welcome-left-image

OBCHOD

Koupí těchto produktů pomůžete své půdě, vodě, rostlinám, hmyzu, včelám, ostatním živočichům, rodině a v podstatě celému ekosystému.
welcome-center-image
Vítejte!

Proč to děláme?

Protože už se nemůžeme nadále dívat na pustošení naší země. Protože nám není lhostejný osud našich děti a naší země. Protože už se nemůžeme dále dívat na vylévání pesticidů do země, zabíjející vše živé kolem, s čím přijdou do kontaktu.

Přečtěte si více.

BLOG

Sklízet hezké, zdravé a chutné plody, mít vitální a zdravá včelství, pyšnit se dokonalým trávníkem či nabízet víno z prvotřídních plodů vinic. To vše jde i bez chemie.  
Tenhle blog jsme založili, abychom Vám ukázali, že pečovat o svou úrodu jde i v souladu s přírodou a vším živým.

Přečtěte si více.
Kompost a půda, Půda, Půdní mykorhíza, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Jak sázet česnek

Česnek kuchyňský

Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie. Je ceněný jako výrazné koření a dochucovadlo a používá se v čerstvém i sušeném stavu. Uplatnění má v domácnosti, potravinářství, ale také při výrobě léčivých a kosmetických přípravků.

Cibule česneku obsahují charakteristickou česnekovou silici, která je tradičně spojována s řadou příznivých účinků. Postřik česnekovým extraktem se používá například proti padlí, černé skvrnitosti nebo v boji proti mšicím. Na jaře se může česnekový výluh používat také jako podpůrná zálivka půdy.

Česnek je vytrvalá rostlina, která vytváří v půdě složenou cibuli tvořenou jednotlivými stroužky. Celou cibuli obklopují blanité šupiny.

Listy jsou ploché a úzké, vyrůstají z krátkého stonku a rostlina koření poměrně mělce. Některé typy česneku vytvářejí květní stvol, který bývá pevný a často stočený. V květenství se místo semen mohou vytvářet drobné pacibulky, kterými lze česnek také rozmnožovat. Při tomto způsobu je však pěstování delší a obvykle trvá dva roky do získání plnohodnotné cibule.

Postřik česnekovým extraktem se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také proti mšicím.

Jak sázíme česnek

Česnek se nejlépe pěstuje v teplejších a příznivých polohách. Vyhovují mu lehčí, výhřevné a dobře propustné půdy a slunné stanoviště.

Nevhodné jsou naopak těžké a trvale zamokřené půdy, ve kterých mohou cibule a kořeny trpět nedostatkem vzduchu a hnilobami.

Česnek se tradičně zařazuje do 2.–3. tratě a při výživě je vhodné dbát především na dostatek fosforu a draslíku, ideálně v kombinaci s organickou složkou.

Pěstovat jej lze:

  • ze stroužků, tedy jednotlivých částí cibule,
  • z pacibulek.

Na větších plochách se používá především výsadba ze stroužků.

Česnek lze vysazovat na podzim i na jaře.

Česnek vysazujeme na jaře i na podzim.

Při podzimní výsadbě vybíráme nezamokřené pozemky s lehčí půdou a stroužky vysazujeme hlouběji. Na těžkých a mokrých půdách může sadba během zimy trpět.

Pro jarní výsadbu lze využít i o něco těžší půdy, přičemž stroužky vysazujeme mělčeji.

Na jaře, přibližně v období března a dubna, vysazujeme stroužky do hloubky asi 50–60 mm.

Při podzimní výsadbě je vhodná hloubka přibližně 60–80 mm.

Důležité je, aby byl stroužek vysazen podpučím směrem dolů a špičkou nahoru.

Biologická ochrana

Ošetření před výsadbou

Před výsadbou lze sadbu biologicky ošetřit.

Pro ošetření přípravkem Clonoplus lze připravit suspenzi z 10 g přípravku ve 200 ml vody, což vystačí přibližně na 1 kg česneku.

Suspenzi nalijeme na stroužky umístěné v PE sáčku nebo vhodné nádobě a během přibližně 30 minut několikrát důkladně protřepeme, aby byly všechny stroužky rovnoměrně smočené. Poté sadbu vysypeme a necháme do následujícího dne oschnout.

Před výsadbou lze do půdy zapracovat také hnojivo Rokosan – Kořenová zelenina a peckové ovoce, které podporuje úrodnost a biologickou aktivitu půdy.

Pro výsadbu jsou vhodnější dobře vyvinuté vnější stroužky, protože zpravidla vytvářejí silnější rostliny.

Stroužky lze před výsadbou mořit v přípravku Clonoplus.

Přípravek je možné aplikovat také na povrch půdy a následně zapravit do hloubky přibližně 5–10 cm před výsadbou, například společně s Rokosanem.

 

Jarní česnek sklízíme zpravidla v srpnu, ozimý česnek v červnu až červenci. Sklízíme včas, jakmile začne žloutnout nať. Pokud se sklizeň příliš opozdí, cibule paličáků se mohou v půdě rozpadat. Česnek se nejprve opatrně podryje, následně se sesbírá, dosuší, očistí a vytřídí. Skladujeme jej při nižších teplotách v suchém a dobře větraném prostředí.

Jak na výsadbu česneku pomocí ekologických produktů

Rozhodli jste se pro výsadbu česneku?

Jednou z možností je přípravek Rizocore, který kombinuje několik biologicky aktivních složek:

  • Trichoderma harzianum,
  • Bacillus megaterium,
  • mykorhizní houby.

Přípravek je určen k podpoře růstu, vitality a kořenového systému rostlin a lze jej využít nejen u česneku, ale i u dalších druhů zeleniny, ovocných a okrasných rostlin.

Další možností je MycoHelp, biologické hnojivo určené k podpoře kořenového prostředí a vitality rostlin.

Jeho složení zahrnuje:

  • bakterie – živé kultury Bacillus subtilis, Azotobacter, Enterococcus a Enterobacter,
  • houby – saprofytické antagonistické houby rodu Trichoderma.

Tyto mikroorganismy mohou přispívat k biologické aktivitě půdy a pomáhat vytvářet příznivější prostředí v okolí kořenů.

 

Na co při výsadbě česneku nezapomenout

Úspěšná výsadba česneku stojí především na zdravé sadbě, vhodném stanovišti, dobře propustné půdě a správném termínu výsadby.

Nepodceňujte ani střídání plodin. Česnek není vhodné vysazovat opakovaně na stejné místo ani bezprostředně po jiných cibulových zeleninách, protože se tím zvyšuje riziko hromadění půdních chorob a škůdců.

Při vhodné přípravě půdy, biologickém ošetření sadby a vyvážené výživě lze vytvořit dobré podmínky pro silný kořenový systém a zdravý vývoj cibulí.

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užiteční živočichové, Zahrada

Podzimní postřik ovocných stromů

Proč ho nepodcenit?

Někdo si řekne, že se obejde bez postřiků ovocných stromů. Raději v plodu narazí na nějakého „vetřelce“, protože má jistotu, že ovoce je co nejpřirozenější a bez zbytečných zásahů.

Někdy však může stačit malá pomoc v podobě podzimního a předjarního ošetření, která pomůže omezit přezimující zdroje infekcí a snížit tlak některých chorob a škůdců v další sezoně.

Jeden strom a více chorob / část 2. /

Proč nepodcenit podzimní postřik

Když vaši jabloň napadne strupovitost, obaleč jablečný společně s moniliózou a navíc se místy objeví i padlí, je už vhodné zasáhnout.

Některé choroby způsobují především estetické poškození plodů, například strupovitost. Jiné, jako monilióza, mohou výrazně znehodnotit úrodu a při opakovaném výskytu oslabovat zdravotní stav stromu.

Při pohledu na silně poškozené plody už není těžké pochopit, proč má smysl nezanedbávat ochranu stromů na jaře i na podzim, tedy alespoň dvakrát během roku podle skutečného zdravotního stavu a potřeby.

Správný čas na podzimní postřik

Někteří tento zásah označují jako preventivní, ale při pravidelném výskytu chorob se z něj může stát velmi důležitá součást péče o sad.

Jeho cílem je omezit výskyt hnilob, strupovitosti, kadeřavosti a dalších chorob ovocných stromů.

Podzimní postřik se nejčastěji provádí na přelomu října a listopadu, po opadu listí.

Důležité je sledovat předpověď počasí a zvolit období, kdy nehrozí déšť krátce po aplikaci, aby nedošlo ke smytí přípravku ze stromu.

Základ podzimního ošetření mohou tvořit přípravky s obsahem mědi nebo síry, podle konkrétní plodiny, choroby a aktuálního povoleného použití.

Do postřiku lze podle potřeby přidat také pomocné a smáčivé látky pro lepší přilnavost, například FerrumOil, Wetcit, Agrovital a další.

Podzimní postřik na bázi mědi nebo síry lze podle potřeby kombinovat s přípravkem FerrumOil.

 

Likvidace zdrojů infekce

Zdroj infekce mechanicky odstraníme a rány po řezu ošetříme balzámem Dendrosan.

Důležité upozornění platí zejména při napadení stromů moniliózou, která se může udržovat v sadech prostřednictvím napadených plodů a dřeva.

Je nezbytné mechanicky odstranit všechny zdroje infekce, zejména takzvané moniliové mumie u jádrovin i peckovin.

Po řezu lze rány ošetřit balzámem Dendrosan, který je určen k ošetření poranění stromů, chrání ránu před vysycháním a podporuje její hojení.

 

Nahnilé plody, listy a napadené větve je potřeba bezpečně odstranit.

Nahnilé zbytky letošní úrody v korunách stromů i na zemi, stejně jako suché letorosty napadené moniliózou u meruněk, broskvoní, třešní a višní, je potřeba odstranit.

Neplatí to pouze pro uvedené druhy. Kontrolujte všechny ovocné stromy v okolí.

Nejbezpečnější je napadený materiál odstranit z pozemku. Tam, kde je to místně a právně možné, lze využít spálení; další možností je hluboké zakopání nebo jiný způsob likvidace, při kterém se patogen nevrací zpět do sadu.

Podobně je vhodné shrabat opadané listí a podle stupně napadení jej vhodně zlikvidovat.

Pro podporu biologické rovnováhy v půdě lze použít například Trifender, Clonoplus nebo Gliorex.

Houby rodu Trichoderma obsažené v těchto přípravcích mohou působit antagonisticky vůči některým půdním patogenům a podporovat biologickou aktivitu půdy.

 

Co se škůdci v půdě?

  • Hlístice rodů Heterorhabditis a Steinernema jsou vhodné zejména na pozemcích, kde je možné půdu dostatečně udržovat vlhkou.
  • Výhodou je jejich použití také v trávníku, protože je není potřeba mechanicky zapracovávat do půdy.
  • Aplikují se zálivkou nebo postřikem na půdu.
  • Parazitické hlístice aktivně vyhledávají citlivá stadia škůdců v půdě a mohou jejich počet výrazně snížit.
  • Při silném napadení může být potřeba aplikaci opakovat, zejména u škůdců, jako je tiplice bahenní nebo zobonoska ovocný.

