Supermarkety versus malí farmáři – Je lepší nakupovat v supermarketu nebo u farmáře? Na začátku jsme byli vděční, ale dnes bychom už byli raději bez nich. Kdo věděl na začátku, co se z toho vyklube? Byli jsme rádi, že přichází pestrý výběr potravin. Že si můžeme koupit zahraniční čokolády, banány a mandarinky v neomezeném množství. Žvýkačky a zahraniční kosmetiku. Ale co nikdo nečekal? Že tyto supermarkety zničí celý náš domácí trh s potravinami a my se staneme rukojmími v tomhle nekonečném dramatu plném barviv, konzervantů a nekvalitních potravin s neznámým původem a složením.
Supermarkety versus malí farmáři
Supermarkety versus malí farmáři – je zima, začátek prosince. Cestou domů jsem se jako obvykle zastavil v jednom z mnoha supermarketů v mém okolí. Zaparkoval jsem auto, vzal si vozík a vyrazil za svým nákupem.
Samozřejmě, už s prázdným žaludkem a dírou v břiše. Znáte určitě ten pocit. Klasicky jsem začal nakládat tytéž potraviny jako obvykle. Banány, salát, grapefruity, čisté 100% šťávy, chléb, uzeného lososa, kuře, hummus, mléčná rýže, žiletky, ubrousky, ještě jednu tyčinku a rychle jsem zamířil k pokladnám.
Klasické nakupování v supermarketu
Tam přistupuji k mladému muži. Mohl mít kolem pětadvaceti let. Dlouhé vlasy svázané do culíku. Na tváři měl unavený vyraz, ale přesto z něj vyzařovala pohoda. Byl tam asi jen krátce, nikdy předtím jsem ho tam 
nevidel. Pozdravil a začal blokova. Začal jsem s ním komunikovat. Byl zdvořilý, odpověděl jednoduše a taktně. Popřál mi hezký den, pozdravil se a začal tutéž proceduru s další zákaznicí stojící za mnou.
No nic, odcházím s nadšením, že mám přes víkend co jíst. Jsem sice o tisícovku lehčí, ale jíst přece třeba. Odložím vozík a zamířím k autu. Po příchodu domů rychle vytáhnu pečivo s hummusem a naházím ho do sebe.
Co na tom, že na etiketě si přečtu složení a vidím tam složky, kterým ani sám nerozumím. Mám svůj oblíbený hummus, nemusím si ho sám připravovat a jsem hned najezen. Co obsahuje chléb a pečivo už raději ani nechci vědět. Vždyť nakonec, vše už je dopečeno z mraženého polotovaru.
Supermarkety verzus malí farmáři – jak je to s nakupováním?
Večer na mě přichází hlad. Otevírám chladničku a vzápětí ji zavírám. „Co do prčic jsem v tom obchodě koupil?“ Tisícovka je fuč a já nemám co jíst. Je to v háji, odcházím zpět do obývacího pokoje a přepínám dále televizor z gauče a nadávám při tom na ty hlouposti, co tam opět běží.
„Proč tam plácají tolik reklam? Zase tam nic nedávají. Mám šedesát programů a nemám co dívat.“ Konečně nějaký film. Co na tom, že jsem ho už viděl několikrát, alespoň se na něj dá dívat. „Buuum!“ a zase reklama. Přepínám dál, všude samé reklamy.
Vezmu do ruky svůj telefon a zapínám Facebook. Listuji v něm jako o duši. Samá zvířátka, jídla, války, uprchlíci, našpulené rty, zadky, tetování, konspirační teorie, trapné komenty. Uuuuuf, to samé dokola. Koukám se dále na tentýž film a za chvíli, v tom nejlepším, buuum, opět reklama. Kašlu na to, jdu se najíst.
Otevírám ledničku, dívám se dovnitř a nic tam nevidím. Samé hlouposti. No nic, vezmu alespoň tu mléčnou rýži. Naházím ji do sebe a nic, mám pořád hlad. Sním ještě banán a jdu raději spát. Nemá to smysl, dále se dívat na tu blbost.
Rozhodl jsem se: ráno jdu do obchodu nakoupit.
Druhý den ráno sním ty dva grapefruity a manželka mi ještě připraví míchaná vejce s klobáskou a pečivem. Nezamýšlím se nad tím, odkud jsou ta vejce? Jak žily ty slepice? Co je to za klobásu? Vždyť co na tom. Hlavně, že zaženu hlad. Co na tom, že mě pak bolí břicho, alespoň jsem sytý. To je nyní hlavní. Hlavně, že nemusím jít do obchodu. Manželka už vaří nedělní oběd a já si hraji s dcerou.
