí i při nižší. Příliš nízké nebo vysoké teploty mohou omezit aktivitu a poškodit hlístice.
Vlhkost: Hlístice potřebují dostatečnou vlhkost pro pohyb. Půdu před aplikací zvlhčete a po ošetření ji udržujte vlhkou podle návodu.
Způsob aplikace: Hlístice nevystavujte přímému slunečnímu záření. Vhodná je aplikace večer nebo za odpovídajícího zataženého počasí.
Výhody a nevýhody použití hlístic
Výhody:
Ekologická alternativa k některým chemickým přípravkům.
Při správném použití bezpečné pro rostliny, domácí zvířata a člověka.
Možnost kombinace s dalšími biologickými prostředky po ověření kompatibility.
Nevýhody:
Citlivost na nevhodné podmínky, zejména sucho a vysoké teploty.
Náklady mohou být vyšší než u některých jiných způsobů ochrany.
Potřeba skladování při doporučených nízkých teplotách a omezená doba použitelnosti.
Jsou hlístice pro člověka nebezpečné?
Parazitické hlístice používané v biologické ochraně zahrad nejsou lidskými parazity. Při použití podle návodu neinfikují člověka ani domácí zvířata a nepoškozují rostliny.
Jejich hostiteli jsou vybrané druhy hmyzu. Působí zejména v půdě, některé přípravky se však využívají také na nadzemních částech rostlin a proti dalším citlivým vývojovým stadiím škůdců. Zeleninu a ovoce stačí nechat chvíli na slunci a UV záření je zabije.
Závěr
Parazitické hlístice jsou nenápadnými, ale účinnými spojenci zahrádkářů. Díky schopnosti přirozeně omezovat výskyt vybraných škůdců představují užitečnou alternativu k některým chemickým postřikům.
Pokud chcete svou zahradu chránit šetrně, stojí za to dát těmto mikroskopickým pomocníkům šanci. Vyberte správný druh podle škůdce a dopřejte mu vhodnou teplotu, vlhkost a podmínky aplikace.
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) patří mezi nejvýznamnější škůdce brambor. Dospělí brouci i larvy se živí listy a při silném napadení mohou rostliny téměř úplně zbavit natě. To oslabuje porost a může výrazně snížit úrodu.
Mandelinka je známá schopností vytvářet rezistenci vůči řadě insekticidů. Proto je důležité kombinovat pravidelnou kontrolu rostlin, mechanický sběr a vhodně načasovanou ochranu.
Kromě brambor může napadat také další lilkovité rostliny, zejména lilek a někdy i rajčata. Rozsah škod závisí na počtu škůdců, době napadení a vývojové fázi rostlin.
Dospělí brouci přezimují v půdě a na jaře vyhledávají hostitelské rostliny. Za chladnějšího počasí se pohybují především po zemi, po oteplení mohou také létat.
Samičky kladou žlutooranžová vajíčka ve skupinkách na spodní stranu listů. Z nich se líhnou larvy, které postupně zvětšují svůj příjem potravy a způsobují výrazné požerky.
Mandelinka bramborová – šetrná ochrana
Pravidelně kontrolujte porost, včetně spodních stran listů. Včasné odstranění vajíček a mladých larev pomáhá omezit další napadení.
Sbírejte dospělé brouky i larvy ručně. Na menším záhonu je to účinné opatření. Můžete je sklepávat do nádoby nebo na rozprostřenou tkaninu a následně vložit do mýdlové vody.
Střídejte místo pěstování brambor. Pokud je to možné, nový záhon umístěte dále od loňského porostu.
Použijte přiměřenou vrstvu čisté slámy. Slaměný mulč může ztížit pohyb brouků a přispět ke snížení jejich výskytu, není však úplnou překážkou.
Podporujte přirozené nepřátele škůdců. Některé druhy slunéčeka další užitečný hmyz mohou požírat vajíčka mandelinek. Jejich přítomnost je přínosná, při silném napadení však nemusí sama stačit.
Pěstování vhodných kombinací zeleniny, například brambor s křenem, lze využít jako doplňkové pěstitelské opatření. Samotná přítomnost křenu ale nezaručuje ochranu před mandelinkou.
Pro ošetření lze využít NeemAzal, pokud konkrétní přípravek a jeho etiketa umožňují použití na bramborách proti mandelince. NeemAzal-T/S je v českém registru uveden pro toto použití, se zaměřením na mladší larvální stadia. Dodržujte dávkování, počet aplikací, intervaly a ochrannou lhůtu uvedené na obalu.
Účinná látka azadirachtin omezuje příjem potravy a narušuje vývoj škůdců. Nejde o přípravek, po kterém musí všichni brouci okamžitě uhynout. Výsledek závisí také na správném načasování aplikace.
Drátovci – larvy kovaříků (Elateridae)
Drátovci jsou larvy některých druhů kovaříků. Žijí v půdě a poškozují podzemní části rostlin, například brambory, mrkev, kukuřici a další zeleninu.
Poznáte je podle štíhlého, tvrdého, žlutého až žlutohnědého těla a tří párů krátkých nohou za hlavou. Napadají klíčící semena, kořeny a hlízy.
V bramborových hlízách vyhlodávají úzké chodbičky, které snižují jejich kvalitu. Při poškození kořenů mohou mladé rostliny vadnout, zaostávat v růstu nebo odumírat.
Vyšší riziko napadení bývá na pozemcích po trávníku, louce nebo dlouhodobě zaplevelené ploše. Larvy mohou v půdě žít několik let, proto je důležitá dlouhodobá prevence.
Jejich aktivita závisí na teplotě a vlhkosti půdy. Za nepříznivých podmínek se mohou přesouvat do hlubších vrstev. Při zpracování půdy se část larev dostává na povrch, kde je mohou najít ptáci a další přirození nepřátelé.
Jak chránit úrodu před drátovci?
Věnujte pozornost předplodině a historii pozemku. Brambory nevysazujte bez přípravy na silně zamořené místo po travním porostu.
Omezujte zaplevelení a půdu přiměřeně zpracovávejte. Kultivace může narušit prostředí škůdců a vystavit část larev přirozeným nepřátelům.
Na malém záhonu vyzkoušejte návnady z kousků brambor. Mělce je zahrabte, místo označte a pravidelně kontrolujte. Nalezené larvy odstraňte. Návnady pomáhají také zjistit přítomnost škůdce, nenahrazují však další opatření.
Při biologické ochraně vybírejte hlístice podle cílového škůdce. Jednotlivé druhy nejsou vzájemně zaměnitelné.
ENTONEM (Steinernema feltiae) nelze obecně doporučovat jako spolehlivé řešení proti drátovcům. Pro jejich biologickou ochranu se využívají jiné druhy nebo kombinace hlístic, například Heterorhabditis bacteriophora, případně v kombinaci se Steinernema carpocapsae. Úspěch závisí na konkrétním přípravku, podmínkách a způsobu aplikace.
Hlístice potřebují vhodnou teplotu a dostatečně vlhkou půdu. Vždy dodržujte podmínky uvedené dodavatelem konkrétního přípravku.
Podpora půdy a kořenového systému
NovaFerm VIVAje mikrobiální půdní přípravek. Podle produktového popisu se aplikuje postřikem na povrch půdy a následně se zapracuje, například rytím nebo při přípravě záhonu. Aplikace se doporučuje na podzim nebo na jaře podle návodu.
Righello obsahuje podle produktového popisu mykorhizní houby, rhizosférní bakterie a entomopatogenní houbu Metarhizium anisopliae. Je určen k podpoře kořenové zóny, vitality a odolnosti rostlin.
Podpora půdy a kořenů však není zárukou odstranění drátovců ani všech přezimujících škůdců. Tato opatření kombinujte s kontrolou jejich výskytu a vhodnou přípravou pozemku.
Choroby brambor
Plíseň bramborová – Phytophthora infestans
Plíseň bramborová
Plíseň bramborová patří mezi nejzávažnější choroby brambor. Jejím původcem je Phytophthora infestans, organismus podobný houbám, který se řadí mezi oomycety.
Na listech se objevují nepravidelné, vodnaté, šedozelené až hnědé skvrny, které se za příznivých podmínek rychle zvětšují. Napadené listy hnědnou, zasychají a odumírají. Choroba může zasáhnout také stonky a postupně zničit nať.
