Sledujte nás
VSTUP DO OBCHODU

Kategorie

Zahrada

Nemoci rostlin, Půda, Zahrada

Kdy zasáhnout proti plevelům

Proč vlastně plevel roste?

V půdě se běžně nachází velké množství semen různých rostlin, která mohou v příhodných podmínkách postupně vyklíčit. Z některých může vyrůst něco žádoucího, z jiných rostliny, které na daném místě nechceme – tedy plevel, neboli nežádoucí vegetace.

Přesné složení této zásoby semen závisí na kvalitě půdy, jejím původu, způsobu využívání i okolní vegetaci. Kyselé půdy mohou více vyhovovat druhům, které preferují kyselejší prostředí, zatímco na zásaditých nebo vápenitých půdách se lépe uplatňují jiné druhy.

Podle toho, kde se jednotlivé rostliny uchytí a jak se jim daří, lze často odhadnout, jaké podmínky jim vyhovují. Ne každá rostlina se však v každé půdě dokáže rozrůstat stejně intenzivně.

Jaký význam má nežádoucí vegetace?

Příroda pomocí rychle se šířících rostlin často znovu osidluje odkrytou půdu. Mnohé druhy dokážou rychle zarůstat holá místa po sesuvech půdy, krtince, zvířecí nory nebo rozbahněné plochy.

Takto odkrytá místa je vhodné co nejrychleji znovu pokrýt vegetací, protože kořeny rostlin mohou pomáhat půdu zpevňovat a chránit před erozí způsobenou vodou nebo větrem.

Pojmem plevel obvykle označujeme rostliny, které rostou na místě, kde je nechceme. Může jít o velmi vitální druhy, které se snadno samy rozmnožují a rychle obsazují volný prostor.

Mnohé rostliny, které dnes považujeme za běžné plevele, byly v minulosti využívány jako zahradní, léčivé nebo užitkové rostliny.

Některé, například rostliny vhodné pro květnaté louky, je možné v určitých částech zahrady ponechat. Z jiných míst je naopak vhodné je odstraňovat, pokud by se příliš rozrůstaly a konkurovaly pěstovaným rostlinám.

Kdy je potřeba se plevelů zbavit?

Plevel může na záhonech působit nevzhledně a může také zakrývat okrasné nebo užitkové rostliny. Pokud se některé druhy ponechají bez kontroly, mohou se rychle šířit.

Mnoho plevelných rostlin soupeří s pěstovanými druhy o vodu, živiny, světlo a prostor. Některé mohou také sloužit jako hostitelské rostliny pro určité škůdce a původce chorob.

Proto je vhodné jejich růst regulovat podle konkrétního místa a situace, nikoli automaticky odstraňovat každou planě rostoucí rostlinu ze zahrady.

Samotný pojem „plevel“ vlastně přesně nevystihuje podstatu problému – jde především o rostlinu rostoucí na nežádoucím místě.

Na jiném stanovišti nebo v jiné době může tatáž rostlina zpevňovat půdu, pomáhat s koloběhem živin, poskytovat potravu hmyzu nebo být považována za okrasnou či užitkovou rostlinu.

Na jiném místě se však může stát nežádoucí.

Jinými slovy – pokud se některá rostlina rychle rozmnožuje, dobře se přizpůsobuje různým půdním podmínkám, snáší stín a je odolná vůči řadě nepříznivých vlivů, má dobré předpoklady stát se na některých místech problematickým plevelem.

I odstraňování plevele je potřeba správně načasovat

Některé druhy plevelů dokážou z půdy odebírat značné množství živin, včetně fosforu, a tím mohou při silném zaplevelení konkurovat pěstovaným rostlinám. Některé zároveň poskytují úkryt nebo potravu určitým škůdcům.

Právě proto je důležité správně načasovat jejich odstraňování.

Mladé sazenice a čerstvě vysazené rostliny často nedokážou růst tak rychle jako vitální plevele. Pokud je necháme bez kontroly, mohou je brzy zastínit a omezit jejich přístup k vodě a živinám.

Na druhou stranu nemusí být každá nežádoucí rostlina za všech okolností problémem.

Například u dozrávající cibule může mírné množství mladé doprovodné vegetace v některých podmínkách částečně konkurovat o přebytečný dusík a vodu, což může podpořit ukončování vegetativního růstu a dozrávání cibulí. Záleží však na množství plevele, stavu půdy a počasí – silné zaplevelení už zpravidla úrodě neprospívá.

Smyslem proto není udržovat zahradu za každou cenu dokonale „čistou“, ale rozlišovat, kdy plevel skutečně škodí a kdy může být určité množství doprovodné vegetace ještě přijatelné nebo dokonce užitečné.

 

Zdroj inspirace: Bob Flowerdew, Jak na plevel bez chemie, 2010.

28. srpna 2022
75
Kompost, Kompost a půda, Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada, Zeleninové zahrady

Pořadí a skladba pěstování jednotlivých druhů zeleniny

Skladba a pěstování zeleniny

Čerstvé produkty přírody ze zahrady přímo na stůl – to by si přál snad každý.

Křupavý salát, voňavá rajčata, aromatické bylinky nebo lahodné jahody a maliny. Chceme vnímat jejich vůni a chuť, dotýkat se jich a poznávat je.

Naše strava by měla být přírodní a přirozená.

K tomu, abychom dokázali pěstovat s minimem pesticidů nebo zcela bez nich, si můžeme pomoci několika způsoby. Inspirovali jsme se také zkušenostmi a výzkumem sester Brunsových.

Většina druhů zeleniny by měla pravidelně měnit své místo na záhonu, a to kvůli rozdílným nárokům na živiny, hospodaření s půdní zásobou živin a také kvůli omezení šíření některých chorob a škůdců.

Abychom střídání plodin zvládli úspěšně a bez zbytečných chyb, je vhodné vytvořit si konkrétní plán. Pomoci si můžeme například očíslovanými záhony.

Ve větších zahradách nebo jednoduše pro lepší přehled se může hodit také zahradní deník, do kterého si budete zaznamenávat:

  • termíny výsevu a výsadby,
  • datum a způsob zpracování půdy,
  • hnojení, zelené hnojení a mulčování včetně termínů,
  • práce na zahradě, například zalévání rostlinnými výluhy nebo aplikaci listových hnojiv,
  • choroby a škůdce, kteří se na daném místě objevili,
  • postřiky proti chorobám a škůdcům – termíny, použité kombinace a množství,
  • úspěchy i neúspěchy při pěstování,
  • množství sklizené úrody a termíny sklizně.

Pořadí pěstování zeleniny

Pořadí pěstování souvisí především s rozdílnými nároky jednotlivých druhů rostlin na živiny.

Rostliny můžeme orientačně rozdělit do tří kategorií – na plodiny s vysokými, středními a nízkými nároky na živiny.

V praxi se často používá klasické pořadí výsadby těchto skupin rostlin.

Na čerstvě a dobře vyhnojený záhon vysazujeme jako hlavní kultury rostliny s vysokými nároky na živiny.

Patří sem například různé druhy zelí a další košťáloviny, brambory, okurky, dýně, pór, celer a rajčata.

V následujícím roce záhon pouze mírně přihnojíme, například zeleným hnojením nebo vyzrálým kompostem, a jako hlavní kulturu zvolíme plodinu se středními nároky na živiny.

Do této skupiny patří například česnek, cibule, červená řepa, ředkvičky, salát, špenát, černý kořen a kedluben.

Ve třetím roce přijdou na řadu rostliny s nižšími nároky na živiny. Před výsevem lze záhon podle potřeby přihnojit kompostem. Pokud máte půdu přirozeně bohatou na živiny, nemusí být další hnojení nutné.

Mezi méně náročné plodiny patří například hrách, fazole a některé druhy kořeninových a bylinkových rostlin.

Takové rozdělení je samozřejmě orientační. Skutečná potřeba hnojení závisí také na typu půdy, množství organické hmoty, předchozí plodině a celkové kondici záhonu.

Fytoncidy a smíšená kultura

Pojmem fytoncidy se tradičně označují biologicky aktivní látky rostlinného původu, které mohou být uvolňovány do okolního prostředí. Rostliny produkují celou řadu látek, jež mohou ovlivňovat mikroorganismy, hmyz nebo jiné rostliny v jejich bezprostředním okolí.

Mezi rostlinami tak může docházet k různým vzájemným vztahům.

Sousedící rostliny se mohou navzájem ovlivňovat – některé kombinace mohou růst podporovat, jiné si mohou konkurovat a některé se navzájem ovlivňují jen minimálně.

Tyto vztahy lze využívat při plánování smíšených kultur a při přirozenějším způsobu pěstování.

Některé rostlinné látky mohou mít odpuzující, antimikrobiální nebo inhibiční účinek na určité druhy hmyzu, bakterií či hub. Proto se mohou vhodně zvolené rostliny používat jako součást podpory růstu a ochrany rostlin.

Správná kombinace pěstovaných druhů plodin může při vhodných podmínkách podpořit využití prostoru, vitalitu porostu a také výslednou úrodu.

Tvorba rostlinných ochranných a signálních látek souvisí také s celkovým zdravotním stavem rostliny a s podmínkami, ve kterých roste.

V praxi to znamená, že zdravá, biologicky aktivní půda s dostatkem organické hmoty a pestrým půdním životem vytváří lepší podmínky pro přirozené fungování rostlin.

Kdo si přeje proměnit svou zahradu v užitkový prostor fungující v souladu s přírodou, neměl by se snažit tento proces za každou cenu urychlovat. Mnohem důležitější je být trpělivý, důsledný a postupovat cílevědomě.

Časem se k tomu přidá radost z chutných potravin vypěstovaných vlastními silami a také uspokojení z práce ve vlastní zahradě.

