Sledujte nás
VSTUP DO OBCHODU

Tag

ekologická ochrana rostlin

Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Škůdci rostlin, Užiteční živočichové, Užitečný hmyz, Užitoční živočichové, Zahrada

Vlnatka

Vlnatka krvavá – jak se jí zbavit? Na první pohled může bílý voskový povlak na větvích připomínat plíseň nebo pavučinu. Ve skutečnosti se pod ním mohou ukrývat kolonie drobných mšic.

Vlnatka krvavá

Přijde podzim a člověku se může ulevit při představě, že škůdcům na rostlinách odzvonilo. Jenže při procházce kolem jabloní můžete na větvích objevit husté bílé chomáčky připomínající vatu nebo pavučinu.

Na první pohled je snadné zaměnit je za nečistotu nebo plíseň. Když se však podíváte blíže, zjistíte, že se pod bílou vrstvou ukrývají kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum).

Jde o druh mšice, jejíž tělo je pokryté bílými voskovými vlákny připomínajícími vlnu. Samotné mšice jsou rezavě až červenohnědé a po rozmáčknutí zanechávají načervenalou tekutinu. Právě odtud pochází český název vlnatka krvavá.

Kde se vlnatka krvavá vyskytuje?

Vlnatka krvavá napadá především jabloně. Méně často se může objevit také na hrušních, hlozích, skalnících a některých dalších příbuzných dřevinách.

To je důležité odlišit od červců, kteří rovněž vytvářejí bílý voskový povlak, ale běžně napadají pokojové rostliny, citrusy, sukulenty, cykasy a řadu dalších rostlin.

Vlnatku krvavou proto typicky hledáme na:

  • kmenech a větvích jabloní,
  • v prasklinách kůry,
  • kolem řezných ran,
  • na mladších výhonech,
  • u báze kmene,
  • a také na kořenech.

Přezimují především mladá vývojová stadia ukrytá v prasklinách kůry, v chráněných místech u báze kmene a na kořenech. Silné zimní mrazy mohou část populace výrazně omezit.

Jaké škody vlnatka způsobuje?

Vlnatka krvavá saje rostlinné šťávy z lýkových pletiv větví, kmenů, mladých výhonů i kořenů.

V místě dlouhodobého sání mohou vznikat nápadné zduřeniny, uzlovité výrůstky a hálky. Napadené části se deformují a mladé stromy mohou být při silném napadení výrazně oslabeny. Nejzávažnější bývá poškození kořenů, kde vznikající hálky mohou brzdit růst stromu.

Typickými příznaky jsou:

  • bílé vatovité kolonie na kůře,
  • zduřeniny a nepravidelné nádorky na větvích,
  • deformované mladé výhony,
  • zpomalení růstu,
  • při silném výskytu celkové oslabení stromu.

Poškozená a popraskaná pletiva mohou být náchylnější k následnému osídlení některými patogeny. EPPO například uvádí souvislost mezi napadením vlnatkou a rakovinou jabloní.

Výrůstky proto není vhodné automaticky hluboce vyřezávat. Silně poškozené nebo odumírající větve můžeme odstranit zdravým řezem, ale zásah by neměl vytvářet další zbytečně rozsáhlé rány.

Pozor na záměnu s červci

Na obrázku je zástupce červců, nikoli vlnatka krvavá. Obě skupiny vytvářejí bílé voskové výměšky, a proto si je pěstitelé často pletou.

Červci se běžně objevují například na citrusech, pokojových a skleníkových rostlinách, zatímco Eriosoma lanigerum je typickým škůdcem především jabloní.

Správné určení škůdce je důležité také proto, že se liší možnosti biologické ochrany.

Biologická a šetrná ochrana

Pokud je napadena pouze malá část stromu, můžeme kolonie mechanicky odstranit kartáčkem, hadříkem nebo silnějším proudem vody. U menších stromů lze jednotlivé kolonie také rozmáčknout prsty.

Mechanické odstranění je nejúčinnější při prvním výskytu, než se škůdce rozšíří do větší části koruny.

Bílá vosková vrstva totiž vlnatku částečně chrání před přímým kontaktem s postřikem. Proto musí případné kontaktní ošetření dobře smočit celou kolonii a dostat se pod voskový povlak.

V zahradnické praxi se používají například zahradnické oleje nebo insekticidní mýdla, která mohou při důkladném pokrytí napadených částí početnost mšic snížit. Podle potřeby se ošetření opakuje v souladu s návodem konkrétního přípravku.

Z přípravků používaných při péči o rostliny napadené savými škůdci lze podle jejich aktuálního určení využít například:

Silně oslabeným stromům zároveň pomůže vyvážená výživa a dobré pěstitelské podmínky, nikoli však bezhlavé přehnojování.

Výběr vhodných hnojiv pro podporu vitality rostlin najdete zde.

Přirození nepřátelé vlnatky krvavé

Velkou roli při regulaci vlnatky mají její přirození nepřátelé.

Patří mezi ně:

  • slunéčka,
  • zlatoočky,
  • pestřenky,
  • škvoři,
  • některé dravé ploštice,
  • a především drobná parazitická vosička Aphelinus mali.

Aphelinus mali je významným specializovaným parazitoidem vlnatky krvavé. Samička klade vajíčko do těla mšice a vyvíjející se larva ji postupně usmrtí. Parazitované vlnatky tmavnou a mění se v typické „mumie“. Při vhodných podmínkách může tento přirozený nepřítel výrazně omezit nadzemní kolonie.

Proto má smysl omezovat používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdcem likvidovat také jeho přirozené nepřátele.

Australské dravé slunéčko Cryptolaemus montrouzieri se používá především v uzavřených prostorách.

Co dělat při nálezu vlnatky na jabloni?

Při prvních bílých chomáčcích není třeba panikařit.

Nejprve ověřte, že jde skutečně o vlnatku krvavou. Menší kolonie mechanicky odstraňte a během sezony strom pravidelně kontrolujte.

Současně podporujte slunéčka, zlatoočky, pestřenky, škvoři a parazitoidy, protože právě přirození nepřátelé dokážou při mírném výskytu populaci vlnatky účinně regulovat. RHS uvádí, že v mnoha zahradách může být část populace tolerována a přirození nepřátelé její počet během léta postupně sníží.

U silného nebo opakovaného napadení mladých jabloní je vhodné ochranu řešit důsledněji, protože kořenové kolonie mohou strom výrazně oslabovat.

3. listopadu 2024
30
Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Ploštice – Heteroptera

Ploštice neboli Heteroptera

Ploštice (Heteroptera) patří do řádu polokřídlých (Hemiptera). Jde o mimořádně pestrou skupinu hmyzu zahrnující desítky tisíc druhů – od škůdců rostlin přes dravé užitečné druhy až po vodní ploštice.

Typickým znakem mnoha druhů jsou polokrovky, jejichž přední část je zpevněná a zadní blanitá. Když jsou složené na hřbetě, mohou vytvářet charakteristickou kresbu připomínající písmeno X.

Pro ploštice je typické také bodavě sací ústní ústrojí – sosák, kterým propichují rostlinná nebo živočišná pletiva a přijímají tekutou potravu.

Většina druhů žije na souši, ale mezi plošticemi najdeme také řadu druhů přizpůsobených životu ve vodě.

Některé ploštice sají rostlinné šťávy a mohou být významnými škůdci zemědělských, ovocných a zeleninových plodin.

Jiné jsou naopak dravé a živí se housenkami, mšicemi, brouky nebo dalšími drobnými bezobratlými. Tyto druhy patří mezi užitečné organismy, které přirozeně pomáhají regulovat škůdce.

Existují také druhy živící se krví obratlovců, například známé štěnice.

Jak ploštice poškozují rostliny?

Rostlinožravé ploštice poškozují divoké i pěstované rostliny především sáním rostlinných šťáv.

Při sání vpichují sosák do pletiva a mohou do něj zároveň uvolňovat sliny obsahující enzymy. V místě poškození se následně mohou vytvářet:

  • světlé nebo nekrotické skvrny,
  • deformace listů,
  • poškození mladých výhonů,
  • propadlá místa na plodech,
  • deformované nebo špatně vyvinuté plody a semena.

