Tag

škůdci jahod

Ovocné zahrady, Půda, Škůdci rostlin

Lalokonosec rýhovaný – Otiorhynchus sulcatus

Lalokonosec rýhovaný – Otiorhynchus sulcatus

Lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus) je tmavě šedočerný brouk z čeledi nosatcovitých. Dospělci jsou přibližně 8 až 13 mm dlouzí a mají charakteristický krátký, široký nosec.

Aktivní jsou především v noci, zatímco během dne se ukrývají pod listy, nádobami, kameny nebo v jiných tmavých místech.

Lalokonosec má velmi široký okruh hostitelských rostlin. Napadá například rododendrony, tisy, růže, jahodníky, maliníky, vinnou révu, bramboříky, kamélie, begonie, fuchsie a mnoho dalších okrasných i užitkových rostlin. Velkým problémem bývá zejména u rostlin pěstovaných v nádobách.

Dospělí brouci okusují listy a mladé části rostlin. Na listech vytvářejí typické polokruhovité až nepravidelné výkusy podél jejich okrajů. Na vinné révě mohou poškozovat také rašící pupeny.

U některých jehličnanů a dřevin mohou okusovat mladé části výhonů nebo kůru. Poškození dospělými brouky je však většinou především estetické. Mnohem vážnější škody způsobují jejich larvy.

Jak poznám, že je za tím lalokonosec rýhovaný?

Jedním z nejtypičtějších znaků jsou vykousané okraje listů. Samotné výkusy však rostlinu většinou přímo nezahubí.

Skutečně nebezpečné jsou především larvy žijící v půdě, které požírají jemné kořeny a později mohou okusovat také silnější kořeny a bázi rostliny.

Napadená rostlina následně:

  • postupně vadne,
  • zpomaluje nebo zastavuje růst,
  • může shazovat listy,
  • při silném poškození kořenového systému může nakonec uhynout.

Největší riziko představují larvy pro mladé rostliny a rostliny pěstované v květináčích a kontejnerech, kde mají omezený kořenový prostor.

Larva je bělavá až krémová, beznohá, s hnědou hlavou a typicky stočená do tvaru písmene C. Dorůstá přibližně 10 mm.

Dospělí lalokonosci se během dne skrývají, a proto je jejich přímé zasažení kontaktním přípravkem obtížnější. Navíc často vycházejí za potravou až po setmění.

Právě proto patří mezi nejúčinnější ekologické postupy biologická ochrana zaměřená na larvy v půdě.

Biologická ochrana proti larvám

Proti larvám lalokonosce se používají entomopatogenní hlístice, které aktivně vyhledávají hostitele v půdě.

Tyto hlístice patří mezi dlouhodobě používané biologické prostředky proti larvám lalokonosce.

LARVANEM – Heterorhabditis bacteriophora

LARVANEM obsahuje podle současné produktové specifikace společnosti Koppert entomopatogenní hlístice Heterorhabditis bacteriophora.

Používá se k biologické ochraně proti larvám lalokonosce rýhovaného a dalších brouků.

Přípravek se aplikuje zálivkou nebo vhodným postřikovým zařízením do půdy, kde se hlístice aktivně pohybují a vyhledávají larvy hostitele.

Do larvy pronikají přirozenými tělními otvory a uvolňují symbiotické bakterie. Napadený hostitel následně hyne a uvnitř jeho těla se hlístice dále rozmnožují.

Nová generace infekčních larev poté opouští mrtvého hostitele a vyhledává další larvy.

Správná teplota a vlhkost jsou rozhodující

Úspěch biologické ochrany výrazně závisí na podmínkách při aplikaci.

Půda musí být vlhká, protože hlístice potřebují k pohybu vodní film mezi půdními částicemi. Po aplikaci proto nesmí půda vyschnout.

U Heterorhabditis bacteriophora výrobce uvádí aktivitu přibližně při 16 až 35 °C, s nejlepší účinností při vyšších teplotách kolem 19 až 33 °C.

Jiné druhy hlístic snášejí nižší teploty. Například některé druhy rodu Steinernema mohou být aktivní už přibližně od 5 °C, zatímco druhy rodu Heterorhabditis obecně vyžadují teplejší půdu.

Proto je důležité vybrat správný druh hlístic podle období a teploty půdy.

Za velmi vhodné období pro biologický zásah proti mladým larvám se často považuje konec léta a začátek podzimu, kdy jsou larvy ještě malé a půda dostatečně teplá.

A co dospělí lalokonosci?

Dospělci jsou aktivní především v noci. Přes den se ukrývají, což lze využít při jejich mechanickém odchytu.

