Důležité: Úspěch ochrany proti květopasu závisí především na správném načasování zásahu ještě předtím, než samičky nakladou vajíčka do květních pupenů.
Hoplocampa testudinea způsobuje tzv. ranou červivost jablek.
Larvy škůdce přezimují v půdě v hloubce přibližně 2–25 cm. Dospělci se mohou začít objevovat už koncem dubna, nejčastěji však na začátku května, tedy v období kvetení jabloní.
Krátce po vylíhnutí kladou samičky pomocí kladélka vajíčka do kališních lístků květů jabloní.
Z vajíček se po přibližně 6–20 dnech líhnou larvy.
Nejmladší larvy škodí pouze mělce pod pokožkou vyvíjejících se plůdků. Později se na plodech vytvářejí typické zkorkovatělé jizvy. Takto poškozené plody však zpravidla neopadávají.
Pilatka jablečná – Hoplocampa testudinea
Jaké škody pilatka způsobuje?
Starší larvy vyžírají vnitřek plodů. Napadená jablka následně předčasně opadávají během června, zpravidla přibližně o jeden až dva týdny dříve než plody poškozené obalečem jablečným.
Jedna larva může během svého vývoje poškodit přibližně 3–4 plody.
Dospělé larvy opouštějí opadané plody nebo se spouštějí na zem ještě z plodů visících na stromě. Následně se zavrtají do půdy, kde přezimují.
Část larev může setrvat v diapauze i déle než jeden rok. Dospělci se pak objeví až v následující vegetační sezóně.
Praktická doporučení
Kultivace půdy pod stromy
Část přezimujících larev lze omezit šetrnou kultivací půdy pod korunami stromů.
Tím se mohou larvy dostat blíže k povrchu, kde jsou více vystaveny nepříznivým podmínkám a přirozeným nepřátelům.
Přirození nepřátelé pilatky
Populaci pilatky mohou přirozeně snižovat například:
entomopatogenní houby,
parazitoidi,
další užitečné organismy žijící v sadu.
Významným přirozeným nepřítelem je také parazitoid Lathrolestes ensator z čeledi lumkovitých (Ichneumonidae).
Pilatka jablečná i tento parazitoid pocházejí z Evropy. Po zavlečení pilatky do Severní Ameriky byl Lathrolestes ensator využit také jako prostředek biologické ochrany, protože pilatka zde před jeho introdukcí způsobovala významné škody.
Larvy Cydia pomonella způsobují tzv. pravou červivost plodů. Typickým znakem napadení je hromádka trusu u vstupního otvoru do plodu.
Od otvoru vede rovná až mírně zakřivená chodbička směrem k jádřinci, kde larva poškozuje semena. Vnitřek napadeného plodu bývá vyplněn trusem škůdce.
V závislosti na velikosti plodů v době napadení může jedna larva poškodit přibližně 1–3 jablka.
Na Slovensku se obvykle vyvíjejí dvě generace obaleče jablečného. V nejteplejších oblastech může docházet i k částečnému vývoji třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech nebo během chladnějších let se zpravidla vyvine jen jedna generace.
Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace předčasně opadávají.
Druhá generace způsobuje především výrazné zhoršení skladovatelnosti plodů. Poškozená jablka jsou totiž náchylnější k napadení různými houbovými patogeny a hnilobami.
Jak obaleč jablečný přezimuje a vyvíjí se?
Obaleč jablečný
Larvy přezimují v různých úkrytech:
v prasklinách a štěrbinách kůry,
v půdě,
v různých zákoutích kolem stromů,
ale také například ve skladech a na přepravkách.
Na jaře, obvykle v dubnu, se larvy kuklí.
V závislosti na průběhu počasí se mohou první dospělí motýli objevit ve výsadbách již na začátku května.
Obaleč jablečný patří mezi noční motýly. Dospělci jsou aktivní a páří se pouze tehdy, když teplota vzduchu za soumraku dosahuje alespoň 15 °C.