Krtonožka obecná

Nepřímá ochrana: Nedovolte, aby se půdní škůdci příliš přemnožili. Střídejte plodiny a pokud nejde o dokonale udržovaný anglický trávník, můžete v zahradě tolerovat i krtka. Ten se živí řadou půdních bezobratlých a může tak přirozeně ovlivňovat jejich počet.

Krtonožka obecná – v biologické ochraně se používají vhodné druhy entomopatogenních hlístic, například produkty na bázi Steinernema carpocapsae.

Tiplice bahenní

  • Tiplice bahenní – k biologické ochraně lze využít vhodné entomopatogenní hlístice CAPSANEM.

Chroust obecný

  • Chroust obecný – proti larvám se používají hlístice rodu Heterorhabditis, například přípravky typu Larvanem, pokud odpovídají aktuálnímu doporučení pro daného škůdce.

Nosatec ovocný

  • Nosatec ovocný – v biologické ochraně lze využít hlístice rodu Heterorhabditis – Larvanem.

Drátovci

  • Drátovci – podle konkrétního druhu a podmínek se používají také vhodné entomopatogenní hlístice, například přípravky na bázi Steinernema feltiae – Entonem.

Podzimní ošetření jako součást celoroční péče

Podzimní postřik není samospasitelný a neměl by nahrazovat běžnou péči o strom.

Nejlepší výsledky přináší kombinace:

  • odstranění zdrojů infekce,
  • vhodně načasovaného řezu,
  • úklidu napadených plodů a listí,
  • biologické práce s půdou,
  • a podle potřeby také vhodně zvoleného podzimního postřiku.

Čím méně infekčního materiálu a přezimujících škůdců zůstane v sadu přes zimu, tím nižší může být tlak chorob a škůdců na jaře.

 

Ovocné zahrady, Přírodní drogerie, Rady a tipy, Zahrada

Rakytník a jeho schopnost léčit

Legenda praví, že…

Rodové jméno rakytníku „Hippophae“ pochází z řeckých slov „hippo“ – kůň a „phaos“ – zářivý. Ve starověkém Řecku byly bobule rakytníku podávány především tažným zvířatům pro doplnění energie a jako součást krmiva pro koně, aby jejich kůže a srst působily zdravěji a více se leskly.

Když se Alexandr Veliký vracel z Indie po dobytí Persie, cestoval se svými vojáky přes pouštní oblasti, které dnes známe jako části Pákistánu a Íránu. Cestou umírali únavou a vyčerpáním nejen vojáci, ale také koně.

Když vojsko procházelo oblastí, kde rostl rakytník, zastavilo se a zvířata se začala živit jeho bobulemi a listy. Podle legendy koně po jejich konzumaci znovu získali sílu a energii. Od té doby měli místní lidé rakytník běžně přidávat zvířatům do krmiva, aby podpořili jejich zdraví a lesklou srst, která byla považována za znak dobré kondice.

Takzvané „svaté ovoce“ neboli Hippophae rhamnoides

Rakytník jako „svaté ovoce“

Rakytník pochází z oblastí Ruska, Asie a Evropy a je zde již dlouho známý díky svým pěstitelským, nutričním i tradičně připisovaným léčivým vlastnostem. Jeho bobule se jako přírodní zdroj využívají již tisíce let.

Rakytník byl vysazován také s cílem omezovat erozi půdy a současně podporovat hospodářské využití krajiny díky své nutriční a léčebně využívané hodnotě.

Rakytník, známý také jako „svaté ovoce“, se objevuje ve starých medicínských textech z Tibetu a Číny. V tradiční medicíně se používal při kašli, zažívacích problémech, kožních potížích, ranách a popáleninách a v některých případech také při depresi nebo migréně.

Rakytník obsahuje celé spektrum mastných kyselin omega-3, omega-6, omega-7 a omega-9. Zvláštní pozornost se věnuje především omega-7, která je v rakytníkovém oleji zastoupena ve vysokém množství.

Je rovněž významným zdrojem vitaminů A, C, E a K a dalších biologicky aktivních látek. Často se uvádí také jeho velmi silný antioxidační potenciál; v některých materiálech bývá zmiňováno, že jeho antioxidační schopnost může být až 70× vyšší než u samotného vitaminu C.

 

Jaké zdravotní přínosy má rakytník?

Rakytník a jeho schopnost léčit

V přírodní medicíně se rakytník dlouhodobě používá pro podporu trávicího systému, při potížích souvisejících s kardiovaskulárním systémem, při onemocněních jater nebo při péči o problematickou pokožku.

Produkty z rakytníku jsou dnes nabízeny jako přírodní prostředky podporující organismus při následujících zdravotních problémech:

  • artritida,
  • cukrovka,
  • ekzémy,
  • vysoký krevní tlak,
  • vysoký cholesterol,
  • záněty různého původu,
  • rosacea a další kožní problémy.

V posledních letech získal velkou popularitu také rakytníkový olej jako součást přípravků péče o pleť.

Při lokální aplikaci se používá pro hydrataci pokožky, zmírnění podráždění, podporu péče o aknózní pleť a regeneraci pokožky poškozené v důsledku stárnutí.

Rakytníkový olej

Výsadba rakytníku

Výsadba rakytníku je poměrně jednoduchá. Na jaře jej vysaďte na plně slunné stanoviště.

Rakytník není příliš náročný, pokud jde o půdu, nejlépe mu však vyhovuje dobře odvodněná, přiměřeně vlhká a vzdušná půda. Tomuto rozvětvenému keři prospívá půda s pH přibližně 6–7 a dostatečnou propustností.

Rakytníku dopřejte pravidelnou zálivku, aby rostlina zejména po výsadbě nevysychala.

Jednou ročně je možné použít organickou směs, případně kvalitní hnojivo. V průběhu dalších let lze podle potřeby doplňovat zejména fosfor a draslík.

Samčí a samičí rostliny

Vysazujeme alespoň jednu samčí a jednu samičí rostlinu.

Jedna samčí rostlina může opylovat až pět samičích rostlin. Opylení probíhá větrem, proto je vhodné umístit jednotlivé rostliny přibližně 2–4 metry od sebe.

Rakytník vytváří široce rozvětvený kořenový systém, a proto mu dopřejte dostatek prostoru.

Plody začne zpravidla vytvářet během prvních několika let po výsadbě, nejpozději přibližně do pátého roku.

Řez rakytníku

Přestože rakytník nevyžaduje pravidelný intenzivní řez, je to rostlina, u které můžete využít i trochu vlastní kreativity.

Rostliny lze tvarovat například:

  • jako živý plot,
  • jako klasický keř,
  • případně i do stromkového tvaru.

Čas od času je vhodné odstranit neproduktivní, staré nebo poškozené větve.

Sklizeň rakytníku

Sklizeň hustě rostoucích bobulí z této trnité rostliny může být poněkud komplikovaná.

Plody dozrávají během pozdního léta a na začátku podzimu. Při sklizni sledujte především plnou, rovnoměrnou barvu a odpovídající pevnost plodů.

Po sklizni a očištění je vhodné bobule rychle zpracovat, aby si zachovaly co největší čerstvost.

V chladničce je lze uchovávat přibližně až 2 týdny.

Plody je možné:

  • zmrazit,
  • usušit,
  • použít na přípravu chutného čaje,
  • dále zpracovávat podle potřeby.

Bobule rakytníku jsou velmi pravděpodobně výrazně kyselé až nakyslé, proto je lze podle chuti dosladit cukrem nebo medem.

Příprava půdy

Nejlepší půda pro rakytník je úrodná, propustná, vzdušná a s neutrální reakcí.

Pokud je půda příliš těžká, je vhodné před výsadbou připravit větší výsadbové jámy a naplnit je vhodně upravenou půdou.

Horní vrstvu vykopané zeminy můžete smíchat v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 s humusem nebo mulčem a doplnit pískem.

Hnojivo by mělo být s půdou důkladně promícháno. Jeho množství i vzájemný poměr jednotlivých složek se mohou lišit podle typu půdy na konkrétním stanovišti.

 

CHOROBY A ŠKŮDCI RAKYTNÍKU

Ptáci pochutnávající si na plodech rakytníku

Rakytník – choroby

Dospělé a dobře rostoucí rakytníky bývají chorobami a škůdci napadány poměrně zřídka.

V mladém věku však mohou být rostliny citlivější, zejména pokud jsou okolní plodiny napadeny podobnými škůdci nebo chorobami, ke kterým je rakytník náchylný.

Mezi nejčastěji uváděné problémy patří především houbová onemocnění, šedá a hnědá hniloba plodů, černá rakovina na silnějších větvích, strupovitost plodů a další choroby.

Při správné péči jsou rakytníkové rostliny poměrně odolné.

  • Houbová onemocnění – většinou se projevují skvrnitostí a deformací listů, které následně vadnou a opadávají. Napadené listy je vhodné odstranit a podle potřeby použít vhodné fungicidní přípravky.
  • Endomykóza plodů – na plodech se objevují světlé skvrny. Napadené bobule se postupně zmenšují a začínají zahnívat. Choroba se objevuje především v průběhu letních měsíců.
  • Vadnutí rakytníku – během července nebo srpna začínají na jednotlivých větvičkách vadnout a opadávat listy. Onemocnění se může následně rozšířit i na další části rostliny. Příčinou mohou být houby z rodů Fusarium a Verticillium.
  • Rez – jedná se o houbové onemocnění, které se projevuje skvrnitostí listů. Na horní straně listů se objevují rezavé skvrny, listy se následně deformují, vysychají a opadávají. Napadené listy je třeba odstranit a podle potřeby použít vhodný fungicidní postřik.
  • Skvrnitost rakytníku – na listech, výhonech a plodech se objevují šedé skvrny, které se postupně zbarvují do černa. Listy začínají vadnout a opadávat, zatímco plody se scvrkávají.

 

Rakytník – škůdci

  • Mšice rakytníková – patří mezi nejčastější škůdce rakytníku. Saje rostlinné šťávy především na mladých výhonech.
  • Můra rakytníková – škodí především na listech, které její housenky okusují a požírají.
  • Vrtule rakytníková – mezi novější a velmi významné škůdce patří také vrtule rakytníková. Podobně jako vrtule ořechová způsobuje černání plodů, může i tento škůdce výrazně poškodit úrodu. Malé bílé larvy mohou při silném napadení zničit až 90 % plodů na rostlině.
Nemoci rostlin, Škůdci rostlin, Video kanál Ekočlovek, Zahrada

Vrtule ořechová – jak se proti ní bránit?

Tzv. „bombardér“ z Ameriky – Rhagoletis completa

Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) pochází ze Severní Ameriky a patří mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans. Jejím nejdůležitějším hostitelem je ořešák královský (Juglans regia) a další druhy ořešáků.

V Evropě se tento nepůvodní škůdce postupně rozšířil do řady oblastí a v posledních letech dokáže způsobovat výrazné poškození úrody ořechů.

Typickým znakem napadení je postupné hnědnutí až černání zeleného oplodí, ve kterém se vyvíjejí larvy.

 

Jak poznáme vrtuli ořechovou?

Vrtule ořechová

Dospělá vrtule je drobná, nápadně zbarvená moucha. Má žlutavou hlavu, zelené oči, žlutohnědou až rezavou hruď s výraznou žlutou skvrnou a průsvitná křídla s charakteristickou tmavou kresbou.

