Tag

přírodní zahrada

Rady a tipy

Vypěstujte si doma borovici sibiřskou ze semínka

Borovice sibiřská

Majestátní, voňavá a světlomilná borovice sibiřská (Pinus sibirica) bývá lidově označována také jako sibiřský cedr, přestože botanicky patří mezi borovice, nikoli mezi pravé cedry rodu Cedrus.

Jejím přirozeným domovem jsou především rozsáhlé lesy severovýchodní Evropy, Uralu a Sibiře až po severní části Asie. Je tedy typickým stromem sibiřské tajgy. Její přirozený areál sahá od severovýchodní Evropy až po severní Čínu.

Jejím blízkým příbuzným, který roste také ve vysokohorských polohách střední Evropy, je borovice limba – Pinus cembra.

Borovice sibiřská je oblíbená také jako okrasný strom, zejména v parcích a větších zahradách v oblastech s chladnějším klimatem. Je velmi dobře přizpůsobena tuhým zimám a kontinentálním klimatickým podmínkám.

Patří mezi dlouhověké stromy a za vhodných podmínek se může dožívat několika stovek let. Dorůstá přibližně 30 až 40 metrů, přičemž zejména v mládí roste spíše pomaleji.

Potřebuje dostatek světla, i když mladé semenáčky mohou určitou dobu snášet částečné zastínění.

Borovice sibiřská je stálezelený jehličnan s pevnou kůrou, dlouhými jehlicemi vyrůstajícími ve svazečcích a šiškami se spirálovitě uspořádanými šupinami.

Na rozdíl od mnoha jiných borovic vytváří velká, prakticky bezkřídlá semena, známá jako sibiřské nebo cedrové oříšky. Jsou jedlá a představují důležitý zdroj potravy také pro řadu lesních živočichů.

Ptáci a savci, například sojky, brhlíci, datlovití nebo veverky, zároveň pomáhají semena šířit.

Jak vypěstovat borovici sibiřskou ze semínka?

Pěstování borovice sibiřské ze semínka vyžaduje především trpělivost. Semena mají přirozené období dormance a ke spolehlivějšímu klíčení jim obvykle pomáhá období chladu – stratifikace.

Při domácím pěstování můžeme postupovat následovně:

  • semeno necháme krátce nasáknout ve vodě,
  • vložíme je do mírně vlhkého písku, perlitu nebo jiného vzdušného substrátu,
  • následně je necháme po určitou dobu v chladu, obvykle při teplotě kolem 2 až 5 °C,
  • po stratifikaci semeno vysadíme do propustného substrátu,
  • substrát udržujeme mírně vlhký, nikoli přemokřený,
  • mladé semenáčky chráníme před prudkým poledním sluncem a vysycháním.

U borovice sibiřské se v odborných pěstitelských postupech používá podzimní výsev s přirozenou zimní stratifikací nebo několikaměsíční řízená stratifikace. Klíčení může být nepravidelné a někdy trvá déle, proto není třeba semeno předčasně vyhazovat.

Mladé borovice není vhodné zbytečně dlouho držet v malém květináči. Jakmile zesílí, potřebují dostatek prostoru pro další vývoj kořenového systému.

V čem spočívá zvláštnost borovice sibiřské?

S borovicí sibiřskou je spojeno také mnoho tradičních, symbolických a duchovních představ.

V některých tradicích se sibiřskému cedru připisuje zvláštní energie a schopnost harmonizovat člověka s přírodou. Objevuje se například představa, že:

„Jeho energie a rytmy života jsou v souladu s energií a rytmem lidského těla.“

Podobná tvrzení patří do oblasti duchovních a tradičních představ a nejsou botanicky ani medicínsky prokázanou vlastností stromu. Přesto dobře ukazují, jak významné místo měly borovice a další dlouhověké stromy v kultuře různých národů.

Také pobyt v lese může být pro člověka příjemný a uklidňující – vůně pryskyřice, šumění korun a kontakt s přírodním prostředím patří k tomu, co si s borovicovými lesy přirozeně spojujeme.

Borovice byla v různých kulturách vnímána jako symbol míru, dlouhověkosti, odolnosti a životní síly.

Šišky a semena se v lidových tradicích používaly jako symboly plodnosti, zatímco vonné jehličí a pryskyřice byly součástí nejrůznějších očistných a obřadních praktik.

Borovice sibiřská nabízí mnoho zajímavých možností využití

image

  • Semena jsou jedlá a sklízejí se jako tzv. sibiřské neboli cedrové oříšky.
  • Borovicové lesy uvolňují do okolí řadu těkavých organických látek, které se podílejí na jejich charakteristické vůni.
  • Jehličnany produkují různé biologicky aktivní látky, které mohou vykazovat antimikrobiální účinky. To však neznamená, že je vzduch v borovicovém lese „bez bakterií“.
  • V tradičních představách je sibiřský cedr považován za posvátný strom a symbol životní energie.
  • Významnou užitkovou hodnotou jsou jeho jedlá semena.
  • Borovicové silice a vonné oleje se tradičně používají například při koupelích, inhalaci nebo masáži namáhaných svalů. Při používání koncentrovaných silic je však nutné dodržovat správné ředění a doporučený způsob použití.

