Sledujte nás
VSTUP DO OBCHODU

Kategorie

Nemoci rostlin

Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Pomocníci v zahradě, Rady a tipy, Škůdci rostlin, Užitečný hmyz, Vinice, Zahrada

Sviluška ovocná – Panonychus ulmi

Sviluška ovocná

Rašící listy napadené sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi) zůstávají malé a jejich okraje, případně i celé listy, postupně zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a jejich horní strana získává typické bronzové zbarvení. Silně napadené listy se mohou stáčet, zasychat a předčasně opadávat.

Při pozorném prohlédnutí listů pomocí lupy je možné zaznamenat výskyt drobného, červeně zbarveného škůdce. K silnému přemnožení svilušky ovocné dochází zejména v období, kdy převládá suché a teplé počasí.

Škůdce přezimuje ve formě vajíček uložených v blízkosti pupenů a na větvích stromů. Na jaře, v období rašení, se z vajíček líhnou larvy, které zpočátku sají na pupenech a později na rozvíjejících se listech.

Během vegetace samičky kladou další vajíčka, z nichž se líhnou následující generace svilušek. V našich podmínkách se může během jedné sezóny vyvinout přibližně 5 až 6 generací škůdce. Koncem léta začínají samičky klást tzv. zimní vajíčka, která přečkávají nepříznivé období a představují základ populace pro následující rok.

Praktická doporučení

Snad nejdůležitější je harmonická a vyvážená výživa rostlin, především nepřehánět hnojení dusíkem. Nadbytek dusíku podporuje tvorbu měkkých a šťavnatých pletiv, která mohou být pro některé škůdce příznivější.

Podobně jako u jiných škůdců je i při výskytu svilušky vhodné důkladně zvážit používání přípravků na ochranu rostlin. K přemnožení svilušky často dochází právě tehdy, když používáním neselektivních insekticidů zničíme nejen škůdce, ale také jeho přirozené nepřátele.

Pozornost je potřeba věnovat také některým přípravkům proti chorobám, tedy fungicidům, například přípravkům na bázi síry. Při vyšších dávkách nebo příliš častém používání mohou negativně ovlivnit nejen svilušku, ale také jejího významného přirozeného nepřítele – dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Kromě dravého roztoče mohou populaci svilušky ovocné regulovat také další užitečné organismy, například slunéčko Stethorus punctillum, dravá ploštice Anthocoris nemorum, zlatoočky a další druhy užitečného hmyzu.

Proto je při ekologické ochraně vhodné podporovat přirozenou rovnováhu v sadu a vytvářet podmínky, ve kterých se mohou užitečné organismy dlouhodobě udržet.

Přirození nepřátelé svilušky ovocné

Nejdůležitějším přirozeným nepřítelem, který může významně omezovat výskyt svilušky ovocné, je:

  • dravý roztoč (Typhlodromus pyri)

Biologická ochrana proti Panonychus ulmi

Pro regulaci svilušky ovocné lze využít také přípravky nebo pomocné prostředky, které působí přímo na škůdce nebo podporují přirozenou odolnost rostlin:

Při přemnožení svilušky ovocné je jedním z nejlepších řešení introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri. Tento užitečný roztoč může při vhodných podmínkách dlouhodobě udržovat populace svilušek pod hranicí škodlivosti.

Kromě biologické ochrany lze využít také výše uvedené přípravky a listová hnojiva v různých kombinacích, vždy však podle návodu k použití a s ohledem na jejich možné působení na užitečné organismy.

Kdy proti svilušce ovocné zasáhnout?

Proti svilušce je nejlepší zasáhnout na začátku vegetace v době líhnutí larev, tedy přibližně v období od rašení do začátku kvetení jabloní. Právě mladá vývojová stadia jsou vhodným cílem včasně provedeného zásahu.

Dobře načasovaným předjarním postřikem je možné kromě dalších přezimujících škůdců výrazně omezit také množství přezimujících vajíček svilušky ovocné.

Z dlouhodobého hlediska je však nejvhodnější kombinovat včasné sledování výskytu škůdce, vyváženou výživu stromů, šetrné používání přípravků a především ochranu a podporu přirozených nepřátel svilušky.

5. června 2021
89
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin, Zahrada

Jabloň – choroby a škůdci

Biologická ochrana jabloní

Jabloně patří mezi naše nejčastěji pěstované ovocné druhy. Tomu odpovídá i skutečnost, že je napadá pravděpodobně největší množství chorob a škůdců ze všech u nás pěstovaných ovocných dřevin.

Pokud si chceme vypěstovat jablka bez použití „chemie“, měli bychom již před výsadbou reálně zhodnotit svá očekávání, možnosti i nároky jabloní. Tomu je třeba přizpůsobit výběr stanoviště, odrůdy a podnože. Při volbě vhodného stanoviště se vyhýbejte trvale zastíněným místům, mrazovým kotlinám a lokalitám s vysokou hladinou podzemní vody.

Přestože jabloně nejsou na půdu mimořádně náročné, dostatek vláhy, vzduchu a živin v půdě, stejně jako vyhovující pH půdy, patří mezi základní předpoklady jejich úspěšného pěstování. Upřednostňovat bychom proto měli půdy s dobrou strukturou a dostatečným obsahem humusu.