Samci bývají menší než samice. Nohy jsou žlutohnědé až tmavší.

Vajíčka jsou bělavá, protáhlá až elipsovitá a přibližně 1 mm dlouhá. Larvy jsou beznohé, světlé a dorůstají přibližně 8–10 mm.

Po dokončení vývoje larvy opouštějí plody, padají na zem a kuklí se v půdě pod stromem. Ve stadiu kukly také přezimují.

Hnědé pupárium dosahuje délky přibližně 6 mm.

Vrtule ořechová má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok. Dospělci se objevují především během léta, jejich výskyt však může podle průběhu počasí pokračovat několik týdnů.

 

Jak vypadá napadený ořech?

K prvním příznakům přítomnosti vrtule patří drobné vpichy v zeleném oplodí, které vznikají při kladení vajíček.

V okolí místa vpichu se postupně objevují barevné změny. Oplodí začne:

  • hnědnout až černat,
  • měknout,
  • rozkládat se,
  • pevně ulpívat na skořápce.

Uvnitř napadeného oplodí můžeme nalézt světlé larvy vrtule. Po jejich odchodu zůstávají v dužnaté části oplodí chodbičky a rozměklá pletiva.

Při časném a silném napadení mohou být ořechy menší, scvrklé a mohou předčasně opadávat. Pokud k napadení dojde později, škoda se může soustředit převážně na oplodí a samotné jádro nemusí být výrazně poškozené.

Je však důležité nezaměňovat vrtuli s chorobami ořešáku. Podobné černání oplodí mohou způsobovat například bakteriální nebo houbová onemocnění. Proto je vhodné diagnózu potvrdit nálezem larev nebo monitoringem dospělců.

Ořechy nad zlato – jak omezit vrtuli ořechovou?

Vrtuli ořechovou není možné spolehlivě vyřešit jediným zásahem. Nejlepších výsledků dosáhneme kombinací hygienických, mechanických, monitorovacích a biologických opatření během celého roku.

1. Odstraňujte napadené oplodí a spadané ořechy

Jedním z nejdůležitějších kroků je pravidelně sbírat napadené a předčasně spadané plody.

Larvy po dokončení vývoje opouštějí oplodí a přesouvají se do půdy, kde se kuklí. Pokud napadené plody odstraníme včas, můžeme snížit množství larev, které se dostanou do půdy a vytvoří další generaci.

Napadený rostlinný materiál není vhodné nechávat volně pod stromem ani ukládat do běžného otevřeného kompostu.

2. Udržujte vzdušnou korunu stromu

Důležité je také pravidelné prosvětlování koruny vhodně provedeným řezem.

Vzdušnější koruna usnadňuje kontrolu plodů, umístění lapačů i případnou aplikaci ochranných přípravků. Řez je však nutné provádět ve vhodném období a s ohledem na zdravotní stav stromu.

3. Ošetření půdy pod korunou

Protože vrtule přezimuje ve stadiu kukly v půdě, má velký význam také péče o prostor přímo pod korunou stromu.

Jednou z biologických možností je využití entomopatogenních hlístic, například Steinernema feltiae – ENTONEM. Při jejich použití je zásadní dodržet podmínky uvedené výrobcem – především vhodnou teplotu a dostatečnou vlhkost půdy.

Hlístice lze aplikovat zálivkou na půdu v období, kdy jsou podmínky vhodné pro jejich aktivitu.

Další možností biologické práce s půdou mohou být přípravky obsahující entomopatogenní houbu Beauveria bassiana – BORA, pokud je konkrétní výrobek určen pro dané použití.

U biologických přípravků vždy platí, že účinnost výrazně závisí na správném načasování, teplotě, vlhkosti a způsobu aplikace.

4. Zakrytí půdy pod stromem

Z mechanických způsobů ochrany lze využít zakrytí půdy pod korunou vhodnou fólií nebo textilií ještě před očekávaným líhnutím dospělců.

Cílem je omezit možnost, aby se dospělé vrtule po vylíhnutí z kukel dostaly z půdy do koruny stromu.

Zakrytí musí pokrývat dostatečně velkou část plochy pod korunou a musí být provedeno včas.

5. Žluté lepové lapače

Během sezóny je vhodné umístit do koruny stromu žluté lepové lapače určené k monitoringu vrtulí.

Žluté lapače pomáhají především zjistit, kdy začíná nálet dospělých jedinců.

Podle velikosti koruny lze rozmístit několik lapačů a pravidelně je kontrolovat. Jakmile se lepová plocha zaplní hmyzem, nečistotami nebo ztratí lepivost, je třeba ji vyměnit.

Lepové desky nejsou samy o sobě spolehlivým řešením silného napadení, ale představují velmi důležitý nástroj pro správné načasování dalších opatření.

6. Ochrana proti dospělcům

Cílem případného ošetření koruny je zasáhnout dospělé vrtule ještě předtím, než samice nakladou vajíčka do oplodí.

V pěstitelské praxi se využívají také návnadové systémy kombinující atraktant s vhodným přípravkem na ochranu rostlin.

V minulosti se používala například kombinace Spintor + Combi-protec. U takových postupů je však mimořádně důležité ověřit, zda je konkrétní přípravek aktuálně registrován a povolen pro danou plodinu, škůdce a způsob použití.

Termín ošetření se nemá řídit pouze kalendářem. Mnohem přesnější je sledovat výskyt dospělců na lepových lapačích a podle něj určit začátek ochrany.

Pokud je nutné aplikaci opakovat, vždy dodržujte etiketu přípravku, maximální počet aplikací, interval mezi ošetřeními a ochrannou lhůtu.

 

Nejdůležitější je přerušit životní cyklus škůdce

U vrtule ořechové je velmi důležité pracovat s celým jejím životním cyklem.

Na podzim a během sklizně odstraňujeme napadené plody a oplodí. V půdě se snažíme snížit množství přezimujících kukel. Před začátkem letu dospělců rozmístíme monitorovací lapače a během sezóny podle skutečného výskytu škůdce volíme další opatření.

Právě kombinace několika postupů může dlouhodobě snížit množství vrtulí pod stromem a tím i rozsah poškození úrody v následujících letech.

 

Dobrá zpráva na závěr

Zdravý ořech v černém oplodí s výskytem larev vrtule.

Ani černé oplodí nemusí automaticky znamenat znehodnocené jádro ořechu.

Pokud vrtule napadne plod později, mohou larvy poškodit především dužnaté oplodí, zatímco skořápka a jádro zůstanou v pořádku.

Proto se vyplatí napadené ořechy po sklizni zkontrolovat, oplodí odstranit a posoudit stav samotného ořechu. Mezi plody s černým oplodím se mohou nacházet i takové, jejichž jádra jsou zdravá, chutná a dobře využitelná.

Kompost, Kompost a půda, Půda, Půdní mykorhíza

Vraťme život do půdy

Půda, biouhel, mykorhizní houby a další mikroorganismy

Dnes už není největším problémem vypěstovat vysokou úrodu za pomoci intenzivního hnojení a chemických přípravků. Stále důležitější je otázka: Jak pěstovat zdravé rostliny ekologicky, efektivně a zároveň dlouhodobě udržitelným způsobem?

Jednou z cest je péče o půdu a podpora organismů, které v ní přirozeně žijí. Patří mezi ně mykorhizní houby, prospěšné bakterie a další půdní mikroorganismy.

Mykorhizní pěstování může pomoci rostlinám lépe využívat vodu a živiny dostupné v půdě a současně podporuje přirozené fungování půdního ekosystému.

Vraťme život do půdy

V půdě všechno začíná… a v půdě také končí

Zdravá půda je základem zdravých rostlin.

Půda není pouze hmota, která drží kořeny rostlin. Je to složitý a živý ekosystém, ve kterém probíhá obrovské množství biologických, chemických a fyzikálních procesů.

Právě v půdě začíná téměř veškeré naše pěstitelské úsilí.

Půda je nenahraditelnou součástí celého ekosystému. Podobně jako ostatní části přírody má své přirozené mechanismy, které však mohou být nevhodným hospodařením postupně narušovány.

Při dlouhodobém jednostranném hnojení, nadměrném používání některých přípravků, utužování půdy nebo nedostatku organické hmoty může půda postupně ztrácet strukturu, biologickou aktivitu i schopnost efektivně hospodařit s vodou a živinami.

Výsledkem mohou být oslabené rostliny, horší využití živin, větší citlivost k suchu a vyšší náchylnost k některým chorobám.

To často vede k dalším zásahům a vzniká začarovaný kruh.

Jednou z možností, jak tento proces změnit, je vrátit do půdy organickou hmotu, vhodné půdní pomocné látky a podporovat prospěšné mikroorganismy.

 

Biouhel neboli biochar – porézní materiál pro půdu

Biouhel

Používání zuhelnatělé organické hmoty ke zlepšování půdy má velmi dlouhou historii. Známým příkladem jsou úrodné antropogenní půdy Terra Preta v oblasti Amazonie, jejichž vznik souvisel mimo jiné s dlouhodobým ukládáním dřevěného uhlí, organických zbytků a dalších materiálů do půdy.

Dnešní biouhel neboli biochar je materiál bohatý na uhlík, který se vyrábí z biomasy pomocí pyrolýzy – zahřívání při vysoké teplotě za omezeného nebo minimálního přístupu kyslíku.

Pro biouhel je charakteristická jeho porézní struktura a relativně vysoká stabilita v půdě.

Právě množství pórů vytváří prostor, ve kterém se může zadržovat voda, živiny a mohou zde nacházet vhodné prostředí také půdní mikroorganismy.

Účinek biouhlu však závisí na jeho původu, způsobu výroby, dávce i vlastnostech konkrétní půdy. Není tedy univerzálním řešením pro každé stanoviště, ale při správném použití může být velmi užitečnou součástí péče o půdu.

Groown HUMO – směs organických humusových komponentů

Velký význam má kombinace biouhlu s kompostem, vermikompostem nebo dalšími zdroji organických látek a živin.

Biouhel lze před aplikací do půdy obohatit organickými a výživovými složkami. Jeho pórovitá struktura potom může přispět k tomu, aby se voda a některé živiny lépe zadržovaly v kořenové zóně rostlin.

Takto vzniká prostředí, které může být příznivé nejen pro kořeny rostlin, ale také pro prospěšné půdní mikroorganismy.

 

Mykorhizní houby

O mykorhizních houbách a jejich významu dnes ví stále více zahrádkářů a pěstitelů.

Mykorhiza je vzájemně prospěšné spojení mezi kořeny rostliny a určitými druhy hub. Houbová vlákna – hyfy – prorůstají půdou mnohem jemněji než samotné kořeny a zvětšují prostor, ze kterého může rostlina získávat vodu a minerální živiny.

Rostlina s dobře vytvořenou mykorhizní symbiózou tak získává jakousi prodlouženou kořenovou síť.

Díky tomu může za vhodných podmínek:

  • efektivněji přijímat některé živiny, zejména fosfor,
  • lépe využívat dostupnou vodu,
  • vytvářet silnější kořenový systém,
  • lépe reagovat na některé stresové podmínky,
  • dosahovat lepší celkové vitality.

Pokud jsou vhodné podmínky a mykorhizní houba úspěšně kolonizuje kořeny, může tato symbióza přetrvávat dlouhodobě.