Pro intenzivnější kladení vajíček jsou vhodné teploty přibližně 17 °C a více za soumraku.
Larvy se líhnou přibližně po 6–14 dnech.
Po vylíhnutí vyhledávají vhodné místo, kterým proniknou do plodu. Mladé larvy mezi sebou zároveň soupeří o potravu, a proto v jednom napadeném plodu obvykle nacházíme pouze jednu larvu.
Od vylíhnutí po zavrtání do plodu může uplynout přibližně 2–5 dní. Právě toto období je velmi důležité při načasování ochranných opatření.
Druhá generace obaleče
Dospělci druhé generace se mohou začít objevovat již koncem června a jejich nálet může pokračovat až do začátku září.
Jednotlivé generace se navíc často překrývají, takže se škůdce může ve výsadbách vyskytovat prakticky od května až do září.
Samičky druhé generace kladou vajíčka ve větší míře přímo na plody než na listy.
Vylíhlé larvy se často zavrtávají do míst, kde se dva plody vzájemně dotýkají, protože zde mají lepší ochranu a snadnější přístup do plodu.
Praktická doporučení
Populaci obaleče jablečného mohou výrazně omezovat jeho přirození nepřátelé.
Patří mezi ně například:
různé druhy dravého a parazitického hmyzu,
bakterie,
houby,
viry,
entomopatogenní hlístice,
ptáci, například sýkory.
Jejich přítomnost v sadu můžeme podpořit především tím, že omezíme používání širokospektrálních insekticidů.
Mechanické odstranění přezimujících larev
Přezimující stadia škůdce lze částečně omezit také mechanickým čištěním kmene a odstraňováním uvolněné staré kůry, pod kterou se larvy často ukrývají.
Při této práci je důležité nepoškodit zdravou kůru stromu.
Vlnitá lepenka na kmeny stromů
Jednoduchým a ekologickým opatřením je instalace pásů z vlnité lepenky nebo kartonu kolem kmene stromu.
Lepenku lze umístit:
v květnu pro zachycení larev první generace,
koncem léta pro zachycení larev druhé generace.
Část larev si lepenku vybere jako vhodné místo pro zakuklení nebo přezimování.
Lepenku je proto potřeba pravidelně kontrolovat a následně odstranit tak, aby larvy nemohly dokončit svůj vývoj.
Odstraňování napadených plodů
V zahradách a menších sadech má velký význam také pravidelný sběr předčasně opadaných a červivých plodů.
Zvlášť důležité je to u plodů napadených první generací obaleče.
Stejně jako u lepenkových pásů je potřeba zajistit, aby larvy ukryté uvnitř plodů nemohly dokončit vývoj a vrátit se zpět do sadu.
Pravidelná kontrola stromů, sběr napadených plodů a podpora přirozených nepřátel patří mezi nejdůležitější ekologická opatření proti obaleči jablečnému.
Biologická ochrana proti obaleči jablečnému (Cydia pomonella)
Pro biologickou ochranu proti obaleči jablečnému lze využít několik typů přípravků:
přípravky na bázi entomopatogenních hlístic – ENTONEM
Kdy ošetřovat proti obaleči jablečnému?
Ochrana proti první generaci obaleče jablečného se obvykle provádí na přelomu května a června.
Proti druhé generaci se ošetření nejčastěji provádí na přelomu července a srpna.
Tyto termíny jsou však pouze orientační. Mohou se výrazně lišit podle aktuálního průběhu počasí, teplot a klimatických podmínek konkrétního stanoviště.
Správné načasování postřiku je proto jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšné ochrany.
Nejspolehlivější metodou sledování výskytu škůdce je použití feromonových lapačů přímo v sadu nebo zahradě.
Postřik proti jednotlivým generacím škůdce je vhodné přibližně po 10–14 dnech zopakovat, pokud to odpovídá vývoji škůdce a doporučení konkrétního přípravku.
Ideální doba pro aplikaci přípravků na bázi bakterie Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki nebo přípravků na bázi spinosadu je období hromadného líhnutí larev.
