Ekočlovek

Příběh jednoho malého semínka – každá rostlina má svou duši tak, jako vše živé na této ZEMI. Stejně jako člověk, zvíře, hmyz, také rostlinka má svou duši. Je mnohokrát prokázáno, že rostlinka reaguje na naše city, které k ní projevujeme. Vnímá jak pozitivní, tak i negativní vibrace kolem sebe a následně na ně reaguje svým chováním. Pokud se budeme starat o rostlinku s láskou a potěšením, rostlinka se bude na oplátku starat o nás. Odvděčí se nám svou krásou a užitkem. Výsledkem toho všeho bude plod, který potěší nejen naše tělo, ale i naši duši.

Příběh jednoho malého semínka – rostlina pro tělo a duši

Proto je třeba se o rostlinku starat s láskou a s úctou. Vždyť to je živá bytost, stejně jako náš domácí mazlíček nebo člen naší rodiny. Každý zahrádkář ví o čem píšu. Ví, jak rostlinka reaguje pokud ji pohladíme, pokud ji potěšíme pohledem. Také ví, jak rostlinka reaguje, když ji nadmíru stříháme, svazujeme, zašlápneme nebo o ni prostě přestaneme mít zájem.

Někdy stačí, když pouze začneme myslet na to, že ji zničíme, protože nám z nějakého důvodu překáží a chceme jiPříběh jednoho malého semínka - rostlina pro tělo a duši nahradit něčím novým. Taková rostlinka začne chřadnout, vadnout a často přestane i rodit plody. No jsou v naší zahradě i rostlinky, které rostou i bez naší péče.

Tak velmi touží po tom, abychom se těšili z jejich plodů. Snaží se nás zaujmout svou krásou. Doufají, že pro ně najdeme místo a začneme si je vážit. Ano, i plevel má svou duši. I jemu se třeba omluvit a ne se na něj zlobit za to, že se opovážil růst v naší zahradě. Vždyť, koneckonců, žádná rostlina není plevel.

Všechno v přírodě má svůj smysl – nebo nic


Kolik z nás trhá plevel bezhlavě v své zahradě a přitom si ani neuvědomujeme, že je to bylinka, která nám má pomoci vyléčit určitý neduh nebo nemoc, která v nás dřímá.

Příběh jednoho malého semínka

My místo toho, abychom ji vysušili a udělali si z ní odvar, ji jen bezhlavě trháme a bojujeme s ní, jako by to byl náš nepřítel.

Příběh jednoho malého semínka - rostlina pro tělo a duši

Ale proč?

Někdy je třeba jednoduše zastat a popřemýšlet, proč ta rostlina roste v mé zahradě. Co nám chce naznačit tím, že zde roste. Vždyť podle rostlin rostoucích přirozeně na našem pozemku umíme určit složení a kvalitu půdy. Zároveň, tyto rostliny jsou krmivem pro různé škůdce. Častokrát si právě ty vyberou raději plevel než naši zeleninu. Proto je dobře nechat pár těchto rostlin v zahradě a sledovat, co se s nimi děje. Takto víme už při prvním výskytu urychleně zasáhnout, dříve než se vrhnou na naši zeleninu.

Příběh jednoho malého semínka – poznej svou zahradu

Když už jsme u těch škůdců, i ten škůdce k nám kvůli něčemu přišel. I on nám má něco naznačit. Je to také živá bytost, se kterou musíme umět bojovat a zároveň hledat příčinu jeho příchodu. Všechno má své opodstatnění.

Proto dobrý zahrádkář musí být dobrý přírodovědec, aby rozeznal druhy a čeledi. Dobrý doktor, aby ošetřil své rostliny. Dobrý chemik, aby znal složení půdy, rostlin a živin. Zručný kutil, aby opravil a sestrojil vše potřebné do zahrady. Meteorolog, aby věděl odhadnout, kdy co sít, přesazovat, stříhat a sbírat. Musí znát lunární kalendář, sledovat měsíc, déšť a stékající vodu, udržující se sníh a vanoucí větry.

Být dobrým zahrádkářem je věda a znamená neustálé učení. Pořád, každým rokem vidíme nové možnosti, jak a co zlepšit. Tam, kde jiní vidí dokonalost, my vidíme nové možnosti. Stále je co zlepšovat. Neexistuje dokonalá zahrada, protože zahrada se neustále mění. Tak, jak se mění roční období, dny, počasí. Dokonce i to, jak se mění naše nálada, to vše ovlivňuje to, jak se mění naše zahrada. Vždyť je to jeden velký živý organismus propletený svými kořínky, které spolu komunikují.

Příběh jednoho malého semínka - rostlina pro tělo a duši

Nepřehánějte to

Proto si myslím, že je lepší mít tolik rostlinek, kolik volného času jim můžeme věnovat. Někdy je méně více. Nechceme přece všechen svůj volný čas trávit otročením v zahradě a nemít přitom čas si vychutnávat ten překrásný pocit v nás, vyvolaný sledováním jejich růstu.

Je třeba se z času na čas zastavit a porozhlédnout se kolem sebe. Vychutnat si tu krásu, tu chvíli, která se již nebude více opakovat, protože obraz se opět změní. Nejen bezhlavě rýt, okopávat, vytrhávat, plít, odnášet vytrhané, sázet, přesazovat, prořezávat, sklízet, vynášet a opět sklízet a vynášet a opět vše rýt a stále totéž dokola.

Ruku na srdce. Kolikrát, nemáme ani čas, poděkovat za ty plody, pohladit rostlinu. Jen tak si k ní sednout a těšit se z ní, jak je krásná. Jak nádherně kvete, jaké mě krásné plody a silný stonky. Říct jí pár pěkných slov. Nejen ji oškubat i o to poslední a pak ji bez citu vytrhnout a vyhodit. Žádné děkuji …

Právě pro tento chybějící vztah je jablko ze supermarketu jakoby bez duše

Vypadá jako jablko, chutná jako jablko, ale stále mu něco chybí. Pamatujeme si chuť jablka, když jsme byli ještě malí a se svými prarodiči jsme je obírali? Ty jablka měly v sobě něco magické. Něco, co nekoupíme za žádné peníze. Ony v sobě měly tento cit, tento vztah mezi člověkem a rostlinou.

Ano, naši dědové ještě znali hodnotu jablka. Pro nás je to už často jen něco v košíku, za co je třeba zaplatit. Chuť je stále stejná. Bez emocí, bez citu, bez lásky. Protože ta jablonka už nepracuje pro nás. Ne pro nás rodí ty jablka. Co se stalo s našimi sady? Mnozí z nás ještě opatřují tyto sady po starých rodičích a často jsou v nich nemocné jablka. Už nejsou takové, jaké bývaly. To protože vztah mezi vámi se vytratil.

Začněme opět milovat svou jablonku a ona se nám za to odvděčí

 

Samozřejmě, je k tomu třeba mít i potřebné znalosti a dovednosti, a také i tu správnou odrůdu. I to svědčí o tom, že naši předkové měli velké odborné znalosti. Proto musíme dodržovat určitá pravidla a pochopit, že rostlina je jako vysílač, který vysílá a následně přijímá impulsy přes vesmír. Je s ním propojena, tak jako vše živé na této planetě. Právě proto je třeba znát lunární kalendář a sledovat umístění měsíce a planet.

Čti také – Příběh jednoho malého semínka – jak to všechno začíná?