Dravý roztoč T. pyri na ovocné stromy a vinnou révu
Čím si dravý roztoč T. pyri získal takovou oblibu?
Typhlodromus pyri (T. pyri) 
je dravý roztoč, který se velmi úspěšně využívá v systémech biologické a ekologicky šetrné ochrany vinic a ovocných sadů.
Přezimují především oplodněné samičky dravého roztoče. Na jaře, jakmile se začne oteplovat, se stávají aktivními a začínají intenzivně vyhledávat kořist – například přezimující stadia a líhnoucí se jedince škodlivých svilušek, hálčivců a vlnovníků.
Díky tomu může být populace škodlivých roztočů omezována již na samém začátku vegetace, ještě předtím, než se výrazně přemnoží.
Později dokáže T. pyri využívat také náhradní zdroje potravy. Pokud se škodliví roztoči přemnoží, může jejich populaci během několika týdnů výrazně omezit a tím snížit riziko poškození vinné révy nebo ovocných stromů.
Při vhodných podmínkách pomáhá dlouhodobě udržovat populace škodlivých roztočů z čeledí Tetranychidae a Eriophyidae pod prahem škodlivosti.
Dospělí jedinci a nymfy Typhlodromus pyri mají 8 končetin, zatímco larvální stadium má pouze 6 končetin.
Vajíčka jsou velmi drobná, přibližně 0,3 mm, a samičky je ukládají na vhodná místa na povrchu rostlin, často v blízkosti trichomů a dalších struktur listu, které jim poskytují určitou ochranu.
Přesné určení druhu je možné až při použití silně zvětšujícího mikroskopu, nejlépe v laboratorních podmínkách. Jednotlivé druhy dravých roztočů si mohou být na první pohled velmi podobné.
Při určování se sledují například počet, velikost a rozmístění štětin na těle, tvar těla a některé anatomické znaky, včetně stavby rozmnožovacích orgánů.
S kterými škůdci si Typhlodromus pyri dokáže poradit?
Dravý roztoč Typhlodromus pyri se živí především různými druhy drobných roztočů. Mezi jeho kořist patří například sviluška chmelová, sviluška ovocná, hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) a vlnovník révový (Colomerus vitis).
Hálčivec révový (Calepitrimerus vitis) napadá vinnou révu a při silném výskytu může způsobovat zpomalené a nerovnoměrné rašení, deformace mladých listů a jejich kadeření.
Vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobuje typickou plstnatost listů vinné révy. Na horní straně listů vznikají puchýřovité vyvýšeniny a na spodní straně charakteristický bělavý, později hnědnoucí plstnatý povlak.
T. pyri se může živit také jinými drobnými roztoči, vajíčky některých druhů hmyzu a drobnými larvami, například třásněnek.
Pokud není živočišná kořist k dispozici, dokáže využívat i některé náhradní zdroje potravy, například pyl určitých rostlin, spory a mycelium hub nebo rostlinné výměšky.
Právě schopnost přejít na alternativní potravu je jedním z důvodů, proč se Typhlodromus pyri dokáže ve vinicích a sadech dlouhodobě udržet i v době, kdy je škodlivých roztočů málo.
Při nedostatku kořisti mohou draví roztoči přežívat poměrně dlouhou dobu. Mohou rovněž přijímat tekutiny z rostlinného povrchu, aniž by při běžném výskytu způsobovali významné poškození pěstovaných rostlin.
Dokáže se jeho populace přizpůsobit množství kořisti
Jednou ze zajímavých vlastností T. pyri je schopnost přizpůsobovat svou populační dynamiku množství dostupné potravy.
Při nedostatku kořisti populace klesá poměrně pomalu, zatímco při dostatku kvalitní potravy se může počet dravých roztočů rychle zvyšovat.
V pěstitelské literatuře se uvádí, že při nedostatku potravy může pokles populace na polovinu trvat přibližně 100 dní, zatímco za optimálních podmínek a při dostatku vhodné kořisti se může populace zdvojnásobit přibližně za 17 dní. Skutečná rychlost vývoje však závisí především na teplotě, druhu potravy a podmínkách prostředí.
Zajímavý je také poměr pohlaví potomstva. Při dostatku kvalitní kořisti se uvádí vyšší zastoupení samiček, přibližně kolem 70 %, zatímco při nedostatku potravy může jejich podíl výrazně klesat.
Tento mechanismus přispívá ke schopnosti populace reagovat na množství dostupných potravních zdrojů.
Pro pěstitele to znamená především jednu důležitou věc – pokud se dravému roztoči podaří v sadu nebo vinici vytvořit stabilní populaci, může dlouhodobě pomáhat udržovat škodlivé roztoče pod kontrolou.
Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)
Kolik škůdců dokáže T. pyri zkonzumovat?
Samice dravého roztoče dokáže denně zkonzumovat několik jedinců větších roztočů a výrazně vyšší počet velmi drobných vlnovníkovitých roztočů.