Použít lze například:
Lepinox Plus – 10 g / 4–10 l vody na 100 m²
NovaFerm ORION – 50–60 ml / 10 l vody
Spintor – 6 ml / 10 l vody
K hromadnému líhnutí larev dochází zpravidla přibližně 7–10 dní po vrcholu náletu samců do feromonových lapačů. Při chladnějším počasí může být tento interval delší.
Rozhoduje správné načasování
Při přímé ochraně je důležité si uvědomit, že mladé larvy jsou biologickými přípravky dobře zasažitelné pouze po omezenou dobu.
Po vylíhnutí potřebují přibližně 2–5 dní, než se zavrtají do plodů.
Jakmile se larva dostane dovnitř jablka, je její zásah postřikem výrazně obtížnější.
Nejvyšší účinnosti proto dosáhneme tehdy, když ošetření směřujeme do období líhnutí larev ještě před jejich proniknutím do plodů.
Důležité: U všech přípravků se vždy řiďte aktuální etiketou, doporučeným dávkováním, povoleným použitím a podmínkami aplikace.
Na jabloních nejčastěji škodí mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice (Dysaphis devecta).
Mšice přezimují na jabloních ve stadiu vajíček. Larvy se obvykle líhnou v dubnu, tedy v době rašení jabloní. Škodí především sáním rostlinných šťáv z listů, což vede k jejich různým deformacím.
Sladké výměšky mšic, tzv. medovice, znečišťují povrch listů a lákají různé druhy hmyzu, zejména mravence. Na povrchu znečištěném medovicí se mohou následně rozvíjet černě, které omezují fotosyntézu a celkově oslabují rostlinu.
Mšice mají mimořádně vysokou rozmnožovací schopnost. Silně napadené stromy jsou vystaveny značnému stresu, zaostávají v růstu a v některých případech může dojít také k poškození plodů.
Kvůli nedostatečnému vyzrávání pletiv se může snížit také mrazuvzdornost stromů. Zvlášť citlivé bývají mladé jabloně a stromy přehnojené dusíkem.
Mšice jabloňová (Aphis pomi)
Mšice jabloňová (Aphis pomi)
Kromě jabloní může Aphis pomi napadat také hrušně, hlohy, mišpule a jeřáby.
Bezkřídlá samička měří přibližně 1,5–2 mm a má trávově zelené zbarvení. Larvy jsou zelené, s černými nohami, tykadly a sifunkuly.
Jaké škody způsobuje?
Listy poškozené sáním se kroutí a deformují, ale zpravidla zůstávají zelené. Při silném napadení mohou zasychat celé výhonky.
Na přelomu května a června se začínají objevovat okřídlené samičky, které přelétávají na další stromy a zakládají nové kolonie.
Největší škody může mšice jabloňová způsobovat v průběhu června a července.
Během jediné vegetační sezóny může vytvořit přibližně 10–13 generací. Protože celý její vývoj probíhá na jediném hostiteli, může se při vhodných podmínkách velmi rychle přemnožit.
Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)
Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)
Mšice jitrocelová je druh, který během svého vývoje střídá dva hostitele. Primárním hostitelem je jabloň, sekundárním hostitelem jitrocel.
Bezkřídlí jedinci mohou mít různou barvu, jejich společným znakem je však typický voskový povlak.
Jak poznat napadení?
Sáním dochází ke stáčení listů směrem dolů. Listy se často zároveň zbarvují do červena a později mohou opadávat.
Při silném výskytu může dojít také k poškození mladých výhonů.
Na jabloni se během sezóny vyvine pouze několik generací. Již v průběhu května začínají první okřídlení jedinci přelétávat na jitrocel.
Napadení mšicí jitrocelovou má většinou lokální charakter, ale na citlivých stromech může způsobit výrazné poškození listů i mladých částí rostlin.
Mšice (Dysaphis devecta)
Mšice (Dysaphis devecta)
Napadení touto mšicí se projevuje především zesílením okrajů listů a jejich stáčením.