Borovice měly v lidovém léčitelství a tradičním hospodářství široké využití:

  • pryskyřice se tradičně používala zevně při různých potížích,
  • pyl obsahuje řadu biologicky aktivních látek,
  • některé části mladých výhonků nebo jehličí se v určitých kulturách využívaly k přípravě tradičních prostředků,
  • z vnitřní kůry některých druhů borovic se v obdobích nedostatku připravovala mouka,
  • jedlá semena lze používat například do salátů a dalších pokrmů,
  • borovicové dřevo se využívá ve stavebnictví, nábytkářství a k výrobě dalších dřevěných výrobků,
  • pryskyřice se tradičně používala k výrobě terpentýnu, lepidel nebo k utěsňování dřevěných konstrukcí a člunů.

Historické prameny popisují také nejrůznější lidová využití ztvrdlé borovicové pryskyřice. Některé z nich však dnes mají pouze historický význam a nelze je považovat za doporučené zdravotní postupy.

CEDR V MAGII

Borovice a jejich šišky měly v lidových představách významnou symboliku.

Borovicové šišky se v některých tradicích nosily jako symbol plodnosti a dlouhověkosti. Podle legend byla za zvlášť mocnou považována šiška plná semen nasbíraná během letního slunovratu.

Vyprávělo se dokonce, že pokud její majitel každý den sní jedno semeno, získá mimořádnou sílu a dlouhověkost.

Tyto příběhy samozřejmě patří do oblasti legend, magie a lidové tradice, nikoli mezi skutečné zdravotní účinky borovice.

Kdysi se o borovici říkalo…

  • Je královnou tajgy – rozsáhlého sibiřského lesa.
  • V čínské symbolice byly stálezelené borovice spojovány s dlouhověkostí, vytrvalostí a odolností.
  • Sibiřský cedr bývá symbolem dlouhověkosti, odhodlání, trpělivosti a síly.
  • Také v evropských tradicích představovaly stále zelené jehličnany symbol života a vytrvalosti.
  • Pobyt mezi borovicemi a dalšími stromy může člověku přinášet pocit klidu, bezpečí a kontaktu s přírodou.

Strom, který potřebuje čas

Borovice sibiřská není stromem pro netrpělivé pěstitele. Od semínka k majestátnímu stromu vede dlouhá cesta, která může trvat celé generace.

Právě v tom ale spočívá její kouzlo. Strom vypěstovaný vlastníma rukama ze semínka může růst desítky či stovky let a stát se součástí zahrady i příběhu dalších generací.

 

 

Kompost, Kompost a půda, Opylovači, Pomocníci v zahradě, Půda, Užiteční živočichové, Užitečný hmyz

Pomocníci v zahradě v boji proti škůdcům

Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy

V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.

Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.

Ježek je v ekosystému velmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.

Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.

Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.

Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.

 

Larva slunéčka požírá mšice

Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.

Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.

Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšice pod prahem větší škodlivosti.

Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.

Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.

Mrtvé dřevo a hromada kamenů

V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.

Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.

Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.

V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.

Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.

V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.

Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.

Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.

Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.

Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.

Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?

Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.

Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.

Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.

Nemoci rostlin, Půda, Zahrada

Kdy zasáhnout proti plevelům

Proč vlastně plevel roste?

V půdě se běžně nachází velké množství semen různých rostlin, která mohou v příhodných podmínkách postupně vyklíčit. Z některých může vyrůst něco žádoucího, z jiných rostliny, které na daném místě nechceme – tedy plevel, neboli nežádoucí vegetace.

Přesné složení této zásoby semen závisí na kvalitě půdy, jejím původu, způsobu využívání i okolní vegetaci. Kyselé půdy mohou více vyhovovat druhům, které preferují kyselejší prostředí, zatímco na zásaditých nebo vápenitých půdách se lépe uplatňují jiné druhy.

Podle toho, kde se jednotlivé rostliny uchytí a jak se jim daří, lze často odhadnout, jaké podmínky jim vyhovují. Ne každá rostlina se však v každé půdě dokáže rozrůstat stejně intenzivně.

Jaký význam má nežádoucí vegetace?

Příroda pomocí rychle se šířících rostlin často znovu osidluje odkrytou půdu. Mnohé druhy dokážou rychle zarůstat holá místa po sesuvech půdy, krtince, zvířecí nory nebo rozbahněné plochy.

