Koupí těchto produktů pomůžete své půdě, vodě, rostlinám, hmyzu, včelám, ostatním živočichům, rodině a v podstatě celému ekosystému.
Vítejte!
Proč to děláme?
Protože už se nemůžeme nadále dívat na pustošení naší země. Protože nám není lhostejný osud našich děti a naší země. Protože už se nemůžeme dále dívat na vylévání pesticidů do země, zabíjející vše živé kolem, s čím přijdou do kontaktu.
Sklízet hezké, zdravé a chutné plody, mít vitální a zdravá včelství, pyšnit se dokonalým trávníkem či nabízet víno z prvotřídních plodů vinic. To vše jde i bez chemie. Tenhle blog jsme založili, abychom Vám ukázali, že pečovat o svou úrodu jde i v souladu s přírodou a vším živým.
Předjarní postřik je důležitou prevencí proti různým chorobám a škůdcům, jako jsou houbová onemocnění, mechy, lišejníky nebo přezimující škůdci. Patří mezi nejdůležitější kroky v ochraně ovocných stromů, okrasných dřevin i révy vinné. Koncem zimy, ještě před začátkem jara, bychom měli začít s přípravou na novou pěstitelskou sezónu. Likvidace přezimujících škůdců je součástí celoroční ochrany ovocných a okrasných dřevin i vinic.
Pokud škůdce zasáhneme už ve stadiu vajíček nebo larev, tedy dříve, než stihnou způsobit větší škody, bude mít předjarní postřik nejlepší účinek.
Co můžeme udělat, abychom úrodu ochránili před mrazem?
V posledních letech se pozdní jarní mrazy stávají téměř pravidlem. Často si myslíme, že zima už definitivně skončila, přijde duben nebo květen – a náhle udeří jarní mráz.
V období vegetačního klidu nejsou mrazy pro rostliny tak nebezpečné jako právě pozdní jarní mrazy. Ty představují velké riziko zejména pro rozkvetlé ovocné stromy. Stromy a rostliny se už probouzejí k životu, míza v pletivech proudí a některé druhy jsou dokonce v plném květu.
Jarní mrazy nedokážeme nikdy přesně předvídat, a proto mohou naši úrodu nenávratně poškodit. Přestože neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak zabránit namrznutí rostlin, máme k dispozici několik opatření, která mohou škody výrazně zmírnit.
Zdravá rostlina = odolnější rostlina
Zdravé rostliny v dobrém fyziologickém stavu mají vyšší mrazuvzdornost. Proto je důležité udělat vše pro to, aby nebyly zbytečně vyčerpané nebo oslabené.
Základem je především správně provedený řez, vyvážená výživa, dostatečná závlaha, vhodná ochrana rostlin a také rozumná regulace růstu a plodnosti.
Nejnáročnějšími ovocnými druhy na teplo jsou meruňky a broskvoně. Následují kdouloně, třešně a ořešáky. Méně náročné jsou lísky, hrušně, slivoně, višně, jabloně a z drobného ovoce zejména červený a bílý rybíz, angrešt a maliny.
V ochraně proti mrazům rozlišujeme dvě základní metody: pasivní, tedy preventivní opatření, a aktivní opatření, která se používají přímo při hrozícím mrazu.
Pasivní preventivní metody ochrany proti mrazu
Citlivost rostlin na mráz ovlivňuje více faktorů – především druh rostliny, stanoviště, průběh teplot, aktuální počasí a výživa. Riziko poškození mrazem můžeme výrazně snížit už správným výběrem lokality.
Nevhodné jsou zejména mrazové kotliny, terénní prohlubně, vyvýšená údolí a rovinné polohy, kde se může hromadit studený vzduch. Vhodnější je výsadba na vyvýšená stanoviště a svahy, kde nehrozí tak výrazné proudění a usazování těžkého mrazivého vzduchu.
K omezení proudění ledového vzduchu může pomoci také dvou- až třímetrový pás keřů, který vytvoří přirozenou ochrannou bariéru.
Důležitá je i správná volba odrůd. Rané odrůdy obvykle dříve kvetou, a proto bývají pozdními jarními mrazy ohroženy více. Do rizikových poloh, zejména do kotlin a chladnějších oblastí, je vhodné vybírat pozdě kvetoucí odrůdy.
Velmi důležitou roli hraje také hnojení. Především fosfor a draslík mají pozitivní vliv na fyziologický stav rostlin a jejich odolnost vůči stresu. Naopak vyšší dávky dusíku mohou odolnost rostlin proti mrazu snižovat, protože podporují bujný, měkký růst citlivější k poškození.
TECAMIN je vhodný pro posílení rostlin v období intenzivního růstu, před kvetením i v době nasazování plodů. V souvislosti s pozdními jarními mrazy má význam zejména jako součást preventivní péče, která pomáhá udržet rostliny v dobrém fyziologickém stavu.
Chitopron je přípravek na ochranu rostlin – elicitor, který podporuje přirozenou obranyschopnost rostlin. Má fungicidní a baktericidní účinek a pomáhá rostlinám lépe reagovat na stresové situace, včetně nepříznivých podmínek v období jarní vegetace.
Aktivní metody ochrany proti mrazu
Překrytí netkanou textilií
Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.
Korunu malých stromků je možné volně vyplnit zmačkanými novinami, slámou nebo dobře vysušenou nehnijící trávou a následně ji obalit například balicím papírem. Materiál však nesmí být příliš stlačený, aby kolem rostliny zůstal vzduchový prostor.
Stejné metody překrývání lze využít také při ochraně záhonů. Na záhony je možné použít netkanou textilii, slámu, slaměné rohože nebo také jehličí.
Ochrana zavlažováním
Tento způsob patří mezi nejspolehlivější metody ochrany proti pozdním jarním mrazům.
Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.
Při krystalizaci vody z 0 °C vody na 0 °C led vzniká teplo, které pomáhá chránit rostlinná pletiva před promrznutím. Tato metoda může ochránit úrodu přibližně až do teploty −7 °C.
Je však nutné zohlednit vzdušnou vlhkost, pohyb vzduchu, správné dávkování vody i vhodný okamžik ukončení zavlažování. Voda musí rostlinu souvisle pokrývat. Pokud se zavlažování ukončí příliš brzy, může naopak dojít k poškození.
U větví obalených ledem hrozí jejich lámání, proto je vhodné je podle potřeby podepřít. Výhodou této metody je nízká náročnost na ruční práci a poměrně příznivé náklady v poměru k účinnosti.
V minulosti bylo běžným a důležitým opatřením bělení kmenů ovocných stromů před zimou pomocí vápenného roztoku.
V předjarním období dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. Kvůli prudkým výkyvům může kůra stromů praskat a odlupovat se. Kmeny proto bílíme ve dnech bez mrazu, zejména v lokalitách, kde je poškození kůry časté.
Vápenné mléko pomáhá omezit mrazové poškození kůry a může také zpomalit předčasné rašení časně kvetoucích odrůd, které by následně mohly být poškozeny jarními mrazy.
Tip: Jak připravit vápenné mléko
Vápenné mléko připravíme smícháním 2 kg hašeného vápna s 10 litry vody. Natíráme jím kmeny stromů a silné kosterní větve.
Nátěr chrání nejen před mrazem a slunečními paprsky, ale zároveň omezuje také růst mechů a lišejníků na kůře stromů.
Při polním vytápění se k ro stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.
Pomocí polního vytápění lze v zásadě zajistit ochranu proti různě silným jarním mrazům. Rozhodující je především množství dodané energie. Při vytápění zářiči je spotřeba energie vysoká, nejčastěji se jako zdroj energie využívá plyn.
Výhodou této metody je možnost automatizace, a tím i nižší náklady na pracovní sílu. Na druhé straně jsou však investiční náklady i náklady na energii poměrně vysoké. Vytápění zářiči je navíc dobře použitelné hlavně za bezvětří.
U nás jsou známé především parafínové protimrazové svíce, které se využívaly například ve Francii při ochraně sadů. Protimrazová svíce je plechová nádoba naplněná parafínem a vybavená knotem, který lze v případě potřeby rychle zapálit.
Díky praktickým rozměrům a jednoduchému použití se svíce dají snadno rozmístit kolem stromů. Hoří přibližně 8 hodin. Jde o účinný způsob ochrany, vzhledem k vyšším nákladům je však vhodný především pro menší zahrady nebo menší výsadby.
Nastýlání
Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.
Zejména během jasných nocí lze touto metodou zvýšit teplotu vzduchu v přízemní vrstvě přibližně o 2–3 °C. Metoda je však poměrně pracná a nákladná, proto se ve větších výsadbách běžně nepoužívá.
Zamlžování vzduchu
V minulosti se proti mrazům používalo také vytváření kouře spalováním různých materiálů, například slámy nebo větví, které se udržovaly ve vlhkém stavu. Vzniklý kouř s obsahem vodní páry pomáhal omezit vyzařování tepla z půdy a zpomaloval ochlazování vrstvy vzduchu nad povrchem.
Z důvodu ochrany životního prostředí se však tato metoda v současnosti nedoporučuje používat.
Písemné zmínky o odvarových přípravcích ze sušených borůvek, které se používaly v lidovém léčitelství, pocházejí už ze začátku 18. století. Borůvky patří do čeledi Ericaceae. Jejich název je odvozen od intenzivní barvy plodů a pochází z dánského slova „bollebar“ /tmavé bobule/. Rostou v jehličnatých lesích, rašeliništích a na loukách severní Evropy a Ameriky, ale vyskytují se také v Asii.
Keř borůvky
Keř borůvky
Borůvka kvete od dubna do června. Rostliny jsou opadavé vytrvalé keře, jejichž velikost se pohybuje od 60 cm až do 4 metrů. Mají jednoduché eliptické listy, které jsou střídavě uspořádané podél skvrnitých stonků. Rostliny vytvářejí shluky drobných květů ve tvaru urny. Barevně se pohybují od bílé přes světle růžovou až po šedou.