U menšího množství rostlin můžeme:

  • večer nebo v noci rostliny kontrolovat a brouky ručně sbírat,
  • přes den kontrolovat místa pod květináči a jinými předměty, kde se ukrývají,
  • omezovat jejich počet pomocí vhodných pastí.

Zajímavostí je, že u Otiorhynchus sulcatus jsou dospělci prakticky samičky schopné partenogenetického rozmnožování, takže k založení nové populace nepotřebují samce. Jedna samička může naklást velké množství vajíček.

Steinernema carpocapsae proti dospělcům

Hlístice Steinernema carpocapsae se používají také v biologických systémech zaměřených na dospělé lalokonosce.

V praxi jsou dostupné například speciální pasti obsahující S. carpocapsae, do kterých se brouci během dne ukrývají a následně jsou hlísticemi infikováni. Tento způsob ochrany uvádí také RHS.

EPPO rovněž řadí Steinernema carpocapsae mezi biologické organismy používané proti druhům rodu Otiorhynchus.

Při používání přípravku CAPSANEM nebo jiného přípravku s S. carpocapsae je však nutné dodržet konkrétní způsob aplikace doporučený výrobcem. Ne každá formulace určená k půdní aplikaci nebo do pastí je automaticky vhodná jako postřik na list.

Další možnosti ochrany

Na dospělé jedince lze podle konkrétní rostliny a aktuální registrace použít také vhodné přípravky proti žravému hmyzu.

V nabídce pěstitelských přípravků se mohou objevit například NeemAzal, přípravky pro savé a žravé škůdce nebo NovaFerm ORION.

U dospělého lalokonosce navíc nemusí být samotný postřik dostačující, protože brouci se přes den ukrývají.

Nejúspěšnější proto bývá kombinace:

sledování rostlin + mechanický odchyt dospělců + biologické ošetření larev v půdě.

Jak omezit lalokonosce dlouhodobě

Při opakovaném výskytu je důležité soustředit se především na přerušení jeho životního cyklu.

Kontrolujte kořenové baly nově zakoupených rostlin, zejména rododendronů, azalek, jahodníků a dalších kontejnerovaných rostlin.

Pokud objevíte larvy v květináči, je vhodné biologicky ošetřit nejen napadenou rostlinu, ale také další nádoby v její blízkosti.

Dospělí brouci totiž mohou přecházet mezi rostlinami a postupně naklást vajíčka do více nádob.

Poškození listů dospělci je dobrým varovným signálem, ale skutečnou hrozbou jsou larvy ukryté v půdě.

Proto se při výskytu charakteristických výkusů vyplatí zkontrolovat také kořenový bal a půdu kolem rostlin.

Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Květopas jahodníkový

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný  květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jedná se však o dva různé druhy s odlišnými hlavními hostitelskými rostlinami.

Nápadný dlouhý nosec neslouží k sání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde o prodlouženou část hlavy, na jejímž konci se nachází ústní ústrojí.

Dospělí brouci se živí především listy a květními pupeny jahodníků, maliníků a ostružiníků. Květopas jahodníkový přezimuje jako dospělec a na jaře postupně opouští své zimní úkryty. V našich podmínkách vytváří zpravidla jednu generaci za rok. ÚKSÚP uvádí, že brouci začínají vylézat z úkrytů koncem dubna, páří se v květnu a nová generace dospělců se nejčastěji objevuje koncem července.

Ve střední Evropě žije více druhů rodu Anthonomus. Z pěstitelského hlediska patří mezi známé druhy právě květopas jahodníkový a květopas jabloňový.

Samičky květopasa jahodníkového mohou způsobovat hospodářsky významné škody, protože při kladení vajíček poškozují květní pupeny, z nichž by se jinak vyvíjely plody.

Jak poznat napadení?

Typickým příznakem jsou uvadlé, zasychající nebo zhnědlé květní pupeny visící na částečně překousnuté stopce.

Samička nejprve vytvoří v květním pupenu otvor, do kterého naklade obvykle jedno vajíčko. Následně částečně překousne stopku pod pupenem. Pupen přestane růst, zvadne a často zůstává určitou dobu viset na poškozené stopce nebo později opadne.

Pokud napadený pupen opatrně otevřete, můžete uvnitř nalézt bělavou beznohou larvu s hnědavou hlavou, která se živí jeho obsahem. Larva se uvnitř pupenu také vyvíjí a kuklí.

Vajíčka jsou kladena především do květních pupenů jahodníku, později může škůdce napadat také maliníky a ostružiníky. Právě jahodník a druhy rodu Rubus patří mezi hlavní hostitele květopasa jahodníkového.

Poškozené pupeny se již normálně nerozvinou, a proto se z nich nevytvoří plody.