Mechanické poškození pletiva může také vytvářet vstupní místo pro některé sekundární infekce.

Ploštice obecně nepatří mezi nejvýznamnější přenašeče rostlinných virů. Schopnost přenosu patogenů se liší podle konkrétního druhu a hostitelské rostliny.

Dravá ploštice – Picromerus bidens

Picromerus bidens patří mezi užitečné organismy.

Jde o dravou ploštici z čeledi kněžicovitých (Pentatomidae), která se živí především larvami různého hmyzu.

Dospělci i starší nymfy aktivně loví kořist, kterou napichují silným sosákem a vysávají její tělní obsah.

Mezi jejich kořist patří zejména housenky motýlů, ale mohou napadat také larvy některých brouků a další bezobratlé. Picromerus bidens je proto považován za přirozeného predátora a byl zkoumán také pro využití v biologické ochraně.

Ploštice mají nápadně zploštělé tělo. Na hlavě jsou dobře vyvinuté oči, tykadla a výrazný sosák. Nymfy připomínají dospělce, ale nemají plně vyvinutá křídla.

Kněžice zeleninová – Nezara viridula

Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je teplomilný a silně polyfágní škůdce, který se v posledních letech objevuje také ve střední Evropě.

Dospělci jsou obvykle světle zelení a dorůstají přibližně 13 až 18 mm. Zbarvení však může být proměnlivé.

Nymfy vypadají výrazně odlišně od dospělců. Mladší stadia jsou tmavá, později se na jejich těle objevují nápadné bílé, oranžové nebo načervenalé skvrny.

Kněžice zeleninová napadá velmi široký okruh hostitelů. Patří mezi ně například:

sója, fazole, rajčata, paprika, kukuřice, slunečnice, ovocné plodiny i okrasné rostliny.

Dospělci i nymfy sají na listech, stoncích, mladých výhonech a především na plodech a semenech. V místě sání vznikají tvrdší, hnědavé nebo tmavé skvrny a plody se mohou deformovat nebo předčasně opadávat.

Přítomnost ploštic může také negativně ovlivnit vůni a chuť sklizených plodů.

Kněžice mramorovaná – Halyomorpha halys

Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je invazní druh původem z východní Asie, který se rozšířil také do Evropy.

Na Slovensku byla poprvé zaznamenána v roce 2016 a dnes je podle EPPO rozšířená na velké části území.

Dospělci mají široké, zploštělé tělo dlouhé přibližně 12 až 17 mm. Zbarvení je typicky hnědě mramorované.

Při vyrušení mohou vylučovat výrazně zapáchající sekret, který slouží jako obranný mechanismus.

Dospělci i nymfy poškozují hostitelské rostliny sáním. Na napadených listech a plodech se mohou objevit:

  • drobné světlé nebo nekrotické skvrny,
  • korkovité změny pletiva,
  • deformace,
  • propadlá místa na plodech.

Kněžice mramorovaná je mimořádně polyfágní a může napadat více než 100 druhů rostlin, včetně jabloní, hrušní, broskvoní, meruněk, slivoní, malin, vinné révy, fazolí, kukuřice a řady okrasných dřevin.

Přezimují dospělci, kteří často vyhledávají chráněná místa v budovách, skladech nebo jiných úkrytech.

V našich podmínkách má druh zpravidla jednu generaci za rok, v teplejších oblastech mohou vznikat dvě generace. S oteplováním klimatu se počet generací může zvyšovat.

Jak ploštice regulovat?

Úplné odstranění ploštic ze zahrady není ani možné, ani žádoucí. Některé druhy jsou totiž užitečnými predátory.

Proto je nejprve důležité správně určit, zda jde skutečně o škodlivý druh.

Při menším výskytu pomáhá:

  • ruční sběr dospělců a nymf,
  • odstraňování snůšek vajíček ze spodní strany listů,
  • používání ochranných sítí,
  • pravidelná kontrola plodů a mladých výhonů,
  • podpora přirozených nepřátel.

U invazních druhů, jako je kněžice mramorovaná, je důležité sledovat výskyt od jara až do podzimu.

Přípravky používané při silnějším výskytu

Pokud mechanická a preventivní ochrana nestačí, lze podle konkrétní plodiny a aktuální registrace využít také vhodné přípravky.

V pěstitelské praxi se používají například:

  • SpinTor – insekticidní přípravek s účinnou látkou spinosad,
  • NeemAzal – přípravek rostlinného původu s účinnou látkou azadirachtin A,
  • NovaFerm ORION – mikrobiální listové hnojivo, které lze používat jako součást podpůrné péče o rostliny vystavené tlaku savých a žravých škůdců,
  • BorOil – listové hnojivo s mastnými kyselinami, které může podle způsobu použití zlepšovat smáčení povrchu rostlin,
  • Effetto – pomocný přípravek používaný jako součást podpory přirozených obranných reakcí rostlin.

Ne každá ploštice je škůdce

Ploštice představují velmi rozmanitou skupinu hmyzu. Zatímco kněžice zeleninová nebo kněžice mramorovaná mohou při přemnožení poškodit zeleninu, ovoce či vinnou révu, jiné druhy, například Picromerus bidens, jsou naopak našimi spojenci.

Proto se vyplatí ploštici před zásahem nejprve správně určit. Zbytečné použití širokospektrálního insekticidu může kromě škůdce odstranit také dravé druhy, které nám v zahradě přirozeně pomáhají.

1. září 2024
32
Nemoci rostlin, Škůdci rostlin

Proč hnědnou túje?

Společným příznakem některých houbových chorob, napadení škůdci, ale také nevhodných pěstebních podmínek je hnědnutí tújí. Proto je důležité rostliny pozorně prohlédnout, zjistit skutečnou příčinu a podle ní zvolit vhodný způsob ochrany a péče.

Hnědnutí totiž nemusí automaticky znamenat chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také sucho, přemokření, poškození kořenů, zimní vysychání nebo posypová sůl. Pokud však na výhonech najdeme plodničky hub, štítky savých škůdců, chodbičky nebo larvy, můžeme příčinu určit mnohem přesněji.

Houbová onemocnění

Hnědnutí tújí (Didymascella thujina)

Mezi typické příznaky patří hnědnutí šupinovitých listů a nejmladších výhonů. Při silnějším a opakovaném napadení mohou jednotlivé výhony postupně odumírat. Zejména spodní část hustých rostlin potom může působit dojmem, jako by byla spálená. Po opadu odumřelých částí zůstávají větve místy holé.

Příčinou je houbové onemocnění způsobené houbou Didymascella thujina.

Na napadených šupinovitých listech se vytvářejí drobné hnědé až tmavě hnědé plodničky, ve kterých dozrávají spory. Při silném a opakovaném napadení může choroba významně poškodit především mladé rostliny a sazenice.

K měďnatému přípravku lze podle doporučení výrobce kombinovat NovaFerm SIRIUS.

Při výskytu houbových chorob je důležité prosvětlit příliš hustý porost, odstranit silně napadené části a zajistit lepší proudění vzduchu mezi rostlinami.

V rámci preventivní péče se tradičně používají také přípravky s obsahem mědi. Vždy je však nutné respektovat jejich konkrétní určení a návod k použití.

K přípravku s obsahem mědi, například CuproTonic, lze podle doporučení výrobce přidat NovaFerm SIRIUS. Jde o mikrobiální listový přípravek s obsahem bakterie Bacillus licheniformis, používaný jako součást péče o zdravotní stav rostlin.

Důležitá je také vyvážená výživa tújí. Při výsadbě vybíráme zdravý sadební materiál a vyhýbáme se dlouhodobě zamokřeným stanovištím.

Při výsadbě lze podle stavu půdy použít také ROKOSAN Jehličnany s organicky vázaným dusíkem a dalšími minerálními živinami.