Rostliny borůvek rostou pomalu a nemusí se z roku na rok výrazně zvětšovat. Trvá 2 až 3 roky, než začnou přinášet větší úrodu, a přibližně 10 let, než borůvkový keř dosáhne své maximální velikosti. Určitě se však vyplatí počkat.
Zatímco budete čekat na úrodu, atraktivní borůvkové keře vám poslouží jako krásný doplněk zahrady. Bobule jsou namodralé až černé, kulovité, s fialově pigmentovanou dužinou a hnědočervenými semeny, někdy pokryté šedavým ojíněním.
Obrovským pozitivem výsadby borůvkových keřů je jejich tolerance vůči mrazům. V našich klimatických podmínkách jsou odolné přibližně do –12 °C během pozdních jarních mrazů, v závislosti na odrůdě a především na vývojové fázi květu. Existují i odrůdy, které tolerují vyšší mrazy, dokonce kolem –35 °C až –40 °C. Pro naše odrůdy borůvek a klimatické pásmo se však ochranná opatření proti mrazům doporučují už při teplotách okolo –12 °C.
Příznivý zdravotní účinek borůvek
Borůvky se označují také jako „superpotraviny“. Jsou výborným zdrojem vlákniny, vitamínu C, vitamínu K, manganu, železa a mnoha antioxidantů. Běžně se konzumují čerstvé jako dezertní ovoce, ale mohou se také péct nebo zamrazit. Borůvky jsou úzce příbuzné s brusinkami a dalšími druhy rodu Vaccinium. Bobule se používají k přípravě koláčů, sirupů, želé, destilátů a vín.
Borůvky patří mezi nejbohatší přírodní zdroje antokyanů, tedy polyfenolů obsahujících rozpustné pigmenty, které jsou zodpovědné za modré až červené /fialové/ zbarvení květů, ovoce a zeleniny. Mají vysoký obsah antioxidantů, vykazují protirakovinnou aktivitu a mají ochranný účinek při chemoterapii a radioterapii.
Borůvka je významná při prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, makulární degenerace zraku, demence a Alzheimerovy choroby. Podává se také jako čaj ke zmírnění průjmu a při zánětech úst a hrdla. Během druhé světové války jedli piloti britského královského letectva borůvkové konzervy, aby si zlepšili noční vidění.
Výběr rostlin
Čmel
Pokud kupujete lokální rostliny, hledejte sazenice pěstované v květináči, ideálně alespoň dva až tři roky staré. Výsadba nejméně dvou odrůd je ideální.
Čmeláci a další původní hmyz jsou nadšenými opylovači borůvek. Čím více hmyzu pracuje na rostlinách, tím více plodů budete sklízet. Rostliny navíc vytvoří více bobulí větší velikosti, pokud jsou květy opylené pylem z jiné odrůdy.
Příprava na výsadbu
Otestujte půdu, abyste zjistili její pH. Borůvky vyžadují kyselou půdu s hodnotou pH 4,0 až 5,0, která je dobře propustná, kyprá a má vysoký obsah organických látek. Pokud je pH půdy vyšší než 5,5, není půda pro borůvky dostatečně kyselá.
Protože jde o obecná doporučení a každá půda reaguje na úpravy jinak, odeberte další vzorek půdy z místa výsadby asi 6 měsíců po výsadbě. Díky tomu zjistíte, zda půda dosáhla správného pH, nebo zda je potřeba další úprava.
Jak se půda v průběhu let usazuje a rozkládá, bude nutné pokračovat v přidávání síry do výsadby. Pokračujte v testování pH půdy v intervalu jednoho až dvou let a podle potřeby ji upravujte.
Pokud je pH příliš vysoké:
Růst rostliny se zpomaluje.
Dochází ke změně barvy listů.
Rostliny mohou uhynout.
Další příznaky problémů s pH:
Chloróza, tedy žluté zbarvení listů, bývá obvykle prvním příznakem problému s pH půdy.
Objevuje se slabá tvorba plodů a celkové neprospívání výsadby.
Hnojivo a mulčování borůvek
Pokud v létě vidíte světlezelené nebo červené listy, případně rostlina vytváří málo nových výhonů, je pravděpodobné, že pH půdy už není v optimálním rozmezí 4,0 až 5,0, nebo rostlině chybí dusík.
V tomto případě můžete vyzkoušet dusíkaté vápno PERLKA, které patří mezi hnojiva s významným podílem vápníku. Dusíkaté vápno stabilizuje strukturu půdy, posiluje biologickou aktivitu půdy a celkově zlepšuje skladovatelnost plodin. Pomáhá také eliminovat napadení pozemku slimáky.
Pro podporu růstu a plodnosti zvolte organické hnojivo, například základní hnojivo před výsadbou NATURA Organické hnojivo pro borůvky a brusinky. Je vyrobené z čistě přírodních surovin, vhodné pro BIO pěstování a obsahuje potřebné živiny v příznivém poměru.
Na pravidelnou zálivku doporučujeme Rokohumin Kyselomilné rostliny, jehož účinek podporuje reprodukci a vitalitu rostlin, čímž se zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zároveň podporuje výrazné povzbuzení růstu rostlin.
Po celou dobu života rostlin udržujte kolem keřů několik centimetrů dřevního mulče. Pro správné mulčování a více informací k tomuto tématu si můžete přečíst náš článek: Mulčování.
Výsadba borůvek
Vyberte slunné stanoviště.
Vyhněte se místům obklopeným stromy.
Pokud je odrůda, kterou kupujete, uvedena jako vzrůstnější, vysazujte rostliny dále od sebe.
Mladé borůvkové keře vysazujte koncem dubna nebo začátkem května.
Vykopejte otvory dostatečně velké a hluboké, aby se do nich vešly všechny kořeny.
Kořeny pevně obsypte půdou, poté výsadbu zamulčujte pilinami, rašeliníkem, dubovým listím nebo jehličím. Tyto typy mulče jsou kyselé a pomáhají udržovat nízké pH půdy.
Mulč doplňujte podle potřeby.
Rostlinu zalévejte často a dostatečně tak, aby byla půda vlhká, ale ne přemokřená.
Choroby a škůdci borůvek
U domácích borůvek je poměrně nepravděpodobné, že by vám choroby nebo škůdci způsobili výrazné problémy. Pečlivé prořezávání pomáhá předcházet infekcím. Odstraňte a zlikvidujte všechny části rostliny, které jsou hnědé, napadené, zaschlé nebo poraněné.
Diaporthe vaccinii je houba, která napadá výhradně druhy rodu Vaccinium. Patří sem zejména borůvka kanadská, brusnice velkoplodá, brusnice obecná a původní evropské druhy – brusnice borůvka a brusnice bahenní.
První příznaky se objevují na špičkách nezdřevnatělých výhonů. Houba se šíří směrem dolů přes cévní svazky.
Infikované pupeny hnědnou a odumírají, kolem nich se vytvářejí nekrotické hnědé léze. Postupné rozšíření může vést až k odumření celé větve. Později, v průběhu vegetačního období, se mohou na listech objevit skvrny. Infikované stonky v létě vadnou, což způsobuje změnu barvy listů na červenou nebo hnědou. Napadené může být také ovoce – bobule jsou hnědočervené, nafouklé a lesklé.
Phomopsis vaccinii přezimuje v mrtvých nebo infikovaných větvičkách. Od rašení pupenů až po kvetení vytékají spory z malých černých plodniček na větvičkách a šíří se deštěm nebo závlahou. Tyto spory infikují květní pupeny, listové pupeny, mladé výhony nebo mechanická poranění.
Ochrana spočívá především v preventivních opatřeních, která brání šíření patogenů. Důležité je prořezávat keře a zničit infikované větvičky během období vegetačního klidu. Tím se odstraní zdroj infekce a omezí se dostupnost infekčních míst během vegetačního období. Vhodné je také omezit zavlažování shora, aby se zabránilo šíření patogenu, a používat odolné odrůdy.
Jak udržet borůvkové keře zdravé a produktivní
V prvních dvou letech odstraňte na jaře květy, abyste podpořili růst rostlin. Je to důležité pro zajištění zdravých a produktivních rostlin v dalších letech.
Pro tvorbu květů a plodů je potřebná zdravá, dobře vyvinutá koruna keře.
Borůvkové rostliny rostou pomalu, což je jeden z důvodů, proč žijí tak dlouho. Rostliny budou po prvních letech přinášet více plodů, ale nebuďte překvapeni, pokud zůstanou dlouho menší. Zralé velikosti obvykle dosahují až ve věku 8 až 10 let.
Pravidelně keře prořezávejte, aby byla výsadba přehledná a čistá a aby se zabránilo konkurenci o vodu a živiny.
Pravidelně sbírejte zralé plody.
Bobule jsou připravené ke sklizni, když dosáhnou sytě modrého až indigového zbarvení.
Nejjednodušší způsob, jak otestovat zralost plodů, je ochutnat je. Vyhlédněte si bobule, které vypadají zrale, a podle chuti snadno poznáte, zda už dozrály.
Ovoce dozrává na jednom keři postupně, během několika týdnů.
Borůvky dozrávají od července do srpna, případně až do září.
Jemně stáhněte bobule z rostliny. Některé stopky mohou zůstat připojené k bobulím.
Krátce po sklizni vložte bobule do pevné nádoby a uložte je do chladničky. Vyhněte se vrstvení bobulí do větší výšky než několik centimetrů, aby nedošlo k poškození spodních plodů. Bobule nemyjte, dokud nejsou připravené ke konzumaci.
Shrnutí na závěr
Potřebují plné slunce.
Vyžadují kyselou půdu.
Sázejte dvě nebo více odrůd pro úspěšné opylení.