Při slabém výskytu může být ztráta malá. Při vysoké populační hustotě však může být poškozena značná část květních pupenů. EPPO uvádí, že při silném výskytu může být zničeno více než 50 % pupenů.

Věděli jste, že květopas jahodníkový patřil už v minulosti mezi obávané škůdce jahodníkových plantáží?

Biologická a šetrná ochrana

Při prvním a slabém výskytu není vždy nutné okamžitě použít insekticid.

Napadené a zavěšené pupeny pravidelně sbírejte a odstraňujte, ideálně ještě dříve, než larva dokončí svůj vývoj. Tím můžete omezit počet brouků nové generace.

Vyplatí se také porost pravidelně kontrolovat ještě před začátkem kvetení. Právě v tomto období dospělci po přezimování vyhledávají mladé listy a květní pupeny.

Při silném a opakovaném výskytu může být přímá ochrana opodstatněná. Rozhodující je však správné načasování zásahu.

Kdy proti květopasu zasáhnout?

Pokud je nutná insekticidní ochrana, provádí se po zjištění prvních dospělých brouků, nejlépe krátce před kvetením jahodníku.

Postřik se neprovádí na rozkvetlé jahody, protože v porostu se v této době pohybují včely, čmeláci a další opylovači. Aktuální signalizační zprávy ÚKSÚP uvádějí právě předkvětové období jako vhodný termín cíleného zásahu.

Mezi přípravky používané proti květopasu jahodníkovému patří podle aktuálních údajů také insekticidy s účinnou látkou spinosad, například SpinTor. ÚKSÚP jej uvádí mezi přípravky povolenými proti květopasu jahodníkovému na jahodách.

Spinosad je insekticid a může být nebezpečný pro včely a další necílové členovce, proto je důležité přesně dodržovat etiketu, termín aplikace a všechna opatření na ochranu opylovačů.

Co dělat bez postřiku?

V menších porostech má velký význam především:

  • pravidelná kontrola květních pupenů před kvetením,
  • odstranění typicky zavěšených a zaschlých napadených pupenů,
  • odstranění silně napadeného rostlinného materiálu,
  • sledování porostu v následující sezoně,
  • podpora přirozené biologické rovnováhy v zahradě.

Při menším množství rostlin lze dospělé brouky také mechanicky sklepávat z rostlin, nejlépe v době jejich jarní aktivity.

Důležité je zasáhnout včas

Květopas jahodníkový je malý brouk, který však dokáže při silném výskytu významně snížit násadu plodů. Nejtypičtějším znakem jsou zasychající pupeny visící na nalomených nebo částečně překousnutých stopkách.

Nejúčinnější je proto porost sledovat ještě před rozkvětem jahodníků. Při slabém výskytu často pomůže mechanické odstranění napadených pupenů. Při opakovaném a silném výskytu lze zvolit cílenou ochranu podle aktuálně povolených přípravků.

Kompost a půda

Choroby a škůdci jahod

Choroby a škůdci jahod

Jahody jsou jedinou bylinou mezi drobným ovocem. Pěstují se jako jednoletá až tříletá kultura. Jsou citlivé na extrémně tuhé zimy, stejně jako na velká horka a sucho. V zamokřených polohách může docházet k vymrzání rostlin, v mrazových kotlinách zase k namrzání květů. Nevhodné jsou pro ně také svahové polohy.

V suchých a teplých oblastech může docházet k výraznějšímu napadení mšicemi.

K rozvoji houbových chorob přispívá především jednostranné přehnojení dusíkem, nedostatek draslíku, nedostatečné střídání stanoviště, příliš hustý porost nebo dlouhodobé zavlažování.

Jako prevence se používá mulč, fólie nebo mechanické pomůcky, které omezují kontakt plodů s půdou a pomáhají udržovat porost v lepším zdravotním stavu.

Důležité je také pravidelné odstraňování napadených částí rostlin a plodů. U víceletých kultur je po sklizni vhodné odstranit nemocné listy, porost přihnojit, zavlažit a provést kultivaci půdy.

Choroby jahod

Bílá a fialová skvrnitost listů jahod

Bílá skvrnitost – Mycosphaerella fragariae

Pro bílou skvrnitost (Mycosphaerella fragariae) je charakteristická tvorba 3–4 mm velkých červenofialově ohraničených skvrn, které se postupně zvětšují. Jejich střed nakonec odumírá a získává typické bílé zbarvení.

Při silnějším napadení a větším množství skvrn mohou postižené listy postupně zasychat a odumírat.

Obě skvrnitosti patří mezi houbové choroby. U fialové skvrnitosti (Diplocarpon earliana), která se vyskytuje mnohem vzácněji, vznikají na listech nepravidelné, poměrně velké fialovočervené skvrny s neostrými okraji.