Mykorhizní přípravek se aplikuje přímo ke kořenům, aby mohla houba navázat s rostlinou symbiózu.

Zajímavým tématem je také vliv mykorhizy na tvorbu sekundárních metabolitů rostlin – tedy látek, mezi které patří například některé aromatické sloučeniny, fenolické látky nebo terpeny.

U některých rostlin byl pozitivní vliv mykorhizy na obsah těchto látek pozorován, výsledný efekt však závisí na druhu rostliny, konkrétní mykorhizní houbě, půdě a podmínkách pěstování.

Například:

  • u rajčat může mykorhiza za určitých podmínek ovlivnit růst, výživu rostlin a složení plodů,
  • u aromatických bylin může ovlivňovat tvorbu některých silic a dalších sekundárních metabolitů,
  • u vinné révy může mít vliv na příjem živin, hospodaření s vodou a následně také kvalitu hroznů.

Mykorhiza tedy není „zázračné hnojivo“, ale přirozený biologický vztah, který může rostlinám pomoci lépe využívat prostředí, ve kterém rostou.

Prospěšné půdní bakterie

Groown MICRO – směs půdních mikroorganismů

Bakterie jsou přirozenou a velmi důležitou součástí půdního života. Podílejí se na rozkladu organických látek, koloběhu živin a fungování prostředí kolem kořenů rostlin.

Zvlášť důležitá je oblast bezprostředně kolem kořenů, která se nazývá rhizosféra. Právě zde probíhá intenzivní komunikace mezi kořeny, bakteriemi, houbami a dalšími půdními organismy.

Mezi známé skupiny prospěšných půdních bakterií patří například některé druhy rodu Bacillus.

Vhodné kmeny půdních bakterií mohou:

  • podporovat dostupnost některých živin,
  • osidlovat prostor kolem kořenů,
  • konkurovat některým nežádoucím mikroorganismům,
  • podporovat růst kořenového systému,
  • přispívat k lepší reakci rostlin na stresové podmínky.

Velmi zajímavé jsou například bakterie schopné zpřístupňovat fosfor.

Část fosforu v půdě je totiž vázána ve formách, které kořeny rostlin nedokážou snadno využít. Některé mikroorganismy mohou pomoci tyto sloučeniny převádět do dostupnější podoby.

Následně se může uplatnit také spolupráce s mykorhizními houbami, jejichž rozsáhlá síť hyf pomáhá dopravovat živiny směrem ke kořenům rostliny.

Právě tato spolupráce ukazuje, proč je biologicky aktivní půda mnohem víc než pouze směs minerálních částic a hnojiv.

Mykoparazitické houby

Půda obsahuje nejen prospěšné mikroorganismy, ale také organismy, které mohou způsobovat choroby rostlin.

I zde však existují přirozené vztahy, které lze při biologické ochraně využít.

Důležitou skupinou jsou mykoparazitické a antagonistické houby, mezi které patří také některé druhy rodu Trichoderma.

Známým příkladem je Trichoderma harzianum a příbuzné druhy.

Tyto houby mohou působit proti některým původcům houbových chorob několika způsoby. Mohou s nimi soutěžit o prostor a živiny, produkovat antagonistické látky nebo přímo napadat jejich podhoubí.

Proto se druhy rodu Trichoderma využívají také jako součást biologické ochrany rostlin.

Neznamená to však, že kombinace mykorhizy, bakterií a Trichodermy automaticky zabrání všem chorobám. Výsledek závisí na konkrétních mikroorganismech, rostlině, půdě i podmínkách prostředí.

Jejich správné využití však může přispět k vytvoření pestřejšího a biologicky aktivnějšího prostředí kolem kořenů.

 

Zdravá půda jako základ udržitelného pěstování

Vraťme život do půdy

Kombinace biouhlu, organické hmoty, kompostu, vermikompostu, huminových látek a vhodných půdních mikroorganismů představuje jednu z cest, jak dlouhodobě podporovat kvalitu půdy.

Nejde pouze o okamžitou výživu rostliny.

Cílem je vytvářet půdní prostředí, které:

  • lépe hospodaří s vodou a živinami,
  • obsahuje dostatek organické hmoty,
  • podporuje bohatý půdní život,
  • poskytuje vhodné podmínky pro růst kořenů,
  • pomáhá rostlinám lépe zvládat nepříznivé podmínky.

Takový přístup spojuje moderní poznatky o půdní biologii s principem, který naši předkové dobře znali – úrodnost půdy je potřeba nejen využívat, ale také dlouhodobě budovat a chránit.

Čím pestřejší a biologicky aktivnější půdu vytvoříme, tím lepší podmínky můžeme připravit pro zdravý růst rostlin a udržitelnější způsob pěstování.

Děkujeme odborníkovi prof. RNDr. Miroslavu Vosátkovi, CSc., který se této problematice a využití prospěšných mikroorganismů při pěstování rostlin věnuje během své profesní kariéry, za odborné informace a podněty uvedené v tomto článku.

Kompost a půda

3 hlavní výhody přírodní kosmetiky

Čistší a promyšlenější přístup k péči o pokožku

Při výběru kosmetiky je dobré věnovat pozornost tomu, co konkrétní výrobek obsahuje a jak pokožce vyhovuje. Neplatí, že by se pevně stanovené procento všech kosmetických látek automaticky vstřebávalo do těla. Schopnost jednotlivých složek pronikat přes pokožku se výrazně liší podle jejich vlastností, koncentrace, složení přípravku i stavu samotné pokožky.

Přírodní kosmetika bývá založena na rostlinných olejích, máslech, voscích, hydrolátech, rostlinných extraktech a dalších přírodních surovinách. Ty mohou pokožku promašťovat, hydratovat, chránit její povrch a podporovat přirozenou kožní bariéru.

Samotné označení „přírodní“ však automaticky neznamená, že je výrobek vhodný pro každého. Také rostlinné extrakty nebo esenciální oleje mohou u citlivých osob způsobit podráždění či alergickou reakci. Proto je vždy důležité sledovat celkové složení výrobku a individuální reakci pokožky.

 

1. Přírodní kosmetika může zjednodušit každodenní péči

3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – jednoduchá a promyšlená péče o pokožku

Při kosmetických problémech bývá lákavé hledat stále nový výrobek na každý jednotlivý příznak. Často je však užitečnější zaměřit se na pravidelnou a šetrnou péči, která odpovídá skutečným potřebám pokožky.

Dobře zvolená přírodní kosmetika může spojovat několik funkcí v jednom výrobku. Rostlinné oleje, másla nebo balzámy mohou například současně pokožku promašťovat, chránit před nadměrným vysoušením a pomáhat udržovat její přirozenou bariéru.

Díky tomu nemusí být koupelna plná desítek různých produktů. U kvalitní kosmetiky může platit jednoduché pravidlo: méně výrobků, ale dobře zvolených podle typu a potřeb pokožky.

To může v konečném důsledku ušetřit nejen místo, ale někdy také čas a peníze.

Důležité je zároveň neočekávat, že samotná kosmetika vyřeší všechny kožní problémy. Pokud se například podráždění, svědění, ekzém nebo jiné potíže opakují či zhoršují, je vhodné hledat jejich skutečnou příčinu.

 

2. Můžete si lépe vybírat složení, kterému dáváte přednost

3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – přehledné složení

Jednou z výhod přírodní kosmetiky může být možnost vybírat výrobky s jednodušším a pro spotřebitele srozumitelnějším složením.

Někteří lidé se záměrně vyhýbají určitým syntetickým složkám, například některým PEG sloučeninám, silikonům, syntetickým parfemacím nebo parabenům. Samotná přítomnost syntetické látky však automaticky neznamená, že je kosmetický výrobek škodlivý.

PEG neboli polyethylenglykoly a jejich deriváty se v kosmetice používají například jako emulgátory, rozpouštědla nebo látky ovlivňující konzistenci výrobku. U citlivé pokožky může být vhodné sledovat, zda konkrétní formulace nezpůsobuje podráždění, ale nelze tvrdit, že PEG látky obecně poškozují každou pokožku.

Podobně je tomu u parabenů. Ty se používají především jako konzervační látky, protože brání množení bakterií a plísní v kosmetických výrobcích.

O některých parabenech se diskutuje v souvislosti s možným hormonálním působením, jejich použití je však v kosmetice regulováno. Evropský Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele například hodnotí jednotlivé parabeny samostatně a pro povolené látky stanovuje koncentrace, při kterých je jejich použití považováno za bezpečné.

Proto není správné tvrdit, že parabeny jako skupina způsobují rakovinu prsu nebo že všechny narušují hormonální systém.

Smyslem výběru přírodní kosmetiky by tedy neměl být strach z každé syntetické složky, ale spíše vědomý výběr složení, které vám vyhovuje a odpovídá vašim hodnotám a potřebám pokožky.

 

3. Přírodní kosmetika může být šetrnější k životnímu prostředí

3 hlavní výhody přírodní kosmetiky – ohleduplnější přístup k životnímu prostředí

Významnou předností kvalitně navržené přírodní kosmetiky může být také větší ohleduplnost k životnímu prostředí.

Kosmetické výrobky se po použití různými cestami dostávají do životního prostředí – například při sprchování a mytí do odpadních vod, zatímco obaly končí v odpadovém systému.

Při výběru kosmetiky proto není důležité pouze to, zda obsahuje přírodní nebo syntetické látky. Význam má také:

  • původ a způsob získávání surovin,
  • biologická rozložitelnost jednotlivých složek,
  • množství a typ obalového materiálu,
  • možnost opětovného použití nebo recyklace obalu,
  • způsob výroby a dopravy,
  • celková spotřeba výrobku.

Přírodní původ suroviny sám o sobě ještě nezaručuje minimální ekologickou stopu. Také pěstování, zpracování nebo přeprava přírodních složek mohou životní prostředí zatěžovat.

Pokud však výrobce používá udržitelně získávané suroviny, omezuje zbytečné obaly a volí dobře biologicky rozložitelné ingredience, může být výsledný výrobek z environmentálního hlediska velmi dobrou volbou.

Přírodní neznamená automaticky bezpečnější

Při výběru kosmetiky je dobré nenechat se vést pouze označením „přírodní“.

Také čistě přírodní kosmetika může obsahovat látky, které u některých lidí vyvolávají podráždění, alergickou reakci nebo zvýšenou citlivost pokožky. To se může týkat například některých esenciálních olejů, vonných složek nebo rostlinných extraktů.

Nejdůležitější je proto sledovat složení, kvalitu výrobku a reakci vlastní pokožky.

Přírodní kosmetika má největší smysl tehdy, pokud spojuje kvalitní ingredience, jednoduché složení, šetrnou péči o pokožku a odpovědnější přístup k životnímu prostředí.

Přírodní drogerie, Rady a tipy

Vše, co potřebujete vědět o CBD

Základní informace o CBD

Ještě před několika lety většina lidí přesně nevěděla, co zkratka CBD znamená. Když se mluvilo o konopí, pozornost se soustředila především na THC, tedy hlavní psychoaktivní kanabinoid rostliny.

Výzkum konopí a jeho jednotlivých látek však v posledních letech výrazně pokročil. Vedle THC se proto stále více hovoří také o dalších kanabinoidech, především o kanabidiolu neboli CBD.