Odumírání výhonů tújí (Kabatina thujae)

Při hnědnutí tújí příliš hustý porost prosvětlíme.

Pro napadení houbou Kabatina thujae je charakteristické odumírání jednotlivých výhonů a větviček, často především jejich vrcholových částí.

Jen výjimečně bývají silně napadené celé mladé rostliny. Na bázi odumřelých výhonů se mohou objevit drobné černé plodničky houby.

Rozvoji choroby vyhovuje zvýšená vlhkost a příliš hustý, špatně větraný porost.

Zdravotní stav rostlin může ovlivnit také nevyvážená výživa. Proto je vhodné hnojení přizpůsobit skutečnému stavu půdy, ideálně na základě jejího rozboru.

Napadené části odstraníme a příliš husté porosty prosvětlíme. Při výrazném nebo opakovaném výskytu lze podle aktuálních možností ochrany použít vhodný přípravek proti houbovým chorobám. Více informací najdete také v článku o podzimním a předjarním ošetření dřevin.

Škůdci tújí

Puklice, červci a štítenky (Coccoidea, Diaspididae)

Prečo hnednú tuje?

Hnědnutí túje v důsledku sání škůdců.

Puklice, červci a štítenky napadají velmi široké spektrum hostitelských rostlin včetně okrasných dřevin.

Při silném napadení můžeme na kůře větviček pozorovat oválné nebo podlouhlé štítky, často o velikosti přibližně 2 až 9 mm podle konkrétního druhu.

Larvy jsou drobné a ploché. Samičky mohou být zpočátku ploché, později výrazněji vyklenuté a jejich tělo bývá částečně nebo zcela chráněno štítkem. Na větvích často pevně přisedají. Drobní okřídlení samečci naopak snadno uniknou pozornosti.

Škůdci rostlinu poškozují především sáním rostlinných šťáv. Některé druhy mohou produkovat medovici a při silném výskytu výrazně oslabit zejména mladší dřeviny.

Při dlouhodobém a velmi silném napadení mohou jednotlivé větve zasychat a oslabené mladé rostliny mohou být vážně poškozeny.

 

Ochrana může spočívat v opakovaném důkladném ošetření napadených částí přípravky s olejovou nebo mýdlovou složkou, přičemž je důležité zasáhnout především mladá pohyblivá stadia škůdců.

V původní pěstitelské praxi se osvědčila kombinace BorOil s NovaFerm ORION.

BorOil je listové hnojivo s obsahem bóru a přírodních mastných kyselin. NovaFerm ORION je mikrobiální listové hnojivo, které lze používat jako součást péče o rostliny ohrožené savými a žravými škůdci.

Střídat je lze podle doporučení výrobce například s FloraVita Coco s obsahem kokosového mýdla nebo s přípravkem na bázi neemového oleje, například NeemAzal T/S.

Při použití olejových a mýdlových přípravků je důležité důkladně smočit napadená místa a dodržet doporučenou koncentraci, teplotní podmínky a interval aplikací uvedený výrobcem.

Molovky rodu Argyresthia

Argyresthia dilectella

Prečo hnednú tuje?U druhů rodu Argyresthia může poškození na první pohled připomínat hnědnutí tújí. Druh Argyresthia dilectella je však vázán především na jalovec obecný (Juniperus communis), nikoli na túje.

Larvy vyžírají vnitřní části mladých výhonů. Napadené letorosty od špiček hnědnou a uvnitř lze nalézt drobnou housenku. Na bázi poškozené části může později zůstávat malý kruhový otvor.

Dospělcem je drobný motýl s rozpětím křídel přibližně kolem 10 mm.

U jalovců bývá poškození často především estetické. U silně napadených okrasných rostlin lze množství poškozených částí omezit jejich odstraněním při řezu.

Molovka zeravová (Argyresthia thuiella)

Právě Argyresthia thuiella, česky molovka zeravová, je typickým drobným motýlem napadajícím túje.

Již od konce léta a na podzim může být patrné hnědnutí konců větviček. Když poškozený konec výhonu rozlomíme, můžeme uvnitř objevit vyžranou chodbičku a housenku, později také kuklu.

Po výletu dospělých motýlů mohou na napadených částech zůstávat drobné kruhové výletové otvory.

Dospělý motýl je velmi malý, přibližně 6 až 10 mm, se světlým zbarvením a tmavší kresbou na křídlech.

Housenky se zavrtávají do šupinovitých listů a následně minují uvnitř mladých výhonů.

Typické hnědnutí od špiček výhonů.

Nejčastějším následkem je estetické poškození tújí – hnědnutí a lámání koncových částí výhonů. Při silném a opakovaném výskytu mohou být významněji oslabeny zejména velmi mladé rostliny.

Napadené hnědé výhony je vhodné odstřihnout a odstranit, ideálně ještě před výletem další generace dospělců.

Jako součást preventivní péče lze použít také NovaFerm ORION, mikrobiální listové hnojivo určené k podpoře kondice rostlin.

Jak poznat, proč túje hnědne?

Než sáhnete po jakémkoli přípravku, hnědé větvičky důkladně prohlédněte.

  • Černé nebo hnědé plodničky na šupinách a výhonech mohou upozorňovat na houbové onemocnění.
  • Drobné štítky pevně přichycené na větvích mohou znamenat výskyt puklic nebo štítenek.
  • Vyžrané chodbičky uvnitř výhonů a malé kruhové otvory ukazují na napadení molovkou.
  • Pokud nejsou patrné známky škůdců ani infekce, zkontrolujte vlhkost půdy, stav kořenů, přehoustnutí porostu, zimní vysychání a možné poškození posypovou solí.

Právě správné určení příčiny je při hnědnutí tújí nejdůležitější. Postřik proti škůdcům nepomůže rostlině poškozené suchem a přípravek proti houbovým chorobám nevyřeší napadení molovkou.

 

17. listopadu 2022
75
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Černé ořechy? Může jít o bakteriální onemocnění

Černé ořechy

Ať zvedne ruku ten, kdo byl v posledních letech spokojený s úrodou ořechů. Často přijde červenec a místo zdravých zelených plodů si začneme všímat, že ořechy na stromech černají, zasychají a opadávají.

Pomoci se dá, ale základem je správná diagnostika problému. Podobné příznaky totiž nemusí způsobovat jen škůdci, ale také bakteriální nebo houbová onemocnění.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis. V tomto případě lze odlišit poškození od vrtule ořechové, která může způsobovat podobné černání oplodí.

Máte černé ořechy? Při diagnostice výskytu škůdců mohou pomoci žluté lepové desky.

 

 

 

 

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost ořešáku napadá listy, mladé výhony a především plody.

Na oplodí se nejprve vytvářejí drobné vodnaté skvrny, které mohou být zpočátku mírně vyvýšené. Postupně se rychle zvětšují, propadají a černají.

Původcem choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje v mnoha oblastech světa, kde se ořešáky pěstují.

Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý a další druhy ořešáků.

Postupně mohou vznikat velké černé nekrotické skvrny, které bývají ohraničené vodnatým lemem. Nekróza může pronikat hlouběji do plodu a zasáhnout i jádro. Silně napadené plody následně černají, sesychají a předčasně opadávají ze stromu.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Na čepelích listů vznikají hranaté, zpočátku vodnaté, později nekrotické skvrny. Drobné skvrny mohou postupně splývat a vytvářet větší hnědé plochy.

Na kůře mladých výhonů se objevují podobné, obvykle tmavěji zbarvené skvrny. Při silnějším napadení mohou vrcholky letorostů zasychat.

Bakterie přezimují především v pletivech napadených výhonů a dalších infikovaných částech rostliny.

Za vhodných podmínek se na okrajích skvrn může vytvářet bělavý bakteriální výpotek, který obsahuje velké množství bakterií.

K jejich šíření dochází především vodou – deštěm, odstřikujícími kapkami nebo zavlažováním. Choroba se proto nejrychleji rozvíjí za vlhkého a deštivého počasí.

Jak odlišit bakteriální skvrnitost od vrtule ořechové?