Za vlhkého počasí se na spodní straně listů, zejména na rozhraní zdravého a napadeného pletiva, může objevit jemný bělavý povlak.
Infekce může přejít i do hlíz. Na jejich povrchu vznikají nepravidelné skvrny a pod slupkou se objevuje hnědé až rezavohnědé zbarvení dužniny. Následně se mohou přidat další mikroorganismy způsobující hnilobu. Potíže se někdy projeví až během skladování.
Stejný původce napadá také rajčata. Napadené brambory mohou být zdrojem infekce, nelze však říci, že se choroba na rajčatech vždy objeví až po jejím výskytu na bramborách.
Prevence plísně bramborové
Základem je zdravá sadba, vhodná odrůda a pravidelná kontrola porostu. Odstraňujte zapomenuté hlízy a samovolně vyrůstající brambory, které mohou být zdrojem infekce.
Rostlinám dopřejte dostatek prostoru pro proudění vzduchu. Zalévejte půdu u rostlin a zbytečně nesmáčejte nať. Pokud je zálivka potřebná, vhodnější bývá ráno, aby porost mohl během dne oschnout.
Při sklizni a skladování oddělujte podezřelé nebo poškozené hlízy od zdravých. Silně napadenou nať a nemocné hlízy neponechávejte na záhonu.
Šetrná ochrana a podpora odolnosti
Polyversum
Polyversumobsahuje živý mikroorganismus Pythium oligandrum, který působí mykoparaziticky a podporuje obranné reakce rostlin.
Polyversum nemíchejte s fungicidy bez výslovně potvrzené kompatibility. Zvláštní pozornost věnujte měďnatým přípravkům, například Kocide 2000, a produktům obsahujícím měď, jako je Controlphyt Cu. Nevhodná kombinace může omezit životaschopnost mikroorganismu. Používejte čistý postřikovač a řiďte se pokyny výrobce.
Altela
Altelaje podle produktového popisu kontaktní přípravek obsahující přírodní enzymy, polyketidy, neživé bakterie a rostlinné extrakty. Je určen k omezení rozvoje vybraných chorob na povrchu rostlin.
Působí i proti plísni révy vinné (peronospora), plísni okurkové, plísni rajčatové či strupovitosti.
NovaFerm SIRIUS
NovaFerm SIRIUS je mikrobiální přípravek pro aplikaci na list obsahující bakterie Bacillus licheniformis. Podporuje zdraví porostu a přispívá k omezení vybraných patogenů. Působí preventivně i kurativně.
Chitopron
Chitopron obsahuje chitosan hydrochlorid a působí jako elicitor, tedy látka podporující přirozené obranné mechanismy rostlin. Jeho úlohou je především podpora odolnosti.
Zdravá úroda začíná prevencí
Pravidelná kontrola porostu, zdravá sadba, střídání plodin a včasný zásah pomáhají omezit škody způsobené mandelinkou, drátovci i plísní bramborovou. Biologické a podpůrné přípravky vybírejte podle konkrétního problému a používejte je za podmínek, při kterých mohou správně působit.
Rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae) je houbové onemocnění, jehož nejvýraznější příznaky pozorujeme především na listech hrušní. Při silnějším napadení může houba zasáhnout také letorosty a výjimečně plody.
Na horní straně listů se od konce jara a během léta objevují nápadné žlutooranžové až oranžovočervené skvrny, které se postupně zvětšují.
Uprostřed skvrn se vytvářejí drobné tmavé tečky – spermogonia. Později, obvykle od druhé poloviny léta, vznikají na spodní straně listů nápadné kuželovité až pohárkovité útvary – aecia.
Při napadení plodů nebo mladých výhonů může docházet k jejich deformaci. Typickým a nejčastějším projevem však zůstává právě výrazná skvrnitost listů.
Co rez hrušňovou způsobuje?
Rez hrušňová je onemocnění hrušní a některých druhů jalovců. Houba potřebuje ke kompletnímu dokončení svého životního cyklu oba hostitele.
Na hrušni přežívá pouze během vegetace. Trvale přezimuje na jalovci, kde může vytvářet víceleté infekce a zduřeniny na větvích.
Na jaře, především za vlhkého počasí, se na napadených větvích jalovce objevují nápadné oranžové až hnědooranžové rosolovité útvary. Z nich se uvolňují spory, které jsou větrem přenášeny na mladé listy hrušní.
Právě v tomto období dochází k nové infekci hrušní.
Během léta se choroba dále vyvíjí na listech hrušně a na jejich spodní straně se později vytvářejí aecia. Z nich se uvolňují spory, které naopak infikují jalovce.
Tím se životní cyklus houby uzavírá.
Zatímco napadený jalovec může infekci nést několik let, listy hrušně se musí nově infikovat každou sezonu.
Jak daleko se může rez šířit?
Výskyt choroby je nejsilnější tam, kde rostou vhodné jalovce v blízkosti hrušní.
EPPO uvádí, že choroba bývá významná zejména tehdy, pokud se alternativní hostitel nachází přibližně do 300 metrů od sadu. Spory se však mohou při vhodných povětrnostních podmínkách šířit i dále.
Proto nelze vzdálenost 200 nebo 300 metrů chápat jako absolutní bezpečnostní hranici. Čím větší vzdálenost mezi hrušní a napadeným jalovcem je, tím nižší bývá riziko silné infekce.
Ne všechny druhy jalovců jsou stejně náchylné. Významnými hostiteli jsou především některé okrasné druhy a kultivary rodu Juniperus.
Jalovec obecný (Juniperus communis) je vůči Gymnosporangium sabinae výrazně méně náchylný a není považován za hlavního hostitele této choroby.
Také mezi odrůdami hrušní existují rozdíly v citlivosti, nelze však počítat s úplnou rezistencí jako jediným způsobem ochrany.
Jak moc může rez hrušeň poškodit?
Při slabém výskytu představuje rez hrušňová především estetický problém.
Při opakovaném a silném napadení však může být zasažena velká část listové plochy. Tím se omezuje fotosyntéza, což může oslabovat růst stromu, tvorbu zásobních látek i násadu a kvalitu plodů.
Silné infekce mohou podle odborných zdrojů vést také ke snížení výnosu.
Rzi – Pucciniales
Rzi jsou rozsáhlou skupinou houbových chorob z řádu Pucciniales.
Jejich název souvisí s typickými žlutými, oranžovými, rezavými, hnědými až černými výtrusnými ložisky, která vytvářejí na napadených rostlinách.
Jednotlivé druhy rzí mají obvykle poměrně úzký okruh hostitelů. Některé dokončí celý životní cyklus na jedné rostlině, zatímco jiné – stejně jako rez hrušňová – potřebují dva rozdílné hostitele.
Na zahradách se můžeme setkat s různými druhy rzí například na:
hrušních,
jalovcích,
rybízu,
ostružinících,
fazolích,
růžích,
pivoňkách,
dalších okrasných a užitkových rostlinách.
Nejde však o jednu a tutéž chorobu. Rez na růži, rybízu nebo fazoli způsobují jiné druhy hub než rez hrušňovou.
Rez hrušňová – biologická a preventivní ochrana
Nejnápadnější známky infekce jalovce objevíme na jaře za vlhkého počasí, kdy se na zduřelých větvích vytvářejí oranžové až hnědooranžové rosolovité výtrusné útvary.
Pokud je na jalovci objevíte a v blízkosti rostou hrušně, je vhodné napadené části důkladně zkontrolovat.
Silně napadené větve jalovce odstraníme až do zdravého dřeva. Pokud je infekce rozsáhlá a zasahuje velkou část rostliny, může být v některých případech vhodné zvážit odstranění celého napadeného jalovce.
Nejdůležitější preventivní opatření jsou:
odstraňování napadených částí jalovců,
co největší prostorová vzdálenost mezi hrušněmi a náchylnými jalovci,
výběr méně citlivých druhů a kultivarů,
pravidelná kontrola jalovců především na jaře,
sledování zdravotního stavu hrušní od rašení.
Kdy je nejdůležitější hrušeň chránit?
Rozhodujícím obdobím pro infekci hrušní je především jaro, kdy jalovce vytvářejí teliospory a následně bazidiospory schopné infikovat mladé listy hrušně.