Kvalita půdy je ještě důležitější, pokud se rozhodneme vysadit stromky na takzvaných slabě rostoucích podnožích. Při výběru odrůd bychom kromě odolnosti vůči nejdůležitějším houbovým chorobám měli přihlížet také ke klimatickým podmínkám stanoviště.

Choroby jabloní

Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)

Strupovitost jabloně způsobuje největší škody na listech a plodech, napadat však může také květy a letorosty.

Nejprve ji můžeme pozorovat na listech, kde vytváří tmavé skvrny na jejich spodní straně. Později se také na horní straně listů objevuje sametově hnědý povlak a ostře ohraničené, oválné, hnědočerné skvrny.

Listy se postupně deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Koncem května napadá strupovitost také plody. Pozdní infekce mohou způsobovat škody i během skladování.

Padlí jabloňové (Podosphaera leucotricha)

Padlí jabloňové si nejčastěji všimneme na listech, kde vytváří typický bílý povlak. Na plodech se může projevit charakteristickou mramorovitostí.

Mezi velmi citlivé odrůdy patří stále oblíbené odrůdy, například Jonathan, Idared nebo Jonalord.

Méně výrazné příznaky onemocnění lze pozorovat již na pupenech. Ty jsou na rozdíl od zdravých pupenů mírně pootevřené a liší se také tvarem a zbarvením.

Pupeny napadené padlím předčasně raší, jsou roztřepené a nedostatečně se vyvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k usychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.

Na rozdíl od strupovitosti přezimuje padlí v napadených pupenech, většinou na koncích letorostů. Za vhodných podmínek se může onemocnění začít šířit již před kvetením. Konidie, tedy rozmnožovací orgány houby, jsou následně přenášeny prouděním vzduchu.

Rozvoj padlí podporuje teplé a suché počasí, případně střídání vlhkých a suchých období. Naopak mu nevyhovují déle trvající zimní mrazy v rozmezí −15 až −20 °C.

Monilióza jádrového ovoce (Monilinia fructigena, anamorfa: Monilia fructigena)

Monilióza jádrového ovoce se nejzřetelněji projevuje na dozrávajících nebo již zralých plodech. Dužina napadených plodů hnědne a na jejich povrchu se tvoří typické soustředné kruhy polštářkovitých konidioforů bílé až žluté barvy. Konidiofory jsou rozmnožovací orgány patogenu.

Napadené plody opadávají, nebo zasychají a v mumifikované podobě zůstávají viset na stromech. Houba napadá také květy, listy, letorosty, větvičky a mladé plůdky. Napadené květy vadnou, mladé plůdky se dále nevyvíjejí, hnědnou, zasychají a zůstávají viset na stromě.

Monilióza způsobuje také ztráty na uskladněném ovoci, kde se projevuje v podobě černé hniloby.

Bakteriální nádorovitost kořenů (Agrobacterium tumefaciens)

Toto bakteriální onemocnění se projevuje zpomaleným růstem napadených stromů. Především na kořenech, ale také na spodní části kmene se tvoří výrůstky v podobě nádorů.

Ty jsou zpočátku měkké, později však dřevnatějí a získávají silně zbrázděný povrch. Během vývoje se mění také jejich zbarvení, a to ze světle bělavého na hnědé.

Onemocnění má široký okruh hostitelů. Kromě ovocných plodin, jako jsou jabloně, hrušně, kdouloně, maliníky a třešně, a révy vinné napadá také mnoho okrasných a planě rostoucích druhů.

Velmi důležité je nakupovat a vysazovat pouze zdravý výsadbový materiál.

Bakteriální spála růžovitých rostlin (Erwinia amylovora)

Tato karanténní choroba je noční můrou ovocnářů ve většině evropských zemí. Znalost jejích příznaků je o to důležitější, že při napadení není k dispozici jiné účinné řešení než odstranění napadeného stromu.

Napadené květy jsou vodnaté, vadnou a postupně černají. Po odumření zůstávají viset na stromě. Podobné příznaky lze pozorovat také na listech a letorostech, jejichž konce se hákovitě ohýbají.

Na dřevě se tvoří ohraničené, vodnaté a hnědé nekrózy. Napadeny mohou být také plody.

Příznaky bakteriální spály lze poměrně snadno zaměnit s poškozením způsobeným například bodruškou hrušňovou, slunečním úpalem listů, který se vyskytuje především u hrušní, nebo s různými houbovými chorobami včetně moniliózy jádrového ovoce.

Na rozdíl od těchto poškození je však bakteriální spála charakteristická tím, že se na napadených částech rostlin často tvoří kapky bakteriálního exsudátu.

Jabloně – škůdci

Mezi nejčastěji se vyskytující škůdce jabloní patří mšice, obaleči, pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea), květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) a sviluška ovocná (Panonychus ulmi).

Kromě nich mohou jabloně poškozovat také další takzvaní polyfágní škůdci, tedy druhy napadající více rostlin. Patří mezi ně například přástevník americký (Hyphantria cunea), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), píďalky, drvopleni a štítenky.

Mšice (Aphididae)

Na jabloních nejčastěji škodí mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice Dysaphis devecta.