Na horní straně listů se objevují různé deformace v podobě červených, růžových nebo žlutých zduřenin a hálek. Při silnějším napadení mohou být poškozeny také plody, na kterých se vytvářejí červené skvrny.
Dysaphis devecta je monocyklický druh, tedy druh, který během svého vývoje nestřídá hostitele.
Jabloň – biologická ochrana proti mšicím
Pro ekologickou ochranu jabloní proti mšicím lze využít několik typů přípravků a podpůrných prostředků:
přípravky na bázi Azadirachta indica – například NeemAzal T/S
Pokud to dovolují teplotní podmínky, lze použít také sirný přípravek Thiovit Jet v dávce 30 g / 10 l vody.
Síru aplikujte pouze při vhodné teplotě, ideálně přibližně mezi 15 a 25 °C. Při kombinaci sirného přípravku s olejovým přípravkem je vhodné použít nižší doporučené dávky obou přípravků.
Takové ošetření může kromě omezení výskytu škůdců zároveň podpořit přirozenou odolnost stromů proti některým houbovým chorobám.
Později během vegetace
Během vegetace lze přípravky použít preventivně nebo nejpozději při prvním zjištění výskytu mšic.
Kromě již zmíněných přípravků lze využít například:
Natura Rock Effect – 100–300 ml / 10 l vody
NeemAzal T/S – 30–50 ml / 10 l vody
Bioka URTICA plus – 50–70 ml / 10 l vody
BorOil – 10 ml / 10 l vody, například v kombinaci s BiokaURTICA
Quassia amara
NovaFerm Orion – 60–70 ml / 10 l vody
Po odkvětu lze využít také další listová hnojiva na bázi olejů:
FLORAVITA Citro – 10–25 ml / 10 l vody
FLORAVITA Coco – 40–60 ml / 10 l vody
Důležité: U všech přípravků vždy respektujte aktuální etiketu, doporučené dávkování a podmínky použití. Při ošetření v době kvetení dbejte také na ochranu včel a dalších opylovačů.
Jabloně patří mezi naše nejčastěji pěstované ovocné druhy. Tomu odpovídá i skutečnost, že je napadá pravděpodobně největší množství chorob a škůdců ze všech u nás pěstovaných ovocných dřevin.
Pokud si chceme vypěstovat jablka bez použití „chemie“, měli bychom již před výsadbou reálně zhodnotit svá očekávání, možnosti i nároky jabloní. Tomu je třeba přizpůsobit výběr stanoviště, odrůdy a podnože. Při volbě vhodného stanoviště se vyhýbejte trvale zastíněným místům, mrazovým kotlinám a lokalitám s vysokou hladinou podzemní vody.
Přestože jabloně nejsou na půdu mimořádně náročné, dostatek vláhy, vzduchu a živin v půdě, stejně jako vyhovující pH půdy, patří mezi základní předpoklady jejich úspěšného pěstování. Upřednostňovat bychom proto měli půdy s dobrou strukturou a dostatečným obsahem humusu.
Kvalita půdy je ještě důležitější, pokud se rozhodneme vysadit stromky na takzvaných slabě rostoucích podnožích. Při výběru odrůd bychom kromě odolnosti vůči nejdůležitějším houbovým chorobám měli přihlížet také ke klimatickým podmínkám stanoviště.
Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, napadat však může také květy a letorosty.
Nejprve ji můžeme pozorovat na listech, kde vytváří tmavé skvrny na jejich spodní straně. Později se také na horní straně listů objevuje sametově hnědý povlak a ostře ohraničené, oválné, hnědočerné skvrny.
Listy se postupně deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Koncem května napadá strupovitost také plody. Pozdní infekce mohou způsobovat škody i během skladování.
Padlí jabloňové si nejčastěji všimneme na listech, kde vytváří typický bílý povlak. Na plodech se může projevit charakteristickou mramorovitostí.