14. srpna 2022
82
Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Kvetoucí stromy ohrožují pilatky

Pilatky dokážou na ovocných stromech způsobit značné škody. Některé druhy mají za rok pouze jednu generaci, jiné jich vytvářejí více. Lze proti nim úspěšně zasáhnout i bez zbytečného používání chemických přípravků?

Samičky dospělých pilatek nalétávají na kvetoucí stromy. Mezi významné škůdce u nás patří především druhy napadající jabloně a slivoně. Jejich larvy způsobují časnou červivost mladých plodů a při silném výskytu mohou být škody velmi vysoké.

Důležité je správně určit termín ochrany. U pilatek napadajících plody bývá rozhodujícím obdobím začátek opadávání korunních plátků, kdy se na stromě nachází vysoký počet pilatek, zatímco aktivita opylovačů v květech již výrazně klesá.

 

Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)

Při přemnožení může pilatka jablečná způsobit výrazné snížení úrody, v některých případech až o 50 %. Jedna larva může během svého vývoje poškodit 3 až 4 plody.

Larvy přezimují v půdě v pevných hnědých zámotcích, zpravidla v hloubce 5 až 15 cm. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení jabloní, obvykle kolem začátku května.

Samičky kladou vajíčka do kalichů odkvétajících květů. Přibližně po 6 až 20 dnech se z nich líhnou larvy.

Jednobarevné žlutavé larvy pilatky jablečné poškozují mladé plody dvěma typickými způsoby. Mohou vyžírat pouze jejich povrch, kde následně vzniká charakteristická spirálovitá jizva zacelená korkovým pletivem, nebo se zavrtávají hlouběji směrem k jádřinci.

Uvnitř napadeného plodu potom vzniká dutina vyplněná černým trusem. Silně poškozené plody následně opadávají.

Koncem června a začátkem července opouštějí dospělé larvy spadané plody a stahují se do půdy, přibližně 2 až 25 cm pod povrch. Zde si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují.

 

Pilatka švestková a pilatka žlutá

Početnost pilatky švestkové a pilatky žluté lze snižovat také pravidelným sběrem a likvidací napadených opadaných plodů.

Oba druhy se mohou v sadech vyskytovat společně, případně převládá jeden z nich. Přezimují jako dospělé larvy v kokonech v půdě. Na jaře se kuklí a dospělci se objevují v období kvetení slivoní.

Dospělé pilatky se živí nektarem a pylem. Samičky kladou vajíčka jednotlivě do kališních lístků květů.

Vylíhlé larvy následně vyžírají dužninu mladých plodů. Výsledkem bývá hromadné opadávání zelených, ještě nevyvinutých plodů o velikosti přibližně 10 až 15 mm. Při velmi silném napadení může být poškozena značná část úrody a v krajním případě mohou opadnout téměř všechny mladé plody.

Na opadaných plodech bývá dobře viditelný kulatý hluboký otvor, ze kterého může vystupovat rezavohnědý vlhký trus.

Larva padá na zem samostatně nebo společně s napadeným plodem a následně se zavrtává do půdy.

Výskyt pilatek výrazně ovlivňuje počasí. Teplé a příznivé počasí během kvetení podporuje jejich aktivitu, zatímco za chladného, deštivého a sychravého počasí létají do květů méně. V letech s nepříznivým počasím během kvetení proto bývá napadení zpravidla nižší.

 

Pilatka hrušková (Hoplocampa brevis)

Mladé larvy pilatky hruškové nejprve minují těsně pod pokožkou malých plodů. Později se zavrtávají hlouběji a vyžírají jejich vnitřní části. Napadené hruštičky mohou být uvnitř duté a vyplněné černým trusem.

Jedna larva může během svého vývoje poškodit více plodů.

Dospělci se objevují přibližně na začátku května a živí se nektarem a pylem. Samičky pomocí kladélka naříznou povrch květního kalichu a dovnitř kladou jednotlivá vajíčka.

Larvy se následně vyvíjejí uvnitř malých plodů. Poškozené plody opadávají a larvy se později zavrtávají do půdy.

V hloubce přibližně 5 až 20 cm si vytvářejí kokon, ve kterém přezimují. Na jaře se kuklí.

 

Pilatka třešňová (Caliroa cerasi)

Larvy pilatky třešňové se líhnou přibližně za 8 až 14 dní a žijí na povrchu listů.

Typicky vyžírají svrchní pokožku a pletiva listu, takže zůstává především spodní pokožka a žilnatina. Takto skeletované listy postupně žloutnou, zasychají a mohou předčasně opadávat.

Larvy jsou dlouhé přibližně 8 až 10 mm, mají kyjovitý tvar a jejich tělo je pokryté tmavým slizem. Vzhledem proto připomínají malé slimáčky.

Při silnějším napadení může docházet k hnědnutí a předčasnému opadávání listů, což strom oslabuje. Při dlouhodobém nebo silném napadení může být negativně ovlivněna také jeho kondice a následující úroda.

Pilatka třešňová má dvě generace za rok. Larvy první generace se objevují především v květnu a červnu, druhá generace pak v srpnu a bývá zpravidla početnější a škodlivější.

Larvy vytvářejí zámotky v půdě, kde se následně kuklí.

Pilatka rybízová (Nematus ribesii)

Larvy pilatky rybízové přezimují v půdě v hloubce přibližně 10 až 15 cm. Kuklení probíhá koncem března nebo začátkem dubna.

Dospělci dosahují délky přibližně 6 až 8 mm. Samičky jsou větší než samečci a vajíčka kladou na spodní stranu listů.

Mladé larvy nejprve listy skeletují, následně do nich vykusují otvory a později je ožírají od okrajů až k hlavním žilkám.

Dospělé larvy se kuklí v půdě. Přibližně po dvou týdnech se mohou objevit dospělci další generace.

Škůdce má obvykle 2 až 3 generace za rok.

Pilatka angreštová

Larvy pilatky angreštové poškozují listy angreštu a rybízu. Při silném výskytu mohou způsobit holožír, kdy z listů zůstávají pouze hlavní žilky.

Pilatka angreštová přezimuje v půdě.

Larvy jsou na rozdíl od larev pilatky rybízové jednobarevné, světle zelené až žlutozelené, s tmavě hnědou hlavou. Zpočátku vykusují do listů drobné otvory, později listy ožírají od okrajů.

Před zakuklením dosahují délky maximálně přibližně 10 mm.

Dospělci jsou dlouzí asi 4,5 až 5,5 mm, černí se žlutobílými nohami.

Pilatka angreštová může mít během roku 3 až 4 generace. Výrazně škodlivé výskyty však nebývají časté.

Po úspěšné ochraně proti pilatkám nezapomeňte sledovat také nálet dalších škůdců, kteří mohou poškodit dozrávající úrodu.

Patří mezi ně především obaleč jablečný (Cydia pomonella) a obaleč švestkový (Cydia funebrana), kteří poškozují jablka, švestky, meruňky, hrušky, ořechy a další druhy ovoce.

Dospělý motýl – obaleč jablečný

Larva obaleče jablečného zavrtaná v jablku

Preventivní opatření proti pilatkám

Významnou součástí ochrany jsou agrotechnická opatření, především podzimní nebo časné jarní kypření půdy pod stromy. Tím lze narušit část larev a kukel, které přezimují v půdě.

Pravidelným sběrem napadených a předčasně opadaných plodů lze rovněž snížit množství larev, které by jinak dokončily svůj vývoj a přešly do půdy. Tím se může omezit populace škůdce v následujícím vegetačním období.

Význam může mít také volba méně náchylných odrůd a podpora přirozených nepřátel škůdců.

U pilatky jablečné bývají více napadány některé odrůdy, například Idared, James Grieve nebo Vista Bella.

Biologická a ekologicky šetrná ochrana

Potřebu přímého zásahu lze určit podle náletu dospělých pilatek na bílé lepové desky a podle výskytu vajíček.

Jako orientační práh škodlivosti se uvádí výskyt 10 a více dospělců na lapák během dvou dnů pozorování. Dalším vodítkem je kontrola květů a mladých plůdků v období od začátku do konce opadávání korunních plátků.

Při slabé násadě plodů se jako rizikový výskyt uvádějí přibližně 2 vajíčka na 100 květních kalichů nebo semeníků, při vysoké násadě pak 4 a více vajíček.

Optimální termín ochrany lze upřesnit sledováním vývoje vajíček.

Quassia amara obsahuje výrazně hořké látky quassin a neoquassin, které se tradičně využívají pro své insekticidní a antifeedantní působení proti některým škůdcům kulturních rostlin.

U pilatky jablečné se vhodný termín zásahu určuje podle vývoje vajíček. Ošetření se provádí v období, kdy jsou ve vajíčkách patrné červené oči vyvíjejících se larev, což obvykle nastává krátce po odkvětu.

V ekologickém pěstování se může využívat přípravek na bázi hoblín ze dřeva Quassia amara.

Další možností je NeemAzal-T/S, přípravek rostlinného původu na bázi účinné látky azadirachtin A, získávané ze semen tropického stromu Azadirachta indica. Působí především na příjem potravy a vývoj citlivých škůdců a používá se proti různým druhům savého a žravého hmyzu.

Použít lze také NovaFerm ORION, mikrobiální listové hnojivo obsahující směs sporulujících bakterií.

Aplikuje se postřikem na list. Mikroorganismy, jejich metabolity a enzymy mohou podporovat vitalitu a přirozenou odolnost rostlin. Produkt se používá také jako součást péče o porosty ohrožené některými savými a žravými škůdci.

NovaFerm ORION lze použít také preventivně v souladu s doporučením výrobce. U mikrobiálních přípravků je důležité dodržovat podmínky aplikace, doporučenou koncentraci a pravidla pro případné míchání s dalšími přípravky.

12. dubna 2022
83
Kompost a půda, Půda, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Jak sázet česnek

Česnek kuchyňský

Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.