Na jabloních přezimují ve stadiu vajíček. Larvy se obvykle líhnou v dubnu, v době rašení jabloní. Škodí sáním na listech, v jehož důsledku dochází k různým deformacím.

Sladké výměšky mšic, takzvaná medovice, znečišťují povrch listů a lákají různé druhy hmyzu, především mravence. Části rostlin znečištěné medovicí mohou být následně napadeny černěmi, které snižují výkon asimilačního aparátu.

Mšice mají velmi vysoký rozmnožovací potenciál. Napadené rostliny jsou vystaveny značnému stresu, v jehož důsledku zaostávají v růstu. V některých případech mohou být poškozeny také plody a kvůli nedostatečnému vyzrání pletiv může docházet ke snížení mrazuvzdornosti.

Zvláště ohrožené jsou mladé a dusíkem přehnojené stromy.

Mšice jabloňová (Aphis pomi)

Kromě jabloně může poškozovat také hrušeň, hloh, mišpuli a jeřáb.

Bezkřídlá samička měří přibližně 1,5 až 2,0 mm a má trávově zelenou barvu. Larvy jsou zelené s černými nohami, tykadly a sifunkuly.

Listy poškozené sáním se kroutí, ale zůstávají zelené. Při silném napadení mohou zasychat celé výhonky.

Koncem května a začátkem června se vyvíjejí okřídlené samičky, které přelétávají na další stromy a zakládají nové kolonie. Ty mohou způsobovat největší škody během června a července.

Mšice jabloňová může mít během vegetace 10 až 13 generací. Protože celý její vývoj probíhá na jednom hostiteli, jde o monocyklický druh, může se velmi výrazně rozšířit.

Mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea)

Jedná se o dicyklický druh, jehož primárním hostitelem je jabloň a sekundárním hostitelem jitrocel.

Společným znakem různě zbarvených bezkřídlých jedinců je voskový poprašek. V důsledku sání se listy stáčejí směrem dolů, zbarvují se do červena a později mohou také opadávat.

Při silném napadení mohou být poškozeny i mladé výhonky. Na jabloni se vyvine pouze několik generací. Již v květnu začínají první okřídlení jedinci přelétávat na rostliny jitrocele.

Napadení mšicí jitrocelovou bývá většinou lokálního charakteru.

Mšice Dysaphis devecta

Napadení touto mšicí se projevuje zesilováním okrajů listů a jejich stáčením.

Na horní straně listu vznikají různé deformace v podobě červeně, růžově nebo žlutě zbarvených zduřelých hálek.

Poškozeny mohou být také plody, na kterých se tvoří červené skvrny.

Mšice Dysaphis devecta je monocyklický druh.

 

Obaleč jablečný (Cydia pomonella)

Larvy obaleče jablečného způsobují takzvanou pravou červivost plodů. Napadení prozrazuje hromádka trusu u vstupního otvoru. Na něj navazuje rovná až mírně zakřivená chodbička směřující k jádřinci, kde larvy poškozují semena. Vnitřek poškozených plodů vyplňují exkrementy škůdce.

V závislosti na velikosti plodu v době napadení může jedna larva poškodit 1 až 3 jablka. Na Slovensku se zpravidla vyvíjejí dvě generace škůdce. V nejteplejších oblastech se můžeme setkat i s částečným vývojem třetí generace. Naopak v chladnějších oblastech a během chladnějších let se většinou vyvine pouze jedna generace.

Plody poškozené první generací škůdce často nedokončí svůj vývoj a během vegetace opadávají. Druhá generace výrazně zhoršuje skladovatelnost plodů, protože poškozená jablka bývají častěji napadána různými houbovými patogeny.

Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)

Pilatka jablečná způsobuje takzvanou ranou červivost jablek. Larvy škůdce přezimují v půdě v hloubce přibližně 2 až 25 cm.

Dospělci se začínají objevovat někdy již koncem dubna, nejčastěji však začátkem května, v době kvetení jabloní. Krátce po vylíhnutí kladou samičky kladélkem vajíčka do kališních lístků květů jabloní. Z vajíček se po 6 až 20 dnech líhnou larvy.

Nejmladší larvy škodí pouze mělce pod pokožkou vyvíjejících se plůdků. V důsledku toho vznikají později na plodech korkovité jizvy, takto poškozené plody však obvykle neopadávají.

Starší larvy vyžírají vnitřek plodů, které opadávají během června, přibližně jeden až dva týdny před opadem plodů způsobeným obalečem jablečným. Jedna larva může během svého života poškodit 3 až 4 plody.

Dospělé larvy opouštějí opadané plody nebo se spouštějí z dosud neopadaných plodů na zem, kde přezimují.

Květopas jabloňový (Anthonomus pomorum)

Přítomnost tohoto škůdce prozrazují poškozené květy se zaschlými a zhnědlými korunními lístky. Poškození způsobené dospělci na rašících pupenech a později na plodech většinou uniká pozornosti.

Dospělí brouci přezimují v různých úkrytech a v povrchové vrstvě půdy. Na jaře nalétávají do sadů, kde se živí nalévajícími se pupeny a později listy.

Samičky kladou vajíčka do zelených květních pupenů. Vylíhlé larvy vyžírají všechny části květu a následně se kuklí.