Ale večer to přijde tak nebo tak. Potřebuji jít nakoupit nějaké jídlo na cestu. Beru si bundu a jdu do nejbližšího supermarketu. Je už tma a venku je zima. Fouká hnusný vítr. Všímám si, že už po celém parkovišti prodávají stromky. Lidé už nakupují stromky?
Veď dnes je teprve Mikuláš
Rychle beru vozík a jako 
neviditelný se pouštím směrem ke svému nákupu.
Začínám nakupovat jablka, ovocné šťávy, pečivo, minerálky, rýžové chlebíčky, rýži v mléce, tvaroh, pomazánky, tuňáka.
Poctivě čtu etikety a data spotřeby. Už se mi vícekrát stalo, že jsem nakoupil více věcí z jednoho druhu zboží a prááásk. Spotřebujte do dalšího dne. Mohu to vyhodit. Proto tam byla lepší cena.
Teď už vím, že úplně vzadu je zboží s delším datem. Logicky, chtějí prodat to, čemu už končí záruka. Hledám ještě rýžové mléko a tehdy to přišlo. Pochopil jsem.
Supermarkety – vážně je potřebujeme?
Ta uklidňující hudba se zastaví a z megafonu nade mnou se ozve ostrý řezavý hlas. Vepřové kotlety bez kosti. Původní cena 105,- nyní 89,-. Sardinky v oleji, původní cena 50,- , nyní 45,-. A takhle to pokračuje dál.
To nemyslí vážně. Kdo to má poslouchat? Najednou to ztichne. Pomyslím si. „No konečně“, ale o chvíli opět totéž, jen jiný, ještě více skřehotající ostrý hlas. Toaletní papír, původní cena 79,- , traz 59,- a tak to pokračuje.
Rychle vezmu ještě servítky a vlhčené ubrousky a utíkám k pokladně. Tohle si někdo odnese. Já sem přijdu utratit peníze, v klidu si nakoupit a ještě mám poslouchat tohle. Nestačí ty otravné neony, plno lidí, všude reklamy, ceny, nálepky, nějaký podivný Mikuláš s čertem, hučící pokladny a ještě toto? Prominu jim to, že si kupuji za přemrštěné ceny potraviny pochybné kvality, a že mě naschvál zavádějí na etiketách. Udávají jiné fotky, složení. Zamlžují mi fakta ohledně výroby. Nevím, odkud to vlastně pochází, co v tom je, kolik je v tom chemie.
Supermarkety verzus malí farmáři – kvalitné potraviny v supermarketu?
Už ani nevím, co si mám koupit, protože ve všem je už kopec éček, chemických látek, lepku, cukru, lecitinu, GMO a co já vím, co všechno tam do toho dávají. Maso se už bojím jíst. Na uzeniny a šunky se už raději ani nedívám. Pomazánky, ochucené jogurty a měkké sýry, už raději ani nekonzumuji. Bojím se už i ovoce a zeleniny. Pšeničné výrobky s přehnaným množstvím lepku…
Ale jíst přece musím
Anebo ne? No ale co je moc, to je moc. U pokladny opět tentýž pokladník, na tváři vidět, že už je unavený. Tie neony a 
to magnetické záření položí i koně.
Ale přesto se mi slušně pozdraví, při odchodu mi popřeje hezký večer a slušně odzdraví. V megafonu stále slyšet ten skřehotající, pisklavý hlas. Ryby ve špenátu, původní cena 50,- , nyní 39,- . To nemyslí vážně. Hlava mi jde prasknout. Jsem nervózní, takto jsem si zvoral neděli.
Mířím k informacím. Za pultem stojí mladá dívka, nižšího vzrůstu s hnědými mastnými vlasy, sepnutými do culíku. Má nasazené kulaté brýle s tenkým rámem. Na sobě má ještě červený plášť bez rukávů. Působí, jakoby tam ani nebyla. Je zcela neosobní. Přistoupím k pultu a oslovím ji s otázkami: “ Proč to já musím poslouchat? “
Reklama v supermarketu z každé strany
“Nejsem už dost bombardován reklamou při nákupu? Kdo toto vymyslel?“ Na oblieji má překvapený výraz.