Rostliny nebudou mít mnoho plodů první 2 až 3 roky.
Úroda je větší po 5 letech.
Rostou pomalu a plné velikosti dosahují za 8 až 10 let.
Každou zimu vyřezávejte staré, slabé a mrtvé dřevo.
Nevyžadují protimrazová opatření do –12 °C.
Péče během ročních období
Březen – prořezávejte keře před začátkem nového růstu, po odeznění nejchladnějšího počasí.
Duben, květen – vysazujte nové borůvkové keře.
Květen, červen – aplikujte mulčna pěstitelské období.
Červenec – sklízejte plody.
Červenec až září – provádějte úpravy a doplnění půdy.
Září, říjen – mulčujte pro zimní ochranu a vychutnejte si podzimní zbarvení.
Listopad, prosinec – umístěte kolem rostlin oplocení, abyste je ochránili před náhodně procházející zvěří.
Sonett žlučové mýdlo je velmi účinný ekologický prostředek, který slouží především k odstraňování skvrn organického původu.
– čistě přírodní – – maximálně účinné – – cenově příznivé – – neuvěřitelně vydatné – – 100% biologicky odbouratelné –
Využití žlučového mýdla
Použít ho můžete na skvrny od:
mastných potravin a jídla,
kožního a tělového mazu,
krve včetně menstruační,
ovocných šťáv, ovoce a zeleniny,
trávy,
červeného vína,
hlíny,
temper, tuše a inkoustu atd.
Je ideálním prostředkem pro praní látkových plenek i látkových menstruačních vložek. Využijete ho také při čištění bílých a stálobarevných textilií z přírodních vláken i směsových tkanin. Kromě oblečení s ním můžete vyčistit také látkové potahy sedaček a koberce.
Tím, že se do mýdla přidávají plně biologicky odbouratelné složky, jako je rostlinné mýdlo, cukerné tenzidy, uhličitan sodný a silikáty, výrazně se zvyšuje jeho čisticí schopnost. Zároveň je zajištěno, že se tyto látky vracejí zpět do přirozeného přírodního cyklu.
Aplikace
K dispozici jsou 2 varianty – tekuté a tuhé mýdlo.
Dávkování tekutého žlučového mýdla:
20–30 ml přípravku přidejte k hlavnímu praní. Přípravek aplikujte také přímo na skvrny.
Produkty Sonett
Produkty Sonett jsou certifikované podle ekologických kritérií společnosti ECO GARANTIE. Neobsahují složky škodlivé pro životní prostředí, zdraví ohrožující látky ani látky vyvolávající alergie. Jsou vhodné pro citlivou pokožku, 100% biologicky odbouratelné, neobsahují suroviny z ropy, syntetické konzervanty, vůně ani barviva, enzymy ani fosfáty.
Používají suroviny z biodynamického nebo ekologického pěstování, obsahují vitalizovanou vodu a jejich obaly jsou recyklovatelné.
O víkendu jsme se s rodinou vydali na túru do nedalekého lesa. Konečně bezvětří, ideální počasí, slunce nám příjemně hřálo do tváře a já byla celá šťastná, že se konečně trochu opálím a načerpám pozitivní energii z přírody.
Moje dcerka miluje být venku. Všechno pozoruje, zkoumá, chytá a samozřejmě i ochutnává, vždyť je to dítě. Takto se přece seznamuje se světem. Ruce má neustále v hlíně, kamínky jsou oblíbené „jídlo“ a brouci, žížaly nebo slimáci jsou pro ni jako úžasné kino.
Krásná příroda a najednou obrovská hromada odpadu
Už jsme zašli docela hluboko do lesa. Malá si cupitala vedle mě a najednou přiběhla k hromadě odpadků. Doma jí stále opakuji: „Odpadky patří do koše, nic se nerozhazuje a co nesníš, dáme zvlášť.“
Snažím se jí myšlenku třídění odpadu a pořádku vštěpovat od útlého dětství. Možná právě proto se zastavila před tou hromadou odpadu s užaslým výrazem ve tváři, který se němě ptal: „Co to má znamenat?“
Nestalo se mi poprvé, že jsem v přírodě narazila na vysypaný odpad. Ale pokaždé je to pro mě obrovské překvapení a absolutní nepochopení. Vždyť se na nás ze všech stran valí množství článků o tom, proč máme třídit, proč odpad separovat a jak odlehčit naší domácnosti, naší krajině i celé Zemi od enormního množství odpadu, který nás obklopuje téměř ze všech stran.
Často se mluví o množství odpadu, který produkujeme. Myslím si ale, že vidět ho na vlastní oči, třeba i jen na fotografii, může být mnohem silnějším impulzem než tisíce slov.
Učme děti pořádku už od dětství
Internetem kolují různé výzvy škol, skupin i aktivistů, kteří procházejí okolní přírodu a sbírají odpadky.
Proč se tedy 15měsíční dítě pozastaví nad takovou věcí a dospělý člověk – soudím podle toho, že tu hromadu odpadu musel přivézt autem, možná dokonce s přívěsem – to přejde bez povšimnutí? Možná je to pro něj dokonce přirozené. Vždyť co sejde z očí, sejde z mysli. A odpadky v lese nikdo nevidí, takže tam vlastně nejsou.
Co pomůže takovým lidem, aby začali vidět věci střízlivě a chovat se zodpovědně? Nejen vůči sobě, ale hlavně vůči ostatním. Uvědomují si, že dávají špatný příklad svým dětem? Děti nás přece kopírují ve všem. Jaká tedy bude naše budoucnost, když budou vyrůstat děti rodičů, kteří se k přírodě chovají takto?
To, že máme třídit odpad, víme. Ale má to význam, dokud si ostatní nezačnou uvědomovat samotnou podstatu třídění odpadu? A hlavně to, proč by i pro ně bylo výhodnější odpad nejen třídit, ale především ho nevyhazovat do přírody?
Občas mám pocit, že být ohleduplný a zodpovědný k přírodě je pro někoho skoro trapné. Přijít si pro kávu s vlastní šálkou? Nekoupit si při každém nákupu novou tašku? Vysmrkat se do látkového kapesníku? Jít ven do přírody s prázdným pytlem a vrátit se s ním plným odpadu?
Věřte, že pro jiné můžete být inspirací. Vždyť i my jsme někde začínali.
I s maličkostmi se dá začít
Na nákupy choďte už jen s vlastní taškou.
Na procházky si s sebou vezměte třeba jen malé sáček a rukavici. Když najdete něco drobného, vložte to dovnitř a vyhoďte do nejbližšího odpadkového koše.
Šampony, mýdla, drogerie, čisticí a prací prostředky dnes už existují i v bezobalové formě. Objevujte čepovanou drogerii, například velmi oblíbenou Tierra Verde – potěšení nejen pro tělo, ale i pro oči a přírodu.
Dětem nebalte svačiny do igelitových nebo potravinových sáčků. Nebyla by svačina chutnější ve skleněné misce nebo ve voskovaném znovupoužitelném sáčku s krásným motivem?
Když si jdete pro kávu, čaj nebo oběd, požádejte prodejce, aby vám objednávku podal v papírovém obalu. Ještě lepší je vzít si s sebou vlastní misku nebo šálek.
Zbavte se plastových brček.
Řekněte „ne“ plastovým perům a „ano“ klasickým perům, která vydrží déle.
Oblečení, které už nenosíte, prodejte přes bazar, darujte nebo ho před vyhozením využijte v domácnosti místo vlhčených utěrek či jednorázových hadříků.
Třiďte svůj odpad
Když začnete třídit odpad, snižujete množství odpadu, který končí na skládkách a nepřímo přispívá ke znečištění vody, ovzduší i půdy. Není to tak složité. Stačí si vytvořit jednoduchý systém a postupně z něj udělat běžnou součást domácnosti.
Kompostování kuchyňského odpadu
Kompostováníje způsob, jak rozložit organický materiál, například jedlý kuchyňský odpad, zeleninové slupky, ovocné slupky, malé množství zbytků vařených potravin, listí, posečenou trávu nebo jiný suchý kuchyňský odpad.
Jak kompostování pomáhá? Za prvé poskytuje mnoho základních živin pro růst rostlin, proto se často používá jako přírodní hnojivo. Za druhé může kompostování výrazně snížit množství odpadu, kterým zatěžujeme naši planetu.
Čtyřčlenná rodina může snadno snížit svůj odpad z 1000 kg na méně než 100 kg ročně.
Vyměňte papírové ubrousky za látku
Výroba a používání papíru má mnoho nepříznivých dopadů na životní prostředí. Vyhozený papír je jednou z hlavních složek mnoha skládek a tvoří přibližně 35 % odpadu, který se na nich nachází.
Papírové ubrousky mají také omezenou životnost a nakonec končí v odpadkových koších, odkud dále zatěžují skládky. Hlavním cílem je snížit spotřebu jednorázových položek v domácnosti.
V zájmu životního prostředí proto začněte používat staré oblečení jako hadry na úklid domácnosti místo papírových utěrek. Papírové ubrousky můžete jednoduše nahradit také látkovými utěrkami nebo ručníky do kuchyně.
Odpad a jeho opětovné využití
Opětovné použití je krok před recyklací. Znovu využít domácí odpad jakýmkoli způsobem je dobrá cesta, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách.
Věděli jste, že každý den se použije a vyhodí přibližně 100 milionů plastových lahví? Co můžete udělat? Místo toho, abyste je po použití jednoduše vyhodili, zkuste je znovu využít.
I když si někdy myslíme, že pokud lidé v našem okolí odpad třídí, naše jedna zrecyklovaná láhev už svět nespasí, ve skutečnosti můžeme být pozitivním příkladem pro další.