Dospělci se po vylíhnutí ještě krátce živí listy, občas mohou napichovat i plody. Od konce června zalézají do úkrytů, kde v takzvané letní diapauze setrvávají až do podzimu. Poté se přesouvají do zimních úkrytů.

Sviluška ovocná (Panonychus ulmi)

Rašící listy napadené sviluškou ovocnou zůstávají malé a jejich okraje, případně celé listy, zasychají. Později během vegetace spodní části listů hnědnou a horní strana se zbarvuje do bronzova.

Napadené listy se mohou stáčet, usychat a opadávat. Pomocí lupy lze na listech pozorovat drobného, červeně zbarveného škůdce.

K silnému výskytu svilušky ovocné dochází především za suchého a teplého počasí.

Jabloně mohou být během vegetace napadeny mnoha druhy škůdců, kteří poškozují pupeny, květy, listy i plody. Základem úspěšné ochrany je pravidelná kontrola stromů, správné určení škůdce a včasné zahájení ochranných opatření.

Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat mladým stromům, přehnojeným porostům a sadům, ve kterých se škůdci vyskytovali již v předchozích letech.

2. června 2021
181
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Zahrada

Padlí jabloňové (Podosphaera leucotricha)

Padlí si nejčastěji všimneme na listech, kde vytváří bílý povlak, případně na plodech, na kterých se objevuje charakteristická mramorovitost. Mezi velmi citlivé odrůdy stále patří oblíbené odrůdy, jako například Jonathan, Idared nebo Jonalord.

Méně výrazné projevy onemocnění lze pozorovat už na pupenech, které jsou na rozdíl od zdravých pupenů mírně pootevřené a liší se tvarem i barvou. Pupeny infikované padlím předčasně raší, jsou střapaté a nedostatečně se rozvíjejí. Celé letorosty zakrňují a často dochází k zasychání a následnému opadávání listů. Padlí může napadat také květy.Přečtěte si více

2. června 2021
364
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Škůdci rostlin

Slivoně a renklódy – choroby a škůdci

Slivoně a renklódy – choroby a škůdci

Slivoně domácího původu jsou lépe přizpůsobené našim klimatickým podmínkám než odrůdy pocházející z jižní Evropy. Naše domácí slivoně nemají zvláštní nároky na stanoviště. Pěstujeme je v oblastech, kde průměrná roční teplota přesahuje 8 °C. Nejlépe se jim daří v nadmořské výšce okolo 400–450 m n. m.

Pokud chceme, aby slivoně dosáhly nejlepší kvality plodů, vysazujeme je na teplé místo chráněné před větrem, do hluboké a úrodné půdy. Dbáme přitom na dostatečnou vláhu, obzvlášť v období zrání plodů. Protože jsou slivoně poměrně náročné na spotřebu živin, je potřeba zajistit dostatečné množství dusíku, draslíku a fosforu.

Slivoně a renklódy – choroby

Šarka slivoní /Plum pox virus/

Plum pox virus

Šarka slivoní je virové onemocnění, které ohrožuje výsadby ovocných dřevin po celém světě a patří mezi nejnebezpečnější virové choroby ovocných stromů. Šarku není možné zcela vyléčit. Jakákoliv léčba napadených dřevin je v podstatě neúčinná.

Příznaky onemocnění lze pozorovat na listech, plodech a často také na peckách. Projev choroby je velmi variabilní a liší se podle hostitelské rostliny, odrůdy a kmene viru, který danou rostlinu napadl.

Nejcitlivější jsou mladé výsadby ovocných druhů. Virus se přenáší mšicemi nebo vegetativním rozmnožováním.

Červená skvrnitost listů – Polystigma rubrum

Polystigma rubrum

Původcem červené skvrnitosti listů je houba Polystigma rubrum. Přezimuje v opadaném listí, ve kterém se tvoří plodničky. Z nich se na jaře uvolňují takzvané askospory, které vyvolávají infekci mladých listů.

První příznaky onemocnění v podobě 5 až 10 mm velkých oranžových až hnědočervených vypouklých skvrn se objevují přibližně šest týdnů po infekci. Silněji postižené listy se deformují, usychají a předčasně opadávají.

K šíření choroby dochází především za teplého a vlhkého počasí.

Nekrotická kroužkovitost slivoně /Prunus necrotic ringspot virus/

Na listových čepelích se objevují chlorotické ohraničené skvrny, drobné kroužky nebo pruhy. Postižená místa se kroutí a na spodní straně listů se v okolí žilek objevují výrůstky.

Postižená místa postupně nekrotizují a vypadávají. Listy se postupně rozpadají a často zůstává zachovaný pouze úzký proužek pletiva v okolí žilek.

Příznaky jsou výraznější za teplého počasí. V dalších letech bývá projev příznaků variabilní, případně může i zmizet.

Skvrnitost slivoně /Phyllosticta prunicola/

Phyllosticta prunicola

Na listech se objevují drobné, kulaté, červenofialové až fialovošedé skvrny, obvykle lemované tmavším okrajem. Skvrny mají většinou průměr 1–2 mm. Uprostřed nich jsou tmavé body.