Odpovídá mi jemným vystrašeným hláskem: “To ne já, to systém. To máme z centrály, to je tak nastaveno. Já s tím nemohu nic udělat. To jsou předpisy.“
“Kde si mohu stěžovat?“ ptám se slečny.
“Máte učtenku?“ ptá se mě, už trošku odvážnějším a sebevědomějším hlasem. Zřejmě si vydechla, že to celé hodí na někoho jiného a ukazuje mi číslo na spodku učtenky: “Sem můžete zavolat.“
Pochopil jsem, ona za nic nemůže, je jen kolečko v systému
V systému, který nám vnutili. Stali jsme se jejich rukojmími. Kdo vlastně jsou oni? Odkud sem přišli? Kde jsou moje oblíbené potraviny? Ten dobrý chléb, máslo, mléko, babiččina zelenina, jablka, kuřata, vajíčka, maso ze zabiječky. Kde jsou ty potraviny? Kdo mi vnutil tyto polotovary plné chemie?
A v ten moment prozřím
To já. To já svou lhostejností a leností, jsem se chytil do této sítě. Ani jsem nezpozoroval, jak jsem se stal rukojmím v tomhle nákupním dramatu. Vždyť to já jsem sem léta chodil a bezdušně nakládal tyto nesmysly do svého nákupního vozíku.
Vždyť to já jsem zničil naše výrobce upřednostňováním těch zahraničních.
To já jsem zničil naše malé farmáře a pěstitele tím, že jsem na ně zanevřel. Ať už z lenosti, pohodlnosti, lehkomyslnosti, nevědomosti nebo z jiných důvodů. Teď to už vidím a je mi z toho k pláči. Už vím, proč musím jíst takové nesmysly.
Už vím, proč lidé nepěstují na vesnicích zeleninu a nechovají zvířata.
To já, to já jsem je zradil
Proto je vidím vézt tentýž vozík v supermarketu.
Vycházím ven o další tisícovku lehčí a ve vozíku tlačím nákup „potravin“.
Venku se zastavuji při klukovi sedícímu na zemi a podávám mu balíček rýžového chleba. Mávne mi na znak díku a vsune si balíček pod paží. Pochopil jsem a se skloněnou hlavou odcházím.
Na druhý den si připravím pomazánku s chlebem, zajídám ho sýrem a najednou mi to dochází. Vždyť já je nemusím podpořovat. Vytáčím manželčino číslo a dávám jí instrukce. Rozhodl jsem se.
Supermarkety verzus malí farmáři – už žádné nakupování v supermarketech!
Je konec. Nedám jim vydělat ani cent. Vždyť přijdou minimálně o 7000,- měsíčně. Ale když tak budou přemýšlet i další … když jen 1000 lidí z našeho kraje. To je pro ně mínus 7 000 000 měsíčně.
Všechny ty peníze dostanou naši malí farmáři
Lidé, kteří jsou čestní, a kteří se chovají dobře ke svým zvířatům. Kteří neničí půdu a ovzduší používáním chemických látek. Vždyť vlastně, já to všechno mohu zkontrolovat. Jít se o tom přesvědčit. Vezmu svou dceru a ženu a uděláme si výlet. Například v neděli. To bude super, už žádné autíčko za padesát centů a křečci v kleci, ale živá zvířátka na vesnici. Bude se těšit, vím to. I farmáři budou spokojeni, vždyť budou mít stálý přísun peněz a poděkování za skvělé produkty.
Budou vědět pro koho to dělají a já budu vědět, co mám na talíři. To je skvělé.
Proč mě to nenapadlo dříve?
Dávám instrukce manželce. Zavolej mámě, známým, koukní na internet a najdi v okolí farmáře, rodinu, člověka z vesnice od koho budeme brát kořenovou zeleninu.
Od dalšího kuřata a vajíčka. Od dalšího slaninu, klobásu a maso. Od dalšího ryby. Vždyť ta štika, co chytil tvůj otec minule, byla skvělá.
Ano, to je ta cesta!
To je to, co pomůže nám, farmářům, venkovu, ekonomice a vlastně i celému státu
Toto mé malé, velké rozhodnutí, ovlivní mnoho lidských životů. Ano, já tímto rozhodnutím změním svůj život. Budu zdravější, silnější, chytřejší a hezčí spolu s mou rodinou. Nákaze tím své okolí, své nejbližší, své známé a sám změním svět. Svůj svět kolem mě ve kterém žiji a co je podstatné, pomůžu tím pár rodinám žijících kolem mě na venkově. Opět najdu cestu k přírodě.