Cibule česneku obsahují charakteristickou česnekovou silici, která je tradičně spojována s řadou příznivých účinků. Postřik česnekovým extraktem se používá například proti padlí, černé skvrnitosti nebo v boji proti mšicím. Na jaře se může česnekový výluh používat také jako podpůrná zálivka půdy.

Česnek je vytrvalá rostlina, která vytváří v půdě složenou cibuli tvořenou jednotlivými stroužky. Celou cibuli obklopují blanité šupiny.

Listy jsou ploché a úzké, vyrůstají z krátkého stonku a rostlina koření poměrně mělce. Některé typy česneku vytvářejí květní stvol, který bývá pevný a často stočený. V květenství se místo semen mohou vytvářet drobné pacibulky, kterými lze česnek také rozmnožovat. Při tomto způsobu je však pěstování delší a obvykle trvá dva roky do získání plnohodnotné cibule.

Postřik česnekovým extraktem se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také proti mšicím.

Jak sázíme česnek

Česnek se nejlépe pěstuje v teplejších a příznivých polohách. Vyhovují mu lehčí, výhřevné a dobře propustné půdy a slunné stanoviště.

Nevhodné jsou naopak těžké a trvale zamokřené půdy, ve kterých mohou cibule a kořeny trpět nedostatkem vzduchu a hnilobami.

Česnek se tradičně zařazuje do 2.–3. tratě a při výživě je vhodné dbát především na dostatek fosforu a draslíku, ideálně v kombinaci s organickou složkou.

Pěstovat jej lze:

  • ze stroužků, tedy jednotlivých částí cibule,
  • z pacibulek.

Na větších plochách se používá především výsadba ze stroužků.

Česnek lze vysazovat na podzim i na jaře.

Česnek vysazujeme na jaře i na podzim.

Při podzimní výsadbě vybíráme nezamokřené pozemky s lehčí půdou a stroužky vysazujeme hlouběji. Na těžkých a mokrých půdách může sadba během zimy trpět.

Pro jarní výsadbu lze využít i o něco těžší půdy, přičemž stroužky vysazujeme mělčeji.

Na jaře, přibližně v období března a dubna, vysazujeme stroužky do hloubky asi 50–60 mm.

Při podzimní výsadbě je vhodná hloubka přibližně 60–80 mm.

Důležité je, aby byl stroužek vysazen podpučím směrem dolů a špičkou nahoru.

Biologická ochrana

Ošetření před výsadbou

Před výsadbou lze sadbu biologicky ošetřit.

Pro ošetření přípravkem Clonoplus lze připravit suspenzi z 10 g přípravku ve 200 ml vody, což vystačí přibližně na 1 kg česneku.

Suspenzi nalijeme na stroužky umístěné v PE sáčku nebo vhodné nádobě a během přibližně 30 minut několikrát důkladně protřepeme, aby byly všechny stroužky rovnoměrně smočené. Poté sadbu vysypeme a necháme do následujícího dne oschnout.

Před výsadbou lze do půdy zapracovat také hnojivo Rokosan – Kořenová zelenina a peckové ovoce, které podporuje úrodnost a biologickou aktivitu půdy.

Pro výsadbu jsou vhodnější dobře vyvinuté vnější stroužky, protože zpravidla vytvářejí silnější rostliny.

Stroužky lze před výsadbou mořit v přípravku Clonoplus.

Přípravek je možné aplikovat také na povrch půdy a následně zapravit do hloubky přibližně 5–10 cm před výsadbou, například společně s Rokosanem.

 

Jarní česnek sklízíme zpravidla v srpnu, ozimý česnek v červnu až červenci. Sklízíme včas, jakmile začne žloutnout nať. Pokud se sklizeň příliš opozdí, cibule paličáků se mohou v půdě rozpadat. Česnek se nejprve opatrně podryje, následně se sesbírá, dosuší, očistí a vytřídí. Skladujeme jej při nižších teplotách v suchém a dobře větraném prostředí.

Jak na výsadbu česneku pomocí ekologických produktů

Rozhodli jste se pro výsadbu česneku?

Jednou z možností je přípravek Rizocore, který kombinuje několik biologicky aktivních složek:

  • Trichoderma harzianum,
  • Bacillus megaterium,
  • mykorhizní houby.

Přípravek je určen k podpoře růstu, vitality a kořenového systému rostlin a lze jej využít nejen u česneku, ale i u dalších druhů zeleniny, ovocných a okrasných rostlin.

Další možností je MycoHelp, biologické hnojivo určené k podpoře kořenového prostředí a vitality rostlin.

Jeho složení zahrnuje:

  • bakterie – živé kultury Bacillus subtilis, Azotobacter, Enterococcus a Enterobacter,
  • houby – saprofytické antagonistické houby rodu Trichoderma.

Tyto mikroorganismy mohou přispívat k biologické aktivitě půdy a pomáhat vytvářet příznivější prostředí v okolí kořenů.

 

Na co při výsadbě česneku nezapomenout

Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.

Nepodceňujte ani střídání plodin. Česnek není vhodné vysazovat opakovaně na stejné místo ani bezprostředně po jiných cibulových zeleninách, protože se tím zvyšuje riziko hromadění půdních chorob a škůdců.

Při vhodné přípravě půdy, biologickém ošetření sadby a vyvážené výživě lze vytvořit dobré podmínky pro silný kořenový systém a zdravý vývoj cibulí.

8. října 2021
94
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užiteční živočichové, Zahrada

Podzimní postřik ovocných stromů

Proč ho nepodcenit?

Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.

Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.

Jeden strom a více chorob / část 2. /

Proč nepodcenit podzimní postřik

Když vaši jabloň napadne strupovitost, obaleč jablečný společně s moniliózou a navíc se místy objeví i padlí, je už vhodné zasáhnout.

Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.

Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.

Správný čas na podzimní postřik

Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.

Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.

Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.

Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.

Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědi nebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.

Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovital a další.

Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.

 

Likvidace zdrojů infekce

Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.

Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.

Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.

Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.

 

Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.

Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.

Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.

Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.

Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.

Pro podporu biologické rovnováhy v půdě lze použít například Trifender, Clonoplus nebo Gliorex.

Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.

 

Co se škůdci v půdě?

  • Hlístice rodů Heterorhabditis a Steinernema jsou vhodné zejména na pozemcích, kde je možné půdu dostatečně udržovat vlhkou.
  • Výhodou je jejich použití také v trávníku, protože je není potřeba mechanicky zapracovávat do půdy.
  • Aplikují se zálivkou nebo postřikem na půdu.
  • Parazitické hlístice aktivně vyhledávají citlivá stadia škůdců v půdě a mohou jejich počet výrazně snížit.
  • Při silném napadení může být potřeba aplikaci opakovat, zejména u škůdců, jako je tiplice bahenní nebo zobonoska ovocný.

Krtonožka obecná

Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.

Krtonožka obecná – v biologické ochraně se používají vhodné druhy entomopatogenních hlístic, například produkty na bázi Steinernema carpocapsae.

Tiplice bahenní

  • Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.

Chroust obecný

  • Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.

Nosatec ovocný

  • Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.

Drátovci

  • Drátovci – podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.

Podzimní ošetření jako součást celoroční péče

Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.

Nejlepší výsledky přináší kombinace:

  • odstranění zdrojů infekce,
  • vhodně načasovaného řezu,
  • úklidu napadených plodů a listí,
  • biologické práce s půdou,
  • a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.

Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.

 

1. října 2021
116
Ovocné zahrady, Přírodní drogerie, Rady a tipy, Zahrada

Rakytník a jeho schopnost léčit

Legenda praví, že…

Rodové jméno rakytníku „Hippophae“ pochází z řeckých slov „hippo“ – kůň a „phaos“ – zářivý. Ve starověkém Řecku byly bobule rakytníku podávány především tažným zvířatům pro doplnění energie a jako součást krmiva pro koně, aby jejich kůže a srst působily zdravěji a více se leskly.

Když se Alexandr Veliký vracel z Indie po dobytí Persie, cestoval se svými vojáky přes pouštní oblasti, které dnes známe jako části Pákistánu a Íránu. Cestou umírali únavou a vyčerpáním nejen vojáci, ale také koně.

Když vojsko procházelo oblastí, kde rostl rakytník, zastavilo se a zvířata se začala živit jeho bobulemi a listy. Podle legendy koně po jejich konzumaci znovu získali sílu a energii. Od té doby měli místní lidé rakytník běžně přidávat zvířatům do krmiva, aby podpořili jejich zdraví a lesklou srst, která byla považována za znak dobré kondice.

Takzvané „svaté ovoce“ neboli Hippophae rhamnoides

Rakytník jako „svaté ovoce“

Rakytník pochází z oblastí Ruska, Asie a Evropy a je zde již dlouho známý díky svým pěstitelským, nutričním i tradičně připisovaným léčivým vlastnostem. Jeho bobule se jako přírodní zdroj využívají již tisíce let.

Rakytník byl vysazován také s cílem omezovat erozi půdy a současně podporovat hospodářské využití krajiny díky své nutriční a léčebně využívané hodnotě.

Rakytník, známý také jako „svaté ovoce“, se objevuje ve starých medicínských textech z Tibetu a Číny. V tradiční medicíně se používal při kašli, zažívacích problémech, kožních potížích, ranách a popáleninách a v některých případech také při depresi nebo migréně.

Rakytník obsahuje celé spektrum mastných kyselin omega-3, omega-6, omega-7 a omega-9. Zvláštní pozornost se věnuje především omega-7, která je v rakytníkovém oleji zastoupena ve vysokém množství.

Je rovněž významným zdrojem vitaminů A, C, E a K a dalších biologicky aktivních látek. Často se uvádí také jeho velmi silný antioxidační potenciál; v některých materiálech bývá zmiňováno, že jeho antioxidační schopnost může být až 70× vyšší než u samotného vitaminu C.