Silně postižené listy předčasně opadávají. Skvrny jsou velmi podobné jiným skvrnitostem listů, proto přesná diagnóza vyžaduje mikroskopické vyšetření.

Odumírání pupenů, skvrnitost plodů, suchá skvrnitost listů – dírkovitost /Stigmina carpophila/

Houba napadá všechny druhy peckovin. Na listech se objevují žluté až fialové skvrny, jejichž středy nekrotizují a vypadávají.

K napadení dochází hlavně za teplého a vlhkého počasí. Ochrana spočívá v likvidaci opadaných listů, větviček a plodů. Vhodný je také předjarní a jarní postřik.

Další choroby slivoní

  • Rez slivoně
  • Zasychání okrajů listů slivoně

Puchrovitost slivoně /Taphrina pruni/

Taphrina pruni

Puchrovitost slivoně /Taphrina pruni/ je houbové onemocnění, které se objevuje především na plodech slivoní. Vlivem choroby dochází k deformaci jejich tvaru – plody získávají podlouhlý tvar. Mohou být dlouhé 5 až 7 cm a uvnitř plodu se nenachází pecka, protože se vůbec nevytvoří.

Povrchové zbarvení je žlutozelené se šedým povlakem. Napadené slivoně během vegetace hnědnou, ztrátou vody se scvrkávají, odumírají a následně předčasně opadávají.

Houba se rozmnožuje askosporami, které zimu přečkávají v trhlinách kůry, v pupenech i na větvích. Může přezimovat také ve formě mycelia ve výhonech, které na jaře prorůstá přes stopku do mladého plodu.

Askospory na jaře klíčí a vznikají z nich blastospory, které jsou příčinou infekce květů, a tedy i plodů. V létě, koncem června, se na povrchu plodů tvoří vřecka, ve kterých přibližně za tři týdny dozrávají askospory. Ty jsou následně vystřelovány do koruny stromu a okolí, kde přezimují.

Onemocnění škodí především na plodech a výrazně snižuje úrodu.

Slivoně a renklódy – škůdci

Obaleč švestkový /Cydia funebrana/

Obaleč švestkový /Cydia funebrana/ přezimuje ve stadiu dospělé housenky v kokonu pod kůrou, v trávní drni nebo v jiných úkrytech. Na jaře se kuklí a obvykle v průběhu května se líhnou motýli.

Oplodněné samičky kladou ve večerních hodinách vajíčka na malé plody, ojediněle také na listy. Kladení trvá několik týdnů, přičemž začátek kladení bývá vždy dříve, přibližně o 7 až 10 dní, než u obaleče jablečného.

Vajíčka jsou kulatá, plochá, čočkovitá, průsvitná a bývají dobře přilepená k podkladu. Vylíhlé housenky se krátký čas pohybují po povrchu plodů a poté se zavrtávají dovnitř. Tento druh obaleče má u nás dvě generace.

Napadené plody obvykle dříve dozrávají, zbarvují se do modra a často mají na povrchu kapku kleje. Bývají také mnohem měkčí než zdravé plody. Uvnitř se nachází načervenalá housenka spolu s hnědými vlhkými kousky trusu.

Za vlhkého počasí napadené plody následně poškozuje také houbové onemocnění – monilióza, takže plody poměrně rychle hnijí.

Pilatka švestková /Hoplocampa minuta/ a pilatka žlutá /Hoplocampa flava/

Pilatka švestková /Hoplocampa minuta/ a pilatka žlutá /Hoplocampa flava/ jsou považovány za nejzávažnější škůdce slivoní, švestek a renklód.

Oba druhy pilatek se vyskytují společně, případně převažuje jeden druh. Přezimují ve stadiu dospělých larev v půdě. Na jaře se kuklí a dospělé pilatky se rojí v době kvetení slivoní.

Vylíhlé larvy vyžírají vnitřek plodů. Důsledkem napadení pilatkami je hromadné opadávání zelených, nevyvinutých plodů velkých 10–15 mm.

Při silném výskytu pilatek může opadnout až 100 % plodů. Na opadaných plodech je viditelná kulatá hluboká dírka, ze které často vyčnívá polštářek rezavohnědého vlhkého trusu.

Larva poslední plod opouští velkým černým otvorem a padá sama, nebo i s plodem, na zem, kde se zahrabává do půdy. Čím je počasí teplejší, tím větší bývá napadení. Za sychravého a deštivého počasí pilatky do květů nelétají, a v letech s takovým počasím v období kvetení bývá napadení nízké.

Vlnovník trnkový – slivkový /Eriophyes similis/

Roztoči Eriophyes similis vytvářejí na listech slivoní kulovité až bradavičnaté hálky. Ty mohou být bledožluté, zelené až tmavě červené.

Na horní straně listu jsou hálky malé, polokulovité a chlupaté. Na spodní straně listu má hálka otvor. Často se shlukují podél žilek, ale mohou se vyskytovat i po celé ploše listu. Výjimečně mohou být poškozené také plody.

Mšice slívová /Hyalopterus pruni/

Čerstvě nakladená vajíčka jsou bledě zelená, později tmavnou. Mšice sají na spodní straně listů. Na povrchu těla se nachází bílý voskový prášek.