Mezi velmi citlivé odrůdy patří stále oblíbené odrůdy, například Jonathan, Idared nebo Jonalord.
Méně výrazné příznaky onemocnění lze pozorovat již na pupenech. Ty jsou na rozdíl od zdravých pupenů mírně pootevřené a liší se také tvarem a zbarvením.
Pupeny napadené padlím předčasně raší, jsou roztřepené a nedostatečně se vyvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k usychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.
Na rozdíl od strupovitosti přezimuje padlí v napadených pupenech, většinou na koncích letorostů. Za vhodných podmínek se může onemocnění začít šířit již před kvetením. Konidie, tedy rozmnožovací orgány houby, jsou následně přenášeny prouděním vzduchu.
Rozvoj padlí podporuje teplé a suché počasí, případně střídání vlhkých a suchých období. Naopak mu nevyhovují déle trvající zimní mrazy v rozmezí −15 až −20 °C.
Monilióza jádrového ovoce se nejzřetelněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech. Dužina napadených plodů hnědne a na jejich povrchu se tvoří typické soustředné kruhy polštářkovitých konidioforů bílé až žluté barvy. Konidiofory jsou rozmnožovací orgány patogenu.
Napadené plody opadávají, nebo zasychají a v mumifikované podobě zůstávají viset na stromech. Houba napadá také květy, listy, letorosty, větvičky a mladé plůdky. Napadené květy vadnou, mladé plůdky se dále nevyvíjejí, hnědnou, zasychají a zůstávají viset na stromě.
Monilióza způsobuje také ztráty na uskladněném ovoci, kde se projevuje v podobě černé hniloby.
Toto bakteriální onemocnění se projevuje zpomaleným růstem napadených stromů. Především na kořenech, ale také na spodní části kmene se tvoří výrůstky v podobě nádorů.
Ty jsou zpočátku měkké, později však dřevnatějí a získávají silně zbrázděný povrch. Během vývoje se mění také jejich zbarvení, a to ze světle bělavého na hnědé.
Onemocnění má široký okruh hostitelů. Kromě ovocných plodin, jako jsou jabloně, hrušně, kdouloně, maliníky a třešně, a révy vinné napadá také mnoho okrasných a planě rostoucích druhů.
Velmi důležité je nakupovat a vysazovat pouze zdravý výsadbový materiál.
Bakteriální spála růžovitých rostlin (Erwinia amylovora)
Tato karanténní choroba je noční můrou ovocnářů ve většině evropských zemí. Znalost jejích příznaků je o to důležitější, že při napadení není k dispozici jiné účinné řešení než odstranění napadeného stromu.
Napadené květy jsou vodnaté, vadnou a postupně černají. Po odumření zůstávají viset na stromě. Podobné příznaky lze pozorovat také na listech a letorostech, jejichž konce se hákovitě ohýbají.
Na dřevě se tvoří ohraničené, vodnaté a hnědé nekrózy. Napadeny mohou být také plody.
Příznaky bakteriální spály lze poměrně snadno zaměnit s poškozením způsobeným například bodruškou hrušňovou, slunečním úpalem listů, který se vyskytuje především u hrušní, nebo s různými houbovými chorobami včetně moniliózy jádrového ovoce.
Na rozdíl od těchto poškození je však bakteriální spála charakteristická tím, že se na napadených částech rostlin často tvoří kapky bakteriálního exsudátu.
Jabloně – škůdci
Mezi nejčastěji se vyskytující škůdce jabloní patří mšice, obaleči, pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea), květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) a sviluška ovocná (Panonychus ulmi).
Kromě nich mohou jabloně poškozovat také další takzvaní polyfágní škůdci, tedy druhy napadající více rostlin. Patří mezi ně například přástevník americký (Hyphantria cunea), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), píďalky, drvopleni a štítenky.
Na jabloních nejčastěji škodí mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice Dysaphis devecta.
Na jabloních přezimují ve stadiu vajíček. Larvy se obvykle líhnou v dubnu, v době rašení jabloní. Škodí sáním na listech, v jehož důsledku dochází k různým deformacím.