Takto odkrytá místa je vhodné co nejrychleji znovu pokrýt vegetací, protože kořeny rostlin mohou pomáhat půdu zpevňovat a chránit před erozí způsobenou vodou nebo větrem.

Pojmem plevel obvykle označujeme rostliny, které rostou na místě, kde je nechceme. Může jít o velmi vitální druhy, které se snadno samy rozmnožují a rychle obsazují volný prostor.

Mnohé rostliny, které dnes považujeme za běžné plevele, byly v minulosti využívány jako zahradní, léčivé nebo užitkové rostliny.

Některé, například rostliny vhodné pro květnaté louky, je možné v určitých částech zahrady ponechat. Z jiných míst je naopak vhodné je odstraňovat, pokud by se příliš rozrůstaly a konkurovaly pěstovaným rostlinám.

Kdy je potřeba se plevelů zbavit?

Plevel může na záhonech působit nevzhledně a může také zakrývat okrasné nebo užitkové rostliny. Pokud se některé druhy ponechají bez kontroly, mohou se rychle šířit.

Mnoho plevelných rostlin soupeří s pěstovanými druhy o vodu, živiny, světlo a prostor. Některé mohou také sloužit jako hostitelské rostliny pro určité škůdce a původce chorob.

Proto je vhodné jejich růst regulovat podle konkrétního místa a situace, nikoli automaticky odstraňovat každou planě rostoucí rostlinu ze zahrady.

Samotný pojem „plevel“ vlastně přesně nevystihuje podstatu problému – jde především o rostlinu rostoucí na nežádoucím místě.

Na jiném stanovišti nebo v jiné době může tatáž rostlina zpevňovat půdu, pomáhat s koloběhem živin, poskytovat potravu hmyzu nebo být považována za okrasnou či užitkovou rostlinu.

Na jiném místě se však může stát nežádoucí.

Jinými slovy – pokud se některá rostlina rychle rozmnožuje, dobře se přizpůsobuje různým půdním podmínkám, snáší stín a je odolná vůči řadě nepříznivých vlivů, má dobré předpoklady stát se na některých místech problematickým plevelem.

I odstraňování plevele je potřeba správně načasovat

Některé druhy plevelů dokážou z půdy odebírat značné množství živin, včetně fosforu, a tím mohou při silném zaplevelení konkurovat pěstovaným rostlinám. Některé zároveň poskytují úkryt nebo potravu určitým škůdcům.

Právě proto je důležité správně načasovat jejich odstraňování.

Mladé sazenice a čerstvě vysazené rostliny často nedokážou růst tak rychle jako vitální plevele. Pokud je necháme bez kontroly, mohou je brzy zastínit a omezit jejich přístup k vodě a živinám.

Na druhou stranu nemusí být každá nežádoucí rostlina za všech okolností problémem.

Například u dozrávající cibule může mírné množství mladé doprovodné vegetace v některých podmínkách částečně konkurovat o přebytečný dusík a vodu, což může podpořit ukončování vegetativního růstu a dozrávání cibulí. Záleží však na množství plevele, stavu půdy a počasí – silné zaplevelení už zpravidla úrodě neprospívá.

Smyslem proto není udržovat zahradu za každou cenu dokonale „čistou“, ale rozlišovat, kdy plevel skutečně škodí a kdy může být určité množství doprovodné vegetace ještě přijatelné nebo dokonce užitečné.

 

Zdroj inspirace: Bob Flowerdew, Jak na plevel bez chemie, 2010.

Kompost, Kompost a půda, Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada, Zeleninové zahrady

Pořadí a skladba pěstování jednotlivých druhů zeleniny

Skladba a pěstování zeleniny

Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.

Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.

Naše strava by měla být přírodní a přirozená.

K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.

Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.

Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.

Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:

  • termíny výsevu a výsadby,
  • datum a způsob zpracování půdy,
  • hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
  • práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhy nebo aplikaci listových hnojiv,
  • choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
  • postřiky proti chorobám a škůdcům – termíny, použité kombinace a množství,
  • úspěchy i neúspěchy při pěstování,
  • množství sklizené úrody a termíny sklizně.

Pořadí pěstování zeleniny

Pořadí pěstování souvisí především s rozdílnými nároky jednotlivých druhů rostlin na živiny.

Rostliny můžeme orientačně rozdělit do tří kategorií – na plodiny s vysokými, středními a nízkými nároky na živiny.

V praxi se často používá klasické pořadí výsadby těchto skupin rostlin.

Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.

Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.

V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.

Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.

Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.

Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.

Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.

Fytoncidy a smíšená kultura

Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.

Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.

Sousedící rostliny se mohou navzájem ovlivňovat – některé kombinace mohou růst podporovat, jiné si mohou konkurovat a některé se navzájem ovlivňují jen minimálně.

Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.

Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.

Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.

Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.

V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.

Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.

Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.

Close