Primárním hostitelem jsou slivoně a trnky, někdy také meruňky. V důsledku poškození listy zasychají a opadávají, ale nesvinují se. Plody se vyvíjejí hůře.

Ochranným opatřením je jarní postřik. V případě silného výskytu se může postřik opakovat.

Mšice slívová – symptomy na listech

Mšice slívová

Mšice bodláková /Brachycaudus cardui/

Primárními hostiteli škůdce jsou zejména slivoně, mandloně, broskvoně nebo meruňky. Napadené listy se svinují a kadeří.

Ochrana se provádí předjarním postřikem a podle výskytu škůdce se postřik opakuje.

Mšice bodláková

Mšice slaměnková /Brachycaudus helichrysi/

Primárním hostitelem mšice slaměnkové jsou stromy rodu Prunus, především slivoně. Napadá také různé byliny, zejména z čeledi hvězdnicovitých. Z kulturních druhů poškozuje hlavně slunečnici.

Je to významný škůdce slivoní. V důsledku sání se listy deformují a svinují do trubkovitého závitku. Napadené listy předčasně opadávají. Slunečnice v důsledku poškození žloutne a listy se stáčejí.

Mšice slaměnková

Mšice slaměnková

Puklice švestková /Eulecanium corni/

Samičky i samečci dospívají od druhé poloviny května do první poloviny června. Samičky jsou dlouhé 4–6 mm. Mají polokulovitý tvar a výšku těla 1,5 až 2 mm.

Hostitelskými rostlinami jsou zejména slivoně, ale jde o polyfágní druh, který poškozuje také akáty, jasany, lísky, hlohy, jeřáby, angrešty, javory, jilmy, révu vinnou a další dřeviny. Sát může také na okrasných rostlinách.

V důsledku sání jsou stromy oslabené a větvičky mohou odumírat. Při silném napadení může odumřít celý strom. Stromy jsou také méně odolné vůči mrazům.

Mšice chmelová /Phorodon humuli/

První článek tykadel je zřetelně větší než druhý článek. Tykadla se připojují k hlavě, na které jsou viditelné čelní hrbolky.

Primárním hostitelem je slivoň domácí a příbuzné druhy. Sekundárním hostitelem je chmel otáčivý. Kolonie se vyskytují na spodní straně listů.

Mšice chmelová je přenašečem šarky slivoní. Při přemnožení dochází k deformacím listů, zasychání listů a někdy může odumřít celý výhon.

Ochranným opatřením je jarní postřik. V případě silného výskytu se může postřik opakovat.

30. května 2021
217
Nemoci rostlin, Vinice, Zeleninové zahrady

Biologická ochrana révy vinné

Padlí révy vinné

Padlí révy vinné (Erysiphe necator Schw.; syn. Uncinula necator (Schw.) Burr; syn. Oidium tuckeri Berk.)

Padlí révy vinné (Erysiphe necator) napadá všechny zelené části révy. První příznaky můžeme pozorovat již v časném jarním období. Napadené části letorostů jsou pokryty bělavým povlakem mycelia.

Na listech se postupně objevují světlé skvrny, které se vyznačují matným leskem. Postupem času se na napadených místech vytváří bílý povlak mycelia. Silně napadené listy postupně opadávají.

K primární infekci dochází brzy na jaře, kdy réva začíná rašit a mycelium napadá zdravá pletiva rostliny. Z těchto míst se choroba během vegetace dále šíří.

Rozvoj choroby podporují především suchá a teplá období. Optimální teplota pro klíčení je 24 až 28 °C. Chladné a deštivé počasí může mycelium smýt, a tím částečně omezit jeho další šíření. Také vysoké teploty nad 32 °C výrazně zpomalují rozvoj choroby a v mnoha případech jej mohou až zastavit.

Velmi důležité je včasné provedení zelených prací. V časnějších vegetačních fázích je vhodné provést částečné odlistění zóny hroznů.

Doporučené ošetření

První ošetření je vhodné provést v období rašení. Použijte přípravky na bázi síry v kombinaci s přípravkem BorOil v koncentraci 0,2 %. Pro správný účinek by měla teplota dosahovat minimálně 15 °C.

Další ošetření je vhodné provést těsně před kvetením přípravkem Folicit v koncentraci 0,4 % a bezprostředně po odkvětu kombinací PowerOf-K v koncentraci 0,8 % + FerrumOil v koncentraci 0,2 %.

V závislosti na průběhu počasí je vhodné pokračovat v ošetření také v pozdějších vývojových fázích, až do období měknutí bobulí. Použít lze kombinaci PowerOf-K v koncentraci 0,8 % + BorOil v koncentraci 0,2 %, případně přípravek VitiSan.

Pokud se padlí objeví přímo na hroznech, použijte kombinaci PowerOf-K v koncentraci 0,6 % + Folicit v koncentraci 0,3 %.

Použít můžete také přípravek CoCana – kokosové mýdlo, který zlepšuje smáčivost, průnik a účinek ochranných přípravků. Přípravek lze využít také při silnějším napadení porostu révy padlím.

Peronospora révy vinné (Plasmopara viticola)

Biologická ochrana révy vinné – peronospora

Peronosporu způsobuje patogen Plasmopara viticola. Přenáší se větrem, deštěm a kapkami vody, přičemž dochází k primárním infekcím listů. Infekce vzniká především za deštivého a teplého počasí, pokud teplota během dvou dnů po dešti neklesne pod 10 °C.

