Plevel

Proč vlastně plevel roste?

V půdě se běžně nachází velké množství semen různých rostlin, která mohou v příhodných podmínkách postupně vyklíčit. Z některých může vyrůst něco žádoucího, z jiných rostliny, které na daném místě nechceme – tedy plevel, neboli nežádoucí vegetace.

Přesné složení této zásoby semen závisí na kvalitě půdy, jejím původu, způsobu využívání i okolní vegetaci. Kyselé půdy mohou více vyhovovat druhům, které preferují kyselejší prostředí, zatímco na zásaditých nebo vápenitých půdách se lépe uplatňují jiné druhy.

Podle toho, kde se jednotlivé rostliny uchytí a jak se jim daří, lze často odhadnout, jaké podmínky jim vyhovují. Ne každá rostlina se však v každé půdě dokáže rozrůstat stejně intenzivně.

Jaký význam má nežádoucí vegetace?

Příroda pomocí rychle se šířících rostlin často znovu osidluje odkrytou půdu. Mnohé druhy dokážou rychle zarůstat holá místa po sesuvech půdy, krtince, zvířecí nory nebo rozbahněné plochy.

Takto odkrytá místa je vhodné co nejrychleji znovu pokrýt vegetací, protože kořeny rostlin mohou pomáhat půdu zpevňovat a chránit před erozí způsobenou vodou nebo větrem.

Pojmem plevel obvykle označujeme rostliny, které rostou na místě, kde je nechceme. Může jít o velmi vitální druhy, které se snadno samy rozmnožují a rychle obsazují volný prostor.

Mnohé rostliny, které dnes považujeme za běžné plevele, byly v minulosti využívány jako zahradní, léčivé nebo užitkové rostliny.

Některé, například rostliny vhodné pro květnaté louky, je možné v určitých částech zahrady ponechat. Z jiných míst je naopak vhodné je odstraňovat, pokud by se příliš rozrůstaly a konkurovaly pěstovaným rostlinám.

Kdy je potřeba se plevelů zbavit?

Plevel může na záhonech působit nevzhledně a může také zakrývat okrasné nebo užitkové rostliny. Pokud se některé druhy ponechají bez kontroly, mohou se rychle šířit.

Mnoho plevelných rostlin soupeří s pěstovanými druhy o vodu, živiny, světlo a prostor. Některé mohou také sloužit jako hostitelské rostliny pro určité škůdce a původce chorob.

Proto je vhodné jejich růst regulovat podle konkrétního místa a situace, nikoli automaticky odstraňovat každou planě rostoucí rostlinu ze zahrady.

Samotný pojem „plevel“ vlastně přesně nevystihuje podstatu problému – jde především o rostlinu rostoucí na nežádoucím místě.

Na jiném stanovišti nebo v jiné době může tatáž rostlina zpevňovat půdu, pomáhat s koloběhem živin, poskytovat potravu hmyzu nebo být považována za okrasnou či užitkovou rostlinu.

Na jiném místě se však může stát nežádoucí.

Jinými slovy – pokud se některá rostlina rychle rozmnožuje, dobře se přizpůsobuje různým půdním podmínkám, snáší stín a je odolná vůči řadě nepříznivých vlivů, má dobré předpoklady stát se na některých místech problematickým plevelem.

I odstraňování plevele je potřeba správně načasovat

Některé druhy plevelů dokážou z půdy odebírat značné množství živin, včetně fosforu, a tím mohou při silném zaplevelení konkurovat pěstovaným rostlinám. Některé zároveň poskytují úkryt nebo potravu určitým škůdcům.

Právě proto je důležité správně načasovat jejich odstraňování.

Mladé sazenice a čerstvě vysazené rostliny často nedokážou růst tak rychle jako vitální plevele. Pokud je necháme bez kontroly, mohou je brzy zastínit a omezit jejich přístup k vodě a živinám.

Na druhou stranu nemusí být každá nežádoucí rostlina za všech okolností problémem.

Například u dozrávající cibule může mírné množství mladé doprovodné vegetace v některých podmínkách částečně konkurovat o přebytečný dusík a vodu, což může podpořit ukončování vegetativního růstu a dozrávání cibulí. Záleží však na množství plevele, stavu půdy a počasí – silné zaplevelení už zpravidla úrodě neprospívá.

Smyslem proto není udržovat zahradu za každou cenu dokonale „čistou“, ale rozlišovat, kdy plevel skutečně škodí a kdy může být určité množství doprovodné vegetace ještě přijatelné nebo dokonce užitečné.

Zdroj inspirace: Bob Flowerdew, Jak na plevel bez chemie, 2010.