Jejich středy později hnědnou, ale na rozdíl od bílé skvrnitosti se nezbarvují do bíla. Silněji napadené listy mohou odumírat.

U obou chorob se po přezimování tvoří na skvrnách plodničky s výtrusy, které představují hlavní zdroj jarní infekce.

 

Fialová skvrnitost – Diplocarpon earliana

Botrytida – plíseň šedá

Jahody – choroby a škůdci: plíseň šedá – Botrytis cinerea

Plíseň šedá Botrytis cinerea je nebezpečné houbové onemocnění jahod, které způsobuje hnilobu zelených, růžových i zralých plodů.

Napadené plody měknou a pokrývá je typický šedohnědý prašný povlak. Postižené květy hnědnou a zasychají, nezralé plody hnědnou a zralé plody měknou, zahnívají a mohou opadávat.

Choroba se objevuje především v deštivých letech, v hustých porostech a na zastíněných stanovištích. Začíná se objevovat již v červnu, kdy houba může prorůstat z korunních plátků na rostoucí plody.

Při silném napadení může plíseň šedá zničit významnou část úrody.

Jednotlivé odrůdy jahod se ve své odolnosti vůči této chorobě liší.

Padlí jahodníku

Jahody – choroby a škůdci: padlí jahodníku

Padlí jahodníku (Podosphaera aphanis), dříve označované jako Sphaerotheca macularis, je houbové onemocnění způsobované patogenem Podosphaera aphanis.

Choroba může napadat listy, řapíky, květy i plody, které pokrývá typický bílý moučnatý povlak. Hostitelská rostlina zpravidla není chorobou přímo usmrcena, ale při silném napadení je výrazně oslabena.

Během vývoje choroby houba vytváří velké množství spor, které se dále šíří po rostlině.

Nejčastěji bývají napadeny čepele listů, které se stáčejí směrem vzhůru. Tím se zvýrazňuje typické narůžovělé až načervenalé zbarvení spodní strany listů.

Dozrávající plody napadené padlím mohou mít nepříjemný zápach a zhoršenou kvalitu.

Choroba se šíří především při vyšších teplotách a střídavé nebo zvýšené vzdušné vlhkosti. Napadat může také plevele v meziřadí a okolí porostu, odkud se následně může šířit na pěstované jahody.

 

Škůdci jahod

Roztočík jahodníkový

Jahody – choroby a škůdci: roztočík jahodníkový

Roztočík jahodníkový Phytonemus pallidus patří mezi závažné škůdce jahodníkových výsadeb.

V záhybech napadených listů se nacházejí velmi drobní, přibližně 0,1 až 0,2 mm velcí roztočíci, kteří se pohybují pomalu a poškozují rostliny sáním.

Nejvíce bývají poškozeny nejmladší srdéčkové listy, které se nevyvíjejí správně, zůstávají malé, deformované a kadeřavé. Při silnějším napadení listy postupně hnědnou a zasychají.

Při vysokém výskytu škůdce mohou být napadeny také květy a mladé plody. Z poškozených květů se následně vyvíjejí malé a deformované plody.

Napadené rostliny celkově zaostávají v růstu a slábnou. V zimním období jsou náchylnější k vymrzání a na jaře může docházet k větším výpadům rostlin v porostu.

Napadené mladé plody a květy mohou získávat hnědé až černé zbarvení a při silném poškození mohou také zasychat.

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)

Jahody – choroby a škůdci: květopas jahodníkový

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný brouk z čeledi nosatcovitých. Jeho beznohé larvy jsou bílé, zavalité a mírně zahnuté.

Typickým příznakem napadení jsou nakousnuté nebo částečně přeříznuté stopky květních poupat. Takto poškozená poupata vadnou, zasychají a následně opadávají.

Květopas má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok a přezimuje především v opadaném listí a dalších rostlinných zbytcích.

Samičky kladou vajíčka jednotlivě do květních poupat. Hlavní období kladení vajíček se přibližně shoduje s obdobím plného květu jabloní a trvá tak dlouho, dokud jsou na jahodníku k dispozici nerozkvetlá poupata.

Vývoj larev a následné kuklení probíhá uvnitř spadlých a zaschlých poupat. Nová generace brouků se objevuje přibližně začátkem července. V této době již obvykle nezpůsobuje významné škody na úrodě.

Ošetření je vhodné zahájit po zjištění prvního výskytu škůdce. Případné postřiky se provádějí před kvetením, protože pozdější zásah již nemusí zabránit poškození poupat.

Příznaky napadení květopasem mohou na první pohled připomínat poškození květů mrazem, proto je při diagnostice vhodné zkontrolovat především stopky poupat a jejich mechanické poškození.

Close