Plíseň révová se nejrychleji rozvíjí při teplotách v rozmezí 22 až 26 °C, přičemž inkubační doba trvá přibližně 3 až 4 dny.

Počátečními příznaky peronospory jsou kulaté, nažloutlé, olejovité skvrny na listech, které mohou mít různou velikost. Na spodní straně listů se vytváří bílý povlak. Napadené části listů po určité době hnědnou, nekrotizují a postupně odumírají.

Pokud se na listové ploše vytvoří větší množství skvrn, dochází k odumírání značné části listu, což má za následek zasychání a opadávání listů.

Je důležité upozornit, že bobule jsou k infekci náchylné především do stadia velikosti hrášku. S jejich růstem se citlivost k napadení postupně snižuje. Z hospodářského hlediska může napadení květenství a hroznů výrazně snížit výnos a v krajním případě způsobit až úplnou ztrátu úrody.

Doporučené ošetření

Mezi preventivní opatření proti peronospoře révy patří především provzdušnění porostu, výběr vhodné lokality pro založení vinice, včasné a důkladné odstraňování listů ze zóny hroznů a pěstování tolerantních odrůd.

Na základě mnoha výzkumů bylo zjištěno, že pokud se fungicidní přípravky aplikují těsně před vznikem nebo na začátku optimálních podmínek pro klíčení oospor, považuje se ošetření v tomto termínu za účinnou metodu ochrany révy před peronosporou.

  1. Imunofol 0,2 % (2,0 l/ha) + CuproTonic 0,2 % (2,0 l/ha) – ekologická ochrana.
  2. Chitopron 5 % v koncentraci 0,3 % + CuproTonic v koncentraci 0,2 %, případně CuproTonic v koncentraci 0,5 %. Ošetření se provádí před kvetením, během kvetení, po odkvětu a dále podle průběhu deštivého počasí.
  3. Přípravek Chitopron lze nahradit přípravky Memcomba, Altela nebo Alginure.

Ideální je tyto přípravky kombinovat s hnojivy Vermivital a Rokohumin.

Plíseň šedá – botrytida révy vinné (Botrytis cinerea Pers.)

Biologická ochrana révy vinné – plíseň šedá

Botrytida neboli plíseň šedá je způsobena patogenem Botryotinia fuckeliana, jehož konidiovým stadiem je Botrytis cinerea. Napadá všechny zelené části révy, největší škody však způsobuje na dozrávajících bobulích. Ty hnědnou, scvrkávají se a bývají pokryty hustým šedým povlakem původce onemocnění – houby Botrytis cinerea.

Jednotlivé odrůdy révy vinné jsou k onemocnění různě citlivé. Mezi náchylné patří například Bouvierův hrozen, Dívčí hrozen, Müller-Thurgau, Neuburské, Sylvánské zelené, Veltlínské červené rané, Modrý Portugal a Svatovavřinecké.

Šíření botrytidy podporuje deštivé počasí po odkvětu révy a teploty v rozmezí 18 až 21 °C. Riziko infekce zvyšuje také každé mechanické poškození bobulí, například kroupami, hmyzem nebo fyziologickým praskáním bobulí.

Doporučené ošetření

Ochranu révy proti plísni šedé a bílé hnilobě révy zpravidla zahajujeme současně s ochranou proti padlí a peronospoře. Ošetření se provádí ve fenofázi, kdy jsou bobule velké přibližně jako hrášek, případně před uzavíráním hroznů, aby se postřik dostal také ke třapině. Termín ošetření závisí na průběhu počasí a podmínkách vhodných pro šíření infekce.

Použít lze kombinaci PowerOf-K v koncentraci 0,8 % + BorOil v koncentraci 0,2 %, a to při uzavírání hroznů a na začátku měknutí bobulí.

Další možností je mikrobiální přípravek NovaFerm® SIRIUS v koncentraci 1,2 %, který se aplikuje těsně po odkvětu, při uzavírání hroznů a na začátku měknutí bobulí.

Použít lze také kombinaci HF-Mycol nebo Floravita SiO + VitiSan s přípravkem Wetcit.

Ideální je tyto přípravky kombinovat s hnojivy Vermivital a Rokohumin.

Úspěšná biologická ochrana révy vinné před padlím, peronosporou a plísní šedou je založena především na prevenci, správném načasování ošetření a pravidelném sledování počasí. Důležité je také včasné provedení zelených prací, provzdušnění porostu a důkladné ošetření zóny hroznů.

29. května 2021
181
Nemoci rostlin

Kadeřavost listů broskvoně (Taphrina deformans)

Kadeřavost listů broskvoně je hospodářsky nejvýznamnějším houbovým onemocněním broskvoní. Setkáváme se s ní také u mandloní. Napadeny jsou především listy, méně často květy a plody. První příznaky napadení broskvoní můžeme pozorovat již na jaře v období rašení listů. Infikované listy se začínají stáčet a zbarvují se do žlutých až karmínových odstínů.