Sladké výměšky mšic, takzvaná medovice, znečišťují povrch listů a lákají různé druhy hmyzu, především mravence. Části rostlin znečištěné medovicí mohou být následně napadeny černěmi, které snižují výkon asimilačního aparátu.
Mšice mají velmi vysoký rozmnožovací potenciál. Napadené rostliny jsou vystaveny značnému stresu, v jehož důsledku zaostávají v růstu. V některých případech mohou být poškozeny také plody a kvůli nedostatečnému vyzrání pletiv může docházet ke snížení mrazuvzdornosti.
Zvláště ohrožené jsou mladé a dusíkem přehnojené stromy.
Mšice jabloňová (Aphis pomi)
Kromě jabloně může poškozovat také hrušeň, hloh, mišpuli a jeřáb.
Bezkřídlá samička měří přibližně 1,5 až 2,0 mm a má trávově zelenou barvu. Larvy jsou zelené s černými nohami, tykadly a sifunkuly.
Listy poškozené sáním se kroutí, ale zůstávají zelené. Při silném napadení mohou zasychat celé výhonky.
Koncem května a začátkem června se vyvíjejí okřídlené samičky, které přelétávají na další stromy a zakládají nové kolonie. Ty mohou způsobovat největší škody během června a července.
Mšice jabloňová může mít během vegetace 10 až 13 generací. Protože celý její vývoj probíhá na jednom hostiteli, jde o monocyklický druh, může se velmi výrazně rozšířit.
Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)
Jedná se o dicyklický druh, jehož primárním hostitelem je jabloň a sekundárním hostitelem jitrocel.
Společným znakem různě zbarvených bezkřídlých jedinců je voskový poprašek. V důsledku sání se listy stáčejí směrem dolů, zbarvují se do červena a později mohou také opadávat.
Při silném napadení mohou být poškozeny i mladé výhonky. Na jabloni se vyvine pouze několik generací. Již v květnu začínají první okřídlení jedinci přelétávat na rostliny jitrocele.
Napadení mšicí jitrocelovou bývá většinou lokálního charakteru.
Mšice Dysaphis devecta
Napadení touto mšicí se projevuje zesilováním okrajů listů a jejich stáčením.
Na horní straně listu vznikají různé deformace v podobě červeně, růžově nebo žlutě zbarvených zduřelých hálek.
Poškozeny mohou být také plody, na kterých se tvoří červené skvrny.
Larvy obaleče jablečného způsobují takzvanou pravou červivost plodů. Napadení prozrazuje hromádka trusu u vstupního otvoru. Na něj navazuje rovná až mírně zakřivená chodbička směřující k jádřinci, kde larvy poškozují semena. Vnitřek poškozených plodů vyplňují exkrementy škůdce.
V závislosti na velikosti plodu v době napadení může jedna larva poškodit 1 až 3 jablka. Na Slovensku se zpravidla vyvíjejí dvě generace škůdce. V nejteplejších oblastech se můžeme setkat i s částečným vývojem třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech a během chladnějších let se většinou vyvine pouze jedna generace.
Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace opadávají. Druhá generace výrazně zhoršuje skladovatelnost plodů, protože poškozená jablka bývají častěji napadána různými houbovými patogeny.
Pilatka jablečná způsobuje takzvanou ranou červivost jablek. Larvy škůdce přezimují v půdě v hloubce přibližně 2 až 25 cm.
Dospělci se začínají objevovat někdy již koncem dubna, nejčastěji však začátkem května, v době kvetení jabloní. Krátce po vylíhnutí kladou samičky kladélkem vajíčka do kališních lístků květů jabloní. Z vajíček se po 6 až 20 dnech líhnou larvy.
Nejmladší larvy škodí pouze mělce pod pokožkou vyvíjejících se plůdků. V důsledku toho vznikají později na plodech korkovité jizvy, takto poškozené plody však obvykle neopadávají.