Černání oplodí ještě samo o sobě neznamená, že jde o bakteriální chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také vrtule ořechová.

Při bakteriální skvrnitosti se často objevují skvrny také na listech a mladých výhonech. U poškození vrtulí je naopak typické napadení oplodí larvami škůdce.

Pro sledování náletu vrtule lze využít žluté lepové desky, které pomohou ověřit, zda se dospělci škůdce v okolí stromu skutečně vyskytují.

Správné rozlišení příčiny je důležité, protože ochrana proti bakteriálnímu onemocnění je odlišná od ochrany proti hmyzímu škůdci.

 

Biologická a šetrná ochrana ořešáku

Ochranu ořešáku je vhodné zahájit preventivně ještě před obdobím kvetení, zejména pokud se bakteriální skvrnitost v předchozích letech pravidelně objevovala.

Důležitá je především kombinace preventivních opatření, dobrého zdravotního stavu stromu a vhodně načasovaných aplikací přípravků.

Pro podporu přirozených obranných reakcí a výživy rostlin lze využít například Imunofol.

V ochraně proti bakteriálním chorobám se tradičně využívají také přípravky s obsahem mědi. Jednou z možností je CuproTonic v kombinaci s Imunofolem, případně měďnatý přípravek Kocide 2000, pokud je pro dané použití povolen.

Přípravky s obsahem mědi a zinku mohou současně sloužit jako zdroj mikroprvků důležitých pro správný vývoj a fyziologický stav rostliny.

Při silnějším tlaku chorob lze podle potřeby a návodu k použití zařadit také NovaFerm Sirius.

Co ještě pomáhá omezit šíření choroby?

Důležitou součástí ochrany je také prevence. Silně napadené nebo odumřelé výhony je vhodné odstranit a zlikvidovat, protože mohou představovat zdroj infekce pro další sezonu.

Pokud je to možné, je vhodné omezit také dlouhodobé smáčení koruny při zavlažování. Vlhké prostředí totiž výrazně usnadňuje šíření bakterie.

Při použití jakéhokoli přípravku je potřeba vždy dodržovat aktuální návod k použití, povolené plodiny, dávkování a doporučené termíny aplikace.

24. července 2021
74
Vrtule tresnova
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová – Rhagoletis cerasi

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi) je drobná moucha a patří mezi nejvýznamnější škůdce třešní. Typické je pro ni žlutohnědé zbarvení hlavy, zelené oči a černé temeno. Hruď je převážně černá se žlutými znaky po stranách, zadeček černý. Průsvitná křídla mají charakteristickou kresbu tvořenou tmavými příčnými páskami.

V podmínkách České republiky se vrtule třešňová vyskytuje především v teplejších oblastech. V letech, kdy během května a června převládá teplé a sušší počasí, může být její výskyt výraznější a škody na úrodě vyšší.

K hostitelským rostlinám patří především třešeň ptačí a pěstované odrůdy třešní, ale také višeň obecná, mahalebka, některé druhy zimolezu, dřišťál nebo střemcha.

Přečtěte si více

30. června 2021
198
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Zahrada

Bakteriální spála růžovitých rostlin – Erwinia amylovora

Bakteriální spála růžovitých rostlin

Erwinia amylovora patří mezi nejzávažnější bakteriální choroby ovocných dřevin. Její včasné rozpoznání je mimořádně důležité, protože při silném napadení bývá často nutné postižený strom odstranit a zlikvidovat, aby se zabránilo dalšímu šíření choroby.

Bakteriální spála růžovitých rostlin (Erwinia amylovora)

Jak poznat bakteriální spálu?

Napadené květy bývají zpočátku vodnaté, následně vadnou a postupně černají. Po odumření často zůstávají viset na stromě.

Podobné příznaky lze pozorovat také na listech a mladých výhonech. Typickým znakem je, že konce letorostů se hákovitě ohýbají, což patří k nejznámějším symptomům této choroby.

Na dřevě se mohou tvořit ohraničené, vodnaté až hnědé nekrózy. Napadeny mohou být také plody.

Pozor na záměnu s jinými problémy

Příznaky bakteriální spály lze poměrně snadno zaměnit například za poškození způsobené:

Důležitým rozpoznávacím znakem bakteriální spály je tvorba kapek bakteriálního exsudátu na napadených částech rostliny.

Jak se Erwinia amylovora šíří?

Bakterie způsobující spálu přezimují v pletivech kmene a větví napadených stromů.

Během vegetace se mohou šířit:

  • opylujícím hmyzem,
  • pylem,
  • větrem,
  • deštěm,
  • při řezu a jiném mechanickém poškození,
  • po krupobití,
  • škůdci,
  • zvěří.

K infekci však může dojít i bez viditelného poranění. Bakterie mohou pronikat do rostlin také přirozenými otvory, například průduchy, lenticelami a hydatodami.

Pro šíření bakteriální spály jsou příznivé zejména podmínky s vyšší vzdušnou vlhkostí a teplotami kolem 18 °C.

Na větší vzdálenosti se choroba nejčastěji šíří infikovaným rostlinným materiálem.

Praktická doporučení

Jedním z nejdůležitějších preventivních opatření je nakupovat stromky pouze z důvěryhodných ovocných školek, kde je zdravotní stav výsadbového materiálu pravidelně kontrolován.

Zvýšenou pozornost by měli prevenci věnovat především pěstitelé v oblastech, kde se už bakteriální spála v minulosti vyskytla.

Pro podporu přirozené obranyschopnosti rostlin lze využít například:

Biologická opatření proti Erwinia amylovora

Na začátku kvetení

Na začátku kvetení lze použít přípravky na bázi chitosanu, například:

  • Chitopron 5 % – 30–50 ml / 10 l vody
  • Softguard – 10–17 ml / 10 l vody

K nim lze podle doporučení výrobce přidat také listová hnojiva s obsahem mědi:

  • CuproTonic – 20–50 ml / 10 l vody
  • Controlphyt Cu – 15–20 ml / 10 l vody

Pro lepší smáčivost a přilnavost lze použít také listová hnojiva na bázi olejů, například BorOil v dávce 10 ml / 10 l vody.

Během kvetení

Během kvetení lze aplikovat Chitopron 5 % v dávce 30–50 ml / 10 l vody.

Při podmínkách, které jsou pro šíření Erwinia amylovora zvlášť příznivé, lze podle doporučení výrobce zvážit také nižší dávku listového hnojiva s obsahem mědi, například:

  • CuproTonic – 20 ml / 10 l vody

Postřik během kvetení aplikujte pouze v době, kdy nejsou v porostu aktivní včely a další opylovači – ideálně brzy ráno nebo večer.

Po odkvětu a později během vegetace

Po odkvětu a v dalším průběhu vegetace lze pokračovat podle doporučení uvedených pro období na začátku kvetení.

Důležité: U všech přípravků se vždy řiďte aktuální etiketou, povoleným použitím, dávkováním a ochrannými lhůtami. U bakteriální spály je zásadní také správná diagnostika a rychlé odstranění silně napadených částí nebo celých stromů.

5. června 2021
75
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Bakteriální nádorovitost kořenů (Agrobacterium tumefaciens)

Bakteriální nádorovitost kořenů

Bakteriální nádorovitost kořenů

Bakteriální nádorovitost kořenů způsobená bakterií Agrobacterium tumefaciens se nejčastěji projevuje zpomaleným růstem napadených stromů.

Typickým příznakem jsou různě velké nádorovité výrůstky, které se vytvářejí především na kořenech, ale mohou se objevit také na spodní části kmene.

Zpočátku jsou tyto nádory měkké a světle bělavé, postupně však dřevnatějí, tmavnou do hněda a získávají silně zbrázděný a nepravidelný povrch.

Které rostliny může choroba napadat?

Bakteriální nádorovitost má velmi široký okruh hostitelských rostlin. Z ovocných druhů může napadat například:

  • jabloně,
  • hrušně,
  • kdouloně,
  • maliníky,
  • třešně,
  • vinnou révu.

Vyskytuje se však také na mnoha okrasných a planě rostoucích druzích.