 

Jaké zdravotní přínosy má rakytník?

Rakytník a jeho schopnost léčit

V přírodní medicíně se rakytník dlouhodobě používá pro podporu trávicího systému, při potížích souvisejících s kardiovaskulárním systémem, při onemocněních jater nebo při péči o problematickou pokožku.

Produkty z rakytníku jsou dnes nabízeny jako přírodní prostředky podporující organismus při následujících zdravotních problémech:

  • artritida,
  • cukrovka,
  • ekzémy,
  • vysoký krevní tlak,
  • vysoký cholesterol,
  • záněty různého původu,
  • rosacea a další kožní problémy.

V posledních letech získal velkou popularitu také rakytníkový olej jako součást přípravků péče o pleť.

Při lokální aplikaci se používá pro hydrataci pokožky, zmírnění podráždění, podporu péče o aknózní pleť a regeneraci pokožky poškozené v důsledku stárnutí.

Rakytníkový olej

Výsadba rakytníku

Výsadba rakytníku je poměrně jednoduchá. Na jaře jej vysaďte na plně slunné stanoviště.

Rakytník není příliš náročný, pokud jde o půdu, nejlépe mu však vyhovuje dobře odvodněná, přiměřeně vlhká a vzdušná půda. Tomuto rozvětvenému keři prospívá půda s pH přibližně 6–7 a dostatečnou propustností.

Rakytníku dopřejte pravidelnou zálivku, aby rostlina zejména po výsadbě nevysychala.

Jednou ročně je možné použít organickou směs, případně kvalitní hnojivo. V průběhu dalších let lze podle potřeby doplňovat zejména fosfor a draslík.

Samčí a samičí rostliny

Vysazujeme alespoň jednu samčí a jednu samičí rostlinu.

Jedna samčí rostlina může opylovat až pět samičích rostlin. Opylení probíhá větrem, proto je vhodné umístit jednotlivé rostliny přibližně 2–4 metry od sebe.

Rakytník vytváří široce rozvětvený kořenový systém, a proto mu dopřejte dostatek prostoru.

Plody začne zpravidla vytvářet během prvních několika let po výsadbě, nejpozději přibližně do pátého roku.

Řez rakytníku

Přestože rakytník nevyžaduje pravidelný intenzivní řez, je to rostlina, u které můžete využít i trochu vlastní kreativity.

Rostliny lze tvarovat například:

  • jako živý plot,
  • jako klasický keř,
  • případně i do stromkového tvaru.

Čas od času je vhodné odstranit neproduktivní, staré nebo poškozené větve.

Sklizeň rakytníku

Sklizeň hustě rostoucích bobulí z této trnité rostliny může být poněkud komplikovaná.

Plody dozrávají během pozdního léta a na začátku podzimu. Při sklizni sledujte především plnou, rovnoměrnou barvu a odpovídající pevnost plodů.

Po sklizni a očištění je vhodné bobule rychle zpracovat, aby si zachovaly co největší čerstvost.

V chladničce je lze uchovávat přibližně až 2 týdny.

Plody je možné:

  • zmrazit,
  • usušit,
  • použít na přípravu chutného čaje,
  • dále zpracovávat podle potřeby.

Bobule rakytníku jsou velmi pravděpodobně výrazně kyselé až nakyslé, proto je lze podle chuti dosladit cukrem nebo medem.

Příprava půdy

Nejlepší půda pro rakytník je úrodná, propustná, vzdušná a s neutrální reakcí.

Pokud je půda příliš těžká, je vhodné před výsadbou připravit větší výsadbové jámy a naplnit je vhodně upravenou půdou.

Horní vrstvu vykopané zeminy můžete smíchat v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 s humusem nebo mulčem a doplnit pískem.

Hnojivo by mělo být s půdou důkladně promícháno. Jeho množství i vzájemný poměr jednotlivých složek se mohou lišit podle typu půdy na konkrétním stanovišti.

 

CHOROBY A ŠKŮDCI RAKYTNÍKU

Ptáci pochutnávající si na plodech rakytníku

Rakytník – choroby

Dospělé a dobře rostoucí rakytníky bývají chorobami a škůdci napadány poměrně zřídka.

V mladém věku však mohou být rostliny citlivější, zejména pokud jsou okolní plodiny napadeny podobnými škůdci nebo chorobami, ke kterým je rakytník náchylný.

Mezi nejčastěji uváděné problémy patří především houbová onemocnění, šedá a hnědá hniloba plodů, černá rakovina na silnějších větvích, strupovitost plodů a další choroby.

Při správné péči jsou rakytníkové rostliny poměrně odolné.

  • Houbová onemocnění – většinou se projevují skvrnitostí a deformací listů, které následně vadnou a opadávají. Napadené listy je vhodné odstranit a podle potřeby použít vhodné fungicidní přípravky.
  • Endomykóza plodů – na plodech se objevují světlé skvrny. Napadené bobule se postupně zmenšují a začínají zahnívat. Choroba se objevuje především v průběhu letních měsíců.
  • Vadnutí rakytníku – během července nebo srpna začínají na jednotlivých větvičkách vadnout a opadávat listy. Onemocnění se může následně rozšířit i na další části rostliny. Příčinou mohou být houby z rodů Fusarium a Verticillium.
  • Rez – jedná se o houbové onemocnění, které se projevuje skvrnitostí listů. Na horní straně listů se objevují rezavé skvrny, listy se následně deformují, vysychají a opadávají. Napadené listy je třeba odstranit a podle potřeby použít vhodný fungicidní postřik.
  • Skvrnitost rakytníku – na listech, výhonech a plodech se objevují šedé skvrny, které se postupně zbarvují do černa. Listy začínají vadnout a opadávat, zatímco plody se scvrkávají.

 

Rakytník – škůdci

  • Mšice rakytníková – patří mezi nejčastější škůdce rakytníku. Saje rostlinné šťávy především na mladých výhonech.
  • Můra rakytníková – škodí především na listech, které její housenky okusují a požírají.
  • Vrtule rakytníková – mezi novější a velmi významné škůdce patří také vrtule rakytníková. Podobně jako vrtule ořechová způsobuje černání plodů, může i tento škůdce výrazně poškodit úrodu. Malé bílé larvy mohou při silném napadení zničit až 90 % plodů na rostlině.
27. září 2021
101
Nemoci rostlin, Škůdci rostlin, Video kanál Ekočlovek, Zahrada

Vrtule ořechová – jak se proti ní bránit?

Tzv. „bombardér“ z Ameriky – Rhagoletis completa

Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) pochází ze Severní Ameriky a patří mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans. Jejím nejdůležitějším hostitelem je ořešák královský (Juglans regia) a další druhy ořešáků.

V Evropě se tento nepůvodní škůdce postupně rozšířil do řady oblastí a v posledních letech dokáže způsobovat výrazné poškození úrody ořechů.

Typickým znakem napadení je postupné hnědnutí až černání zeleného oplodí, ve kterém se vyvíjejí larvy.

 

Jak poznáme vrtuli ořechovou?

Vrtule ořechová

Dospělá vrtule je drobná, nápadně zbarvená moucha. Má žlutavou hlavu, zelené oči, žlutohnědou až rezavou hruď s výraznou žlutou skvrnou a průsvitná křídla s charakteristickou tmavou kresbou.

Samci bývají menší než samice. Nohy jsou žlutohnědé až tmavší.

Vajíčka jsou bělavá, protáhlá až elipsovitá a přibližně 1 mm dlouhá. Larvy jsou beznohé, světlé a dorůstají přibližně 8–10 mm.

Po dokončení vývoje larvy opouštějí plody, padají na zem a kuklí se v půdě pod stromem. Ve stadiu kukly také přezimují.

Hnědé pupárium dosahuje délky přibližně 6 mm.

Vrtule ořechová má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok. Dospělci se objevují především během léta, jejich výskyt však může podle průběhu počasí pokračovat několik týdnů.

 

Jak vypadá napadený ořech?

K prvním příznakům přítomnosti vrtule patří drobné vpichy v zeleném oplodí, které vznikají při kladení vajíček.

V okolí místa vpichu se postupně objevují barevné změny. Oplodí začne:

  • hnědnout až černat,
  • měknout,
  • rozkládat se,
  • pevně ulpívat na skořápce.

Uvnitř napadeného oplodí můžeme nalézt světlé larvy vrtule. Po jejich odchodu zůstávají v dužnaté části oplodí chodbičky a rozměklá pletiva.

Při časném a silném napadení mohou být ořechy menší, scvrklé a mohou předčasně opadávat. Pokud k napadení dojde později, škoda se může soustředit převážně na oplodí a samotné jádro nemusí být výrazně poškozené.

Je však důležité nezaměňovat vrtuli s chorobami ořešáku. Podobné černání oplodí mohou způsobovat například bakteriální nebo houbová onemocnění. Proto je vhodné diagnózu potvrdit nálezem larev nebo monitoringem dospělců.

Ořechy nad zlato – jak omezit vrtuli ořechovou?

Vrtuli ořechovou není možné spolehlivě vyřešit jediným zásahem. Nejlepších výsledků dosáhneme kombinací hygienických, mechanických, monitorovacích a biologických opatření během celého roku.

1. Odstraňujte napadené oplodí a spadané ořechy

Jedním z nejdůležitějších kroků je pravidelně sbírat napadené a předčasně spadané plody.

Larvy po dokončení vývoje opouštějí oplodí a přesouvají se do půdy, kde se kuklí. Pokud napadené plody odstraníme včas, můžeme snížit množství larev, které se dostanou do půdy a vytvoří další generaci.

Napadený rostlinný materiál není vhodné nechávat volně pod stromem ani ukládat do běžného otevřeného kompostu.

2. Udržujte vzdušnou korunu stromu

Důležité je také pravidelné prosvětlování koruny vhodně provedeným řezem.