Každý malý krok má význam. A čím dříve začneme, tím větší šanci máme, že se podobné hromady odpadu v lese jednou stanou výjimkou, ne smutnou samozřejmostí.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jedná se však o dva různé druhy s odlišnými hlavními hostitelskými rostlinami.
Nápadný dlouhý nosec neslouží k sání, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde o prodlouženou část hlavy, na jejímž konci se nachází ústní ústrojí.
Dospělí brouci se živí především listy a květními pupeny jahodníků, maliníků a ostružiníků. Květopas jahodníkový přezimuje jako dospělec a na jaře postupně opouští své zimní úkryty. V našich podmínkách vytváří zpravidla jednu generaci za rok. ÚKSÚP uvádí, že brouci začínají vylézat z úkrytů koncem dubna, páří se v květnu a nová generace dospělců se nejčastěji objevuje koncem července.
Ve střední Evropě žije více druhů rodu Anthonomus. Z pěstitelského hlediska patří mezi známé druhy právě květopas jahodníkový a květopas jabloňový.
Samičky květopasa jahodníkového mohou způsobovat hospodářsky významné škody, protože při kladení vajíček poškozují květní pupeny, z nichž by se jinak vyvíjely plody.
Jak poznat napadení?
Typickým příznakem jsou uvadlé, zasychající nebo zhnědlé květní pupeny visící na částečně překousnuté stopce.
Samička nejprve vytvoří v květním pupenu otvor, do kterého naklade obvykle jedno vajíčko. Následně částečně překousne stopku pod pupenem. Pupen přestane růst, zvadne a často zůstává určitou dobu viset na poškozené stopce nebo později opadne.
Pokud napadený pupen opatrně otevřete, můžete uvnitř nalézt bělavou beznohou larvu s hnědavou hlavou, která se živí jeho obsahem. Larva se uvnitř pupenu také vyvíjí a kuklí.
Vajíčka jsou kladena především do květních pupenů jahodníku, později může škůdce napadat také maliníky a ostružiníky. Právě jahodník a druhy rodu Rubus patří mezi hlavní hostitele květopasa jahodníkového.
Poškozené pupeny se již normálně nerozvinou, a proto se z nich nevytvoří plody.
Při slabém výskytu může být ztráta malá. Při vysoké populační hustotě však může být poškozena značná část květních pupenů. EPPO uvádí, že při silném výskytu může být zničeno více než 50 % pupenů.
Věděli jste, že květopas jahodníkový patřil už v minulosti mezi obávané škůdce jahodníkových plantáží?
Biologická a šetrná ochrana
Při prvním a slabém výskytu není vždy nutné okamžitě použít insekticid.
Napadené a zavěšené pupeny pravidelně sbírejte a odstraňujte, ideálně ještě dříve, než larva dokončí svůj vývoj. Tím můžete omezit počet brouků nové generace.
Vyplatí se také porost pravidelně kontrolovat ještě před začátkem kvetení. Právě v tomto období dospělci po přezimování vyhledávají mladé listy a květní pupeny.
Při silném a opakovaném výskytu může být přímá ochrana opodstatněná. Rozhodující je však správné načasování zásahu.
Kdy proti květopasu zasáhnout?
Pokud je nutná insekticidní ochrana, provádí se po zjištění prvních dospělých brouků, nejlépe krátce před kvetením jahodníku.
Postřik se neprovádí na rozkvetlé jahody, protože v porostu se v této době pohybují včely, čmeláci a další opylovači. Aktuální signalizační zprávy ÚKSÚP uvádějí právě předkvětové období jako vhodný termín cíleného zásahu.
Mezi přípravky používané proti květopasu jahodníkovému patří podle aktuálních údajů také insekticidy s účinnou látkou spinosad, například SpinTor. ÚKSÚP jej uvádí mezi přípravky povolenými proti květopasu jahodníkovému na jahodách.
Spinosad je insekticid a může být nebezpečný pro včely a další necílové členovce, proto je důležité přesně dodržovat etiketu, termín aplikace a všechna opatření na ochranu opylovačů.
Co dělat bez postřiku?
V menších porostech má velký význam především:
pravidelná kontrola květních pupenů před kvetením,
odstranění typicky zavěšených a zaschlých napadených pupenů,
odstranění silně napadeného rostlinného materiálu,
sledování porostu v následující sezoně,
podpora přirozené biologické rovnováhy v zahradě.
Při menším množství rostlin lze dospělé brouky také mechanicky sklepávat z rostlin, nejlépe v době jejich jarní aktivity.
Důležité je zasáhnout včas
Květopas jahodníkový je malý brouk, který však dokáže při silném výskytu významně snížit násadu plodů. Nejtypičtějším znakem jsou zasychající pupeny visící na nalomených nebo částečně překousnutých stopkách.
Nejúčinnější je proto porost sledovat ještě před rozkvětem jahodníků. Při slabém výskytu často pomůže mechanické odstranění napadených pupenů. Při opakovaném a silném výskytu lze zvolit cílenou ochranu podle aktuálně povolených přípravků.
Jednou z častých příčin může být nedostatek některé důležité živiny. Než však začneme hnojit, je vhodné podívat se na to, které listy jsou postiženy jako první, jak vypadá žilnatina a zda problém souvisí s pH, zálivkou nebo stavem kořenů.
Nedostatek železa
Železoje důležité pro tvorbu chlorofylu a řadu enzymatických a metabolických procesů v rostlinách. Je proto nezbytné pro fotosyntézu, zdravý růst a typické zelené zbarvení listů.
Mezi první příznaky nedostatku železa patří typická mezižilková chloróza mladých listů. Žilnatina zůstává výrazně zelená, zatímco plocha mezi žilkami postupně světle zelená až žloutne. List potom může vytvářet charakteristický obraz připomínající rybí kostru.
Při silném nedostatku mohou rostliny zpomalovat růst, mladé listy silně blednou a může se zhoršovat také tvorba květů a celková vitalita rostliny.
Chloróza z nedostatku železa se nejčastěji objevuje na vápenatých a zásaditých půdách s vyšším pH, kde může být železo v půdě přítomné, ale pro kořeny obtížně dostupné.
Citlivé jsou zejména kyselomilné rostliny, například rododendrony, vřesy nebo některé hortenzie. Problémy se mohou objevit také u peckovin, drobného ovoce, citrusů, okurek, rajčat nebo paprik.
Před doplněním železa je proto vhodné zkontrolovat také pH půdy a kvalitu závlahové vody.
Tip: U citlivých rostlin používejte k zalévání raději dešťovou nebo měkkou vodu, zejména pokud je voda z vodovodu velmi tvrdá.
Nedostatek hořčíku
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Protože je hořčík v rostlině poměrně dobře pohyblivý, jeho nedostatek se zpravidla nejdříve projevuje na starších listech.
Mezi zelenými žilkami se nejprve objevují světlejší plochy, které postupně žloutnou a při silném nedostatku mohou hnědnout a odumírat. Okraje listů se mohou kroutit a silně poškozené listy předčasně opadávají.
Uvinné révy se může nedostatek hořčíku projevit změnou zbarvení mezi žilkami, přičemž u některých odrůd se objevují také načervenalé až hnědočervené odstíny.
Při dlouhodobém nedostatku může být omezený růst, horší vyzrávání rostlin a menší plody.
Také u některých jehličnanů, například borovic, smrků a modřínů, může dlouhodobě nevyvážená výživa vést k barevným změnám jehlic.
Vyvážené hnojení odpovídající skutečným potřebám rostlin je vždy lepší než jednostranné doplňování jedné živiny.
Hořčík lze doplňovat například prostřednictvím některých přírodních minerálních hnojiv, dolomitického vápence nebo dalších hnojiv s obsahem Mg. Výběr dalších produktů najdete ZDE.
Nedostatek draslíku
Vadnutí, skvrnitost nebo změna zbarvení listů a plodů mohou souviset také s nedostatkem živin.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Protože je draslík v rostlině mobilní, první příznaky se obvykle objevují na starších listech. Nejprve žloutnou jejich okraje a špičky, později mohou hnědnout a zasychat. Listy se mohou kroutit a při silnějším nedostatku postupně vadnou.
U rajčat může nedostatečná výživa draslíkem přispívat k nerovnoměrnému vyzrávání plodů a zhoršení jejich kvality.
Takzvané zelené límce nebo zelená ramena kolem stopky však nemusí být způsobeny pouze nedostatkem draslíku. Významnou roli může hrát také odrůda, vysoká teplota, intenzivní sluneční záření nebo celková nevyváženost výživy.
Draslík je důležitý pro hospodaření rostliny s vodou, pevnost pletiv, fungování průduchů a odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo chladu.
Dobře vyživená rostlina bývá celkově vitálnější a lépe zvládá stres, nelze však říci, že samotný draslík funguje jako přímá ochrana proti savému hmyzu nebo chorobám.
Dostatek draslíku podporuje kvalitní vyzrávání plodů, jejich pevnost a celkovou kondici rostlin. Ani zde však neplatí, že čím více draslíku dodáme, tím lépe – nadbytek může omezovat příjem jiných živin, například hořčíku.
Nedostatek dusíku
Při nedostatku dusíku se listy postupně zbarvují světle zeleně až žlutozeleně. Protože je dusík v rostlině dobře pohyblivý, příznaky se obvykle projevují nejprve na starších listech.
Celá rostlina zpomaluje růst, vytváří menší listy a slabší výhony. Při výrazném nedostatku může být omezená také tvorba květů a plody mohou zůstávat menší.
Jak tedy správně reagovat?
Nejprve je vhodné ověřit, zda za problémem skutečně stojí nedostatek dusíku. Podobné žloutnutí může způsobovat také přemokření, poškození kořenů, příliš vysoké nebo nízké pH či jiné poruchy výživy.
Při potvrzeném nedostatku můžeme dusík doplnit pomocí vhodného organického hnojiva.