Rozvoji onemocnění vyhovují především stanoviště s vyšší hladinou podzemní vody, dlouhodobě zamokřené půdy a půdy s mírně zásaditou reakcí.

Jak se bakteriální nádorovitost šíří?

Na zahradu nebo do sadu se choroba nejčastěji dostane prostřednictvím již infikovaných sazenic a stromků.

Proto je velmi důležité nakupovat a vysazovat pouze zdravý výsadbový materiál. Ještě před výsadbou se vyplatí pečlivě zkontrolovat zejména kořenovou soustavu.

K infekci často dochází přes mechanicky poškozená pletiva, a proto je důležité postupovat opatrně také při obdělávání půdy v blízkosti kořenů.

Důležitou roli hraje prevence

Nepřímou ochranou proti bakteriální nádorovitosti je především dobrá kondice rostlin a zdravá půda.

Pomáhá zejména:

  • vyvážená a harmonická výživa,
  • udržování půdy v dobrém strukturním stavu,
  • omezení dlouhodobého zamokření,
  • šetrné obdělávání půdy bez zbytečného poškozování kořenů,
  • podpora prospěšných půdních mikroorganismů.

Prospěšné houby a bakterie mohou v symbióze s rostlinami zlepšovat jejich kondici, příjem živin a hospodaření s vodou a zároveň pomáhat omezovat některé půdní patogeny.

Pokud je strom již silně napadený, bývá nejbezpečnějším řešením jeho odstranění včetně kořenů. Napadený rostlinný materiál není vhodné kompostovat.

Praktické doporučení

Při nákupu stromků vždy kontrolujte kořeny

Vysazujte pouze zdravé stromky bez podezřelých výrůstků na kořenovém systému.

Už při nákupu si kořeny důkladně prohlédněte. Na napadených rostlinách jsou často dobře viditelné různě velké nádory a zduřeniny.

Pokud si všimnete podezřelých výrůstků, takový stromek raději nevysazujte.

Pečlivě vybírejte stanoviště

Nevhodná jsou zejména místa:

  • s vysokou hladinou podzemní vody,
  • s dlouhodobě zamokřenou půdou,
  • s nekvalitní nebo špatně strukturovanou půdou,
  • se zásaditějším pH,
  • kde se bakteriální nádorovitost již v minulosti vyskytovala.

Výsadbu na místech s předchozím výskytem choroby nedoporučujeme, případně pouze po důkladné předvýsadbové přípravě půdy.

Biologická ochrana

V ekologickém pěstování je vhodné zaměřit se především na zlepšení půdního prostředí a podporu přirozené odolnosti rostlin.

Půdu doporučujeme zásobovat vyváženým poměrem živin, ideálně prostřednictvím organických hnojiv a přípravků s obsahem prospěšných mikroorganismů.

Využít lze například:

Tyto přípravky mohou podle svého složení a způsobu působení pomáhat zpřístupňovat rostlinám živiny, zlepšovat zásobování vodou prostřednictvím mykorhizy a podporovat zdravé půdní prostředí.

Je však důležité počítat s tím, že biologické přípravky slouží především jako součást prevence a podpory vitality rostlin. U již silně napadeného stromu nedokážou nádorovité změny odstranit.

Nejúčinnější ochranou proto zůstává prevence: zdravý výsadbový materiál, vhodné stanoviště, kvalitní půda a šetrná péče o kořenový systém.

5. června 2021
105
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Zahrada

Monilióza jádrového ovoce – Monilinia fructigena

Monilióza jádrového ovoce

Monilióza (Monilinia fructigena, anamorfa: Monilia fructigena) se nejvýrazněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech.

Dužnina napadeného ovoce hnědne a na jeho povrchu se vytvářejí typické soustředné kruhy bělavých až žlutých polštářkovitých konidioforů, tedy rozmnožovacích orgánů patogenu.

Napadené plody následně opadávají, nebo zasychají a jako mumifikované zůstávají viset na stromě.

Houba však nenapadá pouze plody. Může zasáhnout také:

  • květy,
  • listy,
  • letorosty,
  • větvičky,
  • mladé plůdky.

Napadené květy vadnou, zatímco mladé plody se přestávají vyvíjet, hnědnou, zasychají a často zůstávají viset na stromě.

Monilióza může způsobovat ztráty také během skladování ovoce, kdy se projevuje v podobě černé hniloby.

Jak monilióza přezimuje a šíří se?

Monilióza přezimuje především v napadených mumifikovaných plodech, ale také v infikovaných letorostech a větvičkách. Z těchto míst se během vegetace dále šíří větrem, deštěm a hmyzem.

Proto je velmi důležité napadené plody odstranit ihned, jakmile je objevíme. Stejně tak je vhodné odstranit postižené části výhonů a řez vést až do zdravého dřeva.

V prevenci moniliózy pomáhá především:

  • udržovat koruny stromů dostatečně vzdušné,
  • předcházet mechanickému poškození plodů škůdci,
  • odstraňovat zdroje infekce ze stromů i z jejich okolí.

Také ošetření stromů po krupobití, pokud poškození není zcela devastující, může výrazně omezit následné škody způsobené moniliózou.

Monilióza ovoce – jak se proti ní bránit biologicky?

  • Monilióza jablka

    Pokud je to možné, vybírejte odrůdy odolnější vůči monilióze.

  • V menších sadech lze moniliózu poměrně dobře udržet pod kontrolou, pokud infikované části okamžitě odstraňujeme.

  • Důležité je pravidelně shrabovat a odstraňovat spadané ovoce i jeho zbytky z prostoru pod stromy.

  • Stromy pravidelně prořezávejte, aby se zlepšilo proudění vzduchu v koruně.

  • Stromy zalévejte ke kořenům a ke kmeni, aby nedocházelo ke zbytečnému smáčení květů, listů a plodů.

  • Po řezu stromů ošetřete poraněná místa přípravkem Dendrosan balzám, Dendrosan vosk nebo Arbosan balzám. Ošetření ran pomáhá chránit strom před pronikáním chorob i před škůdci.

Jaké ekologické přípravky zvolit k ochraně stromů?

Při ekologické ochraně proti monilióze lze využít zejména přípravky na bázi mědi a síry. Na napadené stromy se obvykle aplikují v intervalech přibližně 7–10 dní, a to od začátku kvetení až do konce vegetačního období.

Postřik je vhodné provádět pozdě večer, kdy je aktivita opylovačů minimální a teplota klesne pod 25 °C.

Při práci s přípravky obsahujícími měď nebo síru vždy používejte odpovídající ochranné pomůcky:

  • ochranné rukavice,
  • ochranné brýle,
  • respirátor,
  • oděv s dlouhými rukávy.

Důležité: Vždy se řiďte aktuální etiketou konkrétního přípravku, jeho povoleným použitím, dávkováním a ochrannými lhůtami.

Přípravky na bázi mědi a síry

Jako základ ochrany lze použít měďnaté a sirné přípravky, například:

Tyto přípravky mohou být součástí preventivní i následné ochrany stromů, zejména pokud jsou vhodně kombinovány s dalšími pěstitelskými opatřeními, jako je odstraňování napadených plodů, prořezávání korun a omezení mechanického poškození ovoce.

Alginure pro podporu přirozené odolnosti rostlin

Při ochraně před moniliózou lze využít také Alginure, který podporuje přirozenou odolnost rostlin vůči napadení houbovými chorobami.

Obsahuje například:

  • extrakt z mořských řas,
  • rostlinné aminokyseliny,
  • algináty,
  • fosfonáty.

Alginure je možné používat také preventivně. Ve snížené dávce jej lze podle doporučení výrobce kombinovat se sirnými nebo měďnatými přípravky.

Chitopron a aktivace obranných mechanismů rostlin

Na podobném principu funguje také Chitopron, který působí jako rostlinný elicitor. To znamená, že podporuje přirozené obranné mechanismy rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči houbovým chorobám.