Proto případná fungicidní ochrana musí být zaměřena zejména na období od rašení a kvetení během jarního infekčního období, především pokud panuje vlhké počasí.
EPPO v profesionálních systémech ochrany uvádí při vysokém infekčním tlaku preventivní ošetření přibližně od kvetení do poloviny června. Konkrétní přípravky, termíny a intervaly se však musí vždy řídit aktuální registrací v dané zemi a etiketou přípravku.
Samotný podzimní postřik po opadu listů není hlavním opatřením proti nové infekci rzí hrušňovou, protože hrušeň je znovu infikována až na jaře sporami přicházejícími z jalovce.
Při péči o hrušně ohrožené houbovými chorobami se používají různé skupiny přípravků. Je však důležité rozlišovat mezi registrovanými fungicidy, listovými hnojivy a pomocnými nebo podpůrnými přípravky.
Rez hrušňová je typickým příkladem choroby, u které nestačí sledovat pouze samotnou hrušeň.
Pokud se choroba pravidelně vrací, hledejte v okolí také jalovce. Právě na nich houba přezimuje a na jaře vytváří spory, které znovu infikují mladé listy hrušní.
Nejúčinnější ochrana proto spočívá v kombinaci:
kontroly jalovců + odstranění zdrojů infekce + vhodné vzdálenosti hostitelů + sledování počasí + včasné jarní ochrany tam, kde je skutečně potřebná.
Vlnatka krvavá – jak se jí zbavit? Na první pohled může bílý voskový povlak na větvích připomínat plíseň nebo pavučinu. Ve skutečnosti se pod ním mohou ukrývat kolonie drobných mšic.
Vlnatka krvavá
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na první pohled je snadné zaměnit je za nečistotu nebo plíseň. Když se však podíváte blíže, zjistíte, že se pod bílou vrstvou ukrývají kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum).
Jde o druh mšice, jejíž tělo je pokryté bílými voskovými vlákny připomínajícími vlnu. Samotné mšice jsou rezavě až červenohnědé a po rozmáčknutí zanechávají načervenalou tekutinu. Právě odtud pochází český název vlnatka krvavá.
Kde se vlnatka krvavá vyskytuje?
Vlnatka krvavá napadá především jabloně. Méně často se může objevit také na hrušních, hlozích, skalnících a některých dalších příbuzných dřevinách.
To je důležité odlišit od červců, kteří rovněž vytvářejí bílý voskový povlak, ale běžně napadají pokojové rostliny, citrusy, sukulenty, cykasy a řadu dalších rostlin.
Vlnatku krvavou proto typicky hledáme na:
kmenech a větvích jabloní,
v prasklinách kůry,
kolem řezných ran,
na mladších výhonech,
u báze kmene,
a také na kořenech.
Přezimují především mladá vývojová stadia ukrytá v prasklinách kůry, v chráněných místech u báze kmene a na kořenech. Silné zimní mrazy mohou část populace výrazně omezit.
Jaké škody vlnatka způsobuje?
Vlnatka krvavá saje rostlinné šťávy z lýkových pletiv větví, kmenů, mladých výhonů i kořenů.
V místě dlouhodobého sání mohou vznikat nápadné zduřeniny, uzlovité výrůstky a hálky. Napadené části se deformují a mladé stromy mohou být při silném napadení výrazně oslabeny. Nejzávažnější bývá poškození kořenů, kde vznikající hálky mohou brzdit růst stromu.
Typickými příznaky jsou:
bílé vatovité kolonie na kůře,
zduřeniny a nepravidelné nádorky na větvích,
deformované mladé výhony,
zpomalení růstu,
při silném výskytu celkové oslabení stromu.
Poškozená a popraskaná pletiva mohou být náchylnější k následnému osídlení některými patogeny. EPPO například uvádí souvislost mezi napadením vlnatkou a rakovinou jabloní.
Výrůstky proto není vhodné automaticky hluboce vyřezávat. Silně poškozené nebo odumírající větve můžeme odstranit zdravým řezem, ale zásah by neměl vytvářet další zbytečně rozsáhlé rány.
Pozor na záměnu s červci
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Červci se běžně objevují například na citrusech, pokojových a skleníkových rostlinách, zatímco Eriosoma lanigerum je typickým škůdcem především jabloní.
Správné určení škůdce je důležité také proto, že se liší možnosti biologické ochrany.
Biologická a šetrná ochrana
Pokud je napadena pouze malá část stromu, můžeme kolonie mechanicky odstranit kartáčkem, hadříkem nebo silnějším proudem vody. U menších stromů lze jednotlivé kolonie také rozmáčknout prsty.
Mechanické odstranění je nejúčinnější při prvním výskytu, než se škůdce rozšíří do větší části koruny.
Bílá vosková vrstva totiž vlnatku částečně chrání před přímým kontaktem s postřikem. Proto musí případné kontaktní ošetření dobře smočit celou kolonii a dostat se pod voskový povlak.
V zahradnické praxi se používají například zahradnické oleje nebo insekticidní mýdla, která mohou při důkladném pokrytí napadených částí početnost mšic snížit. Podle potřeby se ošetření opakuje v souladu s návodem konkrétního přípravku.
Z přípravků používaných při péči o rostliny napadené savými škůdci lze podle jejich aktuálního určení využít například:
a především drobná parazitická vosička Aphelinus mali.
Aphelinus mali je významným specializovaným parazitoidem vlnatky krvavé. Samička klade vajíčko do těla mšice a vyvíjející se larva ji postupně usmrtí. Parazitované vlnatky tmavnou a mění se v typické „mumie“. Při vhodných podmínkách může tento přirozený nepřítel výrazně omezit nadzemní kolonie.
Proto má smysl omezovat používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdcem likvidovat také jeho přirozené nepřátele.
Při prvních bílých chomáčcích není třeba panikařit.
Nejprve ověřte, že jde skutečně o vlnatku krvavou. Menší kolonie mechanicky odstraňte a během sezony strom pravidelně kontrolujte.
Současně podporujte slunéčka, zlatoočky, pestřenky, škvoři a parazitoidy, protože právě přirození nepřátelé dokážou při mírném výskytu populaci vlnatky účinně regulovat. RHS uvádí, že v mnoha zahradách může být část populace tolerována a přirození nepřátelé její počet během léta postupně sníží.
U silného nebo opakovaného napadení mladých jabloní je vhodné ochranu řešit důsledněji, protože kořenové kolonie mohou strom výrazně oslabovat.
Ploštice (Heteroptera) patří do řádu polokřídlých (Hemiptera). Jde o mimořádně pestrou skupinu hmyzu zahrnující desítky tisíc druhů – od škůdců rostlin přes dravé užitečné druhy až po vodní ploštice.
Typickým znakem mnoha druhů jsou polokrovky, jejichž přední část je zpevněná a zadní blanitá. Když jsou složené na hřbetě, mohou vytvářet charakteristickou kresbu připomínající písmeno X.
Pro ploštice je typické také bodavě sací ústní ústrojí – sosák, kterým propichují rostlinná nebo živočišná pletiva a přijímají tekutou potravu.
Většina druhů žije na souši, ale mezi plošticemi najdeme také řadu druhů přizpůsobených životu ve vodě.
Některé ploštice sají rostlinné šťávy a mohou být významnými škůdci zemědělských, ovocných a zeleninových plodin.
Jiné jsou naopak dravé a živí se housenkami, mšicemi, brouky nebo dalšími drobnými bezobratlými. Tyto druhy patří mezi užitečné organismy, které přirozeně pomáhají regulovat škůdce.
Existují také druhy živící se krví obratlovců, například známé štěnice.
Jak ploštice poškozují rostliny?
Rostlinožravé ploštice poškozují divoké i pěstované rostliny především sáním rostlinných šťáv.
Při sání vpichují sosák do pletiva a mohou do něj zároveň uvolňovat sliny obsahující enzymy. V místě poškození se následně mohou vytvářet:
světlé nebo nekrotické skvrny,
deformace listů,
poškození mladých výhonů,
propadlá místa na plodech,
deformované nebo špatně vyvinuté plody a semena.
Mechanické poškození pletiva může také vytvářet vstupní místo pro některé sekundární infekce.
Ploštice obecně nepatří mezi nejvýznamnější přenašeče rostlinných virů. Schopnost přenosu patogenů se liší podle konkrétního druhu a hostitelské rostliny.