CBD není psychoaktivní stejným způsobem jako THC a podle hodnocení Světové zdravotnické organizace nemá čistý kanabidiol typický potenciál ke zneužívání nebo vzniku závislosti. Výzkum jeho možného využití však stále pokračuje a řada účinků připisovaných běžným CBD produktům není zatím dostatečně potvrzena kvalitními klinickými studiemi.

Co je CBD?

Rostlina konopí obsahuje celou řadu přírodních látek – kanabinoidy, terpeny, flavonoidy, minerální látky a další složky. Jedním z nejznámějších kanabinoidů je právě CBD neboli kanabidiol.

Vše, co potřebujete vědět o CBD

CBD se nachází především v nadzemních částech rostliny konopí, zejména v květech a listech.

Na rozdíl od THC (tetrahydrokanabinolu) nemá CBD typický omamný psychoaktivní účinek. Právě tato vlastnost patří mezi hlavní důvody, proč se o kanabidiol začala intenzivně zajímat věda i veřejnost.

Je však důležité rozlišovat mezi výzkumem čistého farmaceutického CBD a běžně prodávanými CBD oleji či dalšími komerčními výrobky. Výsledky klinických studií s léčivým přípravkem obsahujícím přesně stanovenou dávku CBD nelze automaticky vztahovat na všechny volně prodávané CBD produkty.

Jak CBD působí v lidském těle?

CBD souvisí svým působením mimo jiné s endokanabinoidním systémem, který se podílí na regulaci řady fyziologických procesů v organismu.

Endokanabinoidní systém tvoří především:

  • endokanabinoidy, tedy látky vytvářené samotným organismem,
  • kanabinoidní receptory,
  • enzymy, které se podílejí na tvorbě a rozkladu endokanabinoidů.

Předpona „endo-“ znamená, že endokanabinoidy vznikají uvnitř organismu. Naproti tomu fytokanabinoidy, mezi které patří CBD nebo THC, pocházejí z rostliny konopí.

Působení CBD je poměrně složité a nelze jej vysvětlit pouze přímým působením na dva nejznámější kanabinoidní receptory CB1 a CB2. CBD ovlivňuje více biologických mechanismů a jeho přesné účinky jsou stále předmětem výzkumu.

Proto není vhodné tvrdit, že běžné CBD produkty spolehlivě léčí například bolest, úzkost, záněty nebo jiné zdravotní problémy. Pro některé oblasti existují slibná výzkumná data, ale síla vědeckých důkazů se výrazně liší podle konkrétního onemocnění, přípravku a dávky.

Nejlépe doložené léčebné využití vysoce čištěného CBD se týká některých vzácných forem epilepsie, kde se používá registrovaný léčivý přípravek pod lékařským dohledem.

Je CBD legální?

Samotná otázka „Je CBD legální?“ nemá úplně jednoduchou odpověď.

CBD jako látka není v České republice automaticky považováno za zakázanou omamnou látku. Český zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v aktuálním znění pracuje u technického konopí a některých konopných extraktů s hranicí nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů (THC). Původně často uváděná hranice 0,3 % proto již neodpovídá současnému znění českého zákona.

To však neznamená, že každý výrobek obsahující CBD je automaticky možné prodávat nebo užívat jako potravinu či doplněk stravy.

U CBD produktů záleží například na:

  • jejich složení,
  • obsahu THC,
  • způsobu výroby,
  • zamýšleném použití,
  • kategorii výrobku,
  • způsobu označování a propagace.

U potravin a doplňků stravy navíc vstupují do hry evropská pravidla pro nové potraviny (Novel Food). Evropská komise vede CBD a konopné extrakty obsahující kanabinoidy v režimu, který vyžaduje posouzení a případné povolení před jejich použitím jako nové potraviny. V roce 2026 bylo navíc několik řízení o povolení různých forem CBD jako nové potraviny ukončeno bez jejich zařazení na unijní seznam povolených nových potravin.

Proto je vždy potřeba posuzovat konkrétní výrobek a jeho aktuální legislativní status, nikoli pouze obsah CBD nebo THC.

CBD a psychoaktivní účinek

CBD samo o sobě není považováno za psychoaktivní látku ve stejném smyslu jako THC a nezpůsobuje typický stav intoxikace spojovaný s konopím obsahujícím vysoké množství THC.

U konkrétního výrobku však záleží na jeho skutečném složení a čistotě. Zejména u výrobků obsahujících více kanabinoidů je proto důležité sledovat laboratorní analýzu, obsah THC a informace výrobce.

Dávkování CBD

Vše, co potřebujete vědět o CBD

U CBD neexistuje jedna univerzální dávka vhodná pro každého. Účinek může záviset na konkrétním výrobku, koncentraci CBD, způsobu použití, tělesné hmotnosti, metabolismu, užívaných léčivech i individuální citlivosti.

Samotný údaj, že olej obsahuje například 2,5 %, 5 % nebo 10 % CBD, navíc ještě neříká, jakou dávku člověk skutečně přijme. Rozhodující je množství CBD vyjádřené v miligramech v konkrétní dávce.

Proto nelze obecně doporučit, že nižší koncentrace jsou vhodné „na imunitu“ a vyšší koncentrace na konkrétní zdravotní problémy. Takové rozdělení není dostatečně podloženo a CBD by nemělo být prezentováno jako náhrada diagnostiky nebo léčby.

Při užívání CBD je vhodné pamatovat také na to, že může mít nežádoucí účinky a může ovlivňovat působení některých léčiv. V klinických studiích byly popsány například ospalost, průjem, změny chuti k jídlu nebo změny jaterních testů.

Pokud člověk užívá pravidelně léky, je těhotný či kojí nebo chce CBD používat kvůli konkrétnímu zdravotnímu problému, je vhodné jeho použití konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.

Co si o CBD zapamatovat?

CBD je kanabidiol přirozeně se vyskytující v rostlině konopí. Na rozdíl od THC nezpůsobuje typický omamný účinek a jeho vlastnosti jsou předmětem intenzivního vědeckého výzkumu.

Zároveň je však vhodné zachovat realistická očekávání. Některé možné účinky CBD jsou zkoumány velmi intenzivně, ale řadu zdravotních tvrzení používaných v marketingu běžných CBD výrobků zatím nelze považovat za spolehlivě prokázanou.

Stejně důležité je sledovat také legislativu, protože pravidla pro konopné výrobky, potraviny a CBD produkty se mohou měnit a jejich právní režim závisí na konkrétním složení a způsobu použití.

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Černé ořechy? Může jít o bakteriální onemocnění

Černé ořechy

Ať zvedne ruku ten, kdo byl v posledních letech spokojený s úrodou ořechů. Často přijde červenec a místo zdravých zelených plodů si začneme všímat, že ořechy na stromech černají, zasychají a opadávají.

Pomoci se dá, ale základem je správná diagnostika problému. Podobné příznaky totiž nemusí způsobovat jen škůdci, ale také bakteriální nebo houbová onemocnění.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis. V tomto případě lze odlišit poškození od vrtule ořechové, která může způsobovat podobné černání oplodí.

Máte černé ořechy? Při diagnostice výskytu škůdců mohou pomoci žluté lepové desky.

 

 

 

 

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Bakteriální skvrnitost ořešáku napadá listy, mladé výhony a především plody.

Na oplodí se nejprve vytvářejí drobné vodnaté skvrny, které mohou být zpočátku mírně vyvýšené. Postupně se rychle zvětšují, propadají a černají.

Původcem choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje v mnoha oblastech světa, kde se ořešáky pěstují.

Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý a další druhy ořešáků.

Postupně mohou vznikat velké černé nekrotické skvrny, které bývají ohraničené vodnatým lemem. Nekróza může pronikat hlouběji do plodu a zasáhnout i jádro. Silně napadené plody následně černají, sesychají a předčasně opadávají ze stromu.

Bakteriální skvrnitost – Xanthomonas juglandis

Na čepelích listů vznikají hranaté, zpočátku vodnaté, později nekrotické skvrny. Drobné skvrny mohou postupně splývat a vytvářet větší hnědé plochy.

Na kůře mladých výhonů se objevují podobné, obvykle tmavěji zbarvené skvrny. Při silnějším napadení mohou vrcholky letorostů zasychat.

Bakterie přezimují především v pletivech napadených výhonů a dalších infikovaných částech rostliny.

Za vhodných podmínek se na okrajích skvrn může vytvářet bělavý bakteriální výpotek, který obsahuje velké množství bakterií.

K jejich šíření dochází především vodou – deštěm, odstřikujícími kapkami nebo zavlažováním. Choroba se proto nejrychleji rozvíjí za vlhkého a deštivého počasí.

Jak odlišit bakteriální skvrnitost od vrtule ořechové?

Černání oplodí ještě samo o sobě neznamená, že jde o bakteriální chorobu. Podobné příznaky může způsobovat také vrtule ořechová.

Při bakteriální skvrnitosti se často objevují skvrny také na listech a mladých výhonech. U poškození vrtulí je naopak typické napadení oplodí larvami škůdce.

Pro sledování náletu vrtule lze využít žluté lepové desky, které pomohou ověřit, zda se dospělci škůdce v okolí stromu skutečně vyskytují.

Správné rozlišení příčiny je důležité, protože ochrana proti bakteriálnímu onemocnění je odlišná od ochrany proti hmyzímu škůdci.

 

Biologická a šetrná ochrana ořešáku

Ochranu ořešáku je vhodné zahájit preventivně ještě před obdobím kvetení, zejména pokud se bakteriální skvrnitost v předchozích letech pravidelně objevovala.

Důležitá je především kombinace preventivních opatření, dobrého zdravotního stavu stromu a vhodně načasovaných aplikací přípravků.

Pro podporu přirozených obranných reakcí a výživy rostlin lze využít například Imunofol.

V ochraně proti bakteriálním chorobám se tradičně využívají také přípravky s obsahem mědi. Jednou z možností je CuproTonic v kombinaci s Imunofolem, případně měďnatý přípravek Kocide 2000, pokud je pro dané použití povolen.

Přípravky s obsahem mědi a zinku mohou současně sloužit jako zdroj mikroprvků důležitých pro správný vývoj a fyziologický stav rostliny.

Při silnějším tlaku chorob lze podle potřeby a návodu k použití zařadit také NovaFerm Sirius.

Co ještě pomáhá omezit šíření choroby?

Důležitou součástí ochrany je také prevence. Silně napadené nebo odumřelé výhony je vhodné odstranit a zlikvidovat, protože mohou představovat zdroj infekce pro další sezonu.

Pokud je to možné, je vhodné omezit také dlouhodobé smáčení koruny při zavlažování. Vlhké prostředí totiž výrazně usnadňuje šíření bakterie.

Při použití jakéhokoli přípravku je potřeba vždy dodržovat aktuální návod k použití, povolené plodiny, dávkování a doporučené termíny aplikace.

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Rybíz a angrešt – choroby a škůdci

Rybíz a angrešt – choroby a škůdci

Angrešt patří mezi přizpůsobivé a poměrně nenáročné ovocné keře. Pěstuje se od nížin přes pahorkatiny až po horské oblasti. Nevyhovují mu však uzavřené polohy s častým výskytem mlh, kde mohou namrzat květy i mladé plody a zároveň se zvyšuje náchylnost k některým chorobám, především k padlí.