Kadeřavost broskvoní způsobuje oslabování až vysílení stromů a odumírání větviček. Infekci stromů podporuje především deštivé a chladné počasí na konci zimy, ve stadiu nalévání pupenů a v období krátce po vyrašení až do začátku kvetení broskvoní.

Přečtěte si více

28. května 2021
364
Nemoci rostlin, Ovocné zahrady, Rady a tipy, Zahrada

Jabloň – poruchy vyvolané nedostatkem živin

Poruchy vyvolané nedostatkem některých živin u jabloní

Kromě houbových patogenů může radost z pěstování jabloní pokazit také nedostatek některých živin. Nejčastěji se jedná o nedostatek vápníku a boru.

Nedostatek vápníku u jabloní – projevy

Nedostatek vápníku se na jablkách projevuje skvrnitostí, hnědnutím dužiny a zhoršenou skladovatelností. Při poruchách v zásobování vápníkem přitom nemusí být hlavním problémem pouze jeho nedostatek v půdě, ale také jeho nedostatečný pohyb v rostlině a podmínky, které omezují jeho příjem z půdy.

K projevům nedostatku vápníku v plodech dochází zejména proto, že rostlina jej není schopna do plodů dopravit v dostatečném množství.

Nejčastěji se s deficitem vápníku setkáváme například u bujně rostoucích stromů, na kterých byl proveden hlubší nebo zmlazovací řez. Velké množství vápníku směřuje do tvořících se výhonů a méně do plodů.

Problémem může být také přehnojení dusíkem nebo draslíkem a nedostatek organické hmoty v půdě. Na poruchy spojené s nedostatečným zásobením vápníkem má vliv také zvolený typ podnože a odrůda.

Náchylné jsou například odrůdy Šampion, Jonathan a Rubín. U slabě rostoucích podnoží se s poruchami v zásobování vápníkem setkáváme častěji.

Řešením je vhodný výběr odrůdy a podnože, správná agrotechnika, zejména řez a hnojení, a v případě potřeby také opakovaná aplikace listových hnojiv s obsahem vápníku přibližně od začátku července.

Nedostatek boru u jabloní – projevy

Nedostatek boru se u jabloní projevuje nejvýrazněji charakteristickými deformacemi plodů a podobně jako u nedostatku vápníku také skvrnami na plodech.

Kromě toho se při nedostatku boru setkáváme také s hnědými korkovitými skvrnami na povrchu i v dužině plodů, se sníženou klíčivostí pylu a odumíráním konců letorostů.

K poruchám v zásobování borem může docházet při jeho nedostatku v půdě, ale také po přehnojení dusíkem a po intenzivním vápnění.

Těmto problémům lze předcházet vyváženou výživou a používáním listových hnojiv s obsahem boru, jako jsou například BorOil, Tecamin Brix nebo PuferMix, již na začátku vegetace.

Kromě výživy mohou uvedená listová hnojiva pomoci také v prevenci proti padlí a některým škůdcům a mohou zlepšovat přilnavost postřikové kapaliny.

Při používání boru je však důležité vědět, že také jeho nadbytek je škodlivý a může být pro rostliny toxický. Rozmezí mezi nedostatkem a nadbytkem boru je poměrně úzké, proto je nutné být při přihnojování borem opatrný.

Listová hnojiva s obsahem boru BorOil a Prev B2 obsahují nízkou koncentraci boru, a proto jsou z tohoto hlediska bezpečnější.

 

Poruchám způsobeným nedostatkem vápníku a boru lze předcházet především správným výběrem odrůdy a podnože, vyváženým hnojením a vhodnou péčí o půdu. Důležitá je také pravidelná kontrola plodů a včasná aplikace vhodných listových hnojiv.

5. května 2021
123
Nemoci rostlin

Monilióza ovoce – Jak ji identifikovat a léčit

Monilióza ovoce (Monilinia fructicola) patří mezi nejčastější a zároveň nejzávažnější houbová onemocnění ovocných stromů. Nejčastěji napadá meruňky, třešně, broskve, nektarinky a mandloně, ale může se objevit i na dalších druzích peckovin. Pokud se včas neřeší, dokáže během jedné sezóny výrazně snížit nebo zcela zničit úrodu.Přečtěte si více

29. listopadu 2019
3898
Nemoci rostlin

Fusariové vadnutí rajčat (Fusarium)

Fusarium – fusariové vadnutí rajčat je onemocnění způsobené půdní houbou Fusarium oxysporum f. sp. lycopersici, která napadá kořeny rostlin, jako jsou brambory, rajčata, lilek, hrách, fazole, okurky, dýně, česnek, cibule, řepa, kukuřice a také mladé rostliny. Fusariové vadnutí rajčat – zde se dozvíte, jak ho léčit a jak předcházet jeho vzniku.Přečtěte si více

16. července 2017
4115
Peronospora
Nemoci rostlin, Zahrada

Peronospora – Plíseň

Peronospora (plíseň) je závažné houbové onemocnění, které napadá révu vinnou i další plodiny a může během krátké doby způsobit výrazné škody na úrodě. Plíseň bramborová na rajčatech Phitophthora infestans napadá rajčata a plíseň okurková Pseudoperonospora cubensis napadá okurky. Plíseň révy je vážné onemocnění postihující vinice.
Přečtěte si více

18. června 2017
3792
Close