Účinnou složkou je chitosan, který se získává z chitinu. Chitin se přirozeně vyskytuje například ve vnějších schránkách korýšů, jako jsou krevety a krabi.

Pro zvýšení účinku lze Chitopron podle doporučení výrobce kombinovat s měďnatými přípravky.

Chitopron nepoužívejte v době kvetení.

5. června 2021
105
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Květopas jabloňový – Anthonomus pomorum

Květopas jabloňový

Přítomnost škůdce Anthonomus pomorum nejčastěji poznáme podle poškozených květů se zaschlými a zhnědlými korunními plátky.

Poškození způsobené dospělými brouky na rašících pupenech a později také na plodech bývá méně nápadné a často uniká pozornosti.

Jak květopas jabloňový přezimuje a škodí?

Anthonomus pomorum

Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech, pod kůrou stromů nebo v povrchové vrstvě půdy.

Na jaře nalétávají do sadů, kde se zpočátku živí nalévajícími se pupeny a později také listy.

Samičky kladou vajíčka do zelených květních pupenů. Vylíhlé larvy pak vyžírají vnitřní části květu a následně se uvnitř pupenu kuklí.

Typickým příznakem napadení je, že květ se neotevře, zhnědne a zaschne.

Po vylíhnutí se dospělci ještě krátce živí listy a někdy mohou poškozovat i mladé plody.

Od konce června se ukrývají do různých úkrytů, kde přečkávají období tzv. letní diapauzy. Na podzim se následně přesouvají do zimních úkrytů.

Praktická doporučení

Jedním z mechanických způsobů omezení škůdce je odstraňování staré a uvolněné kůry, pod kterou mohou dospělci přezimovat.

Při čištění kmene je důležité postupovat šetrně a nepoškodit zdravou kůru.

Populaci květopase mohou přirozeně snižovat také:

  • sýkory a další hmyzožraví ptáci,
  • různí parazitoidi z řádu blanokřídlých,
  • další přirození nepřátelé žijící v sadu.

Významným parazitoidem je například lumek Scambus pomorum, který může napadat larvy a kukly květopase.

Podpora přirozených nepřátel je proto důležitou součástí ekologické ochrany sadu.

Biologická ochrana proti Anthonomus pomorum

K omezení výskytu květopase lze využít zejména:

  • přípravky na bázi spinosadu, například Spintor
  • mikrobiální hnojiva na bázi bakterií, například NovaFerm ORION

Poznámka: Vždy je nutné ověřit aktuální registraci a povolené použití konkrétního přípravku proti danému škůdci.

Kdy zasáhnout?

Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat zejména sadům v blízkosti lesů a místům, kde se květopas v předchozím roce vyskytoval ve větším množství.

V takových případech je vhodné provést ochranné opatření co nejdříve ve fázi zeleného květního pupenu.

Více o načasování biologických postřiků najdete zde.

Důležité: Úspěch ochrany proti květopasu závisí především na správném načasování zásahu ještě předtím, než samičky nakladou vajíčka do květních pupenů.

5. června 2021
88
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Pilatka jablečná – Hoplocampa testudinea

Pilatka jablečná

Pilatka jablečná – Hoplocampa testudinea – larva

Hoplocampa testudinea způsobuje tzv. ranou červivost jablek.

Larvy škůdce přezimují v půdě v hloubce přibližně 2–25 cm. Dospělci se mohou začít objevovat už koncem dubna, nejčastěji však na začátku května, tedy v období kvetení jabloní.

Krátce po vylíhnutí kladou samičky pomocí kladélka vajíčka do kališních lístků květů jabloní.

Z vajíček se po přibližně 6–20 dnech líhnou larvy.

Nejmladší larvy škodí pouze mělce pod pokožkou vyvíjejících se plůdků. Později se na plodech vytvářejí typické zkorkovatělé jizvy. Takto poškozené plody však zpravidla neopadávají.

 

Pilatka jablečná – Hoplocampa testudinea

Jaké škody pilatka způsobuje?

Starší larvy vyžírají vnitřek plodů. Napadená jablka následně předčasně opadávají během června, zpravidla přibližně o jeden až dva týdny dříve než plody poškozené obalečem jablečným.

Jedna larva může během svého vývoje poškodit přibližně 3–4 plody.

Dospělé larvy opouštějí opadané plody nebo se spouštějí na zem ještě z plodů visících na stromě. Následně se zavrtají do půdy, kde přezimují.

Část larev může setrvat v diapauze i déle než jeden rok. Dospělci se pak objeví až v následující vegetační sezóně.

Praktická doporučení

Kultivace půdy pod stromy

Část přezimujících larev lze omezit šetrnou kultivací půdy pod korunami stromů.

Tím se mohou larvy dostat blíže k povrchu, kde jsou více vystaveny nepříznivým podmínkám a přirozeným nepřátelům.

Přirození nepřátelé pilatky

Populaci pilatky mohou přirozeně snižovat například:

  • entomopatogenní houby,
  • parazitoidi,
  • další užitečné organismy žijící v sadu.

Významným přirozeným nepřítelem je také parazitoid Lathrolestes ensator z čeledi lumkovitých (Ichneumonidae).

Pilatka jablečná i tento parazitoid pocházejí z Evropy. Po zavlečení pilatky do Severní Ameriky byl Lathrolestes ensator využit také jako prostředek biologické ochrany, protože pilatka zde před jeho introdukcí způsobovala významné škody.

Bílé lepové desky proti pilatce

V ochraně proti pilatce se velmi dobře uplatňují bílé lepové desky.

Používají se především ke dvěma účelům:

  • signalizaci výskytu dospělců
  • snižování jejich početnosti, zejména v menších sadech a zahradách

Bílé lepové desky pro monitoring

Pro sledování náletu dospělců obvykle postačují přibližně 3 lepové desky na sad nebo jednotlivý blok sadu.

Desky by měly být:

  • od sebe vzdáleny alespoň 25 m,
  • umístěny ve výšce přibližně 150 cm,
  • zavěšeny na dobře osvětlených stromech s nepříliš hustou korunou,
  • instalovány přibližně 10–14 dní před začátkem kvetení.

Počet zachycených dospělců je vhodné kontrolovat 2–3× týdně.

Díky tomu lze lépe určit začátek náletu a správně načasovat další ochranná opatření.

Bílé lepové desky ke snížení počtu škůdců

V menších zahradách lze bílé lepové desky využít také k přímému omezení populace pilatky.

V závislosti na velikosti koruny se doporučuje přibližně 3–5 lepových desek na jeden strom.

Termín a výška zavěšení jsou stejné jako při použití desek k monitoringu.

Správné a včasné vyvěšení lepových desek může v menších výsadbách výrazně snížit počet dospělců ještě před nakladením vajíček.

Přímá ochrana proti dospělcům ve formě postřiku se provádí podle signalizace výskytu, obvykle na začátku a na konci kvetení.

Biologická ochrana proti Hoplocampa testudinea

V ekologické ochraně proti pilatce jablečné lze využít několik možností.

NeemAzal T/S

Použít lze přípravky na bázi Azadirachta indica, například:

Vhodným termínem aplikace je zejména konec kvetení.

Quassia amara

Další možností je vodní výluh z tropického keře Quassia amara.

Ideálním termínem aplikace je období hromadného líhnutí larev.

Tento termín je však obtížnější přesně určit. Lze jej stanovit například:

  • sledováním vývoje vajíček,
  • nebo podle sumy aktivních teplot počítané od začátku náletu dospělců.

BORA

Hnojivo na bázi hub BORA lze využít k omezení počtu přezimujících larev.

Aplikuje se na půdu pod korunami stromů v období červnového opadu plodů.

Cílem je snížit počet larev, které opouštějí napadené plody a zavrtávají se do půdy k přezimování.

Důležité: U všech přípravků vždy respektujte aktuální etiketu, povolené použití, dávkování a podmínky aplikace.

Více k podobným biologickým opatřením najdete také v části věnované ochraně proti obaleči jablečnému.