Nejlépe mu vyhovují středně vysoké polohy s průměrnou teplotou kolem 9 °C a dostatkem srážek. Vhodné jsou zejména středně těžké, hlinité a přiměřeně vlhké půdy s dostatkem humusu.

Angrešt je vhodné vysazovat na podzim. Jarní výsadba bývá problematičtější, protože rostlina velmi brzy raší a kvete. Citlivě reaguje na nedostatek hořčíku a fosforu. Nevhodné půdní podmínky a nevyvážená výživa mohou zároveň zvyšovat náchylnost k houbovým chorobám.

Rybíz se pěstuje především jako červený, bílý a černý. Nároky na stanoviště jsou podobné jako u angreštu, mezi jednotlivými skupinami však existují určité rozdíly.

Červenému a bílému rybízu vyhovují vzdušné hlinitopísčité až písčitohlinité půdy s pH přibližně 5,5–6,5. Černý rybíz se tradičně pěstuje především v nižších a vlhčích polohách.

Při nevhodné výživě, příliš hustém porostu nebo nevhodném stanovišti se mohou výrazněji šířit houbové choroby, například plíseň šedá.

Choroby rybízu a angreštu

Antraknóza rybízu – Drepanopeziza ribis

Drepanopeziza ribis 

Onemocnění způsobuje houba Drepanopeziza ribis. Vyskytuje se především v chladnějších a vlhčích oblastech s vyšším množstvím srážek.

Typickým příznakem jsou drobné tmavé skvrny na listech, které se mohou postupně rozšiřovat a splývat. Při silném napadení listy předčasně žloutnou a opadávají.

Předčasná ztráta listové plochy rostlinu oslabuje a může negativně ovlivnit její růst i tvorbu úrody v následujícím roce.

Rez vejmutovková – Cronartium ribicola

Onemocnění způsobuje houba Cronartium ribicola. Jde o chorobu se složitějším vývojovým cyklem, která ke svému šíření využívá také některé druhy borovic.

Houba přezimuje na citlivých borovicích a na jaře se její spory mohou dostávat na listy rybízu, kde za vhodných podmínek, zejména při vyšší vlhkosti a teplotě, dochází k infekci.

Napadán bývá především černý rybíz.

Na listech se mohou objevovat žlutavé až oranžové skvrny a při silnějším napadení může docházet k předčasnému opadu listů a celkovému oslabení keře.

Americké padlí angreštu

Americké padlí angreštu způsobuje houba Sphaerotheca mors-uvae.

Na angreštu napadá především konce mladých výhonů, listy a plody. Na postižených částech se zpočátku vytváří bělavý moučnatý povlak, který později houstne a může získávat tmavohnědé zbarvení.

Napadené letorosty přestávají růst, listy zůstávají menší a mohou být deformované. Vrcholky silně napadených výhonů zasychají.

Napadené plody jsou nevzhledné, jejich pokožka může být poškozená a kvalita i chuť plodů se výrazně zhoršují.

U této choroby je důležitá především prevence – vzdušný keř, vyvážená výživa a pravidelné odstraňování silně napadených částí rostliny.

Botrytida – plíseň šedá

Plíseň šedá

Plíseň šedá může na rybízu a angreštu způsobovat odumírání jednotlivých větviček a u stromkových tvarů někdy i větší části korunky.

K infekci často dochází v místě poškození pletiv nebo v okolí místa roubování či štěpování. Rozvoj choroby podporuje zejména vlhké počasí, hustý porost a špatné proudění vzduchu.

Napadené části je vhodné včas odstranit, aby se omezil další rozvoj infekce.

Škůdci rybízu a angreštu

Sviluška rybízová – Bryobia ribis

Sviluška rybízová Bryobia ribis přezimuje ve stadiu červených kulovitých vajíček uložených na hostitelské rostlině.

Larvy se líhnou v průběhu března a dubna a sají na listech. Dospělí jedinci mají elipsovitý tvar a dosahují velikosti přibližně 0,7 mm.

Jejich zbarvení se může měnit od zelenavého po hnědošedé, na jaře mohou být výrazně karmínově červení.

Dospělci se často zdržují také na kůře, kde lze pozorovat svlečené pokožky.

Při silném napadení listy žloutnou, deformují se a mohou předčasně opadávat. Oslabený keř pak hůře roste a může mít nižší výnos.

 

Vlnovník rybízový – Cecidophyopsis ribis

Vlnovník rybízový – Cecidophyopsis ribis

Vlnovník rybízový (Cecidophyopsis ribis) je velmi drobný roztoč, dlouhý přibližně 0,2 mm, s protáhlým vřetenovitým tělem.

Dospělci pronikají do nových pupenů, kde přežívají a rozmnožují se. Během roku se může vyvinout několik generací.

Typickým příznakem napadení jsou nápadně zvětšené, kulaté a deformované pupeny, které špatně raší, případně úplně zasychají.

Napadené výhony bývají deformované, listy zakrnělé a při silném výskytu může být plodnost keře výrazně snížena.

Podobné poškození lze někdy pozorovat také u angreštu, kde se na pupenech mohou tvořit puchýřovité deformace.

Silně napadené pupeny a výhony je vhodné včas odstranit a zlikvidovat, aby se omezilo další šíření škůdce.

Mšice rybízová – Cryptomyzus ribis

Larvy mšice rybízové

Larvy mšice rybízové se líhnou přibližně v dubnu a sají především na spodní straně mladých listů.

V důsledku sání se listy deformují a kroutí. Na jejich horní straně se vytvářejí typické vypouklé puchýře, které se postupně zbarvují do žluta nebo červena.

Při silném napadení dochází ke zpomalení růstu mladých výhonů a keř může být celkově oslabený.

Nesytka rybízová – Synanthedon tipuliformis

Dospělci nesytky rybízové (Synanthedon tipuliformis) se objevují od konce května a jejich let může pokračovat až do srpna.

Vajíčka jsou oválná a nažloutlá. Jedna samička může naklást přibližně 60 vajíček, z nichž se po několika dnech líhnou larvy.

Larvy se zavrtávají do výhonů a vyžírají chodbičky v jejich dřeni. Poškozené větvičky postupně slábnou, listy na nich vadnou a celé výhony mohou později uschnout.

Někdy je poškození patrné už na jaře, kdy silně napadené větve vůbec nevyraší.

Při podezření na napadení je vhodné odumírající výhony odstranit až do zdravého dřeva a zlikvidovat.

Mšice angreštová – Aphis grossulariae

Mšice angreštová (Aphis grossulariae) saje především na mladých listech a výhonech.

Vlivem jejího sání se řapíky listů ohýbají, listy se kroutí a na koncích výhonů vznikají husté shluky deformovaných listů.

Silně napadené mladé výhony zpomalují růst a rostlina může být celkově oslabena.

Pilatka angreštová

Pilatky patří mezi blanokřídlý hmyz. Jejich larvy mohou na angreštu a rybízu způsobit velmi výrazné škody.

Larvy ožírají listy, přičemž při silném napadení z nich mohou zůstat pouze hlavní žilky. Keře se tak mohou během krátké doby částečně nebo téměř úplně odlistit.

Škůdce přezimuje v půdě, proto může k omezení jeho populace přispět také kypření půdy pod keři a pravidelná kontrola spodní strany listů v průběhu jara.

Při objevení prvních larev je vhodné zasáhnout co nejdříve, dokud je jejich počet nízký.

Bejlomorka rybízová – Dasineura tetensi

Larvy bejlomorky rybízové (Dasineura tetensi) způsobují deformace mladých listů a růstových vrcholů.

Napadené listy se mohou kroutit, zasychat nebo zůstávat zakrnělé, což omezuje růst mladých výhonů.

Škůdce může mít během jednoho roku 3 až 4 generace a nejčastěji napadá černý rybíz.

Při opakovaném a silném výskytu může dojít k výraznému oslabení mladých výhonů a snížení vitality celého keře.

 

Prevence má u rybízu a angreštu velký význam

U chorob i škůdců je důležité především pravidelné sledování porostu. Včasné odstranění napadených listů, pupenů a větví může výrazně omezit zdroj další infekce nebo další množení škůdců.

Důležité je také udržovat vzdušný keř, nepřehnojovat dusíkem, zajistit vyváženou výživu a nepěstovat rostliny v trvale zamokřené půdě.

Při ekologickém pěstování je vhodné podporovat také přirozené nepřátele škůdců a volit taková ochranná opatření, která co nejméně narušují biologickou rovnováhu v zahradě.

Nemoci rostlin, Rady a tipy, Zahrada, Zeleninové zahrady

Sluneční úpal na zelenině

Slunce, sucho, závlaha nebo nevhodně provedený řez

Dýně poškozená slunečním úpalem

Dlouhotrvající sucho přerušované občasnými dešti, vysoká intenzita slunečního záření nebo nevhodně zvolená závlaha. I takové podmínky mohou způsobit sluneční úpal zeleniny.

Poškození vzniká především na suchých a silně osluněných stanovištích během extrémně teplého počasí.

Podobné příznaky může podpořit také nízká vlhkost vzduchu a teplý vysušující vítr v kombinaci se silným slunečním zářením.

K poškození mohou někdy nechtěně přispět i samotní pěstitelé, například příliš razantním prosvětlovacím řezem nebo odstraněním příliš velkého množství listů. Plody, které byly do té doby zastíněné, jsou pak náhle vystaveny přímému slunci a snadno se přehřejí.

 

Jak poznáte sluneční úpal zeleniny?

Listy cibule poškozené slunečním úpalem

Sluneční úpal se může objevit na listech i plodech různých druhů zeleniny.

Nejčastěji jej můžeme pozorovat například:

  • na plodech paprik a rajčat,
  • na listech cibule,
  • u tykvovité zeleniny,
  • u některých druhů brukvovité zeleniny.

Citlivější mohou být odrůdy s tmavšími plody, protože jejich povrch pohlcuje více slunečního záření a může se rychleji zahřívat.

Velmi citlivé jsou také mladé rostliny předpěstované v chladnějších nebo zastíněných podmínkách, které jsou následně bez předchozí aklimatizace vysazeny na plně osluněné stanoviště.

Takové rostliny potřebují na silnější sluneční záření přivyknout postupně.

Paprika poškozená slunečním úpalem

U plodů paprik může stres způsobený vysokými teplotami a nepravidelným příjmem vody souviset také s projevy nedostatku vápníku, například s tzv. hnilobou špiček plodů.

Poškozené listy postupně hnědnou a zasychají. Na plodech se objevují bělavé až světle hnědé skvrny, které bývají často mírně propadlé.

Typickým znakem je, že se poškození objevuje především na částech rostliny přímo vystavených intenzivnímu slunečnímu záření.

Nezaměňujme správnou diagnózu

Rajče poškozené slunečním úpalem

Nejdůležitější je problém správně rozpoznat a všimnout si okolností, za kterých se poškození objevilo.

Fyziologické poruchy, mezi které patří i sluneční úpal, bývají někdy zaměňovány s virovými nebo houbovými chorobami.