Vzdušnější koruna usnadňuje kontrolu plodů, umístění lapačů i případnou aplikaci ochranných přípravků. Řez je však nutné provádět ve vhodném období a s ohledem na zdravotní stav stromu.

3. Ošetření půdy pod korunou

Protože vrtule přezimuje ve stadiu kukly v půdě, má velký význam také péče o prostor přímo pod korunou stromu.

Jednou z biologických možností je využití entomopatogenních hlístic, například Steinernema feltiae – ENTONEM. Při jejich použití je zásadní dodržet podmínky uvedené výrobcem – především vhodnou teplotu a dostatečnou vlhkost půdy.

Hlístice lze aplikovat zálivkou na půdu v období, kdy jsou podmínky vhodné pro jejich aktivitu.

Další možností biologické práce s půdou mohou být přípravky obsahující entomopatogenní houbu Beauveria bassiana – BORA, pokud je konkrétní výrobek určen pro dané použití.

U biologických přípravků vždy platí, že účinnost výrazně závisí na správném načasování, teplotě, vlhkosti a způsobu aplikace.

4. Zakrytí půdy pod stromem

Z mechanických způsobů ochrany lze využít zakrytí půdy pod korunou vhodnou fólií nebo textilií ještě před očekávaným líhnutím dospělců.

Cílem je omezit možnost, aby se dospělé vrtule po vylíhnutí z kukel dostaly z půdy do koruny stromu.

Zakrytí musí pokrývat dostatečně velkou část plochy pod korunou a musí být provedeno včas.

5. Žluté lepové lapače

Během sezóny je vhodné umístit do koruny stromu žluté lepové lapače určené k monitoringu vrtulí.

Žluté lapače pomáhají především zjistit, kdy začíná nálet dospělých jedinců.

Podle velikosti koruny lze rozmístit několik lapačů a pravidelně je kontrolovat. Jakmile se lepová plocha zaplní hmyzem, nečistotami nebo ztratí lepivost, je třeba ji vyměnit.

Lepové desky nejsou samy o sobě spolehlivým řešením silného napadení, ale představují velmi důležitý nástroj pro správné načasování dalších opatření.

6. Ochrana proti dospělcům

Cílem případného ošetření koruny je zasáhnout dospělé vrtule ještě předtím, než samice nakladou vajíčka do oplodí.

V pěstitelské praxi se využívají také návnadové systémy kombinující atraktant s vhodným přípravkem na ochranu rostlin.

V minulosti se používala například kombinace Spintor + Combi-protec. U takových postupů je však mimořádně důležité ověřit, zda je konkrétní přípravek aktuálně registrován a povolen pro danou plodinu, škůdce a způsob použití.

Termín ošetření se nemá řídit pouze kalendářem. Mnohem přesnější je sledovat výskyt dospělců na lepových lapačích a podle něj určit začátek ochrany.

Pokud je nutné aplikaci opakovat, vždy dodržujte etiketu přípravku, maximální počet aplikací, interval mezi ošetřeními a ochrannou lhůtu.

 

Nejdůležitější je přerušit životní cyklus škůdce

U vrtule ořechové je velmi důležité pracovat s celým jejím životním cyklem.

Na podzim a během sklizně odstraňujeme napadené plody a oplodí. V půdě se snažíme snížit množství přezimujících kukel. Před začátkem letu dospělců rozmístíme monitorovací lapače a během sezóny podle skutečného výskytu škůdce volíme další opatření.

Právě kombinace několika postupů může dlouhodobě snížit množství vrtulí pod stromem a tím i rozsah poškození úrody v následujících letech.

 

Dobrá zpráva na závěr

Zdravý ořech v černém oplodí s výskytem larev vrtule.

Ani černé oplodí nemusí automaticky znamenat znehodnocené jádro ořechu.

Pokud vrtule napadne plod později, mohou larvy poškodit především dužnaté oplodí, zatímco skořápka a jádro zůstanou v pořádku.

Proto se vyplatí napadené ořechy po sklizni zkontrolovat, oplodí odstranit a posoudit stav samotného ořechu. Mezi plody s černým oplodím se mohou nacházet i takové, jejichž jádra jsou zdravá, chutná a dobře využitelná.

8. září 2021
91
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Černé ořechy? Může jít o bakteriální onemocnění

Černé ořechy

Ať zvedne ruku ten, kdo byl v posledních letech spokojený s úrodou ořechů. Často přijde červenec a místo zdravých zelených plodů si začneme všímat, že ořechy na stromech černají, zasychají a opadávají.

Pomoci se dá, ale základem je správná diagnostika problému. Podobné příznaky totiž nemusí způsobovat jen škůdci, ale také bakteriální nebo houbová onemocnění.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis. V tomto případě lze odlišit poškození od vrtule ořechové, která může způsobovat podobné černání oplodí.

Máte černé ořechy? Při diagnostice výskytu škůdců mohou pomoci žluté lepové desky.

 

 

 

 

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost ořešáku napadá listy, mladé výhony a především plody.

Na oplodí se nejprve vytvářejí drobné vodnaté skvrny, které mohou být zpočátku mírně vyvýšené. Postupně se rychle zvětšují, propadají a černají.

Původcem choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje v mnoha oblastech světa, kde se ořešáky pěstují.

Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý a další druhy ořešáků.

Postupně mohou vznikat velké černé nekrotické skvrny, které bývají ohraničené vodnatým lemem. Nekróza může pronikat hlouběji do plodu a zasáhnout i jádro. Silně napadené plody následně černají, sesychají a předčasně opadávají ze stromu.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Na čepelích listů vznikají hranaté, zpočátku vodnaté, později nekrotické skvrny. Drobné skvrny mohou postupně splývat a vytvářet větší hnědé plochy.

Na kůře mladých výhonů se objevují podobné, obvykle tmavěji zbarvené skvrny. Při silnějším napadení mohou vrcholky letorostů zasychat.

Bakterie přezimují především v pletivech napadených výhonů a dalších infikovaných částech rostliny.

Za vhodných podmínek se na okrajích skvrn může vytvářet bělavý bakteriální výpotek, který obsahuje velké množství bakterií.

K jejich šíření dochází především vodou – deštěm, odstřikujícími kapkami nebo zavlažováním. Choroba se proto nejrychleji rozvíjí za vlhkého a deštivého počasí.

Jak odlišit bakteriální skvrnitost od vrtule ořechové?

Černání oplodí ještě samo o sobě neznamená, že jde o bakteriální chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také vrtule ořechová.

Při bakteriální skvrnitosti se často objevují skvrny také na listech a mladých výhonech. U poškození vrtulí je naopak typické napadení oplodí larvami škůdce.

Pro sledování náletu vrtule lze využít žluté lepové desky, které pomohou ověřit, zda se dospělci škůdce v okolí stromu skutečně vyskytují.

Správné rozlišení příčiny je důležité, protože ochrana proti bakteriálnímu onemocnění je odlišná od ochrany proti hmyzímu škůdci.

 

Biologická a šetrná ochrana ořešáku

Ochranu ořešáku je vhodné zahájit preventivně ještě před obdobím kvetení, zejména pokud se bakteriální skvrnitost v předchozích letech pravidelně objevovala.

Důležitá je především kombinace preventivních opatření, dobrého zdravotního stavu stromu a vhodně načasovaných aplikací přípravků.

Pro podporu přirozených obranných reakcí a výživy rostlin lze využít například Imunofol.

V ochraně proti bakteriálním chorobám se tradičně využívají také přípravky s obsahem mědi. Jednou z možností je CuproTonic v kombinaci s Imunofolem, případně měďnatý přípravek Kocide 2000, pokud je pro dané použití povolen.

Přípravky s obsahem mědi a zinku mohou současně sloužit jako zdroj mikroprvků důležitých pro správný vývoj a fyziologický stav rostliny.

Při silnějším tlaku chorob lze podle potřeby a návodu k použití zařadit také NovaFerm Sirius.

Co ještě pomáhá omezit šíření choroby?

Důležitou součástí ochrany je také prevence. Silně napadené nebo odumřelé výhony je vhodné odstranit a zlikvidovat, protože mohou představovat zdroj infekce pro další sezonu.

Pokud je to možné, je vhodné omezit také dlouhodobé smáčení koruny při zavlažování. Vlhké prostředí totiž výrazně usnadňuje šíření bakterie.

Při použití jakéhokoli přípravku je potřeba vždy dodržovat aktuální návod k použití, povolené plodiny, dávkování a doporučené termíny aplikace.

24. července 2021
75
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Rybíz a angrešt – choroby a škůdci

Rybíz a angrešt – choroby a škůdci

Angrešt patří mezi přizpůsobivé a poměrně nenáročné ovocné keře. Pěstuje se od nížin přes pahorkatiny až po horské oblasti. Nevyhovují mu však uzavřené polohy s častým výskytem mlh, kde mohou namrzat květy i mladé plody a zároveň se zvyšuje náchylnost k některým chorobám, především k padlí.

Nejlépe mu vyhovují středně vysoké polohy s průměrnou teplotou kolem 9 °C a dostatkem srážek. Vhodné jsou zejména středně těžké, hlinité a přiměřeně vlhké půdy s dostatkem humusu.

Angrešt je vhodné vysazovat na podzim. Jarní výsadba bývá problematičtější, protože rostlina velmi brzy raší a kvete. Citlivě reaguje na nedostatek hořčíku a fosforu. Nevhodné půdní podmínky a nevyvážená výživa mohou zároveň zvyšovat náchylnost k houbovým chorobám.

Rybíz se pěstuje především jako červený, bílý a černý. Nároky na stanoviště jsou podobné jako u angreštu, mezi jednotlivými skupinami však existují určité rozdíly.