5. června 2021
99
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Obaleč jablečný – Cydia pomonella

Obaleč jablečný

Obaleč jablečný – Cydia pomonella

Larvy Cydia pomonella způsobují tzv. pravou červivost plodů. Typickým znakem napadení je hromádka trusu u vstupního otvoru do plodu.

Od otvoru vede rovná až mírně zakřivená chodbička směrem k jádřinci, kde larva poškozuje semena. Vnitřek napadeného plodu bývá vyplněn trusem škůdce.

V závislosti na velikosti plodů v době napadení může jedna larva poškodit přibližně 1–3 jablka.

Na Slovensku se obvykle vyvíjejí dvě generace obaleče jablečného. V nejteplejších oblastech může docházet i k částečnému vývoji třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech nebo během chladnějších let se zpravidla vyvine jen jedna generace.

Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace předčasně opadávají.

Druhá generace způsobuje především výrazné zhoršení skladovatelnosti plodů. Poškozená jablka jsou totiž náchylnější k napadení různými houbovými patogeny a hnilobami.

Jak obaleč jablečný přezimuje a vyvíjí se?

Obaleč jablečný

Larvy přezimují v různých úkrytech:

  • v prasklinách a štěrbinách kůry,
  • v půdě,
  • v různých zákoutích kolem stromů,
  • ale také například ve skladech a na přepravkách.

Na jaře, obvykle v dubnu, se larvy kuklí.

V závislosti na průběhu počasí se mohou první dospělí motýli objevit ve výsadbách již na začátku května.

Obaleč jablečný patří mezi noční motýly. Dospělci jsou aktivní a páří se pouze tehdy, když teplota vzduchu za soumraku dosahuje alespoň 15 °C.

Pro intenzivnější kladení vajíček jsou vhodné teploty přibližně 17 °C a více za soumraku.

Larvy se líhnou přibližně po 6–14 dnech.

Po vylíhnutí vyhledávají vhodné místo, kterým proniknou do plodu. Mladé larvy mezi sebou zároveň soupeří o potravu, a proto v jednom napadeném plodu obvykle nacházíme pouze jednu larvu.

Od vylíhnutí po zavrtání do plodu může uplynout přibližně 2–5 dní. Právě toto období je velmi důležité při načasování ochranných opatření.

Druhá generace obaleče

Dospělci druhé generace se mohou začít objevovat již koncem června a jejich nálet může pokračovat až do začátku září.

Jednotlivé generace se navíc často překrývají, takže se škůdce může ve výsadbách vyskytovat prakticky od května až do září.

Samičky druhé generace kladou vajíčka ve větší míře přímo na plody než na listy.

Vylíhlé larvy se často zavrtávají do míst, kde se dva plody vzájemně dotýkají, protože zde mají lepší ochranu a snadnější přístup do plodu.

Praktická doporučení

Populaci obaleče jablečného mohou výrazně omezovat jeho přirození nepřátelé.

Patří mezi ně například:

  • různé druhy dravého a parazitického hmyzu,
  • bakterie,
  • houby,
  • viry,
  • entomopatogenní hlístice,
  • ptáci, například sýkory.

Jejich přítomnost v sadu můžeme podpořit především tím, že omezíme používání širokospektrálních insekticidů.

Mechanické odstranění přezimujících larev

  • Přezimující stadia škůdce lze částečně omezit také mechanickým čištěním kmene a odstraňováním uvolněné staré kůry, pod kterou se larvy často ukrývají.
  • Při této práci je důležité nepoškodit zdravou kůru stromu.

Vlnitá lepenka na kmeny stromů

Jednoduchým a ekologickým opatřením je instalace pásů z vlnité lepenky nebo kartonu kolem kmene stromu.

Lepenku lze umístit:

  • v květnu pro zachycení larev první generace,
  • koncem léta pro zachycení larev druhé generace.

Část larev si lepenku vybere jako vhodné místo pro zakuklení nebo přezimování.

Lepenku je proto potřeba pravidelně kontrolovat a následně odstranit tak, aby larvy nemohly dokončit svůj vývoj.

Odstraňování napadených plodů

V zahradách a menších sadech má velký význam také pravidelný sběr předčasně opadaných a červivých plodů.

Zvlášť důležité je to u plodů napadených první generací obaleče.

Stejně jako u lepenkových pásů je potřeba zajistit, aby larvy ukryté uvnitř plodů nemohly dokončit vývoj a vrátit se zpět do sadu.

Pravidelná kontrola stromů, sběr napadených plodů a podpora přirozených nepřátel patří mezi nejdůležitější ekologická opatření proti obaleči jablečnému.

Biologická ochrana proti obaleči jablečnému (Cydia pomonella)

Pro biologickou ochranu proti obaleči jablečnému lze využít několik typů přípravků:

Kdy ošetřovat proti obaleči jablečnému?

  • Ochrana proti první generaci obaleče jablečného se obvykle provádí na přelomu května a června.
  • Proti druhé generaci se ošetření nejčastěji provádí na přelomu července a srpna.
  • Tyto termíny jsou však pouze orientační. Mohou se výrazně lišit podle aktuálního průběhu počasí, teplot a klimatických podmínek konkrétního stanoviště.
  • Správné načasování postřiku je proto jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšné ochrany.
  • Nejspolehlivější metodou sledování výskytu škůdce je použití feromonových lapačů přímo v sadu nebo zahradě.

Kdy zasáhnout biologickými přípravky?

Postřik proti jednotlivým generacím škůdce je vhodné přibližně po 10–14 dnech zopakovat, pokud to odpovídá vývoji škůdce a doporučení konkrétního přípravku.

Ideální doba pro aplikaci přípravků na bázi bakterie Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki nebo přípravků na bázi spinosadu je období hromadného líhnutí larev.

Použít lze například:

  • Lepinox Plus – 10 g / 4–10 l vody na 100 m²
  • NovaFerm ORION – 50–60 ml / 10 l vody
  • Spintor – 6 ml / 10 l vody

K hromadnému líhnutí larev dochází zpravidla přibližně 7–10 dní po vrcholu náletu samců do feromonových lapačů. Při chladnějším počasí může být tento interval delší.

Rozhoduje správné načasování

Při přímé ochraně je důležité si uvědomit, že mladé larvy jsou biologickými přípravky dobře zasažitelné pouze po omezenou dobu.

Po vylíhnutí potřebují přibližně 2–5 dní, než se zavrtají do plodů.

Jakmile se larva dostane dovnitř jablka, je její zásah postřikem výrazně obtížnější.

Nejvyšší účinnosti proto dosáhneme tehdy, když ošetření směřujeme do období líhnutí larev ještě před jejich proniknutím do plodů.

Důležité: U všech přípravků se vždy řiďte aktuální etiketou, doporučeným dávkováním, povoleným použitím a podmínkami aplikace.

5. června 2021
69
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Jabloň – mšice

Mšice (Aphididae)

Na jabloních nejčastěji škodí mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice (Dysaphis devecta).

Mšice přezimují na jabloních ve stadiu vajíček. Larvy se obvykle líhnou v dubnu, tedy v době rašení jabloní. Škodí především sáním rostlinných šťáv z listů, což vede k jejich různým deformacím.

Sladké výměšky mšic, tzv. medovice, znečišťují povrch listů a lákají různé druhy hmyzu, zejména mravence. Na povrchu znečištěném medovicí se mohou následně rozvíjet černě, které omezují fotosyntézu a celkově oslabují rostlinu.

Mšice mají mimořádně vysokou rozmnožovací schopnost. Silně napadené stromy jsou vystaveny značnému stresu, zaostávají v růstu a v některých případech může dojít také k poškození plodů.

Kvůli nedostatečnému vyzrávání pletiv se může snížit také mrazuvzdornost stromů. Zvlášť citlivé bývají mladé jabloně a stromy přehnojené dusíkem.

Mšice jabloňová (Aphis pomi)

Mšice jabloňová (Aphis pomi)

Kromě jabloní může Aphis pomi napadat také hrušně, hlohy, mišpule a jeřáby.