Tradičně se používá také kopřivový výluh. Pokud je koncentrovaný, před použitím se obvykle ředí vodou – například přibližně v poměru 1 : 10, vždy však podle způsobu přípravy a citlivosti konkrétní rostliny.
My dáváme přednost organickému hnojení, například kvalitnímu kompostu, hnojivům s řasami neborohovině.
Dusík je základní součástí aminokyselin, z nichž rostlina vytváří bílkoviny. Bez dostatečné výživy dusíkem proto nemůže zdravě růst.
Než začnete hnojit, pozorujte
Stejný příznak nemusí vždy znamenat stejný problém. Žlutý list automaticky neznamená nedostatek dusíku a světlý list nemusí vždy znamenat nedostatek železa.
Při určování příčiny sledujte zejména:
zda se problém objevuje nejprve na mladých, nebo starších listech,
zda zůstává žilnatina zelená,
zda zasychají především okraje listů,
stav kořenů a vlhkost půdy,
pH půdy,
předchozí hnojení,
průběh počasí a zálivku.
Teprve podle těchto znaků zvolte správný způsob výživy. Nadměrné hnojení může být pro rostlinu stejně problematické jako nedostatek živin.
Vyvážená půda, dostatek organické hmoty a pravidelné pozorování rostlin jsou proto nejlepší cestou k tomu, abychom na jejich potřeby reagovali správně.
Majestátní, voňavá a světlomilná borovice sibiřská (Pinus sibirica) bývá lidově označována také jako sibiřský cedr, přestože botanicky patří mezi borovice, nikoli mezi pravé cedry rodu Cedrus.
Jejím přirozeným domovem jsou především rozsáhlé lesy severovýchodní Evropy, Uralu a Sibiře až po severní části Asie. Je tedy typickým stromem sibiřské tajgy. Její přirozený areál sahá od severovýchodní Evropy až po severní Čínu.
Jejím blízkým příbuzným, který roste také ve vysokohorských polohách střední Evropy, je borovice limba – Pinus cembra.
Borovice sibiřská je oblíbená také jako okrasný strom, zejména v parcích a větších zahradách v oblastech s chladnějším klimatem. Je velmi dobře přizpůsobena tuhým zimám a kontinentálním klimatickým podmínkám.
Patří mezi dlouhověké stromy a za vhodných podmínek se může dožívat několika stovek let. Dorůstá přibližně 30 až 40 metrů, přičemž zejména v mládí roste spíše pomaleji.
Potřebuje dostatek světla, i když mladé semenáčky mohou určitou dobu snášet částečné zastínění.
Borovice sibiřská je stálezelený jehličnan s pevnou kůrou, dlouhými jehlicemi vyrůstajícími ve svazečcích a šiškami se spirálovitě uspořádanými šupinami.
Na rozdíl od mnoha jiných borovic vytváří velká, prakticky bezkřídlá semena, známá jako sibiřské nebo cedrové oříšky. Jsou jedlá a představují důležitý zdroj potravy také pro řadu lesních živočichů.
Pěstování borovice sibiřské ze semínka vyžaduje především trpělivost. Semena mají přirozené období dormance a ke spolehlivějšímu klíčení jim obvykle pomáhá období chladu – stratifikace.
Při domácím pěstování můžeme postupovat následovně:
semeno necháme krátce nasáknout ve vodě,
vložíme je do mírně vlhkého písku, perlitu nebo jiného vzdušného substrátu,
následně je necháme po určitou dobu v chladu, obvykle při teplotě kolem 2 až 5 °C,
po stratifikaci semeno vysadíme do propustného substrátu,
substrát udržujeme mírně vlhký, nikoli přemokřený,
mladé semenáčky chráníme před prudkým poledním sluncem a vysycháním.
U borovice sibiřské se v odborných pěstitelských postupech používá podzimní výsev s přirozenou zimní stratifikací nebo několikaměsíční řízená stratifikace. Klíčení může být nepravidelné a někdy trvá déle, proto není třeba semeno předčasně vyhazovat.
Mladé borovice není vhodné zbytečně dlouho držet v malém květináči. Jakmile zesílí, potřebují dostatek prostoru pro další vývoj kořenového systému.
V čem spočívá zvláštnost borovice sibiřské?
S borovicí sibiřskou je spojeno také mnoho tradičních, symbolických a duchovních představ.
V některých tradicích se sibiřskému cedru připisuje zvláštní energie a schopnost harmonizovat člověka s přírodou. Objevuje se například představa, že:
„Jeho energie a rytmy života jsou v souladu s energií a rytmem lidského těla.“
Podobná tvrzení patří do oblasti duchovních a tradičních představ a nejsou botanicky ani medicínsky prokázanou vlastností stromu. Přesto dobře ukazují, jak významné místo měly borovice a další dlouhověké stromy v kultuře různých národů.
Také pobyt v lese může být pro člověka příjemný a uklidňující – vůně pryskyřice, šumění korun a kontakt s přírodním prostředím patří k tomu, co si s borovicovými lesy přirozeně spojujeme.
Borovice byla v různých kulturách vnímána jako symbol míru, dlouhověkosti, odolnosti a životní síly.
Šišky a semena se v lidových tradicích používaly jako symboly plodnosti, zatímco vonné jehličí a pryskyřice byly součástí nejrůznějších očistných a obřadních praktik.
Borovice sibiřská nabízí mnoho zajímavých možností využití
Semena jsou jedlá a sklízejí se jako tzv. sibiřské neboli cedrové oříšky.
Borovicové lesy uvolňují do okolí řadu těkavých organických látek, které se podílejí na jejich charakteristické vůni.
Jehličnany produkují různé biologicky aktivní látky, které mohou vykazovat antimikrobiální účinky. To však neznamená, že je vzduch v borovicovém lese „bez bakterií“.
V tradičních představách je sibiřský cedr považován za posvátný strom a symbol životní energie.
Významnou užitkovou hodnotou jsou jeho jedlá semena.
Borovicové silice a vonné oleje se tradičně používají například při koupelích, inhalaci nebomasáži namáhaných svalů. Při používání koncentrovaných silic je však nutné dodržovat správné ředění a doporučený způsob použití.
Borovice měly v lidovém léčitelství a tradičním hospodářství široké využití:
pryskyřice se tradičně používala zevně při různých potížích,
pyl obsahuje řadu biologicky aktivních látek,
některé části mladých výhonků nebo jehličí se v určitých kulturách využívaly k přípravě tradičních prostředků,
z vnitřní kůry některých druhů borovic se v obdobích nedostatku připravovala mouka,
jedlá semena lze používat například do salátů a dalších pokrmů,
borovicové dřevo se využívá ve stavebnictví, nábytkářství a k výrobě dalších dřevěných výrobků,
pryskyřice se tradičně používala k výrobě terpentýnu, lepidel nebo k utěsňování dřevěných konstrukcí a člunů.
Historické prameny popisují také nejrůznější lidová využití ztvrdlé borovicové pryskyřice. Některé z nich však dnes mají pouze historický význam a nelze je považovat za doporučené zdravotní postupy.
CEDR V MAGII
Borovice a jejich šišky měly v lidových představách významnou symboliku.
Borovicové šišky se v některých tradicích nosily jako symbol plodnosti a dlouhověkosti. Podle legend byla za zvlášť mocnou považována šiška plná semen nasbíraná během letního slunovratu.
Vyprávělo se dokonce, že pokud její majitel každý den sní jedno semeno, získá mimořádnou sílu a dlouhověkost.
Tyto příběhy samozřejmě patří do oblasti legend, magie a lidové tradice, nikoli mezi skutečné zdravotní účinky borovice.
Kdysi se o borovici říkalo…
Je královnou tajgy – rozsáhlého sibiřského lesa.
V čínské symbolice byly stálezelené borovice spojovány s dlouhověkostí, vytrvalostí a odolností.
Sibiřský cedr bývá symbolem dlouhověkosti, odhodlání, trpělivosti a síly.
Také v evropských tradicích představovaly stále zelené jehličnany symbol života a vytrvalosti.
Pobyt mezi borovicemi a dalšími stromy může člověku přinášet pocit klidu, bezpečí a kontaktu s přírodou.
Strom, který potřebuje čas
Borovice sibiřská není stromem pro netrpělivé pěstitele. Od semínka k majestátnímu stromu vede dlouhá cesta, která může trvat celé generace.
Právě v tom ale spočívá její kouzlo. Strom vypěstovaný vlastníma rukama ze semínka může růst desítky či stovky let a stát se součástí zahrady i příběhu dalších generací.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Ovoce samozřejmě obsahuje i další vitaminy a řadu dalších biologicky významných látek, přičemž jejich množství se liší podle druhu, odrůdy, stupně zralosti i podmínek pěstování.
Vyšší obsah karotenoidů najdeme například v šípcích, meruňkách nebo broskvích. Za zmínku stojí také ořešák královský, jehož plody obsahují mimo jiné vitaminy skupiny B, nenasycené mastné kyseliny a minerální látky.
Při pěstování je však důležité myslet nejen na samotný obsah živin, ale také na způsob ochrany a péče o rostliny. Pokud používáme přípravky na ochranu rostlin, měli bychom vždy dodržovat povolené použití, správné dávkování a ochranné lhůty.
Má tedy smysl mluvit o kvalitních plodech bez ohledu na to, jakým způsobem o svou zahradu pečujeme?
Někteří spotřebitelé dnes stále více sledují nejen původ ovoce a zeleniny, ale také jejich zpracování a složení hotových výrobků.
Domácí pěstování nám dává možnost mít větší kontrolu nad tím, jak o rostliny pečujeme, čím je hnojíme a jaké způsoby ochrany používáme. Zároveň však neplatí, že každá potravina z obchodu je automaticky nekvalitní nebo nezdravá.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ruku na srdce – dají se zdravé a kvalitní plody vypěstovat úplně bez jakékoli péče?