Červenému a bílému rybízu vyhovují vzdušné hlinitopísčité až písčitohlinité půdy s pH přibližně 5,5–6,5. Černý rybíz se tradičně pěstuje především v nižších a vlhčích polohách.

Při nevhodné výživě, příliš hustém porostu nebo nevhodném stanovišti se mohou výrazněji šířit houbové choroby, například plíseň šedá.

Choroby rybízu a angreštu

Antraknóza rybízu – Drepanopeziza ribis

Drepanopeziza ribis 

Onemocnění způsobuje houba Drepanopeziza ribis. Vyskytuje se především v chladnějších a vlhčích oblastech s vyšším množstvím srážek.

Typickým příznakem jsou drobné tmavé skvrny na listech, které se mohou postupně rozšiřovat a splývat. Při silném napadení listy předčasně žloutnou a opadávají.

Předčasná ztráta listové plochy rostlinu oslabuje a může negativně ovlivnit její růst i tvorbu úrody v následujícím roce.

Rez vejmutovková – Cronartium ribicola

Onemocnění způsobuje houba Cronartium ribicola. Jde o chorobu se složitějším vývojovým cyklem, která ke svému šíření využívá také některé druhy borovic.

Houba přezimuje na citlivých borovicích a na jaře se její spory mohou dostávat na listy rybízu, kde za vhodných podmínek, zejména při vyšší vlhkosti a teplotě, dochází k infekci.

Napadán bývá především černý rybíz.

Na listech se mohou objevovat žlutavé až oranžové skvrny a při silnějším napadení může docházet k předčasnému opadu listů a celkovému oslabení keře.

Americké padlí angreštu

Americké padlí angreštu způsobuje houba Sphaerotheca mors-uvae.

Na angreštu napadá především konce mladých výhonů, listy a plody. Na postižených částech se zpočátku vytváří bělavý moučnatý povlak, který později houstne a může získávat tmavohnědé zbarvení.

Napadené letorosty přestávají růst, listy zůstávají menší a mohou být deformované. Vrcholky silně napadených výhonů zasychají.

Napadené plody jsou nevzhledné, jejich pokožka může být poškozená a kvalita i chuť plodů se výrazně zhoršují.

U této choroby je důležitá především prevence – vzdušný keř, vyvážená výživa a pravidelné odstraňování silně napadených částí rostliny.

Botrytida – plíseň šedá

Plíseň šedá

Plíseň šedá může na rybízu a angreštu způsobovat odumírání jednotlivých větviček a u stromkových tvarů někdy i větší části korunky.

K infekci často dochází v místě poškození pletiv nebo v okolí místa roubování či štěpování. Rozvoj choroby podporuje zejména vlhké počasí, hustý porost a špatné proudění vzduchu.

Napadené části je vhodné včas odstranit, aby se omezil další rozvoj infekce.

Škůdci rybízu a angreštu

Sviluška rybízová – Bryobia ribis

Sviluška rybízová Bryobia ribis přezimuje ve stadiu červených kulovitých vajíček uložených na hostitelské rostlině.

Larvy se líhnou v průběhu března a dubna a sají na listech. Dospělí jedinci mají elipsovitý tvar a dosahují velikosti přibližně 0,7 mm.

Jejich zbarvení se může měnit od zelenavého po hnědošedé, na jaře mohou být výrazně karmínově červení.

Dospělci se často zdržují také na kůře, kde lze pozorovat svlečené pokožky.

Při silném napadení listy žloutnou, deformují se a mohou předčasně opadávat. Oslabený keř pak hůře roste a může mít nižší výnos.

 

Vlnovník rybízový – Cecidophyopsis ribis

Vlnovník rybízový – Cecidophyopsis ribis

Vlnovník rybízový (Cecidophyopsis ribis) je velmi drobný roztoč, dlouhý přibližně 0,2 mm, s protáhlým vřetenovitým tělem.

Dospělci pronikají do nových pupenů, kde přežívají a rozmnožují se. Během roku se může vyvinout několik generací.

Typickým příznakem napadení jsou nápadně zvětšené, kulaté a deformované pupeny, které špatně raší, případně úplně zasychají.

Napadené výhony bývají deformované, listy zakrnělé a při silném výskytu může být plodnost keře výrazně snížena.

Podobné poškození lze někdy pozorovat také u angreštu, kde se na pupenech mohou tvořit puchýřovité deformace.

Silně napadené pupeny a výhony je vhodné včas odstranit a zlikvidovat, aby se omezilo další šíření škůdce.

Mšice rybízová – Cryptomyzus ribis

Larvy mšice rybízové

Larvy mšice rybízové se líhnou přibližně v dubnu a sají především na spodní straně mladých listů.

V důsledku sání se listy deformují a kroutí. Na jejich horní straně se vytvářejí typické vypouklé puchýře, které se postupně zbarvují do žluta nebo červena.

Při silném napadení dochází ke zpomalení růstu mladých výhonů a keř může být celkově oslabený.

Nesytka rybízová – Synanthedon tipuliformis

Dospělci nesytky rybízové (Synanthedon tipuliformis) se objevují od konce května a jejich let může pokračovat až do srpna.

Vajíčka jsou oválná a nažloutlá. Jedna samička může naklást přibližně 60 vajíček, z nichž se po několika dnech líhnou larvy.

Larvy se zavrtávají do výhonů a vyžírají chodbičky v jejich dřeni. Poškozené větvičky postupně slábnou, listy na nich vadnou a celé výhony mohou později uschnout.

Někdy je poškození patrné už na jaře, kdy silně napadené větve vůbec nevyraší.

Při podezření na napadení je vhodné odumírající výhony odstranit až do zdravého dřeva a zlikvidovat.

Mšice angreštová – Aphis grossulariae

Mšice angreštová (Aphis grossulariae) saje především na mladých listech a výhonech.

Vlivem jejího sání se řapíky listů ohýbají, listy se kroutí a na koncích výhonů vznikají husté shluky deformovaných listů.

Silně napadené mladé výhony zpomalují růst a rostlina může být celkově oslabena.

Pilatka angreštová

Pilatky patří mezi blanokřídlý hmyz. Jejich larvy mohou na angreštu a rybízu způsobit velmi výrazné škody.

Larvy ožírají listy, přičemž při silném napadení z nich mohou zůstat pouze hlavní žilky. Keře se tak mohou během krátké doby částečně nebo téměř úplně odlistit.

Škůdce přezimuje v půdě, proto může k omezení jeho populace přispět také kypření půdy pod keři a pravidelná kontrola spodní strany listů v průběhu jara.

Při objevení prvních larev je vhodné zasáhnout co nejdříve, dokud je jejich počet nízký.

Bejlomorka rybízová – Dasineura tetensi

Larvy bejlomorky rybízové (Dasineura tetensi) způsobují deformace mladých listů a růstových vrcholů.

Napadené listy se mohou kroutit, zasychat nebo zůstávat zakrnělé, což omezuje růst mladých výhonů.

Škůdce může mít během jednoho roku 3 až 4 generace a nejčastěji napadá černý rybíz.

Při opakovaném a silném výskytu může dojít k výraznému oslabení mladých výhonů a snížení vitality celého keře.

 

Prevence má u rybízu a angreštu velký význam

U chorob i škůdců je důležité především pravidelné sledování porostu. Včasné odstranění napadených listů, pupenů a větví může výrazně omezit zdroj další infekce nebo další množení škůdců.

Důležité je také udržovat vzdušný keř, nepřehnojovat dusíkem, zajistit vyváženou výživu a nepěstovat rostliny v trvale zamokřené půdě.

Při ekologickém pěstování je vhodné podporovat také přirozené nepřátele škůdců a volit taková ochranná opatření, která co nejméně narušují biologickou rovnováhu v zahradě.

19. července 2021
92
Nemoci rostlin, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Sluneční úpal na zelenině

Slunce, sucho, závlaha nebo nevhodně provedený řez

Dýně poškozená slunečním úpalem

Dlouhotrvající sucho přerušované občasnými dešti, vysoká intenzita slunečního záření nebo nevhodně zvolená závlaha. I takové podmínky mohou způsobit sluneční úpal zeleniny.

Poškození vzniká především na suchých a silně osluněných stanovištích během extrémně teplého počasí.

Podobné příznaky může podpořit také nízká vlhkost vzduchu a teplý vysušující vítr v kombinaci se silným slunečním zářením.

K poškození mohou někdy nechtěně přispět i samotní pěstitelé, například příliš razantním prosvětlovacím řezem nebo odstraněním příliš velkého množství listů. Plody, které byly do té doby zastíněné, jsou pak náhle vystaveny přímému slunci a snadno se přehřejí.

 

Jak poznáte sluneční úpal zeleniny?

Listy cibule poškozené slunečním úpalem

Sluneční úpal se může objevit na listech i plodech různých druhů zeleniny.

Nejčastěji jej můžeme pozorovat například:

  • na plodech paprik a rajčat,
  • na listech cibule,
  • u tykvovité zeleniny,
  • u některých druhů brukvovité zeleniny.

Citlivější mohou být odrůdy s tmavšími plody, protože jejich povrch pohlcuje více slunečního záření a může se rychleji zahřívat.

Velmi citlivé jsou také mladé rostliny předpěstované v chladnějších nebo zastíněných podmínkách, které jsou následně bez předchozí aklimatizace vysazeny na plně osluněné stanoviště.

Takové rostliny potřebují na silnější sluneční záření přivyknout postupně.

Paprika poškozená slunečním úpalem

U plodů paprik může stres způsobený vysokými teplotami a nepravidelným příjmem vody souviset také s projevy nedostatku vápníku, například s tzv. hnilobou špiček plodů.

Poškozené listy postupně hnědnou a zasychají. Na plodech se objevují bělavé až světle hnědé skvrny, které bývají často mírně propadlé.

Typickým znakem je, že se poškození objevuje především na částech rostliny přímo vystavených intenzivnímu slunečnímu záření.