Jde o dravou ploštici z čeledi kněžicovitých (Pentatomidae), která se živí především larvami různého hmyzu.
Dospělci i starší nymfy aktivně loví kořist, kterou napichují silným sosákem a vysávají její tělní obsah.
Mezi jejich kořist patří zejména housenky motýlů, ale mohou napadat také larvy některých brouků a další bezobratlé. Picromerus bidens je proto považován za přirozeného predátora a byl zkoumán také pro využití v biologické ochraně.
Ploštice mají nápadně zploštělé tělo. Na hlavě jsou dobře vyvinuté oči, tykadla a výrazný sosák. Nymfy připomínají dospělce, ale nemají plně vyvinutá křídla.
Kněžice zeleninová – Nezara viridula
Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je teplomilný a silně polyfágní škůdce, který se v posledních letech objevuje také ve střední Evropě.
Dospělci jsou obvykle světle zelení a dorůstají přibližně 13 až 18 mm. Zbarvení však může být proměnlivé.
Nymfy vypadají výrazně odlišně od dospělců. Mladší stadia jsou tmavá, později se na jejich těle objevují nápadné bílé, oranžové nebo načervenalé skvrny.
Kněžice zeleninová napadá velmi široký okruh hostitelů. Patří mezi ně například:
Dospělci i nymfy sají na listech, stoncích, mladých výhonech a především na plodech a semenech. V místě sání vznikají tvrdší, hnědavé nebo tmavé skvrny a plody se mohou deformovat nebo předčasně opadávat.
Přítomnost ploštic může také negativně ovlivnit vůni a chuť sklizených plodů.
Kněžice mramorovaná – Halyomorpha halys
Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je invazní druh původem z východní Asie, který se rozšířil také do Evropy.
Na Slovensku byla poprvé zaznamenána v roce 2016 a dnes je podle EPPO rozšířená na velké části území.
Dospělci mají široké, zploštělé tělo dlouhé přibližně 12 až 17 mm. Zbarvení je typicky hnědě mramorované.
Při vyrušení mohou vylučovat výrazně zapáchající sekret, který slouží jako obranný mechanismus.
Dospělci i nymfy poškozují hostitelské rostliny sáním. Na napadených listech a plodech se mohou objevit:
drobné světlé nebo nekrotické skvrny,
korkovité změny pletiva,
deformace,
propadlá místa na plodech.
Kněžice mramorovaná je mimořádně polyfágní a může napadat více než 100 druhů rostlin, včetně jabloní, hrušní, broskvoní, meruněk, slivoní, malin, vinné révy, fazolí, kukuřice a řady okrasných dřevin.
Přezimují dospělci, kteří často vyhledávají chráněná místa v budovách, skladech nebo jiných úkrytech.
V našich podmínkách má druh zpravidla jednu generaci za rok, v teplejších oblastech mohou vznikat dvě generace. S oteplováním klimatu se počet generací může zvyšovat.
Jak ploštice regulovat?
Úplné odstranění ploštic ze zahrady není ani možné, ani žádoucí. Některé druhy jsou totiž užitečnými predátory.
Proto je nejprve důležité správně určit, zda jde skutečně o škodlivý druh.
Při menším výskytu pomáhá:
ruční sběr dospělců a nymf,
odstraňování snůšek vajíček ze spodní strany listů,
používání ochranných sítí,
pravidelná kontrola plodů a mladých výhonů,
podpora přirozených nepřátel.
U invazních druhů, jako je kněžice mramorovaná, je důležité sledovat výskyt od jara až do podzimu.
Přípravky používané při silnějším výskytu
Pokud mechanická a preventivní ochrana nestačí, lze podle konkrétní plodiny a aktuální registrace využít také vhodné přípravky.
V pěstitelské praxi se používají například:
SpinTor – insekticidní přípravek s účinnou látkou spinosad,
NeemAzal– přípravek rostlinného původu s účinnou látkou azadirachtin A,
NovaFerm ORION– mikrobiální listové hnojivo, které lze používat jako součást podpůrné péče o rostliny vystavené tlaku savých a žravých škůdců,
BorOil– listové hnojivo s mastnými kyselinami, které může podle způsobu použití zlepšovat smáčení povrchu rostlin,
Effetto– pomocný přípravek používaný jako součást podpory přirozených obranných reakcí rostlin.
Ne každá ploštice je škůdce
Ploštice představují velmi rozmanitou skupinu hmyzu. Zatímco kněžice zeleninová nebo kněžice mramorovaná mohou při přemnožení poškodit zeleninu, ovoce či vinnou révu, jiné druhy, například Picromerus bidens, jsou naopak našimi spojenci.
Proto se vyplatí ploštici před zásahem nejprve správně určit. Zbytečné použití širokospektrálního insekticidu může kromě škůdce odstranit také dravé druhy, které nám v zahradě přirozeně pomáhají.
Lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus) je tmavě šedočerný brouk z čeledi nosatcovitých. Dospělci jsou přibližně 8 až 13 mm dlouzí a mají charakteristický krátký, široký nosec.
Aktivní jsou především v noci, zatímco během dne se ukrývají pod listy, nádobami, kameny nebo v jiných tmavých místech.
Lalokonosec má velmi široký okruh hostitelských rostlin. Napadá například rododendrony, tisy, růže, jahodníky, maliníky, vinnou révu, bramboříky, kamélie, begonie, fuchsie a mnoho dalších okrasných i užitkových rostlin. Velkým problémem bývá zejména u rostlin pěstovaných v nádobách.
Dospělí brouci okusují listy a mladé části rostlin. Na listech vytvářejí typické polokruhovité až nepravidelné výkusy podél jejich okrajů. Na vinné révě mohou poškozovat také rašící pupeny.
U některých jehličnanů a dřevin mohou okusovat mladé části výhonů nebo kůru. Poškození dospělými brouky je však většinou především estetické. Mnohem vážnější škody způsobují jejich larvy.
Jak poznám, že je za tím lalokonosec rýhovaný?
Jedním z nejtypičtějších znaků jsou vykousané okraje listů. Samotné výkusy však rostlinu většinou přímo nezahubí.
Skutečně nebezpečné jsou především larvy žijící v půdě, které požírají jemné kořeny a později mohou okusovat také silnější kořeny a bázi rostliny.
Napadená rostlina následně:
postupně vadne,
zpomaluje nebo zastavuje růst,
může shazovat listy,
při silném poškození kořenového systému může nakonec uhynout.
Největší riziko představují larvy pro mladé rostliny a rostliny pěstované v květináčích a kontejnerech, kde mají omezený kořenový prostor.
Larva je bělavá až krémová, beznohá, s hnědou hlavou a typicky stočená do tvaru písmene C. Dorůstá přibližně 10 mm.
Dospělí lalokonosci se během dne skrývají, a proto je jejich přímé zasažení kontaktním přípravkem obtížnější. Navíc často vycházejí za potravou až po setmění.
Právě proto patří mezi nejúčinnější ekologické postupy biologická ochrana zaměřená na larvy v půdě.
Biologická ochrana proti larvám
Proti larvám lalokonosce se používají entomopatogenní hlístice, které aktivně vyhledávají hostitele v půdě.
Tyto hlístice patří mezi dlouhodobě používané biologické prostředky proti larvám lalokonosce.
LARVANEM – Heterorhabditis bacteriophora
LARVANEMobsahuje podle současné produktové specifikace společnosti Koppert entomopatogenní hlístice Heterorhabditis bacteriophora.
Používá se k biologické ochraně proti larvám lalokonosce rýhovaného a dalších brouků.
Přípravek se aplikuje zálivkou nebo vhodným postřikovým zařízením do půdy, kde se hlístice aktivně pohybují a vyhledávají larvy hostitele.
Do larvy pronikají přirozenými tělními otvory a uvolňují symbiotické bakterie. Napadený hostitel následně hyne a uvnitř jeho těla se hlístice dále rozmnožují.
Nová generace infekčních larev poté opouští mrtvého hostitele a vyhledává další larvy.
Správná teplota a vlhkost jsou rozhodující
Úspěch biologické ochrany výrazně závisí na podmínkách při aplikaci.
Půda musí být vlhká, protože hlístice potřebují k pohybu vodní film mezi půdními částicemi. Po aplikaci proto nesmí půda vyschnout.
