Broskev a meruňka – nemoci a škůdci
Broskvoň a meruňka
Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.
Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.
Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.
Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.
Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.
Kadeřavost listů broskvoně je hospodářsky nejvýznamnějším houbovým onemocněním broskvoní. Setkáváme se s ní také u mandloní. Napadeny jsou především listy, méně často květy a plody. První příznaky napadení broskvoní můžeme pozorovat již na jaře v období rašení listů. Infikované listy se začínají stáčet a zbarvují se do žlutých až karmínových odstínů.