V některých údajích se uvádí přibližně 3 až 8 větších jedinců roztočů nebo několik desítek drobných roztočů z čeledi Eriophyidae za den. Konkrétní množství závisí na druhu a vývojovém stadiu kořisti, teplotě a dalších podmínkách.
Díky těmto vlastnostem je T. pyri schopný velmi účinně přispívat k regulaci škodlivých roztočů na vinné révě a v ovocných sadech.
Patří mezi významné zástupce čeledi Phytoseiidae a ve střední Evropě je jedním z důležitých a často dominantních dravých roztočů ve vinicích.
Velkou výhodou je jeho schopnost dlouhodobě přežívat přímo v porostu. Pokud při ochraně rostlin používáme přípravky šetrné k dravým roztočům, může se jednou zavedená populace na vhodném stanovišti udržovat po mnoho let.
Proto je při používání T. pyri důležité myslet nejen na jeho vysazení, ale také na kompatibilitu dalších přípravků na ochranu rostlin s užitečnými organismy.
Typhlodromus = „slepý běžec“
Dospělci, nymfy, larvy i vajíčka jsou zpravidla bělavě až průsvitně zbarvené. Po pozření barevné kořisti může přes jejich tělo prosvítat obsah trávicího traktu.
Například po konzumaci svilušky ovocné (Panonychus ulmi) mohou dospělci a nymfy získat nápadnější načervenalé až karmínové zbarvení.
Dospělý jedinec je velmi drobný, přibližně 0,5 až 0,7 mm, a pouhým okem jej proto není snadné pozorovat.
Typický je pro něj velmi rychlý a neklidný pohyb po povrchu listů, který je jedním z charakteristických znaků dravých roztočů této skupiny.
Název Typhlodromus vychází z řeckých slov vztahujících se ke „slepému běžci“. Roztoči při pohybu využívají citlivé smyslové struktury na těle a končetinách, pomocí kterých vnímají své okolí a vyhledávají kořist.
Dalším zajímavým znakem je jejich světlé, někdy až lesknoucí se zbarvení hřbetní části těla, které může být za vhodného osvětlení dobře patrné.
Proč má Typhlodromus pyri v biologické ochraně takový význam?
Jeho největší výhodou není pouze množství kořisti, které dokáže zkonzumovat. Důležitější je schopnost dlouhodobě se usadit přímo ve vinici nebo ovocném sadu.
Pokud má vhodné podmínky a není opakovaně poškozován nevhodně zvolenými přípravky na ochranu rostlin, může zde vytvořit stabilní populaci. Jakmile se škodliví roztoči začnou množit, predátor má jejich populaci k dispozici jako zdroj potravy a jeho početnost může následně růst.
Právě tento princip dělá z Typhlodromus pyri cenného pomocníka při dlouhodobé biologické ochraně ovocných stromů a vinné révy.
Při jeho nasazení je vždy vhodné dodržovat pokyny dodavatele, správný termín aplikace a následně volit pouze takové přípravky, které jsou s dravými roztoči kompatibilní.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi) zůstávají malé a jejich okraje, případně i celé listy, postupně zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a jejich horní strana získává typické bronzové zbarvení. Silně napadené listy se mohou stáčet, zasychat a předčasně opadávat.
Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, napadat však může také květy a letorosty.
Pupeny napadené padlím předčasně raší, jsou roztřepené a nedostatečně se vyvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k usychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.
Monilióza jádrového ovoce se nejzřetelněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech. Dužina napadených plodů hnědne a na jejich povrchu se tvoří typické soustředné kruhy polštářkovitých konidioforů bílé až žluté barvy. Konidiofory jsou rozmnožovací orgány patogenu.
Toto bakteriální onemocnění se projevuje zpomaleným růstem napadených stromů. Především na kořenech, ale také na spodní části kmene se tvoří výrůstky v podobě nádorů.
Kromě jabloně může poškozovat také hrušeň, hloh, mišpuli a jeřáb.
Jedná se o dicyklický druh, jehož primárním hostitelem je jabloň a sekundárním hostitelem jitrocel.
Napadení touto mšicí se projevuje zesilováním okrajů listů a jejich stáčením.
Larvy obaleče jablečného způsobují takzvanou pravou červivost plodů. Napadení prozrazuje hromádka trusu u vstupního otvoru. Na něj navazuje rovná až mírně zakřivená chodbička směřující k jádřinci, kde larvy poškozují semena. Vnitřek poškozených plodů vyplňují exkrementy škůdce.
Dospělci se začínají objevovat někdy již koncem dubna, nejčastěji však začátkem května, v době kvetení jabloní. Krátce po vylíhnutí kladou samičky kladélkem vajíčka do kališních lístků květů jabloní. Z vajíček se po 6 až 20 dnech líhnou larvy.
Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech a v povrchové vrstvě půdy. Na jaře nalétávají do sadů, kde se živí nalévajícími se pupeny a později listy.
Rašící listy napadené sviluškou ovocnou zůstávají malé a jejich okraje, případně celé listy, zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a horní strana se zbarvuje do bronzova.