Výsledkem pak může být zbytečné používání pesticidů, hnojiv, postřiků nebo různých podpůrných přípravků, které skutečnou příčinu problému neřeší.

Pokud se skvrny objevují hlavně na osluněné straně plodů nebo listů a předcházelo jim období vysokých teplot, silného slunce nebo náhlého odkrytí plodů, je velmi pravděpodobné, že jde právě o fyziologické poškození úpalem.

Možnosti ochrany před slunečním úpalem

1. Tínění

Během období extrémního horka může pomoci částečné zastínění porostu, například pomocí stínicí sítě. Důležité je zejména u mladých rostlin a citlivých druhů.

2. Výběr vhodných odrůd

Na velmi slunných stanovištích je vhodné vybírat odolnější odrůdy, případně odrůdy se světlejšími plody, které se obvykle nepřehřívají tak rychle jako velmi tmavé plody.

3. Promyšlená zálivka

Rostliny zalévejte ideálně ráno nebo večer, nikoli během největšího poledního žáru.

Vhodná je voda s přiměřenou teplotou, ideálně odstátá. Důležité je udržovat rovnoměrnou půdní vlhkost a zabránit výraznému střídání sucha a přemokření.

4. Mulčování

Vrstva mulče pomáhá chránit kořeny před přehříváním a zároveň omezuje odpařování vody z půdy.

Díky stabilnější teplotě a vlhkosti v kořenové zóně dokážou rostliny lépe zvládat období vysokých teplot.

5. Vyvážená výživa a podpora rostlin

Při výživě je vhodné dbát na dostatečný přísun draslíku, který má důležitou úlohu při hospodaření rostliny s vodou a celkové odolnosti vůči stresu.

Využít lze například hnojiva s obsahem draslíku, přípravky pro podporu růstu kořenového systému nebo prostředky určené k podpoře přirozené odolnosti rostlin.

Je však důležité nepřehánět hnojení, protože přehnojená nebo oslabená rostlina zvládá extrémní podmínky hůře.

Prevence je nejúčinnější

Sluneční úpal není infekční choroba a nelze jej vyléčit postřikem proti houbám nebo škůdcům. Jakmile dojde k poškození pletiva, postižené místo se již neobnoví.

Nejlepší ochranou je proto prevence – rovnoměrná zálivka, mulčování, postupná aklimatizace mladých rostlin, dostatek listové plochy a ochrana plodů před náhlým intenzivním osluněním.

Vrtule tresnova
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Zahrada

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)

Vrtule třešňová – Rhagoletis cerasi

Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi) je drobná moucha a patří mezi nejvýznamnější škůdce třešní. Typické je pro ni žlutohnědé zbarvení hlavy, zelené oči a černé temeno. Hruď je převážně černá se žlutými znaky po stranách, zadeček černý. Průsvitná křídla mají charakteristickou kresbu tvořenou tmavými příčnými páskami.

V podmínkách České republiky se vrtule třešňová vyskytuje především v teplejších oblastech. V letech, kdy během května a června převládá teplé a sušší počasí, může být její výskyt výraznější a škody na úrodě vyšší.

K hostitelským rostlinám patří především třešeň ptačí a pěstované odrůdy třešní, ale také višeň obecná, mahalebka, některé druhy zimolezu, dřišťál nebo střemcha.

Přečtěte si více

Kompost a půda

Choroby a škůdci jahod

Choroby a škůdci jahod

Jahody jsou jedinou bylinou mezi drobným ovocem. Pěstují se jako jednoletá až tříletá kultura. Jsou citlivé na extrémně tuhé zimy, stejně jako na velká horka a sucho. V zamokřených polohách může docházet k vymrzání rostlin, v mrazových kotlinách zase k namrzání květů. Nevhodné jsou pro ně také svahové polohy.

V suchých a teplých oblastech může docházet k výraznějšímu napadení mšicemi.

K rozvoji houbových chorob přispívá především jednostranné přehnojení dusíkem, nedostatek draslíku, nedostatečné střídání stanoviště, příliš hustý porost nebo dlouhodobé zavlažování.

Jako prevence se používá mulč, fólie nebo mechanické pomůcky, které omezují kontakt plodů s půdou a pomáhají udržovat porost v lepším zdravotním stavu.

Důležité je také pravidelné odstraňování napadených částí rostlin a plodů. U víceletých kultur je po sklizni vhodné odstranit nemocné listy, porost přihnojit, zavlažit a provést kultivaci půdy.

Choroby jahod

Bílá a fialová skvrnitost listů jahod

Bílá skvrnitost – Mycosphaerella fragariae

Pro bílou skvrnitost (Mycosphaerella fragariae) je charakteristická tvorba 3–4 mm velkých červenofialově ohraničených skvrn, které se postupně zvětšují. Jejich střed nakonec odumírá a získává typické bílé zbarvení.

Při silnějším napadení a větším množství skvrn mohou postižené listy postupně zasychat a odumírat.

Obě skvrnitosti patří mezi houbové choroby. U fialové skvrnitosti (Diplocarpon earliana), která se vyskytuje mnohem vzácněji, vznikají na listech nepravidelné, poměrně velké fialovočervené skvrny s neostrými okraji.

Jejich středy později hnědnou, ale na rozdíl od bílé skvrnitosti se nezbarvují do bíla. Silněji napadené listy mohou odumírat.

U obou chorob se po přezimování tvoří na skvrnách plodničky s výtrusy, které představují hlavní zdroj jarní infekce.

 

Fialová skvrnitost – Diplocarpon earliana

Botrytida – plíseň šedá

Jahody – choroby a škůdci: plíseň šedá – Botrytis cinerea

Plíseň šedá Botrytis cinerea je nebezpečné houbové onemocnění jahod, které způsobuje hnilobu zelených, růžových i zralých plodů.

Napadené plody měknou a pokrývá je typický šedohnědý prašný povlak. Postižené květy hnědnou a zasychají, nezralé plody hnědnou a zralé plody měknou, zahnívají a mohou opadávat.

Choroba se objevuje především v deštivých letech, v hustých porostech a na zastíněných stanovištích. Začíná se objevovat již v červnu, kdy houba může prorůstat z korunních plátků na rostoucí plody.

Při silném napadení může plíseň šedá zničit významnou část úrody.

Jednotlivé odrůdy jahod se ve své odolnosti vůči této chorobě liší.

Padlí jahodníku

Jahody – choroby a škůdci: padlí jahodníku

Padlí jahodníku (Podosphaera aphanis), dříve označované jako Sphaerotheca macularis, je houbové onemocnění způsobované patogenem Podosphaera aphanis.

Choroba může napadat listy, řapíky, květy i plody, které pokrývá typický bílý moučnatý povlak. Hostitelská rostlina zpravidla není chorobou přímo usmrcena, ale při silném napadení je výrazně oslabena.

Během vývoje choroby houba vytváří velké množství spor, které se dále šíří po rostlině.

Nejčastěji bývají napadeny čepele listů, které se stáčejí směrem vzhůru. Tím se zvýrazňuje typické narůžovělé až načervenalé zbarvení spodní strany listů.

Dozrávající plody napadené padlím mohou mít nepříjemný zápach a zhoršenou kvalitu.

Choroba se šíří především při vyšších teplotách a střídavé nebo zvýšené vzdušné vlhkosti. Napadat může také plevele v meziřadí a okolí porostu, odkud se následně může šířit na pěstované jahody.

 

Škůdci jahod

Roztočík jahodníkový

Jahody – choroby a škůdci: roztočík jahodníkový

Roztočík jahodníkový Phytonemus pallidus patří mezi závažné škůdce jahodníkových výsadeb.

V záhybech napadených listů se nacházejí velmi drobní, přibližně 0,1 až 0,2 mm velcí roztočíci, kteří se pohybují pomalu a poškozují rostliny sáním.

Nejvíce bývají poškozeny nejmladší srdéčkové listy, které se nevyvíjejí správně, zůstávají malé, deformované a kadeřavé. Při silnějším napadení listy postupně hnědnou a zasychají.

Při vysokém výskytu škůdce mohou být napadeny také květy a mladé plody. Z poškozených květů se následně vyvíjejí malé a deformované plody.

Napadené rostliny celkově zaostávají v růstu a slábnou. V zimním období jsou náchylnější k vymrzání a na jaře může docházet k větším výpadům rostlin v porostu.

Napadené mladé plody a květy mohou získávat hnědé až černé zbarvení a při silném poškození mohou také zasychat.

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi)

Jahody – choroby a škůdci: květopas jahodníkový

Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný brouk z čeledi nosatcovitých. Jeho beznohé larvy jsou bílé, zavalité a mírně zahnuté.

Typickým příznakem napadení jsou nakousnuté nebo částečně přeříznuté stopky květních poupat. Takto poškozená poupata vadnou, zasychají a následně opadávají.

Květopas má v našich podmínkách zpravidla jednu generaci za rok a přezimuje především v opadaném listí a dalších rostlinných zbytcích.

Samičky kladou vajíčka jednotlivě do květních poupat. Hlavní období kladení vajíček se přibližně shoduje s obdobím plného květu jabloní a trvá tak dlouho, dokud jsou na jahodníku k dispozici nerozkvetlá poupata.

Vývoj larev a následné kuklení probíhá uvnitř spadlých a zaschlých poupat. Nová generace brouků se objevuje přibližně začátkem července. V této době již obvykle nezpůsobuje významné škody na úrodě.

Ošetření je vhodné zahájit po zjištění prvního výskytu škůdce. Případné postřiky se provádějí před kvetením, protože pozdější zásah již nemusí zabránit poškození poupat.

Příznaky napadení květopasem mohou na první pohled připomínat poškození květů mrazem, proto je při diagnostice vhodné zkontrolovat především stopky poupat a jejich mechanické poškození.

Dostaňte rostliny do formy v období sucha
Kompost a půda, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Péče o rostliny v období sucha

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Dostaňte rostliny do formy v období sucha

Základní podmínkou pro správnou péči o rostliny v období sucha je samozřejmě správné zalévání. Ať už jeho správné načasování, nebo použití závlahové vody, která nemá negativní vliv na vlastnosti půdy, dopad na lidské zdraví, povrchovou a spodní vodu a další složky životního prostředí.

Ta by měla mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat nežádoucí chemické a biologické složky.

Jednou z hlavních zásad, které je potřeba mít na paměti je, že nikdy rostliny nezaléváme v době, kdy je slunce nejostřejší.

Přečtěte si více

Kompost a půda, Ovocné zahrady, Půda, Rady a tipy, Zahrada

Jak dostat rostliny do formy během sucha

Péče o rostliny během sucha

Ako dostať rastliny do formy počas sucha

Dlouhodobé sucho představuje pro rostliny výraznou zátěž. Nedostatek vody ovlivňuje nejen jejich růst, ale také příjem živin, tvorbu kořenů, kvetení a vývoj plodů. Základním předpokladem úspěšné péče je proto správné zavlažování – tedy nejen vhodné načasování, ale také použití kvalitní závlahové vody.

Ta by měla mít přiměřenou teplotu a neměla by obsahovat nežádoucí chemické ani biologické složky, které by mohly negativně ovlivňovat vlastnosti půdy, zdravotní stav rostlin, povrchovou a podzemní vodu nebo další složky životního prostředí.