Starší larvy vyžírají vnitřek plodů, které opadávají během června, přibližně jeden až dva týdny před opadem plodů způsobeným obalečem jablečným. Jedna larva může během svého života poškodit 3 až 4 plody.
Dospělé larvy opouštějí opadané plody nebo se spouštějí z dosud neopadaných plodů na zem, kde přezimují.
Květopas jabloňový (Anthonomus pomorum)
Přítomnost tohoto škůdce prozrazují poškozené květy se zaschlými a zhnědlými korunními lístky. Poškození způsobené dospělci na rašících pupenech a později na plodech většinou uniká pozornosti.
Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech a v povrchové vrstvě půdy. Na jaře nalétávají do sadů, kde se živí nalévajícími se pupeny a později listy.
Samičky kladou vajíčka do zelených květních pupenů. Vylíhlé larvy vyžírají všechny části květu a následně se kuklí.
Dospělci se po vylíhnutí ještě krátce živí listy, občas mohou napichovat i plody. Od konce června zalézají do úkrytů, kde v takzvané letní diapauze setrvávají až do podzimu. Poté se přesouvají do zimních úkrytů.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou zůstávají malé a jejich okraje, případně celé listy, zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a horní strana se zbarvuje do bronzova.
Napadené listy se mohou stáčet, usychat a opadávat. Pomocí lupy lze na listech pozorovat drobného, červeně zbarveného škůdce.
K silnému výskytu svilušky ovocné dochází především za suchého a teplého počasí.
Jabloně mohou být během vegetace napadeny mnoha druhy škůdců, kteří poškozují pupeny, květy, listy i plody. Základem úspěšné ochrany je pravidelná kontrola stromů, správné určení škůdce a včasné zahájení ochranných opatření.
Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat mladým stromům, přehnojeným porostům a sadům, ve kterých se škůdci vyskytovali již v předchozích letech.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) patří mezi nejrozšířenější a zároveň nejškodlivější škůdce jabloňových sadů na světě. Vyskytuje se ve všech oblastech, kde se pěstují jabloně, a jeho výskyt může výrazně snížit kvalitu i množství úrody.Přečtěte si více
Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, napadat však může také květy a letorosty.
Pupeny napadené padlím předčasně raší, jsou roztřepené a nedostatečně se vyvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k usychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.
Monilióza jádrového ovoce se nejzřetelněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech. Dužina napadených plodů hnědne a na jejich povrchu se tvoří typické soustředné kruhy polštářkovitých konidioforů bílé až žluté barvy. Konidiofory jsou rozmnožovací orgány patogenu.
Toto bakteriální onemocnění se projevuje zpomaleným růstem napadených stromů. Především na kořenech, ale také na spodní části kmene se tvoří výrůstky v podobě nádorů.
Kromě jabloně může poškozovat také hrušeň, hloh, mišpuli a jeřáb.
Jedná se o dicyklický druh, jehož primárním hostitelem je jabloň a sekundárním hostitelem jitrocel.
Napadení touto mšicí se projevuje zesilováním okrajů listů a jejich stáčením.
Larvy obaleče jablečného způsobují takzvanou pravou červivost plodů. Napadení prozrazuje hromádka trusu u vstupního otvoru. Na něj navazuje rovná až mírně zakřivená chodbička směřující k jádřinci, kde larvy poškozují semena. Vnitřek poškozených plodů vyplňují exkrementy škůdce.
Dospělci se začínají objevovat někdy již koncem dubna, nejčastěji však začátkem května, v době kvetení jabloní. Krátce po vylíhnutí kladou samičky kladélkem vajíčka do kališních lístků květů jabloní. Z vajíček se po 6 až 20 dnech líhnou larvy.
Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech a v povrchové vrstvě půdy. Na jaře nalétávají do sadů, kde se živí nalévajícími se pupeny a později listy.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou zůstávají malé a jejich okraje, případně celé listy, zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a horní strana se zbarvuje do bronzova.