Bezkřídlá samička měří přibližně 1,5–2 mm a má trávově zelené zbarvení. Larvy jsou zelené, s černými nohami, tykadly a sifunkuly.

Jaké škody způsobuje?

Listy poškozené sáním se kroutí a deformují, ale zpravidla zůstávají zelené. Při silném napadení mohou zasychat celé výhonky.

Na přelomu května a června se začínají objevovat okřídlené samičky, které přelétávají na další stromy a zakládají nové kolonie.

Největší škody může mšice jabloňová způsobovat v průběhu června a července.

Během jediné vegetační sezóny může vytvořit přibližně 10–13 generací. Protože celý její vývoj probíhá na jediném hostiteli, může se při vhodných podmínkách velmi rychle přemnožit.

Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)

Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)

Mšice jitrocelová je druh, který během svého vývoje střídá dva hostitele. Primárním hostitelem je jabloň, sekundárním hostitelem jitrocel.

Bezkřídlí jedinci mohou mít různou barvu, jejich společným znakem je však typický voskový povlak.

Jak poznat napadení?

Sáním dochází ke stáčení listů směrem dolů. Listy se často zároveň zbarvují do červena a později mohou opadávat.

Při silném výskytu může dojít také k poškození mladých výhonů.

Na jabloni se během sezóny vyvine pouze několik generací. Již v průběhu května začínají první okřídlení jedinci přelétávat na jitrocel.

Napadení mšicí jitrocelovou má většinou lokální charakter, ale na citlivých stromech může způsobit výrazné poškození listů i mladých částí rostlin.

Mšice (Dysaphis devecta)

Mšice (Dysaphis devecta)

Napadení touto mšicí se projevuje především zesílením okrajů listů a jejich stáčením.

Na horní straně listů se objevují různé deformace v podobě červených, růžových nebo žlutých zduřenin a hálek. Při silnějším napadení mohou být poškozeny také plody, na kterých se vytvářejí červené skvrny.

Dysaphis devecta je monocyklický druh, tedy druh, který během svého vývoje nestřídá hostitele.

Jabloň – biologická ochrana proti mšicím

Pro ekologickou ochranu jabloní proti mšicím lze využít několik typů přípravků a podpůrných prostředků:

Krátce po vyrašení

Krátce po vyrašení je vhodné použít tzv. předjarní postřik.

Využít lze například:

  • BorOil – 50–80 ml / 10 l vody
  • FerrumOil – podle návodu výrobce
  • Natura Rock Effect – 300 ml / 10 l vody

Z praktického hlediska lze k listovým hnojivům na bázi olejů přidat také některé přípravky s obsahem mědi, například:

Pokud to dovolují teplotní podmínky, lze použít také sirný přípravek Thiovit Jet v dávce 30 g / 10 l vody.

Síru aplikujte pouze při vhodné teplotě, ideálně přibližně mezi 15 a 25 °C. Při kombinaci sirného přípravku s olejovým přípravkem je vhodné použít nižší doporučené dávky obou přípravků.

Takové ošetření může kromě omezení výskytu škůdců zároveň podpořit přirozenou odolnost stromů proti některým houbovým chorobám.

Později během vegetace

Během vegetace lze přípravky použít preventivně nebo nejpozději při prvním zjištění výskytu mšic.

Kromě již zmíněných přípravků lze využít například:

  • Natura Rock Effect – 100–300 ml / 10 l vody
  • NeemAzal T/S – 30–50 ml / 10 l vody
  • Bioka URTICA plus – 50–70 ml / 10 l vody
  • BorOil – 10 ml / 10 l vody, například v kombinaci s BiokaURTICA
  • Quassia amara
  • NovaFerm Orion – 60–70 ml / 10 l vody

Po odkvětu lze využít také další listová hnojiva na bázi olejů:

  • FLORAVITA Citro – 10–25 ml / 10 l vody
  • FLORAVITA Coco – 40–60 ml / 10 l vody

Důležité: U všech přípravků vždy respektujte aktuální etiketu, doporučené dávkování a podmínky použití. Při ošetření v době kvetení dbejte také na ochranu včel a dalších opylovačů.

5. června 2021
87
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užitečný hmyz, Vinice, Zahrada

Sviluška ovocná – Panonychus ulmi

Sviluška ovocná

Rašící listy napadené sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi) zůstávají malé a jejich okraje, případně i celé listy, postupně zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a jejich horní strana získává typické bronzové zbarvení. Silně napadené listy se mohou stáčet, zasychat a předčasně opadávat.

Při pozorném prohlédnutí listů pomocí lupy je možné zaznamenat výskyt drobného, červeně zbarveného škůdce. K silnému přemnožení svilušky ovocné dochází zejména v období, kdy převládá suché a teplé počasí.

Škůdce přezimuje ve formě vajíček uložených v blízkosti pupenů a na větvích stromů. Na jaře, v období rašení, se z vajíček líhnou larvy, které zpočátku sají na pupenech a později na rozvíjejících se listech.

Během vegetace samičky kladou další vajíčka, z nichž se líhnou následující generace svilušek. V našich podmínkách se může během jedné sezóny vyvinout přibližně 5 až 6 generací škůdce. Koncem léta začínají samičky klást tzv. zimní vajíčka, která přečkávají nepříznivé období a představují základ populace pro následující rok.

Praktická doporučení

Snad nejdůležitější je harmonická a vyvážená výživa rostlin, především nepřehánět hnojení dusíkem. Nadbytek dusíku podporuje tvorbu měkkých a šťavnatých pletiv, která mohou být pro některé škůdce příznivější.

Podobně jako u jiných škůdců je i při výskytu svilušky vhodné důkladně zvážit používání přípravků na ochranu rostlin. K přemnožení svilušky často dochází právě tehdy, když používáním neselektivních insekticidů zničíme nejen škůdce, ale také jeho přirozené nepřátele.

Pozornost je potřeba věnovat také některým přípravkům proti chorobám, tedy fungicidům, například přípravkům na bázi síry. Při vyšších dávkách nebo příliš častém používání mohou negativně ovlivnit nejen svilušku, ale také jejího významného přirozeného nepřítele – dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Kromě dravého roztoče mohou populaci svilušky ovocné regulovat také další užitečné organismy, například slunéčko Stethorus punctillum, dravá ploštice Anthocoris nemorum, zlatoočky a další druhy užitečného hmyzu.

Proto je při ekologické ochraně vhodné podporovat přirozenou rovnováhu v sadu a vytvářet podmínky, ve kterých se mohou užitečné organismy dlouhodobě udržet.

Přirození nepřátelé svilušky ovocné

Nejdůležitějším přirozeným nepřítelem, který může významně omezovat výskyt svilušky ovocné, je:

  • dravý roztoč (Typhlodromus pyri)

Biologická ochrana proti Panonychus ulmi

Pro regulaci svilušky ovocné lze využít také přípravky nebo pomocné prostředky, které působí přímo na škůdce nebo podporují přirozenou odolnost rostlin:

Při přemnožení svilušky ovocné je jedním z nejlepších řešení introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri. Tento užitečný roztoč může při vhodných podmínkách dlouhodobě udržovat populace svilušek pod hranicí škodlivosti.

Kromě biologické ochrany lze využít také výše uvedené přípravky a listová hnojiva v různých kombinacích, vždy však podle návodu k použití a s ohledem na jejich možné působení na užitečné organismy.

Kdy proti svilušce ovocné zasáhnout?

Proti svilušce je nejlepší zasáhnout na začátku vegetace v době líhnutí larev, tedy přibližně v období od rašení do začátku kvetení jabloní. Právě mladá vývojová stadia jsou vhodným cílem včasně provedeného zásahu.

Dobře načasovaným předjarním postřikem je možné kromě dalších přezimujících škůdců výrazně omezit také množství přezimujících vajíček svilušky ovocné.

Z dlouhodobého hlediska je však nejvhodnější kombinovat včasné sledování výskytu škůdce, vyváženou výživu stromů, šetrné používání přípravků a především ochranu a podporu přirozených nepřátel svilušky.

5. června 2021
79
Close