Jednou z hlavních zásad je nezalévat v době, kdy je slunce nejsilnější. Během horkých letních dnů je vhodnější zalévat časně ráno nebo večer, kdy je odpařování vody výrazně nižší.

Nepřehánějme to ani s vodou

Když se objeví první příznaky vadnutí rostlin, máme často tendenci začít je intenzivně zalévat. Je pochopitelné, že se snažíme co nejrychleji doplnit chybějící vodu, ale přemokření může rostlině způsobit další stres.

Půdu je vhodné udržovat vlhkou, nikoli trvale rozmáčenou. Kořeny totiž potřebují nejen vodu, ale také dostatek kyslíku.

Dlouhodobě vodou nasycená půda omezuje přístup vzduchu ke kořenům, což může vést k jejich oslabení, zahnívání a v krajním případě i k odumírání rostliny.

Proto je lepší zalévat méně často, ale důkladně, aby se voda dostala hlouběji ke kořenům.

Ekologická péče o rostliny oslabené suchem

Tecamin Max jako první pomoc při stresových situacích způsobených suchem.

Nedostatek vody způsobuje u rostlin stres, který se může projevit celou řadou příznaků. Jako první bývají často zasaženy nejstarší listy, které začínají žloutnout, zasychat nebo postupně odumírat.

Při dlouhodobém suchu mohou začít zasychat také větvičky a větve stromů či keřů. Pokud sucho trvá příliš dlouho, může dojít dokonce k poškození kořenového systému, což výrazně omezuje schopnost rostliny přijímat vodu a živiny a v krajním případě může vést až k jejímu uhynutí.

Tecamin Max lze využít jako pomoc rostlinám v různých fázích vývoje – od přesazování přes období růstu, rašení, kvetení a vývoje plodů až po sklizeň.

Jeho hlavní účinky:

  • urychluje růst a vývoj plodin,
  • pomáhá rostlinám zotavit se ze stresových situací,
  • podporuje transport látek v rostlině,
  • působí jako biostimulant s protistresovým účinkem vhodný během růstové fáze.

Řez a odstranění poškozených částí

Odstraňte všechny mrtvé nebo odumírající větve, květy a plody, které zbytečně odebírají energii zdravým částem rostliny. Poškozená pletiva navíc mohou vytvářet vhodná místa pro škůdce a představovat vstupní bránu pro některé choroby.

Během dlouhodobého sucha může být u některých jinak zdravých rostlin vhodné jejich mírné zkrácení. Omezením části nadzemní hmoty lze snížit množství vody, kterou rostlina ztrácí prostřednictvím listů.

Silnější řez však vždy provádějte s ohledem na konkrétní druh rostliny a její aktuální stav.

Silná protistresová ochrana – podpora rostlin v nepříznivém počasí

Podpora tvorby kořenového systému a jemných kořenových vlásků.

Extrémní klimatické podmínky mají v posledních letech výrazný dopad na zemědělskou i zahradnickou produkci. Dlouhodobé sucho, vysoké teploty, chlad, mráz nebo naopak zamokření mohou významně ovlivňovat zdravotní stav i výnos rostlin.

Počasí sice přímo ovlivnit nedokážeme, můžeme však omezit jeho negativní dopady na rostliny.

Jednou z možností je využití extraktů z mořských řas, které se používají pro podporu odolnosti rostlin vůči různým stresovým faktorům, jako jsou:

  • sucho,
  • chlad a mráz,
  • zamokření,
  • zasolení,
  • další nepříznivé podmínky prostředí.

Pomocníkem při zakořeňování je RootMost, který:

  • podporuje rychlejší klíčení semen,
  • stimuluje růst kořenového systému,
  • podporuje tvorbu jemných kořenových vlásků,
  • zvyšuje schopnost rostlin přijímat důležité živiny a vodu,
  • zvyšuje odolnost vůči stresovým faktorům,
  • pomáhá rostlinám lépe překonat období po přesazení.

Silný a dobře vyvinutý kořenový systém je během sucha mimořádně důležitý. Rostlina s kvalitním zakořeněním dokáže lépe využívat vodu uloženou v hlubších vrstvách půdy.

Hnojení během a po období sucha

Floravita Sio – podpora vyšší odolnosti rostlin během dlouhodobého sucha.

Bez dostatečného množství vláhy může být hnojení málo účinné, nebo může již oslabené rostliny ještě více zatížit. Živiny se totiž musí rozpustit v půdním roztoku, aby je kořeny mohly přijímat.

Během silného sucha proto není vhodné rostliny nadměrně hnojit. Nejprve je potřeba stabilizovat jejich vodní režim a teprve poté doplnit potřebné živiny.

Po skončení období sucha je vhodné volit přípravky s postupným působením a vyváženou výživu.

Přípravek Floravita Sio přispívá ke zpevnění buněčných stěn, čímž podporuje mechanickou odolnost rostlin a jejich schopnost lépe zvládat dlouhodobé stresové podmínky, včetně sucha.

Pozor na nadměrné hnojení

Nadměrné nebo nevyvážené hnojení může zhoršit fyzikální a chemické vlastnosti půdy a zároveň narušit fyziologický stav rostlin.

Takto oslabené rostliny mohou být náchylnější k některým chorobám, například padlí nebo plísni šedé, a zároveň může dojít k vyššímu výskytu škůdců, například mšic nebo svilušek.

Přebytečné množství živin navíc představuje riziko pro životní prostředí. Může negativně ovlivňovat povrchové a podzemní vody, včetně zdrojů pitné vody, a dlouhodobě zhoršovat kvalitu půdy.

Jak rostlinám pomoci překonat sucho

Péče o rostliny během sucha není pouze otázkou častějšího zalévání. Důležitá je kombinace správné závlahy, zdravého kořenového systému, přiměřeného hnojení a omezení dalších stresových faktorů.

Nejdůležitější je reagovat včas, půdu nepřemokřovat a snažit se rostlinám vytvořit podmínky, ve kterých mohou co nejlépe hospodařit s dostupnou vodou.

Vhodně zvolená péče a biologické či přírodní podpůrné přípravky mohou pomoci rostlinám rychleji se zotavit a lépe zvládat nepříznivé podmínky během dlouhého období sucha.

 

Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Vinice

Ekologicky proti mšicím

Ekologicky proti mšicím

Objevili jste na rostlinách mšice? Tito drobní saví škůdci vyhledávají především mladé listy, výhonky a další měkké části rostlin. Sáním rostlinných šťáv způsobují, že napadené listy postupně kadeřaví, kroutí se a zaostávají v růstu. Při silném napadení mohou být mladé výhony výrazně oslabené a pokud se mšice přemnoží, může dojít i k odumírání některých částí rostliny.

Mšice dokážou vytvářet početné kolonie velmi rychle. Za vhodných podmínek se totiž intenzivně rozmnožují a během krátké doby mohou osídlit velkou část rostliny. Proto je vhodné zasáhnout co nejdříve po objevení prvních kolonií, kdy je jejich regulace podstatně jednodušší.

Přírodní neemový přípravek – NeemAzal

NeemAzal je přírodní přípravek získávaný ze semen rostliny Azadirachta indica a používá se proti volně žijícím savým a žravým škůdcům.

List jabloně po 2 aplikacích přípravku NeemAzal.

Přípravek lze využít také proti mandelince bramborové, mšicím, molicím, roztočům a třásněnkám.

Mezi jeho hlavní vlastnosti patří:

  • vysoká účinnost,
  • bez nežádoucích reziduí,
  • možnost využití v biologicky zaměřené ochraně rostlin.

Biologický insekticid NeemAzal zastavuje požerovou aktivitu škůdců již několik hodin po aplikaci. Během následujících dnů se jejich populace přestává dále vyvíjet a postupně kolabuje.

Cenově dostupnější alternativou je Rock Effect New, unikátní BIO koncentrát na bázi přírodních látek s insekticidními účinky. Působí proti mšicím, molicím, sviluškám, třásněnkám, červcům a puklicím v jejich raném stadiu.

Další možností je Natura Saví škůdci, přípravek na bázi přírodních látek určený proti savým škůdcům. Doporučujeme jej používat především v případě, kdy listy ještě nejsou silně napadené mšicemi.

Před a po aplikaci neemového přípravku

Před aplikací přípravku NeemAzal.

Kolonie mšic mohou být ještě určitou dobu viditelné, jejich larvy se však již dále nevyvíjejí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dávkování přípravku NeemAzal

PlodinaÚčelDávka na 10 l vody / 100 m3Ochranná lhůta
jádroviny (kromě hrušní)mšice, podkopníčci, nosatci, pilatky, minující škůdci, svilušky30 ml14 dní
okrasné rostliny*žraví a saví škůdci, minující škůdci37,5 mlAT
peckovinymšice, píďalka podzimní30 ml7 dní
borůvka, brusinka, rybíz, angrešt, bez černýmšice, píďalka podzimní30 ml7 dní

*polní podmínky, skleníky

NEAPLIKUJTE NA HRUŠNĚ!

Při používání přípravku vždy dodržujte aktuální návod k použití, povolené plodiny, dávkování a ochrannou lhůtu uvedenou na etiketě přípravku.

Jakou další biologickou ochranu použít proti mšicím?

Jak se zbavit mšic ekologicky

Mezi základní preventivní opatření patří především omezení nadměrného používání dusíkatých hnojiv. Příliš vysoké dávky dusíku podporují tvorbu měkkých a šťavnatých pletiv, která jsou pro mšice atraktivní.

Při menším napadení je možné mšice z rostlin odstranit také silnějším proudem vody. V zahrádkářské praxi se proti nim používá také nízkotučné mléko nebo syrovátka, které se ředí přibližně v poměru 1 : 5, případně výluh z kopřivy dvoudomé.

Při domácí přípravě kopřivového výluhu je však třeba počítat s poměrně výrazným zápachem během louhování. Pokud se mu chcete vyhnout, lze použít již hotový produkt z kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), vrby bílé (Salix alba), tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria) a na melase – Bioka Urtica plus.

Další možnosti ekologické ochrany proti mšicím:

  • Do porostu umístěte žluté lepové destičky. Pomáhají zejména při sledování výskytu létajících škůdců a mohou částečně snižovat jejich počet.
  • Preventivně lze používat listová hnojiva s citrusovými terpeny, například BorOil, Floravita Citro nebo Wetcit.
  • Ve sklenících je možné nasadit užitečného parazitoida Aphidius colemani. Jedna samička Aphidius colemani může parazitovat přibližně 300 mšic.

Přirození nepřátelé mšic mají v zahradě důležité místo

Při ekologické ochraně rostlin není cílem pouze jednorázově odstranit mšice, ale také podpořit přirozenou rovnováhu v zahradě. Mšice jsou potravou mnoha užitečných organismů, například slunéček, zlatooček, pestřenek nebo parazitických vosiček.

Proto je vhodné omezit používání širokospektrálních insekticidů, které mohou spolu se škůdci ničit také jejich přirozené nepřátele. Při menším výskytu mšic často postačí včasný zásah, šetrné přípravky a podpora užitečného hmyzu.

Nejlepších výsledků obvykle dosáhneme kombinací prevence, pravidelné kontroly rostlin a včasného ekologického zásahu ještě před vytvořením početných kolonií.

Close