U Heterorhabditis bacteriophora výrobce uvádí aktivitu přibližně při 16 až 35 °C, s nejlepší účinností při vyšších teplotách kolem 19 až 33 °C.
Jiné druhy hlístic snášejí nižší teploty. Například některé druhy rodu Steinernema mohou být aktivní už přibližně od 5 °C, zatímco druhy rodu Heterorhabditis obecně vyžadují teplejší půdu.
Proto je důležité vybrat správný druh hlístic podle období a teploty půdy.
Za velmi vhodné období pro biologický zásah proti mladým larvám se často považuje konec léta a začátek podzimu, kdy jsou larvy ještě malé a půda dostatečně teplá.
A co dospělí lalokonosci?
Dospělci jsou aktivní především v noci. Přes den se ukrývají, což lze využít při jejich mechanickém odchytu.
U menšího množství rostlin můžeme:
večer nebo v noci rostliny kontrolovat a brouky ručně sbírat,
přes den kontrolovat místa pod květináči a jinými předměty, kde se ukrývají,
omezovat jejich počet pomocí vhodných pastí.
Zajímavostí je, že u Otiorhynchus sulcatus jsou dospělci prakticky samičky schopné partenogenetického rozmnožování, takže k založení nové populace nepotřebují samce. Jedna samička může naklást velké množství vajíček.
Steinernema carpocapsae proti dospělcům
Hlístice Steinernema carpocapsae se používají také v biologických systémech zaměřených na dospělé lalokonosce.
V praxi jsou dostupné například speciální pasti obsahující S. carpocapsae, do kterých se brouci během dne ukrývají a následně jsou hlísticemi infikováni. Tento způsob ochrany uvádí také RHS.
EPPO rovněž řadí Steinernema carpocapsae mezi biologické organismy používané proti druhům rodu Otiorhynchus.
Při používání přípravku CAPSANEM nebo jiného přípravku s S. carpocapsae je však nutné dodržet konkrétní způsob aplikace doporučený výrobcem. Ne každá formulace určená k půdní aplikaci nebo do pastí je automaticky vhodná jako postřik na list.
Další možnosti ochrany
Na dospělé jedince lze podle konkrétní rostliny a aktuální registrace použít také vhodné přípravky proti žravému hmyzu.
Předjarní postřik je důležitou prevencí proti různým chorobám a škůdcům, jako jsou houbová onemocnění, mechy, lišejníky nebo přezimující škůdci. Patří mezi nejdůležitější kroky v ochraně ovocných stromů, okrasných dřevin i révy vinné. Koncem zimy, ještě před začátkem jara, bychom měli začít s přípravou na novou pěstitelskou sezónu. Likvidace přezimujících škůdců je součástí celoroční ochrany ovocných a okrasných dřevin i vinic.
Pokud škůdce zasáhneme už ve stadiu vajíček nebo larev, tedy dříve, než stihnou způsobit větší škody, bude mít předjarní postřik nejlepší účinek.
Co můžeme udělat, abychom úrodu ochránili před mrazem?
V posledních letech se pozdní jarní mrazy stávají téměř pravidlem. Často si myslíme, že zima už definitivně skončila, přijde duben nebo květen – a náhle udeří jarní mráz.
V období vegetačního klidu nejsou mrazy pro rostliny tak nebezpečné jako právě pozdní jarní mrazy. Ty představují velké riziko zejména pro rozkvetlé ovocné stromy. Stromy a rostliny se už probouzejí k životu, míza v pletivech proudí a některé druhy jsou dokonce v plném květu.
Jarní mrazy nedokážeme nikdy přesně předvídat, a proto mohou naši úrodu nenávratně poškodit. Přestože neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak zabránit namrznutí rostlin, máme k dispozici několik opatření, která mohou škody výrazně zmírnit.
Zdravá rostlina = odolnější rostlina
Zdravé rostliny v dobrém fyziologickém stavu mají vyšší mrazuvzdornost. Proto je důležité udělat vše pro to, aby nebyly zbytečně vyčerpané nebo oslabené.
Základem je především správně provedený řez, vyvážená výživa, dostatečná závlaha, vhodná ochrana rostlin a také rozumná regulace růstu a plodnosti.
Nejnáročnějšími ovocnými druhy na teplo jsou meruňky a broskvoně. Následují kdouloně, třešně a ořešáky. Méně náročné jsou lísky, hrušně, slivoně, višně, jabloně a z drobného ovoce zejména červený a bílý rybíz, angrešt a maliny.
V ochraně proti mrazům rozlišujeme dvě základní metody: pasivní, tedy preventivní opatření, a aktivní opatření, která se používají přímo při hrozícím mrazu.
Pasivní preventivní metody ochrany proti mrazu
Citlivost rostlin na mráz ovlivňuje více faktorů – především druh rostliny, stanoviště, průběh teplot, aktuální počasí a výživa. Riziko poškození mrazem můžeme výrazně snížit už správným výběrem lokality.
Nevhodné jsou zejména mrazové kotliny, terénní prohlubně, vyvýšená údolí a rovinné polohy, kde se může hromadit studený vzduch. Vhodnější je výsadba na vyvýšená stanoviště a svahy, kde nehrozí tak výrazné proudění a usazování těžkého mrazivého vzduchu.
K omezení proudění ledového vzduchu může pomoci také dvou- až třímetrový pás keřů, který vytvoří přirozenou ochrannou bariéru.
Důležitá je i správná volba odrůd. Rané odrůdy obvykle dříve kvetou, a proto bývají pozdními jarními mrazy ohroženy více. Do rizikových poloh, zejména do kotlin a chladnějších oblastí, je vhodné vybírat pozdě kvetoucí odrůdy.
Velmi důležitou roli hraje také hnojení. Především fosfor a draslík mají pozitivní vliv na fyziologický stav rostlin a jejich odolnost vůči stresu. Naopak vyšší dávky dusíku mohou odolnost rostlin proti mrazu snižovat, protože podporují bujný, měkký růst citlivější k poškození.
TECAMIN je vhodný pro posílení rostlin v období intenzivního růstu, před kvetením i v době nasazování plodů. V souvislosti s pozdními jarními mrazy má význam zejména jako součást preventivní péče, která pomáhá udržet rostliny v dobrém fyziologickém stavu.
Chitopron je přípravek na ochranu rostlin – elicitor, který podporuje přirozenou obranyschopnost rostlin. Má fungicidní a baktericidní účinek a pomáhá rostlinám lépe reagovat na stresové situace, včetně nepříznivých podmínek v období jarní vegetace.
Aktivní metody ochrany proti mrazu
Překrytí netkanou textilií
Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.
Korunu malých stromků je možné volně vyplnit zmačkanými novinami, slámou nebo dobře vysušenou nehnijící trávou a následně ji obalit například balicím papírem. Materiál však nesmí být příliš stlačený, aby kolem rostliny zůstal vzduchový prostor.
Stejné metody překrývání lze využít také při ochraně záhonů. Na záhony je možné použít netkanou textilii, slámu, slaměné rohože nebo také jehličí.
Ochrana zavlažováním
Tento způsob patří mezi nejspolehlivější metody ochrany proti pozdním jarním mrazům.
Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.
Při krystalizaci vody z 0 °C vody na 0 °C led vzniká teplo, které pomáhá chránit rostlinná pletiva před promrznutím. Tato metoda může ochránit úrodu přibližně až do teploty −7 °C.
Je však nutné zohlednit vzdušnou vlhkost, pohyb vzduchu, správné dávkování vody i vhodný okamžik ukončení zavlažování. Voda musí rostlinu souvisle pokrývat. Pokud se zavlažování ukončí příliš brzy, může naopak dojít k poškození.
U větví obalených ledem hrozí jejich lámání, proto je vhodné je podle potřeby podepřít. Výhodou této metody je nízká náročnost na ruční práci a poměrně příznivé náklady v poměru k účinnosti.
V minulosti bylo běžným a důležitým opatřením bělení kmenů ovocných stromů před zimou pomocí vápenného roztoku.
V předjarním období dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. Kvůli prudkým výkyvům může kůra stromů praskat a odlupovat se. Kmeny proto bílíme ve dnech bez mrazu, zejména v lokalitách, kde je poškození kůry časté.