Nezaměňujme správnou diagnózu

Rajče poškozené slunečním úpalem

Nejdůležitější je problém správně rozpoznat a všimnout si okolností, za kterých se poškození objevilo.

Fyziologické poruchy, mezi které patří i sluneční úpal, bývají někdy zaměňovány s virovými nebo houbovými chorobami.

Výsledkem pak může být zbytečné používání pesticidů, hnojiv, postřiků nebo různých podpůrných přípravků, které skutečnou příčinu problému neřeší.

Pokud se skvrny objevují hlavně na osluněné straně plodů nebo listů a předcházelo jim období vysokých teplot, silného slunce nebo náhlého odkrytí plodů, je velmi pravděpodobné, že jde právě o fyziologické poškození úpalem.

Možnosti ochrany před slunečním úpalem

1. Tínění

Během období extrémního horka může pomoci částečné zastínění porostu, například pomocí stínicí sítě. Důležité je zejména u mladých rostlin a citlivých druhů.

2. Výběr vhodných odrůd

Na velmi slunných stanovištích je vhodné vybírat odolnější odrůdy, případně odrůdy se světlejšími plody, které se obvykle nepřehřívají tak rychle jako velmi tmavé plody.

3. Promyšlená zálivka

Rostliny zalévejte ideálně ráno nebo večer, nikoli během největšího poledního žáru.

Vhodná je voda s přiměřenou teplotou, ideálně odstátá. Důležité je udržovat rovnoměrnou půdní vlhkost a zabránit výraznému střídání sucha a přemokření.

4. Mulčování

Vrstva mulče pomáhá chránit kořeny před přehříváním a zároveň omezuje odpařování vody z půdy.

Díky stabilnější teplotě a vlhkosti v kořenové zóně dokážou rostliny lépe zvládat období vysokých teplot.

5. Vyvážená výživa a podpora rostlin

Při výživě je vhodné dbát na dostatečný přísun draslíku, který má důležitou úlohu při hospodaření rostliny s vodou a celkové odolnosti vůči stresu.

Využít lze například hnojiva s obsahem draslíku, přípravky pro podporu růstu kořenového systému nebo prostředky určené k podpoře přirozené odolnosti rostlin.

Je však důležité nepřehánět hnojení, protože přehnojená nebo oslabená rostlina zvládá extrémní podmínky hůře.

Prevence je nejúčinnější

Sluneční úpal není infekční choroba a nelze jej vyléčit postřikem proti houbám nebo škůdcům. Jakmile dojde k poškození pletiva, postižené místo se již neobnoví.

Nejlepší ochranou je proto prevence – rovnoměrná zálivka, mulčování, postupná aklimatizace mladých rostlin, dostatek listové plochy a ochrana plodů před náhlým intenzivním osluněním.

4. července 2021
79
Vrtule tresnova
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová – Rhagoletis cerasi

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi) je drobná moucha a patří mezi nejvýznamnější škůdce třešní. Typické je pro ni žlutohnědé zbarvení hlavy, zelené oči a černé temeno. Hruď je převážně černá se žlutými znaky po stranách, zadeček černý. Průsvitná křídla mají charakteristickou kresbu tvořenou tmavými příčnými páskami.

V podmínkách České republiky se vrtule třešňová vyskytuje především v teplejších oblastech. V letech, kdy během května a června převládá teplé a sušší počasí, může být její výskyt výraznější a škody na úrodě vyšší.

K hostitelským rostlinám patří především třešeň ptačí a pěstované odrůdy třešní, ale také višeň obecná, mahalebka, některé druhy zimolezu, dřišťál nebo střemcha.

Přečtěte si více

30. června 2021
199
Dostaňte rostliny do formy v období sucha
Kompost a půda, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Péče o rostliny v období sucha

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Základní podmínkou pro správnou péči o rostliny v období sucha je samozřejmě správné zalévání. Ať už jeho správné načasování, nebo použití závlahové vody, která nemá negativní vliv na vlastnosti půdy, dopad na lidské zdraví, povrchovou a spodní vodu a další složky životního prostředí.

Ta by měla mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat nežádoucí chemické a biologické složky.

Jednou z hlavních zásad, které je potřeba mít na paměti je, že nikdy rostliny nezaléváme v době, kdy je slunce nejostřejší.

Přečtěte si více

25. června 2021
240
Kompost a půda, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Jak dostat rostliny do formy během sucha

Péče o rostliny během sucha

Ako dostať rastliny do formy počas sucha

Dlouhodobé sucho představuje pro rostliny výraznou zátěž. Nedostatek vody ovlivňuje nejen jejich růst, ale také příjem živin, tvorbu kořenů, kvetení a vývoj plodů. Základním předpokladem úspěšné péče je proto správné zavlažování – tedy nejen vhodné načasování, ale také použití kvalitní závlahové vody.

Ta by měla mít přiměřenou teplotu a neměla by obsahovat nežádoucí chemické ani biologické složky, které by mohly negativně ovlivňovat vlastnosti půdy, zdravotní stav rostlin, povrchovou a podzemní vodu nebo další složky životního prostředí.

Jednou z hlavních zásad je nezalévat v době, kdy je slunce nejsilnější. Během horkých letních dnů je vhodnější zalévat časně ráno nebo večer, kdy je odpařování vody výrazně nižší.

Nepřehánějme to ani s vodou

Když se objeví první příznaky vadnutí rostlin, máme často tendenci začít je intenzivně zalévat. Je pochopitelné, že se snažíme co nejrychleji doplnit chybějící vodu, ale přemokření může rostlině způsobit další stres.

Půdu je vhodné udržovat vlhkou, nikoli trvale rozmáčenou. Kořeny totiž potřebují nejen vodu, ale také dostatek kyslíku.

Dlouhodobě vodou nasycená půda omezuje přístup vzduchu ke kořenům, což může vést k jejich oslabení, zahnívání a v krajním případě i k odumírání rostliny.

Proto je lepší zalévat méně často, ale důkladně, aby se voda dostala hlouběji ke kořenům.

Ekologická péče o rostliny oslabené suchem

Tecamin Max jako první pomoc při stresových situacích způsobených suchem.

Nedostatek vody způsobuje u rostlin stres, který se může projevit celou řadou příznaků. Jako první bývají často zasaženy nejstarší listy, které začínají žloutnout, zasychat nebo postupně odumírat.

Při dlouhodobém suchu mohou začít zasychat také větvičky a větve stromů či keřů. Pokud sucho trvá příliš dlouho, může dojít dokonce k poškození kořenového systému, což výrazně omezuje schopnost rostliny přijímat vodu a živiny a v krajním případě může vést až k jejímu uhynutí.

Tecamin Max lze využít jako pomoc rostlinám v různých fázích vývoje – od přesazování přes období růstu, rašení, kvetení a vývoje plodů až po sklizeň.

Jeho hlavní účinky:

  • urychluje růst a vývoj plodin,
  • pomáhá rostlinám zotavit se ze stresových situací,
  • podporuje transport látek v rostlině,
  • působí jako biostimulant s protistresovým účinkem vhodný během růstové fáze.

Řez a odstranění poškozených částí

Odstraňte všechny mrtvé nebo odumírající větve, květy a plody, které zbytečně odebírají energii zdravým částem rostliny. Poškozená pletiva navíc mohou vytvářet vhodná místa pro škůdce a představovat vstupní bránu pro některé choroby.

Během dlouhodobého sucha může být u některých jinak zdravých rostlin vhodné jejich mírné zkrácení. Omezením části nadzemní hmoty lze snížit množství vody, kterou rostlina ztrácí prostřednictvím listů.

Silnější řez však vždy provádějte s ohledem na konkrétní druh rostliny a její aktuální stav.

Silná protistresová ochrana – podpora rostlin v nepříznivém počasí

Podpora tvorby kořenového systému a jemných kořenových vlásků.

Extrémní klimatické podmínky mají v posledních letech výrazný dopad na zemědělskou i zahradnickou produkci. Dlouhodobé sucho, vysoké teploty, chlad, mráz nebo naopak zamokření mohou významně ovlivňovat zdravotní stav i výnos rostlin.

Počasí sice přímo ovlivnit nedokážeme, můžeme však omezit jeho negativní dopady na rostliny.

Jednou z možností je využití extraktů z mořských řas, které se používají pro podporu odolnosti rostlin vůči různým stresovým faktorům, jako jsou:

  • sucho,
  • chlad a mráz,
  • zamokření,
  • zasolení,
  • další nepříznivé podmínky prostředí.

Pomocníkem při zakořeňování je RootMost, který:

  • podporuje rychlejší klíčení semen,
  • stimuluje růst kořenového systému,
  • podporuje tvorbu jemných kořenových vlásků,
  • zvyšuje schopnost rostlin přijímat důležité živiny a vodu,
  • zvyšuje odolnost vůči stresovým faktorům,
  • pomáhá rostlinám lépe překonat období po přesazení.

Silný a dobře vyvinutý kořenový systém je během sucha mimořádně důležitý. Rostlina s kvalitním zakořeněním dokáže lépe využívat vodu uloženou v hlubších vrstvách půdy.

Hnojení během a po období sucha

Floravita Sio – podpora vyšší odolnosti rostlin během dlouhodobého sucha.

Bez dostatečného množství vláhy může být hnojení málo účinné, nebo může již oslabené rostliny ještě více zatížit. Živiny se totiž musí rozpustit v půdním roztoku, aby je kořeny mohly přijímat.

Během silného sucha proto není vhodné rostliny nadměrně hnojit. Nejprve je potřeba stabilizovat jejich vodní režim a teprve poté doplnit potřebné živiny.

Po skončení období sucha je vhodné volit přípravky s postupným působením a vyváženou výživu.

