Vlnatka krvavá – jak se jí zbavit? Na první pohled může bílý voskový povlak na větvích připomínat plíseň nebo pavučinu. Ve skutečnosti se pod ním mohou ukrývat kolonie drobných mšic.

Vlnatka krvavá

Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.

Na první pohled je snadné zaměnit je za nečistotu nebo plíseň. Když se však podíváte blíže, zjistíte, že se pod bílou vrstvou ukrývají kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum).

Jde o druh mšice, jejíž tělo je pokryté bílými voskovými vlákny připomínajícími vlnu. Samotné mšice jsou rezavě až červenohnědé a po rozmáčknutí zanechávají načervenalou tekutinu. Právě odtud pochází český název vlnatka krvavá.

Kde se vlnatka krvavá vyskytuje?

Vlnatka krvavá napadá především jabloně. Méně často se může objevit také na hrušních, hlozích, skalnících a některých dalších příbuzných dřevinách.

To je důležité odlišit od červců, kteří rovněž vytvářejí bílý voskový povlak, ale běžně napadají pokojové rostliny, citrusy, sukulenty, cykasy a řadu dalších rostlin.

Vlnatku krvavou proto typicky hledáme na:

  • kmenech a větvích jabloní,
  • v prasklinách kůry,
  • kolem řezných ran,
  • na mladších výhonech,
  • u báze kmene,
  • a také na kořenech.

Přezimují především mladá vývojová stadia ukrytá v prasklinách kůry, v chráněných místech u báze kmene a na kořenech. Silné zimní mrazy mohou část populace výrazně omezit.

Jaké škody vlnatka způsobuje?

Vlnatka krvavá saje rostlinné šťávy z lýkových pletiv větví, kmenů, mladých výhonů i kořenů.

V místě dlouhodobého sání mohou vznikat nápadné zduřeniny, uzlovité výrůstky a hálky. Napadené části se deformují a mladé stromy mohou být při silném napadení výrazně oslabeny. Nejzávažnější bývá poškození kořenů, kde vznikající hálky mohou brzdit růst stromu.

Typickými příznaky jsou:

  • bílé vatovité kolonie na kůře,
  • zduřeniny a nepravidelné nádorky na větvích,
  • deformované mladé výhony,
  • zpomalení růstu,
  • při silném výskytu celkové oslabení stromu.

Poškozená a popraskaná pletiva mohou být náchylnější k následnému osídlení některými patogeny. EPPO například uvádí souvislost mezi napadením vlnatkou a rakovinou jabloní.

Výrůstky proto není vhodné automaticky hluboce vyřezávat. Silně poškozené nebo odumírající větve můžeme odstranit zdravým řezem, ale zásah by neměl vytvářet další zbytečně rozsáhlé rány.

Pozor na záměnu s červci

Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.

Červci se běžně objevují například na citrusech, pokojových a skleníkových rostlinách, zatímco Eriosoma lanigerum je typickým škůdcem především jabloní.

Správné určení škůdce je důležité také proto, že se liší možnosti biologické ochrany.

Biologická a šetrná ochrana

Pokud je napadena pouze malá část stromu, můžeme kolonie mechanicky odstranit kartáčkem, hadříkem nebo silnějším proudem vody. U menších stromů lze jednotlivé kolonie také rozmáčknout prsty.

Mechanické odstranění je nejúčinnější při prvním výskytu, než se škůdce rozšíří do větší části koruny.

Bílá vosková vrstva totiž vlnatku částečně chrání před přímým kontaktem s postřikem. Proto musí případné kontaktní ošetření dobře smočit celou kolonii a dostat se pod voskový povlak.

V zahradnické praxi se používají například zahradnické oleje nebo insekticidní mýdla, která mohou při důkladném pokrytí napadených částí početnost mšic snížit. Podle potřeby se ošetření opakuje v souladu s návodem konkrétního přípravku.

Z přípravků používaných při péči o rostliny napadené savými škůdci lze podle jejich aktuálního určení využít například:

Silně oslabeným stromům zároveň pomůže vyvážená výživa a dobré pěstitelské podmínky, nikoli však bezhlavé přehnojování.

Výběr vhodných hnojiv pro podporu vitality rostlin najdete zde.

Přirození nepřátelé vlnatky krvavé

Velkou roli při regulaci vlnatky mají její přirození nepřátelé.

Patří mezi ně:

  • slunéčka,
  • zlatoočky,
  • pestřenky,
  • škvoři,
  • některé dravé ploštice,
  • a především drobná parazitická vosička Aphelinus mali.

Aphelinus mali je významným specializovaným parazitoidem vlnatky krvavé. Samička klade vajíčko do těla mšice a vyvíjející se larva ji postupně usmrtí. Parazitované vlnatky tmavnou a mění se v typické „mumie“. Při vhodných podmínkách může tento přirozený nepřítel výrazně omezit nadzemní kolonie.

Proto má smysl omezovat používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdcem likvidovat také jeho přirozené nepřátele.

Australské dravé slunéčko Cryptolaemus montrouzieri se používá především v uzavřených prostorách.

Co dělat při nálezu vlnatky na jabloni?

Při prvních bílých chomáčcích není třeba panikařit.

Nejprve ověřte, že jde skutečně o vlnatku krvavou. Menší kolonie mechanicky odstraňte a během sezony strom pravidelně kontrolujte.

Současně podporujte slunéčka, zlatoočky, pestřenky, škvoři a parazitoidy, protože právě přirození nepřátelé dokážou při mírném výskytu populaci vlnatky účinně regulovat. RHS uvádí, že v mnoha zahradách může být část populace tolerována a přirození nepřátelé její počet během léta postupně sníží.

U silného nebo opakovaného napadení mladých jabloní je vhodné ochranu řešit důsledněji, protože kořenové kolonie mohou strom výrazně oslabovat.