Vápenné mléko pomáhá omezit mrazové poškození kůry a může také zpomalit předčasné rašení časně kvetoucích odrůd, které by následně mohly být poškozeny jarními mrazy.
Tip: Jak připravit vápenné mléko
Vápenné mléko připravíme smícháním 2 kg hašeného vápna s 10 litry vody. Natíráme jím kmeny stromů a silné kosterní větve.
Nátěr chrání nejen před mrazem a slunečními paprsky, ale zároveň omezuje také růst mechů a lišejníků na kůře stromů.
Při polním vytápění se k ro stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.
Pomocí polního vytápění lze v zásadě zajistit ochranu proti různě silným jarním mrazům. Rozhodující je především množství dodané energie. Při vytápění zářiči je spotřeba energie vysoká, nejčastěji se jako zdroj energie využívá plyn.
Výhodou této metody je možnost automatizace, a tím i nižší náklady na pracovní sílu. Na druhé straně jsou však investiční náklady i náklady na energii poměrně vysoké. Vytápění zářiči je navíc dobře použitelné hlavně za bezvětří.
U nás jsou známé především parafínové protimrazové svíce, které se využívaly například ve Francii při ochraně sadů. Protimrazová svíce je plechová nádoba naplněná parafínem a vybavená knotem, který lze v případě potřeby rychle zapálit.
Díky praktickým rozměrům a jednoduchému použití se svíce dají snadno rozmístit kolem stromů. Hoří přibližně 8 hodin. Jde o účinný způsob ochrany, vzhledem k vyšším nákladům je však vhodný především pro menší zahrady nebo menší výsadby.
Nastýlání
Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.
Zejména během jasných nocí lze touto metodou zvýšit teplotu vzduchu v přízemní vrstvě přibližně o 2–3 °C. Metoda je však poměrně pracná a nákladná, proto se ve větších výsadbách běžně nepoužívá.
Zamlžování vzduchu
V minulosti se proti mrazům používalo také vytváření kouře spalováním různých materiálů, například slámy nebo větví, které se udržovaly ve vlhkém stavu. Vzniklý kouř s obsahem vodní páry pomáhal omezit vyzařování tepla z půdy a zpomaloval ochlazování vrstvy vzduchu nad povrchem.
Z důvodu ochrany životního prostředí se však tato metoda v současnosti nedoporučuje používat.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jedná se však o dva různé druhy s odlišnými hlavními hostitelskými rostlinami.
Nápadný dlouhý nosec neslouží k sání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde o prodlouženou část hlavy, na jejímž konci se nachází ústní ústrojí.
Dospělí brouci se živí především listy a květními pupeny jahodníků, maliníků a ostružiníků. Květopas jahodníkový přezimuje jako dospělec a na jaře postupně opouští své zimní úkryty. V našich podmínkách vytváří zpravidla jednu generaci za rok. ÚKSÚP uvádí, že brouci začínají vylézat z úkrytů koncem dubna, páří se v květnu a nová generace dospělců se nejčastěji objevuje koncem července.
Ve střední Evropě žije více druhů rodu Anthonomus. Z pěstitelského hlediska patří mezi známé druhy právě květopas jahodníkový a květopas jabloňový.
Samičky květopasa jahodníkového mohou způsobovat hospodářsky významné škody, protože při kladení vajíček poškozují květní pupeny, z nichž by se jinak vyvíjely plody.
Jak poznat napadení?
Typickým příznakem jsou uvadlé, zasychající nebo zhnědlé květní pupeny visící na částečně překousnuté stopce.
Samička nejprve vytvoří v květním pupenu otvor, do kterého naklade obvykle jedno vajíčko. Následně částečně překousne stopku pod pupenem. Pupen přestane růst, zvadne a často zůstává určitou dobu viset na poškozené stopce nebo později opadne.
Pokud napadený pupen opatrně otevřete, můžete uvnitř nalézt bělavou beznohou larvu s hnědavou hlavou, která se živí jeho obsahem. Larva se uvnitř pupenu také vyvíjí a kuklí.
Vajíčka jsou kladena především do květních pupenů jahodníku, později může škůdce napadat také maliníky a ostružiníky. Právě jahodník a druhy rodu Rubus patří mezi hlavní hostitele květopasa jahodníkového.
Poškozené pupeny se již normálně nerozvinou, a proto se z nich nevytvoří plody.
Při slabém výskytu může být ztráta malá. Při vysoké populační hustotě však může být poškozena značná část květních pupenů. EPPO uvádí, že při silném výskytu může být zničeno více než 50 % pupenů.
Věděli jste, že květopas jahodníkový patřil už v minulosti mezi obávané škůdce jahodníkových plantáží?
Biologická a šetrná ochrana
Při prvním a slabém výskytu není vždy nutné okamžitě použít insekticid.
Napadené a zavěšené pupeny pravidelně sbírejte a odstraňujte, ideálně ještě dříve, než larva dokončí svůj vývoj. Tím můžete omezit počet brouků nové generace.
Vyplatí se také porost pravidelně kontrolovat ještě před začátkem kvetení. Právě v tomto období dospělci po přezimování vyhledávají mladé listy a květní pupeny.
Při silném a opakovaném výskytu může být přímá ochrana opodstatněná. Rozhodující je však správné načasování zásahu.
Kdy proti květopasu zasáhnout?
Pokud je nutná insekticidní ochrana, provádí se po zjištění prvních dospělých brouků, nejlépe krátce před kvetením jahodníku.
Postřik se neprovádí na rozkvetlé jahody, protože v porostu se v této době pohybují včely, čmeláci a další opylovači. Aktuální signalizační zprávy ÚKSÚP uvádějí právě předkvětové období jako vhodný termín cíleného zásahu.
Mezi přípravky používané proti květopasu jahodníkovému patří podle aktuálních údajů také insekticidy s účinnou látkou spinosad, například SpinTor. ÚKSÚP jej uvádí mezi přípravky povolenými proti květopasu jahodníkovému na jahodách.
Spinosad je insekticid a může být nebezpečný pro včely a další necílové členovce, proto je důležité přesně dodržovat etiketu, termín aplikace a všechna opatření na ochranu opylovačů.
Co dělat bez postřiku?
V menších porostech má velký význam především:
pravidelná kontrola květních pupenů před kvetením,
odstranění typicky zavěšených a zaschlých napadených pupenů,
odstranění silně napadeného rostlinného materiálu,
sledování porostu v následující sezoně,
podpora přirozené biologické rovnováhy v zahradě.
Při menším množství rostlin lze dospělé brouky také mechanicky sklepávat z rostlin, nejlépe v době jejich jarní aktivity.
Důležité je zasáhnout včas
Květopas jahodníkový je malý brouk, který však dokáže při silném výskytu významně snížit násadu plodů. Nejtypičtějším znakem jsou zasychající pupeny visící na nalomených nebo částečně překousnutých stopkách.
Nejúčinnější je proto porost sledovat ještě před rozkvětem jahodníků. Při slabém výskytu často pomůže mechanické odstranění napadených pupenů. Při opakovaném a silném výskytu lze zvolit cílenou ochranu podle aktuálně povolených přípravků.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Ovoce samozřejmě obsahuje i další vitaminy a řadu dalších biologicky významných látek, přičemž jejich množství se liší podle druhu, odrůdy, stupně zralosti i podmínek pěstování.
Vyšší obsah karotenoidů najdeme například v šípcích, meruňkách nebo broskvích. Za zmínku stojí také ořešák královský, jehož plody obsahují mimo jiné vitaminy skupiny B, nenasycené mastné kyseliny a minerální látky.
Při pěstování je však důležité myslet nejen na samotný obsah živin, ale také na způsob ochrany a péče o rostliny. Pokud používáme přípravky na ochranu rostlin, měli bychom vždy dodržovat povolené použití, správné dávkování a ochranné lhůty.
Má tedy smysl mluvit o kvalitních plodech bez ohledu na to, jakým způsobem o svou zahradu pečujeme?
Někteří spotřebitelé dnes stále více sledují nejen původ ovoce a zeleniny, ale také jejich zpracování a složení hotových výrobků.