Proměnlivé počasí, pozdní jarní mrazy, dlouhá období sucha nebo vysoké vlhkosti a výskyt nových či šířících se škůdců a chorob dokážou pěstování značně zkomplikovat.
Některé faktory ovlivnit nedokážeme. Mnoho podmínek pro zdravý růst rostlin však ovlivnit můžeme.
Patří sem například správná péče o půdu, hygiena sadu, vhodná výživa, odstranění napadených částí rostlin a podle potřeby také podzimní nebo předjarní ošetření.
Některé podpůrné prostředky si lze připravit i doma z běžně dostupných rostlin. Tradičně se používá například výluh z kopřivy, především jako rostlinná jíchá a podpůrný prostředek při pěstování. Jeho účinek proti konkrétním škůdcům nebo chorobám však nelze považovat za náhradu registrovaného přípravku na ochranu rostlin.
Krok za krokem k péči o půdu a stromy
Na podzim je vhodné připravit půdu i rostliny na období zimního klidu a vytvořit jim co nejlepší podmínky pro následující jaro. Ještě před zimou proto stojí za to udělat několik základních kroků.
Monilióza
Pokud vaše stromy během sezóny potrápila monilióza, nezapomeňte odstranit ze stromů i zpod nich mumifikované a chorobou napadené plody.
Důležité je také průběžně uklízet silně napadené rostlinné zbytky a listí. Tím snižujeme množství míst, na kterých mohou přezimovat některé patogeny a škůdci. Zdravé listí však nemusíme ze zahrady automaticky odstraňovat – lze je využít například ke kompostování nebo mulčování tam, kde nehrozí šíření závažných chorob.
Do půdy lze zapracovat také mikrobiální přípravky.
Jednou z možností je NovaFerm VIVA, mikrobiální půdní přípravek určený k podpoře biologické aktivity půdy a vitality rostlin. V pěstitelské praxi se používá také jako součást péče o půdu v porostech, kde se mohou vyskytovat půdní škůdci, například drátovci, ponravy chroustů, můrynebo bázlivec kukuřičný.
Přípravek však nepoužíváme jako univerzální náhradu insekticidu či nematocidu – vždy se řídíme jeho určením a doporučením výrobce.
Další možností je multibakteriální půdní přípravek NovaFerm MULTI.
Podporuje mikrobiální rozklad organických a posklizňových zbytků a pomáhá zlepšovat biologickou aktivitu půdy. Lze jej využít také při kompostování, kde mikroorganismy přispívají k rozkladu organické hmoty.
Ošetření stromů
Pokud jste ještě nevyměnililepové pásyna kmenech stromů, stále je na to vhodná doba.
Oboustranně lepivý pás se upevňuje kolem kmene a vytváří mechanickou bariéru pro lezoucí hmyz. Pomáhá omezit přístup některých housenek, mravenců a dalších škůdců do koruny stromu.
Velký význam má zejména proti bezkřídlým samicím některých píďalek, které na podzim nebo v předjaří lezou po kmenech do korun, kde kladou vajíčka.
Ošetřovat lze podle potřeby ovocné stromy, keře i některé okrasné dřeviny. Vždy je však nutné vycházet z konkrétního problému – ne každý strom potřebuje každý rok stejný postřik.
V pěstitelské praxi se používají přípravky obsahující měď nebo síru, pokud jsou pro danou plodinu, chorobu a termín použití povoleny.
Podle účelu ošetření se používají také olejové přípravky, například BorOilnebo FerrumOil. Je však důležité nekombinovat přípravky automaticky – možnost míchání mědi, síry, olejových a mikrobiálních přípravků je vždy nutné ověřit podle etikety a doporučení výrobce.
Jako součást podpůrné péče lze využít také mikrobiální listové hnojivo NovaFerm SIRIUS.
Obsahuje bakterie rodu Bacillus a používá se k podpoře vitality a přirozené obranyschopnosti rostlin. V pěstitelské praxi se využívá u porostů ohrožených různými houbovými chorobami, například:
U mikrobiálních přípravků je obzvlášť důležité ověřit jejich kompatibilitu s měďnatými a dalšími antimikrobiálně působícími přípravky, protože nevhodná kombinace může životaschopnost užitečných mikroorganismů omezit.
Zdravá zahrada začíná prevencí
Podzimní péče nemusí znamenat množství postřiků. Mnohem důležitější je odstranit zdroje infekce, zkontrolovat zdravotní stav stromů, pečovat o půdu a zasahovat pouze tam, kde je to skutečně potřeba.
Odstraňování mumifikovaných plodů, péče o půdu, lepové pásy, správná výživa a vhodně zvolené podzimní ošetření mohou společně významně snížit tlak některých chorob a škůdců v následující sezoně.
„Tiše a záhadně sedí v korunách stromů bez listí a magicky přitahuje veškerou pozornost. V tlumeném světle soumraku působí jeho silueta obzvlášť neskutečně. Není divu, že se mu už po tisíce let připisují nadpřirozené schopnosti. Jmelí je skutečně opředeno nesčetnými mýty a legendami.
Římský učenec Plinius starší /23–79 n. l./ uvádí, že jmelí bylo posvátné pro keltské kmeny Galů. Podle něj ho Galové nazývali „lékem na všechno“.“
Tělový a masážní olej Mistelform od Sonett je obohacený o vzácné výtažky ze jmelí, které dodávají pokožce pružný a příjemný pocit. Olej pokožku vyživuje a vytváří na ní jemnou ochrannou bariéru. Jeho příjemná vůně umocňuje pocit harmonie a relaxace, proto je ideální pro chvíle hýčkání a odpočinku.
Pokožka olej během krátké chvíle vstřebá a zůstává příjemně měkká, vyživená a opečovávaná.
Pro příjemný pocit pokožky…
V řadě masážních olejů Mistelform se Sonett zaměřuje především na vzácné složky jmelí a kombinuje je s výživnými vlastnostmi organických rostlinných olejů. Masážní a tělový olej Mistelform poskytuje pokožce příjemný pocit během masáže i po ní.
100% přírodní složení
Vhodný pro všechny typy pokožky
Harmonizuje a chrání
Hydratuje a vyživuje
Levandule & kadidlo
Masážní olej Mistelform Levandule & kadidlo uvolňuje smysly jemnou vůní kadidla a levandule. Je vhodný pro relaxační masáže, večerní zklidnění a chvíle, kdy si chcete dopřát příjemnou péči o tělo.
Přírodní tělový a masážní olej Levandule & kadidlo
Citron a borovice limba
Masážní olej Mistelform Citron a borovice limba má vůni zeleného, čerstvě řezaného jehličí, která působí revitalizačně, v kombinaci s osvěžující vůní citrusových plodů.
Přírodní tělový a masážní olej Citron a borovice
Myrta a pomerančový květ
Osvěžující vůně myrty a pomerančového květu v masážním oleji stejného názvu podporuje po masáži aktivační a povzbuzující účinek.
Přírodní tělový a masážní olej Pomeranč a myrta
Složení
Olivový olej, výtažek ze jmelí z bobulí a listů, harmonizovaný v oscilátoru, lanolin, rostlinný alkohol /ethanol/, esenciální oleje z levandule a kadidla z certifikovaného ekologického zemědělství / sběru z divoce rostoucích rostlin.
Trocha nepořádku v zahradě = záchrana pro živočichy
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystémuvelmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Larva slunéčka požírá mšice
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšicepod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
Mrtvé dřevo a hromada kamenů
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Proč má „neuklizený“ kout v zahradě smysl?
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
V reklamách často vídáme úsměvné situace, kdy se nás marketingoví pracovníci snaží přesvědčit o kvalitě čisticího prostředku tím, že s ním čistí nové, čisté nebo jen lehce znečištěné nádobí. V takové chvíli si člověk snadno pomyslí: „Kdyby tak viděli to moje.“
Všichni dobře víme, že čerstvá připálenina jde z povrchu odstranit poměrně snadno, bez větší námahy. Proto jsem tentokrát vzala do ruky starší pánev, jednu z těch, které mám doma a které už mají něco za sebou.
100% biologicky odbouratelný
Prostředkem, kterému se budeme věnovat, je ekologický tekutý písek Sonett. Jedná se o čistě rostlinný produkt, který je 100% biologicky odbouratelný. Příjemný dojem doplňuje jemná vůně bio citronové trávy.
Jako pomocníka jsem použila také eko houbičku Sonett. Z hladké strany je vyrobena ze 100% celulózového vlákna, drsnější stranu tvoří 60 % sisalového vlákna a 40 % recyklovaného PET.
Houbička svůj účel splnila, ale její drsnější strana si poradila jen do určité fáze. Pánev sice očistila, ale touhu po skutečném lesku úplně nenaplnila. V tomto případě jsem proto musela sáhnout po drsnější, už neekologické houbičce na nádobí, se kterou se mi podařilo pánev vyčistit do lesku.
Vyčistí i zažranou špínu
Výsledek mě příjemně překvapil. Ekologický tekutý písek Sonett je účinností srovnatelný s běžnými komerčními čisticími prostředky, s tím rozdílem, že je šetrnější k nám i k přírodě.
Použít jej můžete nejen na nádobí, ale také na nerez, smalt, plast, sklo, keramiku a stříbro. Je vhodný i pro domácnosti se septikem a pro všechny ekologické čističky odpadních vod.
Tekutý písek Sonett je dobrou volbou pro každého, kdo hledá účinný čisticí prostředek a zároveň nechce zbytečně zatěžovat přírodu. Poradí si i s odolnější špínou, příjemně voní po citronové trávě a díky rostlinnému složení je šetrný k domácnosti i životnímu prostředí.
