I malá změna v přírodě, pokud je zavedena plošně a dlouhodobě, může způsobit zásadní následky. Každý zásah vyvolává další reakce – změna plodí následek, ať už k lepšímu, nebo k horšímu. Jedna úprava krajiny navazuje na další a postupně se spouští koloběh procesů, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu našeho života i života našich dětí.
Odvodňování pevniny = klimatická změna
Odvodňování pevniny není jen technický zásah do půdy. Je to proces, který může významně přispívat ke klimatické změně.
Španělsko – ještě poměrně nedávno se v některých jeho oblastech masivně těžilo dřevo na výrobu dřevěného uhlí. Stromy byly vykáceny až na holou půdu. Kopce zůstaly zcela odhalené.
Místo řek zůstala jen prázdná koryta, která se naplnila pouze během krátkého období dešťů. Voda se však nezadržela – rychle odtekla do údolí a následně do moře. Spolu s ní byla odplavena i úrodná vrstva půdy.
Zůstala jen vyprahlá zem.
Možná i proto už tam nové lesy nikdo systematicky neobnovil. Požáry, nedostatek vody, silné větry a extrémní horka postupně zlikvidovaly i zbytky vegetace.
Extrémy, které mění život
V letním období zde teploty běžně přesahují 40 °C. Bez stromů, které by poskytovaly stín, zadržovaly vodu a vytvářely přirozenou vlhkost, je pobyt v těchto horách téměř nemožný.
V zimě naopak vítr neustále a prudce proudí krajinou, protože mu nic nestojí v cestě. Neexistuje přirozená bariéra, která by zpomalila jeho sílu.
Výsledkem jsou opuštěné vesnice a městečka. Žili zde potomci někdejších výrobců dřevěného uhlí. Za vidinou krátkodobého zisku a pohodlí zanechali svým dětem krajinu, ve které se dnes téměř nedá žít.
Myslíme si, že nás se to netýká
Dnes mnoho lidí považuje tento stav za samozřejmost. Zapomínáme, že krajina takto nevypadala vždy.
Stejně tak bereme naši vlastní krajinu jako něco stálého a neměnného. Myslíme si, že máme dostatek vody, lesů, úrodné půdy i potravin. Že vše funguje a nás se to netýká.
Otázka však zní:
- Předáme našim dětem Zemi v lepším stavu, než jsme ji převzali od svých rodičů?