Přípravek Floravita Sio přispívá ke zpevnění buněčných stěn, čímž podporuje mechanickou odolnost rostlin a jejich schopnost lépe zvládat dlouhodobé stresové podmínky, včetně sucha.

Pozor na nadměrné hnojení

Nadměrné nebo nevyvážené hnojení může zhoršit fyzikální a chemické vlastnosti půdy a zároveň narušit fyziologický stav rostlin.

Takto oslabené rostliny mohou být náchylnější k některým chorobám, například padlí nebo plísni šedé, a zároveň může dojít k vyššímu výskytu škůdců, například mšic nebo svilušek.

Přebytečné množství živin navíc představuje riziko pro životní prostředí. Může negativně ovlivňovat povrchové a podzemní vody, včetně zdrojů pitné vody, a dlouhodobě zhoršovat kvalitu půdy.

Jak rostlinám pomoci překonat sucho

Péče o rostliny během sucha není pouze otázkou častějšího zalévání. Důležitá je kombinace správné závlahy, zdravého kořenového systému, přiměřeného hnojení a omezení dalších stresových faktorů.

Nejdůležitější je reagovat včas, půdu nepřemokřovat a snažit se rostlinám vytvořit podmínky, ve kterých mohou co nejlépe hospodařit s dostupnou vodou.

Vhodně zvolená péče a biologické či přírodní podpůrné přípravky mohou pomoci rostlinám rychleji se zotavit a lépe zvládat nepříznivé podmínky během dlouhého období sucha.

 

23. června 2021
88
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Zahrada

Bakteriální spála růžovitých rostlin – Erwinia amylovora

Bakteriální spála růžovitých rostlin

Erwinia amylovora patří mezi nejzávažnější bakteriální choroby ovocných dřevin. Její včasné rozpoznání je mimořádně důležité, protože při silném napadení bývá často nutné postižený strom odstranit a zlikvidovat, aby se zabránilo dalšímu šíření choroby.

Bakteriální spála růžovitých rostlin (Erwinia amylovora)

Jak poznat bakteriální spálu?

Napadené květy bývají zpočátku vodnaté, následně vadnou a postupně černají. Po odumření často zůstávají viset na stromě.

Podobné příznaky lze pozorovat také na listech a mladých výhonech. Typickým znakem je, že konce letorostů se hákovitě ohýbají, což patří k nejznámějším symptomům této choroby.

Na dřevě se mohou tvořit ohraničené, vodnaté až hnědé nekrózy. Napadeny mohou být také plody.

Pozor na záměnu s jinými problémy

Příznaky bakteriální spály lze poměrně snadno zaměnit například za poškození způsobené:

Důležitým rozpoznávacím znakem bakteriální spály je tvorba kapek bakteriálního exsudátu na napadených částech rostliny.

Jak se Erwinia amylovora šíří?

Bakterie způsobující spálu přezimují v pletivech kmene a větví napadených stromů.

Během vegetace se mohou šířit:

  • opylujícím hmyzem,
  • pylem,
  • větrem,
  • deštěm,
  • při řezu a jiném mechanickém poškození,
  • po krupobití,
  • škůdci,
  • zvěří.

K infekci však může dojít i bez viditelného poranění. Bakterie mohou pronikat do rostlin také přirozenými otvory, například průduchy, lenticelami a hydatodami.

Pro šíření bakteriální spály jsou příznivé zejména podmínky s vyšší vzdušnou vlhkostí a teplotami kolem 18 °C.

Na větší vzdálenosti se choroba nejčastěji šíří infikovaným rostlinným materiálem.

Praktická doporučení

Jedním z nejdůležitějších preventivních opatření je nakupovat stromky pouze z důvěryhodných ovocných školek, kde je zdravotní stav výsadbového materiálu pravidelně kontrolován.

Zvýšenou pozornost by měli prevenci věnovat především pěstitelé v oblastech, kde se už bakteriální spála v minulosti vyskytla.

Pro podporu přirozené obranyschopnosti rostlin lze využít například:

Biologická opatření proti Erwinia amylovora

Na začátku kvetení

Na začátku kvetení lze použít přípravky na bázi chitosanu, například:

  • Chitopron 5 % – 30–50 ml / 10 l vody
  • Softguard – 10–17 ml / 10 l vody

K nim lze podle doporučení výrobce přidat také listová hnojiva s obsahem mědi:

  • CuproTonic – 20–50 ml / 10 l vody
  • Controlphyt Cu – 15–20 ml / 10 l vody

Pro lepší smáčivost a přilnavost lze použít také listová hnojiva na bázi olejů, například BorOil v dávce 10 ml / 10 l vody.

Během kvetení

Během kvetení lze aplikovat Chitopron 5 % v dávce 30–50 ml / 10 l vody.

Při podmínkách, které jsou pro šíření Erwinia amylovora zvlášť příznivé, lze podle doporučení výrobce zvážit také nižší dávku listového hnojiva s obsahem mědi, například:

  • CuproTonic – 20 ml / 10 l vody

Postřik během kvetení aplikujte pouze v době, kdy nejsou v porostu aktivní včely a další opylovači – ideálně brzy ráno nebo večer.

Po odkvětu a později během vegetace

Po odkvětu a v dalším průběhu vegetace lze pokračovat podle doporučení uvedených pro období na začátku kvetení.

Důležité: U všech přípravků se vždy řiďte aktuální etiketou, povoleným použitím, dávkováním a ochrannými lhůtami. U bakteriální spály je zásadní také správná diagnostika a rychlé odstranění silně napadených částí nebo celých stromů.

5. června 2021
76
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Bakteriální nádorovitost kořenů (Agrobacterium tumefaciens)

Bakteriální nádorovitost kořenů

Bakteriální nádorovitost kořenů

Bakteriální nádorovitost kořenů způsobená bakterií Agrobacterium tumefaciens se nejčastěji projevuje zpomaleným růstem napadených stromů.

Typickým příznakem jsou různě velké nádorovité výrůstky, které se vytvářejí především na kořenech, ale mohou se objevit také na spodní části kmene.

Zpočátku jsou tyto nádory měkké a světle bělavé, postupně však dřevnatějí, tmavnou do hněda a získávají silně zbrázděný a nepravidelný povrch.

Které rostliny může choroba napadat?

Bakteriální nádorovitost má velmi široký okruh hostitelských rostlin. Z ovocných druhů může napadat například:

  • jabloně,
  • hrušně,
  • kdouloně,
  • maliníky,
  • třešně,
  • vinnou révu.

Vyskytuje se však také na mnoha okrasných a planě rostoucích druzích.

Rozvoji onemocnění vyhovují především stanoviště s vyšší hladinou podzemní vody, dlouhodobě zamokřené půdy a půdy s mírně zásaditou reakcí.

Jak se bakteriální nádorovitost šíří?

Na zahradu nebo do sadu se choroba nejčastěji dostane prostřednictvím již infikovaných sazenic a stromků.

Proto je velmi důležité nakupovat a vysazovat pouze zdravý výsadbový materiál. Ještě před výsadbou se vyplatí pečlivě zkontrolovat zejména kořenovou soustavu.

K infekci často dochází přes mechanicky poškozená pletiva, a proto je důležité postupovat opatrně také při obdělávání půdy v blízkosti kořenů.

Důležitou roli hraje prevence

Nepřímou ochranou proti bakteriální nádorovitosti je především dobrá kondice rostlin a zdravá půda.

Pomáhá zejména:

  • vyvážená a harmonická výživa,
  • udržování půdy v dobrém strukturním stavu,
  • omezení dlouhodobého zamokření,
  • šetrné obdělávání půdy bez zbytečného poškozování kořenů,
  • podpora prospěšných půdních mikroorganismů.

Prospěšné houby a bakterie mohou v symbióze s rostlinami zlepšovat jejich kondici, příjem živin a hospodaření s vodou a zároveň pomáhat omezovat některé půdní patogeny.

Pokud je strom již silně napadený, bývá nejbezpečnějším řešením jeho odstranění včetně kořenů. Napadený rostlinný materiál není vhodné kompostovat.

Praktické doporučení

Při nákupu stromků vždy kontrolujte kořeny

Vysazujte pouze zdravé stromky bez podezřelých výrůstků na kořenovém systému.

Už při nákupu si kořeny důkladně prohlédněte. Na napadených rostlinách jsou často dobře viditelné různě velké nádory a zduřeniny.

Pokud si všimnete podezřelých výrůstků, takový stromek raději nevysazujte.

Pečlivě vybírejte stanoviště

Nevhodná jsou zejména místa:

  • s vysokou hladinou podzemní vody,
  • s dlouhodobě zamokřenou půdou,
  • s nekvalitní nebo špatně strukturovanou půdou,
  • se zásaditějším pH,
  • kde se bakteriální nádorovitost již v minulosti vyskytovala.

Výsadbu na místech s předchozím výskytem choroby nedoporučujeme, případně pouze po důkladné předvýsadbové přípravě půdy.

Biologická ochrana

V ekologickém pěstování je vhodné zaměřit se především na zlepšení půdního prostředí a podporu přirozené odolnosti rostlin.

Půdu doporučujeme zásobovat vyváženým poměrem živin, ideálně prostřednictvím organických hnojiv a přípravků s obsahem prospěšných mikroorganismů.

Využít lze například:

Tyto přípravky mohou podle svého složení a způsobu působení pomáhat zpřístupňovat rostlinám živiny, zlepšovat zásobování vodou prostřednictvím mykorhizy a podporovat zdravé půdní prostředí.

Je však důležité počítat s tím, že biologické přípravky slouží především jako součást prevence a podpory vitality rostlin. U již silně napadeného stromu nedokážou nádorovité změny odstranit.

Nejúčinnější ochranou proto zůstává prevence: zdravý výsadbový materiál, vhodné stanoviště, kvalitní půda a šetrná péče o kořenový systém.

5. června 2021
107
Close