Z pohledu ekologické ochrany je velmi důležitý už samotný výběr vhodné odrůdy. Odrůda citlivá na choroby nebo škůdce může ekologické pěstování ořešáku královského výrazně zkomplikovat, v některých případech až znemožnit. Dobrou kondici rostlin a základ jejich přirozené ochrany podpoříme především kvalitní výživou, správným obděláváním půdy a dostatečnou závlahou. Silný a dobře živený strom se lépe vyrovnává se stresem, výkyvy počasí i tlakem chorob a škůdců.
Prevence a včasná diagnostika chorob a škůdců
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Poškozené nebo napadené části rostlin je vhodné včas odstranit, lokalizovat zdroj infekce a nezapomínat ani na kontrolu okolních porostů. Právě včasné zjištění výskytu škůdců je jedním z klíčových prvků úspěšného a zdravého pěstování.
Pro sledování škůdců nejen na ořešáku královském doporučujeme použít žluté sférické lapače s feromonovým odparníkem Rhagoletis completa. Ty pomáhají monitorovat výskyt vrtule ořechové, která patří mezi významné škůdce ořešáku.
Podceňovat bychom neměli ani výkyvy počasí, protože právě teplota, vlhkost a srážky výrazně ovlivňují rozvoj chorob na jednotlivých druzích rostlin. Pravidelné sledování porostu nám proto pomáhá předcházet problémům dříve, než se naplno rozvinou.
Preventivní ošetření a posílení odolnosti rostlin
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých škodlivých činitelů volíme přípravky s nižším obsahem mědi, například CuproTonic. Při vyšším tlaku choroby je vhodné jej kombinovat s přípravky podporujícími přirozenou imunitu rostlin, jako jsou Imunofolnebo Chitopron 5 %.
Odolnost rostlin proti houbovým chorobám pomáhá zvyšovat také přípravek Trifender. Používá se preventivně, ideálně už před výsadbou, kdy se ošetřuje kořenový bal. Aplikace se provádí postřikem na půdu.
Správně zvolená prevence, pravidelná kontrola porostu a podpora přirozené vitality stromů jsou v ekologickém pěstování základem zdravého a dlouhodobě prosperujícího ořešáku královského.
Bakteriální skvrnitost ořešáku
Původcem této choroby je bakterie Xanthomonas juglandis, která se vyskytuje prakticky všude na světě, kde se pěstují ořešáky. Napadá především ořešák královský, ale také ořešák černý nebo ořešák kalifornský.
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Na mladých plodech se bakteriální skvrnitost projevuje drobnými hnědavými puchýřkovitými skvrnami, které později mokvají. Hniloba následně postupuje dovnitř plodu a často napadne celé mladé semeno. Plod postupně černá, scvrkává se a opadává.
U nás patří bakteriální skvrnitost ořešáku mezi běžně rozšířené choroby. Silnější projevy se objevují zejména v letech, kdy je jaro vlhké a teplé.
Biologická ochrana proti bakteriální skvrnitosti
S biologickou ochranou ořešáku je vhodné začít ještě před samotným kvetením. V tomto období využíváme přípravky, které podporují obranný systém přímo v rostlinách.
Pokud se přirozený imunitní systém rostliny neaktivuje, samostatné přípravky s obsahem mědi bývají méně účinné. Důležité je proto kombinovat preventivní působení s podporou vitality a obranyschopnosti stromu.
Vhodným přípravkem je CuproTonic, který funguje na bázi cukru a obsahuje sníženou dávku mědi a zinku. Poměr jednotlivých složek je nastaven tak, aby zdravé buňky měly dostatek živin pro další růst a lepší vývoj.
Použití přípravku CuproTonic má význam především jako součást preventivní péče o ořešák. Pomáhá podpořit přirozenou odolnost rostliny a zároveň dodává důležité mikroprvky, které se podílejí na její celkové kondici.
Gnomonie ořešáku – hnědnutí listů ořešáku
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
Onemocnění se nejprve projevuje žlutými skvrnami na listech, které později hnědnou až černají. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se rozšířit také na povrch plodů.
Na napadených plodech vznikají hnědé až černé skvrny, které často vedou k předčasnému opadu, mnohdy ještě nedozrálých ořechů. Houba proniká přes zelenou část oplodí i skořápku a znehodnocuje jádro ořechu. Napadené jádro bývá průsvitné, tmavě hnědé, začíná hnít a je nepoužitelné.
Listy se při silnějším napadení kroutí, zasychají a opadávají. Výsledkem může být znehodnocení větší části úrody a celkové oslabení stromu. Ořešák, který předčasně ztratí listy, se hůře připravuje na zimu a v následujícím období bývá náchylnější k poškození mrazem.
Ekologická ochrana ořešáku královského
V ekologické ochraně je důležitá především prevence, pravidelné sledování zdravotního stavu stromu a podpora jeho přirozené odolnosti. Napadené listí a zbytky plodů je vhodné odstraňovat, protože mohou sloužit jako zdroj infekce pro další sezónu.
Riziko rozvoje choroby se zvyšuje zejména v obdobích s vyšší vlhkostí, častými srážkami a špatným prouděním vzduchu v koruně. Proto je důležité udržovat strom v dobré kondici, nepřehnojovat dusíkem a podle potřeby provádět vhodný řez, který korunu prosvětlí.
Nový škůdce ořešáku královského
Mezi významné škůdce rostlin rodu Juglans patří také původem neevropská vrtule ořechová (Rhagoletis completa). V Evropě je jejím hlavním hostitelem ořešák královský (Juglans regia). K dalším hostitelům tohoto škůdce patří také broskvoň obecná (Prunus persica).
Vrtule ořechová se postupně rozšířila i do střední Evropy. Od roku 2017 je její výskyt potvrzen v České republice a od roku 2019 působí problémy také pěstitelům na Slovensku.
Vrtule ořechová
Larvy vrtule ořechové přezimují v půdě ve stadiu kukel. Dospělé mouchy se líhnou od konce června.
Vrtule ořechová je drobná muška o velikosti přibližně 4–6,4 mm. Vyznačuje se žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá a nese výraznou žlutou skvrnu. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky, podle kterých lze škůdce poměrně dobře rozpoznat.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
Poté, co larvy plod opustí, zůstávají ve slupce chodbičky. Slupka měkne, může zahnívat a velmi špatně se odstraňuje. Při časném napadení bývají plody scvrklé, měknou a předčasně opadávají ze stromu.
Obaleč jablečný
Významným škůdcem ořešáku může být také obaleč jablečný (Cydia pomonella). Přezimuje v prasklinách kůry, v půdě kolem stromu, případně v opadaných poškozených plodech. Právě proto je důležité na podzim napadené plody, zbytky slupek a další rostlinný materiál odstranit, spálit nebo správně zkompostovat.
Velké pavučinové zámotky a výrazné poškození listové plochy může způsobovat také přástevník americký (Hyphantria cunea). Při silnějším výskytu dokáže výrazně oslabit strom, protože omezuje jeho schopnost fotosyntézy.
Na co nezapomenout
Pro výsadbu ořešáku královského vybíráme stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a výživnou půdou. Po výsadbě je důležité udržovat korunu vzdušnou pravidelným prosvětlovacím řezem. Řez provádíme v období, kdy je strom v míze.
Po opadu listí se doporučuje odstranit napadené plody, obaly ořechů, listí a další zbytky, ve kterých mohou přezimovat zárodky chorob nebo škůdců. Tímto opatřením omezíme další rozmnožování hub i šíření škodlivých organismů. Pokud se likvidace listí nestihne před zimou, je možné ji provést také brzy na jaře.
Biologické řešení
Proti vrtuli ořechové (Rhagoletis completa) je možné použít přípravek Bora s obsahem houby Beauveria bassiana BB1, který se aplikuje do půdy. Aplikace se provádí zálivkou pod korunu ořešáku, a to na jaře a dvakrát na podzim.
V trávnících lze použít také parazitické hlístice Entonem, protože je není nutné zapravovat do půdy. Do koruny stromu se doporučuje umístit lapače na vrtuli. Monitoring škůdce je důležitý pro správné načasování ochranných opatření.
Postřik je vhodné provádět také v koruně stromu. V praxi byl s poměrně dobrými výsledky vyzkoušen přípravek Spintor, avšak pro dostatečný účinek bylo potřeba provést přibližně 7 až 11 postřiků za sezónu.
V současnosti vykazuje dobré výsledky přípravek NovaFerm Orion. Protože bakterie vydrží v koruně stromu déle, obvykle postačí 3 postřiky za sezónu. Pro lepší smáčivost doporučujeme přidat přípravek BorOilspolu s menším množstvím mědi. Vhodný je například CuproTonicnebo Kocide 2000.
Tímto způsobem chráníme ořešák nejen před škůdci, ale současně také před významnými chorobami ořešáku, jako jsou bakteriální skvrnitost ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis), antraknóza ořešáku (Gnomonia leptostyla) a čerň ořešáková (Alternaria nucis).
Pokud je tlak chorob silný, je možné do postřiku přidat také přípravek NovaFerm Sirius.
Z morfologického hlediska řadíme čerešně a višně do skupiny červených peckovin. Čerešně patří mezi první jarní ovoce a dozrávají po dobu přibližně 8 týdnů. Barva plodů může být žlutá, oranžová, červená, tmavě červená až černá. Konzumují se jako stolní ovoce, ale využívají se také ke konzervování, výrobě destilátů, ovocných vín nebo k dalšímu průmyslovému zpracování.
Intenzivní sady čerešní se pěstují v nadmořské výšce 200–400 m s průměrnou roční teplotou nad 7,5 °C. Nesnášejí polohy se studenými půdami a prudkými teplotními rozdíly. Půda by měla obsahovat dostatečné množství vápníku, který peckoviny potřebují více než jádroviny.
Čerešně nevysazujeme na místa s tendencí k častému hromadění vody, protože po dlouhotrvajících deštích dochází k praskání plodů a následnému napadení moniliózou.
