Na našem území žije více než 900 druhů pavouků a dobrou zprávou je, že žádný z nich není pro člověka nebezpečný. Přestože z nich má mnoho lidí respekt, v zahradě hrají velmi důležitou roli jako přirození predátoři škůdců.

Mezi nejznámější patří křižáci (Araneidae), které poznáte podle nápadného zbarvení a typické kresby na těle. Spřádají velké a pevné kruhové sítě, často zachycené mezi větvemi nebo kůly.

 

Křižáci – Araneidae

Další skupinou jsou plachetnatky (Linyphiidae) – drobní pavouci, kteří se hojně vyskytují v vegetaci. Na svých jemných sítích obvykle visí hlavou dolů a čekají na kořist.

Plachtárky – pavúky druhu Linyphiidae

Podobně nenápadné jsou i snovačky (Theridiidae), které si budují nepravidelné trojrozměrné sítě blízko u země. Velikostí se pohybují od malých po středně velké druhy.

 

Pradiarky – pavúky rodu Theridiidae

Snovačky – pavouci rodu Theridiidae

Pokoutníci (Agelenidae) patří mezi větší pavouky. Mají dlouhé nohy, husté ochlupení a často mramorovanou kresbu. Typická je pro ně síť s trychtýřovitým úkrytem, do kterého se v případě nebezpečí rychle schovají.

 

V domácnostech, zejména ve sklepích, se často setkáme s druhem Tegenaria domestica. V přírodě, například v dutinách stromů, žije větší Tegenaria ferruginea. Na okrajích lesů je rozšířená Agelena labyrinthica, která dokáže vytvořit až 1,5 metru velkou síť.

 

 

 

 

Pokoutníci druhu Agelenidae

Velmi zajímavou skupinou jsou slíďákovití (Lycosidae). Tito pavouci nestaví sítě, ale aktivně loví. Pohybují se po zemi a jejich samičky jsou známé tím, že nosí vajíčka na zadečku a později i mláďata na zádech. Přestože mají osm očí uspořádaných ve třech řadách, reagují především na pohyb.

Slíďákovití rodu Lycosidae

Na slunných místech, zdech nebo kmenech stromů můžeme zahlédnout skákavky (Salticidae). Jsou to menší, robustní pavouci, kteří neloví do sítí, ale kořist chytají pomocí rychlých skoků.

Skákavkovité pavúky druhu Salticidae

Další zajímavou skupinou jsou běžníkovití (Thomisidae), kteří připomínají malé kraby. Najdeme je často v květech nebo na kůře stromů, kde číhají na kořist a přepadají ji prudkým výpadem.

Bežníkovité pavúky druhu – Thomisidae

Pavouci mají velmi zajímavý životní cyklus. Samičky kladou 100 až 1000 vajíček, která pečlivě balí do kokonů. Ty buď nosí s sebou, nebo je hlídají. Mláďata se podobají dospělcům, ale postupně se několikrát svlékají, než dosáhnou plné velikosti. Zajímavostí je, že se mohou šířit i na velké vzdálenosti pomocí větru. Dospělí pavouci se dožívají přibližně 1 až 2 let.

Pavouci – proč je chránit?

Pavouci patří mezi živočichy, ze kterých má mnoho lidí přirozený respekt – podobně jako z hadů. Pro někoho jsou nepříjemní, jiní je dokonce chovají doma. Pravdou ale je, že v přírodě mají nezastupitelné místo a bez nich by se rovnováha ve světě hmyzu výrazně narušila.

Jsou to totiž důležití predátoři, kteří pomáhají udržovat přirozený řád a regulovat množství škůdců.

Pavouci nejsou vybíraví – uloví prakticky vše, co se dostane do jejich sítě nebo na dosah. V zahradě se živí například:

  • mouchami, mšicemi, kobylkami,
  • plošticemi, housenkami, motýly,
  • roztoči a dalším hmyzem.

Některé druhy jsou přitom mimořádně užitečné:

  • běžníkovití (např. rody Xysticus a Philodromus) loví mšice, housenky i obaleče,
  • slíďáci aktivně vyhledávají kořist na zemi,
  • skákavky v ovocných sadech účinně likvidují housenky obalečů.

Například jeden křižák dokáže ve své síti zachytit i více než 1000 okřídlených mšic. Pavouci navíc nejsou jen lovci – sami jsou také důležitou součástí potravního řetězce. Slouží jako potrava pro ptáky, ještěrky, žáby nebo samotářské vosy.

Ochrana pavouků

Stejně jako u jiných užitečných predátorů platí, že bychom měli omezit používání chemických postřiků. Zvlášť se vyhněte přípravkům obsahujícím akaricidy, které ničí nejen škůdce, ale i užitečné organismy.

Pozor například na tzv. předjarní postřiky (často v modrém balení) – mohou obsahovat látky, které na jaře zlikvidují nejen škůdce, ale i pavouky, slunéčka, zlatoočky a další užitečný hmyz přezimující v kůře stromů.

Biologická ochrana jako řešení

Pomocí biologické ochrany lze účinně bojovat proti škůdcům i chorobám a zároveň získat zdravou úrodu bez chemických pesticidů.

Na předjarní ošetření jsou vhodné přípravky na bázi mědi a olejů, ideálně doplněné o stopové prvky (bór, železo, zinek), například:

Během sezóny je vhodné zaměřit se na prevenci a používat postřiky na bázi:

Proti savým a žravým škůdcům lze použít:

Jak postřiky používat správně

I biologické postřiky je nutné používat s rozvahou:

  • nepřekračujte doporučené dávkování,
  • neaplikujte je za silného větru nebo během horkého dne,
  • ideální je postřik brzy ráno nebo večer,
  • nikdy nestříkejte kvetoucí stromy za slunečného dne (ochrana opylovačů),
  • ošetření proti chorobám provádějte po vydatném dešti (20–30 mm srážek),
  • důležitá je prevence – zasahujte ještě před propuknutím choroby,
  • aplikujte při teplotě do 25 °C.