Domácí pěstování nám dává možnost mít větší kontrolu nad tím, jak o rostliny pečujeme, čím je hnojíme a jaké způsoby ochrany používáme. Zároveň však neplatí, že každá potravina z obchodu je automaticky nekvalitní nebo nezdravá.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ruku na srdce – dají se zdravé a kvalitní plody vypěstovat úplně bez jakékoli péče?
Proměnlivé počasí, pozdní jarní mrazy, dlouhá období sucha nebo vysoké vlhkosti a výskyt nových či šířících se škůdců a chorob dokážou pěstování značně zkomplikovat.
Některé faktory ovlivnit nedokážeme. Mnoho podmínek pro zdravý růst rostlin však ovlivnit můžeme.
Patří sem například správná péče o půdu, hygiena sadu, vhodná výživa, odstranění napadených částí rostlin a podle potřeby také podzimní nebo předjarní ošetření.
Některé podpůrné prostředky si lze připravit i doma z běžně dostupných rostlin. Tradičně se používá například výluh z kopřivy, především jako rostlinná jíchá a podpůrný prostředek při pěstování. Jeho účinek proti konkrétním škůdcům nebo chorobám však nelze považovat za náhradu registrovaného přípravku na ochranu rostlin.
Krok za krokem k péči o půdu a stromy
Na podzim je vhodné připravit půdu i rostliny na období zimního klidu a vytvořit jim co nejlepší podmínky pro následující jaro. Ještě před zimou proto stojí za to udělat několik základních kroků.
Monilióza
Pokud vaše stromy během sezóny potrápila monilióza, nezapomeňte odstranit ze stromů i zpod nich mumifikované a chorobou napadené plody.
Důležité je také průběžně uklízet silně napadené rostlinné zbytky a listí. Tím snižujeme množství míst, na kterých mohou přezimovat některé patogeny a škůdci. Zdravé listí však nemusíme ze zahrady automaticky odstraňovat – lze je využít například ke kompostování nebo mulčování tam, kde nehrozí šíření závažných chorob.
Do půdy lze zapracovat také mikrobiální přípravky.
Jednou z možností je NovaFerm VIVA, mikrobiální půdní přípravek určený k podpoře biologické aktivity půdy a vitality rostlin. V pěstitelské praxi se používá také jako součást péče o půdu v porostech, kde se mohou vyskytovat půdní škůdci, například drátovci, ponravy chroustů, můrynebo bázlivec kukuřičný.
Přípravek však nepoužíváme jako univerzální náhradu insekticidu či nematocidu – vždy se řídíme jeho určením a doporučením výrobce.
Další možností je multibakteriální půdní přípravek NovaFerm MULTI.
Podporuje mikrobiální rozklad organických a posklizňových zbytků a pomáhá zlepšovat biologickou aktivitu půdy. Lze jej využít také při kompostování, kde mikroorganismy přispívají k rozkladu organické hmoty.
Ošetření stromů
Pokud jste ještě nevyměnililepové pásyna kmenech stromů, stále je na to vhodná doba.
Oboustranně lepivý pás se upevňuje kolem kmene a vytváří mechanickou bariéru pro lezoucí hmyz. Pomáhá omezit přístup některých housenek, mravenců a dalších škůdců do koruny stromu.
Velký význam má zejména proti bezkřídlým samicím některých píďalek, které na podzim nebo v předjaří lezou po kmenech do korun, kde kladou vajíčka.
Ošetřovat lze podle potřeby ovocné stromy, keře i některé okrasné dřeviny. Vždy je však nutné vycházet z konkrétního problému – ne každý strom potřebuje každý rok stejný postřik.
V pěstitelské praxi se používají přípravky obsahující měď nebo síru, pokud jsou pro danou plodinu, chorobu a termín použití povoleny.
Podle účelu ošetření se používají také olejové přípravky, například BorOilnebo FerrumOil. Je však důležité nekombinovat přípravky automaticky – možnost míchání mědi, síry, olejových a mikrobiálních přípravků je vždy nutné ověřit podle etikety a doporučení výrobce.
Jako součást podpůrné péče lze využít také mikrobiální listové hnojivo NovaFerm SIRIUS.
Obsahuje bakterie rodu Bacillus a používá se k podpoře vitality a přirozené obranyschopnosti rostlin. V pěstitelské praxi se využívá u porostů ohrožených různými houbovými chorobami, například:
U mikrobiálních přípravků je obzvlášť důležité ověřit jejich kompatibilitu s měďnatými a dalšími antimikrobiálně působícími přípravky, protože nevhodná kombinace může životaschopnost užitečných mikroorganismů omezit.
Zdravá zahrada začíná prevencí
Podzimní péče nemusí znamenat množství postřiků. Mnohem důležitější je odstranit zdroje infekce, zkontrolovat zdravotní stav stromů, pečovat o půdu a zasahovat pouze tam, kde je to skutečně potřeba.
Odstraňování mumifikovaných plodů, péče o půdu, lepové pásy, správná výživa a vhodně zvolené podzimní ošetření mohou společně významně snížit tlak některých chorob a škůdců v následující sezoně.
Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystémuvelmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Larva slunéčka požírá mšice
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšicepod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
Mrtvé dřevo a hromada kamenů
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
Z pohledu ekologické ochrany je velmi důležitý už samotný výběr vhodné odrůdy. Odrůda citlivá na choroby nebo škůdce může ekologické pěstování ořešáku královského výrazně zkomplikovat, v některých případech až znemožnit. Dobrou kondici rostlin a základ jejich přirozené ochrany podpoříme především kvalitní výživou, správným obděláváním půdy a dostatečnou závlahou. Silný a dobře živený strom se lépe vyrovnává se stresem, výkyvy počasí i tlakem chorob a škůdců.
Prevence a včasná diagnostika chorob a škůdců
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Poškozené nebo napadené části rostlin je vhodné včas odstranit, lokalizovat zdroj infekce a nezapomínat ani na kontrolu okolních porostů. Právě včasné zjištění výskytu škůdců je jedním z klíčových prvků úspěšného a zdravého pěstování.
Pro sledování škůdců nejen na ořešáku královském doporučujeme použít žluté sférické lapače s feromonovým odparníkem Rhagoletis completa. Ty pomáhají monitorovat výskyt vrtule ořechové, která patří mezi významné škůdce ořešáku.
Podceňovat bychom neměli ani výkyvy počasí, protože právě teplota, vlhkost a srážky výrazně ovlivňují rozvoj chorob na jednotlivých druzích rostlin. Pravidelné sledování porostu nám proto pomáhá předcházet problémům dříve, než se naplno rozvinou.
Preventivní ošetření a posílení odolnosti rostlin
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých škodlivých činitelů volíme přípravky s nižším obsahem mědi, například CuproTonic. Při vyšším tlaku choroby je vhodné jej kombinovat s přípravky podporujícími přirozenou imunitu rostlin, jako jsou Imunofolnebo Chitopron 5 %.
Odolnost rostlin proti houbovým chorobám pomáhá zvyšovat také přípravek Trifender. Používá se preventivně, ideálně už před výsadbou, kdy se ošetřuje kořenový bal. Aplikace se provádí postřikem na půdu.
Správně zvolená prevence, pravidelná kontrola porostu a podpora přirozené vitality stromů jsou v ekologickém pěstování základem zdravého a dlouhodobě prosperujícího ořešáku královského.
Bakteriální skvrnitost ořešáku
Původcem této choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje prakticky všude na světě, kde se pěstují ořešáky. Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý nebo ořešák kalifornský.
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Na mladých plodech se bakteriální skvrnitost projevuje drobnými hnědavými puchýřkovitými skvrnami, které později mokvají. Hniloba následně postupuje dovnitř plodu a často napadne celé mladé semeno. Plod postupně černá, scvrkává se a opadává.
U nás patří bakteriální skvrnitost ořešáku mezi běžně rozšířené choroby. Silnější projevy se objevují zejména v letech, kdy je jaro vlhké a teplé.
Biologická ochrana proti bakteriální skvrnitosti
S biologickou ochranou ořešáku je vhodné začít ještě před samotným kvetením. V tomto období využíváme přípravky, které podporují obranný systém přímo v rostlinách.
Pokud se přirozený imunitní systém rostliny neaktivuje, samostatné přípravky s obsahem mědi bývají méně účinné. Důležité je proto kombinovat preventivní působení s podporou vitality a obranyschopnosti stromu.