Mezi jednotlivými odrůdami nebo skupinami se často vyskytuje intersterilita, proto je výhodné vysadit kombinaci alespoň dvou různých odrůd.
Nejčastějšími opylovači jsou včely, hlavně proto, že v období kvetení bývají jediným hmyzem zastoupeným ve větším množství.
Čerešně a višně – choroby
Skvrnitost listů čerešně /Blumeriella jaapii/
Na horní straně listové čepele se objevují vínově červené, kulaté, zpočátku neohraničené skvrny velké 1–2 mm. Na rubu listu jsou skvrny menší, ohraničené, hnědočervené až hnědé. Vytváří se bělavý až světle růžový povlak.
U náchylných odrůd višní dochází při předčasném opadu listů k nepříznivému ovlivnění kvality a množství úrody, diferenciace květních pupenů i vyzrávání dřeva.
Blumeriella jaapii
Dírkovitost listů neboli klasterosporióza /Stigmina carpophila syn. Clasterosporium carpophilum/
Způsobuje ji houba, která se objevuje na listech. Hostitelskými rostlinami jsou čerešeň, slivoň, broskvoň, meruňka a mandloň.
Zpočátku jsou patrné pouze skvrny oválného až kulatého tvaru s průměrem maximálně 5 mm. Jsou zbarvené tmavě fialově, střed bývá světlejší. Při delším působení patogenu dochází k hnědnutí až zasychání skvrn. Pokud jsou listy silně napadené, předčasně opadávají.
Největším zdrojem infekce jsou opadané nemocné listy a větvičky. Šíření choroby nejvíce podporuje vlhké počasí.
Největší škody způsobuje na plodech a listech, čímž oslabuje celý strom. Dřevo nevyzrává a rostlina je méně odolná vůči mrazům.
Napadené mohou být květy, letorosty, větve i plody. Květy a malé plody hnědnou a zasychají. Listy, případně letorosty, vadnou a spolu s postiženými větvemi zasychají. Na postižených místech se často vyskytuje klejotok.
K napadení plodů dochází v období dozrávání a zralosti, nejčastěji však po poranění. Nejprve vznikají na plodech měkká hnědnoucí místa, která se rychle rozšiřují, až zasáhnou celý plod.
Na listových čepelích se objevují chlorotické ohraničené skvrny, drobné kroužky nebo pruhy. Postižená místa se kroutí a na spodní straně listů se v okolí žilek objevují výrůstky.
Postižená místa postupně nekrotizují a vypadávají. Listy se postupně rozpadají a často zůstává zachovaný pouze úzký proužek pletiva v okolí žilek.
Příznaky jsou výraznější za teplého počasí. V dalších letech bývá projev příznaků variabilní, případně může i zmizet.
Prunus necrotic ringspot virus
Zhoubná rakovina čerešně /Petunia asteroid mosaic virus/
Na mladých letorostech čerešní a višní se objevují podélné, různě velké nekrózy. Letorosty zastavují růst, ohýbají se a od vrcholu odumírají, zatímco bazální část zůstává zdravá.
V následujících letech vyrůstají nové zdravé letorosty ze spodních zdravých oček. Poškození se každoročně opakuje. Přírůstky jsou krátké a dochází k typickému vodorovnému prodlužování větví.
V místech odumírání vznikají rakovinné uzly až tumory, dochází k nekrózám, odlupování kůry a obvykle také k silnému klejotoku.
Petunia asteroid mosaic virus
Další virové choroby čerešně a višně
Puchrovitost čerešně /Taphrina cerasi/
V napadených korunách stromů můžeme pozorovat tvorbu čarodějných metel, což je nejčastější příznak tohoto onemocnění. Nápadné jsou hlavně po opadu listů. Mohou být vzpřímené nebo převislé.
Listové pupeny na čarodějných metlách raší dříve a jsou nápadně olistěné už během kvetení stromů. Na napadených výhonech se netvoří květní pupeny, a pokud se vytvoří, zasychají a opadávají.
Napadené listy jsou světlezelené, žlutočervené až červené a zkadeřené. Jsou menší a silnější. Na spodní straně se vytváří růžový povlak vřecek. Listy rychle černají a zasychají.
Bílé beznohé larvy, před kuklením dlouhé přibližně 6 mm, způsobují červivost čerešní. Dospělí jedinci se vyznačují žlutým zbarvením hlavy se zelenýma očima. Hruď škůdce je žlutohnědá až rezavá s výraznou žlutou skvrnou. Křídla mají čtyři příčné tmavé pásky.
K základním příznakům přítomnosti škůdce patří vpichy na slupce, které vznikly po kladení vajíček. Vrtule třešňová je nejvážnějším škůdcem čerešní. Často bývají napadeny téměř všechny plody. Přednostně jsou napadány sladké odrůdy, více ohrožené jsou pozdní čerešně.
Několik druhů mšic může přenášet choroby rostlin, zejména viry, které se dostávají do těla rostliny během vysávání rostlinných šťáv.
Mšice jsou drobní jedinci dlouzí 1–4 mm. Mají měkké tělo hruškovitého tvaru. Mohou být zelené, žluté, hnědé, červené nebo černé, v závislosti na druhu a potravě.
Dospělé mšice jsou bezkřídlé, některým z nich však mohou vyrůst i křídla, hlavně pokud je jejich populace výrazně vysoká. Na špičce hlavy mají dvě tykadla podobná anténám.
Mšice vylučují velké množství lepkavé tekutiny známé jako medovice. Tato sladká tekutina kape na rostliny, přitahuje mravence a podporuje růst plísní na listech.
Housenice pilatky třešňové typicky skeletují líc listů. Vyžírají vrchní pokožku a parenchym, takže zůstává spodní pokožka a žilky. Napadené listy hnědnou.
Housenice jsou 8–10 mm dlouhé, kyjovité, pokryté černým slizem a připomínají malé slimáky. Při silnějším napadení způsobují hnědnutí a opad listů, někdy také předčasný opad plodů.
Plodnost klesá a může být oslabený i růst v následujícím roce. Pilatka třešňová má dvě generace ročně. Housenice první generace se objevují v květnu a červnu. Housenice druhé, početnější a proto i škodlivější generace se objevují v srpnu.
Při přesazování stromů nebo květin rostlina prochází stresovou situací. Ne vždy se musí dobře ujmout, přijmout nové prostředí nebo se přizpůsobit nové půdě.
Sázeli jsme živý plot, přibližně 22 kusů devítiletých smrků. Přestože jsme půdu před výsadbou stromů svědomitě pohnojili, některé z nich se nedokázaly dostatečně adaptovat. Většině sice pomáhalo deštivé počasí, ale některé stromy i přesto začaly výrazně vysychat.
Tecamin Max se doporučuje právě při zotavování rostlin ve stresových situacích. Pomáhá rostlině lépe zvládat zátěž a zároveň napomáhá transportu látek uvnitř rostliny.
Proces rašení nových výhonků začal být viditelný už třetí den po aplikaci přípravku.
Tecamin Max – biologický výživový přípravek
Dostupný v baleních: 100 ml, 250 ml, 1 l
S vysokou koncentrací L-aminokyselin rostlinného původu
Urychluje růst a vývoj plodin
Pomáhá rostlině zotavit se ve stresových situacích
Napomáhá transportu látek v rostlině
Biostimulant určený do růstové fáze s protistresovým účinkem
Aplikace přípravku
Vhodný pro použití u všech typů plodin.
Použít jej lze pro révu vinnou, obilniny, cukrovou řepu, zeleninu, ovoce, květiny a okrasné rostliny.
Použití hnojiva se doporučuje v průběhu celého vegetačního období.
Dávkování přípravku Tecamin Max
Pro listovou aplikaci používáme roztok s koncentrací 0,15–0,3 %.
Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.
Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.
Natírání vápenným nátěrem
stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.
Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.
Nejjednodušší způsob, jak otestovat zralost plodů, je ochutnat je. Vyhlédněte si bobule, které vypadají zrale, a podle chuti snadno poznáte, zda už dozrály.
Internetem kolují různé výzvy škol, skupin i aktivistů, kteří procházejí okolní přírodu a sbírají odpadky.
Květopas jahodníkový (Anthonomus rubi) je drobný tmavě zbarvený brouk z čeledi nosatcovitých. Je příbuzný 
Pozorujete, že vaše rostliny vadnou, listy zasychají nebo žloutnou, poupata se nevyvíjejí a celá rostlina působí oslabeně?
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Borovice sibiřská je oblíbená také jako okrasný strom, zejména v parcích a větších zahradách v oblastech s chladnějším klimatem. Je velmi dobře přizpůsobena tuhým zimám a kontinentálním klimatickým podmínkám.
Při domácím pěstování můžeme postupovat následovně:
S borovicí sibiřskou je spojeno také mnoho tradičních, symbolických a duchovních představ.
Borovice měly v lidovém léčitelství a tradičním hospodářství široké využití:
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ježek je v 
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
To, co platí u lidského zdraví, platí i u rostlin. Nejdůležitější je prevence. V ekologickém pěstování jde o jedno ze základních pravidel.
Při preventivním ošetřování rostlin a včasné diagnostice skrytých
Prvními příznaky choroby jsou drobné hnědé skvrny na listech a řapících. V našich klimatických podmínkách obvykle nedochází k tak silnému napadení letorostů, aby výhony začaly odumírat od vrcholů.
Gnomonie ořešáku, známá také jako antraknóza ořešáku, je houbové onemocnění způsobené houbou Gnomonia leptostyla. Patří mezi významné choroby ořešáku královského, protože může poškodit listy, plody i celkovou vitalitu stromu.
K základním příznakům napadení patří vpichy na slupce, které vznikají při kladení vajíček. V okolí vpichů dochází ke změnám barvy, slupka postupně hnědne až černá. V napadených místech lze pozorovat larvy.