Vhodným přípravkem je CuproTonic, který funguje na bázi cukru a obsahuje sníženou dávku mědi a zinku. Poměr jednotlivých složek je nastaven tak, aby zdravé buňky měly dostatek živin pro další růst a lepší vývoj.
Použití přípravku CuproTonic má význam především jako součást preventivní péče o ořešák. Pomáhá podpořit přirozenou odolnost rostliny a zároveň dodává důležité mikroprvky, které se podílejí na její celkové kondici.
Gnomonie ořešáku – hnědnutí listů ořešáku
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
Onemocnění se nejprve projevuje žlutými skvrnami na listech, které později hnědnou až černají. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se rozšířit také na povrch plodů.
Na napadených plodech vznikají hnědé až černé skvrny, které často vedou k předčasnému opadu, mnohdy ještě nedozrálých ořechů. Houba proniká přes zelenou část oplodí i skořápku a znehodnocuje jádro ořechu. Napadené jádro bývá průsvitné, tmavě hnědé, začíná hnít a je nepoužitelné.
Listy se při silnějším napadení kroutí, zasychají a opadávají. Výsledkem může být znehodnocení větší části úrody a celkové oslabení stromu. Ořešák, který předčasně ztratí listy, se hůře připravuje na zimu a v následujícím období bývá náchylnější k poškození mrazem.
Ekologická ochrana ořešáku královského
V ekologické ochraně je důležitá především prevence, pravidelné sledování zdravotního stavu stromu a podpora jeho přirozené odolnosti. Napadené listí a zbytky plodů je vhodné odstraňovat, protože mohou sloužit jako zdroj infekce pro další sezónu.
Riziko rozvoje choroby se zvyšuje zejména v obdobích s vyšší vlhkostí, častými srážkami a špatným prouděním vzduchu v koruně. Proto je důležité udržovat strom v dobré kondici, nepřehnojovat dusíkem a podle potřeby provádět vhodný řez, který korunu prosvětlí.
Nový škůdce ořešáku královského
Mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans patří také původem neevropská vrtule ořechová (Rhagoletis completa). V Evropě je jejím hlavním hostitelem ořešák královský (Juglans regia). K dalším hostitelům tohoto škůdce patří také broskvoň obecná (Prunus persica).
Vrtule ořechová se postupně rozšířila i do střední Evropy. Od roku 2017 je její výskyt potvrzen v České republice a od roku 2019 působí problémy také pěstitelům na Slovensku.
Vrtule ořechová
Larvy vrtule ořechové přezimují v půdě ve stadiu kukel. Dospělé mouchy se líhnou od konce června.
Vrtule ořechová je drobná muška o velikosti přibližně 4–6,4 mm. Vyznačuje se žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá a nese výraznou žlutou skvrnu. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky, podle kterých lze škůdce poměrně dobře rozpoznat.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
Poté, co larvy plod opustí, zůstávají ve slupce chodbičky. Slupka měkne, může zahnívat a velmi špatně se odstraňuje. Při časném napadení bývají plody scvrklé, měknou a předčasně opadávají ze stromu.
Obaleč jablečný
Významným škůdcem ořešáku může být také obaleč jablečný (Cydia pomonella). Přezimuje v prasklinách kůry, v půdě kolem stromu, případně v opadaných poškozených plodech. Právě proto je důležité na podzim napadené plody, zbytky slupek a další rostlinný materiál odstranit, spálit nebo správně zkompostovat.
Velké pavučinové zámotky a výrazné poškození listové plochy může způsobovat také přástevník americký (Hyphantria cunea). Při silnějším výskytu dokáže výrazně oslabit strom, protože omezuje jeho schopnost fotosyntézy.
Na co nezapomenout
Pro výsadbu ořešáku královského vybíráme stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a výživnou půdou. Po výsadbě je důležité udržovat korunu vzdušnou pravidelným prosvětlovacím řezem. Řez provádíme v období, kdy je strom v míze.
Po opadu listí se doporučuje odstranit napadené plody, obaly ořechů, listí a další zbytky, ve kterých mohou přezimovat zárodky chorob nebo škůdců. Tímto opatřením omezíme další rozmnožování hub i šíření škodlivých organismů. Pokud se likvidace listí nestihne před zimou, je možné ji provést také brzy na jaře.
Biologické řešení
Proti vrtuli ořechové (Rhagoletis completa) je možné použít přípravek Bora s obsahem houby Beauveria bassiana BB1, který se aplikuje do půdy. Aplikace se provádí zálivkou pod korunu ořešáku, a to na jaře a dvakrát na podzim.
V trávnících lze použít také parazitické hlístice Entonem, protože je není nutné zapravovat do půdy. Do koruny stromu se doporučuje umístit lapače na vrtuli. Monitoring škůdce je důležitý pro správné načasování ochranných opatření.
Postřik je vhodné provádět také v koruně stromu. V praxi byl s poměrně dobrými výsledky vyzkoušen přípravek Spintor, avšak pro dostatečný účinek bylo potřeba provést přibližně 7 až 11 postřiků za sezónu.
V současnosti vykazuje dobré výsledky přípravek NovaFerm Orion. Protože bakterie vydrží v koruně stromu déle, obvykle postačí 3 postřiky za sezónu. Pro lepší smáčivost doporučujeme přidat přípravek BorOilspolu s menším množstvím mědi. Vhodný je například CuproTonicnebo Kocide 2000.
Tímto způsobem chráníme ořešák nejen před škůdci, ale současně také před významnými chorobami ořešáku, jako jsou bakteriální skvrnitost ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis), antraknóza ořešáku (Gnomonia leptostyla) a čerň ořešáková (Alternaria nucis).
Pokud je tlak chorob silný, je možné do postřiku přidat také přípravek NovaFerm Sirius.
Ne všechny rostliny mají stejné požadavky. Některé potřebují delší dobu předpěstování, například celer nebo paprika. Jiné klíčí a rostou rychle, takže je stačí vysévat později – například dýně nebo okurky.
Důležité vlastnosti výsevního substrátu
Podpora zakořenění a rozvoje kořenového systému.
Sazenice vyjímej opatrně, například pomocí dřevěné špejle, lžičky nebo pikýrovacího kolíku.
Zálivka a výživa
Příprava půdy a výsadbového místa
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) patří mezi nejvýznamnější škůdce brambor. Dospělí brouci i larvy se živí listy a při silném napadení mohou rostliny téměř úplně zbavit natě. To oslabuje porost a může výrazně snížit úrodu.
Dospělí brouci přezimují v půdě a na jaře vyhledávají hostitelské rostliny. Za chladnějšího počasí se pohybují především po zemi, po oteplení mohou také létat.
Drátovci jsou larvy některých druhů kovaříků. Žijí v půdě a poškozují podzemní části rostlin, například brambory, mrkev, kukuřici a další zeleninu.
Rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae) je houbové onemocnění, jehož nejvýraznější příznaky pozorujeme především na listech hrušní. Při silnějším napadení může houba zasáhnout také letorosty a výjimečně plody.
Rez hrušňová je onemocnění hrušní a některých druhů jalovců. Houba potřebuje ke kompletnímu dokončení svého životního cyklu oba hostitele.
Nejnápadnější známky infekce jalovce objevíme na jaře za vlhkého počasí, kdy se na zduřelých větvích vytvářejí oranžové až hnědooranžové rosolovité výtrusné útvary.
Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.
Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.
Ploštice (Heteroptera) patří do řádu polokřídlých (Hemiptera). Jde o mimořádně pestrou skupinu hmyzu zahrnující desítky tisíc druhů – od škůdců rostlin přes dravé užitečné druhy až po vodní ploštice.
Rostlinožravé ploštice poškozují divoké i pěstované rostliny především sáním rostlinných šťáv.
Picromerus bidens patří 
Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je teplomilný a silně polyfágní škůdce, který se v posledních letech objevuje také ve střední Evropě.
Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je invazní druh původem z východní Asie, který se rozšířil také do Evropy.
Jedním z nejtypičtějších znaků jsou vykousané okraje listů. Samotné výkusy však rostlinu většinou přímo nezahubí.
Hlístice Steinernema carpocapsae se používají také v biologických systémech zaměřených na dospělé lalokonosce.
Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.
Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.
Natírání vápenným nátěrem
stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.
Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný 
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ježek je v 
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
